Časová perspektiva Časová perspektiva Zimbardo a Boyd (1999) -Každý člověk disponuje určitým svébytným chápáním času - svébytný způsob vztahování se k minulosti, přítomnosti a budoucnosti - Specifický způsob prožívání času (Mareš, 2010). -Časová perspektiva je nejčastěji považována za kognitivně motivační charakteristiku jedince (Lukavská, 2011). -Časové souvislosti života jedince úzce souvisejí s jeho seberegulací (ale i úspěšností, spokojeností….). Vliv na život… • • Časová perspektiva •Jde o převážně nevědomý proces, prostřednictvím kterého si jedinec v mysli konstruuje čas. •Časová perspektiva je podle Zimbarda a Boyda (1999) relativně stabilní získanou osobnostní charakteristikou •determinována sociálními faktory (vzdělání, kultura, sociální vrstva, rodinný model, náboženství…) •6 hlavních postojů k času - časových perspektiv (dimenzí) •lidská psychika disponuje schopností přepínat mezi jednotlivými dimenzemi časové perspektivy – a to buď v závislosti na situaci, nebo na povaze úkolu • Dimenze ČP •negativní minulost, •pozitivní minulost, •fatalistická přítomnost, •hédonistická přítomnost, •budoucnost (pozitivní, vyjadřuje snahu) • transcendentální budoucnost (spíše negativní) • Orientace na minulost •Jedinec orientovaný do minulosti se ve svých myšlenkách často odebírá do minulosti - přítomnost či budoucnost ho tolik nezajímají. •Vliv na aktuální jednání a prožívání (1) minulost považuje za nejlepší období svého života a vše co teprve přijde, bude jen horší; (2) minulost je pro něj spojena s těžkým, trýznivým nebo traumatickým zážitkem a dosud se s ní nedokázal vyrovnat. •Lidé orientovaní na minulost mají tendenci vidět aktuální události na základě podobných událostí, které již v minulosti proběhly – vliv na rozhodování. • Negativní minulost •Typické je: •pesimistický a averzivní postoj k minulosti •může být způsoben aktuálními nepříznivými okolnostmi, nebo také negativní rekonstrukcí neškodných událostí (Př.: U té zkoušky jsem se ztrapnil/a) •spojená s depresí, úzkostností, pocitem neštěstí a nízkým sebehodnocením •signifikantní vztah mezi negativní minulostí a agresivitou (Zimbardo & Boyd, 1999). • Pozitivní minulost •Typické je: •vřelý a sentimentální postoj k minulosti •koreluje negativně s agresivitou, depresí a úzkostí •signifikantní pozitivní vztah se sebehodnocením • Orientace na přítomnost •Takto orientovaní lidé vycházejí spíše z konkrétní reality než z vlastních očekávání •Vliv na sebeřízení a životní spokojenost mají hédonistická orientace nebo fatalistická orientace • Hédonistická přítomnost •Typické je: •potěšení, zábava a vzrušení (Zimbardo & Boyd, 1999). •touha po uspokojení aktuálních potřeb •zaujatost působícími podněty •touha po aktuálním uspokojení upřednostňována před zabýváním se dlouhodobými plány (Krpoun, 2013). •žít svůj život naplno „teď a tady“. •Pocit: vše má pod kontrolou a nic se mu nemůže stát, proto také nedomýšlí důsledky svých činů (Mareš, 2011). • Fatalistická přítomnost •Typické je: •fatalistické, bezmocné vnímání přítomnosti a buducnosti (Zimbardo & Boyd, 1999). •rezignace jedince na vynaložení úsilí •celková nedůvěra v sebe i druhé •pesimistický pohled na svět (Krpoun, 2013) (externalismus) •sebeobviňování a popírání vlastních úspěchů (Homolová, 2011) Orientace na budoucnost •Typické je: •tendence podřizovat své momentální chování cílům v budoucnosti (Zimbardo & Boyd, 1999). •schopnost obětovat momentální požitek či smířit se se současnou ztrátou ve prospěch budoucích benefitů (Mareš, 2011). •výkonnost a zodpovědnost •dlouhodobé cíle •odolávat pokušení a rozptýlení při práci •plánovat kroky vedoucí k vytyčenému cíli •vytrvalost a odolnost •svědomitost, zvažování budoucích následků •vyhýbání se rizikovému chování. Vyvážená časová perspektiva •Nejlepší možnou časovou perspektivou je podle Zimbarda & Boyda (1999) vyvážená časová perspektiva. Pro optimální duševní zdraví a fungování ve společnosti je důležitá vyváženost časové perspektivy. • •Flexibilní schopnost mysli přepínat mezi jednotlivými časovými perspektivami například podle povahy situace. •Pokud člověk tíhne k určité časové perspektivě a ostatní jsou jen okrajovou součástí jeho osobnosti, ochuzuje se o naplnění svého vnitřního potenciálu, o schopnost adekvátně si vychutnat volný čas nebo rozjímat nad starými dobrými časy. • •Diagnostika (Zimbardo Time Perspective Inventory) - ZTPI • Výzkum (studenti MU) • •Nejvíce studentů ze vzorku mělo dominantní orientaci pozitivní budoucnost (cp_dimenze 5) n= 24 a pozitivní minulost (cp_dimenze 1) n = 20. •Nejméně respondentů bylo dominantně orientováno hédonisticky (cp_dimenze 3) n = 8 a žádný z respondentů neměl dominantní fatalistickou přítomnost. •Více dominantních orientací (cp_dimenze 7) mělo 15 respondentů. •Mezi ženami a muži je statisticky signifikantní rozdíl v dimenzi fatalistická přítomnost. Ženy mají v této dimenzi signifikantně vyšší hodnotu než muži. •Nebyl objeven pozitivní signifikantní vztah mezi dimenzí budoucí pozitivní a minulá pozitivní časová perspektiva a akademickou úspěšností. •Studenti s vyšší mírou v dimenzi hédonistická přítomnost dosahuji nižšího studijního percentilu - respektive akademické úspěšnosti. • Inventář perspektivy položky Negativní minulost 2 10 17 Pozitivní minulost 1 3 7 Fatalistická přítomnost 6 11 18 Hédonistická přítomnost 8 13 16 Budoucnost 5 12 14 Transcendentální budoucnost 4 9 15 Locus of control - místo či těžiště řízení -Julian Rotter 1966 - •Osoby s interním locus of control - lidé vycházející ze sebe, z vlastních schopností, dovedností a možností. Tato skupina lidí věří, že výsledek jejich činnosti je závislý na jejich přičinění. •Osoby s externím locus of control - lidé mající za to, že jejich úspěchy či nezdary jsou ovlivněny a určeny vnějšími vlivy. Lidé s externím locus of control předpokládají, že se situace vyřešení sama nebo bude vyřešena zásahem někoho či něčeho jiného (například zásahem druhé osoby či osudu). • •Možnost být aktivní, ovládat věci, podílet se na rozhodování apod. přispívá ke zdravotnímu stavu a well-being (důchodci – výzkum) Transakční analýza •je psychologický přístup a směr psychoterapie, vycházející z psychodynamického, kognitivně-behaviorálního a humanistického přístupu. • Eric Berne (1910–1970) •Jak si lidé hrají (1964)