Barevná fotografie
Vítězslav Otruba
2017
prof. Otruba
1

Cesty k barevné fotografii
•Thomas Young (1773 – 1829) a Hermann von Helmholtz (1821 – 1894) položili základ teorie barevného
vidění – skládání barevných světel
•James Clerk Maxwell (1831 – 1879) jako první experimentálně potvrdil teorii o skládání světel: V
r. 1861 nechal zhotovit pomocí tří barevných filtrů záběry barevné stuhy. Diapozitivy připravené z
těchto snímků promítal současně ze tří projektorů přes příslušné barevné filtry a na plátně dostal
obraz v původních barvách. První aditivní barevná fotografie.
•Louis Ducos du Hauron (1837 – 1920) patent r. 1868 – vytvářel tři dílčí diapozitivy přes filtry
(Y, R, B) a tyto vybarvil odpovídajícími barvivy. Složením vznikl barevný obraz, který bylo možné
promítat – první subtraktivní barevná fotografie.
•Gabriel Lippmann (1845 – 1921) vytvořil barevný obraz pomocí objemového interferogramu v citlivé
vrstvě. R. 1908 Nobelova cena za fyziku. Tento postup se stal základem pro vývoj holografie.
•
2017
prof. Otruba
2

Zakladatelé teorie barev
2017
prof. Otruba
3
Helmholtz_01_ Lippmann_01_ MaxwellJC
Young
1773 - 1829
Helmholtz
1821 - 1894
Maxwell
1831 - 1879
Lippmann
1845 - 1921

Louis Ducos du Hauron (1837 – 1920)
2017
prof. Otruba
4
•od roku 1862 pracoval několik let na praktickém způsob záznamu barevných fotografií pomocí dvou
barevných systémů: subtraktivního (žlutá, azurová, purpurová) a aditivního (červená, zelená, modrá)
barevného systému.
•roku 1868 tyto metody patentoval a položil tak základy barevné fotografie.
•

Louis Ducos du Hauron (1837 – 1920)
2017
prof. Otruba
5
•Osvítil bromostříbrnou kolodiovou desku výtažkovými filtry a zhotovil tak diapozitivy zabarvené do
červena, modra a žluta
•v kameře bylo možné i pozorovat získaný barevný obraz
•pro získání konečné fotografie se musely jednotlivé obrazy zcela přesně položit přes sebe.

2017
prof. Otruba
6
Lippmannova interferenční fotografie
•V roce 1891 vyvinul Lippmann revoluční metodu pro barevnou fotografii, která využívala přirozených
barev v bílém spektru, místo barviv a pigmentů. Umístil reflexní vrstvu rtuti za světlocitlivou
emulzi, která odrážela paprsky zpět do citlivé emulze.
•Tato přímá metoda barevné fotografie byla pomalá díky dlouhým expozičním časům (malé zrno) a
nevýhoda také spočívala v tom, že nešlo udělat kopii originálu.

Princip Lippmannovy fotografie
•interferenční barevná fotografie - světlo prochází ultrajemnou fotografickou emulzí a odráží se od
rtuťového zrcadla – původní a odražená vlna tvoří stojatou vlnu – v maximu vznikne latentní obraz
(redukuje se stříbro) nesoucí informaci o vlnové délce světla v daném místě (d = l/2n) - po
vyvolání pak vyvolané stříbro odráží zejména světlo, jehož vlnová délka je násobkem vlnové délky
zaznamenané v emulzi a vytváří jasné barvy. •na fotografii je vidět barevný obraz pouze při
pozorování ze správného místa. •Lippmannova fotografie podává výrazně přesnější výsledky, než
ostatní metody barevné fotografie (ne všechny viditelné barvy lze složit ze základních barev), je
však příliš obtížná na praktické použití. •Gabriel Lippmann za ni dostal roku 1908 Nobelovu cenu a
jeho metoda je základem holografie
2017
prof. Otruba
7

