31.3.2020
1
Osobnost, výchova a emoce
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
PSYCHOLOGICKYORIENTOVANÁ ANTROPOLOGIE
Psychologická antropologie
 podobor SKA zabývající se studiem sociálních a kulturních vlivů na lidské chování a prožívání;
zkoumání psychických základů společnosti a kultury → předmětem zájmu je výzkum
zaměřený na zjišťování vzájemného ovlivňování a podmiňování lidské psychiky a
sociokulturního systému
 řada podoborů a četné mezioborové přístupy → vztahy mezi kulturou, společností a
individuální psychikou
 v rámci antropologie se rozvíjí několik přístupů spojených se studiem socializace a
enkulturace, etnopsychiatrie, psychoanalýza a kognitivní okruhy; etnopsychologicky
orientované výzkumy osobnosti, kultury, chování a prožívání
BIOLOGICKÝ vs. KULTURNÍ
DETERMINISMUS
 spor o působení biologických a kulturních determinant na lidské chování a prožívání →
odmítnutí genetického (biologického) determinismu
 důraz kladen na procesy enkulturace a výchovy → škola osobnost a kultura
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
31.3.2020
2
Psychologická antropologie
 počátky PA přibližně ve stejnou dobu v Evropě i v USA
Franz Boas (1858-1942)
 studium domorodé mysli („native mind“), která představuje hlavní
předmět etnologie → studium lidského mentálního života a základních
psychických postojů kulturních skupin
Alfred C. Haddon(1855-1940)
 expedice do Torresova průlivu (1898) jako příspěvek k etnické
experimentální psychologii → členy týmu jsou také psychologové
 William H. R. Rivers (1864-1922): psychologické experimenty a testy na
domorodém obyvatelstvu (ostrov Mer)
 citlivost na světlo, vidění barevného spektra, vnímání tónů, schopnost
odhadnout výšku, časové intervaly či rozpoznání chutí a vůní
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
Škola „osobnost a kultura“
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
31.3.2020
3
Škola osobnost a kultura
 20. léta 20. století, americká kulturní antropologie → výzkum vzájemných vztahů a vlivů
mezi osobností a kulturou
 osobnost a kultura → „izomorfie jedince a kultury“ → předpoklad, že osobnost se vyvíjí pod
diktátem kultury tak, že do sebe absorbuje vzorce dané kultury, jež nakonec věrně odráží, a
stává se kulturou v malém
 metodologie výzkumu vycházela z premisy, že kulturu lze studovat prostřednictvím
několika málo příslušníků určité kultury
 předmětem zájmu se stala existence „deviantů“, jedinců, kteří vykazují rysy osobnosti
odporující étosu kultury → pokud by vliv kultury bezvýhradně vedl k formování
unifikovaných osobností, neměly by se devianti v lidských společnostech vůbec vyskytovat
Margaret Mead (1901-1978) Ruth F. Benedict (1887-1948)
Edward Sapir (1884-1939)
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
Psychologie kultury
 studium významu psychiky jednotlivců, které je součástí kultury
E. SAPIR A. L. KROEBERX
 kritika Kroebrova pojetí kultury jako superorganismu/nadbiologické
entity → antropologie se nevyznačuje zvláštním předmětem výzkumu,
ale hlediskem, s nímž přistupuje k realitě:
Edward Sapir
(1884-1939)
kultura představuje abstrakci, konstrukci badatele, který si vytváří svůj
partikulární předmět zájmu
 při výzkumu kultury a psychiky musíme klást důraz na individuální jednání a zkušenosti →
výzkumník musí důsledně analyticky rozlišovat mezi kulturní a individuální zkušenosti, mezi
vzorci kultury a individuálním jednáním → odmítnutí představy rigidního přizpůsobení
jedince diktátu kultury
 důraz kladen na human agency za předpokladu, že lidé systematicky reflektují svou situaci a
jednají tak, že volí alternativy jednání, které jsou přiměřené situaci a cíli
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
31.3.2020
4
Enkulturace, gender a kulturní změna
 antropologie jako studium osobnosti a kultury; studium dospívání,
socializace, mužských a ženských rolí
Coming of Age in Samoa (1928), Growing up in Guinea (1930), Sex and Temperament in Three
Primitive Societies (1935), Male and Female (1949)
kulturní determinismus,výchovné praktiky (enkulturace),
akulturace
 rozvoj feministické a vizuální antropologie; kulturní změna a tradice
 rozdíly mezi kulturami vznikají v důsledku různých stylů výchovy,
prostřednictvím nichž se dítě přetváří v dospělého člena společnosti
 oblast Polynésie a Melanésie:
 1924-1926 – Samoa (Tau); 1928-1929 – ostrov Manus; 1930 – Omaha
 1931-1933 – Nová Guinea; 1936-1938, 1939 – ostrov Bali
Margaret Mead
(1907-1978)
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
Proč se vyskytují „devianti“?
