1 Životní cyklus člověka v raném novověku Sedm etap života. (rukopis z 15. století) Symbolické vyjádření běhu života. Básník a kolo Fortuny. Dřevořez v díle F. Petrarky vydaném v Praze 1501. Životní cyklus člověka v raném novověku V tehdejším učeném pojetí průběh života vnímán nejprve cyklicky a poté stupňovitě s vzestupnou a sestupnou fází. Jednotlivá dělení se lišila a zpočátku nezahrnovala žádné přesné věkové údaje a jejich určení bylo pouze rámcové. Jednotlivé stupně nebyly vnímány v rámci života jednotlivce, ale spíše se vztahovaly ke skupinám vrstevníků, kteří sdíleli určitá schémata v chování a v oblasti přípustného a zakázaného. Ve starším období raného novověku životní cyklus znázorňován jako kolo života často znázorňující roli štěstěny v jeho průběhu, později stupně života vyjadřující vzestupné a sestupné fáze života. Průběh života nejprve členěn na 7 fází později 12 fází v šestiletém rozdělení. 2 Životní cyklus člověka v raném novověku Sedmero věků člověka – J.A. Komenský Orbis sensualium pictus – Norimberk 1658 (dítě, pachole-děvčátko, mládenec-děvče, jinoch-panna, muž-žena, stařec-stařena, kmet-babička sešlá). Věk mužů, G. Altzenbach, Mědiryt, kolem roku 1650. 3 Věk žen, G. Altzenbach, mědiryt, 1650. Narození dítěte – velká událost v životě domácnosti Narození dítěte znamenalo naplnění sňatku. Mít děti a být plodným bylo v novověku nezbytné k tomu, aby člověk mohl požívat plné úcty a všech práv. Mít děti bylo samozřejmostí a záměrem. Bezdětnost považována za boží trest. 4 V lidové kultuře se lidé většímu počtu dětí většinou nebránili – považovali těhotenství za boží úděl. Negativní vnímání bezdětného manželství – na vině byla většinou žena, ale i bezdětní mužové byli často vystaveni posměchu. Mnoho návodů jak zajistit plodnost – vycházely z dřívějších tradic, ale pronikaly i do „lékařských“ spisů. (např. snědení žaludu, pomazání ženina pupku oslím mlékem, pohazování novomanželů různými plodinami apod.). Ovšem používaly se i prostředky proti otěhotnění – odvary z majoránky, rozmarýnu a četné pověrečné a magické praktiky. Odsuzování snah zabránit těhotenství ze strany církve – v lidové tradici se např. v manželství s více dětmi tolerovaly. Ostré odsuzování svobodných matek a nemanželských dětí v lidové kultuře, církvi i vrchnostenské správě. Nebezpečné důsledky forem soužití a hospodářského chodu společnosti. Pro a proti těhotenství Potraty a novorozenecká infanticida Prováděny zejména v případě nemanželského otěhotnění. Často mladé dívky, děvečky, služky – strach ze společenského opovržení a potrestání. Utajování těhotenství a případné zabití novorozeněte. Prostředky pro potrat různé zejména různé nápoje z jedovatých bylin nebo zvedání těžkých břemen, skákání z výšky či tlačení na břicho. Následovaly velmi přísné tresty jak pro vlastní matky tak osoby které jim při potratu či zabití dítěte pomáhaly – většinou smrt a často i mučení. Jedním z trestů vražedkyně novorozence bylo uložení do země a probití srdce kůlem. 5 Období před porodem Zjišťování těhotenství – zejména ve venkovském prostředí dlouho nejistota o těhotenství, často sama těhotná dlouho nevěděla, vynechání menstruace nebylo průkazným znakem, jasnější až ve druhé polovině – břicho (život) a pohyby plodu. Možné omyly nezkušených porodních bab či sousedek – falešné těhotenství Ve šlechtickém prostředí pozorněji sledováno – již při vynechání menstruace se hovořilo o tzv. „naději“. Příznaky těhotenství nejasné i podle „učených knih“ – např. podle knihy Matouše Dačického z Wolkenberga Zahrádka růžová žen plodných z roku 1576 se za příznaky těhotenství považovaly – bolest