Záhada fosilie
z Červeného kopce
tického zástupce v rámci svého rodu. I když
dorůstá velikosti pouhé čtyři milimetry, převyšuje
všechny ostatní zrnovky svou velikostí až
o 30 procent.
„Velkým překvapením bylo, že náš „kampuský
gigant“ je na základě detailního porovnání znaků
na schránce nerozeznatelný od současných populací
z Altaje. Můžeme tak s velkou jistotou tvrdit,
že se jednalo o stejný druh,“ zdůraznil biolog.
Doplnil, že další kontrolou rozsáhlého materiálu
Vojena Ložka se podařilo zjistit, že se
tento druh zrnovky vyskytoval také v další lokalitě
u Brna, konkrétně na Stránské skále, a také
u rakouské Kremže. Areál tohoto druhu byl tedy
podle zjištění odborníků v  minulosti výrazně
větší než v současnosti a dosahoval od jižní
Sibiře až do střední Evropy.
Podle Horsáka potvrzují rozsáhlé výzkumy na
Sibiři, že pokud by někdo chtěl podniknout cestu
do středoevropské doby ledové, je tím nejlepším
místem oblast jižní části ruského Altaje u hranic
s Mongolskem a Čínou. Stále se tam vyskytují
společenstva rostlin, měkkýšů a obratlovců, která
jsou téměř nerozeznatelná od těch, která vědci
rekonstruují z fosilií ve střední Evropě.
„Nález v archivech z Červeného kopce napovídá,
že oblast Altaje nepředstavuje pouze refugium
naší přírody z poslední doby ledové, ale jako
útočiště fungovala po značnou část čtvrtohor
a umožnila přežití druhů, které u nás vyhynuly
před dávnými věky. Zrnovka, kterou jsme považovali
za místní endemit, je zde ve skutečnosti
pozůstatkem z většího rozšíření v minulosti,“
dodal Horsák. Ema Wiesnerová
Foto:JitkaJanů
Brněnský Červený kopec je věhlasný díky souvislým
uloženinám spraše, což je sediment, který
se tvořil pouze v dobách ledových. Spraše jsou
silně vápnité a zachovalo se v nich proto mnoho
schránek měkkýšů a obratlovců.
„Představují neocenitelný archiv umožňující
nahlížet do minulosti a rekonstruovat glaciální
prostředí mamutů a prehistorických lidí, například
právě za pomoci pozůstatků drobných ulit,“
podotkl biolog Michal Horsák.
Vlonisemuvespoluprácis kolegyz Univerzity
Karlovy podařilo najít a ztotožnit dosud neurčenou
fosilii plže právě z Červeného kopce. Zjistil,
že jde o zrnovku Pupilla alluvionica, kterou s kolegy
našli žijící na několika lokalitách v ruské
části Altaje.
Mezi prvními, kdo upozornil na možnosti
využití zkamenělin měkkýšů, byl český badatel
Vojen Ložek. „Právě on provedl odběr vzorků
slavných spraší z Červeného kopce. Kromě
charakteristických druhů doby ledové se tam
nacházel také jeden nápadně odlišný a v té době
neznámý druh. Jelikož se jednalo o vzorky staré
okolo 800 tisíc let, nebylo lehké jejich určení
a zhodnocení druhové samostatnosti tohoto plže.
Materiál byl proto na dlouhou dobu bez dalšího
výzkumu odložen do sbírkového fondu,“ přiblížil
osudy zkamenělin výzkumník.
Sám Horsák se k nalezeným schránkám plžů
dostal náhodou při revizi sbírek Vojena Ložka
a díky zkušenostem z předchozích výzkumů se
mu podařilo 40letou záhadu objasnit.
„Klíčem k řešení byl materiál získaný v pohořích
jižní Sibiře. Z této oblasti byl nedávno
popsán jako nový druh i plž zrnovka Pupilla
alluvionica. Není zatím známý z jiného místa
na světě, vyskytuje se jen na několika relativně
blízkých lokalitách v této části Střední Asie, kde
jsme ho nalezli také my,“ uvedl Horsák.
