Podkmen Chelicerata (klepítkatci)
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE
CZ.1.07/2.2.00/15.0204
Biologie parazitických členovců
• cca 40 000 druhů
• cephalothorax - 2 páry ústních končetin: 1. chelicery, 2. pedipalpy
Žijící fosilie Xiphosura (ostrorepi)
reprezentují jedinou recentní
skupinu klepítkatců z třídy hrotnatců
(Merostomata). Tvarový
konzervativizmus.
Kathrin Fahrein, Giovanni Talarico, Anke Braband and Lars Podsiadlowski (2007) The complete mitochondrial
genome of Pseudocellus pearsei (Chelicerata: Ricinulei) and a comparison of mitochondrial gene
rearrangements in Arachnida. BMC Genomics, 8:386
Acarina (roztoči)
Postavení parazitických skupin členovců v zoologickém
systému. Základy bionomie, klasifikace a evoluce
parazitických skupin roztočů:
Parasitiformes, Acariformes
• 10 000 druhů
• adaptace k parazitismu: postupná ztráta segmentace
• ústní ústrojí - vytváří se složitě utvářený chobotek
• vývoj - metamorfóza
• vajíčko - larva - nymfa - imago
• L. - 3 páry končetin
• N. - 4 páry končetin (protonymfa, deutonymfa)
Tělo roztoče:
 chelicery, pedipalpy
 1. gnathosoma + 2. idiosoma
proterosoma gnathosoma
propodosoma
podosoma idiosoma
hysterosoma metapodosoma
opisthopodosoma
 končetiny: coxa, trochanter, femur, genu (patella), tibia, tarsus, apotele
Pohled shora Pohled zdola
Základní charakteristiky roztočů
Anatomie samce r. Ixodes Anatomie samice r. Ixodes
Dýchací systém: stigmata
Smyslové orgány: kontaktní chemoreceptory
distanční chemoreceptory - Hallerův orgán
jednoduchá očka na okraji scuta
Příjem potravy:
 gonotrofický cyklus
 žaludek – divertikuly
 diferenciace buněk - zvětšení objemu až 200x
 adaptace tělního pokryvu
Rozmnožování a vývoj:
Argasidae - mají za život 4 až 6 gonotrofických cyklu
Ixodidae - jen jeden gonotrofický cyklus
Počet hostitelů ve vývojovém cyklu:
 3H VC: Ixodes (L, N, I)
Dermacentor
 2H VC: Rhipicephalus
psi, kočky, skot, koně
L neopouští hostitele, ale na nem se mení v N
 1H VC: Boophilus
dobytek (Amerika)
L - N - I vše na jednom hostiteli
Parasitiformes AcariformesOpilioacariformes
(Anactinotrichida) (Actinotrichida)
Opticky neaktivní chitin na setách Opticky aktivní chitin
Acari
volné koxy
(nesrostlé s ventrální kutikulou)
epimery
(koxy srostlé s ventrální kutikulou)
1 – 4 páry stigmat
1. bez stigmat
2. sekundární stigmata na různých
částech těla
dorsosejugální rýha
Ixodida MesostigmataHolothyrida
Parasitiformes
Na ostrovech Indického
oceánu, v Austrálii a
v neotropech. Živí se
převážně tělovými tekutinami
mrtvých bezobratlých.
detail nohy
(1. pár končetin)
Hallerův orgán
gnathosoma
idiosoma
podosomaopistosoma
pro-meta-
scutum
stigma
pohlavnní
otvor
anální otvor
koxa
Ixodidae
(hard ticks)
Argasidae
(soft ticks)
Nuttalliellidae
Ixodida
 ve všech stádiích životního cyklu mají
capitulum uloženo terminálně
 scutum - sklerotizovaný štítek na dorsální
straně (vykazuje zřetelný pohlavní dimorfismus)
 životní cyklus zahrnuje obligátně 3 vývojová
stádia.