Historické aditivní techniky
•John Joly (1857 – 1933) již v r. 1893 exponoval pouze jeden záběr přes rastr s červenými, zelenými
a modrými (RGB) ploškami. Diapozitiv byl promítán přes stejný rastr – provozně náročné přesné
sesazení rastru s diapozitivem. Tento princip je použit u snímačů pro digitální fotografii.
2017
prof. Otruba
8

Historické aditivní techniky
•August Lumiére (1862 – 1954) a Louis Lumiére (1864 – 1948) použili pro vytvoření aditivního rastru
malá zrnka škrobu, která nabarvili červeně, modře a zeleně. Rastr zůstával trvale součástí snímku –
dva až tři tisíce zrnek na čtverečním milimetru desky. V. r. 1907 byly dány do prodeje pod názvem
Autochrome – Lumiére. Výsledky byly překvapivě kvalitní.
•
2017
prof. Otruba
9
Na autochromové fotografii je Louis Lumiére s mikroskopem, ve kterém testuje zkumavky s barevným
roztokem

Autochrom Lumiére
•Skleněná deska se umyje a po jedné straně pokryje směsí včelího medu a smůly tak aby po zaschnutí
zůstala lepkavá.
•Čirá a bezbarvá zrnka bramborového škrobu se prosejí na velikost 10-15 mikronů a obarví na zeleno,
fialovo a oranžovo-červeno v přibližném poměru 40/35/25. Poté se zrnka nanesou na lepící stranu
desky a rozmačkají pomocí stroje tlakem 5 tun na čtvereční centimetr. Bramborový škrob je totiž
sice průsvitný, ale v normálním tvaru stěny buňky tvoří stín a polarizují bílé světlo. Lumiére ale
náhodou zpozoroval, že po rozmačkání zrnka nehtem stíny i polarizace světla zmizí. Následně se
pomocí prachu ze sazí ucpou mezery mezi zrníčky škrobu a celá vrstva se přelakuje,
•Na lak se nanese panchromatická černobílá emulze - stejná emulze jako na černobílém filmu, ale
citlivá na každou barevnou složku světla stejně. Právě výroba dobré panchromatické emulze byla
nejdůležitějším krokem při objevu autochromu.
2017
prof. Otruba
10

Autochrom Lumiére
•Skleněnou stranou se směřuje k čočkám objektivu, takže světlo nejdříve prochází vrstvou škrobu
•Bylo nutné dále filtrovat vstupující světlo filtrem v objektivu – emulze byla příliš citlivá na
modro-fialovou
•V důsledku mnohé filtrace světla byl problém s citlivostí – dlouhé expoziční časy - a pro
pozorování byl vyžadován silný zdroj světla (snímky byly tmavé)
2017
prof. Otruba
11
•emulze se inverzně vyvolala v transparentní pozitiv a pozorovala se v procházejícím světle
•
•částice stříbra fungují zdroj filtr jasový (projde více nebo méně světla v závislosti na zčernání
v daném místě) a částice škrobu fungují jako filtr barevný (odfiltruje se příslušná část spektra) –
vše precizně sesazené na sobě již z výroby (obě vrstvy byly i pro promítání zachovány).

Autochrom Lumiére
2017
prof. Otruba
12
http://sechtl-vosecek.ucw.cz/images/autochromy/big/lumieri-naceduli.jpg
http://sechtl-vosecek.ucw.cz/images/autochromy/big/ilustrace-obalka.jpg
Fotografie Louise (vlevo) a Augusta (vpravo)
Lumièrů českého autochromisty Karla Šmirouse
s podpisy a věnováním
Víko původní krabičky Autochromů

Autochrom
•Hugo Erfurt: Portrét (1908)
•Husník&Häusler (1908): Prof. Husník
2017
prof. Otruba
13

Autochrom Šechtl & Voseček, Tábor
•Anna Šechtlová (1908)
•Prezident E. Beneš s chotí (1921)
2017
prof. Otruba
14

Autochrom Karel Šmirous (1890-1981)
•Zátiší (1915)
•Bez názvu (1915)
2017
prof. Otruba
15

