Vegetace České republiky
2. Lesy, verze 18. 2. 2018
Přednáší: Milan Chytrý
Ústav botaniky a zoologie PřF MU
Potenciální přirozená
vegetace
Neuhäuslová et al. 1997, Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky
Lesní vegetace České republiky
Současný lesní kryt
Lesní vegetace České republiky
Zdroj dat: CORINE Landcover
Jehličnaté lesy
Smíšené lesy
Listnaté lesy
Národní inventarizace lesů ČR 2001-2004
Plocha lesů
34,9 % rozlohy ČR
Picea abies
47,7 % plochy lesů
Pinus sylvestris
13,9 % plochy lesů
ÚHÚL 2007, Národní inventarizace lesů v České republice 2001-2004
Lesní vegetace České republiky
Současný lesní kryt
Silně stinné: Abies alba, Carpinus betulus, Fagus sylvatica
Stinné: Acer platanoides, A. pseudoplatanus, Picea abies,
Tilia spp., Ulmus glabra, U. laevis
Polostinné: Alnus spp., Fraxinus spp., Quercus petraea,
Salix alba, S. euxina (= S. fragilis), Ulmus minor
Slunné: Betula spp., Pinus sylvestris, Populus spp.,
Quercus pubescens, Q. robur
Vztah ke světlu
(koreluje s konkurenční schopností)
Hlavní lesní dřeviny České republiky
Ekogram: realizované niky
Hlavní lesní dřeviny České republiky
Chytrý 2012, Preslia
Ellenberg 1996, ex Kubíková 1999
Hlavní lesní dřeviny České republiky
Ellenberg 1996, Vegetation Mitteleuropas
Ekogram: realizované niky
Hlavní lesní dřeviny České republiky
Les původní (prales)
člověkem víceméně
neovlivněný les
odpovídající potenciální
přirozené vegetaci
(u nás vzácně na Šumavě,
v Krkonoších, Jizerských
horách, Slavkovském lese
a žlebech Morav. krasu)
Typy lesů podle ovlivnění člověkem
Les přírodní
vznikl přírodními
procesy, byl
hospodářsky ovlivňován,
ale dřevinná skladba,
prostovová a věková
struktura víceméně
odpovídají původnímu
lesu
Les kulturní
člověkem pozměněná
dřevinná skladba se
stanovištně
nepůvodními dřevinami
Dynamika přírodních lesů
Les přírodě blízký
je ovlivěn
hospodařením, dřevinná
skladba ale převážně
odpovídá stanovišti,
prostorová a věková
struktura však je
jednodušší než v
původním lese
Lesy přirozené
(terminologie podle www.pralesy.cz)
Dynamika přírodního lesavelký cyklus
malý cyklus
Schmidt-Vogt 1985 ex Míchal et al. 1998
Dynamika přírodních lesů
Velký vývojový cyklus přírodního lesa
Dynamika přírodních lesů
• nastává po velkoplošném narušení
porostů vichřicemi, požáry nebo
hmyzími kalamitami
• tradičně se předpokládal hlavně
v boreální zóně
• dnes se množí doklady o jeho
existenci i ve střední Evropě
• může zahrnovat raně sukcesní
porosty s pionýrskými dřevinami
později nahrazené porosty
klimaxových dřevin
• často však dochází přímo
k obnově klimaxových dřevin
• příkladem jsou šumavské smrčiny,
ale i některé smrko-jedlo-bukové
lesy
Kůrovcový žír, Trojmezná, Šumava, 2011
Velký vývojový cyklus přírodního lesa
Svoboda et al. 2012, Journal of Vegetation Science
Věková struktura Trojmezenského
pralesa (Šumava) podle letokruhových
analýz
Dynamika přírodních lesů
Trojmezná, Šumava: horská smrčina se spontánně
obnovuje po kůrovcové kalamitě, 2011
Malý vývojový cyklus přírodního lesa
Prales Mionší,
Moravskoslezské Beskydy
Dynamika přírodních lesů
• jde o maloplošnou dynamiku klimaxového lesa způsobenou regenerací
v porostních mezerách vzniklých po pádu stromů
• střídá se stadium dorůstání, zralosti a rozpadu
• porostní mezery mají velikost zpravidla kolem 100 m2
• různé části porostu jsou v různé sukcesní fázi
Porostní mezery v Žofínském pralese v letech 1991 a 2004
Kenderes et al. 2009, Ecoscience
prales
pastevní
les
výmladkový
les
nízký les
(pařezina)
střední
(sdružený)
les
vysoký les,
kmenovina
(vzniklá
generativní
obnovou)
nepravá
kmenovina
(přerostlá pařezina
nebo střední les)
Tradiční hospodaření
v nížinných lesích
Moderní
lesnictví
Lesní hospodaření
Book of Hours,
16. století, Francie
Vera 2000, Grazing ecology
and forest history
Pastva ovcí v teplomilné
doubravě, Pindos, severní
Řecko, 2004
Pastevní lesy
Lesní hospodaření
• pastva omezovala generativní obnovu
• šířily se pichlavé keře (hloh, jalovec)
• mezi keři se často obnovovaly stromy,
např. dub
Přerostlá pařezina, Děvín, Pavlovské vrchy
Výmladkové lesy
Lesní hospodaření
Nízký les (pařezina)
• pravidelně těžen na palivové dříví
• samovolná obnova pařezovými výmladky
• zvýhodňuje dřeviny s dobrou regenerační
schopností (líska, habr, lípa)
• kolem poloviny 20. století pařezové
hospodaření ukončeno
• bývalé pařeziny přerostly v nepravé
kmenoviny
• dnes pokusy o obnovu pařezení z důvodu
ochrany přírody
Szabó 2010, Forest Ecology and Management
Prodlužování doby obmýtí pařezin na Děvíně
v Pavlovských vrších od středověku
Výmladkové lesy
Střední les s cerovými výstavky, Schrick, Weinviertel, AT