 Nová Guinea (Sepik), 1931-1933; Sex and Temperament in Three Primitive Societies, 1935
 jak primitivní společnosti uspořádaly své sociální postoje vůči temperamentu na základě tak
zjevných skutečností, jakými jsou pohlavní rozdíly/gender; vztahy mezi vrozeným
temperamentem a determinujícím vlivem kultury; role „deviantů“ ve společnosti
Arapešové Mundugumorové Čambuliové
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
31.3.2020
5
Arapešové (Bukiyipové)
 pobřežní, nížinné a horské oblasti na severu Nové Guineje
 pěstitelství, chov vepřů a lov → patrilineární klany
 nerozlišují mezi psychikou (temperament, gender) ženy a
muže
 při hodnocení vlastností nemají potřebu vymezovat a
formulovat rozdíly mezi maskulinitou mužů a feminitou žen
 muž i žena jsou vychováváni podle kulturních vzorců a
stereotypů preferujících ty psychické vlastnosti, které se
považují za MATEŘSKÉ a ŽENSKÉ – mírnost, poddajnost a
emotivní postoj
 muži i ženy společně obdělávají pole a věnují stejné množství
času a energie péči o potomstvo; děti mají naprostou volnost
a jejich výchova má shovívavý a citově vřelý vztah; v arapešské
kosmologii zaujímá potomstvo významné místo
 „kooperativní společnost“; rovným dílem přispívají k naplnění
potřeb společnosti
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
Mundugumorové (Biwatové)
 povodí říčky Yuat, Nová Guinea; kanibalové v neustálém válečném
stavu se sousedy
 zemědělství (pěstování sága), rybolov a lov prasat → svazky (rope) v
čele s bigmanem
 chlapci a dívky jsou vychováváni podle modelu, který svými vzorci odpovídá osobnosti
AGRESIVNÍHO a NEUKÁZNĚNÉHO MUŽE → bojovnost, bezohlednost, pýcha, sebejistota,
podezřívavost
 příslušníci kmene nerozlišují mužskou a ženskou psychiku
(temperament, gender); společnost prostoupena násilím, rozpory,
konflikty a strachem
 socializační techniky a kulturní vzorce spjaté s výchovou rozvíjí u
dětí obou pohlaví velmi silnou agresivitu v mezilidských vztazích →
konkurence a žárlivost
 muži touží po více manželkách → moc a bohatství; směna a násilí → uspořádání osad (ploty)
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
31.3.2020
6
Čambuliové (Čambriové)
 jezero Čambri, pěstitelé a rybáři
 exogamní patriklany
 protikladná povaha mužského a ženského genderu – ideální
mužská osobnost vykazuje povahové rysy, jež jsou připisovány
ideálnímu ženskému typu osobnosti a naopak
 ŽENY: ekonomika a hospodářství, rybolov, výroba moskytiéry
 na obchodu se mohli se svolením žen podílet i muži → možnost setkání a prezentace
kostýmů
 MUŽI: rituály a umění, dbají o svůj vzhled a působivost kostýmů a
masek, dnes prodej artefaktů turistům
 společnost patrilineární a pozemky jsou v majetku patriklanu,
skutečnou moc mají v rukách ženy
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
 lidé se rodí s určitým vrozeným temperamentem, který pokud neladí s kulturními vzorci
dané společnosti, v níž jedinec vyrůstá → deviant v dané kultuře
 pokud se člověk narodí mezi Arapeši s temperamentem odpovídajícím dospělé osobnosti
Mundugumora, stane se z něj mezi Arapeši deviantní jedinec
 pojetí feminity a maskulinity je kulturně dáno a je podmíněno výchovou → KULTURNÍ
DETERMINISMUS
Proč se vyskytují „devianti“?
