24.02.2020 Genetika kvantitativních znaků - úvod, význam, aplikace prof. Ing. Tomáš Urban, Ph.D. MENDELU urban@mendelu.cz Genetika kvantitativních znaků Informační zdroje E-learning: Urban T.: Virtuální svět genetiky 3 – principy genetiky populací a kvantitativních znaků Falconer D.S. Introduction to Quantitative Genetics. Lynch M., Walsh B. Genetics and Analysis of Quantitative Traits. Hartl D.L., Clark A.G. Principles of Population Genetics. Quantitative Genetics Resources: http://statistics.arizona.edu/zbook/book.html Časopisy: – J. of Animal Breeding and Genetics – Livestock Science – Genetics Selection Evolution – J Dairy Science – Genetics • Člověk se vždy zabýval otázkami dědičnosti • Všímal si podobností a rozdílů mezi generacemi • Dědičnost – schopnost plodit stejné ze stejného • Využití při zlepšování populací rostlin a zvířat pro potřeby člověka • Téměř jakákoliv vlastnost může být definována popisem fenotypové variance/variability v a mezi populacemi • Klasická (mendelovská) genetika se typicky zabývá jednotlivými geny s velkými účinky, kvantitativní genetika naopak předpokládá velký počet genů, každý s malými účinky, ovlivňující variabilitu vlastnosti • Otec moderní kvantitativní genetiky, R. A. Fisher: „Přirozený výběr je mechanismus pro generování mimořádně vysoké nepravděpodobnosti“ – Evoluční historie potvrzuje neustálý výskyt nepravděpodobných jevů – To umožňuje vznik velkého rezervoáru genetické variance, výskyt mutací a interakce mezi geny a prostředím. • Současná revoluce v genomice umožňuje popsat genetickou varianci na nebývalé úrovni, detekce nukleotidových změn, které přímo nebo nepřímo ovlivňují fenotyp . • Dochází k renesanci v kvantitativní genetice, zejména ve studiu komplexních vlastností, umožňující teorie, které musí být testovány experimenty celogenomového rozsahu. Význam genetiky populací • Genetika populací – kvalitativních znaků – Mendel • Genetika populací – kvantitativních znaků – Genetika kvantitativních znaků Historie šlechtění Proces probíhající cca 12 000 let - počátky domestikace a šlechtění = první civilizace Neolitická revoluce Centra – neolitické kultury – Střední Východ, JV Asie, Afrika, J Evropa Irán, Irák, Izrael, Jordánsko, Sýrie, Turecko Thajsko, Čína, Indie, Pákistán… Egypt, Somálsko Řecko (Thesálie, Thrácie, Makedónie), Ukrajina až Gobi Teotihuacán – Mexiko, Peru Genetické zušlechťování je permanentní a kumulativní proces ne událost Bylo to dříve? Před 15 000 lety - lovci Domestikace – evoluce - šlechtění Zeslabení působení mnoha přirozených faktorů selekce (působí však stále) Cílená selekce na požadovanou vlastnost a výši její hodnoty Selekce souvisejících vlastností Kontrola pohybu, šlechtění, krmení Šlechtění – člověk jako hybatel selekce (evoluce)  Definice cílů pro šlechtění: selektována jsou nejlepší zvířata  Typické cíle pro šlechtění jsou kombinace různých vlastností, které jsou důležité pro produkci  Fenotypová hodnota průměru vlastnosti v populaci může být měněna žádoucím směrem Robert Backewell 1725 - 1795 Anglický šlechtitel: Shireský kůň Leicesterská ovce Longhornský skot Používal inbríding testování potomků Jeho metody byly dále využívány Gregor Mendel 1822 – 1884 Základy genetických principů Experimenty – hrách, jestřábník, včely • nepochopen během svého života • matematické hodnocení biologického pokusu Mendel G. 1866. Versuche über Pflanzenhybriden (Pokusy s rostlinnými hybridy). Verhandlungen des naturforschenden Vereines in Brünn (Sborník přírodovědeckého spolku v Brně), IV. svazek, za rok 1865, tiskem 1866, v části Abhandlungen (Původní sdělení), s. 3-47. Charles Darwin 1809 -1882 Britský přírodovědec - přírodní selekce jako evoluční síla Darwin, C. 1859. The Origin of Species by Means of