Lesní hospodaření
Střední (sdružený) les
• obhospodařován podobně jako
nízký les, tj. těžen na palivové dříví
a spoléhá na obnovu z pařezů
• vybrané stromy (výstavky) jsou
však při těžbě ponechány
• výstavky slouží jako zdroj
stavebního dřeva na výrobu
nábytku a zdroj semen pro
generativní obnovu
• v nížinných lesích jsou jako
výstavky často ponechávány duby
Hrabání steliva
Švýcarsko (Stobler 1922) Švýcarsko (Brockmann-Jerosch 1933)
Lesní hospodaření
• lesní opad byl tradičním zdrojem steliva pro dobytek
• odvozem opadu z lesů docházelo k ochuzování půdy o živiny
Mayer 1992
holosečná
Obnova porostů v hospodářském lese
podrostní
(clonná seč)
násečná
Lesní hospodaření
Obnova lesa s výstavky (clonná seč)
Rozdrojovice u Brna
Lesní hospodaření
Obnova porostů v hospodářském lese
skupinová
(kotlíková)
výběrná
Lesní hospodaření
Mayer 1992
• menší intenzita záření (v listnatých lesích jen v létě
=> výrazná sezonní dynamika podrostu)
• menší kolísání teploty
• menší ovlivnění větrem
• větší vzdušná vlhkost (“oceaničtější” klima)
• klimatická rozkolísanost v malém měřítku
(sluneční skvrny)
• část srážek stéká po kmenech stromů – dochází
k lokálnímu zamokřování a obohacování živinami
• sněhová pokrývka mělčí, ale vytrvává déle
Srovnání s volnou krajinou
Ekologické faktory lesního prostředíEkologické faktory lesního prostředí
• opadává najednou
• rychleji se rozkládá
• obohacuje půdu živinami
• slabě vyvinuté mechové
patro
Opad v listnatém lese
Ekologické faktory lesního prostředí
• opadává postupně
• pomaleji se rozkládá
• kvůli vyššímu obsahu ligninu
a pryskyřic se tvoří surový
humus
• dobře vyvinuté mechové patro
Opad v jehličnatém
lese
Ekologické faktory lesního prostředí
Asi jeden rok: Alnus glutinosa,
Fraxinus spp., Ulmus spp.
Do dvou let: Acer pseudoplatanus,
Carpinus betulus, Prunus padus,
Robinia pseudacacia, Tilia spp.
Do tří let: Betula spp., Fagus sylvatica,
Populus tremula, Quercus spp.
Do čtyř let: Pinus sylvestris
Vápník v citrátové formě: Acer,
Fraxinus, Tilia, Ulmus
Rozklad opadu
Ekologické faktory lesního prostředí
• Asymetrická konkurence: stromy bylinné patro stíní a
odčerpávají vodu a živiny
• Stromy koření hlouběji než druhy bylinného patra
=> omezení podzemní konkurence
=> stromy zajišťují přísun živin z hlubších vrstev
• Druhy bylinného patra mají maximum rozvoje na jaře –
dostatek světla, prohřátá svrchní vrstva půdy
Vztah mezi stromovým a bylinným patrem
Ekologické faktory lesního prostředí
Časné jaro – heliofyty
Anemone nemorosa, A. ranunculoides, Carex digitata, Corydalis spp.,
Dentaria enneaphyllos, Gagea lutea, Galanthus nivalis, Luzula pilosa aj.
• lužní lesy – maximum na přelomu března a dubna
• dubohabřiny a bučiny – začátek května
Sezonní dynamika podrostu
Jarní lesní heliofyty
Anemone ranunculoides
a Corydalis cava
v dubohabřině u Šlapanic
Ekologické faktory lesního prostředí
Pozdní jaro a léto – sciofyty
(maximum kolem letního slunovratu)
např. Campanula trachelium, Epilobium
montanum a Hieracium murorum
Impatiens noli-tangere Stachys sylvatica
Ekologické faktory lesního prostředí
Sezonní dynamika podrostu
Zima
V teplých oblastech mají některé druhy
přezimující asimilující listy
(také ozimé geofyty, např. Galanthus nivalis)
Asarum europaeum, Hepatica nobilis Dryopteris filix-mas
Sezonní dynamika podrostu
Galeobdolon montanum
Ekologické faktory lesního prostředí
Carpino-Fagetea
(alternativně Querco-Fagetea,
Fagetalia sylvaticae)
• Alnion incanae
• Carpinion betuli
• Fagion sylvaticae
• Sorbo-Fagion sylvaticae
• Luzulo-Fagion sylvaticae
• Tilio-Acerion
Quercetea pubescentis
(alternativně Querco-Fagetea,
Quercetalia pubescenti-petraeae)
• Quercion pubescenti-petraeae
• Aceri tatarici-Quercion
• Quercion petraeae
Quercetea robori-petraeae
(alternativně Querco-Fagetea,
Quercetalia robori-petraeae)
• Quercion roboris
Alnetea glutinosae
• Alnion glutinosae
• Salicion cinereae
Salicetea purpureae
• Salicion albae
• Salicion triandrae
• Salicion eleagno-daphnoidis
Rhamno-Prunetea
• Prunion fruticosae
• Berberidion vulgaris
• Sambuco-Salicion capreae
• Aegopodio-Sambucion nigrae
• Chelidonio majoris-Robinion
• Balloto nigrae-Robinion
• Euphorbio cyparissiae-Robinion
Syntaxonomie listnatých lesů a křovin
Dubohabřiny (Carpinion betuli)
• Mezická stanoviště nižších poloh
• Kontinentálnější makroklima (sucho,
pozdní přímrazky) než u bučin
• Dominuje Carpinus betulus, Quercus
petraea, Q. robur
• V podrostu tzv. hájové (nemorální) druhy
= temperátní mezofilní, na živiny náročné
lesní druhy
• Habr se k nám šířil jako poslední lesní
strom až v subatlantiku do smíšených
doubrav
• Nepronikl do některých oblastí západních
