Dvěma prvními nepůvodními druhy, pro
které máme přímé doklady zavlečení, jsou
západoevropský suchozemský plž páskovka
hajní (Cepaea nemoralis) od r. 1890
a mlž slávička mnohotvárná (Dreissena
polymorpha) od r. 1891 (blíže v článku na
str. 255–256). Třetím, tentokrát vodním
plžem, byla levatka ostrá (Physa acuta),
o níž víme, že se do Evropy dostala ze
Severní Ameriky zavlečením opakovaně
a k nám doputovala prostřednictvím skleníkových
akvárií a bazénků v první polovině
20. stol. již jako zdomácnělý druh
z jižní Evropy. Dnes patří v našich nížinách
k jednomu z nejhojnějších vodních
měkkýšů, zejména na silně ovlivněných
stanovištích. Následovaly další vodní druhy,
jejichž šíření máme dobře zmapované
zejména díky práci Luboše Berana (viz
jeho články na str. 255–258 v tomto čísle
a Živa 2003, 4: 173–175; 2010, 4: 170–171;
2013, 1: 25). Poslední analýza existujících
nálezů ukázala, že výskyt 8 nepůvodních
druhů vodních měkkýšů se u nás zřetelně
kumuluje podél velkých toků, které jim
slouží jako hlavní migrační koridory (obr. 3).
Jelikož se vodní druhy měkkýšů nemohou
šířit na nová stanoviště aktivně, musejí mít
propracované mechanismy pasivního šíření,
především za pomoci ptáků (v peří, ale
také při průchodu zažívacím traktem),
ale i ryb (ektoparazitické larvy velkých
sladkovodních mlžů glochidia, a rovněž
zažívacím traktem) nebo obojživelníků
a hmyzu po přichycení na jejich povrchu.
Novodobě je šíření na velké vzdálenosti
umožněno lidskými aktivitami, jako např.
mezikontinentálním přenosem volně plovoucích
planktonních veligerových larev
korbikul nebo sláviček (na naše dveře klepou
další druhy těchto rodů, které jsou již
známy z okolních států) v zátěžové vodě
balastních nádrží zaoceánských lodí.
Lze říci, že suchozemských plžů k nám
bylo zavlečeno o něco více druhů, už jen
proto, že je jich celosvětově nápadně více.
Nemůžeme ovšem vyloučit ani přirozené
šíření pomocí ptáků, zejména u menších
živa 5/2018 249 ziva.avcr.cz
1
Michal Horsák
Odkud a kdy k nám přišly
nepůvodní druhy měkkýšů
Začneme čísly. Do současnosti byl z volné přírody České republiky doložen
výskyt 250 druhů měkkýšů. Z toho je 28 mlžů, 51 vodních a 171 suchozemských
plžů (Horsák a kol. 2018). Aktuální stavy jsou ale mírně nižší, protože tři z těchto
druhů jsou nyní u nás vyhynulé nebo nezvěstné. Naopak za posledních několik
desetiletí se k nám dostalo a ve volné přírodě uchytilo celkem 23 nepůvodních
druhů, z nichž 8 je vodních (tři mlži) a 15 suchozemských. Dvanácti z nich
se u nás opravdu zalíbilo (obr. 1). Není lehké stanovit, který byl ten první, protože
zavlékání druhů lidmi začalo mnohem dříve, než byla vynalezena faunistika,
tedy v případě našich měkkýšů kolem poloviny 19. stol. K zodpovězení
otázky příchodu druhů a možného neúmyslného importování lidmi před touto
dobou nám mohou pomoci fosilní nálezy, které jsou pro většinu našich měkkýšů
velmi dobře dostupné. Potíž je však s nahými plži – slimáky a plzáky, kteří
jsou ve fosilním záznamu do druhu nepoznatelní (slimáci) nebo bývají zcela
neviditelní (plzáci). Přitom právě mezi nahými plži se zavlečené a vpravdě
invazní druhy vyskytují poměrně hojně.
1 Dvanáct do tuctu – hojné nepůvodní
druhy naší malakofauny (blíže v tab. 1).
V závorce obvyklý největší rozměr ulity
nebo těla dospělce; a – páskovka hajní
(23 mm), b – kružník malý (5 mm),
c – levatka ostrá (12 mm), d – korbikula
asijská (28 mm), e – slávička mnohotvárná
(30 mm), f – skelnatka západní
(14 mm), g – člunka pravohrotá (3,5 mm),
h – písečník novozélandský (6 mm),
i – škeblice asijská (230 mm), j – tmavoretka
bělavá (13 mm), k – blednička útlá
(60 mm), l – plzák španělský (140 mm)
a
f
j k l
b d ec
g h i
© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2018. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.
druhů. Vodítkem nám mohou být první
nálezy takových novousedlíků, které většinou
pocházejí z ryze antropogenních
stanovišť. Dobře zdokumentováno máme
zavlečení skelnatky západní (Oxychilus
draparnaudi), původem z jihozápadní Evropy.
