Faktory školní úspěšnosti Vliv na procesy učení – obecně (Jiří Mareš) Region, kraj Komunita, obec Škola, učitelé Kamarádi spolužáci Rodina Dítě Rodiče Sourozenci Vliv kulturních zvláštností na učení a vyučování • Verbální komunikace a vztah s učiteli (vzájemné oslovování, blízkost, mocenský odstup…) • Podíl maskulinity – feminity (postavení muže a ženy…) • Vztah jedinec – skupina (tolerance, individualismus vs. skupina…) • Vztah k výkonu a nejistotě (otevřenost, změny…) • Časová orientace (orientace na přítomnost, časová linie…) Další vlivy v rámci komunity • Sociální rozdíly • Etnické rozdíly • Věkové rozdíly • Intelektové rozdíly • P. Bourdieu – škola učí předávání kulturních statků, sbližování, ale funguje i reprodukce stávající kultury, reprodukce vztahů • Romské děti ve školách • Otázky inkluze Školní úspěšnost • Intelektové faktory (inteligence) • Mimointelektové faktory (motivace, vůle – osobnost, vnější stimulace) • Medicínský model: dg léčba • Dynamický model: dg není odtržena od intervence, důraz na prevenci, ve školní psychologii je více času věnováno „nepřímým činnostem“ (klima třídy…) Příčiny neúspěchu (Vágnerová, 2005) • Kognitivní schopnosti • Nerovnoměrný profil schopností • Strategie učení • Specifické poruchy učení • Mimointelektové příčiny • Socio-kulturní nebo zdravotní handicap • Výkonnostní propast (prohlubuje se vzdalování) Školní (ne)úspěšnost (L. Sobolová, PedF UK) Pocit (ne)úspěchu výkon Subjektivní hodnocení výkonu Subjektivní reakce na vnější hodnocení Subjektivní vnímání a postoje k neúspěchu • Některým dětem neúspěch nevadí • Kauzální atribuce – přiřazování různých vysvětlení neúspěchu (žáky i učiteli) Ze strany starších žáků • Externalizace/internalizace neúspěchu (locus of control) • Defensivní pesimismus (nízká očekávání…) • Sebeznevýhodnění (žáci zveličují handicapy, přisuzují jim vinu) Pomoc neúspěšným žákům • Historie žákova učení • Posouzení vlastností (schopností) žáka • Empowerment – hledají se silné stránky žáka (ve skupině), posilování… • Social reinforcement (posílení) – sociálně psychologická aktivita (hledání silných stránek v osobní minulosti, příběhy…) – úkol pro šp – cvičení pro děti, ale i učitele – vedou k sebeuvědomění k posílení sebe sama Posílení Adler: důvěra a dítě, pochvala povzbuzení Skupiny silných stránek (rovnocennost, vzdělání, povzbuzení, empatie, posilnění sebe i ostatních) Posílení přeznačkováním • Žák: „Hodil jsem kámen do kočárku“ • U: „Je fajn, že o tom mluvíš, měl jsi odvahu říct to“ • (nechválí se ten čin) Intelektové faktory školní úspěšnosti Kognitivní psychologie • Kognitivní psychologie: jak lidé vnímají informace, učí se jim, pamatují si je a přemýšlejí o nich. • Racionalisté (Platon, Descartes) – vše lze logicky odvodit • Empiristé (Aristoteles, Locke) – zásadní je zkušenost • Konsensus (Kant) Logika versus zkušenost Zkoumání kognice • Strukturalisté: W. Wundt (analýza vjemů), snaha poznat struktury, zájem o obsahy – co je v mysli • Funkcionalisté (jak a proč mysl pracuje – W. James; J. Dewey) – pragmatici, je důležité pochopit smysl učení, pochopit praktické využití poznání Struktura versus procesy Novodobí kognitivisté • G.A. Miller, U. Neisser, H. Simon, • R. J. Sternberg (Kognitivní psychologie) • Kognitivní psychologie: jak se lidé učí, jak strukturují, uchovávají a využívají vědomosti (Neisser) Subjektivistické pojetí poznávání (není objektivní poznání) • Kognitivní styly, kognitivní mapy, kognitivní stereotypy • Individuální konstrukce reality Mentální modely • P. Senge (R. Ross: 5. disciplína pro učící se organizace) 1. Co mohu vidět 2. Co si vybírám 3. Význam, který tomu přikládám 4. Předpoklady (proč…. 