 sají relativně dlouho
 přizpůsobení především aridním a
semiaridním podmínkám
 na dorsální straně není sklerotizované
scutum – tělní stěna má spíše kožovitý
charakter
 dospělci se vyznačují minimálním
sexuálním dimorfismem
 kromě larválních stádií mají gnathosomu
uloženou v prohlubni (camerosomatu)
 variabilní počet vývojových stádií
 sají poměrně krátce
 jednohostitelská, dvouhostitelská a trojhostitelská, přičemž
naše domácí fauna zahrnuje téměř bez výjimky klíšťata
trojhostitelská
 přirozeným prostředím klíšťat jsou zejména biotopy lesů,
křovin a pastvin s křovinami vyžadují vysokou vlhkost vzduchu,
hojně se nacházejí v okolí řek
 dospělci se při vyhledávání vhodného hostitele nacházejí ve
výšce do jednoho metru; napadají vyšší zvěř a také člověka
 nymfy a larvy v hrabance, trávě a na rostlinách čekají na svého
hostitele ve výšce od 5 do 50 cm; napadají menší živočichy
Těžiště dnešního rozšíření – tropy a subtropy
Hypotézy o vzniku klíšťat zahrnují období od 120 do 360 mil. let
• původní hostitelé: ptáci, plazi nebo obojživelníci???
• od počátku minulého století byla klíšťata považována za přenašeče onemocnění na lidi a
zvířata (bakteriální, virové a protozoární nákazy); v posledním desetiletí v celém světě
popsáno větší množství bakteriálních onemocnění přenášených klíšťaty!!!
• druhý nejčastější přenašeč zoonóz po komárech; mikroorganismy přenášené klíšťaty
způsobují vážná onemocnění u zvířat a člověka v mnoha tropických a subtropických
oblastech, i v pásmech mírného klimatu
• rickettsie, borrelie, Francisella tularensis - klíšťata mohou fungovat jako přenašeči a zároveň
hostitelé patogenů, kdy přenášejí bakterie na obratlovce kousnutím slinami a mezi sebou
infekci šíří mezi jednotlivými vývojovými stadii a přes vajíčka; některé bakterie mohou též
usmrtit klíště samotné
• některé endosymbiotické bakterie z rodu Francisella izolované z klíšťat a přenášené jejich
vajíčky nemohou nakazit obratlovce cestou sání krve, dokud neinfikují slinné žlázy klíšťat
Zjednodušovánívývojovéhocyklu,zmenšování
těla
Životní cyklus tří-hostitelských klíšťat (Ixodidae „hard ticks“)
Příklady:
Ixodes – vektor Lymeské boreliózy,
babeziózy, lidské granulocytární
ehrlichiózy
Amblyomma - tularemie, ehrlichióza,
horečka skalistých hor
Dermacentor – horečka skalistých hor,
coloradská klíšťová horečka, tularemie,
klíšťová paralýza
Rhipicephalus - horečka skalistých hor,
horečka boutonneuse
Vývojový cyklus trvá zpravidla více než tři roky, méně často dva roky. Nasátá samička odpadne z třetího hostitele a klade vajíčka (1), obvykle na
podzim. Vyklubou se 6tinohé larvy (2) a přezimují v tomto stadiu. Následující jaro naleznou prvního hostitele, obvykle malého hlodavce a přichytí
se (3). V pozdním létě nasáté larvy odpadnou z prvního hostitele (4) a mění se na nymfy (5), obvykle na podzim. Přezimují v tomto stadiu.
Následující jaro nymfy vyhledají druhého hostitele (6), obvykle jím bývá jiný hlodavec nebo zajícovec, a přichytí se. Nymfy sají na druhém hostiteli
a odpadnou později v létě (7). Nymfy se mění na dospělce (7a-7b). Dospělce přezimují. Následující jaro vyhledají třetího hostitele, obvykle
většího býložravce (včetně jelenů a turovitých), masožravce nebo člověka (8). Nasají se a párují na třetím hostiteli během léta. Na podzim,
samička odpadne a klade vajíčka. Samičky mohou opakovaně sát a klást vajíčka. Tři hostitelé nemusí představovat jiný druh nebo individuum.