K nám se dostala v podobnou dobu
jako severoamerická levatka ostrá z jižní
Evropy a přišla také přes skleníky. Nápadné
zvýšení počtu druhů se odehrálo po r. 1980,
kdy bylo postupně doloženo 15 z oněch 23
novodobých přistěhovalců (obr. 4). Asi
nejlépe zdokumentovaná invaze, o které
proběhly různé (dez)informace v médiích
během nejedné okurkové sezony, se týká
plzáka španělského (Arion vulgaris, dříve
uváděného i jako A. lusitanicus). Nemáme
nyní prostor pojednat o všech druzích podrobně,
proto je k tomuto krátkému příspěvku
přiložen seznam všech nepůvodních
měkkýšů, kteří se u nás uchytili ve
volné přírodě (tab. 1). Poslední čtyři z nich
jsou suchozemští návštěvníci mediteránního
původu a nalezeni byli na území
Prahy v letech 2009–10 (obr. 2). Jejich zavlečení
je velmi pravděpodobně způsobeno
rychlým nárůstem zahraničního
transportu zboží a následným uchycením
v naší volné přírodě v souhře s oteplováním
klimatu v posledních letech (Peltanová
a kol. 2012). Dobrým příkladem součinnosti
těchto faktorů je hlemýždík kropenatý
(Cornu aspersum), který byl opakovaně
lidmi přivážen z dovolených od
Středozemního moře, kde se vyskytuje
velmi hojně. Několik hlášených nálezů
z volné přírody v minulosti však nevedlo
k jeho zdomácnění, protože tento druh nebyl
schopen přežít chladná zimní období.
Obecně se mediteránní oblast ukázala být
hlavním dodavatelem nepůvodních suchozemských
plžů pro naši přírodu (obr. 5).
U vodní malakofauny naopak drží primát
Severní Amerika. Méně druhů se k nám
dostalo ze západní Evropy, Asie a dalších
koutů světa. Kdo ví, co přinese budoucnost.
Bohužel hned několik konkrétních
druhů můžeme s určitostí v nejbližších
letech očekávat.
Použitá literatura uvedena na webu Živy.
2
ziva.avcr.cz 250 živa 5/2018
3
Tab. 1 Chronologický výčet všech u nás nepůvodních druhů měkkýšů s rokem
prvního nálezu a oblastí původu
2 Mírnější zimy v posledních letech
umožňují uchycení populací i velkých
druhů teplomilných plžů, jako je např.
hlemýžď balkánský (Helix lucorum)
z východní části Středozemí. Větší plži
bývají citlivější na nízké teploty, proto se
výskyt zavlečených populací omezuje na
velká města, kde je oproti okolní krajině
tepleji. U nás přežívá od r. 2009 v Praze
na Žižkově, od r. 2013 zdobí také některá
ruderální místa Bratislavy (na snímku).
Zcela nově se usadil dokonce v Moskvě.
3 Doložené výskyty 8 nepůvodních
vodních měkkýšů v ČR do r. 2014. Malý
kroužek – zjištěn jeden druh, střední –
2 až 3 druhy, velký – 4 až 5 druhů,
čtverec – 6 až 7 druhů nalezených
v daném mapovém poli. Upraveno
podle: E. Lorencová a kol. (2015)
4 Kumulativní nárůst prvních dokladů
všech a pouze vodních nepůvodních
druhů měkkýšů v naší volné přírodě
5 Proporcionální zastoupení oblastí
původu nepůvodních druhů měkkýšů
naší volné přírody – suchozemských
a vodních. Snímky a orig. M. Horsáka,
pokud není uvedeno jinak
České jméno Vědecké jméno Rok nálezu Oblast původu
páskovka hajní Cepaea nemoralis 1890 západní Evropa
slávička mnohotvárná Dreissena polymorpha 1891 pontokaspická oblast
levatka ostrá Physa acuta 1919 Severní Amerika
skelnatka západní Oxychilus draparnaudi 1930–40 jihozápadní Evropa
tmavoretka bělavá Monacha cartusiana 1935 střední Mediterán
člunka pravohrotá Ferrissia californica 1942 Severní Amerika
suchobytka přehlížená Cernuella neglecta 1950–60 západní Mediterán
blednička útlá Boettgerilla pallens 1960 Kavkaz
písečník novozélandský Potamopyrgus 1981 Nový Zéland
antipodarum
spirálovníček zemní Lucilla scintilla 1987 Severní Amerika
plzák španělský Arion vulgaris 1991 jihozápadní Evropa (?)
skelnatka česneková Oxychilus alliarius 1993 západní Evropa
menetovník rozšířený Menetus dilatatus 1994 Severní Amerika
kružník malý Gyraulus parvus 1996 Severní Amerika
slimáček středomořský Deroceras invadens 1996 Středozemí (?)
škeblice asijská Sinanodonta woodiana 1996 východní Asie
korbikula asijská Corbicula fluminea 1999 Asie
slimákovec pestrý Limacus flavus 2004 (před východní Mediterán
r. 1892 již hlášen
synantropně)
zemounek lesní Zonitoides arboreus 2006 Severní Amerika
tmavoretka jižní Monacha claustralis 2009 Středozemí
hlemýždík kropenatý Cornu aspersum 2009 Středozemí
hlemýžď balkánský Helix lucorum 2009 východní Mediterán
tenkostěnka kýlnatá Hygromia cinctella 2010 Středozemí
4 5
Kumulativnípočetdruhů
Početnepůvodníchdruhů
1890
až
1950
1991
až
2000
1951–60
Středozemí Asie ostatníSeverní
Amerika
západní
Evropa
1961–701971–80
1981–90
2001–10
25
20
15
10
5
9
7
5
3
1
všechny nepůvodní druhy
vodní nepůvodní druhy
vodní druhy
suchozemské druhy
© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2018. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.