Biogeografická a podobná členění ČR Petr Vybral, 2018 Problematika vymezování hranic •Zaměření typologie •Dostupná data (podrobnost) •Závislost na období, pro které byla vytvořena •Často mají přechodné hranice • Biogeografické členění ČR •Individuální jednotky: –1 biom: •Geobiom opadavých listnatých lesů –2 biogeografické provincie: •Středoevropských listnatých lesů •Panonská –4 biogeografické podprovincie: •Hercynská •Polonská •Západokarpatská •Severopanonská –91 biogeografických regionů (bioregionů): • z toho 71 v hercynské podprovincii •4 v polonské podprovincii •11 v západokarpatské podprovincii •5 v rámci severopanonské podprovincie •Typologické (opakovatelné) jednotky –366 typů biochor: 2-49 v bioregionu –Geobiocenologická typologie krajiny STG: v ČR 150, 4-12 STG v biochoře – – • Biogeografické členění ČR •CULEK, M. a kol. (1996): Biogeografické členění České republiky •CULEK, M. a kol. (2005): Biogeografické členění České republiky II •CULEK, M. a kol. (2013): Biogeografické regiony České republiky • •Bioregiony dostupné např. na Geoportálu INSPIRE, AOPK ČR •Biochory: AOPK ČR •Soubory biochor: Atlas krajiny ČR • •Po úroveň biochor zpracováno pro celou ČR • podprov.jpg 14 •Čtyřmístný kód: znaménko, číslice a dvě písmena •označuje: v.s., substrát a reliéf - 2 I A Izolované vrchy na vápencích suché oblasti 2. v.s. Převažující vegetační stupeň v biochoře (2.v.s. – viz Geobiocenologie) Označuje srážkově relativně suchou oblast Georeliéf (Izolované vrchy) Půdní substrát a jeho vlhkost (vápence) Biochory -2IA (Izolované vrchy na vápencích suché oblasti 2. v.s.) 8Rv (Podmáčené plošiny s vrchovišti 8. v.s.) 3US (Výrazná údolí v kyselých metamorfitech 3. v.s.) BiochoryCR_0 Biochory vyrez vetsi.jpg VS Biochory - Culek.jpg Využití biochor a bioregionů •Projekční praxe – např. ÚSES •Povinný územně analytický podklad pro ÚP •Podklad pro vymezování oblastí a míst krajinného rázu •Výuka • Geobiocenologie •Ekologická definice stanoviště – možnost stanovení potenciální přirozené vegetace •Vznik rozšířením lesnické typologie na celou krajinu – Zlatník (1956, 1970, 1975) • •Trojmístný kód STG: –Vegetační stupeň (1.-8.) –Trofická řada (A, AB, B, BC, C, BD, D) –Hydrická řada (1-6; a, b, v, x) •Latinský i český název •Př.: 5B3 - typické jedlové bučiny (Abieti-fageta typica) – Aft • 1BD3 - doubravy s ptačím zobem (Ligustri-querceta) - LiQ • •Ambros, Z., Štykar, J. (1999): Geobiocenologie. I. 1. vyd., Brno: Mendelova zemědělská a lesnická universita, 63 s. •Buček, A., Lacina, J. (1999): Geobiocenologie. II. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická universita, 240 s. • Geobiocenologie •Není zpracováno pro celou ČR •Vytváří se hlavně převodem z LT (SLT) a BPEJ –Nelze mechanicky –Nutno ověřovat v terénu • •Není jednotný mapový zdroj (pokud vůbec jsou zpracované) Využití STG •Návrhy ÚSES místního významu •Ochrana přírody – výběr VKP, MZCHÚ •Slovensko – lesnická typologie •Výuka • • Silvi-geografické členění •Lesoprojekt (1985), později ÚHÚL •Přírodní lesní oblasti – 41 •Obsahuje text - popisy PLO •území přírodně, produkčně a hospodářsky jednotná •na základě geologických, klimatologických, orografických a fytogeografických charakteristik • •V současnosti ÚHÚL •Char. PLO např.: http://www.mezistromy.cz http://www.mezistromy.cz/userdata/interaktivni-mapa.png Lesnická typologie (ÚHÚL) •Map. jednotka – Lesní typ •Vyšší jednotka – Soubor lesních typů •Mezera-Mráz-Samek (1956) • •Trojmístný kód LT: –Lesní vegetační stupeň (0.