hlavy, závratě, těkavé oči, zřetelnější pulz, bolesti a tvrdnutí prsou, zvracení, bolest v podbřišku, střídání nálad a chuť jíst nepoživatelné látky. Výjimečnost ženy v období těhotenství Těhotná žena zažívala v období raného novověku na jedné straně určité výjimečné postavení, ale na druhé straně ji ekonomická nutnost a chod hospodářství nutily zejména u chudších vrstev společnosti zastávat téměř veškeré práce až do vysokého stupně těhotenství. Od zjištění těhotenství byla žena vnímaná jako někdo, kdo se ocitl v trvalém ohrožení. Těhotenství opředeno množstvím pověr a praktik. Těhotná žena a její plod pod vlivem nečistých sil – mnoho praktik mělo ochránit ženu i plod a umožnit jeho udržení a řádný vývoj v těle matky. Převládalo také přesvědčení o určitém nebezpečí ženy, která byla v tomto stavu (některé druhy práce se nezdaří, koně se splaší atd.). Žena v těhotenství se neměla, pokud to nebylo např. z pracovních důvodů nezbytné, zdržovat mino domácí prostor. Ochrana těhotných žen i právně – soudní případy byly často pozastaveny a na těhotných nebylo možné uplatňovat útrpné právo. 6 Výjimečnost ženy v období těhotenství Doporučení správného chování budoucí matky tak, aby neublížila svému nenarozenému dítěti. Žena nesměla moc běhat, skákat, zdvíhat nebo nosit těžká břemena, neměla se koupat v příliš horké lázni, nesměla si nechat otevírat žíly. Nedoporučovaly se prudké změny teplot a nálad (úlek, hněv, strach). Stravování mělo být přiměřené. Existovala domněnka, že některá jídla ucpávají přívodové cesty, které vyživují dítě. Nedoporučovalo se jíst tučné a těžké pokrmy (semena bobů, jáhly, hovězí maso, mléko, sýr), kaštany, plané trnky, rýži a pití těžkých červených vín. Naopak se doporučovalo jíst kuřata, skopové a telecí maso, slepičí vejce, rozličné kaše a bílé víno. Porod v raném novověku Narození dítěte očekáváno s radostí, ale i s obavami – každý porod představoval pro matku i dítě smrtelné ohrožení. Např. v Anglii umíralo přímo při porodu až 7% žen a mnohé další zemřely na poporodní komplikace, zejména infekce. Přežití matky i dítěte považováno za dar boží a je předmětem oslav. Porodu se většinou nenechával volný „přirozený“ průběh – dělala se celá řada opatření proto, aby proběhl zdárně. Při porodech uplatnění zkušeností, základních lékařských znalostí a pověrečných praktik. 7 Porod v raném novověku Porod především záležitostí žen pomoc sousedek, zkušené starší ženy, porodní báby. Přítomnost lékaře kromě nejvyšších vrstev běžnější až od 18.století. Muži v domě z účasti při porodu většinou vyloučeni extrémní případ doložen z Hamburku 1521 upálen lékař přihlížející porodu v ženském přestrojení výjimky - ženy rodící na mužově klíně zvyk „stát po boku ženy v její těžké hodince, aby pak s ní měli v životě více trpělivosti“ Lékařské znalosti a lidové „pověrečné“ praktiky při porodu Znalosti o početí a těhotenství vycházely dlouho z antické lékařské vědy a filozofie. Aristoteles – jediným a výhradním činitelem početí je muž, žena je pouze nádoba, ve které plod dozrává. Galénos – přiznává i ženě podíl na vzniku nového života. Spor přívrženců těchto škol až do 17. století. 1672 Reinier De Graaf – teorie o existenci vajíčka ve vaječnících a jeho zrání ve folikulu. Odpor u Aristotelových přívrženců – Pierre Roussel v 18. století „Nevím, jestli se ženy smíří s názorem, který je staví na úroveň slepic“ 8 Od 16. století vychází i „odborná“ porodnická literatura 1513 německý lékař Eucharias Rösslin „Der Schwangeren Frauen und Hebammen Rosengarten“ - rychlé rozšíření po celé Evropě. 