Příklad reálného fyzikálního modelu (s omezeným množstvím parametrů) popsaný v předchozí kapitole je demonstrován na fitování skutečných spektroskopických dat. Jde rozhodně o nelineární problém, na vcelku velkém prostoru parametrů se ale minimalizovaná funkce (zde suma čtverců reziduí) chová "normálně"...

Pokud se mezi parametry objeví i tloušťka vrstvy, začne být chování minimalizované veličiny poměrně "divočejší" - prakticky to znamená, že je potřeba dostatečně dobře odhadnout počáteční hodnoty parametrů, aby iterační fitovací algoritmus dokonvergoval správně.