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
31.3.2020
7
Teorie čtverce
maskulinní
(sadismus)
Mundugumorové
femininní
(masochismus)
Arapešové
extroverze
Balijci
introverze
Manusané
JM ČŽ
ČM JŽ
S
Z
J
V
jatmulští muži
jatmulské ženy
čambulijské ženy
čambulijští muži
→ jednoduchý gnozeologický nástroj postihující kompatibilitu a kontrast mezi jedinci a kulturou
i mezi jedinci v rámci jedné kultury; kultura – osobnost - temperament
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
SAMOANÉ
Region: souostroví Samoa, Polynésie
Populace: 250 000
Prostředí: tropické hornaté prostředí
Tradiční způsob obživy: zahradničení, rybolov,
chov domácích zvířat
Politické uspořádání: tradiční náčelnictví,
velkorodiny
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
31.3.2020
8
Kulturní determinismus
NATURE vs. NURTURE/PŘÍRODA vs. VÝCHOVA
 kulturní determinismus – teoretický předpoklad o předurčenosti lidského chování a
prožívání kulturou (→ „diktát kultury“)
 po dohodě s F. Boasem provádí v letech 1925-1926 M. Meadová terénní výzkum na Samoi s
cílem nalézt důkazy o rozhodujícím vlivu kultury na formování osobnosti člověka
 patří zmatky, stres a idealismus, které prožívá dospívající mládež v Americe, k dospívání jako
takovému, nebo jsou způsobeny styly výchovy, a tedy důsledkem působení kultury?;
doprovází dospívání „bouře a vzdor“ proto, že jsou lidé adolescenty, nebo protože jsou
adolescenty ve Spojených státech?
 výzkum zaměřen na prožívání a chování adolescentních dívek v kontextu jejich výchovy a
socializace
 pozornost je věnována průběhu ontogeneze u různých věkových skupin dospívajících dívek,
životu dívek v pospolitosti, sexuálním zkušenostem, roli zábavy a tance, sociálnímu zrání,
chování v konfliktních situacích a hodnotové orientaci
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
Coming of Age in Samoa
 samojská kultura jako pomyslné zrcadlo americké společnosti
 navzdory zjevné přítomnosti konfliktů a napětí v samojské společnosti –
generační konflikty, tělesné trestání dětí – je dospívání na Samoi
obdobím „spořádaného rozvoje soustavy dozrávajících zájmů a činností“
 samojské dívky jsou pokrokové a svobodně si dopřávají předmanželský
sex; období adolescence se vyznačuje poklidností a nepřítomností stresu
→ omezené možnosti volby mezi alternativami → „Samoa nezná než
jeden způsob života, jemuž učí své děti“
 před americkou mládeži stály volby různých alternativ, což lze považovat za stresor
vyvolávající v adolescentech stres, nejistoty a zmatek, jak se správně rozhodnout; navíc zde
existovaly generační rozdíly v názorech na život a sexualitu → mezigenerační konflikt
vyvolaný kulturními změnami v heterogenní americké společnosti a snahy každé rodiny
prosadit vlastní představu kázně a norem
 samojská kultura slouží jako srovnání při rozboru amerických výchovných stylů → obhajoba
liberální výchovy, která tlumí či přímo ničí „bouři a vzdor“
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
31.3.2020
9
Margaret Meadová a Samoa
 díky potřebě prokázat vliv kultury na výchovu přehlédnuta řada
skutečností popírající poklidné dospívání a promiskuitní chování →
 případy svědčící v neprospěch bezkonfliktní společnosti zmíněny
okrajově, v přílohách
 žádná zmínka o kultu panenství – princezna vesnice (taupou)
 opomenutí interpersonálních konfliktů vedoucích až k válkám, bůh války
Le Fanoga
 poslušnost k autoritám, mladších vůči starším, žen vůči mužům, obyčejní
lidé vůči lidem s tituly; závazná oficiální etika
 pevná vazba mezi rodiči a potomky, starší potomci se starají o mladší
vůči nímž uplatňují svou autoritu – trestání
