MUDr. Rastislav Beharka
O ddě le n í lé kařs ké ge n e t iky, FN B rn o
H ygie n a, pre ve n t ivn í lé kařs t ví a e pide miologie , LF MU
- Člověk patří mezi gonochoristy , tedy druhy u kterých je pohlaví
odděleno
- Muži – samčí pohlavní orgány – produkují spermie
- Ženy – samičí pohlavní orgány – produkují vajíčka (oocyty)
- V procesu oplození dochází k splynutí pohl. buněk spermie a oocytu a
vzniká zygota, ze které se vyvine nový jedinec
- Pohlaví jedince je jednoznačně určeno již momentem oplození oocytu
spermií. Rozhodující je kombinace pohlavních chromozomů v zygotě.
- Žena má karyotyp 46,XX a muž 46,XY.
- Očekávaný poměr narozených chlapců ku narozeným dívkám je 1:1,
statistický poměr je 1,08:1 ve prospěch chlapců.
- Hlavní roli při pohlavní diferenciaci má gen SRY (Sex region of
chromosomeY), který zapříčiní rozvoj varlat z nediferencovaných
pohlavních žláz embrya
- TDF gen - testes determining factor – semenné tubuly a
- Leydigovy buňky – stimulace z placenty choriogonadotropním hormonem
Úvod
Hormony a pohlavní diferenciace
Testosteron – je mužský pohlavní hormon (v malé míře
produkován u žen), který je produkován v Leidygových
buňkách varlete. Reguluje mnoho fyziologických procesů:
androgenní efekt - správný vývoj zevních a vnitřních pohl.
orgánů muže, tvorbu sekundárních pohlavních znaků
(ochlupení, hloubka hlasu), tvorbu spermií,
anabolický efekt – na metabolizmus proteinů ve svalech
(zvyšuje tvorbu bílkovin ve svalech a snižuje jejich odbourávání )
metabolizmus kostí ( brání rozvoji osteoporózy), ovlivňuje
mužskou psychiku (stres, agresivitu).
AntiMüllerovský hormon ( AMH, MIH Müller inhibiční hormon)
je produkován v Serotoliho buňkách varlete. AMH způsobí
zánik paramezonefrických (Müllerových) vývodů, ze kterých se
u žen vyvíjí vejcovody, děloha a horní část vaginy.
Mezonefrické (Wolfovy) vývody dávají u mužského pohlaví za
vznik chámovodům a semenným váčkům, u žen zanikají.
Ženské vnitřní pohlavní orgány
Organa genitalia feminina interna
Vaječníky (ovaria) – párové pohlavní žlázy oploštělého tvaru,
velikosti 5x3x1,5cm (největší velikost je mezi 20 – 30 rokem
poté se pomalu zmenšuje), v pánevní lokalizaci, zavěšené na
dvojitém listu pobřišnice (mesovariu). Na povrchu ovaria se
nachází zarodeční epitel (jednovrstvový, kubický; nemá nic
společného se zárodečnou funkcí) a pod ním je společná
vrstva z tuhého vaziva (tunica albuginea ovarii). Dále
nacházíme kůru (cortex ovarii), ve které se nacházení folikuly
v různém stupni vývoje. Dřeň (medula ovarii) se nachází v
střední části ovaria a je tvořena pletení krevních a mízních cév,
nervů a snopců hladké svaloviny.
Z původních 2-3 mil. oocytů dochází v pubertě k poklesu na
300000
V čase pohlavní zralosti dozraje cca 400-450 oocytů
Hlavní funkce: tvorba gamet, ženských pohlavních hormonů
(estrogeny, progesteron).
Vejcovody (tubae uterinae) – jsou párové nálevkovité trubice (
dlouhé 10-15cm) z hladké svaloviny jsou fixována pomocí
mezosalpinxu = mesovarium
Funkce: zajištují transport vajíčka směrem k děloze
Vajíčka (oocyty) jsou ženské pohlavní buňky. Jejich vývoj začíná již v prenatálním období.
Vlastní produkce zralých vajíček je potom omezena na "plodné období ženy", které trvá od
puberty až do přechodu (menopauzy). I zde je zapotřebí příslušná stimulace pohlavními
hormony.
Prekurzorovou buňkou v prenatálním období je oogonie.Ty se mohou mitoticky dělit a
jejich přeměnou také vznikají diploidní primární oocyty. Okolo primárních oocytů se formuje
jednovrstevný obal z folikulárních buněk.Tento útvar označujeme jako primordiální folikul.
Ještě v prenatálním období vstupují primární oocyty do prvního meiotického dělení.To však
nedokončí, neboť je zastaveno již v průběhu profáze.V tomto stádiu (diktyotenní stádium)
primární oocyty zůstávají až do puberty, kdy teprve vývoj pokračuje (viz dále).
V této souvislosti si je třeba uvědomit, že toto diktyotenní stádium může trvat třeba i přes
40 let, neboť meióza pokračuje až před ovulací příslušného vajíčka. Po celou tuto dobu je v
buňce přítomen cytoskeletární mitotický aparát (dělící vřeténko), který je zodpovědný za
bezchybný rozestup chromozomů. Jelikož během této dlouhé doby na něj může působit
řada nepříznivých vlivů, existuje riziko, že tento aparát nesplní zcela svůj úkol a dojde k
chybnému rozestupu chromozomů (nondisjunkci). Čím je ona doba delší, tím je toto riziko
vyšší - proto je u matek nad 35 let obecně vyšší riziko vzniku chromozomových aberací.
Vznik oocytů
Z původních zhruba 2-3 milionů! primárních oocytů jich velká většina zaniká a do
puberty jich zbude zhruba 300 tisíc. Z nich pouze okolo 450 vajíček je skutečně
uvolněno (při ovulaci) v průběhu plodného období ženy.
V pubertě se nejprve zvětšují jak primární oocyty, tak okolní folikulární buňky. Okolo
primárního oocytu se taktéž objevuje vrstva glykoproteinové hmoty (zona pellucida).
Vzniklý útvar se nazývá primární folikul, folikul s vícevrstevným obalem folikulárních
buněk a dutinkou se potom nazývá sekundární folikul. Vrcholem vývoje folikulu je
Graafův folikul, který je opět větší, vyplněný velkou dutinou s tekutinou. Vajíčko je na
jedné straně spojeno s vrstvou folikulárních buněk (granulózní buňky), které tvoří obal
folikulu (jako tzv. membrana granulosa). Nad vrstvou těchto buněk jsou potom buňky
thekální.