Člověk může sloužit jako první, druhý i třetí hostitel.
Životní cyklus dvou-hostitelských klíšťat (Ixodidae „hard ticks“)
Příklad:
Hyalomma marginatum - vektor
Crimean-Congo virové hemoragické
horečky.
Vývojový cyklus zpravidla trvá dva roky. Nasátá samička odpadne z druhého hostitele a klade vajíčka (1), obvykle na podzim. Vyklubou se 6tinohé
larvy (2) a přezimují v tomto stadiu. Následující jaro naleznou prvního hostitele, obvykle hlodavce nebo zajícovce a přichytí se (3). Larvy se mění
na nymfy na prvním hostiteli (3a-3b). Nasáté nymfy odpadnou z prvního hostitele, obvykle v pozdním létě nebo na podzim (4) a přezimují ve
stadiu nymfy. Nymfy dospívají v následní jaro (5) a hledají druhého hostitele (6), obvykle jím bývá větší býložravec. Během léta dospělci sají na
druhém hostiteli a párují se. Na podzim, samička odpadne z druhého hostitele a klade vajíčka. Samičky mohou opakovaně sát a klást vajíčka.
Člověk může sloužit jako první i druhý hostitel. Druhý hostitel může byt ten samí druh nebo jedinec jako první hostitel.
Životní cyklus jedno-hostitelských klíšťat (Ixodidae „hard ticks“)
Všechna stadia zůstávají na tom samém hostiteli. Hostitele opouštějí před kladením vajíček. U některých druhů byl prokázán vertikální
transovariální přenos patogenu Babesia. Gravidní samičky kladou vajíčka do okolního prostředí (1). Vyklubou se 6tinohé larvy (2). Larvy se
přichytí k hostiteli a po dvou svlékáních (3a-3c) se vyvíjejí v dospělce (3). Člověk může sloužit jako náhodný hostitel pro druhy běžně přítomné
na zvířatech, ale ve většině případů nehostí všechna tři vývojová stadia. Samička odpadne z hostitele a klade vajíčka (4), cyklus se opakuje.
Příklad:
Rhipicephalus annulatus – vektor babeziózy
Tříhostitelský cyklusDvouhostitelský cyklus
Jednohostitelský cyklus
Evoluce hostitelských cyklů
Anální otvor
Pohlavní otvor
palpy
hypostom
Gnathosoma (capitulum)
stigmální destička
palpy
hypostom
4. článek palp
IxodesProstriata
Ixodes ricinus, Ixodes scapularis - mají podobnou biologii jako Dermacentor reticulatus a jsou rozšířeni v
Evropě (I. ricinus) a v Severní Americe (I. scapularis). Jsou hlavními přenašeči lymské choroby.
I. ricinus
I. scapularis
I. ricinus +
10 spp.
Ixodes ricinus je nejběžnější druh klíštěte vyskytující se ve střední Evropě, žije také v severní Africe, v Alžíru a v Tunisu. Běžně
se s tímto druhem setkáváme v listnatých a smíšených, dostatečně vlhkých porostech. Klíšťata se objevují již počátkem dubna.
Nejvyšší frekvence dospělců je v dubnu a květnu. V letních měsících jejich výskyt prudce klesá, koncem léta a začátkem podzimu
se s klíšťaty opět setkáváme, avšak výskyt již není tak masový. Je to typický trojhostitelský druh. Dospělá samice napadá člověka a
velká zvířata, nymfa cizopasí na člověku, menších lesních savcích a ptácích, larva napadá drobné lesní savce, ptáky a plazy. Je
přenašečem virů klíšťové encefalitidy, virů skupiny Kemerovo a Tribeč, Borrelia burgdorferi, Anaplasma phagocytophilum,
Rickettsia helvetica, Francisella tularensis a Babesia microti. V ČR byl z tohoto druhu izolován také virus Uukuniemi a v Německu
virus Eyach.
