Ekologie mokřadů (5) Rozmnožování a šíření vodních a mokřadních rostlin • Základní typy rozmnožování a šíření jsou stejné jako u rostlin terestrických, rozdíl je hlavně ve frekvenci výskytu • Zatímco u terestrických rostlin je šíření (a tím spíše opylení) vodou spíše dílem náhody, u vodních a mokřadních jsou tyto způsoby velmi důležité Jaké jsou nejdůležitější typy rozmnožování a šíření u vodních a mokřadních rostlin? A. Rozmnožování 1. Vegetativní – pomocí oddenků, hlíz, úlomků lodyh s listy, dceřinnými růžicemi, „pučením“, turiony, rozmnožovacími tělísky (u mechorostů) 2. Generativní – sporami (výtrusné rostliny) a semeny vzniklými po opylení (semenné rostliny) U vodních a mokřadních rostlin je značně rozšířeno rozmnožování vegetativní a u některých druhů zcela převažuje PROČ? Tento způsob rozmnožování souvisí se schopností rychlé regenerace, která je typická pro druhy stanovišť s častými disturbancemi. V přirozených mokřadech je způsobují povodně a živočichové, hlavně velcí býložraví savci. Původci disturbancí působí zároveň jako vektory šíření rostlin. Výhody vegetativního rozmnožování • rostlina nemusí prodělávat celý vývojový cyklus Þ množení a šíření je rychlejší • ze zdánlivě zničeného exempláře rozlámaného na malé kousky vyroste několik nových rostlin • vegetativní diaspory často méně náročné na podmínky pro uchycení (voda = živné médium Þ nehrozí uschnutí) • vegetativní diaspory jsou k dispozici stále Nevýhodou vegetativního rozmnožování je jako u všech organismů nižší genetická variabilita. To může vést k oslabení vitality populací, což je pravděpodobně jedna z příčin „záhadného“ mizení některých druhů (např. Nymphaeaceae). Je však mnoho druhů s vegetativním rozmnožováním, které se chovají expanzivně (např. Elodea). Většina vegetativních diaspor postrádá schopnost přežít nepříznivé podmínky (např. hluboké zaplavení) i několik desetiletí, což je běžné u semen mnoha vodních a mokřadních rostlin. Příklady vegetativního rozmnožování http://caliban.mpiz-koeln.mpg.de/~stueber/thome Pomocí oddenků se rozmnožují např. orobince – Typha spp., rákos – Phragmites australis, chrastice rákosovitá – Phalaris arundinacea, leknín – Nymphaea spp. atd. Tyto druhy často určují ráz vegetace, pokud nedojde k disturbanci, zůstávají dceřinné rostliny spojeny s rostlinou mateřskou. Kamyšník – Bolboschoenus sp. se rozmnožuje pomocí dlouhých oddenků, na jejichž konci se vytvářejí hlízy. V nich rostlina přetrvává nepříznivé podmínky. Výskyt semenáčků u nás nebyl pozorován. http://www.dijon.inra.fr/malherbo/hyppa/hyppa-a/scpma_ah.htm C:\Users\katerina.sumberova\Documents\Dokumenty\Obrázky\fotky\Druhy rostlin\mokřadní\Bolboschoenus\Bolboschoenus yagara\Bolboschoenus yagara_podzemní část_staré sád2.jpg © K. Š. 2012 Hlízy vytvářejí i některá vodní makrofyta U ponořených vodních makrofyt, jako jsou řečanka přímořská – Najas marina a šejdračka bahenní – Zannichellia palustris je časté rozmnožování pomocí úlomků lodyh s listy http://caliban.mpiz-koeln.mpg.de/~stueber/thome http://www.biology.iastate.edu http://www.isu.ru:8083/insts/botsad/cbd/images/ER18.jpg http://caliban.mpiz-koeln.mpg.de/~stueber/lindman/481.jpg Dceřinnými růžicemi na dlouhých stolonech se šíří např. řezan pilolistý – Stratiotes alloides a voďanka žabí – Hydrocharis morsus-ranae http://webcenter.ru/~duckweed/spirodela-e.htm http://webcenter.ru/~duckweed/wolfia-e.htm „Vypučení“ dceřinné rostliny po straně těla rostliny mateřské je charakteristické pro okřehky a jim příbuzné druhy (dříve samostatná čeleď Lemnaceae) Závitka mnohokořenná – Spirodela polyrhiza Drobnička bezkořenná – Wolfia arrhiza Turiony, nazývané také spící pupeny, se v našich podmínkách tvoří na podzim a slouží k přečkání zimy Jak u vodních a mokřadních rostlin probíhá opylení a tvorba semen? Závisí hlavně na podmínkách, v nichž daný druh roste 1. Hydrogamie – opylení vodou; u ponořených rostlin s redukovanými květy pod hladinou („pravá“ hydrogamie, např. řečanka – Najas spp., růžkatec – Ceratophyllum spp.) nebo na hladině (epihydrogamie – např. rdest – Potamogeton spp., stolístek – Myriophyllum spp.) 2. Autogamie – samoopylení; převážně u vodních makrofyt, ale i u mokřadních rostlin, existuje více typů: kleistogamie (při uzavřených květech; u bublinatek – Utricularia spp., tajnička rýžovitá – Leersia oryzoides), geitonogamie (přenos pylu mezi květy jedné rostliny, často jednopohl.; hvězdoš – Callitriche spp.), hydroautogamie (přenos pylu uvnitř 1 květu pomocí bublinek vzduchu ve vodě, např. Ruppia maritima, Potamogeton spp.) Květy stolístku klasnatého (Myriophyllum spicatum) jsou odděleného pohlaví. K opylení dochází podle podmínek prostředí (výška vodního sloupce) hydrogamií nebo autogamií. 