Těsně před ovulací je dokončeno první meiotické dělení. Vzniká sekundární oocyt a
první pólové tělísko. Při ovulaci dojde k prasknutí Graafova folikulu a k uvolnění
oocytu. Ten je zachycen (či "nasát") vejcovodem, kterým putuje směrem k děloze. Po
ovulaci vstupuje sekundární oocyt do profáze druhého meiotického dělení, které ale
opět prozatím nedokončí. Teprve při oplození vajíčka spermií je dokončeno druhé
meiotické dělení, které dá za vznik druhému pólovému tělísku a zralému oocytu, tedy
již vlastně oplozenému oocytu.
Primární oocyt je diploidní, sekundární oocyt je haploidní se zdvojenými chromatidami
a teprve výsledný oocyt je haploidní s polovinou genetické informace. Pólová tělíska v
drtivé většině případů beze zbytku zanikají (slouží pouze pro eliminaci chromozomů
během meiózy); první pólové tělísko také může projít druhým meiotickým dělením a
dát vzniku dvěma haploidním buňkám, které ale stejně zaniknou.
Vznik oocytů
Jde o cyklické změny probíhající v ovariu ženy v závislosti na hladině pohlavních
hormonů. Je úzce spojen s menstruačním cyklem, kdy hormony produkované cyklicky v
ovariu přímo ovlivňují děložní sliznici.
Folikulární fáze - trvá prvních 14 dní cyklu. Během ní pod vlivem především FSH dochází k
růstu náhodně vybraného folikulu vzniká Graafův folikul a vysoké produkci estrogenů. Ke
konci této fáze se k FSH přidává i LH a napomáhá tak dozrání folikulu a především
ovulaci.
Ovulační fáze - nastává zhruba 14. den ovariálního cyklu. Graafův folikul praská a vajíčko
je uvolněno do břišní dutiny, kde je vzápětí zachyceno vejcovodem, kterým dále putuje
směrem k děloze.
Luteální fáze - nastupuje po ovulaci, kdy dochází k přeměně ovariálních folikulárních
buněk (prasklého folikulu) v tzv. žluté tělísko
(corpus luteum),To začne produkovat velké
množství progesteronu. Pokud však nedojde
k oplození vajíčka, potom do 28. dne cyklu žluté
tělísko zaniká a vznikne tzv. bílé tělísko
(corpus albicans). Produkce progesteronu tak
rapidně klesne.
Ovariální cyklus
Děloha (uterus) – je nepárový dutý orgán hruškovitého tvaru, 8cm dlouhá, 4cm široká a
2,5cm silná ( rozeznáváme na ní tělo – corpus uteri, úžinu děložní – isthmus uteri a hrdlo
děložní - cervix uteri ). V průběhu gravidity se zvětšuje až 10x a zvýší hmotnost až 20x.
Dutina děložní – cavitas uteri – ústí do ní shora ze dvou rohů děložních vejcovody.Vespod v
oblasti děložního hrdla ústí děloha do pochvy a její zaoblený úsek který vyčnívá do pochvy
označujeme jako děložní čípek – portio vaginalis cervicis.
Na stavbě děložní stěny se podílejí 3 vrstvy:
Endometrium – děložní sliznice s jednovrstevným cylindrickým epitelem a četnými
žlázkami. Nasedá na podslizniční vazivo. Na sliznici probíhají cyklické změny vzhledem k
fázím menstruačního cyklu.
Myometrium – je tvořena několika vrstvami různě uspořádané hladké svaloviny. Během
těhotenství dokáží svalové buňky svou délku až zdesetinásobit. Svalovina se pod kontrolou
hormonů (oxytocin) během porodu kontrahuje a vypuzuje plod.
Perimetrium – tenká vrstva vaziva s pobřišnicí pokrývá dělohu
Parametria – vazivové provazce, spojující dělohu s dalšími útvary v pánvi.
Na fixaci se podílejí i svaly pánevního dna ( zdvihač pánevního dna- m. levator ani a svaly
hráze – mm. perinei.
Blastocysta – se za fyziologických podmínek uchytí v děložní sliznici a v děloze probíhá
prenatální vývoj lidského jedince až do doby porodu.
Ženské vnitřní pohlavní orgány
Organa genitalia feminina interna
Histologická stavba děložní stěny
Ženské vnitřní pohlavní orgány
Organa genitalia feminina interna
Ženské vnitřní a zevní pohlavní
orgány
Organa genitalia feminina interna et externa
Pochva (vagina) – je nepárová trubice, sloužící jako ženský
kopulační orgán a porodní cesta. Je dlouhá 8 cm a 3cm
široká., vystlána mnohovrstevným dlaždicovým epitelem.
Na horním konci se přípíná k děložnímu hrdlu tak, že stěny
pak tvoří klenbu poševní (fornix vaginae) , na dolním konci
ústí jako šterbina poševní do předsíně poševní na povrch
těla. Těsně před vyústěním do předsíně se nachází hymen
(slizniční řasa variabilního rozsahu – narušena při prvním
pohl. styku a rozrušena při prvním porodu).
Předsíň a štěrbina poševní (vestibulum et ostium vaginae)
Velké stydké pysky (labia majora pudendi)
Malé stydké pysky (labia minora pudendi)
Velké a malé vestibulární žlázy (glandulae vestibulares
majores et minores)
Předsíňová topořivá tělesa (bulbi vestibuli)
Poštěváček (clitoris)
Jako menstruační cyklus označujme cyklické změny děložní sliznice.Tyto změny jsou přísně
závislé na hladině různých pohlavních hormonů (a tedy i na ovariálním cyklu). Délka cyklu je
zhruba 21 - 35 dní, hodnoty se mohou individuálně lišit (průměrně jde o 28 dní). Menstruační
cyklus začíná v pubertě (průměrný věk menarché 12,5roku ) a končí v období menopauzy ( mezi
45 a 55 rokem).
Má následující fáze:
Proliferační fáze - trvá přibližně od 5. do 14. dne cyklu
a navazuje na předchozí menstruační fázi.
Probíhá pod stimulací estrogeny. Dochází k obnově
děložní sliznice, růstu slizničního epitelu a k vývoji
děložních žlázek.
Ovulační fáze - navazuje na proliferační fázi a trvá
od 15. do 28. (27.) dne cyklu. Během ní dochází vlivem
progesteronu (produkovaného žlutým tělískem) k bohaté
sekreci děložních žlázek. Děložní sliznice je nyní bohatě
prosycena živinami a připravena přijmout oplozené vajíčko.
Ischemická fáze - probíhá 28. den cyklu, kdy vlivem poklesu hladiny progesteronu (žluté tělísko
zaniká) dochází ke kontrakci arterií děložní sliznice, která tak přestane být zásobena krví
(ischémie).
