Na konferencích je nejběžnější příspěvek formou ústní přednášky. Ne na všech konferencích je však dostatečný prostor pro všechny účastníky a organizátoři konference tak mohou přihlášenou přednášku přeřadit do poster sekce, ale i naopak. Prostor pro ústní prezentaci bývá obvykle organizátory omezen na předem stanovený časový úsek, proto je zapotřebí tvorbu prezentace podmínkám přizpůsobit. Na většině konferencí je čas dodržován a nevhodně rozvržený čas pak může způsobit předčasné ukončení prezentace bez sdělení závěrů. Po přednesení příspěvku obvykle následuje diskuse, na kterou je vhodné se předem připravit i bez znalosti případných dotazů - předvídejte.V prezentaci se zaměřte více na své sdělení, než rešerši starších dat - nosnou informací jsou vaše výsledky a závěry. Prezentace je doplněním abstraktu - lze zde ukázat věci, které lze těžko slovně popisovat.

Zpracování

• náplň prezentace - úvod (10%), stať (80%), závěry (10%); nezabředávat do detailního úvodu, vyjmenování deseti spoluatorů, metodiky či zcela přesných hodnot výsledků; do prezentace nepatří seznam literatury
• provedení - střídmě textu, nahrazovat ho spíše obrázky, text by měl být podporou především přednášejícího; jednotná grafika v celé prezentaci, max. 3 fonty (ne exotické) a barevná vyváženost; neplatí pravidlo více snímků, delší prezentace a naopak - stručné snímky zaberou méně času než přetížené, dlouhé sestrvání u jednoho snímku odrazuje posluchače; vyvarujte se většímu množství animací a pohybu v prezentaci; je třeba myslet, že na monitoru vypadá prezentace jinak než z projektoru
• projev - nikdy se neotáčejte k publiku zády a udržujte oční kontakt s posluchači; mluvte jednoduchým jazykem a pomalu (s vhodnými pauzami bez užití parazitů typu "ehm", "takže"...); nikdy svůj příspěvek nečtěte z plátna či z připraveného textu na papíře; pohyb a gestikulace by měla být vědomá bez výrazných či agresivních projevů