Ixodes ricinus
nymfa
vlevo
vpravo
Ixodes scapularis
Přenos: Borrelia burgdorferi
Babesia microti
Ehrlichia ewingii
Anaplasma phagocytophilum
I. holocyclus
I. persulcatus se vyskytuje se v oblasti listnatých
a smíšených lesů V a SV Evropy a asijského
Ruska a je typickým obyvatelem jihosibiřské
tajgy. Je hlavním přenašečem ruské jaro-letní
encefalitidy v tajze Eurasie. Je také prokázán
přenos B. burgdorferi, A. phagocytophilum a B.
microti.
Ixodes holocyclus
I. holocyclus (a také I. tasmani ) je australským vektorem patogenu
Rickettsia australis, zodpovědného za onemocnění tzv. queenslandský
klíšťový tyfus. Rezervoárovými zvířaty jsou hlodavci, vačice a psovité šelmy.
I. pacificus
I. scapularis I. ricinus
I. persulcatusI. ricinus
I. pacificus
I. scapularis
I. holocyclus
I. persulcatus
I. tasmani
australská linie = cca. 28 spp.
Ixodes (cca 250 druhů)
Metastriata
Metastriata
Amblyomma americanum
Amblyomma cajennense
A. cajannense
(jihoamerické klíště) je
vektorem patogenu
Rickettsia rickettsii v
severní, centrální a jižní
Americe.
Amblyomma
Amblyomma exornatum
z ještěrů (předtím znám jako
Aponomma exornatum)
Aponomma elaphense
Aponomma
Bothriocroton hydrosauri (předtím
pod jménem Aponomma hydrosauri)
Téměř všichni zástupci rodu
Aponomma parazitují plazy, jenom
4 druhy se adaptovali na primitivní
australské savce (Monotremata,
Marsupialia).
Metastriata
Haemaphysalis
H. concinna (klíšť lužní) je široce rozšířen v celé Eurasii a je
nejhojnějším zástupcem rodu v ČR. Nalézáme jej především v
nížinných lesích s hojným porostem křovin, většinou na vlhčích,
teplých místech. Vyskytují se v přírodě od května do října. Je to
trojhostitelský druh. Larvy a nymfy cizopasí na ptácích a
menších, ale i velkých savcích a také plazech. Dospělci
napadají velké savce. Člověka napadají nymfy a samice.
Přenáší virus klíšťové encefalitidy a Rickettsia sibirica.
H. concinna
H. punctata
H. punctata (klíšť stepní) je rozšířen
v Evropě, severní Africe a Přední Asii.
Jeho stanoviště jsou stepní a lesostepní
biotopy včetně pastvin. Jedná se o typický
trojhostitelský druh. Je přenašečem virů
klíšťové encefalitidy, viru Bhandža a
Tribeč, Coxiella burnetii, a prvoků Babesia
a Theileria .
Rhipicephalus
R. sanguineus - celosvětově rozšířený druh, zpravidla v teplých
suchých oblastech. Jde o hlavního vektora babesiózy (Babesia
canis vogeli), ehrlichiózy a rickettsiózy.
R. sanquineus
R. appendiculatus
R. appendiculatus
na uchu krávy
hexagonální základna capitula
Rhipicephalus (Boophilus) microplus
• jednohostitelský cyklus
• přenos patogenů Babesia bovis, Babesia bigemina, Anaplasma marginale
Hyalomma H. marginatum
potenciální vektor theileriozy
H. marginatum (dorzální pohled)
H. marginatum - rozšíření v jižní
Eurasii. Cizopasí na drobných i
větších savcích a ptácích, může
napadat i člověka. Dvou-hostitelský
druh, který přenáší virus konžskokrymské
hemoragické horečky,
virus Bhandža a virus Dhori.