a jižních Čech: zde zůstávají smíšené
doubravy s Quercus robur a Tilia cordata
• Antropogenně se dubohabřiny místy
rozšířily na úkor bučin
• Duby se v porostech udržely často jen díky
historickému hospodaření (střední lesy),
dnes se šíří habr, porosty jsou hustší
Neuhäuslová et al. 1997, Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky
Potenciální rozšíření podle geobotanické mapy
Dubohabřiny (Carpinion betuli)
Neuhäuslová et al. 1997, Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky
Melampyro
nemorosi-
Carpinetum
Primulo veris-Carpinetum
Carici
pilosae-
Carpinetum
Tilio-Carpinetum
Tradiční asociace dubohabřin
(Mapa potenciální přirozené vegetace, Katalog biotopů)
Dubohabřiny (Carpinion betuli)
Asociace dubohabřin
Dubohabřiny (Carpinion betuli)
Hercynské mezické
Galio sylvatici-Carpinetum betuli
Hercynské vlhké
Stellario holosteae-Carpinetum betuli
Karpatské
Carici pilosae-Carpinetum betuli
Bazifilní teplomilné (panonské)
Primulo veris-Carpinetum betuli
Vegetace České republiky 4 (2013)
Galio odorati-Carpinetum betuli, Drahany, Drahanská vrchovina
Dubohabřiny (Carpinion betuli)
Galio odorati-Carpinetum betuli, Sv. Jan pod Skalou, Český kras
Dubohabřiny (Carpinion betuli)
Carici pilosae-Carpinetum betuli, Moravský kras, údolí Říčky
Dubohabřiny (Carpinion betuli)
Dubohabřiny (Carpinion betuli)
Carici pilosae-Carpinetum betuli, NP Podyjí, Podmolí (foto Z. Lososová)
Dubohabřiny (Carpinion betuli)
Primulo veris-Carpinetum betuli, Hády u Brna
Suťové lesy (Tilio-Acerion)
• Azonální vegetace: sutě, rokle,
skalnaté svahy, strmé svahy s půdní
erozí
• Půdy jsou živinami bohaté, mezické
až vlhké
• Dominují tzv. ušlechtilé listnáče:
lípy (Tilia cordata, T. platyphyllos;
v nižších polohách), jilm horský
(Ulmus glabra), javory (Acer
platanoides, A. pseudoplatanus),
jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)
• Příměs habru nebo buku
• Ušlechtilé listnáče jsou na
stanovištích bohatých živinami a
vodou a narušovaných konkurenčně
zvýhodněny proti dominantám
zonálních lesů
• Relikt zonálních smíšených doubrav
středního holocénu Český kras, Svatý Jan pod Skalou
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Suťové lesy (Tilio-Acerion)
Rozšíření suťových lesů
• Aceri-Tilietum – nižší polohy, mezofilní porosty s lípou
• Mercuriali perennis-Fraxinetum excelsioris – vyšší polohy, bez lípy
• Arunco dioici-Aceretum pseudoplatani – vyšší polohy, bez lípy,
bohaté bázemi
• Seslerio albicantis-Tilietum cordatae – nižší polohy, horní části
svahů většinou na vápenci, skalnatá spíše než suťová stanoviště
Asociace suťových lesů
Suťové lesy (Tilio-Acerion)
Aceri-Tilietum, NP Podyjí, Ledové sluje
Suťové lesy (Tilio-Acerion)
Mercuriali-Fraxinetum, Vojenský újezd Boletice, Černý les (foto K. Boublík)
Suťové lesy (Tilio-Acerion)
Arunco-Aceretum, Moravský kras, údolí Říčky
Suťové lesy (Tilio-Acerion)
Seslerio albicantis-Tilietum cordatae, Moravský kras, údolí Říčky
Suťové lesy (Tilio-Acerion)
Seslerio
albicantis-
Tilietum
cordatae,
Český kras,
Svatý Jan p. Sk.
Bučiny a jedliny
• Dominantní přirozená vegetace
vlhkých suboceanických oblastí
• U nás hlavně ve středních
nadmořských výškách
• Na našem území se bučiny rozšířily
v subboreálu
• Buk je citlivý na sucho a pozdní jarní
mrazy, proto bučiny chybějí
v suchých kontinentálních nížinách
• Zonální stanoviště na kyselých i
bazických půdách
• Nerostou na podmáčených půdách
• V přirozených porostech často roste
buk spolu s jedlí a smrkem
• Vyšší podíl jedle v minulosti byl asi
podpořen lesním hospodařením
• Historický ústup buku kvůli výrobě
dřevěného uhlí a zavádění smrkových
monokultur
Postglaciální šíření buku v Evropě
chloroplastové haplotypy (PCR-RFLP)
pravděpodobné migrační cesty
zastoupení pylu buku ve fosilních pylových spektrech
Magri et al. 2006, New Phytologist 171: 199-221
Bučiny a jedliny
Bohn et al. 1999
Nížinné,
submontánní
a montánní
bučiny a
jedliny
v Evropě
Bučiny a jedliny
Zukrigl et al. 1963, ex Fischer 1997
Malý cyklus dynamiky lesa:
fáze dorůstání, optima a rozpadu
Bučiny a jedliny
Malý cyklus dynamiky lesa:
dynamika vývojových stadií
Bučiny a jedliny
Prales Salajka: karpatská jedlová bučina
Král et al. 2014, Forest Ecology and Management
Bučiny a jedliny
Svinošice, Spálená skála
Lelekovice, Babí lom
Bučiny a jedliny
Jihlavské vrchy, Roštejn
Bučiny a jedliny
Buk
• snadno klíčí ve vrstvě opadu (více živin v semenech)
• je okusován při pastvě domácích zvířat
Jedle
• ke klíčení potřebuje obnaženou minerální půdu nebo
narušenou vrstvu opadu (málo živin v semenech)
• je okusována jelenovitými
Jedle byla podporována lesní pastvou.