Menstruační fáze - trvá v průměru 5 dní a navazuje na ischemickou fázi. Během ní se odlučují
nedostatečně krví zásobené buňky sliznice a spolu s určitým množstvím krve opouští
organizmus ženy.
Menstruační cyklus
Diagnostika: hysteroskopie
Hysteroskopie znamená „prohlížení děložní dutiny“ pomocí hysteroskopu
(optický nástroj). Během hysteroskopie lékař zhodnotí tvar dutiny děložní, ústí
vejcovodů, děložní sliznici a zároveň lze odebrat vzorek sliznice pro histologické
vyšetření.
Laparoskopie je velmi šetrná operační technika sloužící k diagnostice a léčbě
onemocnění břišních nebo pánevních orgánů. Operatér provede jen několik
drobných řezů jimiž je do břišní dutiny zavedena kamera a jednotlivé
operační nástroje. Operační pole sleduje lékař a ostatní personál na
monitoru. Předností této metody je šetrný přístup a zkrácení doby
rekonvalescence.
Diagnostika - laparoskopie
Patologie uterus, ovaria
Laparoskopie dg.:
srůsty, endometriosa
Varle (testis) je mužská párová pohlavní žláza 4x3x2,5cm. Má lehce větší
velikost a hmotnost než vaječník. Jeho funkcí je tvorba spermií a syntéza
mužských pohlavních hormonů (testosteron). Na povrchu varlete je vrstva z
tuhého vaziva (tunica albuginea testis), uvnitř je prostor vazivem rozdělen
na malé lalůčky, kterými prochází řada stočených kanálků, kde probíhá
vlastní tvorba spermií. Kanálky se spojují do větších kanálů, které vyúsťují do
nadvarlete . Varlata se zakládají během vývoje jedince v dutině břišní, odkud
teprve potom sestupují do šourku, kde jsou definitivně uložena. Stav, kdy
jsou varlata nesestouplá, označujeme jako kryptorchismus.
Nadvarle (epididymis) je protáhlý párový
orgán umístěný "nad varletem". Po jeho
délce můžeme rozlišit 3 části, označované
jako hlava, tělo a ocas nadvarlete (caput, corpus
et cauda epididymidis). Do nadvarlete
přicházejí spermie z varlete, aby zde dozrály
a získaly schopnost pohybu. Pokud nejsou
nahromaděné spermie odvedeny do
chámovodu při ejakulaci, po určité době se
rozpadnou a resorbují.
Mužské vnitřní pohlavní orgány
Organa genitalia masculina interna
Chámovody (ductus deferentes) Chámovod je párová svalová trubice navazující na koncovou
část (ohon) nadvarlete. Je dlouhá 40cm a 3mm široká. Odvádí spermie z šourku skrze tříselný
kanál (canalis inguinalis) do dutiny břišní, kde ústí do močové trubice (viz níže). Až do
průchodu tříselným kanálem běží spolu s chámovodem nervy, cévy (krevní i mízní) a svalová
tkáň (musculus cremaster) v útvaru zvaném provazec semenný (funiculus spermaticus).
Měchýřkové žlázy (glandulae vesiculosae) Měchýřkové žlázy jsou párové žlázy umístěné za
prostatou na zadní straně močového měchýře (ústí do chámovodů, těsně před jejich
vyústěním do močové trubice). Jsou dlouhé asi 5 cm. Tvoří alkalický sekret bohatý na
bílkoviny a fruktosu (objemově se podílí zhruba na 1/2 až 3/4 celkového objemu ejakulátu!),
který se mísí se sekretem nadvarlete se spermiemi.Tímto smísením vzniklou substanci již
označujeme jako ejakulát.
Předstojná žláza (prostata) Nepárová předstojná žláza je uložena těsně pod močovým
měchýřem. Předstojnou žlázou prochází močová trubice (urethra), do které ještě v těle žlázy
vyúsťují oba chámovody.Vlastní žlázky jsou umístěny v robustním svalově-vazivovém těle
orgánu. Prostata obohacuje ejakulát o několik dalších látek (sekret předstojné žlázy tvoří asi
1/4 objemu ejakulátu).
Močová trubice (urethra masculina) Na rozdíl od ženy, slouží močová trubice (respektive její
část od vyústění chámovodů) u muže jako pohlavní cesta. Močová trubice začíná na spodku
močového měchýře, prochází prostatou, skrze svalovinu dna pánevního a zanořuje se do
nepárového topořivého tělesa penisu, na jehož konci ústí (viz níže).
Mužské vnitřní pohlavní orgány
Organa genitalia masculina interna
Mužské vnitřní pohlavní orgány
Organa genitalia masculina interna
Pyj (penis) je mužský kopulační orgán. Prochází jím močová trubice,
která je vývodnou trubicí pohlavních i močových cest. Rozměry penisu
mají velkou individuální variabilitu.
Na stavbě penisu se podílejí 3 topořivá tělesa, cévy, nervy a močová trubice; celý orgán je
krytý tenkou kůží na řídkém a pohyblivém podkožním vazivu. Topořivá tělesa - horní je
párové, dolní je nepárové (v něm probíhá močová trubice) jsou tvořena houbovitou erektilní
tkání. Při sexuálních podnětech dojde vlivem parasympatiku k zaplnění této tkáně krví dochází
k erekci - penis se vzpřimuje a prodlužuje.
Na konci je penis cylindrovitě rozšířený v útvar zvaný
žalud (glans penis), který kryje volná kožní řasa předkožka
(preputium).
Šourek (scrotum) Šourek je nepárový kožní vak,
zavěšený v oblasti pod sponou stydkou. Funkcí šourku
je dosáhnout optimální teploty pro tvorbu spermií (pod 35 °C). Kůže je silně pigmentována
a vybavena tuhými chlupy. Pod kůží je vrstvička hladké svaloviny, která se může
kontrahovat a přitáhnout tak šourek směrem k tělu (zvýšení teploty při zajišťování
termoregulace). Uvnitř je prostor šourku rozdělen vazivovou přepážkou na dvě části - v
každé části se nachází jedno varle.
Mužské zevní pohlavní orgány
Organa genitalia masculina externa
Patologie mužského pohlavního systému
Varikokéla, CBAVD, Hypospádie, Kryptorchismus
Vznik spermií Spermie jsou mužské pohlavní buňky.Vznikají ve varlatech a to
od puberty po celý zbytek života. Pro správný vývoj spermií je
zapotřebí jak dostatečná stimulace pohlavními hormony
(testosteronem), tak nižší teplota (která je docílena umístěním
varlat v šourku). Důležitá je taky funkce Sertoliho buněk, které
zajišťují správné prostředí pro vývoj spermií (zajišťují ochranu
prekurzorových buněk či jejich výživu).