H. impeltatum
na tele krávy
D. andersoni
D. marginatus je rozšířen v Eurasii, zasahuje do stepních oblastí a na některých
místech i do lesů. Je trojhostitelským klíštětem a cizopasí na drobných i velkých
savcích, přičemž člověka napadá zřídka. Přenašeč viru středoevropské klíšťové
encefalitidy, viru konžsko-krymské hemoragické horečky, viru Bhandža, Rickettsia
sibirica, R. slovaca, R. conorii, Francisella tularensis a výtrusovců r. Babesia.
Dermacentor andersonii žije v Severní Americe a je vektorem
Rickettsia rickettsii, Francisella tularensis, viru Powassan a viru
koloradské klíšťové horečky.
D. reticulatus
D. reticulatus je adaptován na oblasti s
chladnějším a mírnějším klimatem
Evropy, preferuje stín a vlhko, nejčastěji
v lesích, parcích, křovinách. Je hlavním
vektorem babeziózy způsobené druhem
Babesia canis canis. Ekvivalentem v
Severní Americe je D. variabilis.
Dermacentor
D. marginatus
obdélníková základna capitula
Životní cyklus mnoho-hostitelských klíšťáků (Argasidae „soft ticks“)
Příklad:
Ornithodoros a Carios - návratná
horečka (TBRF)
Dvě nebo více stadií nymf sajících krev. Párování obvykle a kladení vajíček vždy probíhá mimo hostitele na chráněném místě (hnízda). Vyklubou se
6tinohé larvy (1), které vyžadují hostitele v blízkosti úkrytu. Když ho naleznou, krmí se několik hodin až dní, v závislosti na druhu (2). Po nakrmení
opouštějí hostitele a na chráněném místě se mění v nymfu (3a-b). Nymfy rychle vyhledají druhého hostitele a nakrmí se (4), obvykle to trvá jednu
hodinu. Druhý hostitel bývá zpravidla ten samý druh/jedinec jako první. První instar nymfy opouští hostitele a na chráněném místě se mění na
další instar nymfy (5a-b). Tento cyklus může pokračovat až do sedmého instaru nymfy (6) v závislosti na druhu. Poslední instar nymfy po nakrmení
opustí hostitele a na chráněném místě se mění na dospělce (7a-b). Dospělci mohou pokračovat v sání hostitele (8), krmí se rychle a odpadávají
po každém nasátí. Samice některých druhů kladou skupinu vajíček po každém jídle. Člověk bývá jenom náhodný hostitel pro všechny stadia.
Argas
Původní parazité volně žijících zvířat, domestikací se dostávají do blízkosti člověka.
Klíšťáci žijí v hnízdištích městských zdivočelých holubů. U člověka vzniká v místě
vpichu karmínový, několik týdnů přetrvávající erytém o průměru až 5 cm. Toxiny,
anestetika i antikoagulantní látky, obsažené ve slinných žlázách mohou u citlivějších
jedinců způsobit zvracení a zrychlení tepu včetně vážných alergických komplikací.
Nebezpečí druhotných infekcí. Mezi drůbeží navzájem mohou klíšťáci přenášet ptačí
tuberkulózu a řadu dalších významných onemocnění.
• Argas reflexus (Klíšťák holubí) - parazit holuba skalního (Columba livia), jehož
domestikací se dostal do blízkosti člověka. Ve střední a severní Evropě jen v
synantropním prostředí (též u kavek), ve volné přírodě ve středomoří, v sev. Africe
a na blízkém a středním východě.
• A. vulgaris (Klíšťák obecný) - parazit volně žijících ptáků, ale i v synantropním
prostředí. Podobný předchozímu. Především ve střední Asii, u nás jen na jižní
Moravě, dále na Slovensku.
