SKLO ( Pseudomorfóza kapaliny, (tuhá kapalina), energeticky instabilní. ^ ^ ^ ^ ^ ^ Výroba skla: 1. příprava sklářského kmene 2. tavení a čeření skloviny 3. zpracování tekuté skloviny na surové výrobky 4. úprava surových výrobků Ad 1. Sklářský kmen - suroviny: písek křemenný, rozemletý, propraný, vysušený soda (uhličitan sodný Na2C03, síran sodný Na2S04 .10 ,1 H20) usnadňuje tavbu, zpomaluje chladnutí skla („dlouhé N £. SlC^ \ sklo"), sklo je křehčí i potaš (uhličitan draselný K2C03) z popela nebo hydrátová ""i Q 0 ' C^O 1 O potaš, dělá sklo jasnější, ohnivější (polokřišťálové a ^2. w ^ _ optické) fluor ( v kazivci a kryolitu) usnadňuje tavení, poškozuje \L pánve, ekologicky závadný, -s. i\\ | I kyselina boritá H3BO3 usnadňuje tavení, zlepšuje TWa- CaO^iC^V mechanické a optické vlastnosti skla, borax (tetraboritan sodný Na2B40?) zlepšuje proces tavení a barvení a zvyšuje odolnost skla proti mechanickému poškození a chemickým látkám, vápenec CaCC>3 a dolomit CaCC>3 . MgCC>3 zvyšují tuhost a křehkost, zlepšují zpracovatelnost taveniny, („dlouhé sklo") olovo (klejt PbO, suřík či minium PbíO^ usnadňuje tavení, sklo je těžší, měkčí, s vysokým třpytem, jiskrou a vysokým indexem lomu světla, český křišťál 24% Pb, oxid barnatý BaO, zvyšuje pružnost (cinkot sklenic), foukané sklo do 5%, televizní obrazovky kolem 12%, speciální optická skla až 30%. Příklad poměrů na zrcadlové sklo: 1000 kg písku, 380 kg sulfátu, 380 kg vápna, 25 kg uhlí a 4 kg arsenu. Francouzské sklárny užívají 1000 kg písku, 172 kg čištěné sody a 345 kg vápna. Počítá se asi s 25 % na tavící ztrátu. Ad 2. Taví se v pánvových nebo vanových pecích, 1400 - 1500 °C. Čeří se (zbavuje bublin a neprotavených zbytků (sklářská pěna - „žluč") mokrým dřevem, bramborami, čistě umytou řepou, arsenikem, antimoničitanem sodným, ledkem nebo i dusičnanem barnatým. Odbarvuje se - zelenožluté zabarvení se překrývá doplňkovou fialovou (nejčastěji burelem nebo seleném), nebo růžovou (niklem ). Barví nebo speciálně upravuje. Barvení skla Barevné sklo transparentní nebo opakní. Určující je složení kmene a množství barvící látky, tj. oxidů nebo sirníků kovů nebo i samotných kovů: 100 kg skloviny + 10 g koloidního Au = jemná růžová, 50 g Au = sytě rudá, nad 100 g nepřijímá; mangan dvojmocný = žlutá, trojmocný = ametystová, šestimocný = zelená; cer a titan samostatně nebarví, ale společně - citrónová žluť; kobalt = ultramarínově modrá; se seleném = šeříková; s mědí = jemně nebo sytě modrá; oxid měďný = červená, měďnatý = světle modrá; sloučeniny uranu = žlutá se zelenou fluorescencí; sirníky = žlutá; selen — jemně růžová (rosalin, 0,06%); se sirníkem kademnatým = červená (selenový rubín); oxid chrómu = trávově zelená, při přesycení oxidy chrómu = kovově lesklé šupinky podobné brokátu - aventurin; nikl s oxidy železa, manganu, kobaltu = kouřová skla, nad 8 % NiO černá skla absorbující všechny IR a viditelné paprsky, propouštějí UV - užití u fluorescenční analýzy; neodym = modročervená dvoj barevnost - tenká vrstva skla modravá, tlustší přes fialovou do vínově červené, ve vysokých vrstvách temně purpurová; Přesycení burelem MnCh = černý hyalit, se šupinkami slídy a přepichovaný křišťálem = brokát. S opálem Si02.nH20 stínidlová skla. Hnědé láhve pohlcují více UV záření než zelené. Hnědé brýle chrání před UV, zelené před IR