Na začátku vývojové řady spermie stojí spermatogonie.Ty
fungují jako kmenové buňky, neboť se mitoticky dělí jednak
aby doplnily své stavy (zachování spermatogonií pro neustálou
spermatogenezi) a jednak jejich přeměnou vznikají primární
spermatocyty. Primární spermatocyty jsou stále diploidní.
Vstupují však již do prvního meiotického dělení, na jehož konci
vzniknou 2 sekundární spermatocyty. Ty jsou již haploidní,
ovšem stále mají zdvojené chromatidy. Záhy však navazuje
druhé meiotické dělení, při kterém z každého sekundárního
spermatocytu vznikají 2 spermatidy. Z každého primárního
spermatocytu tedy vznikají celkem 4 spermatidy. Spermatidy
jsou již plně haploidní a dále se nedělí.
Spermatidy potom prochází procesem zvaným
spermiogeneze, kdy dochází ke kondenzaci jádra, vytvoření
bičíku a ztrátě většiny cytoplazmy a některých organel. Vytváří
se také akrosomový váček, obsahující několik hydrolytických
enzymů, které usnadňují průnik spermie k vajíčku. Nezralé
spermie jsou uvolněny do semenotvorných kanálků, odkud
putují do nadvarlete, kde definitivně dozrávají. Zralé spermie
jsou díky svému bičíku plně pohyblivé.
Do klenby poševní je při ejakulaci dopraveno průměrně 2-6ml ejakulátu,
který obsahuje i přes 600 miliónů spermií. K oplození vajíčka je nutná
pouze jedna spermie; přesto musí ejakulát obsahovat alespoň nad 15 miliónů spermií
na 1 ml ejakulátu, jinak je pravděpodobnost oplození vajíčka velmi malá. Ejakulát
reaguje zásaditě, což alespoň částečně kompenzuje kyselé prostředí, které je
normálně ve vagině (a které spermie negativně ovlivňuje). Spermie jsou pohyblivé
buňky s bičíkem a svého cíle - vajíčka - musí dosáhnout samy. Nejčastějším místem
oplození vajíčka je ampulární část vejcovodu. Ovšem je nutné si uvědomit, že vajíčko
lze oplodnit pouze do 12 hodin po ovulaci. Spermie naopak jsou schopné v těle ženy
přežít a vajíčko oplodnit zhruba po dva dny.
Během cesty k vajíčku prochází spermie tzv. kapacitací, při které se "odjišťují"
proteolytické enzymatické prostředky spermie, které jsou nutné v tzv. akrosomální
reakci, kdy se spermie pomocí těchto proteolytických enzymů "provrtává" skrze
buňky obklopující vajíčko.
Jakmile první spermie pronikne do vajíčka, dojde k tzv. zonální reakci, kdy se změní
vlastnosti obalu vajíčka a další spermie tak již dovnitř nemohou proniknout.
Oplození vajíčka
Vajíčko, do kterého pronikla spermie dokončí druhé meiotické dělení a posléze duplikuje
svůj genetický materiál.Tento genetický materiál ženské gamety tvoří ženské prvojádro.
Spermie ztrácí veškerou cytoplazmu a organely (mitochondrie spermie se nestanou
součástí vajíčka, proto veškeré mitochondrie a tím pádem i mitochondriální DNA dostává
potomek pouze po matce) mimo svého jádra. DNA spermie se rovněž zdvojí a vytvoří
mužské prvojádro.
Pokud si to zrekapitulujeme - tak každá gameta (spermie i vajíčko) je haploidní, tj. má
přesně polovinu genetického materiálu. Po oplození vajíčka spermií je dosaženo
standardního množství genetického materiálu (dvě sady - diploidní buňka). Pokud ovšem
spermie i vajíčko při vzniku prvojader svou DNA zdvojí, potom je v oplozeném vajíčku
dvojnásobné množství genetické informace, stejně jako v každé buňce před mitózou. A to
je právě to, na co se oplozené
vajíčko, tedy zygota chystá. Dojde
ke vzniku dělícího vřeténka a
zdvojené chromozomy mužského
i ženského prvojádra jsou rozděleny
a zygota se tak poprvé dělí na dvě
dceřiné buňky, které již mají
standardní - diploidní množství
genetické informace; polovinu ze
spermie (od otce) a polovinu z
vajíčka (od matky).
Oplození oocytu
Infertilita – je stav, kdy se páru nedaří více než rok
počít dítě přirozenou cestou
Přibližně 15% párů je nechtěně bezdětných. Příčiny
neplodnosti jsou nejčastěji gynekologické nebo
andrologické, dále se vyskytují příčiny hormonální,
imunologické, hematologické (především u žen s
opakovanými potraty) a genetické. Genetická
abnormalita se vyskytuje u cca 15% infertiliních
mužů a cca u 7% infertiliních žen.
Neplodnost – infertilita
Reprodukční medicína je jedním z podoborů
gynekologie-porodnictví.Využívá nejen znalostí svého
základního oboru, ale i klinické embryologie,
andrologie, urologie, mikrobiologie, imunologie,
sexuologie, psychologie, ale hlavně lékařské genetiky.
Odvětvím lékařské genetiky, které je integrováno s
reprodukční medicínou, je reprodukční genetika.
Úkolem reprodukční genetiky je přispět k objasnění
etiologie reprodukčních poruch, genetická prevence a
cílem je snaha umožnit rodinám mít nepostižené dítě.
Reprodukční medicína - definice
• Vrozená vada nebo choroba s možnou dědičnou složkou v rodině.
• Narození dítěte s vrozenou vadou.