„Trojbarevná fotografie“
•Pro tento postup se používal fotoaparát, který pořídil v rychlém sledu za sebou 3 černobílé snímky
na skleněné desky, každý přes jiný barevný filtr. Pokud se promítaly všechny tři světlem příslušné
barvy, zobrazila se scéna v pravých barvách. Systém navrhl prof. A. Miethin (1862 – 1927), k
dokonalosti jej propracoval Gorskij v carském Rusku. Jeho snímky kupuje roku 1948 Kongresová
knihovna v USA, kde jsou dodnes, uchovávané. Snímky  byly velmi kvalitní, papírové tisky z desek
byly horší kvality.
•
2017
prof. Otruba
16
Fotoaparát pro barev fot
Ve svislé ploché části byl zásobník pro tři negativy
(citlivou vrstvu nesly skleněné destičky formátu
8 x 24 cm, na něž světlo dopadalo třemi různými
filtry – modrým, červeným a zeleným, pro každý
negativ jedním

Princip složené barevné projekce
2017
prof. Otruba
17
Trojbarevná projekce.
Ilustrace
Dr. Viktora Minachina
Goertzův trojbarevný projektor. Podobný přístroj používal pravděpodobně i Prokudin-Gorskij při
svých projekcích pro cara Mikuláše II.

Sergej Michajlovič Prokudin Gorskij (1863-1944)
2017
prof. Otruba
18
Hindúkuš 1911

Sergej M. P. Gorskij
2017
prof. Otruba
19
Pinchus Karlinskij
(84 let),
Dozorce zdymadla na
Mariinském kanálu
na severu evropské
části Ruska.
Alim-Chan
(1880-1944)
emír, 1907
Mladé ruské
křesťanky
nedaleko řeky
Šeksna, 1907
Interiér
pravoslavného
kostela ve
Smolensku, 1912

Třívrstvá barevná fotografie
•Karel Schinzel - objevitel třívrstvé barevné fotografie
•Narodil se 20. prosince 1886 v Rýmařově - Edrovicích.
•r. 1914 podává patentní přihlášku ke zhotovení barevné fotografie Katachromie. •ze Schinzelova
systému třívrstvé barevné fotografie převzatého firmou Kodak vzniká o 14 let později systém
Kodachrom. Přihlásil na 250 svých patentů. Firma Kodak od něj odkoupila na 27 patentů. •Snad
nejcennější byl patent na barvotvorné vyvolávání s postupným spektrálním osvětlováním. Karel
Schinzel zemřel ve Vídni 23. listopadu roku 1951.
•
2017
prof. Otruba
20

Třívrstvá fotografie
•Dr. Rudolf Fischer v r. 1911 přihlásil k patentování barvotvorné vyvolávání. V letech 1935-36 se
podařilo chemikům Schneiderovi, Willmansovi, Kumetatovi aj. (I.G.Farben Wolfen) odstranit prolínání
barviv připojením řetězců mastných kyselin na molekulu barviva – materiál Agfacolor
•Martinez, Jelly a Wittum, chemici u firmy Kodak, zakotvili barvotvorné složky ve formě kapiček
jejich roztoku ve vysokovroucím rozpouštědle rozptýlených v želatinové vrstvě emulze – materiály
Kodacolor a Ektachrome, Ektacolor.
•Kodachrome je první vícevrstvý film s barvotvorným vyvoláváním firmy Kodak. Vrstvy ale neobsahují
barvotvorné složky, ty jsou dodávány až po selektivní druhé expozici vývojkou (pro každou barvu
samostatnou).
•
2017
prof. Otruba
21

Základní orientace:
vztah mezi předlohou a snímkem
•Procesy přímé reprodukují stejnou vlnovou délku jako mělo světlo při záznamu snímku – např.
Lippmannova fotografie
•Procesy nepřímé rozloží barevnou realitu na několik složek (dvě až osm, obvykle tři) a barevný
vjem vzniká reakcí receptorů sítnice. Jde tedy o smísení několika obrazů jednobarevných (např.
C,M,Y nebo R,G,B).
2017
prof. Otruba
22