5. Závěr 6. Zobecnění – přesvědčení o „světě“ Témata kognitivní psychologie • Kognitivní neurověda • Pozornost a vědomí • Vnímání • Paměť • Reprezentace poznatků – představy • Jazyk • Řešení problémů a tvořivost • Usuzování a rozhodování • Kognitivní vývoj • Lidská inteligence Inteligence – definice Definice: • mentální úroveň, • schopnost řešit problémy (protikladné k instinktu) • schopnost efektivně řešit abstraktní úkoly, • schopnost učit se ze zkušenosti, • adaptovat se na nové situace • schopnost abstraktního myšlení a účelného jednání. • způsobilost určující kognitivní operace, objevování a chápání různých vztahů, • dispozice k myšlení, • Metakognice – porozumění vlastním myšlenkovým procesům a schopnost řídit je Inteligence – klasické teorie Spearman faktor g – obecný – podílí se na všech výkonech, faktor s Vícefaktorová teorie (Thurstone, 1938) - více specifických mentálních schopností: • Chápání slov, slovní plynulost, induktivní usuzování, numerická způsobilost, • prostorová představivost, percepční rychlost, paměť. Dva druhy inteligence (Hebb, 1949) • environmentální (získaná učením) • vrozená Cattell (1965) fluidní obecná inteligence – vrozená (flexibilní myšlení...) krystalizovaná - naučené poznatky Diskuse o vlivu kultury na inteligenci. Kulturně relevantní testy inteligence. Inteligence Flynnův efekt (Flynn, 1994) - vliv prostředí na inteligenci, růst IQ od roku asi 1930. Nejméně 15 bodů za generaci. Vyšší přírůstek u fluidní inteligence. Měření inteligence - tendence Psychometrické testy (výkonové) Dynamické hodnocení (jedinec se u testování učí a na základě tohoto reaguje). Zjišťuje se rozdíl mezi skutečně rozvinutou schopností a latentní kapacitou. Proč měření? předpověď úspěchu ve škole, v práci, rodičovství, snižování pravděpodobnosti delikventního chování, snižování rizika sociální potřebnosti, pravděpodobnost genetického přenosu na generaci, rasové a etnické rozdíly Poruchy inteligence Inteligence - nové přístupy Pravá inteligence (Perkins, 1995) 3 základní aspekty inteligence : neurologický (rychlost a přesnost neurologických systémů - genetické), zkušenostní (co jsme se naučili) reflexivní (strategie při řešení problémů, reflexe). Emocionální inteligence (Goleman, 1995) Schopnost předvídat, vyhodnocovat (prožívat, rozumět jim) a vyjádřit (řídit, tvořivě uplatnit) emoce Multifaktoriální pojetí H. Gardnera Úspěšná inteligence (Sternberg, 1997) schopnost adaptovat se, utvářet a vybírat si prostředí k dosažení cíle. Rozpoznání svých slabých a silných stránek (jak využít silné a kompenzovat slabé). Tři komplexní schopnosti úspěšné inteligence: analytické, kreativní a praktické (udělat analýzu, vymyslet jak vyřešit... a realizovat). Podpora u žáků – emoční inteligence, personální formy inteligence (Gardner), úspěšná inteligence Multiple inteligences – Howard Gardner verbální inteligence (ovládnutí jazyka, jazykový cit, slovní paměť, vyjadřování…) logicko – matematická inteligence (mnohdy stavěna do popředí, vztahy mezi čísly, příčina a následek, matematická paměť, logické posloupnosti) prostorová inteligence (orientace na ploše i v prostoru, vizuální percepce a diferenciace, modifikace vjemů a vytváření přesných představ, mentální transformace tvarů, vizuálně-prostorové umění) kinestetická inteligence, tělesně-pohybová (ovládat tělesný pohyb, mimiku, obratnost, jemná motorika) hudební inteligence (tonální vnímání a paměť, hudební myšlení-komponování, melodie, rytmus. Má blízký vztah k jazykové inteligenci) intrapersonální inteligence - sebereflektující nadání (přístup k vlastnímu citovému životu, poznat a rozumět vlastním citům, řídit je, řídit vlastní chování, poznání vlastních kognitivních modelů, předsudků… sebehodnocení, sebepoznání, seberozvoj, sebevědomí, zvládání stresu…) interpersonální inteligence - diplomatické nadání (všímavost k druhým lidem, rozlišovat mezi lidmi…. sociální percepce,komunikace asertivita…) přírodovědná Stárnutí kognitivních funkcí • Fluidní inteligence – úbytky • Krystalická inteligence – stabilnější • Plasticita kognitivních funkcí (modifikovatelnost schopností) • Patologické změny – specifické neuropsychologické poruchy (velmi individuální) • Kompenzační mechanismy • Moudrost – výjimečný vhled do situací, dobré posuzování alternativ, poradit si při řešení životních problémů Inteligence a školní úspěšnost • Hlavní faktor školní úspěšnosti (ale ne jediný) • Jde o schopnost – možnost