Rdesna Persicaria a křídlatky Reynoutria Domácí druhy vytrvalý druh se suchozemským a vodním morfotypem oddenek dlouhý, hluboko kořenující řapík v polovině nebo nad polovinou botky listy na bázi zaokrouhlené nebo mělce srdčité Persicaria amphibia, rdesno obojživelné (2n = 64, 66, 88) jednoleté rostliny lichoklasy husté botky v květenství široce nálevkovité žilnatina okvětních lístků vyniklá listové čepele často s tmavými skvrnami Persicaria maculosa, r. červivec (2n = 44, 46, 48) P. lapathifolia, r. blešník (2n = 22) jednoleté rostliny lichoklasy řídké botky v květenství úzce nálevkovité žilnatina okvětí zřetelná nebo nezřetelná Persicaria hydropiper, r. peprník (2n = 20) P. mitis, r. řídkokvěté (2n = 40) P. minor, r. menší (2n = 40) kříženci ??? (z Irska bezpečně známa kombinace P. minor x P. mitis) Zavlečené druhy statná okrasná letnička lichoklasy husté, okvětí nachově červené listová čepel velká, na bázi srdčitá žilnatina okvětních lístků vyniklá Persicaria orientalis jednoletá rostlina habitem i velikostí připomínající rdesno blešník P. lapathifolia stopky květenství hustě žláznaté, žlázky na dlouhé stopce okvětí nežláznaté, jasně červenofialové Persicaria pensylvanica statný hemikryptofyt květenství latovité, okvětí bělavé botky široké, na jedné straně protažené čepel na bázi srdčitá až uťatá Rubrivena polystachya (syn. Persicaria wallichii, P. polystachya) Persicaria amphibia, rdesno obojživelné květenství obvykle koncové, husté, někdy ještě vyvinut postranní lichoklas botka řapík nasedá zhruba v polovině nebo o něco výš (pochva listu zhruba stejně dlouhá jako pochva palistů listová čepel na bázi zaokrouhlená až srdčitá listy vodních rostlin dlouze řapíkaté, plovoucí na hladině, botky lysé, čepele v obrysu podlouhle vejčité, svrchu lesklé listy suchozemských rostlin krátce řapíkaté, botky často přitiskle chlupaté, čepele v obrysu kopinaté, žláznaté chlupaté alogamická; gynodioecie: rostliny s dlouhými fertilními tyčinkami a dlouhou čnělkou a rostliny s krátkými sterilními tyčinkami a různě dlouhou čnělkou biotopy stojaté vody (Polygonetum amphibii natantis) střídavě vlhká místa, lužní louky, rumiště, zamokřená pole, kolejiště Persicaria amphibia Persicaria amphibia Persicaria maculosa, rdesno červivec Persicaria lapathifolia, rdesno blešník okvětí a květní stopky bez krátce stopkatých žlázek se stopkatými žlázkami brvy na botkách 0,4-2(-3,2) mm dl. 0,1-0,8(-1,1) mm dl. dva vnější okvětní lístky se zřetelnými, vidličnatě větvenými žilkami, které nejsou nikdy na konci zahnuté zpět s vyniklými, vidličnatě větvenými žilkami, větve žilek na konci zahnuté zpět (na způsob kotvy) P. lapathifolia subsp. lapathifolia P. lapathifolia subsp. pallida P. maculosa Persicaria maculosa Persicaria lapathifolia botky těsně objímají lodyhu na ploše přitiskle štětinkaté (štětinky často zprohýbané) volně objímají lodyhu, často roztrhané lysé nebo pavučinatě chlupaté botky v květenství s brvami 0,1-1(-2) mm dl., nejméně však 0,5 mm dl. často s brvami 0,1-0,5(-0,6) mm dl. řapík kratší než polovina šířky čepele příslušného listu stejně dlouhý jako polovina šířky čepele příslušného listu nebo delší rub čepele pouze na žilkách někdy štětinkatý, jinak lysý a bez žláznatých teček často pavučinatě plstnatý nebo se žláznatými tečkami zápach rostliny bez vůně i zápachu rostliny nasládle smradlavé biotop vlhká ruderální místa vyhnojená pole a zahrady příkopy, hlavně podél cest a silnic rumiště obnažená dna a břehy rybníků a vodních toků lomy a staveniště podél silnic vlhká pole, často jako plevel v okopaninách Persicaria lapathifolia P. maculosa P. maculosa P. maculosa P. lapathifolia subsp. lapathifolia P. lapathifolia subsp. pallida Persicaria maculosa Persicaria maculosa Persicaria lapathifolia subsp. lapathifolia Persicaria lapathifolia Variabilita rdesna blešníku, Persicaria lapathifolia I extrémně