Natural Selection. http://www.human-nature.com/darwin/origin http://www.bena.com/lucidcafe/library/96feb/darwin.html Darwin, C. 1883. The Variation of Animals and Plants Under Domestication. Přirozená selekce tvoří variabilitu mezi jedinci. Historické kořeny kvantitativní genetiky Kořeny jdou až k práci Galtona a Pearsona z let 1880 –1900, kteří vyvinuli mnoho základních statistických nástrojů (jako je regrese a korelace), dodnes využívaný v QG. Formální začátek QG začal s prací R. A. Fishera roku 1918 se zaměřením na dědičnost kvantitativních vlastností, která dokázala, jak mendelistické genetické modely dědičnosti mohou být využity pro analýzy podobnosti kontinuálních vlastností mezi příbuznými jedinci. Fisher zavedl účinný nástroj statistickou metodu analýzu variance (ANOVA), která je aplikována na celé pole působnosti QG. Chtěl kvantifikovat tyto rodinné podobnosti. Založil statistický přístup ke genetice (regrese a korelace) Francis Galton F.R.S. 1822-1911 Zavedl korelační koeficient (r) - Možno měřit stupeň asociace pro proměnnou mezi dvěma příbuznými jedinci Pro vlastnost, která je kompletně geneticky determinovaná, s malým nebo bez vlivu prostředí, se očekává, že r bude stejný jako koeficient příbuznosti Karl Pearson 1857 – 1936 statistik • vyvinul matematicko-statistické metody pro studium dědičnosti a evoluce • zavedl termín směrodatná odchylka • regresní analýza, korelační koeficient, 2 test • odvodil podmíněné průměry a variance pro multivariátní normální distribuci 18 článků souhrnně nazvaných: Mathematical Contribution to the Theory of Evolution (1893 – 1912) Ronald Fisher 1890 – 1962 Anglický statistik - položil statistické základy dědičnosti - položil základy ANOVA - zavedl termín maximální věrohodnost (maximum likelihood) a studoval testování hypotéz R. A. Fisher. 1930. The genetical theory of natural selection. Dover Publications Sewall Wright 1889-1988 Zoolog, genetik populací USDA University of Chicago University of Wisconsin - založil moderní teorii genetiky populací a teorii úsekových koeficientů Wright, S. 1916. An intensive study of the inheritance of color and other coat characters in guinea pigs. Carnegie Institution of Washington: Pub. No. 241:59 Evolution and the Genetics of Populations. Sewall Wright Vol 1: Genetic and Biometric Foundations. (1968) Vol 2: Theory of Gene Frequencies. (1969) Vol 3: Experimental Results and Evolutionary Deductions. (1977 Vol 4: Variability Within and Among Natural Populations. (1978) Jay Lush 1896 - 1982 - položil vědecké základy šlechtění zvířat Iowa State University 30. – 70. léta 20. stol. - otec moderního šlechtění zvířat a genetiky - rozpracovával teorii selekčních indexů - Navrhl moderní definici koeficientu heritability h2 Lush, J.L. 1931. The number of daughters necessary to prove a sire. J. Dairy. Sci 14:209 Lush, J.L. 1994. The Genetics of Populations. (publikováno po jeho smrti) Výzkum - QG Genetické analýzy: odhadování genetických parametrů popisujících příspěvek genetických faktorů k variabilitě užitkovosti a předpovězení genetické hodnoty jedinců pro selekci. Šlechtitelské cíle: definování žádoucích genotypů zvířat pro užitkové vlastnosti v daných produkčních podmínkách. Šlechtitelská schémata: návrh (design) selekčních schémat zaměřených na genetický zisk a udržení genetické variability. Analýza genomu: identifikování a studium role jednotlivých genů (QTL) a celogenomové analýzy struktury a funkce (DNA chipy, microarray, GWAS). Biologické aspekty: charakterizování biologického pozadí genetických rozdílů mezi zvířaty. Proč kvantitativní genetika a šlechtění ? Hlavní principy kvantitativní genetiky – R. Fisher (1918) & S. Wright (1921) Praktické aplikace - 50. léta a výlučně v zemědělství (teoretický základ pro šlechtění rostlin a živočichů ) - tři hlavní směry uplatnění - kvantitativní genetika v evoluční biologii - šlechtění zvířat, rostlin (vývoj nových metod OPH a komponent variance) - vývoji nových metod pro detekci, lokalizaci a charakterizaci QTL Je kvantitativní genetika „mrtvá“? --> zatím NE - je však třeba opustit některé předpoklady, jako např. jednoduchou představu, že kvantitativní vlastnosti jsou podmíněny pouze velkým počtem lokusů s malým aditivním účinkem; - kvantitativní genetika se začíná zaměřovat na vlastnosti s malým počtem lokusů, neaditivními genetickými efekty, nemendelistickou genetikou, … - Začleňují se genetické detaily o komplexních vlastnostech od molekulární a vývojové biologie (např. MAS, genomická selekce) Kvantitativní genetika a fenotypová evoluce • evoluce je primárně genetickým procesem > Studium evoluce pomocí genetických modelů • kvantitativní genetika využívá statistiku aplikovanou na základní mendelistické principy rozšířené na polygenní vlastnosti a vyjádření je v termínech fenotypových průměrů a variancí • většina kvantitativně genetických parametrů jsou odhadovány porovnáním fenotypů jedinců se známým stupněm příbuznosti • idea - podobnost mezi příbuznými je funkcí stupně, kterým je fenotypový projev determinován podílejícími se geny v protikladu k náhodným prostřeďovým efektům • kontrolovaná genetická analýza by měla být provedena se specifickým souborem příbuzných jedinců konkrétního věku ve specifických podmínkách prostředí • to nelze dodržet - vyvíjejí se nové statistické procedury jako BLUP AM nebo REML pro genetické hodnocení jedinců • kritika molekulárních biologů > „povrchnost“ kvantitativní genetiky • výhoda QG - vysvětlí posun průměru a variance vlastností za selekce či inbridingu či předpověď společného projevu korelovaných vlastností Šlechtění je ekonomicky výhodnější než prostá produkce živočišných produktů. Faktory ovlivňující kvantitativní vlastnost Genetické vlivy - genetickou hodnotu jedince, způsob křížení, způsob selekce, vliv plemene, … Systematické vlivy prostředí - vliv chovatele (rok, sezóna, úroveň výživa, chov, stádo, umístění ve stáji, individuální péče, …) Náhodné nekontrolovatelné vlivy prostředí - jejichž působení nelze kontrolovat, ovlivňovat ani předvídat P = G + E Plemenná hodnota a genetické založení Kvantitativní charakter užitkových vlastností Lze zjistit rozdíly mezi užitkovostmi způsobené různými genotypy Tyto rozdíly jsou odhadnutelné PH - odhad genetického založení jedince (jeho jedinečný genotyp) vyjádřené odchylkou v užitkové vlastnosti od průměru vrstevníků Odhad plemenné hodnoty (OPH) OPH je proces očištění genetických vlivů působících na užitkovost od činitelů NEGENETICKÉ povahy a vše ostatní „odstranit“ z vlivu Na základě závisle proměnné užitkovosti chci odhadnout genetické založení jedince  testace zvířat a jejich matematické vyhodnocení - stanovit přímý účinek genotypu jedince na vlastní užitkovost a to genů s aditivním účinkem OPH – odhad odchylky genetického založení. Kolik % proměnlivosti můžeme šlechtit ? Předmětem není jedinec, ale populace. Většina užitkových vlastností je determinována polygeny – kvantitativní vlastnosti. Nepřenášejí se z generace na generaci genotypy, ale geny (alely) pomocí gamet, jejichž spojením při oplození se vytváří nové genotypy u generace potomků. Fenotyp kvantitativních vlastností je modifikován vlivy prostředí. Výše hodnot genetického zlepšování a její odraz v ekonomickém zisku závisí na: Genetickém založení vlastnosti, genetické variabilitě Odhadu plemenné hodnoty jedinců a populací (genotypová hodnota) Přesnost definování šlechtitelského cíle Optimální využití populace a zvířat s vysokou PH Šlechtění vychází z těchto hypotéz: