Fytocenologická data / Phytosociological data CZ Fytocenologie je vědní obor, který studuje rostlinná společenstva, popisuje je, vymezené jednotky charakterizuje pomocí diagnostických druhů a abiotických faktorů, mapuje jejich výskyt a vývoj v průběhu sukcese. Podstatou fytocenologie je odhalování a analýza rozdílů rostlinných společenstev a rozdílů v jejich chování v přírodě, hodnocení těchto rozdílů a pátrání po jejich příčinách. Základní hypotézou fytocenologie je, že druhové složení rostlinných společenstev není náhodné, ale podléhá určitým zákonitostem. Fytocenologie studuje rostlinná společenstva s cíli: 1. poznání vegetace určitého území (vymezení vegetačních jednotek, jejich inventarizace a klasifikace), 2. porozumění vlivu ekologických faktorů na složení společenstev a jejich rozmístění v území, 3. sledování jejich změn (dynamiky) v prostoru a čase, aj. Získávání fytocenologických dat je vhodné načasovat do fenologického optima, tedy do období, kdy bude největší počet druhů na lokalitě dobře určitelných. Některé typy porostů mohou mít v průběhu roku více než jedno optimum, což je typické pro plevelovou vegetaci nebo druhově bohaté listnaté lesy. U těchto společenstev se většinou druhové složení v průběhu roku značně mění a je běžnou praxí na jednom místě během vegetační sezóny zapsat dva až tři fytocenologické zápisy. Orientační termíny pro získávání zápisů vegetace: - suché trávníky: duben + červen/červenec - druhově bohaté listnaté lesy: duben/květen + červen/červenec - plevelová vegetace: duben/květen + od června - louky: od května do první seče (většinou červen/červenec) - druhově chudé lesy, kroviny: od května - vodní a pobřežní vegetace, vysokohorská vegetace: od července - ruderální vegetace: od července/srpna - většina ostatních typů vegetace: od června Rostlinná společenstva se v terénu zapisují formou tzv. fytocenologických (vegetačních) snímků. Jedná se o seznam druhů s uvedenou abundancí/pokryvností na předem vytyčené ploše, který je doplněn o hlavičku se základními údaji o dané lokalitě, abiotických podmínkách apod. Snímky se většinou zaznamenávají na subjektivně vybraném místě, které by však mělo reprezentovat zkoumanou vegetaci na širší ploše. Objektivněji se místa snímku mohou vybrat např. náhodným výběrem souřadnic nebo zápisem snímků podél transektu (více viz níže). V každém případě by plocha snímku měla být homogenní (strukturně, abioticky a druhovým složením) - není přípustné, aby zasahovala např. do lesního a lučního biotopu zároveň. Dovoluje-li nám to design výzkumu (např. pokud nejsou souřadnice snímku dopředu jasně stanoveny), je vhodné cílovou lokalitu nejprve zběžně prozkoumat a pro snímkování vybírat „průměrné" plochy (neumísťovat snímky ani na extrémně homogenní části porostu, ani úmyslně nehledat místa s největší diverzitou). Na vybraném místě se nejprve vymezí plocha fytocenologického snímku, zpravidla čtvercového nebo obdélníkového tvaru. Rozměry mohou být od několika centimetrů až po několik set metrů čtverečních (viz níže). Různá společenstva mají různou prostorovou variabilitu. Na první pohled je zřejmé, že např. luční společenstva budou na malé ploše obecně homogennější (podobnější) než společenstva lesní. Pokud tedy zapíšeme snímek o ploše 4 m2 na louce, zaznamenáme velkou část druhové diverzity společenstva. Použijeme-li ale stejnou velikost plochy v listnatém