O druhové samostatnosti tohoto plže nebylo
podle Horsáka pochyb už při jeho popisu pouze
na základě schránek. Jedná se o takřka giganCo
je fosilie zač,
se nevědělo
čtyřicet let.
Průzkum mumie vyvrací legendy o Trenckově životě
>> pokračování ze strany 1
Aby dosáhli co nejlepších výsledků, vystavili
mumii mnohem vyššímu rentgenovému záření,
než používají při běžném vyšetření živého
člověka.
Díky podrobnému vyšetření teď mohou odborníci
pomoci zodpovědět některé z otázek a legend,
které se s osobností barona Trencka pojí.
„Hned po skenování bylo například zřejmé, že
v těle barona Trencka není žádný projektil, který
mu tam měl zůstat po zásahu kulkou,“ vyvrátil
jednu z domněnek Petr Vachůt z Muzea města
Brna a doplnil, že chtějí zjistit mimo jiné rozsahy
jeho zranění.
Antropologové budou zranění porovnávat
se seznamem, který mají zpracovaný studiem
historických pramenů. Podobu pak mohou srovnat
s dobovými i jinými vyobrazeními slavného
pandura. „Pro hodnocení zranění jsou pro nás
nejdůležitější kosti. Lebka je také důležitá pro
rekonstrukci podoby barona Trencka. Některé
informace, například o popálení na zádech v raném
dětství, ale potvrdit či vyvrátit nemůžeme,
protože měkké tkáně jsou porušené kontaktem
s  podložkou, na které baron leží,“ podotkla
Urbanová.
Přesto jim nečekaně dobrý stav mumie hodně
pomůže při rekonstrukci Trenckovy podoby.
„Překvapila nás zachovalost tkání, například
šlach a vazů. Z jejich rozvoje lze o tělesné stavbě
vyčíst víc než z kostry samotné. Pomůže nám to
mimo jiné určit, jak byly kosterní svaly vyvinuté,“
uvedla antropoložka. Velkou výhodou je také
fakt, že mumie je v natažené podobě.
I když je v dobrém stavu, zcela bez vad tělo
barona Trencka není. Na přelomu 19. a 20. století
totiž někdo mumii odcizil levý palec, který
se později objevil ve sbírkách Muzea města Brna
a začátkem března byl vrácen zpět.
Odborníci ho před tím také prozkoumali
a zjistili, že jej s velkou pravděpodobností někdo
mumii ukroutil. Podařilo se jim také vytvořit
trojrozměrný model palce, a když zjistili, že jsou
na něm zachované také papilární lišty, udělali
i otisk prstu Trencka. „Chtěli jsme se podívat na
vzory papilárních linií také na dalších prstech
rukou, ale to se nám nepodařilo s ohledem na
postavení rukou a ohnutí prstů. Zdokumentovali
jsme je však na nohou,“ doplnila Urbanová.
Přestože o tom, že palec levé ruky skutečně
patří mumii, odborníci nepochybují, rádi by to
prokázali také za pomoci analýzy DNA. Stejným
způsobem chtějí vnést jasno také do dalšího
mýtu. Baron Trenck má totiž oddělenou hlavu
od těla a legendy mluví o tom, že není jeho.
I  hlavu odborníci podrobili rentgenovému
vyšetření a Válek poznamenal, že pro vyvrácení
této pověsti mluví například fakt, že počet krčních
obratlů v lebce a v těle není větší než sedm,
tedy není nadpočetný. Antropologové i historici
doufají, že jim pořízená data pomohou zodpovědět
i otázku, proč a jak bylo po smrti vojenského
velitele s jeho tělem takto nezvykle nakládáno.
Ema Wiesnerová
Už předběžné
výsledky ukázaly, že
v Trenkově těle není
žádná kulka, kterou
měl být údajně
zasažen.
Botanici a zoologové z přírodovědecké fakulty jezdí už několik let do jihosibiřského
pohoří Altaj zkoumat, jak v našich zemích vypadala poslední doba ledová.
Loni se jim díky cestám na Sibiř podařilo odhalit jedno z tajemství geologické
lokality Červený kopec, která se nachází za bohunickým kampusem.
Foto:MuzeumměstaBrna