3. Entomogamie – opylení hmyzem; u vodních makrofyt i mokřadních druhů s výraznými květy (např. žebratka bahenní – Hottonia palustris, stulík – Nuphar sp., plavín – Nymphoides sp., halucha vodní – Oenanthe aquatica, kyprej vrbice – Lythrum salicaria, kosatec žlutý – Iris pseudacorus, dvouzubec – Bidens spp., rdesno obojživelné – Polygonum amphibium 4. Anemogamie – hlavně u vzrůstově mohutnějších mokřadních bylin a dřevin s redukovanými květy (např. orobinec – Typha spp., ostřice – Carex spp., zblochan – Glyceria spp., chrastice rákosovitá – Phalaris arundinacea, vrba – Salix spp., topol – Populus spp. B. Šíření Častěji než při opylení se při šíření rostlin uplatňuje voda. Semena a plody, případně vegetativní diaspory, které nejsou v kontaktu s vodou, mohou do vody spadnout. Nacházíme zde však i další způsoby šíření, běžné u suchozemských rostlin. 1. Hydrochorie – u druhů s drobnými semeny (povrchové pnutí vody, na malé vzdálenosti, případně s bahnem po dnech toků; puštička rozprostřená – Lindernia procumbens, sítina žabí – Juncus bufonius) nebo diasporami s pletivy usnadňujícími plavání (semena – kosatec žlutý – Iris pseudacorus, zevar – Sparganium; plody, jejich části nebo soubory – lotos – Nelumbo spp., hlízy – kamyšník přímořský – Bolboschoenus maritimus; celé rostliny, nezakořeněné – okřehkovité – Lemnaceae, azolovité – Azolaceae), zakořeněné a vytržené ze dna např. při pohybech vody (úpor – Elatine spp., hvězdoš – Callitriche spp., masnice vodní – Tillaea aquatica). 2. Anemochorie – často u anemofilních (anemogamních) druhů, tj. převážně u mohutných bylin (orobinec – Typha spp., rákos – Phragmites australis) nebo mokřadních dřevin (vrba – Salix, topol – Populus), vzácně u druhů menšího vzrůstu – protěž – Gnaphalium spp., vrbovka – Epilobium spp.). Tyto druhy často kolonizují mokré obnažené substráty. Ochmýřená semena přenášená větrem se většinou dobře udrží na vodní hladině a mohou být po pádu na hladinu dále přenášena vodou. Drift v horní stoce_Hluboká_20 Drift v horní stoce_detail_Hluboká_20 Diaspory rostlin šířících se vodou bývají součástí tzv. driftů, tj. rostlinné biomasy unášené vodou (někdy obsahují i vývojová stadia živočichů) © K. Š. 2008 Lycopus europaeus_plodenství Lycopus europaeus-wolfspoot-semena Lycopus europaeus+Rorippa palustris+Bryum argenteum_ve stěně sádky_Náměšť nad Oslavou_S10_05-06-2008_2 Jedním z nejčastějších druhů driftů je karbinec evropský (Lycopus europaeus). Semena dobře plovou, ale i ve vodě si uchovávají lepivost. Díky tomu se uchytí i na betonové stěně sádky. •https://gobotany.newenglandwild.org © K. Š. 2008 Capture_00001 U dvouzubce nicího (Bidens cernua) zůstávají semenáčky po vyklíčení spojeny s prázdnou nažkou a takto mohou být dále přenášeny © K. Š. 2009 C:\Users\katerina.sumberova\Documents\Dokumenty\Obrázky\fotky\Druhy rostlin\mokřadní\Bidens\Bidens cernua\Bidens cernua_Hluboká_sádka 23_VIII 2006_1.JPG U lotosu (Nelumbo spp) se šíří plody (oříšky) ponořené v receptakulu z pletiva umožňujícího plavání Příklady druhů šířených větrem (anemochorně) 3. Zoochorie – šíření semen, plodů nebo vegetativních diaspor u mnoha druhů vodních a mokřadních rostlin. Uplatňuje se epi- i endozoochorie, pomocí různých druhů obratlovců. Ornitochorie je v současnosti považována za hlavní mechanismus tzv. dálkového přenosu rostlin i některých bezobratlých. Velcí savci, ptačí kolonie a ve vodách bentofágní ryby nejen přispívají k šíření diaspor, ale narušováním vytrvalé vegetace a substrátu také vytvářejí podmínky pro jejich uchycení. •4. Antropochorie – fungují zde podobné mechanismy jako u zoochorie, navíc šíření s nářadím