•Druhá vídeňská škola - odchýlení od psychoanalýzy (odklon od biologického – pudového motivu k motivu společenskému) •Žid, později protestant, trpěl křivicí, •Lékař, oční, později psychiatr •Spolupráce s Freudem, prezident Psychoanalytické společnosti, později odklon a vlastní společnost •Neradikální socialista – věřil v „sociální cit“, později odpor k marxismu, zájem o „běžné lidi“ •Síť dětských, rodinných poraden •Teorie Individuální psychologie – věhlas v USA • Alfred Adler (1870-1937) Individuální psychologie •Usilování o nadřazenost – ústřední hnací síla osobnosti. • Znamená žít dokonaleji – být víc než jsme. Jde o nadřazený princip ne o moc. • •Dokonalost je představa (fiktivní cíle) kterou si vytváříme a žijeme tak, abychom ji zrealizovali (fiktivní finalismus) • •Lidé jsou sebeurčující bytosti, vytváří si Ideální Já Adlerova teorie – usilování o nadřazenost •Zdroj usilování o nadřazené ideály: pocity méněcennosti • •Ty mohou vycházet z objektivní skutečnosti – např. orgánová méněcennost (organ inferiority), fyzická slabost těla • •Pocity méněcennosti = komplex méněcennosti – není nenormální (mladší děti v porovnání se staršími sourozenci…), všichni jsme nějak omezeni • •Komplex méněcennosti platí i rodově, promítá se i pohlaví (ženský maskulinní protest) – mít „mužskou svobodu“ • •Méněcennost pramenící z pohlavní identity však platí i pro muže • • Adlerova teorie – pocit méněcennosti •Dětské zážitky jsou ovlivněny tím, v jakém pořadí se jedinec narodí •Prostřední dítě: ambiciózní životní styl (aby předčilo staršího sourozence) •Starší sourozenec prožívá pocit „svržení z trůnu“, rád se vrátí do minulosti (regres) a volí konzervativnější styl •Nejmladší dítě nezažívá ztrátu pozornosti (princezna) •Orgánová méněcennost a pořadí sourozenců ovlivňují životní styl (objektivní příčiny – tj. společenské a biologické okolnosti) • Adlerova teorie – sourozenecké pořadí •Pocit méněcennosti může ovlivnit životní styl • •Životní styl si jedinec konstruuje na základě dětských zážitků (pořadí sourozenců hraje vliv) • •Životní styl pak určuje vzorce chování • •Vybraný životní styl slouží k dosažení nadřazenosti Adlerova teorie – životní styl •Kromě objektivních příčin ovlivňuje životní styl ještě tzv. tvořivé Já (subjektivní síla) • •Tvořivé já rozhoduje o tom, zda je schopen jedinec ovlivnit, změnit (tvořivě) vliv objektivních příčin • •Tvořivé Já chrání jedince, je aktivní proces, je tvůrcem jedinečnosti • Adlerova teorie – tvořivé Já •Zdravý životní styl zahrnuje sociální cit (s ním se rodí všichni lidé), člověk je tvor společenský • •Nemusí se plně rozvinout, vyvíjí se v rodinném životě • •Rodiče posilují sociální cítění u dítěte • •Jde o hodnoty rodiny, atmosféru, vzájemný respekt… • Adlerova teorie - Sociální cit Životní styl - vlivy •Patologické osobnosti nejsou schopny dosáhnout nadřazenosti sociálně přijatelným (konstruktivním) způsobem •Typy rodin: atmosféra nedůvěry, moci, nevšímavosti, rozmazlování – brání rozvoji sociálního citu •Dosahování nadřazenosti na úkor ostatních, tzv. sobecké cíle: •- Vyhledávání pozornosti -Usilování o moc -Mstivost -Deklarování nedokonalosti či prohry • •Patologické životní styly (zlobivé dítě není vlastnost) Adlerova teorie - psychopatologie •Rozmazlený životní styl – rodiče řeší za děti úkoly, které mohou řešit samy … děti se stávají neschopnými. Lenost. „Rozmazlení lidé“ – pocit: svět by se měl o ně starat, upoutávají pozornost. Nedostává-li se pozornosti, začnou trucovat, zloba •Bezmocný (o moc usilující) životní styl – dominantní rodiče. Děti náchylné ke komplexu méněcennosti, bezmoc v rozhodování, vede k upřednostňování destruktivních cílů. Žijí v opozici, cílem je získat moc, neústupné chování. •Neurotický - kompulzivní (nutkavý) životní styl - dominantní, trestající rodiče, ironie, hledání chyb. Dítě: Nesnaží se o nic, uchyluje se k rituálům, obsedantní jednání •Neurotický - mstivý ž. styl – děti bité, krutost. Agrese vůči společnosti. Bezohlednost. •Neurotický - izolovaný ž. styl – zanedbávané děti, lhostejnost. Izolací dokazují nadřazenost. Zoufalství. • Adler – rodinné poradenství •Biblioterapie – uvědomit si živ. styl (poučit se, povzbudit, posílit, prozřít, propojit se světem, pozvednout žs) •Zvyšování vědomí, interpretace vztahů současnosti s minulostí •Analýza životního stylu •Poznání základních omylů (jsem neschopný…) •Přehodnocení cílů •Vyjádření sociálního citu (úkoly) Terapie a poradenství A. Adler Sourozenecké konstelace a výchovná praxe •V jakém pořadí jste se narodili? •Co bylo typické pro Vás? •Co pro Vaše starší/mladší sourozence? Charakteristiky dětí dle rodinné konstelace •Jedináčci •Tradiční přístup: rozmazlenost, sebestřednost, přemoudřelost. Jsou pod ochranou, ale jsou i rukojmími. Dříve hodně kritiky na výchovu (povahu) jedináčků, dnes překonáno. • •Dnes: ochuzení o výhodu společného života s ostatními dětmi, ale dobrá péče rodičů (více času, financí) • •Riziko: zvýšený egoismus (nemusí se dělit). Musí se učit vycházet s vrstevníky, nemůže sdílet trápení se sourozencem •Rozdíl víc jak 7 let – generační rozdíl. Dva jedináčci. Nejstarší sourozenec •Zbytnělý pocit odpovědnosti, tendence kontrolovat, vyvozovat závěry a rady. Snaha o naplnění očekávání rodičů. • •Nejstarší děti a jedináčkové jsou často zastoupeni ve skupině špičkových vědců (Darwin a další). Jen pravděpodobnost. • •Rizika: Starší chrání svou převahu (Dreikurs). Adler popisuje „sesazení z trůnu“ (odepření zájmu), riziko žárlivosti. Regres při narození dalšího dítěte – konfrontace. Na staršího jsou kladeny větší úkoly, odnese výchovné chyby rodičů. Nejmladší sourozenec • •Nezřídka „dítě pro radost“ – hračka, mazlíček. • •Riziko: starší rodiče už nemají tolik sil, jde pak o jedináčka – samorost, starší sourozenci již jsou „mimo“. Dítě je stále považováno za nejslabší, nejméně důvěryhodné - chce dokázat, co dovede (Adler) Střední pozice •Bývají nejproblémovější (Ch. Bühlerová). Je ohrožován těmi před sebou i za sebou. Zažívají rizika platná pro starší i mladší. Nemají suverenitu a chybí jim roztomilost. • •Ovšem: co nezabije, to posílí: dokážou vyjednávat, přizpůsobit se, využít situace. Umí manipulovat (dobří prodejci). Další konstelace •Dvojčata - Druhé je rizikovější, zvlášť jde-li o chlapce. Specifická vazba, ale rivalita možná. • •Velké sourozenecké skupiny •Čtyři a více. Nejstarší dítě má nejvíce autority i tendenci trestat. • •Sourozenecké kliky •Neformální skupina zaměřená k získávání výhod, zajištění moci v rámci skupiny formální. První a třetí dítě mají tendenci vytvářet kliku proti prostřednímu. Klika dítěte s rodičem • •Přenos návyků do rodinného/manželského života (T. Novák). •Ovládání partnerů staršími ze sourozenců, boje s partnery sestry/bratra. Rušivé chování z hlediska individuální psychologie (Petr Ondráček) •Adler hledá odpověď z hlediska subjektivního prožívání • •Oč jedinci jde? (aspekt finality - chování má nějaký cíl, pro jedince je smysluplný) • •Existence člověka je spjata se společenstvím ostatních (sociální aspekt, chování zajišťuje pozici ve společenství) • •Jedinec je spolutvůrcem průběhu interakce s ostatními (aspekt aktivity) • •Ne vždy si jedinec uvědomuje cíl (aspekt neuvědomělosti, souvisí s neuvědomovaným udržením sebehodnoty) Negativní sebehodnocení a jeho příčiny: •všeobecná situace dítěte ve světě dospělých •skutečné nebo domnělé nedostatky vlastního organismu •ekonomická a sociální situace dítěte a jeho rodiny •pohlaví dítěte v kontextu společenského a rodinného významu •rodinná atmosféra a sourozenecká konstelace •výchovný styl rodičů •zatěžující události a osudové rány • •Přesvědčení o vlastních předpokladech je základ pro sebehodnocení: je součástí „životního stylu“. •Je rozhodující pro utváření interakcí Pro učitele – rušivé děti •Rozpoznání finality rušivého chování (poutání pozornosti, snaha vyhnout se úkolu…) • •O co může jít (provokují chyby učitelů): •vyprovokovat učitele – vynutit pozornost (řešení: sdělit, že ví, o co mu jde, zaměstnat…), • •bojovat s učitelem (řešení: sdělit, že výzva k boji byla rozpoznána, přehlížet, zachovat klid, vysvětlovat…), • •mstít se učiteli, rodičům… (řešení: klid, ignorovat, sdělit, že účel byl rozpoznán… snaha o zlepšení vztahu) • •dokázání neschopnosti (řešení: zdržet se kritiky výkonu, vyzdvihnout úspěchy, počítat s dlouhodobým procesem…) • •Vždy: zásady podporující komunikace •Neřešit úkoly za žáky, angažovat je •Věnovat pozornost jedincům, nezanedbávat •Nedominantní styl výchovy, nechat rozhodovat •Neironizovat, nehledat chyby, pracovat se sebevědomím žáků •Nebýt agresivní a netolerovat agresi •Všímat si izolovaných žáků • • • Pro pedagogy