-9.) –Edafická kategorie – ekologické řady (sjednoceny Zlatníkovské trofické a hydrické řady) –Dominantní bylina podrostu (většinou) – někdy rozdílné v různých PLO – •L.v.s. a ekologické řady jsou v typologii ÚHÚL přizpůsobeny potřebám lesníků a hospodaření lesa •Mapování v měřítku 1: 10 000, zmapovány všechny lesy (cca 34% území) • •Př.: 4F1 - svahová bučina kapradinová – 2X2 - dřínová buková doubrava na rendzině – 13X - Lesní typy 2.gif Lesnická typologie (ÚHÚL) •Dostupné na stránkách ÚHÚL: –http://geoportal2.uhul.cz/index.php –odkaz i na WMS –SLT, PLO, ÚSES Lesní vegetační stupně ÚHÚL •0. lesní vegetační stupeň – bory •1. lesní vegetační stupeň – dubový (do 350 m n. m.) •2. lesní vegetační stupeň – bukovo-dubový (350 – 400 m n. m.) •3. lesní vegetační stupeň – dubovo-bukový (400 – 550 m n. m.) •4. lesní vegetační stupeň – bukový (550 – 600 m n. m.) •5. lesní vegetační stupeň – jedlovo-bukový (600 – 700 m n. m.) •6. lesní vegetační stupeň – smrkovo-bukový (700 – 900 m n. m.) •7. lesní vegetační stupeň – bukovo-smrkový (900 – 1050 m n. m.) •8. lesní vegetační stupeň – smrkový (1050 – 1350 m n. m.) •9. lesní vegetační stupeň – klečový (nad 1350 m n. m.) • •Oproti geobiocenologickému pojetí (pouze hlavní rozdíly): •-> posunuté v.s. •-> 0. l.v.s. samostatně bory •-> 1. l.v.s. i v Čechách •-> užší vymezení 4. v.s. •-> 6. smrkojedlobukový v.s. geobioc. členěn na 6. a 7. l.v.s. • Edafické řady hydrická + trofická řada => edafická kategorie •řada živná –kategorie B - (normální) bohatá –C - vysýchavá –F - svahová kapradinová –H - hlinitá –W - vápencová –S - středně bohatá - svěží •řady kyselá –K - (normální) kyselá –N - kamenitá –I - uléhavá –M - chudá •řada extrémní –Z - zakrslá –X - xerotermní –Y – skeletová •řada obohacená humusem –J - suťová –D - hlinitá –A - kamenitá – •řada obohacená vodou –L - lužní –U - údolní –V - vlhká •řada oglejená –P - kyselá –Q - chudá –O - středně bohatá •řada podmáčená –G - středně bohatá –T - chudá •řada rašelinná –R - rašelinná • Fytogeografie •Regionální členění •Založeno hl. na současné skladbě veg. a flóry •Přihlíží na vztahy a vývoj vegetace – včetně antropogenních vlivů •Přístupy: Florogenetický – Domin (1930), Dostál (1966) – Typologický – Skalický (1988) • •Skalický a kol. (1988) – pro Květena ČSR •3 fytogeo. oblastí (6 obvodů) •99 okresů (někde podokresy) - fytochoriony •Vegetační stupňovitost používaná botaniky (planární, kolinní,…) •Vymezeno hl. dle rozšíření teplomilné a horské květeny •Dodnes nejsou jednotky podrobně popsané • • Fytogeografie •Dostupnost map: –Geoportál INSPIRE (dříve CENIA) –Atlas krajiny ČR (Hrnčiarová, Mackovčin, Zvara a kol., 2009) –SLAVÍK, B. (1988): Regionálně fytogeografické členění. In: Květena ČSR I., Praha: Academia, mapová příloha. •Info o fytochorionech: –Hejný et Slavík (1998): Květena ČR – 1. díl –edice Chráněná území ČR (Mackovčin eds.) – mimo I.-IV. díl –Novák et Hudec (1997): Vlastivěda moravská. Vol. 2 –Sborníky floristických kursů • Dostál 1966 s_85 fytogeo_full.jpg fytogeo_legend.jpg Skalický 1988 Fytocenologie (geobotanika) •Téměř výhradně botanici – poměrně složité •Vychází ze skladby rostlin (hojnost, plodnost…) •Hl. popis aktuální vegetace, abiotické faktory mimochodem •Řeší jaké druhy se zde nachází a v jakém poměru •Využití mimo akademickou sféru téměř výhradně pro účely ochrany přírody • •V ČR 50.