Rombické amfiboly - antofylit I
■
zpravidla dlouze prizmatické, sloupcovité nebo jehlicovité krystaly, často také ve formě radiálně paprsčitých, sférolitických nebo paralelně vláknitých (azbesty) agregátů. Zpravidla bezbarvý, s vyšším obsahem Fe zelenavý nebo hnědavý, lesk skelný.
automorfně omezené protáhlé krystaly, vláknité agregáty
obvykle bezbarvý, s přibývajícím obsahem Fe je světle žlutý až světle zelený se zřetelným pleochroismem
střední hodnoty lomu i dvojlomu, typická amfibolová štěpnost svírající v příčném řezu úhel 124°. Podélné průřezy mohou mít kromě štěpnosti i příčnou odlučnost. Často uzavírá biotit, spinel, magnetit nebo zirkon (často s pleochroickými dvůrky).
Rombické amfiboly - antofylit II
hodnoty indexů lomu a dvojlomu stoupají s obsahem Fe: na = 1,605 - 1,654 np= 1,620- 1,672 ny= 1,642- 1,690 D = 0,017-0,020
Ro odpovídá (010), y = c, Chm i Chz +, úhel 2V kolem 80°
dokonalá podle (100), odlučnost podle (100)
nejčastěji se vyskytuje jako sekundární produkt v v ultrabazických horninách, nebo jako reakční zóna při styku s intruzívy
v metamorfovaných horninách je znám z amfibolitů, amfibolických rohovců, cordieritických rul, hadců a skarnů
ve vy vřelých horninách je vzácně jako sekundární produkt, např. kelyfitické obruby olivínu
minerální parageneze: aktinolit
Monoklinické amfiboly I (řada aktinolitu)
tremolit CaiMgs [SÍ40n]2(OH)2, aktinolit CaiFes [SÍ40n]2(OH)2
tremolit tvoří převážně dlouze sloupcovité prizmatické krystaly, jehlicovité nebo vláknité agregáty, zpravidla bezbarvý nebo šedý se zelenavým nádechem. Aktinolit má podobný vývin, většinou je zbarven v zelených odstínech.
tremolit je zpravidla bezbarvý, aktinolit má se zvyšujícím se podílem Fe až silně zelenou barvu. Slabý pleochroismus má podle a světle žlutozelenou, podle (3 světle zelenožlutou a podle y světle modrozelenou barvu.
charakteristická je štěpnost v příčných řezech, v podélných řezech může být viditelná příčná odlučnost. Úhel zhášení y/c = 10°-15°, v příčných řezech je zhášení symetrické.
štěpnost dokonalá (110)
Monoklinické amfiboly II (řada aktinolitu)
s obsahem železa indexy lomu stoupají a dvoj lom klesá (tremolit - aktinolit):
- na = 1,608 - 1,647
- np= 1,618-1,659
- ny= 1,630- 1,667 D = 0,022 - 0,020
Monoklinické amfiboly III (řada aktinolitu)
Ro odpovídá (010), (3 = b, Chm-, Chz+, tremolit 2V(a) = 85°, aktinolit 2V(a) = 80°
tremolit se může podél štěpnosti měnit na mastek, aktinolit se vzácně mění na minerály serpentinové skupiny
tremolit se vyskytuje v metamorfovaných dolomitických vápencích, aktinolit je typický minerál facie zelených břidlic, může se vyskytovat i jako retrográdní minerál v modrých břidlicích. Vyskytuje se i v gabrech (často uralitizován) a bazaltech.
