Nerovnice s neznámou pod odmocninou1 Důležitá upozornění. • Umocnění nerovnice (na druhou) je obecně důsledkovou úpravou. Při použití důsledkové úpravy je zkouška nutnou součástí řešení nerovnice. Vyhledem k tomu, že nerovnice má zpravidla nekonečně mnoho kořenů, není tento postup prakticky realizovatelný. Je tedy potřeba se důsledkové úpravě při řešení nerovnice vyhnout. • V případě, že umocňujeme nerovnici, jejíž obě strany jsou nezáporné, je tato úprava dokonce ekvi- valentní. Postup řešení nerovnice s neznámou pod odmocninou. 1. Stanovíme definiční obor zadané nerovnice - výrazy pod odmocninami musí být nezáporné. 2. Pokračujeme ve dvou větvích: a) V případě, že jsou obě strany nerovnice nezáporné, umocníme ji. Jde o ekvivalentní úpravu, pomocí níž se (postupně) zbavujeme odmocnin. b) Jestliže výrazy na každé straně nerovnice mají různá znaménka, můžeme o splnění či nesplnění takové nerovnosti rozhodnout přímo (bez dalších úprav). Praktická realizace tohoto postupu je patrná v následujících řešených příkladech. Řešené příklady. V R řešte následující nerovnice: 1. Nerovnice √ x + 18 < 2 − x má definiční obor D = −18; ∞) (1. bod postupu). Pro všechna x ∈ D je levá strana nerovnice nezáporná. Abychom ji mohli umocnit, musí být nezáporná rovněž strana pravá. To nastane pro x ≤ 2. Řešení nerovnice se nám tedy rozpadá do dvou větví: a) (bod 2a) postupu) Pro x ∈ −18; 2 po zmíněném umocnění máme x+18 < (2 − x)2 ⇔ x+18 < 4−4x+x2 ⇔ 0 < x2 −5x−14 ⇔ 0 < (x + 2) (x − 7) , takže K1 = [(−∞; −2) ∪ (7; ∞)] ∩ −18; 2 = −18; −2) . b) (bod 2b) postupu) Již víme, že pro x ∈ (2; ∞) platí L ≥ 0 a P < 0. Přitom má současně platit L < P, což nelze, tudíž K2 = ∅. Závěr K = K1 ∪ K2 = −18; −2). 2. Nerovnice √ 11 − 5x > x − 1 má definiční obor D = (−∞; 11/5 (1. bod postupu). Pro všechna x ∈ D je levá strana nerovnice nezáporná. Abychom ji mohli umocnit, musí být nezáporná rovněž strana pravá. To nastane pro x ≥ 1. Řešení nerovnice se nám tedy rozpadá do dvou větví: a) (bod 2a) postupu) Pro x ∈ 1; 11/5 po zmíněném umocnění máme 11−5x > (x − 1)2 ⇔ 11−5x > x2 −2x+1 ⇔ 0 > x2 +3x−10 ⇔ 0 > (x + 5) (x − 2) , takže K1 = (−5; 2) ∩ 1; 11 5 = 1; 2) . 1 Případné náměty k tomuto textu prosím adresujte na e-mail akob@jaroska.cz. Děkuji Aleš Kobza (autor materiálu). 1 b) (bod 2b) postupu) Již víme, že pro x ∈ (−∞; 1) platí L ≥ 0 a P < 0, takže je splněna i zadáním požadovaná nerovnost L > P, a to pro všechna x ∈ (−∞; 1), tudíž K2 = (−∞; 1). Závěr K = K1 ∪ K2 = (−∞; 2). 3. Nerovnice √ −x2 + 7x − 6 < 3 + 2x ⇔ (1 − x) (x − 6) < 3 + 2x má definiční obor D = 1; 6 (1. bod postupu). Pro všechna x ∈ D je levá strana nerovnice nezáporná. Abychom ji mohli umocnit, musí být nezáporná rovněž strana pravá. To nastane pro x ≥ −3/2. Protože tato podmínka je splněna pro všechna x ∈ D, nebude se nám řešení této nerovnice dále větvit. Pro všechna x ∈ D je umocnění této nerovnice ekvivalentní úpravou, vychází nám −x2 + 7x − 6 < (3 + 2x)2 ⇔ −x2 + 7x − 6 < 9 + 12x + 4x2 ⇔ 0 < 5x2 + 5x + 15 ⇔ ⇔ 0 < x2 + x + 3 ⇔ 0 < x + 1 2 2 + 11 4 . Tato nerovnice je tedy splněna vždy. Závěr K = D = 1; 6 . 