 nesystematické studium sexuálního života založené pouze na
rozhovorech se dvěma informátorkami, která navíc vtipkovaly
Derek Freeman
(1916-2001)
 M. Meadová se při prezentaci striktně neřídila etnografických dat, poznatků a zkušeností,
navíc publikací výsledků překročila několik samojských norem; D. Freeman popsal
samojskou kulturu jako násilnickou a prudérní a názory na sexualitu opřel pouze na
spekulacích
→ odlišný popis samojské kultury oběma antropology:
volný předmanželský sex (MM) vs. násilnická společnost a upjatý kult panenství (DF)
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
Kulturní determinismus dnes
 spor o kulturní determinaci – Meadová vs. Freeman – v období rozmachu sociobiologie a
evoluční psychologie (→ 80. léta 20. století)
 SB + EP → závěry vycházejí z teorie biologické evoluce → lidské chování a prožívání nelze
vysvětlit pouze formativním vlivem kultury
rodíme se s vestavěnýmikognitivními moduly, jež ovlivňují naše strategie výběru
partnera, péči o potomky, učení se jazyku apod.
NATURE vs. NURTURE
PŘÍRODA vs. VÝCHOVA
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
31.3.2020
10
Kritika školy osobnost a kultura
 škola Alfreda I. Hallowella (1892-1974) a jeho žáků, která při
výzkumu osobností využívala především testovací sady; výzkumná
témata podobná škole osobnost a kultura
 etnografická data získaná studiem Odžibvejů/Chippewa → vliv
kulturních změn na psychiku jednotlivců i komunity projevující se
navenek emocemi
→ osobnost vytváří obranné mechanismy proti úzkosti → izolovanost s
tuhou sebekázní, jedinci jednají samostatně, nevyjadřují emoce a příliš se
neprojevují ani slovně
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
Rorschachův test
TAT test
Testovací sady
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
31.3.2020
11
Jsme kulturně determinování?
 kritika Boasiánský zaměřené školy osobnost a kultura
 člověk jako jeden druh organismu (Homo sapiens) musí mít sadu
sdílených psychických vlastností, které předchází kultuře
osobnost a kultura je falešná dichotomie, která je výrazem evropského
myšlení
Melford E. Spiro
(1920-2014)
Children of the Kibbutz(1958)
→ otevřená kritika kulturního determinismu
 snaha vychovávat potomky v kibucech tak, aby vznikla
unisexová/jednotná společnost neúspěšná
 ženy a dívky sice podporovali zrovnoprávnění pohlaví ve společnosti
kibucu, ale vlna nevole se zvedla proti odstranění konvenčního
uspořádání rodiny, rodinného života a výchovy
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
Mazeway, status a role
 uplatňování jednotného výchovného stylu v procesech socializace a
enkulturace nevede ke vzniku uniformního psychického profilu
reprodukujícího se napříč generacemi
 empirická data nedokládají existenci modální osobnostní struktury –
osobnosti typické pro podstatnou část příslušníků kultury
 rozmanitost není pouze mezi kulturami, ale značnou rozmanitost
nacházíme i uvnitř dané kultury → intrakulturní rozmanitost vykazují
jedinci co do znalostí, osobností, chování či životních zkušeností Anthony F. C. Wallace
(1923-2015)
 kultura představuje uspořádání rozmanitosti → k dosažení uspořádanosti kultury a
systémové interakce mezi lidmi postačuje omezené množství pravidel a osvojení si
minimálních znalostí → kultura je výsledkem sebeorganizačního chování lidí na principu
„neviditelné ruky trhu“
→ Ralph Linton (1893-1953) – status, role a statusová osobnost
 lidé se ani nemusí vzájemně znát, vytvářejí dočasné/trvalé administrativní struktury, čemuž
napomáhá zavedená soustava statusu a rolí