• A. persicus (Klíšťák zhoubný) - parazit domácí drůbeže v nejteplejších oblastech
Slovenska a dále na jihovýchod. Přenos: Treponema gallinarum, Yersinia pestis,
Bacillus antracis, Borrelia spp., Rickettsia prowazekii .
• A. vespertilionis (Klíšťák netopýří) - parazit netopýrů. V úkrytech netopýrů, tedy i v
synantropním prostředí. Především v Asii, ale i v Evropě. Sání na člověku nebylo v
ČR zaznamenáno, přenos Treponema vespertilionis, Coxiella burnetii (Q horečka).
A. persicus
A. reflexus
Potenciální vektor Borrelia burgdorferi
Argas (Microargas) transversus
parazit galapágských obřích želv
Argasové uvnitř pod
krunýřem
Ornithodoros moubata
Ornithodoros parkeri
Carios kelleyi (předtím Ornithodoros kelleyi)
Ektoparazit netopýrů
Návratná horečka (návratný tyfus)
Nothoaspis amazoniensis
OtobiusOtobius megnini
Parazituje v uších zvířat i člověka.
Samice s nymfami na zádech
A. marginatus
Antricola
z netopýrů
z netopýrů
Ixodida MesostigmataHolothyrida
Parasitiformes
Na ostrovech Indického
oceánu, v Austrálii a
v neotropech. Živí se
převážně tělovými tekutinami
mrtvých bezobratlých.
detail nohy
(1. pár končetin)
Hallerův orgán
Mesostigmata
• velká variabilita životních strategií, mnohonásobný vznik parazitismu
tritosternum
stigma + peritrema
Haemogamassidae
Hirstionyssidae
Dermanyssidae
Macronyssidae
Rhinonyssidae
Spinturnicidae
Raillietiidae
Entonyssidae
Varoidae
Halarachnidae
Macrocheles muscaedomesticae
• roztoči přichyceni k Stomoxys calcitrans
Macrochelidae
životní cyklus 5 – 12 dní
Ornithonyssus sylviarum (čmelíkovec
ptačí) je parazit drůbeže a volně žijících
ptáků. V USA izolovány viry západní a
východní koňské encefalitidy, virus St.
Luis.
Ornithonyssus bacoti (parazit hlodavců)
Macronyssidae
Ornithonyssus bursa
(parazit ptáků)
Dermanyssidae
• rychlý životní cyklus (7 dní)
• parazit vrabců, špačků, holubů, drůbeže, dlouhodobé hladovění
• kosmopolitní rozšíření
Dermanyssus gallinae (čmelík kuří)
Dermanyssus americanus Dermanyssus hirundinis
Spinturnicidae
Spinturnix
Roztoči dýchacích cest
Ptilonyssus
Rhinoecius aegolii
R. aegolii v nosních dutinách sovy
Rhinonyssidae
HalarachnidaePneumonyssus caninum
Plíce opice
parazitované
P. simicola
Varroa destructor (kleštík včelí)
• infekční onemocnění včel (varroáza)
• V. destructor (Anderson a Trueman, 2000) původně označovaný jako V. jacobsoni
(Oudemans, 1904)
• původ v Indii, kde jsou včely vůči němu rezistentní, na rozdíl od včel evropských
• v ČR rozšířen od 70. let 20. století
• napadá především plod ale i dospělce, které značně oslabuje sáním hemolymfy
• včelstvo postupně slábne, líhnou se včely s nedokonale vyvinutými křídly, zakrnělými nohami či
menším počtem noh; následuje zkrácení délky života včel
• léčba se provádí po sběru medu v podzimních měsících
• v zimě na přelomu let 2007–2008 zahynula v důsledku varroázy přibližně třetina včelstev v ČR
Varroidae
Zpr