zářením. „Sjíždí" se - postupně se snižuje teplota - (přibližně 2 hodiny) na pracovní teplotu 1100 - 1250 °C, podle druhu skla také až na 700 - 800 °C. Ad 3. Zpracování skloviny dříve jen lití mačkání později foukání tažení lisování válcování. Skleněné výrobky se třídí na sklo: duté ploché či tabulové lisované optické speciální Druhy skel (různé vlastnosti): kalíškovina zrcadlové svítidlové optické chemické nerozbitné štrasové tabulové katedrální drátěné stavební bezpečnostní tvrzené vlákna apod. Vlastnosti skel jsou vlastnostmi jeho složek: • lesk, lomivost světla, průhlednost nebo průsvitnost • barevnost, bezbarvost • křehkost, tříštivost • izolační schopnosti • nehořlavost Ad 4 ZDOBENÍ 1. ruční hutnické: • přepichované sklo - na baňku z jednoho druhu skla se nabere sklo jiné (křišťálové) • přejímané - vrstvy různobarevných skel • obalované - částečně vyfouklý tvar se obalí v různobarevném skelném prachu nataví a dále rozfukuje • krakelové - částečně vyfouklá baňka se ponoří do vody, tím její povrch popraská, pak se prepichne další vrstvou skla v peci a pracuje se s ní jako s obyčejným sklem • nitkové, • květové, apod. • nálepy, tvarování kleštěmi apod. mechanické nebo chemické na studeném výrobku: • broušení hladinářské hrubé - litinový kotouč na svislé ose, brusičský písek s vodou jemné - pískovcový kotouč, voda, leštění - kotouč z topolového dřeva broušení kuličské hrubé - karborundový kotouč na vodorovné ose, profilovaný do různých úhlů, voda splachuje jemný brusný písek na kotouč jemné - pískovcový kotouč stejných profilů leštění - dřevěný, korkový nebo plstěný kotouč stejných profilů, kartáčový kotouč s jemným brusivem ve vodě Brus matný (bez leštění) a lesklý. • tepání - drobné ploché jamky těsně vedle sebe. Měkké sklo. • rytí, řezání - měděné kolečko, smirek stékající v oleji. Ryté místo je matné, přeleštěním korkovým nebo dřevěným kolečkem „vybírá" rytec „světla". Tvrdé sklo. • rytí diamantem - diamant v držátku, netřeba velké síly, rýha je charakteristická bočními štěpinkami, které v bočním světle bíle svítí • punktování - nahloučením teček vzniká „světlo". Tenké, subtilní sklo. • leptání kys. fluorovodíkovou (pasty, inkousty) - mastný kryt, kovovou jehlou do něj vyrýt linky. Tenké sklo. • matování hydrogenfluory NHiHF^, NaHF2 nebo KHF2 - nejsytější, nejhrubší amonným, světlejší a jemnější sodným, nejjemnější draselným • pískování, otryskávání • ledování - na otryskanou tabuli se nanese několik vrstev klihu • malování - barvy krycí, plošné, transparentní, reliéfní - barevný skelný prach utřený s organickým pojivem (balzámy a pryskyřice) - zapálení v muflové peci • lazurování - štětcem nanesená lazurovací směs se vypálí - kovy zbarví jen vrchní vrstvičku skla • malba kovy - zlaté fólie mezi dvěma vrstvami čirého skla; plátkové zlato rozmělněné v arabské gumě (zvolna se přidává teplá voda a rozmíchává, nechá ustát - zlato plave na hladině - spodní voda s gumou se opatrně slije a zlato se smísí se silným roztokem boraxu, na skle má hnědou barvu, vloží do studené pícky a zvolna pálí až k žádanému odstínu a ponechá tam zvolna vychladnout); lázeň ze tří roztoků: 1. ve 120 g vody se rozpustí trochu chloridu zlatitého, 2. ve 100 g destilované vody 6 g žíravého natronu, 3. ve 24 g vody 2 g cukru, 24 g lihu 80% a 24 g aldehydu. Po 4 dílech roztoků 1. a 2. se 3 díly roztoku 3. -předmět se do lázně na několik minut ponoří. Stříbření - lázeň ze stejných dílů 2 roztoků: 1. 