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
31.3.2020
12
→ orientaci a interakce v sociálním a kulturním prostředí umožňují mazeway – kognitivní mapa,
kterou si jedinec vytváří na základě osvojených hodnot, preferencí a představy světa;
personalizovaná perspektiva na světonázor kultury, jejímž je dotyčný příslušníkem, určitý gestalt
představy společnosti, kultury a sebe sama umožňující orientaci ve světě a každodenní interakci
s ním; v případě KZ musí dojít k přizpůsobení MW tak, aby byla v souladu s novým stavem
kultury
STATUS – pozice (postavení) člověka v sociálním systému; ROLE – činná stránka
statusu a naplnění očekávání, jež je na status vázáno; tj. chování, které se od
držitele daného statusu očekává; statusová osobnost
 každý příslušník společnosti se neučí a nepřejímá celou kulturní tradici; jeho
účast je omezena na chování → skupina sociálních statusů a rolí → společnost a
sociální skupiny vyžadují, aby každý jednotlivec v rámci svých společenských
pozic plnil určité role a choval se v souladu s právy a povinnostmi, jež vyplývají z
jeho statusu Ralph Linton
(1893-1953)
 základní statusy získává člověk již od raného dětství na základě svého pohlaví, zařazení ve
společnosti, sociální příslušností a dalších charakteristik → vrozené, připsané a získané
 v průběhu let se statusy dále rozvíjejí a utvářejí prostřednictvím povolání, prestiže, pozice v rodině
a sociální skupině vrstevníků a celé řady dalších faktorů; během jediného dne prochází člověk
řadou odlišných statusů a je nucen generovat modely chování, které jsou s nimi v souladu
Mazeway, status a role
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
Enkulturace a výchovné styly
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
31.3.2020
13
Enkulturace a výchova
 enkulturace – sociální proces, jímž si jedinec osvojuje kulturu, kulturně specifické vzorce
chování, cítění a myšlení; probíhá celoživotně, nejintenzivněji v dětstvím, kdy dospělí
výchovnými praktikami vedou děti k osvojení a interiorizaci společensky přijatelných norem
 studium procesu socializace a enkulturace u domorodých komunit →
hledání souvislostí mezi enkulturací a procesy učení
 důraz kladen na způsoby transmise kultury v procesech, při nichž lidé
uspokojují své potřeby (drive) odezvou (response) na signál (cue), čímž
dochází k dosažení odměny a následkem toho k vytváření a zpevnění
návyku
 etnická skupina Kwoma (NG, Sepik, 1936-1937) – vyhýbání se vstupu
chlapců do rituálního domu (tambaran), když tam probíhají ceremonie
→ podnětem je úzkost (varování druhými před hrozbou smrtí) → odezvou je vyhýbání se
rituálnímu domu → signálem je zvuk posvátných fléten vycházející z domu a pohled na dospělé
muže dekorujících se na ceremonii → odměnou se stává únik z úzkosti → chlapci se domu
vyhýbají
John W. M. Whiting
(1908-1999)
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
Enkulturace a výchova
 Children of Six Cultures – 1954, rozsáhlý komparativní výzkum šesti prostorově značně
vzdálených kultur; John Whiting (1908-1999), William Lambert (1919-2005), Irvin Child
(1915-2000) a Beatrice Whiting (1914-2003)
 Mexiko, Filipíny (Ilongot), Japonsko (Okinawa), Keňa (Gusijové), USA (Massechusetts)
 pro porozumění procesu enkulturace se musí vzít v úvahu jednotlivé
domény kultury a musí se pracovat s ekologickými a historickými
poznatky
 model studia enkulturace obsahuje – (1) prostředí (klima, terén,
fauna a flóra) společně s (2) historií kultury (výsledky exo- i
endogenních KZ) působí na systémy pro zachování (subsistenční
strategie, výroba, dělba práce, sociální struktura, sídelní vzorce