Minerální parageneze: tremolit - kalcit, mastek, antigorit;
aktinolit - chlorit, epidot, křemen
6
■
Monok inické amfiboly IV (řada obecných amfibolů)
jedná se o skupinu amfibolů s různým složením, které jsou ve výbruse charakteristické zelenou barvou (hastingsit, tschermakit a další)
obecné amfiboly tvoří zpravidla krátce prizmatické až jehlicovité krystaly, nebo zrnité agregáty, zpravidla tmavě zelené barvy, se skelným leskem
automorfní krystaly zpravidla ve vulkanických horninách, běžně hypautomorfní nebo xenomorfní zrna nebo vláknité agregáty
nejrůznější odstíny zelené barvy, velmi výrazný pleochroismus: a - světle žlutozelená nebo světle modrá, (3 - zelenavá až olivově zelená, y - olivově zelená až modrozelená
příčné řezy bývají ve tvaru protaženého šestiúhelníku s typickou štěpností, indexy lomu spíše vyšší, střední dvoj lom. Úhel zhášení hastingsitu je y/c = 14°-20°, tschermakit máy/c = 15°-22°. Kolem inkluzí minerálů s obsahem radioaktivních prvků jsou časté pleochroické dvůrky.
Monoklinické amfiboly V (řada obecných amfibolů)
indexy lomu vzrůstají s obsahem Fe (hastingsit, tschermakit):
na = 1,646 - 1,700; 1,640 - 1,673
n(3 = 1,658 - 1,719; 1,659- 1,690
ny= 1,662- 1,722; 1,658- 1,696
D = 0,016-0,022; 0,018-0,023
Roje (010), Chm-, Chz+. Úhel optických os vzrůstá s obsahem Mg - hastingsit má 2V(a) = 34c 90°, tschermakit má 2V(a) = 65°-90°.
štěpnost dokonalá podle (110)
dvojčatění podle (100)
Monok inické amfiboly VI (řada obecných amfibolů)
ve vulkanických horninách je častá alterace způsobená oxidací Fe, kdy vznikají „hnědé" amfiboly
v plutonických horninách může docházet k nahrazování biotitem
v nízce metamorfovaných horninách může při retrográdní metamorfóze docházet k přeměně na aktinolit a dále pak na chlorit a antigorit. Zvetrávaním zelených amfibolů vzniká směs karbonátů, limonitu a křemene.
obecné amfiboly jsou běžné v intermediálních hlubinných vyvřelinách (granodiority, tonality) a gabrech, bežnejšou v metamorfovaných horninách amfibolitové facie
minerální parageneze: plagioklas, mikroklin, biotit, křemen
Monoklinické amfiboly VII (řada čedičových amfibolů)
tyto amfiboly jsou typické především ve vulkanických horninách, protože v jejich struktuře převažuje Fe+3 nad Fe+2 a skupina OH-je často zastoupena O"2 (výsledná barva je nejčastěji hnědá). Často též vznikají oxidací „zelených" amfibolů, kdy za teplot nad 800° dochází k významným změnám v jejich optických charakteristikách.
automorfní krystaly, často s korodovanými kraji. Příčné průřezy ve tvaru nepravidelného šestiúhelníku s dvojím systémem amfibolové štěpnosti. Velmi častejšou srůsty, kdy rovina srůstu půlí ostrý úhel štěpných trhlin, v podélných řezech je se štěpnosti rovnoběžná.
barva je zpravidla tmavě hnědá nebo červenohnědá v závislosti na stupni oxidace. Velmi častá je výrazná zonálnost.
indexy lomu jsou zpravidla střední a závislé na stupni oxidace, dvojlom silně kolísá. Typickým znakem je velmi silný pleochroismus.
interferenční barvy jsou velmi často ovlivněny výraznými barvami
Monoklinické amfiboly VIII (řada čedičových amfibolů)
štěpnost dokonalá (110), někdy odlučnost podle (001), (010)
pokles tlaku v magmatu často vede k porušení stability těchto amfibolů, což vede k nahrazování agregátem magnetitu, hematitu a diopsidického pyroxenu. Proces se označuje jako opacitizace a může začínat přeměnou okrajů a následně celého zrna na biotit. Snižování tlaku vede také ke vzniku magmatický korodovaných zrn. Zvetrávaním této skupiny amfibolů vznikají karbonáty, limonit a křemen.