4. Nerovnici √ x + 3 − √ x − 1 > √ 2x − 1 bude třeba vzhledem k většímu počtu v ní se vyskytujících odmocnin umocňovat opakovaně. Proto bude účelné ji nejprve přepsat do tvaru, ve kterém bude každá odmocnina vystupovat s kladným koeficientem, protože pak budou pro všechna x z jejího definičního oboru obě její strany nezáporné a budeme ji moci rovnou ekvivalentně umocnit. Definiční obor nerovnice je D = 1; ∞). Takže pro všechna x ∈ D platí √ x + 3 > √ 2x − 1 + √ x − 1 ⇔ √ x + 3 2 > √ 2x − 1 + √ x − 1 2 ⇔ ⇔ x + 3 > 2x − 1 + 2 √ 2x − 1 √ x − 1 + x − 1 ⇔ x + 3 > 3x − 2 + 2 (2x − 1) (x − 1) ⇔ ⇔ 5 − 2x > 2 √ 2x2 − 3x + 1 . (1) Nyní potřebujeme opět umocňovat. Snadno zkontrolujeme, že nerovnice je definovaná pro všechna x ∈ D, ale ne pro všechna x ∈ D jsou obě její strany nezáporné. Proto bude potřeba výpočet dále rozvětvit. a) Levá strana nerovnice je nezáporná právě tehdy, když x ≤ 5 2 . Pro x ∈ 1; 5 2 jsou tedy obě strany nerovnice (1) nezáporné a díky tomu ji můžeme umocnit, přičemž se jedná o ekvivalentní úpravu. Pro tato x tedy platí 5 − 2x > 2 √ 2x2 − 3x + 1 ⇔ (5 − 2x)2 > 4 2x2 − 3x + 1 ⇔ ⇔ 25 − 20x + 4x2 > 8x2 − 12x + 4 ⇔ 0 > 4x2 + 8x − 21 ⇔ 0 > (2x + 7) (2x − 3) , Takže K1 = − 7 2 ; 3 2 ∩ 1; 5 2 = 1; 3 2 . b) Pokud x ∈ 5 2 ; ∞ , vidíme, že v nerovnici (1) je L < 0, P ≥ 0 a přitom má platit L > P, což nelze, takže K2 = ∅. Dostáváme tak závěr výpočtu K = K1 ∪ K2 = 1; 3 2 . 2 5. Nerovnici x + 4 + 6 √ x − 5 ≤ 2 je výhodné řešit s využitím substituce y = √ x − 5. Odtud dostaneme x = y2 + 5. Pro zadanou nerovnici tak postupně dostáváme (y2 + 5) + 4 + 6y ≤ 2 ⇔ y2 + 6y + 9 ≤ 2 ⇔ (y + 3)2 ≤ 2 ⇔ ⇔ |y + 3| ≤ 2 ⇔ −5 ≤ y ≤ −1 ⇒ √ x − 5 ≤ −1 . Poslední podmínku však nelze splnit. Nemusíme se tedy zabývat podmínkami a můžeme rovnou psát, že K = ∅. 6. Nerovnice 1 √ x + 1 > 1 5 − x má definiční obor D = (−1; ∞) − {5} (1. bod postupu). Její pravá strana je nezáporná (v našem případě dokonce kladná) právě tehdy, když x < 5. Řešení nerovnice se nám tedy rozpadá do dvou větví: a) (bod 2a) postupu) Pro x ∈ (−1; 5) tedy můžeme nerovnici ekvivalentně umocnit a ještě využít toho, že oba jmenovatelé jsou kladní a lze se tak rychle zbavit zlomků: 1 x + 1 > 1 (5 − x)2 ⇔ (5 − x)2 > x + 1 ⇔ 25 − 10x + x2 > x + 1 ⇔ ⇔ x2 − 11x + 24 > 0 ⇔ (x − 3) (x − 8) > 0 , takže K1 = [(−∞; 3) ∪ (8; ∞)] ∩ (−1; 5) = (−1; 3). b) (bod 2b) postupu) Ve zbytku definičního oboru, tj. pro x ∈ (5; ∞) pak platí, že L > 0 a P < 0, takže požadovaná nerovnost L > P je splněna. Je tedy K2 = (5; ∞). Závěr K = K1 ∪ K2 = (−1; 3) ∪ (5; ∞). Zadání úloh. V R vyřešte nerovnice 1. 2 √ x − 1 < x , 2. √ 2x + 14 > x + 3 , 3. √ x + 2 > x , 4. √ 5 − 2x ≥ 6x − 1 , 3 5. √ x2 − 4x > x − 3 , 6. √ 3x − x2 < 4 − x , 7. 19 + x − 8 √ x + 3 < 3 , 8. √ 2x2 + 7x − 4 x + 4 < 1 2 , 9. √ x − 3 ≤ 2 √ x − 2 , 10. 3 √ x − √ 5x + 5 > 1 . Návody k řešení a výsledky úloh. 1. K = 1; 2) ∪ (2; ∞), 2. K = −7; 1), 3. K = −2; 2), 4. K = (−∞; 1/2 , 5. K = (−∞; 0 ∪ (9/2; ∞), 6. K = 0; 3 , 7. pomocí substituce y = √ x + 3 lze zadanou nerovnici postupně upravit do tvaru |y − 4| < 3, K = (−2; 46), 8. K = (−∞; −4) ∪ 1/2; 8/7), 9. pomocí substituce y = √ x lze zadanou nerovnici postupně upravit do tvaru (y − 4) (y − 1) y − 2 ≤ 0 , . . . K = 0; 1 ∪ (4; 16 , 10. K = (4; ∞), nerovnici je třeba dvakrát umocňovat, před prvním umocněním je vhodné ji upravit do tvaru 3 √ x > √ 5x + 5 + 1 , před druhým umocněním je třeba pokračovat ve dvou větvích (viz 2. bod postupu). 4