právní řád, sociální kontrola ad.) → spolupůsobením subsystémů
kultury vzniká prostředí dětského učení se
 takto navržený model enkulturace počítá s tím, že kulturně ustanovené výchovné praktiky
usměrňují dětské potřeby, sklony a schopnosti
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
31.3.2020
14
Antropologie emocí
a etnopsychózy
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
Role emocí při studiu kultury a společnosti
 kulturní základ emocí byl dlouho opomíjeným faktorem studia
socializace a enkulturace; předmětem zájmu se staly emoce až v
80. letech 20. století, kdy se součástí etnografií stávají emoce jako
specifické kulturní konstrukce → antropologie emocí
 studium emocí se člení do dichotomicky uspořádáních přístupů:
(a) materialismus – idealismus → emoce jsou projevem biologického
stavu projevujícího se pozorovatelnými tělesnými změnami (M); emoce
lze chápat jako nadbiologický jev, kdy se pojímají jako hodnotící soudy
úzce související se společenskými normami a jejich ideačním základem (I)
(b) pozitivismus – interpretativismus → emoce stojí v základu lidského chování, představují jeho
motivace a příčiny (P); emoce jsou kulturní konstrukce zahrnující základní kulturní významy (I)
(c) univerzalismus – relativismus → emoce nejsou kulturně specifické, nelze je pokládat za kulturně
variabilní, všude na světě jsou stejné (U); emoce jsou kulturně specifické a variabilní (R)
(d) jedinec – kultura → emoce spadají do sféry jednotlivce vyjadřujícího pocity, které jsou kulturně
dané, ale emoce jako takové jsou soukromé a nikoli kulturní
(e) romantismus – racionalismus → emoce jsou projevem humánnosti, zatímco racionalismus emoce
odmítá jako iracionální a animální projevy
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
31.3.2020
15
Role emocí při studiu kultury a společnosti
 studium významu emocí u domorodé komunity → dekonstrukce
západního pojetí emocí jako nekontrolovatelných, nebezpečných,
iracionálních, tělesných či bytostně femininních
Ifaluk (Karolíny)
 role a postavení žen v matrilineárně uspořádané společnosti; role a
význam emocí (fago, song, rus) → křehkost života, o nějž nelze pečovat a
udržovat ho jen individuálně
 emoce je nutné chápat jako kulturní konstrukce → v západním pojetí emocí lze spatřit
kulturně konstruovanou „přirozenost“ emocí, jež jsou projevem individuální bytosti
 emoce nelze pokládat za individuální záležitost (→ Ifaluk, individualita zde není základem
společnosti a kultury), ale za vztahem a vzájemným sdílením utvářený jev → emoce jsou
kulturně (z)konstruované
 kulturní konstrukce představují i další psychické jevy a procesy – nejen emoce, ale i pojetí Já
(Self), morální usuzování či „duše“ představují kulturní konstrukce variující od jedné kultury
k druhé
Catherine Lutz
(*1952)
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
Etnopsychózy
 do předmětu zájmu studia PA spadá i problematika etnopsychóz – mentálních a emočních
projevů a zkušeností, které jsou z hlediska příslušníků určité společnosti a kultury
považovány za neobvyklé, rušivé a zneklidňující → anorexia nervosa, psychóza Windigo ad.
 subarktické oblasti Kanady (Chippewa, Cree); duch Windigo napadající
lidi
 lidé posedlí duchem prožívali nezkrotnou touhu zabíjet a pojídat členy
vlastního kmene; lidé, kteří jednou ochutnali lidské maso, neměli již
zájem o jinou potravu a na své druhy se dívali jako na lovnou zvěř;
zabíjeli a pojídali členy vlastního kmene až do doby, než je někdo zabil
 u indiánských kmenů byl kanibalismus tabu → výskyt Windigo vyvolává
hrůzu → Jaké jsou příčiny této psychózy?