-60. léta: 1: 75 000 -> 1: 200 000 vydaná, zastaralé •SK – poč. 90. let Fytocenologie hierarchie •V ČR 42 tříd, 69 řádů, 141 svazů, ? asociací •Hrubé členění lesů: 8 tříd •Fytocenologie • (Moravec a kol., 1994) Hierarchie •Subasociace –etosum –Dentario enneaphylli-Fagetum salvietosum glutinosae –kyčelnicové bučiny – karpatská asociace s šalvějí lepkavou –Pro detailnější členění lesů •Asociace –etum –Základní jednotka –Dentario enneaphyli-Fagetum –Kyčelnicové bučiny •horské květnaté jedlobučiny a bučiny silikátových půd, klimaxová vegetace montánního stupně •nejběžnější v ČR • Hierarchie •Podsvaz –enion –Eu-Fagenion –Květnaté bučiny –květnaté bučiny, lipové bučiny a jedlobučiny… -> všechny naše bučiny kromě vápnomilných –Opět pro detailnější lesy •Svaz -ion –Fagion –Bučiny –Zahrnuje: Květnaté bučiny, jedlobučiny i jedliny Hierarchie •Řád –etalia –Fagetalia sylvaticae –Definice: mezofilní až hygrofilní opadavé lesy mírné zóny Evropy…. – i tvrdý luh –=> velice široké •Třída –etea –Querco-Fagetea –ještě širší definice –používají např. zoologové Geobot_ mapa_stará_Čes_Bud geobot_slov2 Potenciální přirozená vegetace ČR •Hypotetický vegetační kryt •Respektuje nevratné změny člověkem •51 jednotek – většinou asociace • •NEUHÄUSLOVÁ, Z. a kol. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky 1: 500 000. Vyd. 1. Academia, Praha. Neuhauslova.jpg Přirozená vegetace Evropy •Bohn & Neuhäusl (2004): Übersichtskarte der natürlichen Vegetation Europas •Mapy + 2 díly textu •Měřítko 1: 2 500 000 (9 listů) •699 mapovacích jednotek •Německy (Angl.) •odráží stanovištní podmínky • a přirozený růstový • potenciál • •Interaktivní CD-ROM lze stáhnout z: • http://www.floraweb.de/vegetation/dnld_eurovegmap.html • => stáhne instalační soubor aplikace obsahující mapy i texty http://www.floraweb.de/bilder/euvegmap_cdrom.jpg Evropa.bmp Evropa 2.bmp Biotopy •Mapování biotopů – AOPK ČR •Podkladem: Katalog biotopů ČR (Chytrý, Kučera, Kočí a kol., 2001, 2010) •Vytvořeno pro mapování soustavy NATURA 2000 •Jedná se o recentní (současnou) krajinu => počítám vliv člověka •Měřítko 1: 10 000 •Mapování 2001-2005, plánovaný 12ti letý cyklus revize –V současnosti probíhá aktualizace •Monitoring biotopů za pomoci fytocenologických snímků => zaznamenání druhového složení •2005 – 1 154 606 segmentů (1 504 120 záznamů v databázi) •Pokrytí 16,4 % území • • •Dostupné na mapovém portálu AOPK ČR: • http://portal.nature.cz/ nebo http://mapy.nature.cz/ • => i WMS (s členěnou mozaikou), plná kvalita Vymezení a mapování •Přes 700 mapovatelů (na 4 roky) •Mapováno do map 1: 10 000, podle mapových listů •Kvalita mapování silně kolísá u jednotlivých mapovatelů, ale data netrpí žádnou výraznou systémovou chybou • •Používal se primárně formačně-vegetační (fyziognomický) přístup, sekundárně ekologický a teprve poté floristický. •Největší váhu měly přitom diagnostické druhy a potom druhy dominantní. •Vegetace na přechodu se řadila k nejpodobnějšímu. •Pokud složení vegetace nezapadalo do vymezených přírodních biotopů, tak se zařazovala do formační skupiny X •Určení reprezentativnosti (kvalitativní charakteristika) –Reprezentativnost –Zachovalost • 2X - Biotopy 1.JPG Jednotky •157 biotopů •v 9 formačních skupinách Formační skupiny •V Vodní toky a nádrže •M Mokřady a pobřežní vegetace •R Prameniště a rašeliniště •S Skály, sutě a jeskyně •A Alpínské bezlesí •T Sekundární trávníky a vřesoviště •K Křoviny •L Lesy •X Biotopy silně ovlivněné nebo vytvořené člověkem L Lesy •L1 Mokřadní olšiny •L2 Lužní lesy –L2.1 Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana) –L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy –L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek –L2.4 Měkké luhy nížinných řek •L3 Dubohabřiny –L3.1 Hercynské dubohabřiny –L3.2 Polonské dubohabřiny –L3.3 Karpatské dubohabřiny –L3.4 Panonské dubohabřiny •L4 Suťové lesy •L5 Bučiny –L5.1 Květnaté bučiny –L5.2 Horské klenové bučiny –L5.3 Vápnomilné bučiny –L5.4 Acidofilní bučiny •L6 Teplomilné doubravy –L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy –L6.2 Panonské teplomilné doubravy na spraši –L6.3 Panonské teplomilné