Dnes však pastevní generace dožívá
a regenerace je omezená
(je málo šelem a hodně jelenů a srnců)
Buk versus jedle
Bučiny a jedliny
Carpino-Fagetea
• Fagion sylvaticae – květnaté bučiny
• Galio odorati-Fagetum sylvaticae – mezotrofní bučiny
• Mercuriali perennis-Fagetum sylvaticae – eutrofní bučiny
• Carici pilosae-Fagetum sylvaticae – karpatské bučiny
• Athyrio distentifolii-Fagetum sylvaticae (= Aceri-Fagetum) – horské
eutrofní bučiny s klenem a vysokými bylinami
• Galio rotundifolii-Abietetum albae – květnaté jedliny
• Sorbo-Fagion sylvaticae – vápnomilné bučiny
• Cephalanthero damasonii-Fagetum sylvaticae
• Luzulo-Fagion sylvaticae – acidofilní bučiny
• Luzulo luzuloidis-Fagetum sylvaticae – podhorské acidofilní bučiny
• Calamagrostio villosae-Fagetum sylvaticae – horské acidofilní bučiny
• Luzulo-Abietetum albae – bikové jedliny, oligo-mezotrofní
• Vaccinio myrtilli-Abietetum albae – brusnicové jedliny, oligotrofní
Fytocenologická klasifikace bučin a jedlin
Bučiny a jedliny
Květnaté a acidofilní bučiny a jedliny na geobotanické mapě
Neuhäuslová et al. 1997, Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky
Bučiny a jedliny
květnaté
acidofilní
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Bučiny a jedliny
Rozšíření květnatých bučin a jedlin
Galio odorati-Fagetum sylvaticae, Sudislav nad Orlicí
Bučiny a jedliny
Mercuriali perennis-Fagetum sylvaticae, Český kras, Sv. Jan pod Skalou
Bučiny a jedliny
Carici pilosae-Fagetum sylvaticae, Moravský kras, Sloup
Bučiny a jedliny
Horské klenové bučiny
Athyrio distentifolii-Fagetum sylvaticae
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Bučiny a jedliny
Athyrio distentifolii-Fagetum sylvaticae, Jizerské hory, Bukovec
Horské klenové
bučiny
Bučiny a jedliny
Athyrio distentifolii-Fagetum sylvaticae, Hrubý Jeseník, Velká kotlina
Bučiny a jedliny
Horské klenové
bučiny
Galio rotundifolii-Abietetum albae, Blanský les (foto K. Boublík)
Bučiny a jedliny
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Bučiny a jedliny
Vápnomilné bučiny
Sorbo-Fagion sylvaticae, Cephalanthero damasoniae-Fagetum sylvaticae
Bučiny a jedliny
Cephalanthero damasonii-Fagetum sylvaticae, Moravský kras, Pustý žleb (foto K. Boublík)
Calamagrostio
villosae-Fagetum
Luzulo-
Fagetum
Neuhäuslová et al. 1997, Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky
Bučiny a jedliny
Acidofilní bučiny a jedliny na geobotanické mapě
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Bučiny a jedliny
Acidofilní bučiny
Luzulo-Fagion sylvaticae
Luzulo luzuloidis-Fagetum sylvaticae,
Karlovarsko, Hory
Bučiny a jedliny
Luzulo luzuloidis-Fagetum sylvaticae,
Hrubý Jeseník, Javorový (foto M. Kočí)
Calamagrostio villosae-Fagetum, Orlické hory, Bukačka
Bučiny a jedliny
Calamagrostio villosae-Fagetum, Orlické hory, Bukačka
Bučiny a jedliny
Luzulo-Abietetum albae,
Údolí Vltavy, Dívčí Kámen
Bučiny a jedliny
Vaccinio myrtilli-Abietetum albae, Třeboňská pánev, Staňkov (foto K. Boublík)
Bučiny a jedliny
Teplomilné doubravy
• V ČR azonální (reliktní) vegetace
suchých stanovišť
• Sucho omezuje konkurenci
stinných dřevin
• Půdy vesměs bohaté bázemi,
v nejsušších oblastech i kyselé
a bázemi chudé
• Dominuje Quercus petraea,
Q. pubescens nebo Q. robur,
vzácněji Q. cerris
• Druhově bohaté bylinné patro
se světlomilnými druhy
submediteránního a
kontinentálního rozšíření
• Mnohé porosty zachovány díky
dřívější pastvě a výmladkovému
hospodaření – dnes zarůstají
mezofilními dřevinami
Český kras, Svatý Jan pod Skalou
Teplomilné doubravy na geobotanické mapě
Neuhäuslová et al. 1997, Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky
Teplomilné doubravy
Jakucs 1960, Acta Bot. Acad. Sci. Hung.
Rozšíření teplomilných doubrav v Evropě
Teplomilné doubravy
Petit et al. 2002, Forest Ecol. Managem. 156: 49–74 Brewer et al. 2002, Forest Ecol. Managem. 156: 27–48
Postglaciální šíření
dubu v Evropě
Teplomilné doubravy
Tento obrázek nyní nelze zobrazit.
Složený pylový
diagram
z nížinných
oblastí ČR
(< 400 m n. m.)