1519 český překlad lékaře Mikuláše Klaudiána „Zpráva a naučení ženám těhotným a babám pupkořezným“ Další příručky následovaly. Snaha nabídnout terapeutické postupy použitelné při „odborném“ i laickém porodu. Fyziologický porod – tišení a uklidňování rodičky, příprava porodního pole, vyšetřování správné polohy dítěte. Komplikované porody V případě odchylek od fyziologického porodu byla šance na přežití rodičky i dítěte poměrně malá. Komplikované případy – časté zabití dítěte v těle matky a jeho vytažení po kusech. Císařský řez známý ale použití jen výjimečně – většinou u mrtvých žen při pokusu o zachránění dítěte. Historicky doložený úspěšný zákrok 1610 Jeremias Trautman z Wittenbergu. Ale hluboko do 19. století úmrtnost vysoká. 9 Komplikované porody U komplikovaných porodů se užívalo různých chirurgických nástrojů Většinou se jednalo o různé háky. Průlomový vynález porodnických kleští. Na přelomu 16. až 17. v rodině Chamberlainů – střežené rodinné tajemství předávané z generace na generaci – pravá konstrukce těchto kleští odhalena až roku 1818. Mezitím byly ovšem vyvinuty i jinde a úspěšně používány. Porodnické kleště André Levreta (1703-1780) Porodnické nástroje rodiny Chamberlainů (17. století) Magické a lidové praktiky při porodu Uspíšení a usnadnění porodu – různé praktiky – napařování, podkuřování,natřásání rodičky, čichání ke smrdutým věcem, pití kořalky apod. Ochrana při porodu – kladení ostrých železných předmětů pod lože rodičky (sekera, nůžky). Rozšířená víra v předurčení osudu dítěte (v českém prostředí sudičky – předurčovaly počet let dožití, bude-li bohaté nebo chudé, jakou sejde smrtí) Ve vyšších vrstvách – hvězdopravci, astrologové, vykladači osudu. Astrologové věštící osud narozeného dítěte. Dřevoryt z porodnické příručky J. Rueffa 1554. 10 Magické a lidové praktiky spjaté s porodem Mnohým přikládána větší důležitost než lékařským postupům Drahé kameny zavěšené v průběhu těhotenství na krku a levé ruce Podkuřování rodidel holubím nebo čapím trusem Urychlování porodu pomocí uměle vyvolaného kýchání V průběhu porodu přivázání srdce z čerstvě zabité slepice na levé stehno rodičky Přetržení uzdičky pod jazykem novorozeněte aby se mohlo dítě normálně vyvíjet (záněty, vykrvácení) Porodní praxe u nižších sociálních vrstev Nové poznatky medicíny pouze omezeně. Nejčastěji domácí porod za asistence sousedek. Nedostatek porodních báb zejména na venkově, ve městech lepší situace. Poznatky pouze z tradice a z vlastních empirických zkušeností. Pomůcky při porodu pouze základní – porodní křesla, nůžky na přestřižení pupeční šňůry. Povinné školení porodních bab až ve druhé polovině 18. století. 11 Porod v rodině aristokrata (Tractat von Kranckheiten schwangerer und gebährender WeibsPersohnen, Strassburg 1732) Porodníci asistovali při porodu až od 18. století většinou u bohatších vrstev při komplikovanějších porodech. 12 Období po porodu Po porodu žena uložena do nejlepší postele v domě často v rohu světnice a oddělena plátěnými plentami (koutnicemi). Dítě po porodu vykoupáno v teplé vodě a někdy pomazáno olejem. Koupele potom každý den – uši se měly před proniknutím vody chránit. Dítě zabaleno do povianu a rituálně předáno matce a uloženo k levému prsu co nejblíže srdci. Věřilo se, že ve společném loži „vytáhne“ matka z dítěte všechny případné neduhy. Ve vyšších vrstvách společnosti, pokud to bylo možné tak zpočátku obstarala kojení přivolaná kojná – soudilo se, že mlezivo šestinedělky je pro dítě škodlivé. Teprve v 18. století bylo toto přesvědčení vyvráceno a doporučovalo se kojit co nejdříve. Měšťanka po porodu. Žlutický kancionál z roku 1558. 