Nepřímé metody – tříbarevná reprodukce
•Možnosti tříbarevné reprodukce při volbě tří různých základních monochromatických světel: Světla
M, N, O dávají sytější tóny a pokryjí větší rozsah odstínů než světla D, E, F.
smok20
2017
prof. Otruba
23

Nepřímé metody – pětibarevná reprodukce
•Srovnání možností tříbarevné reprodukce se základními světly M, N, O s pětibarevnou reprodukcí se
světly M, N, O, P, R (systém tisku hexacolor – přídavná barva K – černá). Pětibarevná reprodukce
dává vyšší sytost a počet odstínů
smok20
2017
prof. Otruba
24

Absorbance aditivních filtrů
a.Spektrální charakteristiky projekčních filtrů. Pásy A, B, C naznačují monochromatická světla a
jejich směs musí vyvolávat vjem bílého světla.
b.Spektrální charakteristiky snímkových filtrů. Ideální by byl obdélníkový profil dosažitelný
interferenčními filtry
smok22
2017
prof. Otruba
25
B         G        R

Klasický aditivní proces
1.Skutečnost
2.Snímkové filtry
3.Negativní výtažky
4.Pozitivní výtažky
5.Promítací filtry
6.Výsledný obraz na promítací ploše
smok21
2017
prof. Otruba
26

Absorbance subtraktivních fitrů
•Na rozdíl od aditivních filtrů (R,G,B), propouštějících cca 1/3 viditelného spektra, ideální (a
téměř ideální interferenční) subtraktivní filtry (C,M,Y) absorbují cca 1/3 viditelného spektra a
2/3 propouštějí (plná čára).
•
•Skutečné propustnosti barvivových filtrů jsou vyznačeny přerušovanou čarou.
smok23
2017
prof. Otruba
27
Y
M
C

Subtraktivní systém barevné fotografie
1.Skutečnost
2.Snímací filtry
3.Černobílé negativní výtažky
4.Pozitivní výtažky, jejichž stříbro bylo převedeno na barvivo
5.Tři barvivové výtažky složené na sebe
6.Výtažky promítnuté jediným bílým světlem
smok25
2017
prof. Otruba
28

Třívrstvý barevný materiál
1.Vrstva citlivá k modré
2.Žlutá filtrační vrstva
3.Vrstva citlivá k zelené
4.Vrstva citlivá k červené
5.Podložka
6.Antihalační stříbrná vrstva
smok26
2017
prof. Otruba
29

Barevný negativ
•Barvotvorné vyvolávání - při něm tedy vznikne v jednotlivých vrstvách negativní černobílý
výtažkový obraz tvořený vyvolaným kovovým stříbrem a spolu s ním negativní doplňkově zbarvený obraz
tvořený vzniknuvším barvivem
•Převedení kovového stříbra na halogenid - bělení. To se provádí v bělící lázni (hexakyanoželezitan
a bromid).
•Ustalování v klasickém thiosíranovém ustalovači, který převede halogenid stříbrný (zbylý
nevyvolaný i znovu vzniklý při bělení) na rozpustné komplexy, které se odstraní praním.
2017
prof. Otruba
30
www.fch.vut.cz/home/vesely-m/PREDNES/13_2004.PDF

Zpracování barevné inverze
•Prvním vyvoláním (tzv. první vývojka - first developer) vznikne ve vrstvách negativní obraz
tvořený kovovým stříbrem.
•V dalším kroku (inverzní lázeň - reversal bath) se filmy "zazávojují", aby zbylý dosud nevyvolaný
halogenid byl schopen vyvolání. Zazávojování se provede osvitem bílým světlem, nebo chemicky.
•V dalším kroku (barevná vývojka - color developer) se provede barvotvorné vyvolání zbylého (nyní
již zazávojovaného) halogenidu. Tímto krokem se tedy vytvoří pozitivní stříbrný a pozitivní barevný
obraz. Protože barviva vznikají pouze z halogenidu, který nebyl vyvolán při prvním vyvolání, vzniká
"doplněk" k negativnímu obrazu z prvního vyvolání. Film je nyní zcela černý, protože je vyvoláno
veškeré stříbro.
•V dalším kroku (bělící lázeň - bleach bath) se kovové stříbro zoxiduje zpět na halogenid,
pozitivní barevný obraz zůstává beze změny.
•V dalším kroku (ustalovač - fixer) se halogenid vzniklý bělením rozpustí v běžném ustalovači a
vypere, takže ve filmu zůstanou pouze barviva tvořící pozitivní obraz.
•Proces je zakončen praním a stabilizací barviv.
•
2017
prof. Otruba
31