Zdroj: http://www.novinky.cz/domaci/367144-cesky-
vcelar-prisel-na-to-jak-zachranit-hynouci-vcelstva-po-
celem-svete.html
Ze dne 17.4.2015
Parasitiformes AcariformesOpilioacariformes
(Anactinotrichida) (Actinotrichida)
Opticky neaktivní chitin na setách Opticky aktivní chitin
Acari
volné koxy
(nesrostlé s ventrální kutikulou)
epimery
(koxy srostlé s ventrální kutikulou)
1 – 4 páry stigmat
1. bez stigmat
2. sekundární stigmata na různých
částech těla
dorsosejugální rýha
Sarcoptiformes
(astigmata)
Trombidiformes
(prostigmata)
Acariformes
Agrotis infusa parazitovaná
zástupci Trombidiformes
nymphochrysalis
(protonymfa)
larva
deutonymfa
imagochochrysalis (tritonymfa)
imago
ovum
deutovum
Životní cyklus Neorombicula autumnalis: Dospělci žijí v půdě a listí, kde samička na podzim klade vajíčka a umírá. Z vajíčka se vylíhne šestinohá
larva, která je jediným parazitickým stadiem sametky. Po vylíhnutí larva vyšplhá na vegetaci a čeká na oběť, kterou jsou teplokrevní obratlovci: myši, hraboši,
krtci, psi, kočky, lidi. Larva ( cca 0,2 mm) se po těle hostitele se pohybuje velmi rychle, a dostane se do míst kde může snadněji proniknout pod kůži; jako jsou
u lidí oblasti třísel, pohlaví, vnitřní strana stehen, pupek, podpaždí, podkolenní jamky, kožní záhyby. Kůži naruší chelicery. Okamžik napadení je nebolestivý,
do ranky vypouští silně lytický sekret slinných žláz. Larva saje vzniklou drť nekrotických kožních buněk hostitele. Kousnutí po několika hodinách od odpadnutí
vyvolává poměrně bouřlivou alergickou reakci se silným svěděním - zarudlé místa, podobně jako u komárů. Po sání (2-3 dny) larva odpadne a vyvine se přes
3 fáze (inaktivní protonymfam, dravá deutonymfa a inaktivní tritonymfa) do dospělého jedince.
Schéma larvy Neotrombicula autumnalis. A Dorsální pohled. B ventrální pohled. C sání; chelicery (CH) a
trubicovitá struktura (ST) na příjem lymfy a infiltrovaných buněk hostitele (IN), končetiny (LE)
A. B.
C.
Acarapis woodi
Samička v tracheji včely
Roztočík včelí žije v hlavních hrudních vzdušnicových kmenech včely
kam se dostane většinou během prvních 8 dnů života mladušky. Samička
klade 7-8 vajíček blízko steny trachey; v této době jsou chloupky
obklopující tracheální otvor ještě měkké, takže tam larva může lehce
vniknout. Rozmnožování probíhá ve vzdušnicích; po 2-3 týdnech
dorostou pohlavně zralé samice, které vylezou ze vzdušnic a napádají
další mladušky. Po napíchnutí vzdušnice se živí vysáváním hemolymfy.
Sáním roztočů je včela oslabena do té míry že postupně zcela ztrácí svoji
normální výkonnost. Při silném napadení je navíc ztěžováno zásobování
létacího svalstva kyslíkem, což může vést až ke ztrátě schopnosti létání.
Na silnější napadení taky ukazuje neklid včelstva. Dalším ukazatelem
jsou včely, které lezou před česnem, nemohou létat a shlukují se do
malých chomáčků na stéblech trav, listech a kamenech. Tyto včely mají
odstávající lehce vyvrácená křídla.