variabilní druh; variabilita souvisí s autogamií v minulosti bylo vnitrodruhové členění založeno na odění spodní strany listů, dnes se využívají hlavně znaky na plodech a okvětí, stavba květenství a počet nodů P. lapathifolia subsp. lapathifolia květenství řidší, na vrcholu zúžená, často slabě převislá okvětí za květu často červené, někdy zelenavě bílé okvětí nad nažkou zúžené v zobánek, řídce žláznaté nažka na bázi zokrouhlená, hnědá, (1,5-)1,8-2,4(-2,8) × (1,2-)1,5-1,9(-2,2) mm, až 1,4× delší než široká P. lapathifolia subsp. pallida květenství hustší, na vrcholu široce zaoblená, obvykle přímá okvětí zelenavě bílé, někdy zčásti nebo celé červené okvětí stejně dlouhé jako nažka, nad nažkou nezúžené, obvykle bohatě žláznaté nažka na bázi uťatá (až mírně zokrouhlená), obvykle hnědočerná až černá, (2,2-)2,6-3(-3,2) × (2-)2,3-2,7(-3) mm, nanejvýš 1,25× delší než široká Persicaria lapathifolia subsp. lapathifolia P. lapathifolia subsp. pallida Persicaria lapathifolia subsp. pallida Variabilita rdesna blešníku, Persicaria lapathifolia II P. lapathifolia subsp. mesomorpha přechodné morfotypy mezi subsp. lapathifolia a subsp. pallida, tj. intermediární nebo s kombinací znaků typických jedinců obou subspecií P. lapathifolia subsp. brittingeri čepel dolních a středních listů (široce) vejčitá nebo široce eliptická až skoro okrouhlá, 1-1,8(-2)× delší než široká lodyha skoro vždy poléhavá, nanejvýš slabě vystoupavá až přímá čepel na líci skoro vždy s tmavými půlměsíčitými skvrnami nažka 1,8-2,3 mm dl., široce vejčitá, na bázi zaoblená štěrkopískové nebo písčité náplavy řek, ruderální plochy, nitrofilní rostlina P. lapathifolia subsp. leptoclada lodyha slabá, s dlouhými tenkými větvemi a nápadně dlouhými internodii čepel úzce kopinatá až úzce eliptická plodní stopka bez nápadné konstrikce (plod v době zralosti neopadává) linikolní plevel nedoložený z českých zemí Persicaria lapathifolia subsp. brittingeri Persicaria lapathifolia subsp. brittingeri listy výrazně palčivé chuti okvětí (zejména na plodech) se zřetelnými puchýřkovitými žlázkami botky brvité, brvy 0,5-2,5 mm dl., na ploše kratičce přitiskle štětinkaté až skoro lysé listy krátce, ale zřetelně řapíkaté plody matné Persicaria hydropiper okvětí bez žlázek nebo jen (u druhu P. mitis) s ojedinělými plochými žlázkami botky dlouze brvité, brvy 3-5(-7) mm dl., na ploše štětinkaté, štětinky 0,2-2,7 mm dl. listy velmi krátce řapíkaté plody z větší části nebo na celém povrchu lesklé Persicaria minor P. mitis Druhy s řídkými lichoklasy Persicaria hydropiper celá rostlina palčivé chuti, po rozemnutí štípe v nose (někdo necítí!) okvětní lístky s mnoha lesklými diskovitými žlutavými žlázkami v jamkách (někdy u čerstvých rostlin schází sekret, žlázky se potom jeví jako jamky) botky na ploše obvykle krátce přitiskle štětinaté (chlupy 0,1-0,3 mm dl., rovné) až skoro lysé, obvykle se žlázkami na kraji s brvami (0,1-)0,5-1,5(-3,2) mm dl. čepele zřetelně řapíkaté na líci lysé, na rubu na žilkách přitiskle štětinkaté, jinak lysé, po obou stranách s drobnými jamkovitými žlázkami nažka černohnědá, na povrchu síťnatá, a tudíž matná květenství obvykle převislé, někdy jednotlivé květy v paždí horních listů biotop okolí vodních toků a nádrží, vlhké lesní cesty, příkopy, rumiště Persicaria hydropiper P. hydropiperP. minor Persicaria hydropiper Persicaria hydropiper Persicaria minor, rdesno menší Persicaria mitis, r. řídkokvěté listová čepel čárkovitá až čárkovitě kopinatá, na bázi zaokrouhlená, v dolních 2/3 s rovnoběžnými okraji, obvykle 0,3-0,9(-1,3) cm šir., někdy širší, s nezřetelnými postranními žilkami úzce vejčitá až úzce eliptická, k oběma koncům klínovitě zúžená, (0,7-)1-2,5 cm šir. se zřetelnými postranními žilkami, temně zelená lichoklas 1,5-2,5(-3) cm dl. skoro vždy přímý (2,5-)3-5 cm dl. na konci převislý až nicí okvětí nežláznaté za plodu 