Barevná inverze - princip
•Při prvním vyvolání v černobílé vývojce vznikne v místech zasažených světlem negativní obraz
tvořený kovovým stříbrem. Zbylý nevyvolaný AgX tvoří materiál, který lze použít pro tvorbu
pozitivního obrazu.
•Po osvětlení nevyvolaného AgX následuje barvotvorné vyvolávání, při kterém oxidovaná vývojka
reaguje s barvotvornou komponentou na barvivo.
•Uspořádání filmu je principiálně stejné jako u negativního filmu - 3 vrstvy se selektivní
senzibilací k modré, zelené a červené, které se vybarvují v doplňkových barvách ke své senzibilaci.
•
2017
prof. Otruba
32
www.fch.vut.cz/home/vesely-m/PREDNES/15_2004.PDF

Fischerův princip barevné fotografie
•R. Fischer ukázal, že deriváty p-fenylendiaminu dávají při vyvolávání vrstev obsahujících AgX
oxidační produkty, které po sloučení s určitými bezbarvými organickými látkami vytvářejí barviva:
•
2017
prof. Otruba
33
smok_rov_74
•při redukci ozářeného AgX vzniká stříbro a oxidovaná forma vývojky, která ve stejném místě reaguje
s přítomným barvivem a vzniká barevná sloučenina

Vyvolávací látka
•Fischer popsal dvě vyvolávací látky, p – fenylendiamin a p-aminofenol a jejich deriváty, vážící se
na barevné komponenty aminoskupinou NH2. Nejužívanějšími vyvolávacími látkami se staly
substituované p-fenylendiaminy:
2017
prof. Otruba
34
smok_rov_75

Bělení a ustalování
•Všechny postupy barevné fotografie vyžadují odstranění kovového stříbra.  Kovové stříbro se
převede na stříbrnou sůl a ta se odstraní v ustalovači. Oxidace stříbra probíhá v bělící lázni,
např. hexakyanoželezitanové:
2017
prof. Otruba
35
Vzniklý AgX spolu s neexponovaným halogenidem se rozpustí v neutrálním ustalovači, obvykle 10%
roztoku thiosíranu sodného.
4 Ag + 4 K3[Fe(CN)6] → 3 K4[Fe(CN)6] + Ag4[Fe(CN)6]
Ag4[Fe(CN)6] + 4 KBr → 4 AgBr + K4[Fe(CN)6]

Reakce barevného vyvolávání
2017
prof. Otruba
36
smok_rov_75
Povaha a složení substituentů R3 a R4 ovlivňují barevný tón výsledného barviva

Vyvolávací látky
•Vlastní průběh vyvolávání spočívá v předání elektronu stříbrnému iontu a je vhodné použít takovou
vyvolávací látku, která má jeden vodík v benzenovém jádru substituován alkylovou skupinou v poloze
ortho vzhledem k aminoskupině. Příkladem je vyvolávací látka Kodak CD3:
2017
prof. Otruba
37
smok_rov_76

Žlutá barevná složka
•Jedná se většinou o sloučeniny s aktivní methylenovou skupinou v otevřeném řetězci typu X-CH2-Y,
kde X=RCO a Y=R´NHCO. Reakcí s aminy vznikne žluté azomethinové barvivo:
2017
prof. Otruba
38
smok_rov_77