30 g dusičnanu stříbrného ve 300 g destilované vody s přidáním několika kapek čpavku, po rozpuštění ještě 30 g lihu 95% a doplnit destilovanou vodou na 340 g; 2. 20 g Seignetovy soli vařit ve 180 g destilované vody a přidat 1 g dusičnanu stříbrného ve 30 g vody, po 10 minutách varu odstavit a doplnit vodou na 340 g. • stříbření zrcadel - např. ve 100 g destilované vody rozpustit 100 g dusičnanu stříbrného a přidávat po kapkách čpavek až do vyčištění roztoku. Pak zředit 1 litrem destilované vody a před upotřebením přidat 0,5 litru 1% roztoku formaldehydu, protřepat a nalévat na vyčištěnou tabuli skla. Po 10 minutách je poklad pevný a může se smýt a sušit. 3. kombinované např. probrušování přejímaného skla, postupné odleptávání přejímaného skla, matování s rytím apod. NEDUHY SKLA Zkoušení skla Kapka 10% kyseliny fluorovodíkové na skle bohatém na zemní a těžké oxidy (vápník, olovo, zinek, barium) okamžitě zamží, na skle chudém na kovy nezpůsobí nic. K téže kapce přidat kapku kyseliny sirovodíkové: olova prosté sklo ji nezmění, olovnaté ji zbarví do černá, antimon do žlutočervena. Odskelňování - např. opětovným zahříváním tvorba mikroskopických krystalků = jemné mléčné zakalení. Obrana proti odskelňování v kmeni živec, magnesium, borax. „Alabastry" úmyslně odskelněná skla , kmen z písku, mastku a melasové potaše. Bublina - ztenčené sklo, nebezpečná při náhlých změnách teploty a nárazu. Kamínky ve skle - neroztavená bělavá zrnka písku. Hlinité kamínky (skelné čočky) - již při mírném nahřátí sklo v těch místech praská. Bílé porézní kamínky v olovnatých sklech -sulfátový „šum" - v rokoku zakrývaný hustou sítí matového brusu. Šlíry (nitě, pulce, vlasy) - snižují mechanickou pevnost. Vinovité vrásnění, výrazné švy, přetisky lisovaného skla. Kontrola stínem. Nestejná síla stěny lahví, vnitřním tlakem nebo jednostranným zahříváním praská. „Fleury" - síť jemných trhlinek vzniklých stykem s chladným předmětem (formou, odrážecí podložkou, vidlicí). Ponořením do teplé vody v těch místech praská. „Dechové obrázky" - balení do hedvábného papíru a vlhké dřevité vlny naleptá povrch - při dechnutí se nestejnoměrně zamží. „Stárnutí" - prudká změna teploty a viskosity při výrobě se vyrovnává i několik let. „Slepnutí" - postupná ztráta lesku dlouhodobým porušováním povrchu atmosférickými vlivy - sodné sklo pravděpodobně tvorbou uhličitanů působením oxidu uhličitého a vlhka. Draselná skla výrazně odolnější. „Tečení" - velmi stará tabulová skla jsou nahoře tenčí než dole. Poškozování: 1. mechanické (poškrábání, prasknutí, rozbití) 2. odskelnění (devitrifíkace, krystalizace) 4W)^TA-V 3. hydrolytické narušení povrchu (výluh alkálií vodou) 4. koroze archeologického skla OCHRANA A RESTAUROVÁNÍ ň Restaurovaní « . . ( ^ • , q ■^J=r> aX'T> 1. očištění - umytí vodou, odmaštění, DU^M^M \ \dvM l«\lv měknou, tím jsou lepivé, zachycují prach, většina působením UV záření síťuje, tím ľ\ \ se stává nerozpustnými a při jejich odstraňování může být sklo poškozeno a většina z nich žloutne. Podkorodovaná emailovaná a malovaná skla umýt štětečkem a na 1 - 2 týdny naložit do KP laku (1:8 ředěný toluenem, acetonem, xylenem) 4. lepení - \ C^W^k , eflOXH> lefrtJU ( Cuf£^MRM V 5. doplňování <-'\>se*\