nejčastěji se vyskytuje v intermediálních a kyselých vulkanických horninách a jejich pyroklastikách, neboje typický pro bazické plutonické i vulkanické horniny (theralit, tefrit, basanit), případně i v Na bohatých magmatických horninách (nefelinické syenity)
minerální parageneze: plagioklas, biotit, pyroxeny (oxyhornblend); titanaugit, olivín, plagioklas (kaersutit); nefelin, sanidin, augit, arfvedsonit (katophorit)
11
jehlicovity aktinolit v kalcitu, ve směru protažení (osa c) zelená barva: 1 nikol
i
w
jehlicovity amfibol v kalcitu, interferenční barvy v pozici 45° od polohy vyhasnutí; zkř. nikoly
Rozlišení pyroxenů a amfibolů
Pyroxeny
zpravidla krátce sloupcovitý tvar
černá nebo černohnědá barva
štěpné trhliny svírají v příčném řezu úhel 90°
příčné průřezy při automorfním omezení čtvercové nebo nepravidelného osmiúhelníkové
úhly zhášení jsou zpravidla větší než 30°
Amfiboly
dlouze sloupcovité krystaly nebo agregáty
zelená, hnědá nebo černá barva
štěpné trhliny svírají v příčném řezu úhel 120°
příčné průřezy mají při automorfním omezení tvar kosočtverce nebo nepravidelného šestiúhelníku
úhly zhášení jsou zpravidla nižší než 30°
Skupina granátů I
granáty bývají často krystalované, nej častějšími tvary je dvanáctistěn kosočtverečný {110} a čtyřiadvacetistěn {211} nebo jejich spojka. Jinak tvoří zrnité nebo celistvé agregáty. Barva je závislá na chemickém složení.
granáty mají pozitivní reliéf a drsný povrch, ve zkřížených nikolech jsou zpravidla izotropní. Grosulár, andradit a uvarovit někdy vykazují anomální dvojlom až 0,008 a jsou dvojosé s 2 V = 90°. Zvláště v metamorfovaných horninách jsou běžné porfyroblasty často poikiloblastické (velké množství uzavřenin), nebo tzv. rotované granáty, které jsou výsledkem synmetamorfní deformace během růstu zrna. Častá je i zonální stavba.
index lomu závisí na chemickém složení granátu
štěpnost nemá
běžná akcesorie v amfibolitech a eklogitech, v průběhu retrográdní nízkotlaké metamorfózy jsou granáty s vysokým podílem pyropové komponenty od okrajů nahrazovány amfibolem, pyroxenem, plagioklasem a křemenem (kelyfitická obruba). Hydrotermální alterace může vést k nahrazení granátu chloritem, popř. biotitm nebo epidotem. Jinak jsou granáty poměrně stabilní.
Skupina granátů II
Pyrop Mg3 Ab [Si04]3
zpravidla zaoblená zrna, vysoký reliéf, někdy bývá lemován kelyfitickou obrubou, n = 1,72 - 1,76, vysokotlaké a vysokoteplotní horniny jako peridotity, kimberlity nebo eklogity, serpentinity. Minerálni parageneze: olivín, pyroxeny (omfacit), flogopit, serpentinová skupina.
Almandin Fes AI2 [Si04]3
často automotfně omezené krystaly, zvláště ve porfyroblastech, vysoký reliéf, zpravidla obsahije spoustu uzavřenin okolních minerálů, n = 1,77 - 1,82 známá je pouze přeměna na chlorit. Jeden z nejběžnějších granátů, vyskytující se v řadě metamorfovaných hornin (fylity, svory, ruly, amfibolity), vzácně i jako produkt asimilace AI bohatých hornin v magmatitech (granity, granodiority). Minerální parageneze: biotit, muško vit, chlorit, křemen, kyanit, staurolit.
Spessartin Mm Ab [SiC^F
vysoký reliéf, výjimečně opticky anomální, n =1,79 - 1,82, vyskytuje se v pegmatitech a kyselých žulách. Minerální parageneze: K- živec, muskovit, křemen.
