ORGANIZACE VÝZKUMŮ
POPULAČNÍCH VZORKŮ
Metody antropologie II
TYPY STUDIÍ
 Průřezová (transverzální, cross-sectional; velmi rozšířená, tvorba
růstových standardů, nevýhodou potenciální maskování části
skutečné biologické variability v populaci
 Longitudinální (opakované sledování vybrané kohorty po řadu
let). Možnost sledování individuálního vývoje s vysokou
významností v medicíně a klinické antropologii; finanční a
organizační náročnost.
 Semilongitudinální (charakteristiky longitudinální i průřezové
studie – kratší trvání, překryv několika kohort – kompilace výsledků
do jedné časové linie)
ORGANIZACE
 Hypotéza
 Plánování; zajištění financování; experiment design a sampling
 Identifikace rizik
 Sestavení týmu
 Propagace
 Pilotní studie
 Sběr dat
 Vyhodnocení
 Závěry
INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP
 Biologické individuum
 Interindividuální variabilita
 Personalizovaná medicína
 Biologický/psychologický/kognitivní/zralostní vývoj
 Poptávka po výstupech/výsledcích longitudinálních studií
LONGITUDINÁLNÍ RŮSTOVÉ STUDIE STRUČNÁ
HISTORIE
 Hrabě de Montbeillard (18.stol); publikoval de Buffon
 Franz Boas – zabýval se dynamikou růstových procesů, zakladatel
„americké školy“
 Řada navazujících studií (Fels study...)
 Evropa – Harpenden study, Curyšská studie
 Brněnská longitudinální studie
 ELSPAC/CELSPAC
LONGITUDINÁLNÍ STUDIE
 Drop out
 Motivační akce, zainteresovanost účastníků
 Fluktuace členů týmu
 Problémy s financováním
 Hmatatelné výsledky s relativním zpožděním
 Archivace dat, přístupy, zabezpečení
 Individuální hodnocení vývoje sledovaných charakteristik
(„pravé“ růstové křivky, základ pro modelování, referenční data)