• Neplodnost, opakované spontánní potraty, porod mrtvého dítěte
• Plánování těhotenství po onkologické léčbě
• Opakovaný nebo časný výskyt onkologických chorob určitého ty rodině
• Příbuzenský sňatek
• V těhotenství :
o matek ve věku nad 35 let, otců nad 45 let
o s pozitivním výsledkem ultrazvukového nebo biochemického vyšetření
(screeningu)
o s rizikem opakování dědičné vady, která se již v rodině vyskytla
o vystavená vnějším vlivům: lékům, ionizačnímu záření (Rentgen) a infekčním
onemocněním
Důvody ke genetickému vyšetření jsou nejčastěji
- Interdisciplinární spolupráce
- Preventivní medicína
- Nedirektivní přístup
- Maximální množství informací o rodině/pacientovi
- Informovaný souhlas rodiny-pacienta
- Vyšetřovací postup volí rodina/pacient
- Reprodukční genetiky se týkají : - infertilita
- opakované samovolné potraty
- mrtvě narozené děti
Genetické poradenství v reprodukční genetice
Nevysvětlitelná porucha infertility, opakované spontánní potraty, předčasné porody,
mrtvorozenost
Porucha menstruačního cyklu – amenorea, oligomenorea
Porucha spermiogeneze – azoospermie, oligospermie, CBAVD
Dárci gamet
Chromosomální aberace v rodině
Postižení genetickou chorobou, vrozenou vadou nebo mentální retardací v osobní nebo
rodinné anamnéze
Profesionální nebo léčebná (radioterapie, chemoterapie) mutagenní zátěž
Indikace ke genetickému vyšetření
Základním vyšetřením je genetická konzultace, spočívající v podrobném
genealogickém rozboru, obvykle do třetí generace. Při ní se zjišťují příčiny
poruch reprodukce, genetická rizika pro potomky, indikují se další vyšetření,
např. vyšetření karyotypu partnerů (vyšetření cytogenetické či molekulárně
cytogenetické), v indikovaných případech molekulárně genetické vyšetření
apod. Tato vyšetření přispívají ke strategii použití metod asistované
reprodukce a případně k typu cílené prenatální diagnostiky.
Poruchy reprodukce mohou být součástí chorob či syndromů děděných
monogenně. Dědičnost může být autosomálně dominantní (AD),
autosomálně recesivní (AR), gonosomálně recesivní (GR), mitochondriální
nebo multifaktoriální.
Genetická konzultace
- Genetické poradenství (retrospektivní či prospektivní) – specializovaná konzultace a
genealogická studie partnerů, případně zařazení specializovaných laboratorních vyšetření,
která mohou potvrdit či vyloučit některá podezření na genetickou zátěž v rodině
- Prevence spontánních a indukovaných mutací prostřednicvím zdravého životního stylu a
plánovaného rodičovství v optimálním reprodukčním věku
- Očkování proti rubeole
- Prekoncepční a perikoncepční péče
- Prevece rozštěpových vad doporučením podávání kyseliny listové v dávce 0,8 mg/d,
- 3 měsíce před koncepcí a do konce 12 týdne gravidity
- Konzultace ošetřujícího lékaře o aktuálním zdravotním stavu partnerů vzhledem k
plánovanému rodičovství, především tam, kde je, nebo byla v minulosti dlouhodobá
farmakoterapie pro chronická onemocnění (diabetes, epilepsie, psychosa, hypertenze,
Crohnova choroba, asthma bronchiale…)
- Vyšetření získaných chromosomových aberací u osob, který jsou v kontaktu se škodlivinami
pracovního prostředí, nebo v souvislosti s terapií ( cehmikálie, záření, chemoterapie,
radioterapie, imunosuprese)
- Dotazy na kontracepci, sterilizaci, adopci, dárcovství gamet
Postupy primární genetické prevence
- Prospektivní genetické poradenství, genetická konzultace
- Preimplantační genetická diagnostika
- Prenatální screening vrozených vývojových vad a chromosomálních aberací (soubor
pravidelných ultarazvukových vyšetření a biochemický screening)
- Cílená invazivní a neinvazivní prenatální genetická diagnostika k včasné detekci
postižení plodu
- Prenatální terapie
- Předčasné ukončení těhotenství dle přání rodiny a dle platných zákonných možností
- Postnatální screening
- Zábrana klinické manifestace onemocnění
- Presymptomatický screening
- Postnatální péče a terapie
- Retrospektivní genetické poradenství
Postupy sekundární genetické prevence
Genetická konzultace je indikovaná u všech infertilních párů před započetím programu
asistované reprodukce.
Postup konzultace:
- osobní anamnézy vč. gynekologické a andrologické, kontakt s toxiny
- rodinná anamnéza – sestavení rodokmenu = genealogie (příbuzenské sňatky,
zaměření na nemoci s možnou genetickou souvislostí,VVV, PMR, infertilitu,
potraty…)
U všech skupin je indikováno cytogenetické vyšetření, a to vždy u obou partnerů (i
když příčina se jeví pouze u jednoho z partnerů). U opakovaných spontánních potratů,
předčasných porodů, u opakovaného selhání implantace při IVF (in vitro fertilizace) je
indikováno vyšetření Leidenské mutace a mutace genu pro protrombin. U poruch
spermiogeneze (azoospermie, těžká oligospermie, obvykle pod 5mil. spermií v 1 ml),
kromě karyotypu, je indikováno vyšetření mutace v genu pro cystickou fibrózu (CFTR
gen) a mikrodeleceY chromosomu v oblasti AZF. U dárců gamet vyšetřujeme kromě
karyotypu i mutace v CFTR genu.
Součástí reprodukční genetiky je i preimplantační genetická diagnostika a prenatální
diagnostika v I. a II. trimestru.
Genetická konzultace a vyšetření
dědičnost AD, výskyt 1 : 8000. Je podmíněná expanzí DNA trinukleotidových
opakování (zmnožení CTG tripletů) na dlouhém raménku chromosomu 19.
Nejnápadnější jsou neuromuskulární příznaky. Poruchy spermiogeneze jsou
různého stupně. Progrese onemocnění nastává obvykle ve 3. a 4. decenniu,
ale může se projevit i u novorozenců.
Myotonická dystrofie
Youngův syndrom (anglickyYoung´s syndrome, azoospermia sinopulmonary
infections, sinusitis-infertility syndrome, Barry-Perkins-Young syndrome) je
onemocnění, které je obecně charakterizováno zahuštěním epididymálního
sekretu (sekretu z nadvarlete) při normálních vývodných cestách s následnou
obstrukční azoospermií.Tato choroba je typická svojí koincidencí s obtížemi
dýchacího ústrojí.Youngův syndrom je tedy tvořen klasickou triádou
chronické sinusitídy, bronchiektáziemi a obstrukční azoospermií.Vlastní
příčinou je zde abnormální aktivita buněčných cilií se zahuštěním mukózní
sekrece.
Léčba: léčba infekcí dýchacích cest (antibiotika resp. virostatika, mukolytika,
antipyretika, expektorancia, inhalační terpie, bronchodilatancia), dechová
fyzikální léčba, polohové drenáže, ev. chirurgické řešení obstrukční sterility.
Youngův syndrom
syndrom poruchy motility cilií – dědičnost AR, výskyt 1 : 10 000–16 000,
typicky bronchiektázie, chronická sinusitida, často situs inversus viscerum,
nepohyblivost spermií.