Purpurová barevná složka
•Jsou sloučeniny s aktivní methylenovou skupinou v cyklickém řetězci, např. pyrazolony, kde Ar je
aryl a X alkylová skupina. Ke vzniku barviva dochází podobně jako u žluté složky:
2017
prof. Otruba
39
smok_rov_78

Azurová barevná složka
•Azurové barevné složky jsou sloučeniny typu fenolů nebo naftolů s aktivní methinovou skupinou v
poloze para ke skupině OH na benzenovém jádru. X a Y jsou různé vhodné skupiny
smok_rov_79
2017
prof. Otruba
40

Kotvení barviva v citlivé vrstvě
•Barvotvorné složky umístěné v emulzi se musí mísit s vodným roztokem želatiny ale nesmí difundovat
z jedné vrstvy do druhé. Existují dva způsoby:
• Agfa zavedla do složky hydrofilní a hydrofobní skupinu:
2017
prof. Otruba
41
smok_rov_81

Kotvení barviva v citlivé vrstvě
•Kodak zavádí do barevné složky pouze kratší hydrofobní skupiny dobře rozpustné v olejovém
prostředí. Do citlivé vrstvy jsou zaváděny kapičky průměru cca 500 nm. Barviva vzniklé po difúzi
oxidované vyvolávací látky do olejové kapičky tvoří pravý roztok a proto mají lepší spektrální
vlastnosti (sytější barvy). Pro zlepšení difúze z vodného do olejovitého prostředí se přidává do
vývojky rozpouštědlo, např. benzylalkohol.
2017
prof. Otruba
42
smok_rov_82

Příčiny barevných deformací
•Příčiny je třeba hledat:
•V použitých principech
•V konstrukci materiálu
•Ve výrobě materiálu
•V poměrech snímkových
•Ve zpracování
•V psychické sféře (vnímání barev)
2017
prof. Otruba
43

Spektrální vlastnosti barviv
smok52
2017
prof. Otruba
44
•Na vedlejším grafu je příklad absorpčních křivek reálných barviv. K optimálnímu průběhu má
nejblíže Y, pak C, nehorší je situace u purpurové (M) •Na spodním grafu je zjednodušená absorpční
křivka purpurového barviva s vedlejšími hustotami pro R a B světlo. A právě barvivo M moduluje v
pozitivu zelenou, na kterou je zrak nejcitlivější.
smok53
M
Y
C

Vliv základních světel
•Barevný gamut
•Monochromatická světla M, N, O (plný trojúhelník 1)
•Složená světla M´, N´, O´(filtry s širším pásmem propustnosti); menší možnosti reprodukce sytých
barev (čárkovaný trojúhelník 2)
2017
prof. Otruba
45
smok27

Spektrální povaha modulátorů
•Systém barevné fotografie musí zahrnovat i modulátory světel. U třívrstvých materiálů nejsou
barevné filtry pro jednotlivé citlivé vrstvy, ale jednotlivé vrstvy mají danou spektrální
citlivost. Každá vrstva má i parazitní citlivost na jinou barvu spektra. První vrstva klasického
filmu je citlivá pouze k modré, druhé dvě vrstvy, citlivé na červenou a zelenou jsou od modrého
světla izolovány žlutou filtrační vrstvou (nelze vyrobit vrstvu která není citlivá na modrou).
2017
prof. Otruba
46

Vliv vedlejších hustot
smok29
1.Skutečnost
2.Negativ
3.Ideální negativ (řez)
4.Ideální pozitiv (řez)
5.Reprodukce shodná se skutečností
6.Negativ s vedlejšími hustotami pro R a B (řez)
7.Pozitiv se sníženou hustotou Y a C barviva (řez)
8.Výsledná barevná deformace (menší sytost, posun barevného tónu)
2017
prof. Otruba
47