Pokorný 2004
Jižní Sibiř
u Novosibirsku
Teplomilné doubravy
Původ doubrav ve světlých lesích raného holocénu
Quercetea pubescentis
Quercion pubescenti-petraeae
• Lathyro collini-Quercetum pubescentis
• Lithospermo-Quercetum pubescentis (=Pruno mahaleb-Quercetum
pubescentis)
• Euphorbio-Quercetum (=Corno-Quercetum)
Aceri tatarici-Quercion
• Quercetum pubescenti-roboris
• Carici fritschii-Quercetum roboris
Quercion petraeae
• Sorbo torminalis-Quercetum
• Genisto pilosae-Quercetum petraeae
• Melico pictae-Quercetum roboris (=Potentillo albae-Quercetum)
Syntaxonomie teplomilných doubrav
Teplomilné doubravy
Perialpidské (submediteránní) bazifilní teplomilné doubravy
Quercion pubescenti-petraeae
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Teplomilné doubravy
Český kras, Radotínské údolí
Teplomilné doubravy
Expoziční lesostep
Průša 1990
Český kras, Doutnáč
Teplomilné doubravy
Expoziční lesostep
Lathyro collini-Quercetum pubescentis, Český kras, Svatý Jan pod Skalou
Teplomilné doubravy
Lathyro collini-Quercetum pubescentis, Český kras, Svatý Jan pod Skalou
Teplomilné doubravy
Lithospermo-Quercetum pubescentis, Pavlovské vrchy, Děvín
Teplomilné doubravy
Euphorbio-Quercetum, Hustopečsko, Hrádek u Morkůvek
Teplomilné doubravy
Panonské teplomilné doubravy na spraši
Aceri tatarici-Quercion, Quercetum pubescenti-roboris
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Teplomilné doubravy
• Analogie "plakorních" lesů Panonské pánve a východoevropské lesostepi
• Hlubší bazické půdy na spraši, vápnitých pískovcích a jiných sedimentech
• Bohaté stromové, keřové i bylinné patro (Quercus petraea, Q. robur,
Q. pubescens, Q. cerris)
• Dříve pastevní nebo
výmladkové lesy
• Dnes vesměs
zapojené porosty,
obohacené o živiny,
ruderalizované
Quercetum pubescenti-roboris, Mikulovsko, Milovický les
Teplomilné doubravy
Panonské teplomilné doubravy na písku
Aceri tatarici-Quercion, Carici fritschii-Quercetum
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Teplomilné doubravy
• Typické porosty v lese Dúbrava u Hodonína: dominuje Quercus robur
• Písek na podloží bazických jílů zadržujících vodu
• Druhově bohaté porosty: směs sucho- a vlhkomilných, acido- a bazifilních druhů
• Dříve pastevní les
• Ruderalizované porosty
v Bořím lese u Valtic:
zde výsadby
Quercus cerris
Carici fritschii-Quercetum roboris, Dúbrava u Hodonína
Teplomilné doubravy
Carici fritschii-Quercetum roboris, Dúbrava u Hodonína
Teplomilné doubravy
Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy
Quercion petraeae, Potentillo albae-Quercetum
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Teplomilné doubravy
Melico pictae-Quercetum petraeae, Křivoklátsko, Červený kříž (foto P. Petřík)
Teplomilné doubravy
Acidofilní teplomilné doubravy
Quercion petraeae, Sorbo torminalis-Quercetum
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Teplomilné doubravy
Sorbo torminalis-Quercetum, NP Podyjí, Kozí stezka u Čížova
Teplomilné doubravy
Genisto pilosae-Quercetum petraeae, NP Podyjí, Papírna
Teplomilné doubravy
Genisto pilosae-Quercetum petraeae, Ketkovský hrad
Quercetea robori-petraeae
Quercion roboris
• Luzulo luzuloidis-Quercetum petraeae – mezické
• Viscario vulgaris-Quercetum petraeae – suché
• Vaccinio vitis-idaeae-Quercetum roboris – kontinentální brusnicové
• Holco mollis-Quercetum roboris (= Molinio arundinaceae-Quercetum)
– vlhké
• Festuco ovinae-Quercetum roboris – psamofilní
Syntaxonomie acidofilních doubrav
Acidofilní doubravy
Acidofilní doubravy
• Živinami chudé půdy
v pahorkatinách a podhorských
oblastech
• Mírně suchá až mírně vlhká
stanoviště
• Omezená konkurence stinných
dřevin nedostatkem bází, suchem
nebo vlhkem
• Dominuje Quercus petraea a
Q. robur
• Bylinné patro je druhově chudé
(malá druhová zásoba acidofytů)
• Mnohé porosty asi vznikly vlivem
ochuzování o živiny při
historickém hospodaření (hrabání
steliva)
Křivoklátsko, Skryje
Acidofilní doubravy na geobotanické mapě
Neuhäuslová et al. 1997, Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky
Acidofilní doubravy
Acidofilní doubravy na geobotanické mapě
Luzulo
luzuloidis-
Quercetum
petraeae
Vaccinio
vitis-idaeae-
Quercetum
Holco mollisQuercetum
roboris
Festuco
ovinae-
Quercetum
Neuhäuslová et al. 1997, Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky
Acidofilní doubravy
Suché a mezické acidofilní doubravy
Luzulo luzuloidis-Quercetum petraeae
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Acidofilní doubravy
Luzulo-Quercetum, NP Podyjí, Ledové sluje Luzulo-Quercetum, Brněnská přehrada
Acidofilní doubravy
Viscario-Quercetum, Křivoklátsko, Nový Jáchymov (foto P. Petřík)