1,8-2,7(-3) mm dl. nežláznaté nebo s několika málo plochými žlázkami za plodu (2,7-)2,8-3,5(-4,2) mm dl. plod skoro vždy čočkovitý 1,5-2(-2,5) mm dl. hladký a silně lesklý většinou trojboký, víceméně lesklý, pouze na vrcholu spíš matný, s jemnou síťnatou skulpturou biotop vlhké lesní cesty, obnažená dna vodních nádrží, okolí vodních toků, zamokřená místa u cest, lomy vlhká místa podél vodních toků a na lesních cestách, podél silnic, mokřiny, rumiště, zamokřená pole Persicaria minor Persicaria mitis Persicaria minor Persicaria minor Persicaria orientalis, rdesno východní terofyt lodyhy 1-2,5 m vys., odstále chlupaté listová čepel vejčitá až široce kopinatá, 3-25 × 2-15 cm, na bázi srdčitá, k vrcholu postupně zúžená ve špičku oboustranně krátce chlupatá a drobně žláznatá lichokasy lichoklasy husté, okvětí nachově červené, až 12 cm dl., někdy na bázi přetrhované, slabě nicí okvětí 4-5 mm dl., nachově červené, žláznaté, s vyniklou žilnatinou nažky trojhranné, delší než okvětí, u nás nedozrávají biotop původem z jv. a v. Asie, pěstována v parcích a zahradách jako okrasná letnička zplaňuje na rumištích podél cest a silnic Persicaria orientalis Persicaria pensylvanica, rdesno pensylvánské jednoletá rostlina připomínající Persicaria lapathifolia lodyhy 0,4-1,8 m vys. listová čepel kopinatá až úzce kopinatá, na hlavní lodyze až 20 × 5 cm, na postranních větvích 3-10 × 0,5-3 cm, chlupatá pouze na okraji, na spodní straně na žilkách štětinkatá, jinak lysá lichokasy lichoklasy husté, (1,5-)2-6 × 1-1,5 cm, stopky květenství s četnými žlázkami, jejich stopky delší než rozšířená část žlázky okvětí 7-8 mm dl., sytě růžové, na bázi často světle zelené, žláznaté, s vyniklou žilnatinou nažky tmavohnědé až černé, 2,5-3,4 mm dl. biotop původem ze Sev. Ameriky (jv. část Kanady, USA), po druhé světové válce zavlečena do Evropy první nález v ČR z roku 1968, k nám asi se sójou dnes na ruderálních stanovištích v okolí Kolína, Litoměřic a Ústí nad Labem (viz Kubát & Jehlík in Preslia 75: 183-188, 2003) Persicaria pensylvanica Persicaria pensylvanica Rubrivena polystachya, rdesno mnohoklasé syn. Persicaria wallichii, P. polystachya, Aconogonon polystachium vytrvalý hemikryptofyt rostliny 0,8-1(-1,8) m vysoké listová čepel 15-25 x 3-8 cm, podlouhle vejčitá až široce kopinatá, na vrcholu protáhle zašpičatělá, zřetelně řapíkatá na rubu často s nápadnými červenými žilkami botky velké, bylinné, šikmo uťaté květenství koncové laty okvětí okvětí bělavé nebo narůžovělé, ca 3 mm dl. nažky trojhranné, delší než okvětí, u nás nedozrávají biotop původem z Himaláje, pěstována v parcích a zahradách, zplaňuje podél cest a potoků nebo na vlhkých poloruderálních až ruderálních stanovištích, hlavně v pohraničních horách Rubrivena polystachya Rubrivena polystachya Listy druhů rodu Reynoutria: R. japonica (vlevo nahoře), R. sachalinensis (vlevo dole) a R. x bohemica (vpravo); vše Mandák & Pyšek 1997 Trichomy na spodní straně listů druhů rodu Reynoutria: R. japonica (vlevo nahoře), R. sachalinensis (vpravo nahoře) a R. x bohemica (dole); vše Mandák & Pyšek 1997 Květy druhů rodu Reynoutria: samičí květy R. japonica var. japonica (vlevo) a R. sachalinensis (uprostřed); samčí květ R. sachalinensis (vpravo); vše Mandák & Pyšek 1997 Květenství druhů rodu Reynoutria: R. japonica var. japonica (vlevo), R. sachalinensis (uprostřed) a R. x bohemica (vpravo); vše Mandák & Pyšek 1997 Reynoutria japonica Reynoutria japonica Reynoutria japonica Reynoutria sachalinensis Reynoutria sachalinensis Reynoutria x bohemica Rozšíření druhu Reynoutria japonica v České republice (Mandák et al. 2004) Rozšíření druhu Reynoutria sachalinensis v České republice (Mandák et al. 2004) Rozšíření křížence Reynoutria x bohemica v České republice (Mandák et al. 2004) Šíření křídlatek (Reynoutria) v České republice podle herbářových dokladů (Mandák et al. 2004)