→ ekologické podmínky prostředí → nehostinné oblasti, kde v zimě
dochází k izolaci tábořišť → nebezpečí hladomoru a nedostatku potravy
 nedostatek potravy vyvolává různé chování v různých kulturách v závislosti na konkrétních
kulturních vzorcích → každá kultura si buduje vlastní psychologické koncepty a vede vlastní
hranice mezi duševním zdravím a nemocí
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
31.3.2020
16
Antropologie a psychoanalýza
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
Psychoanalýza v antropologii
 Totem und Tabu (1913) – původ tabu incestu úzce souvisí se vznikem
totemismu → exogamie představuje stmelující a stabilizující prvek
společnosti; pocit viny z prvotního zločinu vede ke vzniku totemismu,
což představuje práh ustavující kulturu
 Oidipův komplex vznikající v období falického stádia ontogeneze (kolem
4 let) → konflikt vedoucí k úzkostí a strachu; konflikt končí identifikací s
dospělou rolí a vytěsněním incestních vztahů
 během ontogeneze lidé zakoušejí konflikty, které prožívalo lidstvo v
minulosti → biogenetický zákon, kdy každý jedinec v průběhu
ontogeneze rekapituluje traumata lidstva
 kultura představuje opozici principu slasti → v důsledku uspokojování slasti všemi by nastal
chaos a napětí → obranou před chaosem je tzv. sublimace, kdy ego převede energii libida do
kulturně ceněných aktivit (umění, věda)
 teorie o kultuře značně naivní, přesto ovlivnily spoustu antropologů a přispěly ke vzniku
psychologické antropologie
Sigmund Freud
(1856-1939)
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
31.3.2020
17
Psychoanalýza v antropologii
Věk S. Freud E. H. Erikson J. Piaget
0-18 m
18-36 m
3-6 r
6-11 r
12-17 r
orální
anální
falické
latentní
genitální
důvěra x nedůvěra
autonomie x stud,
pochybnosti
iniciativa x vina
píle x podřízenost
identita x zmatení
rolí
senzomotorické
symbolické/preop
erativní
intuituvní/preope
rativní
konkrétní/operati
vní
formální/operetiv
ní
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
Psychoanalýza v antropologii
 rozvoj od 30. let 20. stol. v prostředí americké KA, Géza Roheim (1891-1953), Abram
Kardiner (1891-1981), Cora A. DuBois (1903-1991)
 přehodnocení psychoanalýzy, vypuštění základních koncepcí
psychoanalýzy (oidipovský komplex, schéma ontogenetického vývoje
sexuality) → výzkum utváření osobnosti formativním vlivem kultury
 všichni příslušníci určité společnosti v průběhu vývoje nabývají základní
osobnostní struktury přizpůsobováním se primárním kulturním
institucím, které následně působí na utváření a podobu sekundárních
kulturních institucí umožňující vyrovnat se s problémy vyvěrajícími z PKI
a zvládat okolní svět
Primární instituce → Základní osobnostní struktura → Sekundární instituce
(zákl. způsoby organizace
rodinného a ekonomického
života)
(osobnostní konfigurace sdílená
členy společnosti)
(náboženství, umění, hra, folklor,
ideologie)
Abram Kardiner
(1891-1981)
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
31.3.2020
18
Psychoanalýza v antropologii
 formování ega v konkrétním sociokulturním systému se odehrává pod vlivem raných
dětských zkušeností → sociokulturní regulativy tvoří bariéry přímého uspokojování potřeb
jednotlivců → vzniklé reakce na frustrace se odrážejí v nevědomí a nevědomé podněty se
odrážejí v ideových vzorcích sociokulturního systému
 formování osobnosti ovlivňují klíčové situace – mateřská péče, raná
výchova, sexuální výchova, institucionalizace sourozeneckých vztahů,
puberta, manželství, sociální organizace a pod.