doubravy na písku –L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy –L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy •L7 Acidofilní doubravy –L7.1 Suché acidofilní doubravy –L7.2 Vlhké acidofilní doubravy –L7.3 Subkontinentalní borové doubravy –L7.4 Acidofilní doubravy na písku •L8 Suché bory –L8.1 Boreokontinentalní bory –L8.2 Lesostepní bory –L8.3 Perialpidské hadcove bory •L9 Smrčiny –L9.1 Horské třtinové smrčiny –L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny –L9.3 Horské papratkové smrčiny •L10 Rašelinné lesy –L10.1 Rašelinné březiny –L10.2 Rašelinné brusnicové bory –L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť –L10.4 Blatkové bory • Vegetace ČR – prof. Chytrý •čtyřdílná monografie •systematicky shrnuje diverzitu vegetačních typů •členění do 38 fytocenologických tříd, které se dále dělí na svazy a asociace •Vymezení pomocí > 100 000 fytocenologických snímků ČNFD •Díly: –1. díl – Travinná a keříčková vegetace (2007, druhé vydání 2010) –2. díl – Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace (2009) –3. díl – Vodní a mokřadní vegetace (2011) –4. díl – Lesní a křovinná vegetace (2014) •Síťové mapy 10x6 zeměpisných minut (cca 12x11 km) • •CHYTRÝ, Milan a kol. (2007):Vegetace České republiky • 1. Travinná a keříčková společenstva. Praha: Academia http://www.sci.muni.cz/botany/vegsci/pic/_vegetace_cr.jpg http://www.sci.muni.cz/botany/vegsci/pic/maps/ABB01.jpg Př.: Asociace ABB01 Carici bigelowii-Nardetum strictae (Zlatník 1928) Jeník 1961 Smilkové alpínské trávníky ÚSES •Územní systém ekologické stability • •ÚAP – v územních plánech => přesné zaměření, ale složitá orientace •ÚHÚL – nadreg., reg. i lokální (WMS) •JMK a některé další kraje –Geoportál ÚP (http://up.kr-jihomoravsky.cz) –Mapový portál (http://mapy.kr-jihomoravsky.cz) •nadreg. a reg., dobrá vizualizace (WMS) •Cenia (INSPIRE) – nic moc (WMS) • USES v CR_01.jpg ÚSES.jpg Zdroje •Ambros, Z., Štykar, J. (1999): Geobiocenologie. I. 1. vyd., Brno: Mendelova zemědělská a lesnická universita, 63 s. •Buček, A., Lacina, J. (1999): Geobiocenologie. II. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická universita, 240 s.. •Culek, M. [ed.] (1996): Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma, 347 s. •Culek, M. [ed.] (2005): Biogeografické členění České republiky II. Praha: EkoCentrum a AOPK Praha, 347 s. •Culek, M. [ed.] (2013): Biogeografické regiony České republiky. Brno: Masarykova univerzita, 447 s. •Hrnčiarová, T., Mackovčin, P., Zvara, I. a kol. (2009): Atlas krajiny České republiky. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., 332 s. •Chytrý, M., Kočí, M., Šumerová, K. (2007): Vegetace České republiky 1. Travinná a keříčková vegetace. 1. vyd. Praha: Academia, 526 s. •Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M. a kol. (2001): Katalog biotopů České republiky. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 308 s. •Maděra, P., Zimová, E. a kol. (2005): Metodické postupy projektování lokálního ÚSES. Brno: Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie LDF MZLU v Brně a Löw a spol., 277 s. •Moravec, J. a kol. (1994): Fytocenologie. Praha: Academia •NEUHÄUSLOVÁ, Z. a kol. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky 1: 500 000. Vyd. 1. Academia, Praha. •Mapový server AOPK ČR [on-line]. AOPK ČR, 2012. Dostupné z •Portál veřejné správy České republiky [on-line]. Ministerstvo vnitra, 2003 – 2010. Dostupné z •Ústav pro hospodářskou úpravu lesů [on-line]. ÚHÚL, 2003-2012. Dostupné z http://www.uhul.cz • •Studijní materiály RNDr. Martina Culka, Ph.D. •Studijní materiály RNDr. Jana Divíška • •http://gis.nature.cz/arcgis/rest/services •