Tarsonemidae
• 0,1 - 0,4 mm, protáhlé červovité tělo
• žijí v kožních mazových žlázkách, obvykle několik exemplářů v jednom folikulárním váčku a živí se obsahem epiteliálních buněk;
šíří se např. společným používáním ručníků
• patogenita obou lidských druhů je minimální, proto se neuplatňuje žádný léčebný prostředek; napadení asi u 1/4 až 1/5 veškeré
populace (vzrůstá s věkem nad 60 let přes 50 % a používáním kosmetických přípravků)
• Demodex folliculorum (trudník tukový) ve vlasovém váčku žije tři a více jedinců (nos, zevní zvukovod, brada, nasolabiální rýha)
• D. brevis (trudník mazový) je subtilnější a žije jednotlivě
Demodicidae
D. canis - až 200 jedinců v jednom váčku, který se plní
zkrvaveným hnisem. Psi ztrácí srst a hubnou. Bez léčení i
fatální průběh.
Demodex folliculorum
D. folliculorum, D. brevis
• kožní onemocnění (demodikóza)
• žije v chlupových váčcích a mazových žlázách
• v malém množství žije v kůži většiny savců a teprve při oslabení
imunity dochází k jeho přemnožení
• při onemocnění způsobuje zánět chlupových váčků, jehož důsledkem
je vypadávání chlupů a tvorba zarudlých míst až puchýřků
Demodex canis (trudník psí)
Demodex gatoi žije v kůži koček a D. cati
ve vlasových folikulech koček
D. gatoi D. cati
Myobiidae
Myobia musculi
Cheyletiellidae
Ch. parasitivorax (králiky)
Ch. blakei (kočky)
Cheyletiella yasguri
(psy i člověk, přenos přímo i textiliemi)
Pyemotidae
Pyemotes ventricosus
parazit hmyzu
Sarcoptiformes
(astigmata)
Trombidiformes
(prostigmata)
Acariformes
Sarcoptiformes
(Astigmata)
L1 L2 N1 N2
N3
Hypotetický původní životní cyklus
L1 L (N1) (N3)
ovum deutovum larva nymfochrysalis nymfa imagochrysalis dospělec
Trombiculidae
N2
ovum prelarva larva protonymfa deutonymfa tritonymfa dospělec
L1 L N1 H N3
ovum deutovum larva protonymfa hypopus tritonymfa dospělec
Sarcoptes scabiei
Zákožka svrabová způsobuje při masovém napadení
záněty kůže a druhotné infekce, především po
rozškrábání. Svědění hlavně večer a po zahřátí.
Lokalizace: v místech s jemnou a tenkou kůží - mezi
prsty na rukou, místa krytá prádlem, zápěstí. Přenos
se uskuteční přímým a dlouhodobým kontaktem pohlavním
stykem, společným užíváním lůžka a
prostřednictvím kontaminovaných předmětů.
Sarcoptes sabei var. canis
Knemidocoptes
K. mutans
Ptačí svrab
• vyvolává jej parazitický roztoč K. pilae
• onemocnění známé jako vápenka se projevuje hlavně na zobáku, obočí, hlavě a nohách
• rohovina zobáku je jakoby proděravělá četnými dírkami, kůže v okolí zobáku a očí zduřuje a
je rovněž jakoby proděravělá
• změny i na prstech, kde dochází k silnému bujení rohovitých šupinek, často až do absurdních
rozměrů
• někdy bývá ložiskově postižena i některá opeřená část těla (okolí kloaky)
• v pokročilejších případech ptáci chátrají, často je možné pozorovat obtížné dýchání
K. pilae
Notoedres cati
(svrabovka kočičí)
Notoedres muris
Psoroptidae
Psoroptes ovis
P. cuniculi
Chorioptes bovis
Otodectes cynotis
Přísavka na koci
každé končetiny
Lynxacarus radovskyi
Listrophoridae
Myialges anchora
• samičky obklopeny vejci parazitují zanořeny
do kutikuly klošů (Hippoboscidae)
Epidermoptidae
Parazitický roztoč na larvě komára