Automatická maska pro C a M
maskování
2017
prof. Otruba
48

Maskované materiály
smok31
•Barevná maska pro odstranění vlivu vedlejší hustoty barviva X pro světlo N je kopie obrazu
tvořeného barvivem X, zhotovená z barviva, které má pro světlo N hustotu hlavní.
•Např. maska pro odstranění vlivu vedlejší hustoty purpurového barviva pro červené světlo bude
kopie purpurového obrazu, zhotovená z barviva azurového, které má pro červené světlo hustotu
hlavní.
•Pro odstranění vlivu všech vedlejších hustot barevného negativu by bylo zapotřebí šesti masek,
protože každé barvivo má dvě vedlejší hustoty. Barvivo masky musí mít zanedbatelné vedlejší
hustoty. Prakticky se používá pouze barvivo žluté a červené.
2017
prof. Otruba
49
Vzhled maskovaného negativu
(Eastmancolor)

Fotografie z barevného negativu 1
•Základní operace jsou podobné s černobílým procesem, věc je však komplikována nutností barevného
doladění snímku. Správného barevného podání zvětšeniny dosáhneme zařazením odpovídajícího filtru do
světelného toku zvětšováku.
•Můžeme použít různé hustoty a kombinace subtraktivních filtrů (žlutý, azurový a purpurový) - potom
pracujeme "subtraktivně". Při "aditivním" režimu se papír exponuje třikrát přes aditivní filtry v
barvách červené, zelené a modré, a barevnost se řídí délkou jednotlivých expozic (většina
„minilabů“).
•Na balíku zvětšovacích papírů bývá uvedena tzv. základní filtrace. To je filtrace, o které si
výrobce myslí, že při zvětšování ze standardního negativu exponovaného za standardního osvětlení a
standardně vyvolaného bychom obdrželi barevně vyváženou zvětšeninu. Pochopitelně v praxi toho moc
standardního není, proto přece jen musíme udělat filtrační zkoušku, a standardní filtrace je dobrý
odrazový můstek.
2017
prof. Otruba
50

Fotografie z barevného negativu 2
•Na barevné hlavě nastavíme tzv. základní filtraci
•Do přípravku na proužkové zkoušky vložíme list zvětšovacího papíru a přes něj šedý klín.
•Z plochy snímku vybereme klíčový výřez a naexponujeme první proužek.
•Přidáme 10 jednotek žlutého filtru a exponujeme další proužek.
•Postup opakujeme až získáme na vodorovné ose papíru 5 variant filtrace lišící se ve žluté v
hodnotách (základní - 20), (základní - 10), (základní), ( základní + 10), (základní + 20). Na
svislé ose se proužky liší expozičním časem.
•Suchou zkoušku vyhodnotíme: všimněte si, že měníme hodnotu žlutého filtru a proto se na zvětšenině
mění hustota žluté složky. Zvětšeninu pozorně prohlédněte a vyberte proužek, který má správnou
hustotu žluté složky (i když může mít např. purpurový posun) a vyberte pole se správnou expozicí.
Na obrázku tři má správnou filtraci pole 70Y a 50M se slabým purpurovým posunem, proto musíme
udělat ještě jednu zkoušku.
2017
prof. Otruba
51

Fotografie z barevného negativu 3
paladix-proužekY
•Zvětšeninu pozorně prohlédneme a vybereme proužek, který má správnou hustotu žluté složky (i když
může mít např. purpurový posun) a vybereme pole se správnou expozicí. Na obrázku má správnou
filtraci pole 70Y a 50M se slabým purpurovým posunem, proto musíme udělat ještě jednu zkoušku.
2017
prof. Otruba
52

Fotografie z barevného negativu 4
paladix_proužekM
•Na barevné hlavě nastavíme hustotu žlutého filtru na vybranou hodnotu a na expozičních hodinách
zvolený čas.
•Nyní zopakujeme předchozí proceduru, ale měníme hustotu purpurového filtru v rozsahu +/-20
jednotek.
•Zkoušku zpracujeme a suchou vyhodnotíme. Vidíme, že se změnou purpurového filtru měníme intenzitu
purpurové a zelené. Správnou filtraci má pole 70Y a 60M a s hodnotami tohoto pole potom zhotovíme
výslednou zvětšeninu.
•
2017
prof. Otruba
53