Acidofilní doubravy
Subkontinentální borové doubravy
Vaccinio vitis-idaeae-Quercetum roboris
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Acidofilní doubravy
Vaccinio vitis-idaeae-Quercetum, Majdalena, Třeboňská pánev (foto J. Navrátil)
Acidofilní doubravy
Český ráj, Hrubá Skála
Acidofilní doubravy
Vlhké acidofilní doubravy
Holco mollis-Quercetum roboris
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Acidofilní doubravy
Holco mollis-Quercetum, Týniště nad Orlicí
Acidofilní doubravy
Acidofilní doubravy na písku
Festuco ovinae-Quercetum
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Acidofilní doubravy
Festuco ovinae-Quercetum, Hodonínsko, Dúbrava u Bzence (foto R. Řepka)
Acidofilní doubravy
Mokřadní olšiny a vrbiny
• Podmáčená místa se stagnující
vodou
• Pánevní oblasti, říční nivy, okolí
rybníků
• Akumulace slatiny
• Dominuje Alnus glutinosa,
v křovinách Salix aurita nebo
S. cinerea
• V podrostu vysoké ostřice
(Carex elongata, C. acutiformis,
C. elata aj.) a jiné mokřadní druhy
• Samostatná třída – druhové
složení odlišné od jiných lesů
Alnetea glutinosae
Alnion glutinosae
• Thelypterido palustris-Alnetum glutinosae
• Carici elongatae-Alnetum glutinosae
• Carici acutiformis-Alnetum glutinosae
Salicion cinereae
• Salicetum auritae
• Salicetum pentandro-auritae
Syntaxonomie mokřadních olšin a vrbin
Mokřadní olšiny a vrbiny
Alnetea glutinosae, Alnion glutinosae
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Mokřadní olšiny
Carici elongatae-Alnetum, Polanka nad Odrou
Mokřadní olšiny
Carici acutiformis-Alnetum, Český ráj, Sedmihorky
Mokřadní olšiny
• Fáze nástupu – mladé olše osídlují slatinnou půdu
v ostřicovém slatiništi nebo mokřadní vrbině; probíhá akumulace
slatiny
• Fáze výstavby – porost olše se zapojuje, klesá hladina podzemní
vody, stagnuje tvorba slatiny, pronikají sciofytní byliny
• Fáze zralosti – dobře vyvinuté stromové patro,
v zástinu olše nezmlazuje, slatina se rozkládá,
vznikají kopečky a prohlubně, v prohlubních voda
• Fáze ústupu – ve stáří 100–150 let olše odumírají věkem a vyvracejí
se, dochází k silnému zamokření, vracejí se slatiništní druhy,
obnovuje se akumulace slatiny
Dynamika mokřadních olšin
(Jeník 1980, Pokorný et al. 2000)
Mokřadní olšiny
Dynamika mokřadních olšin
Pokorný et al. 2000, Folia Geobotanica 35: 43-58
Pylový diagram mokřadní
olšiny “Na bahně”
Mokřadní olšiny
Alnetea glutinosae, Salicion cinereae
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Mokřadní vrbiny
Salix cinerea, Slavkovský les, Mokřad pod Vlčkem
Mokřadní vrbiny
Carpino-Fagetea
Alnion incanae
Alnenion glutinoso-incanae – údolní
jasanovo-olšové luhy
• Alnetum incanae – horské luhy
s olší šedou
• Piceo-Alnetum
• Arunco sylvestris-Alnetum
glutinosae
• Carici remotae-Fraxinetum
• Stellario-Alnetum glutinosae
• Pruno-Fraxinetum
Ulmenion – tvrdé luhy nížinných řek
• Ficario vernae-Ulmetum
• Fraxino pannonicae-Ulmetum
Syntaxonomie lužních lesů
Lužní lesy
Salicetea purpureae
Salicion albae – vrbové a
topolové lužní lesy
• Salicetum albae
• Salicetum fragilis
Salicion triandrae – vrbové
křoviny písčito-hlinitých
náplavů
• Salicetum triandrae
Salicion elaeagno-daphnoidis –
vrbové křoviny štěrkových
náplavů
• Salicetum elaeagno-purpureae
• Salicetum purpureae
• Salici purpureae-Myricarietum
germanicae
údolní olšiny a tvrdé luhy měkké luhy a vrbové křoviny
Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana)
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Údolní jasanovo-olšové luhy
• Podél horských potoků (olše šedá v nižších polohách je vesměs vysázená)
• Půda zpravidla štěrkovitá
• Výrazné kolísání průtoků
• Výskyt druhů horských
vysokobylinných niv
Alnetum incanae, Šumava, údolí Vydry
Údolní jasanovo-olšové luhy
Údolní jasanovo-olšové luhy
asociace s olší lepkavou (Alnus glutinosa)
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Údolní jasanovo-olšové luhy
Stellario-Alnetum glutinosae, Českomoravská vrchovina, údolí Chlébského potoka
Údolní jasanovo-olšové luhy
Stellario-Alnetum glutinosae, Moravský kras – Josefovské údolí
Údolní jasanovo-olšové luhy
Jaro: údolí Chlébského potoka Léto: údolí Bobravy
Údolní jasanovo-olšové luhy
Stellario-Alnetum glutinosae, údolí Tiché Orlice u Sudislavi
Údolní jasanovo-olšové luhy
Carpino-Fagetea, Alnion incanae, Ulmenion
Vegetace České republiky 4 (2013)
Tvrdé luhy nížinných řek
Ficario-Ulmetum campestris
Fraxino pannonicae-Ulmetum
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
• Na dolní Dyji a dolní Moravě Fraxinus
angustifolia (= F. pannonica)
• V jižních Čechách Fraxinus chybí
• Všude jinde je Fraxinus excelsior
Ficario vernae-Ulmetum
campestris