13 Žena po porodu a kojná. Dřevořez na titulní straně Knihy lékařství mnohých v stavu manželském potřebných (Olomouc 1609). Křest – sociální potvrzení narození dítěte Norimberský křestní ceremoniál, kolem roku 1600. 14 Křtem se z malého stvoření stala sociální bytost, člověk se jménem a místem v rodině i společnosti. Žít bez křtu znamenalo vyvržení ze společnosti. Křest – církevní svátost – zažehnáno nebezpečí pro duši dítěte vyplývající z prvotního hříchu. Smrt nepokřtěného dítěte vnímána jako obrovská tragédie. Zejména pro dítě, které čekalo věčné zatracení. Smrt pokřtěného novorozeněte vnímána daleko méně tragicky. Křest dítěte v případě nezbytí porodní báby, obvykle 2 až 3 den po porodu v kostele, u movitějších lidí i doma. Vhodný výběr kmotrů a kmoter – duchovní otcové a matky, značná role v budoucím životě dětí, svědkové legitimního narození dítěte, při úmrtí rodičů vyživovací povinnost. Volba jména – po rodičích či kmotrech, jména světců po jejichž ochranu dítě spadalo. Módní vlny podléhající společenským vzorům. Oslava narození a křtin dítěte na Chebsku v 18. století. 15 Po oslavách křtin následovala v některých oblastech rituální koupel – spojeno s očistnými rituály (např. plivání do vody pro ochranu dítěte apod.) Vodě z rituální koupele byly připisovány magické vlastnosti – pečlivá volba místa vylití (u chlapců např. u jasanu, buku, javoru aby byl zdravý, otužily a vysoký, u děvčat k jabloni, aby bylo milé, sladké a příjemné) Rituální očistná koupel Rodička v šestinedělí Po porodu nastalo období, kdy byla rodička považována za nečistou, byla odloučena od okolí a podrobována různým omezením. Období 6 neděl po porodu bylo považováno za velmi nebezpečné a rodička s novorozencem byli vystaveni působení zlých sil. V tomto období byla sama nebezpečná, protože se věřilo, že vyvolává negativní reakce lidí, zvířat, věcí i živlů. Po porodu žena uložena a izolována tzv. koutě umístěném v levém rohu čelní strany světnice – oddělena od okolí většinou plátěnými plentami (koutnicemi). Tento prostor představoval posvátné místo a magickou ochranu matky i dítěte. Měl samozřejmě praktické, hygienické a estetické funkce – klid a soukromí rodičky. Do prostoru kouta měla přístup většinou pouze porodní bába a později matka a kmotra. 16 Žehnání kouta knězem Společenská izolace šestinedělky – její přítomnost na poli, vesnici a jiných veřejných místech může působit různé živelné pohromy (krupobití, požár, povodeň) neúrodu, úhyn dobytka atd. Omezený pohyb rodičky v rámci domu, ale do sklepa na půdu či dvůr již nesměla. Kritická byla hraniční místa (rozcestí, ploty atd.) a období dne (poledne, půlnoc, svítání, soumrak). Omezení činností – práce na poli a zahradě, čerpání vody ze studny, pečení chleba, krmení zvířat, praní prádla atd. V době šestinedělí bylo zvykem přinášet do domácnosti rodičky různé pokrmy a dary na přilepšenou (nošení do kouta). Pro ukončení šestinedělí různé přechodové rituály – postupně zakotven církevní obřad tzv. uvádění v kostele. Zejména z ekonomických důvodů byl obřad uvádění v kostele někdy uspíšen a proběhl např. už 3 týdny po porodu. V lidové kultuře se však vyžadovalo dodržování omezení a zákazů po dobu 6 týdnů. Rodička v šestinedělí 17 Slavnosti šestinedělek Po návratu z kostela často následovala hostina a oslavy určené ženám (na počátku raného novověku a někde i v pozdějších obdobích bylo dokonce mužům zakázáno se oslav účastnit). Později se mohli závěru oslav účastnit i ženatí muži. Často velmi bujaré a nákladné oslavy – četná kritika ze strany vrchnosti a církve. Taková oslava mohla zcela zruinovat a zadlužit chudší domácnost. Slavnosti šestinedělek Slavnost šestinedělek, dřevoryt, kolem roku 1500.