a stroji (rybářství), záměrné šíření (kulturní a okrasné druhy). Specifické přizpůsobení k epizoochornímu šíření má např. dvouzubec trojdílný (Bidens tripartita) Epizoochorně se mohou šířit i semena bez specifických adaptací – přilepená bahnem na nohy nebo tělo obratlovců Bahňáci (Charadriiformes) mohou přenášet drobná semena druhů obnažených den na nohách a zobácích, podobně jako u kachen je u nich možná i endozoochorie Bekasina otavní Kulík říční Volavka bílá loví ve vodě s porostem Nymphoides peltata. Semena tohoto druhu plavou na hladině a jsou opatřena drobnými háčky, takže mohou být šířena i epizoochorně. Semena plavínu štítnatého – Nymphoides peltata http://tnl.org.tw/article/column/hydro/009/009.htm Některé druhy ryb se živí rostlinami (z našich např. perlín ostrobřichý). Drobná semena ležící na dně se mohou dostat i do trávícího traktu bentofágů (např. kapra). Ryby pak fungují jako vektor šíření (ichtyochorie)– ale může jím být i rybožravý predátor. V zažívacím traktu ryb se šíří hlavně drobnější semena s hladkým povrchem, neboť hlavní bariérou tohoto přenosu jsou např. u kapra, amura a dalších kaprovitých ryb požerákové zuby. Jsou umístěny v jícnu ryby a slouží k drcení potravy. Požerákové ústrojí amura © K. Š. 2009 IMG_0020 800px-Alisma_plantago-aquatica_seeds Průchod rybou (působení trávívích šťáv, mokro apod.) u mnoha druhů (častěji u terestrických, ale i u mokřadních) způsobí iniciaci klíčení. Semenáčky se pak ve vodě „utopí“. Druhy nejlépe adaptované pro tento způsob přenosu vyžadují ke klíčení i po průchodu rybou např. teplotní šoky. tajnička rýžovitá (Leersia oryzoides) a žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica), druhy, které se šíří hlavně vodou, ale je u nich možný i přenos v trávícím traktu ryb, u Leersia i na tělech živočichů © K. Š. 2009 (© Hurd et al., 1997) K druhům, u nichž jsme ověřili vysokou pravděpodobnost ichtyochorního přenosu, patřila sítina žabí (Juncus bufonius). U druhu Juncus articulatus (viz obr.) ale může fungovat vše jinak! http://www.zpravodaj.ceskatrebova.cz http://www.duchcov.cz/noviny/200211 Antropochorie může probíhat při výlovech rybníků – diaspory se bahnem přilepí na oděv rybářů, náčiní, mechanizaci apod. Sádky Hluboká_traktor a vlečka ve dvoře_17-04-2008_1 Traktor a vlečka s nářadím v areálu sádek v Hluboké nad Vltavou © K. Š. 2008 Provázek na vlečce_po výlovu_sádky Hluboká_17-04-2008_1 Háčky na vlečce_po výlovu_sádky Hluboká_17-04-2008_1 Sakovina na vlečce_detail s orhganickým detritem_po výlovu_sádky Hluboká_17-04-2008_2 Příklady nářadí – provázek, háčky, sakovina (rybářská síť). Všechno toto nářadí se používá při výlovu rybníků. © K. Š. 2008 800px-Myosurus_minimus_seeds_mymi2_003_php Spory hlevíku (Anthoceros sp) a plody a semena myšího ocásku (Myosurus minimus) a rdesna ptačího (Polygonum aviculare), jsou jedny z mnoha rostlinných druhů, u nichž jsme zjistili přenos na rybářských vozidlech (Šumberová & Ducháček, nepubl.). Elatine hexandra 2008 Elatine hexandra a Ricciocarpus natans vyrostly z bahna odebraného v rybníce Pěnský u Hluboké i na nářadí a na vozidlech po výlovu; ve vegetaci tohoto ani okolních rybníků nebyly tyto druhy v té době pozorovány. © M. Ducháček 2008 Jaký význam má půdní semenná banka? Některé druhy se aktivně příliš nešíří – anebo se nešíří hned, protože nemají jak. Jejich diaspory, nejčastěji semena, přetrvávají v sedimentech v mokřadu desítky let i déle. Tvoří tzv. dlouhodobou semennou banku. To je vlastnost typická hlavně pro druhy, které osídlují stanoviště v přirozené krajině vzácná, vznikající nahodile a snadno zanikající. Půdní semenná banka významně napomáhá přežití těchto druhů. Zajímavosti o půdní semenné bance • hustota semenné banky může dosáhnout až několik set tisíc semen/m2 u jednoho druhu (zjištěno u Juncus bufonius, sediment odebrán do hloubky 10 cm) • nejdelší přežívání v semenné bance – několik tisíc let – bylo zjištěno u lotosu (Nelumbo nucifera), semena pocházela z archeologických vykopávek • dlouhodobě mohou přežívat i hlízy a oddenky některých makrofyt a mokřadních druhů (řádově desítky let) a spory mechorostů obnažených den, např. Riccia spp., Physcomitrium spp.)