(Querco-Ulmetum)
Fraxino
pannonicae-Ulmetum
Populo-Quercetum
Prunus padusQuercus
robur
Neuhäuslová et al. 1997, Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky
Tvrdé luhy na geobotanické mapě
Tvrdé luhy nížinných řek
Ellenberg 1996, ex Kubíková 1999
Zonace lesní vegetace podél nížinné řeky
Tvrdé luhy nížinných řek
Querco-Ulmetum, Brno-Černovice, Ráječek
Tvrdé luhy nížinných řek
Querco-Ulmetum, Brno-Černovice, Ráječek
Tvrdé luhy nížinných řek
Ficario-Ulmetum campestris, Litovelské Pomoraví
Tvrdé luhy nížinných řek
Fraxino pannonicae-Ulmetum, Dolní Podyjí, Křivé jezero
Tvrdé luhy nížinných řek
Dolní Podyjí, Křivé jezero
Dynamika
tvrdých luhů
Náhrada dubu
habrem
Tvrdé luhy nížinných řek
Salicetea purpureae, Salicion albae
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Měkké luhy nížinných řek
Soutok Moravy a Dyje, foto K. Šumberová
Měkké luhy nížinných řek
Niva Moravy, Tvrdonice
Měkké luhy nížinných řek
Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů
Salicetea purpureae, Salicion triandrae
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Poříční vrbové křoviny
Salicetum triandrae se Salix fragilis, Berounka u Zvíkovce, Křivoklátsko
Poříční vrbové křoviny
Vrbové křoviny štěrkových náplavů
Salicetea purpureae, Salicion eleagno-daphnoidis
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Poříční vrbové křoviny
Salicetum elaeagno-purpureae, Moravskoslezské Beskydy, Čeladenka, Hamry
Poříční vrbové křoviny
Ellenberg 1996, Vegetation Mitteleuropas mit den Alpen
Vrby
rostoucí
mimo
lužní
stanoviště
Poříční vrbové křoviny
Ellenberg 1996, Vegetation Mitteleuropas mit den Alpen
Vrby lužních stanovišť
Poříční vrbové křoviny
Jankovská & Pokorný 2008, Preslia 80: 307–324
Pylový diagram – Jablůnka,
údolí Vsetínské Bečvy,
350 m n. m.
Dokazuje přítomnost
jehličnatých lesů
v moravských Karpatech
v glaciálu
Jehličnaté lesy
Erico-Pinetea – bazifilní podhorské (perialpidské) bory
• Erico carneae-Pinion
Vaccinio-Piceetea – boreokontinentální jehličnaté lesy
• Festuco-Pinion sylvestris – lesostepní bazifilní bory
• Dicrano-Pinion sylvestris – acidofilní bory
• Piceion abietis – smrčiny
• Vaccinio uliginosi-Pinion sylvestris – rašelinné lesy
Syntaxonomie jehličnatých lesů
Jehličnaté lesy
Perialpidské hadcové bory
Thlaspio montani-Pinetum sylvestris
Dukovanský mlýn, údolí JihlavyKatalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Bazifilní podhorské bory
Bazifilní lesostepní bory
Festuco-Pinion sylvestris
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Boreokontinentální bory
Bazifilní lesostepní bory
Festuco-Pinion sylvestris
Festuco-Pinetum sylvestris, Bělá p. Bezdězem (foto D. Zelený)
Boreokontinentální bory
• Zejména na slínovcích České
tabule, vzácněji na vápencích
• Druhově bohaté bylinné patro
s druhy suchých trávníků
• Na mnoha místech zřejmě
náhradní lesy po původních
teplomilných doubravách
Acidofilní bory
Dicrano-Pinion sylvestris
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Boreokontinentální bory
Vaccinio-Piceetea
Dicrano-Pinion sylvestris
• Cladino-Pinetum sylvestris
• Vaccinio myrtilli-Pinetum sylvestris
• Hieracio pallidi-Pinetum sylvestris
• Asplenio cuneifolii-Pinetum sylvestris
Syntaxonomie boreokontinentálních borů
Boreokontinentální bory
Vaccinio myrtilli-Pinetum sylvestris, Dokesko, Hradčanské stěny
Boreokontinentální bory
Hieracio pallidi-Pinetum sylvestris, NP Podyjí, údolí Dyje u Čížova
Boreokontinentální bory
Asplenio cuneifolii-Pinetum sylvestris, Holubovské hadce na Českokrumlovsku
Boreokontinentální bory
Horské třtinové smrčiny
Piceion excelsae, Calamagrostio villosae-Piceetum abietis
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Smrčiny
Calamagrostio villosae-Piceetum abietis, Králický Sněžník
Smrčiny
Smrčiny
Calamagrostio villosae-Piceetum abietis, Králický Sněžník
Šumava, Trojmezí (vlevo rakouský hospodářský les, vpravo český národní park)
Smrčiny
Horské papratkové smrčiny
Athyrio distentifolii-Piceetum
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Smrčiny
Athyrio distentifolii-Piceetum, Krkonoše, Kotel
Smrčiny
Rašelinné a podmáčené smrčiny
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Smrčiny
Soldanello montanae-Piceetum abietis, Český les, Ztracený rybník
Smrčiny
Bazzania trilobata Sphagnum girgensohnii
Smrčiny
Soldanello montanae-Piceetum abietis, Český les, Ztracený rybník
Smrčiny
Český les, Ztracený rybník
Rašelinné lesy
• Lesy na vrchovištních
rašeliništích nebo jejich
okrajích, případně na částečně
odvodněných rašeliništích
• Dominují
Betula pubescens – často na
narušených rašeliništích
Pinus sylvestris – spíš v
nížinách
P. uncinata subsp. uliginosa –