 Kardinerův model byl považován za příliš rigidní → modální osobnost
označující běžně se ve společnosti vyskytující typ osobnosti
 koncept základní osobnostní struktury se odrazil v psychologicko-antropologických studiích
národního charakteru → Gregory Bateson (1904-1980), Margaret Mead (1901-1978)
 SKI jsou projekci základní osobnostní struktury a v mezikulturním srovnání vykazují značnou
variabilitu
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
Psychoanalýza v antropologii
Cora A. DuBois
(1903-1991)
 výzkum alorské komunity za využití metodologických nástrojů
psychologie → Rorschachův test, testy inteligence a slovních asociací
→ biografie a dětské kresby
 pozornost věnována socializaci, především zkušenostem raného
dětství, vztahům mezi mužem a ženou a náboženským představám
→ základní osobnost Alořanů vykazuje rysy bázlivosti a nedůvěřivosti k
druhým jako reakce na traumatické zážitky z dětství (odloučení od matky
a hladovění)
 matka kvůli pracovním povinnostem pečuje o dítě před cestou na pole a po návratu →
během dne se děti stará otec, starší sourozenci či jiní příbuzní, kteří si dítě předávají →
nevytváří se vztah mezi matkou a dítětem („model pečující a podporující matky“) →
interpersonální vztahy Alořanů jsou proto v dospělosti naplněny nedůvěrou a strachem
traumatizující rané dětské zážitky zásadně determinují základní osobnostní strukturu
příslušníků dané společnosti
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
31.3.2020
19
Psychoanalýza v antropologii
 kritický pohled na psychoanalýzu ze strany Alfreda L. Kroebera
(1876-1960) a Bronisława K. Malinowského (1884-1942)
 Freudovy závěry považovány za velmi spekulativní a nelze u něj
nalézt oporu pro názor, že prvotní lidské tlupy žily organizovány
podobně jako gorily, že tabu incestu a exogamie jsou nejstarší
zákony či že synové vraždily otce
 některé psychoanalytické koncepty mohou antropologii přispět,
ale jiné (np. superego, kastrační komplex) k rozvoji antropologie
nepřispívají
Alfred L. Kroeber
(1876-1960)
 superorganická teorie kultury - relativně samostatná existence kultury a její nadorganický
charakter mající samostatnou dimenzi a zároveň nejvyšší jevovou vrstvu skutečnosti
 kultura představuje skutečnost jiného řádu (sui generis), autonomní oblast, kterou lze
pochopit pouze studiem jí vlastních principů a zákonů
 kultura není pouze superorganická, ale také nadindividuální a ovlivňuje všechny lidské
bytosti; jednotlivec je pouze nositelem a zprostředkovatelem kultury – studium kultury
nezávisle na člověku
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
Psychoanalýza v antropologii
 předmětem kritiky se stal také oidipovská komplex
 Bronisław K. Malinowski nepovažoval oidipovský komplex za
univerzální
 v matrilineární společnosti Trobrianďanů se chlapci ve věku „Oidipa“
věnují neomezeným sexuálním aktivitám s vrstevníky a tím jsou incestní
tužby odvedeny jiným směrem
 důležitou roli hraje postava bratra matky (kada), který ovlivňuje
výchovu a osobnost chlapce; vztah k otci je odlišný, neboť patří do jiné
rodové linie než jeho syn → snaha oženit se se sestrou a zavraždit strýce
 Melford Spiro prokazuje, že u Trobrianďanů je oidipovský komplex silně
rozvinutý → BKM nevěnoval pozornost několika etnografickým datům,
ale pouze vztahu strýce a synovce v období adolescence
 (1) nativní představa početí a (2) proč chlapci touží po sestře → nativní
koncepce početí vytěsňuje otce a nenávist vůči strýci není nic jiného,
než obranný mechanismus ega, kdy dochází k přenosu z otce na strýce;
incestní touha po sestře představuje vytěsnění, kdy k přenosu dochází z
matky na sestru (→ potlačení a přenos)
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
31.3.2020
20
Psychologická antropologie
 psychoanalýza našla odezvu v antropologii i při terénním výzkumu → Robert Murphy, John
Whiting, Robert LeVin ad.
Vincent Crapanzano(*1939) – Tuhami
 obraz marockého dělníka, jenž se oženil se démonkou s velbloudíma
nohama jménem Aiša Kandíša; ta si jej zcela uzurpovala a musel se
podřizovat její vůli
 do rozborů rozhovorů a interpretací Tuhamiho vyprávění vstupuje
vedle autora také Lacan (zprostředkovatel kontaktu s Tuhamim) i
Sigmund Freud
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020
Osobnost, výchova a emoce
Soukup, M. (2015): Psychologická antropologie: dětství, výchova a emoce, s. 156-
178.
Soukup, M. (2019): Škola kultury a osobnosti, s. 201-291; William Halse Rivers
Rivers: pátránípo matriarchátu, s. 117-132; Ralph Linton: studium člověka, s.
185-199; Bronisław Malinowski: antropologickýhrdina a jeho stín, s. 317-348.
Soukup, V. (2004): Konfiguracionismus, s. 349-384; Osobnost a kultura, s. 385-
423.
Bi1221 Dějinyantropologickéhomyšlení jaro 2020