lese, můžeme získat dosti zkreslený výsledek. Snímek velikosti 4 m2 není v lese schopen pojmout více než jeden vzrostlý strom, a nezachytíme tedy vegetační ani strukturní diverzitu zkoumaného místa. Proto se pro lesní vegetaci doporučuje používat plochy mnohem větší. Při volbě velikosti plochy je tedy nutné respektovat přirozenou strukturu porostu. so ?5 20 S 15 E] 10 o O 10 20 30 40 50 6D 70 30 90 100 110 Velikost plochy(rrr) Obr. 1. Změna počtu zaznamenaných druhů se zvětšující se plochou. Šipka znázorňuje ideální velikost pokusné plochy. V praxi se obvykle používají tyto rozměry ploch: - 4 m2 - nízká mokřadní vegetace, skalní vegetace, vegetace sešlapávaných míst -16 nebo 25 m2 - většina typů bylinné a keříčkové vegetace - 50 m2 - křoviny -100-400 m2 - lesy Fytocenologický snímek se skládá ze dvou hlavních částí - z hlavičky a druhových dat. Snímek, který neobsahuje obě části, je bezcenný. Do hlavičkových dat se běžně zaznamenávají informace, jako je datum zápisu, číslo snímkované plochy, sklon svahu, jeho orientace, nadmořská výška, lokalizace snímku (popis a souřadnice GPS) a velikost plochy snímku. Do hlavičkových dat se mohou zaznamenat také libovolné poznámky nebo výsledky měření, které na lokalitě provedeme (např. pH a hloubka půdy, výška porostu). Po zaznamenání hlavičkových dat následují údaje druhové. Nejprve se odhadne celková pokryvnost veškeré vegetace na ploše (zpravidla jen u nelesní vegetace), a pak se rostliny pomyslně rozdělí podle výšky do několika pater a odhadne se celková pokryvnost jednotlivých porostních pater. Celková pokryvnost udává, kolik procent půdy (při pohledu kolmo k povrchu) zakrývají živé rostliny. Pro označení pater se používá zkratka E odvozená od francouzského slova Étage neboli patro. Zpravidla se rozlišují 4 výšková vegetační patra: - E3 = stromové (Semenáčky dřevin se zaznamenávají do bylinného patra/samostatně pod označením juvenil). - E2 = keřové (1-3 m) - El = bylinné - EO = mechové V každém vegetačním patře se následně zaznamenají všechny rostlinné druhy. Pokud se různí jedinci jednoho druhu vyskytují ve více patrech, zaznamenají se v každém zvlášť. V dalším kroku se odhadne pokryvnost (plocha) každého druhu - odhaduje se bud'v procentech (obr. 2), nebo pomocí speciálních stupnic, jako je např. devítičlenná Braun-Blanquetova (Westhoff & van der Maarel 1978). U druhů, které jsou zastoupeny ve více patrech, se pokryvnost zaznamená pro každé patro zvlášť. Tato situace nastává typicky u zmlazujících dřevin. Mechorosty, rostoucí na kmenech stromů, se do snímku nezapisují. Braun-Blanquetova devítičlenná stupnice: r = ojediněle (obvykle 1-2 jedinci), pokryvnost zanedbatelná + = roztroušeně, pokryvnost méně než 1 % 1 = roztroušeně až dosti hojně, pokryvnost 1-5 % 2m = hojně, pokryvnost přibližně 5 % (pro druhy, které se vyskytují s velkou četností ale malou pokryvností (např. trávy, semenáčky) 2a = pokryvnost 5-15 % 2b = pokryvnost 15-25 % 3 = pokryvnost 25-50 % 4 = pokryvnost 50-75 % 5 = pokryvnost 75-100 % 1% 2% 3% 5% 7% 10% Obr. 2. Znázornění procentuálního odhadu pokryvnosti. Převzato z práce Moravec (1994). Příklad fytocenologického snímku: číslo snímku 1 datum 26 8 2008 autor: M J iroušek a J Božkova lokalita Řrtova (okr Usti nad Orlici), u silnice ze Sloupmce na Rétovou, vpravo, asi 500 m pred odbočkou na chat Qsajdu Na Mandlu. 49° 56 32 ' t i., 16*22 14 ' v.