Chemické zkoušky textilních materiálů I. rozlišování vlákenných materiálů Spalovací zkoušky Provedení: Několik vláken uchopíme do pinzety a přiblížíme do plamene. Pozorujeme, jak snadno vlákna hoří, jaký vydávají zápach, jaký zanechávají popel. Jakým způsobem hoří: Celulózová vlákna – přírodní i chemická na bázi regenerované celulózy Rychlost hoření: Hoří rychle, aniž se taví. Zápach: štiplavý zápach po hořícím papíru Popel: šedobílý v minimálním množství Acetátová a triacetátová vlákna Rychlost hoření: hoří pomaleji, škvaří se na puchýřkovité zuhelnatělé kuličky Zápach: po kyselině octové Alginátová vlákna Rychlost hoření: nehoří, pouze vzplane Zápach: bez zápachu Popel: světlý, ve tvaru vlákna Vlákna živočišného původu (přírodní a chemická na bázi regenerovaných proteinů) Vlna, chlupy, přírodní hedvábí Rychlost hoření: hoří podstatně pomaleji, taví se Zápach: po spálené rohovině nebo vlasech Popel: po hoření zanechávají nafouklou zuhelnatělou hmotu nebo puchýřkovité kuličky Zatěžkané přírodní hedvábí Rychlost hoření: hoří velmi pomalu, netaví se a nenadouvá Zápach: po spálené rohovině nebo vlasech Popel: ve tvaru vlákna, někdy specificky zbarvený Anorganická vlákna (azbest, skleněná, kovová) Rychlost hoření: nehoří, netaví se (kromě skleněných) Zápach: žádný Syntetická vlákna Polyester Rychlost hoření: zpočátku se taví, později vzplane Zápach: aromatický, nasládlý Zbytek po hoření: černá, tvrdá perlička Polyamid Rychlost hoření: zpočátku se taví, později vzplane Zápach: intenzivní nasládlý Zbytek po hoření: tmavě hnědá, tvrdá perlička Polyvinylchloridová vlákna Rychlost hoření: taví se Zápach: ostrý nasládlý Zbytek po hoření: černá, tvrdá perlička Polyakrylonitrilová vlákna Rychlost hoření: taví se, později vzplane a hoří dýmavým plamenem Zápach: ostrý Zbytek po hoření: tmavý, tvrdý, křehký Polyetylénová vlákna Rychlost hoření: taví se, po vzplanutí hoří pomalu (asi jako vosk) Polypropylenová vlákna Rychlost hoření: taví se, při tom vznikají průsvitné kuličky, později vzplane, hoří pomalu Zápach: připomíná hořící svíčku Polyuretanová vlákna (např. elastan) Rychlost hoření: taví se, při tom vzniká tmavě hnědá hmota, nevzplane Zápach: ostrý, dráždící ke kašli Rozlišení celulózového a pravého hedvábí pomocí mikrodestilace Zkoušená vlákna upevníme svorkami mezi dvě krycí sklíčka a přiblížíme k plameni kahanu. Podle změn při destilaci a pod mikroskopem odlišíme pravé bourcové hedvábí od viskózového a i od vlny. Jak se chová: Nezatěžkané pravé hedvábí se taví, při čemž unikající plyny utvoří v tavenině bublinky. Zatěžkané hedvábí se netaví, vlákna drží svůj tvar a snadno se lámou. Krycí sklíčka lpí pevně při sobě. Vlna se taví, tvoří bublinky osobitého nálevkovitého tvaru (viz obrázek). Celulózové hedvábí ztuhne, nemění svůj objem, nevytváří bublinky, krycí sklíčka při sobě nelpí. II. rozlišení základních vláken chemickou cestou Bavlna – len Zkouška dle A. Herzoga Založena na vyšší schopnosti lnu adsorbovat Cu. Vzorek vložíme do 10% roztoku modré skalice na 10 min, vypereme v tekoucí vodě a ponoříme do 10% roztoku žluté krevní soli - hexakyanoželeznatanu draselného. Len se barví červenohnědě, bavlna zůstane nezbarvena. Pravé hedvábí – celulózové (viskózové) hedvábí Rozpouštění v horkém louhu Vlákna povaříme v v 5% NaOH – celulózová vlákna se nemění (nebo jen z malé části), pravé hedvábí se rozpustí. III. Identifikace technologie zpracování Rozlišení mercerované a nemercerované bavlny Zjišťování mercerované bavlny se zakládá na její zvýšené schopnosti přijímat z roztoku jód. Mercerace se používá průmyslově při zpracování bavlny od poloviny 19. století, proto může sloužit orientačně i k dataci bavlněné textilie. Provedení zkoušky: Činidlo: 4g jódu a 6g jodidu draselného ve 100 ml destilované vody Vzorek se 3 minuty zpracovává v činidle. Následuje propírání vzorku po dobu asi 10 minut. Mercerovaná bavlna zůstává zabarvena. IV. identifikace preparačních prostředků, původních konzervačních přípravků a znečištění na tkaninách Úloha č. 1 Škrob (šlichty na bázi škrobu nebo dextrinu) Činidlo: roztok 0,2 g jódu a 3g jodidu draselného na 1l destilované vody Postup: tkanina nebo příze se skropí několika kapkami roztoku – přítomnost škrobu se projeví intenzívně modrým zbarvením. Vzorek lze také 5 minut namáčet v roztoku a pak krátce opláchnout. Identifikaci škrobu na barvené tkanině lze provést následovně: rozstříhanou tkaninu vyváříme 30 minut v destilované vodě, zfiltrujeme a do filtrátu přidáme činidlo. Pokud dojde k červeně fialovému až hnědému vybarvení, dokazuje to přítomnost dextrinu. Úloha č. 2 Bílkoviny (šlichty na bázi kostního klihu, želatiny) Biuretová reakce Vzorek tkaniny nebo příze se smočí ve zředěném roztoku hydroxidu sodného a pak se zvlhčí kapkami 10% roztoku síranu měďnatého. Modrofialové zbarvení je důkazem přítomnosti bílkovin. U barvených tkanin se postupuje stejně jako při stanovení škrobu – tzn., že do vychladlého filtrátu přidáme několik kapek 10% roztoku síranu měďnatého a pak jej zalkalizujeme NaOH.