Jediná řasinka – bičík – se také nachází na každé mužské pohlavní buňce –
spermii. Díky ní se spermie pohybuje a může se tak dostat k ženské pohlavní
buňce – vajíčku, což je samotná podstata oplodnění.
Pokud je funkce bičíku nedostatečná, není spermie schopna normálního
pohybu.To je podstatou neplodnosti u mužů s Kartagenerovým syndromem.
U žen se buňky pokryté řasinkami v pohlavních cestách také nacházejí, a to
ve vejcovodech (tudy putuje vajíčko po uvolnění z vaječníku směrem k
děloze), nicméně plodnost u žen je tímto narušena mnohem méně než u
mužů, což dokazuje, že pro posun vajíčka nejsou řasinky ve vejcovodech až
tak důležité.
Léčba mužské neplodnosti spočívá ve využití metod asistované reprodukce,
a to konkrétně metody intracytoplasmatické injekce spermie do vajíčka
(ICSI).
Kartagenerův syndrom
– dědičnost AR, výskyt 1 : 160 000. Hlavními projevy jsou mentální retardace,
obezita, polydaktylie, retinopatie, hypogenitalismus – malý genitál,
nesestouplá testes, hypospadie, u ženského pohlaví amenorea. Pro mentální
retardaci se v centrech asistované reprodukce s jedinci s tímto syndromem
nesetkáme.
Bardetův-Biedlův syndrom
– dědičnost XR. Muskulární atrofie spojená se sexuální dysfunkcí a v 50 % s
gynekomastií. Postihuje pouze muže.
Bulbospinální svalová atrofie (Kennedyho nemoc) je vzácné degenerativní pomalu
progredující onemocnění postihující převážně spinální a bulbární periferní
motoneuron. Genetickým podkladem je expanze CAG tripletů na prvním exonu
androgenového receptorového genu X chromozomu. Obvyklá velikost repeatů CAG
je 11–15, u BSMA je to 40–62.Gen je umístěn na X chromozomu v lokusu Xp12-21.
Protein adrogenoveho receptoru je liganddependentni jaderny transkripčni faktor a
ma vyznam pro růst dendritů a přežití buněk, jeho ligandem je testosteron.
Degenerace proteinu adrogenoveho receptoru se zřejmě podili na neurodegeneraci.
Jde o onemocnění s gonozomálně recesivní dědičností, projevuje se u mužů. V
rozvinutém stadiu onemocnění je charakteristický klinický obraz – svalové atrofie,
slabost a fascikulace, zvláště v bulbární oblasti (jazyk, mimické svaly), na
končetinách svalů proximálních. Dalšími příznaky jsou gynekomastie a tremor rukou
a svalové bolesti. Onemocnění bývá diagnostikováno v 4.–5. dekádě, kdy je klinický
obraz plně rozvinut, první známky onemocnění (gynekomastie, únavnost) se
objevují již o 1–2 dekády dříve. Elektrofyziologické vyšetření nachází obraz
chronické neurogenní léze s obrovskými potenciály v jehlové EMG, dále pak četné
fascikulace.
Spinální a bulbární muskulární atrofie –
Kennedyho syndrom
XR, výskyt 1 : 10 000 (celkem) – 60 000 (kompletní testikulární
feminizace).
Syndromy rezistence na androgeny jsou poruchou lokalizovanou
na některém místě genu pro androgenní receptor, jež se projevuje
u osob s karyotypem 46,XY, které mají varlata založená
oboustranně, mají regresi Müllerova vývodu a normální nebo
zvýšenou sekreci testosteronu.V různém stupni je u nich porušen
sexuální vývoj a objevují se známky hypogonadismu,
nedostatečné virilizace a zpravidla neplodnost.
Klinický obraz je velmi pestrý, genotypičtí muži mohou mít
klinický obraz v širokém rozmezí od fenotypických žen až k téměř
normálním mužům, kteří jsou jen nedostatečně virilizováni nebo
jsou infertilní. Rozmanitému klinickému obrazu odpovídá i velký
počet dosud rozpoznaných genových mutací, kterých je dosud
popsáno asi 600.
Syndrom rezistence k androgenům
– zahrnuje nejméně 5enzymových defektů, dědičnost AR, výskyt 1 : 5000–20
000. V 95% deficit 21-hydroxylázy (adrenogenitální syndrom -vrozená
porucha tvorby enzymu 21-hydroxylázy, důsledkem je porucha biosyntézy
kortisolu - adrenálního steroidního hormonu v nadledvinách hyperplasie kůry
nadledvinek; v důsledku poruchy syntézy hladiny adrenokortikotropního
hormonu – ACTH ).
U žen je maskulinizace genitálu (již prenatálně), u mužského pohlaví
pseudopubertas praecox, ale malá varlata, – silné ochlupení brady a hrudi,
nádory varlat. Dobře léčení muži nemají obvykle fertilizační
problémy.
Kongenitální adrenální hyperplazie
(CAH)
PCOS by měl být diagnostikován tehdy, jsou-li splněna dvě z následujících tří
kriterií:
1) oligomenorhea a/nebo anovulace
2) klinické nebo biochemické známky hyperandrogenismu
3) sonografický nález polycystických ovarií.
4) Převládá názor, že se jedná o polygenní přenos, řízeným alelami na
autosomálním lokusu,
vyloučen není ani přenos
pomocí genů na
chromsomu X
Syndrom polycystických ovarií (PCOS)
heterogenní skupina – dědičnost obvykle XR, ale i AD, výskyt 1 : 10 000 u mužů, 1 : 50 000 u žen –
• eunuchoidní habitus
• typicky anosmie - porucha funkce čichového smyslu, anosmie nebo hyposmie
• hypogonadismus - nedostatečný vývoj a porucha funkce pohlavních žláz
• deficit gonadotropinů
• u postiženého jedince tedy nenastupuje typická puberta
• retence varlat - porucha sestupu varlat u chlapců
• mikropenis
• abnormality pubického ochlupení (řídké či zcela chybí)
• u dívek není menstruace
• nevyvíjí se prsní tkáň
• často také hluchota, rozštěpové vady (např. obličeje), barvoslepost
• porucha vývoje ledvin
• u některých pacientů mentální retardace
• osteoporóza (pro nedostatek pohlavních hormonů)
Kallmannův syndrom
Zodpovědný lokus byl nejprve lokalizován do oblasti krátkého raménka chromozomu X přesněji:
Xp22.3, gen: ADMLX, který se označuje jako KAL1 (OMIM: 308700).