spíš v horách, ale i v
Třeboňské pánvi
Picea abies – spíš v horách
Vegetace České republiky 4 (2013)
Vaccinio uliginosi-Betuletum pubescentis
Rašelinné lesy
Vaccinio uliginosi-Betuletum pubescentis Vaccinio uliginosi-Pinetum sylvestris
Vaccinio-Pinetum montanae Vaccinio uliginosi-Piceetum abietis
Vaccinio uliginosi-Betuletum pubescentis, Vltavský luh, Šumava
Rašelinné lesy
Vaccinio uliginosi-Pinetum sylvestris, Šumava, Novohůrecké slatě
Rašelinné lesy
Vaccinio-Pinetum montanae, Český les, Ztracený rybník
Rašelinné lesy
Vaccinio uliginosi-Piceetum abietis, Šumava, Kvilda, Tříjezerní slať
Rašelinné lesy
Mezofilní a suché křoviny
Rhamno-Prunetea
• Prunion fruticosae – nízké stepní křoviny
• Berberidion vulgaris – mezofilní a suché křoviny nelesního
prostředí
• Sambuco-Salicion capreae – mezofilní křoviny pasek, lesních
světlin a narušovaných stanovišť
• Aegopodio-Sambucion nigrae – nitrofilní křoviny ruderálních
stanovišť
Syntaxonomie
Mezofilní a suché křoviny
Nízké stepní křoviny (Prunion fruticosae)
• Porosty nízkých suchomilných druhů křovin, u nás zejména Prunus fruticosa a
Rosa pimpinellifolia
• Na třech lokalitách jižní Moravy (Popice, Dunajovické kopce, Ječmeniště) také
Prunus tenella
• Rostou v komplexech suchých trávníků, obsahují stepní druhy
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Mezofilní a suché křoviny
Nízké stepní křoviny
Prunetum fruticosae, Dunajovické kopce, Jánská hora
Mezofilní a suché křoviny
Prunetum tenellae, Dunajovické kopce, Jánská hora
Mezofilní a suché křoviny
Mezofilní a suché křoviny nelesního prostředí
(Berberidion vulgaris)
• Porosty vysokých křovin: Cornus mas, C. sanguinea, Corylus avellana,
Crataegus spp., Ligustrum vulgare, Prunus spinosa, Rhamnus cathartica
(a také Crataegus spp.)
• Většinou sukcesní stadia na narušovaných stanovištích
• Vyskytují se všude kromě vyšších hor a vlhkých pánví
Katalog biotopů České republiky, 2. vyd. (2010)
Mezofilní a suché křoviny
Pruno spinosae-Ligustretum vulgaris, Dunajovické kopce, Jánská hora
Mezofilní a suché křoviny
Mezofilní křoviny pasek, lesních světlin a narušovaných
stanovišť nelesního prostředí (Sambuco-Salicion capreae)
• Porosty vysokých křovin: Corylus avellana, Ribes alpinum, Rosa pendulina,
Rubus idaeus, Salix caprea, Sambucus racemosa, Sorbus aucuparia
• Většinou sukcesní stadia na lesních pasekách, polomech, lesních okrajích a
opuštěných loukách v blízkosti lesa
• Vyskytují se hlavně ve středních nadmořských výškách
Mezofilní a suché křoviny
Rubetum idaei, Šumava, Kvilda, Zlatá stezka
Mezofilní a suché křoviny
Nitrofilní křoviny ruderálních stanovišť
(Aegopodio-Sambucion nigrae)
• Porosty vysokých nitrofilních křovin, zejména Sambucus nigra
• Také porosty invazních křovin: Acer negundo, Lycium barbarum, Syringa
vulgaris
• Ruderální stanoviště v sídlech, zemědělská krajina, říční nivy
Mezofilní a suché křoviny
Sambucetum nigrae, Českomoravská vrchovina, Štěpkov
Akátiny
• Porosty s dominancí nepůvodního
trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia)
• Vznikly výsadbou nebo spontánním
šířením akátu
• Akát pochází z východu USA, tam je
raně sukcesní dřevinou
• V Evropě od 17. století, původně jako
okrasná dřevina
• Od 18. stol. vysazován pro trvanlivé
dřevo, rychlý růst a jako potrava pro
včely
• Je odolný vůči suchu, narušování,
zasolení, ale je teplomilný
• Fixuje vzdušný dusík, proto je podrost
nitrofilní
• Účinek alelopatie není prokázán
• Fytocenologicky buď součást třídy
Rhamno-Prunetea, nebo samostatná
třída Robinietea pseudoacaciae
Ivančicko, Rokytná
Akátiny
Chelidonio majoris-Robinion pseudoacaciae
mezofilní akátiny s nitrofilními druhy – dvě asociace
Balloto nigrae-Robinion pseudoacaciae
akátiny suchých písčitých půd
Euphorbio cyparissiae-Robinietum
nízké akátiny suchých mělkých půd
Vegetace České republiky 4 (2013)
Akátiny
Chelidonio majoris-Robinietum pseudoacaciae, Brod nad Dyjí
Akátiny
Arrhenathero elatioris-Robinietum pseudoacaciae, Boří les na Břeclavsku, Hlohovec (foto K. Šumberová)
Akátiny
Melico transsilvanicae-Robinietum pseudoacaciae, Štěchovice (foto M. Vítková)
Kosodřevina
výsadby
• Druhově chudé porosty borovice kleče (Pinus mugo)
• Samostatná třída a svaz: Roso pendulinae-Pinetea mugo, Pinion mugo
• V Krkonoších samostatný (subalpínský) výškový stupeň nad lesní hranicí
• Na Šumavě na azonálních stanovištích pod lesní hranicí (sutě, skalní sruby)
• V Hrubém Jeseníku a na Králickém Sněžníku přirozeně chybí
Vegetace České republiky 4 (2013)
Dryopterido dilatatae-Pinetum mugo, Krkonoše, Zlaté návrší
Kosodřevina
Dryopterido dilatatae-Pinetum mugo, Šumava, Plešné jezero
Kosodřevina