Grossular Cas AF [SiC^F
automorfně omezená zrna, bezbarvý až světle zelený, velmi často zonální a opticky anomální, n = 1,73 - 1,77. Častý ve kontaktně i regionálně metamorfovaných vápenatých a shnitých horninách (mramory, skarny), s přibývajícím F e přechází do andraditu, který se vyskytuje v podobných paragenezích. Minerální parageneze: diopsid, wollastonit, kalcit, vesuvián.
izometrické zrno granátu s vystupujícím reliéfem a nepravidelnými trhlinami, biotit, kremeň; 1 nikol
izometrické zrno granátu s inkluzemi, amfiboly; amfibolit, 1 nikol
Apatit Ca5 [(F, OH, Cl)| (P04>]
krátce či dlouze sloupcovité podélné průřezy často zaoblené, bazálni řezy šestiúhelníkové
bezbarvý
výrazný reliéf, nízké interferenční barvy, někdy zřetelná štěpnost.
V tmavých minerálech může mít kolem sebe pleochroické dvůrky. Drobné inkluze mohou být uspořádány zonálně a způsobovat různé zbarvení. Vzácně anomálně dvojosý s 2V = 0 - 20°.
n(co) = 1,634, n(s) = 1,631
D = 0,003, Chm-, Chz-
nedokonalá (0001), spíše odlučnost
stabilní
běžná akcesorie vyvřelých a metamorfovaných hornin, (např. granitoidy, syenity, gabroidní horniny, pegmatity, greiseny).
V sedimentech je obsažen v těžkém podílu.
Zirkon ZrSKX
různě dlouhé sloupečky nebo zaoblená zrna, příčné průřezy čtvercové
bezbarvý, vzácně světle hnědý
má velmi vysoký reliéf s tmavými okraji, drsný povrch a nápadně vysoký dvojlom. Nezřídka má zonální stavbu a obsahuje inkluze magnetitu, biotitu, kasiteritu a dalších minerálů. Často je sám uzavírán v biotitu, amfibolu nebo cordieritu a mívá kolem sebe pleochroické dvůrky. Obsahuje-li U nebo Th bývá metamiktně přeměněný. Někdy je anomálně dvojosý s 2V = 10°.
n(co) = 1,922 - 1,96, n(e) = 1,961-2,015
D = 0,042 - 0,065, Chm+, Chz+
běžná akcesorie kyselejších intruzív (granitoidy, syenity, pegmatity), karbonatitů, albititů, fylitů, svorů a rul. V bazických horninách je Zr zabudováno do pyroxenů a protoje vzácný. Vyskytuje se i v sedimentech, s ostatními těžkými minerály se hromadí v rozsypech.
Skupina turmalínu
jako horninotvorný minerál má nej větší význam skoryl
krátce i dlouze sloupcovité průřezy, jehlicovitý, radiálně paprsčitý, příčné průřezy zpravidla ditrigonální
barva je velmi rozmanitá od světle žluté přes zelenou až po hnědou
zpravidla má pozitivní reliéf, nápadným znakem je velmi silný pleochroismus, kdy absorbce ve směru řádného paprskuje větší (co»s). Vzhledem k optickému charakteru je ve směru kolmém na osu c tmavší a rovnoběžně s ní světlejší. V příčných řezech je častá zonálnost. Anomální dvojosost vykazuje malý úhel 2V.
n(co) = 1,660 - 1,650; n(e) = 1,660 - 1,671
D = 0,025 - 0,035; Chm-, Chz-
štěpnost nemá, častá je nepravidelná odlučnost kolmo k protažení
je hojnou akcesorií kyselých granitů, běžný je v pegmatitech, s titanitem, epidotem nebo prehnitem na alpských žilách. Je součástí i některých metamorfitů - především rul a svorů, může tvořit i monominerální horninu - turmalínovec.
minerální parageneze: lepidolit, topaz, beryl, apatit
sloupcovité zrno turmalínu (ve směru c světlejší odstín, ve směru kolmo k c tmavší odstín); rula, 1 nikol