Z rodokmenových studií jasné, že Kallmannův syndrom je geneticky heterogenní
chorobou, neboť řada případů vykazovala i jiný, než X-vázaný typ dědičnosti.
Jedním z alternativních genů, je například gen FGFR1 (nazývaný též KAL2) lokalizovaný na
úseku 8p11.2-p11.1 (OMIM: 147950). Jelikož jde o gen z nepohlavního chromozomu
(chromozomu 8), postihuje tato forma nejen chlapce, ale i dívky. Klinický obraz jedinců s
mutací v KAL2 genu je obdobný jako v případě mutace KAL1 genu, nicméně závažnost
klinických příznaků je u osob s mutací v KAL1 genu větší. Pro doplnění je třeba uvést, že
genů, které způsobují klinický obraz Kallmannova syndromu, již bylo lokalizováno
mnohem více - například KAL3, KAL4, KAL5 a KAL6 (OMIM: 147950).
U jednoho pacienta s Kallmannovým syndromem byla nalezena chromozomální přestavba
mezi chromozomy 10 a 12.Translokace mezi určitými chromozomy bývají často
balancované (bez ztráty genetické informace) a nemají pro své nositele žádné negativní
následky. Ovšem v tomto případě byla nalezena v oblasti přestavby narušení genu WDR11.
Produkt genu WDR11 interaguje s transkripčním faktorem EMX1, který je důležitou
součástí vývojových procesů, které dávají za vznik jak neuronům čichové dráhy, tak i
neuronům hypotalamo-hypofyzárního komplexu (hypotalamo hypofyzární komplex
pomocí speciálních hormonů reguluje funkci pohlavních žláz).V konečném důsledku tedy
narušení funkce genu WDR11 vede k příznakům Kallmannova syndromu - tedy k
hypogonadizmu a anosmii.V tomto případě to byla chromozomální přestavba, která
přivedla vědce na stopu dalšího genu.
Kallmannův syndrom
– v 70 % mikrodelece chromosomu 15 paternálního původu či mikroduplikace,
unipaternální maternální disomie chromosomu 15, výskyt 1 : 10 000–20 000. Je malý
vzrůst, obezita, psychomotorická retardace, hypogonadismus, u mužského pohlaví
mikropenis, často kryptorchismus, u ženského pohlaví chybění malých a
nedostatečný vývin velkých stydkých pysků. Pro mentální retardaci se s ním v
centru asistované reprodukce nesetkáme.
Praderův-Williho syndrom
K neplodnosti nebo snížené plodnosti vedou často chromosomální aberace autosomů
nebo gonosomů (heterochromosomů). Mohou být numerické nebo strukturální.
Numerické aberace autosomů jsou například Downův syndrom, Patauův syndrom,
Edwardsův syndrom.V centrech asistované reprodukce se s nimi nesetkáme.
Balancované reciproké translokace a Robertsonské translokace mohou být spojeny s
poruchami fertility. K Robertsonským translokacím dochází mezi akrocentrickými
chromosomy 13, 14, 15, 21 a 22. Nejčastěji jde o centrickou translokaci 13. a 14.
chromosomu nebo 14. a 21. chromosomu. Nositelé Robertsonských nebo reciprokých
translokací mají riziko, že jejich gamety ponesou nebalancovanou chromosomální
translokaci, která může způsobovat spontánní aborty či plody s mnohočetnými
vývojovými vadami a mentální retardací. Nositelé vzácné translokace der(21;21) –
nemohou mít zdravého potomka – doporučuje se dárcovství gamet.
Další vrozené chromosomální aberace mohou být tzv. marker chromosomy, ring
chromosomy a další aberace.
Chromosomální aberace a neplodnost
– výskyt asi 1 : 2500. Nejčastěji jde o klasický
karyotyp 45, X. Může jít i o jiné chromosomální
abnormity, např. inverzi X chromosomu, deleci
raménka X chromosomu.Tyto ženy jsou malého
vzrůstu, mají primární amenoreu a další známky
typické pro tento syndrom (pterygium colli, ve 40 %
vrozené vady ledvin, v 15 % vrozené srdeční vady).
Mozaika 45, X/46, XY
- způsobuje smíšenou gonadální dysgenezi.
Genotyp může být jak mužský, tak ženský.
Většinou se u těchto jedinců vyskytuje sterilita
- Cave: gonadoblastom
Syndrom 47, XXX
- výskyt asi 1 : 1000–1500 žen. Ženy jsou obvykle
vyššího vzrůstu. Menarche může nastupovat
později, často je oligomenorea. Může být i
sterilita, ale některé ženy s tímto syndromem
mají normální plodnost.
Turnerův syndrom
Klinefelterův syndrom
XXY aneuploidie je nejčastější poruchou pohlavních
chromozómů s prevalencí 1:500 mužů obecné populace. V
literatuře je uváděn rozptyl incidence KS 1 – 2 % narozených
chlapců.
V kojeneckém věku lze aneuploidií gonozomů odhalit
cytogenetickým vyšetřením chlapců s hypospadií, mikropenisem
nebo kryptorchismem. V batolecím období, je někdy u chlapců
pozorováno vývojové zpoždění, a to zejména v expresi
jazykových dovedností. U dětí mladšího školního věku lze na KS
myslet při řečových, behaviorálních a sociálních problémech
dítěte. U starších dětí a adolescentů vedou k diagnostice této
gonozomální aneuploidie různé endokrinní poruchy, opožděný
pubertální vývoj, eunuchoidní habitus, gynekomastie, nebo malá
varlata. U dospělých se diagnóza stanovuje nejčastěji v rámci
vyšetřování neplodnosti nebo nálezu maligního nádoru prsu.
Důležitou roli v mužské infertilitě hrajeY chromosom.Y chromosom obsahuje geny,
které zodpovídají za vývoj jedince mužským směrem, za vývoj mužských gonád a za
spermiogenezi. Na krátkém raménkuY chromosomu (Yp11.3) se nachází testis
determinující faktor – SRY, který zodpovídá za diferenciaci gonád. Na dlouhém
raménkuY chromosomu je mnoho genů a genových rodin, které zodpovídají za
spermatogenezi (Yq11.23), tzv. azoospermia faktor – AZF. Na chromozomuY mohou
být velké delece, které obsahují oblast AZF region, vedoucí k azoospermii. Důležité
jsou mikrodeleceYq (oblast AZF) chromosomu, detekovatelné pouze na molekulárně
genetické úrovni. Oblast AZF se dělí na úseky AZFa, AZFb, AZFc. Delece oblasti AZFa a
kompletní delece oblasti AZFb způsobují azoospermii a mají špatnou prognózu, pokud
jde o nalezení spermií, a to i operačními metodami. Parciální delece AZFc mají
variabilní fenotyp, obvykle těžkou oligozoospermii. Mikrodelece AZF oblasti vznikají
obvykle de novo. Prostřednictvím metod asistované reprodukce se tyto mikrodelece
mohou přenášet na potomky mužského pohlaví a způsobovat i jim poruchy
spermatogeneze.
AZF – azoospermia faktor
Od roku 2014 EAA a EMQN doporučují rozšířenou analýzu poskytující
charakterizaci a dimenzování zjištěných mikrodelecí AZF regionu
pomocí samostatného definovaného souboru markerů. Další
charakterizace / dimenzování mikrodelecí regionu AZF je užitečná pro
zjištění pravděpodobnosti získání funkčních spermií u pacientů s
parciálními mikrodelecemi v porovnání s pacienty vykazující kompletní
deleci jednoho nebo více z AZF oblastí. Například, gr / gr
mikrodelece, což je AZFc subdelece, je obvykle spojena s mírnějším
fenotypem než u jedinců s klasickou plnou AZFc (b2/b4) mikrodelecí.
AZF – azoospermia faktor
AZF – azoospermia faktor
Cystická fibróza
CFTR gen, 7 chromosom (250kb), 2017 mutací
Muži: CBAVD-Congenital bilateral absence of the vas deferens
Porucha vývoje chámovodů, nadvarlete a semenných váčků
95% mužů s CBAVD jsou neplodní. Zvýšená viskozita v pohlavních
cestách muže zapříčiňuje obstrukční azoospermii. Obstrukční
azoospermie může být zcela izolovaným příznakem
Nejčastější mutace asociované s CBVAD: 5T varianta v intronu 8, R117H
Ženy: snížení plodnosti pro větší viskozitu cervikálního hlenu, častá
primární, nebo sekundární amenorhea v důsledku poruch výživy a plicních
změn.
Metody asistované reprodukce
znamená zavedení spermií tenkým plastovým katétrem přes hrdlo děložní
do dutiny děložní.
Provádí se v případě, že spermiogram vykazuje patologické hodnoty (v
ejakulátu je malé množství spermií, spermie mají sníženou pohyblivost),
nebo v případě negativního poskoitálního testu (vyšší neprostupnosti hlenu
děložního hrdla). Podmínkou je alespoň jeden prostupný vejcovod.
Pokud dochází u ženy k ovulaci, lze inseminaci provést v naturálním cyklu, to
je bez hormonální stimulace, při poruchách ovulace užíváte před IUI
stimulační léky, nejčastěji klomifencitrát (Clostilbegyt, Clomhexal,
Serophene,...)
IUI – intrauterinní inseminace
- hormonální stimulace vyvolá ve vaječnících tvorbu a zrání vajíček (v tzv.
folikulech)
- V příslušnou dobu, která se stanoví pomoci jednoho či více hormonálních
a ultrazvukových vyšetření, se z vaječníků odsaje obsah folikulů, v němž
se pak v laboratoři vyhledávají oocyty.
- Odběr folikulární tekutiny probíhá v krátkodobé narkóze pomocí
ultrazvukové sondy transvaginálně.
Odběr vajíček (oocytů)
Odběr spermií
PESA - Percutaneous Epididymal Sperm Aspiration
Odběr spermií
MESA – microsurgical epididymal sperm aspiration
Odběr spermií
TFNA -Testicular Fine NeedleAspiration
Odběr spermií
PercBiopsy - Percutaneous biopsy of the testis
Odběr spermií
TESE - Testicular sperm extraction
Odběr spermií
Microsurgical
testis biopsy
Postup:
Hormonální léčba stimulující dozrání několika vajíček
- – podání antagonisty gonadotropiny uvolňujícího
hormonu (GnRH) potlačí aktivitu všech ostatních
hormonů
- – poté jsou podány gonadotropiny, které stimulují růst
folikulů a vyvolají ovulaci
Sledování průběhu léčby:
- měření růstu folikulů (transvaginálním UZ)
- Individuální dávkování léků (prevence nežádoucích
účinků- hyperstimulační syndrom)
IVF – in vitro fertilizace
Odběr oocytů a spermií prováděný tentýž den
– odběr oocytů obvykle v krátkodobé narkóze, trvá asi 10 až 20 minut, pod kontrolou
transvaginálního UZ (32 – 36 hodin po poslední hormon. injekci)
Oplození (fertilizace)
– příprava vajíček, spermií a společná kultivace do druhého dne
- prohlédnutí oplozených vajíček pod mikroskopem
Embryotransfer (ET) – obvykle 2-3 dny po oplození (v případě PGD transfer 5-6den)
- transvaginální transfer 1- 2 embryí
- umístnění embryí do dělohy
- zbylá embrya jsou zamražena - kryokozervace
Těhotenský test, sledování průběhu těhotenství, možnost AMC
IVF
Mikromanipulace – intracytoplazmatická injekce spermií (ICSI)
Technika, při které je pomocí speciálního přístroje (mikromanipulátoru) vpravena jediná
spermie přímo do cytoplazmy vajíčka. Užívá se v případě nedostatečných parametrů
spermiogramu partnera (nízká koncentrace a pohyblivost spermií), při získání spermií
chirurgickým odběrem z varlete, při opakovaném selhání oplození v předchozích cyklech, u
imunologického faktoru a v některých dalších indikovaných případech.
Prodloužená kultivace embrya
Ve speciálním médiu je možné kultivovat některá embrya do nejvyššího stádia vývoje,
kterého lze v laboratoři dosáhnout (do tzv. blastocysty). Kultivace do tohoto stádia trvá
přibližně 5 – 6 dní. Prodloužená kultivace umožňuje delší sledování vývoje embryí a vybrat
nejkvalitnější embrya pro transfer. Sníží se tak pravděpodobnost zavedení embryí s
omezenou schopností buněčného dělení. Embrya jsou transferována do lépe připravené
děložní sliznice a mají vyšší šanci na uchycení.
Asistovaný hatching (AH)
Princip metody spočívá v šetrném otevření obalu embrya (zona pellucida) laserem. Cílem je
zvýšit úspěšnost uchycení (implantaci) embryí v děloze. Indikací k AH je věk pacientky nad 35
let, opakované nedosažení těhotenství po transferu kvalitních embryí nebo také zvýšená
hladina FSH u pacientky. AH může pacientce doporučit embryolog v případě zjištění opticky
silnějšího obalu embrya.
Další metody asistované reprodukce
rbeharka@fnbrno.cz
Děkuji za pozornost