www.vesmir.cz 343
Jedním z nejpozoruhodnějších znaků
plžů je tvarová rozmanitost jejich schránek.
­Ačkoli existují i plži se schránkami
druhotně redukovanými, plochými nebo
čepičkovitými, většina druhů se vyznačuje
spirálně stočenou schránkou (ulitou).
Takové druhy a jejich ulity pak rozdělujeme
do dvou skupin: na pravotočivé a levotočivé,
podle směru stáčení ulity v průběhu vývoje
jedince. Směr stáčení nejsnáze poznáme,
prohlédneme-li si schránku z horní, tj.
vrcholové strany. Pokud se spirála závitů
stáčí směrem od vrcholu ulity doprava
po směru hodinových ručiček, jde o plže
pravotočivého, pokud doleva proti směru
hodinových ručiček, jde o plže levotočivého.
Díváme-li se na ulitu z čelního pohledu,
tedy ústím k sobě a vrcholem nahoru, bude
u pravotočivých druhů směřovat ústí doprava,
u levotočivých doleva.
Směr stáčení ulity je řízen jedním jediným
genem a u naprosté většiny plžů jde
o velmi konzervativní, druhově specifický
znak. Jen zcela výjimečně, s frekvencí
obvykle menší než 1 : 10 000, se v populacích
setkáváme s jedinci opačně vinutými, než
je pro daný druh typické. V naší přírodě lidé
někdy nacházejí doleva stáčené ulity našeho
největšího a typicky pravotočivého plže,
hlemýždě zahradního (Helix pomatia), které
se tak stávají poměrně zajímavým sběratelským
kouskem (říká se mu někdy „hlemýždí
král“).
Stabilita směru stáčení ulity v rámci druhu
má jasný evoluční význam. Suchozemští
plži jsou hermafrodité a při rozmnožování
si obvykle dva jedinci vyměňují spermie.
Stavba reprodukčních orgánů však neumožňuje
výměnu spermií mezi jedinci opačně
vinutými. V populaci, kde zcela převažuje
pravotočivost, má levotočivý jedinec jen
mizivou šanci najít si partnera k rozmnožování.
Takový jedinec pak hyne bez zanechání
potomstva a s ním mizí z populace
i varianta genu pro „nesprávné“ stáčení
ulity. Proto je mutace genu pro stáčení ulity
pro plže velmi nevýhodná. Situace však není
tak úplně jednoduchá a ve světě se výjimečně
vyskytují i druhy, v jejichž populacích
se stabilně nachází určité procento opačně
vinutých jedinců či jejichž populace jsou
zcela smíšené. Existují i teorie, že změna
směru točivosti může být hnacím motorem
speciace, tedy vzniku nového druhu i bez
nutnosti prostorového oddělení populací.
Existence smíšených pravo-levotočivých
populací a jejich význam pro vznik nových
druhů je však stále spíše málo probádanou
záležitostí.
Pokud se vrátíme k našim plžům, zjistíme,
že naprostá většina druhů je pravotočivých,
a totéž platí i o plží fauně celého
světa. Mezi našimi suchozemskými plži je
výjimkou pouze čeleď závornatkovitých
(Clausiliidae). Všechny naše druhy – a je jich
26 – jsou levotočivé (i celosvětově převažují
v této čeledi levotočivé druhy). Další výjimkou
jsou dva druhy rodu vrkoč (Vertigo),
konkrétně vrkoč útlý (V. angustior, viz náš
článek) a vrkoč lesní (V. pusilla).
Proč globálně převažuje pravotočivost,
není známo. Je dost možné, že v evoluci točivosti
hrála roli prostá náhoda, kdy původní
společný předek plžů byl pravotočivý a levotočivost
se vyvinula nezávisle v průběhu
evoluce u více různých skupin.
Za praktickou zmínku také stojí, že
rozdíl v pravotočivosti a levotočivosti plžů
bývá obvykle opomíjen grafiky, fotografy
a ilustrátory, kteří v dobré víře zrcadlově
otáčejí snímky a obrázky plžů, nejčastěji
tak, aby plž „lezl“ do esteticky vhodného
směru. Výsledný obrázek je pak často
fakticky nesprávný, protože zobrazuje
druh stočený přesně naopak, než je pro něj
typické.  l
Kam se
točí ulity
odpověď na každou otázku —
Páskovka keřová (Cepaea
hortensis) je pravotočivý druh, stejně
jako většina plžů naší fauny. Vlevo je
zobrazen reálný pravotočivý jedinec,
vpravo jedinec levotočivý, vzniklý
pouhým zrcadlovým překlopením
obrázku.
V březnovém Vesmíru (Vesmír 96, 174, 2017/3) má
na obr. 2 jedna z ulit obrácený směr stáčení (Vrkoč
útlý, Vertigo angustior). Malakologům je možná vše
jasné, ale pro laika jsou zákonitosti hlemýždích ulit
záhadou. Jde u vrkoče útlého o pravidelný tvar ulity?
Jaký je poměr taxonomického výskytu pravotočivosti
a levotočivosti ulit mezi plži? Je známo, které geny
řídí směr stáčení?  Oldřich Lapčík
text odpovědi Veronika Horsáková
& Michal Horsák, snímek Michal Horsák