rozvoje v určitých složkách • Školní nezralost – nerovnoměrné rozložení intelektových složek (možnost stimulace některých složek) • Nadaní žáci (speciální pozornost, integrace nebo segregace?) • Integrace/segregace žáků s poruchou intelektových schopností Dílčí témata • Nadaní žáci • Hraniční žáci • Školní zralost a připravenost (školní způsobilost) • Specifické poruchy učení Osobnostní faktory a školní úspěšnost Školní úspěšnost a osobnostní faktory • Mimo schopností také temperamentové, charakterové vlastnosti - volní a motivace mají vliv na procesy učení Temperament – emoce: - Energie a rychlost – impulsivita/pomalé tempo - odolnost/úzkostnost, labilita (vyhraněné typy jsou rizikem) Vývojově podmíněné výkyvy (Vágnerová: Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Karolinum, 2005) • Impulzivita a obtíže v sebeovládání • Kolísání aktivační úrovně (fáze útlumu) • Výkyvy v sebehodnocení (důsledek situačního neúspěchu), dospívající potřebuje potvrdit své kompetence • Zkratkovitě generalizující závěry (z jednoho neúspěchu nebo konfliktu se vyvodí radikální závěry) • Ztráta motivace ke školní práci. Odmítání rodinou proklamovaných hodnot – např. vzdělání, škola jako zástupný symbol dětské závislosti) • Změna vztahu k autoritě (kritika norem, oceňují přiznání chyby dospělým, dohody), změna vztahu s učitelem (provokace, odmítání požadavků, snaha projevit názor a být respektován) • Změna postoje ke škole (škola je prostředek n naplnění vyšších cílů, někteří dospívající však stále nemají pracovní návyky) • Školsky neúspěšní žáci se dříve osamostatňují, nemají motivaci k učení Charakter a vůle • Vztah a postoje k práci, učení • U malých dětí – nezralost NS • Vliv rodičů (zrcadlo, model) • Nastavení norem/požadavků školy (naučitelné), čím dříve, tím lépe • Liknavost/prokrastinace, nedostatek vůle, adolescentní moratorium (odkládání, nechávání na poslední chvíli, neřízení času, mnoho zájmů) Motivace • Gagné: učení je řetězec událostí, je třeba je podpořit: motivace – rozpoznání (upoutání pozornosti) – vštípení – uchování – vybavení – zobecnění (přenášení do nových situací, nové strategie) – výkon (praktické uplatnění) – zpětná vazba (informace o výsledcích). Motivace • motivace vnitřní (zvědavost, zájem, získání schopností, splnění cíle … je přirozená, je třeba ji podporovat), • vnější motivace (tlak, odměna…). Souvisejí spolu. • Motivy: potřeby, hodnoty, zájem • Očekávání úspěchu je (v některých případech) motivující. Úspěch je odměna. • Očekávání neúspěchu nemotivuje. • Přemotivování , přílišné očekávání – riziko neúspěchu, rozladění • Střední úroveň motivace, vnitřní i vnější • Schopnosti a motivace – obojí vliv na výkon, někdy je motivace a píle více než schopnosti, motivace je prostředkem k využití inteligence • Individuální rozdíly v možnostech aktivizace a motivace žáků (techniky: podnítit zájem – vybrat si úkol, dávat ZV, oceňování snahy, možnost využití naučeného, očekávání úspěchu). Tlak třídy – klima, normy, klima školy. Přiměřená míra soutěživosti. Motivace a potřeby • Potřeba nových podnětů, potřeba něco umět (zvídavost) • Potřeba přijatelného hodnocení (je důležitá kvalita výkonu nebo/a sociální ocenění) • Potřeba úspěchu nebo vyhnout se neúspěchu (udržet se v průměru) • Potřeba smyslu (k čemu jim to bude) Aspirace • Souvisí s motivací, každé dítě má jiné cíle (co je úspěchem pro jednoho, může být neúspěchem pro jiného) • Riziko přijetí role neúspěšného žáka • Aspirační úroveň – snaha dosáhnout nějaké úrovně výkonu. Očekávaný vlastní výkon, očekávané dosažení výsledku, pozice. • Vysoké aspirace x nízké aspirace • Diagnostika: pozorování a rozhovory, test výkonové motivace (NUV), test aspirační úrovně Podpora motivace • podnítit zájem – netradiční formy výuky • společně formulovat cíle, vybrat si úkol, • poskytovat ZV, • oceňovat snahy, • upozorňovat na možnosti využití naučeného, • navodit očekávání úspěchu • zajistit přiměřený tlak třídy – klima, normy, klima školy • přiměřená míra soutěživosti • Atd. Další témata • Autoregulace • Teorie motivace