Odlišné děti – poruchy chování Které chování je normální? • statistické pojetí normy, • sociokulturní pojetí normality – normy dané společnosti • subjektivní pojetí normy – vliv vlastní zkušenosti • vlivy: skupiny – protikladu, médií, času Psychický vývoj – interakce vrozeného a působení vlivů prostředí Dědičnost (Dědičné psychické poruchy vedoucí k poruchám chování) • Dědičnost psychických poruch je heterogenní, na vzniku se podílejí různé geny, mluví se jen o zvýšené dispozici k rozvoji určité poruchy. • „Zranitelnost“ (Gershonova teorie vulnerability), např. neurotická reaktivita dítěte • Dnes – zkoumání vrozených/zděděných faktorů, které mají vliv na poruchy chování (odpovědnost genů např. za rizikové chování) Např. (syndromy i symptomy): • Sklony k agresivitě, impulzivní a kompulzivní chování • Neschopnost dosahovat uspokojení standardním způsobem • Syndrom narušené závislosti na odměně (Blum a kol., 1996, Höschl, 1997) • Potřeba silných zážitků • Lhostejnost k potenciálnímu nebezpečí (Cloninger, 1994) • Atd. Vlivy prostředí • Nepůsobí vždy stejně a mohou být modifikovány dědičnou informací. • Nepůsobí stejně v různých vývojových fázích (senzitivní období). • Význam má aktivita jedince – volba. • Vliv prostředí = spouštěcí faktor, zhoršující faktor… • Každá porucha má svůj vývoj Protektivní versus rizikové faktory (Z. Matějček) • Pojem hardiness (tvrdost) – jak situaci jedince interpretuje, prožívá, jak udržuje kontrolu, jak je flexibilní… • Geneticky podmíněné i naučené • Vliv sociální opory (Mareš, Křivohlavý…) Poruchy chování Odchylka v oblasti socializace, jedinec není schopen respektovat normy chování na úrovni odpovídající věku a na úrovni rozumových schopností. (Pokud normy chápe a nerespektuje, pak jde o poruchu chování) • Neadekvátní vztahy k lidem • Nepociťují vinu • Jen mírně snížený intelekt nebo vůbec • Negace školních povinností… PCH v dětství a dospívání mohou mít přechodný charakter • Příčiny multifaktoriální . Geneticky (Temperament geneticky, riziková je dráždivost, impulzivita, potřeba vzrušení, lhostejnost k odezvě…) • Biologicky – narušení funkce CNS (úrazy, perinatální) • Prostředí Vliv rodiny • jsou-li rodiče rizikové osobnosti, • rodina neplní všechny funkce, • subdeprivace, • nuda – nedostatek životního smyslu a adekvátních cílů, • někdy „začarovaný kruh“ – tzv. konfliktogenní dítě • subkultury mimo i v rodině • životní prostředí (mnoho lidí na jednom místě… ghetta) Psychologická charakteristika poruch chování • Emoce - odlišné citové prožívání (negativní emoční ladění, úzkostnost, nespokojenost, napětí, dráždivost…) • regulace chování bývá pouze emocionální (směřování k uspokojení vlastních potřeb, impulzivita) • neschopnost selektivní regulace ve vztahu k situaci – stačí nepatrný podnět jako spouštěč… • neodhadují následky chování • odlišný způsob uvažování, zvláštní kognitivní stereotyp – narušení kognitivní orientace, specificky zpracovávají a rozpoznávají sociální signály, nerozumějí podstatě běžných sociálních situací • narušené sebehodnocení – neadekvátní Motivace nežádoucího chování (mohou se překrývat) • potřeba stimulace (nudí se…) • potřeba citové jistoty a bezpečí (náhradní způsob upoutat pozornost, vazba na skupiny, které ho přijímají …) • potřeba seberealizace – získá ocenění jinde • potřeba úniku z tíživé situace – „volání o pomoc“ • potřeba získat materiální prostředky – slouží k potvrzení sociální prestiže Některé hlavní problémy v chování žáků emočního a sociálního charakteru • Neposlušnost, nemotivovanost • Neklid a ADHD syndrom (SPUCH) • Agresivita, šikana, netolerance • Záškoláctví • Úzkostné a neurotické děti. • Rizikoví žáci: pod stresem, neúspěšní, s problémy v rodině, se sníženou sociabilitou, apod. Riziko je však nezbavuje odpovědnosti za jejich chování. Poradenský systém. Spolupráce s kolegy, výchovnými poradci, vnějšími odborníky Typy poruch chování (WHO – MKN-10) • Poruchy chování ve vztahu k rodině • Poruchy chování vázané na skupinové aktivity v partě • Lhaní (Pravá, bájivá - patologická lež) – kritériem je frekvence a účel. • Záškoláctví (strach či školní fobie – není poruchou chování, reakce na neúspěch, vliv party). Kritéria: kdy - období, sám nebo s někým, frekvence, vázanost k předmětu… • Útěky a toulavost (reaktivní, chronické – dysfunkční rodiny nebo poruchy osobnosti) • Krádeže –co se krade, s kým, co dělá s ukradenou věcí (pro koho) • Agresivní poruchy chování – nevhodný způsob CH pro dosažení cíle, někdy potřeba – nutkání. Vůči lidem, zvířatům, věcem. Šikana. ADHD a dospívání • Hyperaktivita v adolescenci zvolna ustupuje • Zůstává impulzivita a nepozornost • Stoupá agresivita, riziko kriminality Prevence a nápravy PCH • Důraz na prevenci • Medikace nemá příliš význam (kromě biologicky podmíněných) • Práce s rodinou • Skupiny dětí - psychoterapeutické • Ústavní a ochranná výchova Krizové situace ve škole • Prevence (cíl: safe school) • Intervence (dát do normálního stavu) • Postvence (dlouhodobá podpora pro oběti) • prevence Prevence • Bezpečnostní kurikulum pro školy (kdo co bude dělat v situaci krize – „poplach“, zřídit školní intervenční tým, připravovat školní psychology i učitele na tyto situace) • Základní znalosti (reakce lidí v ohrožení – viz. např. Vodáčková, co dělat s vlastními reakcemi a reakcemi dětí) • Vytvořit bezpečí (vztahy důvěry, citlivost k rizikovým studentům, kulaté stoly se specialisty, preventivní programy pro děti a rodiče) Poznávání žáků • Nehovoříme o diagnostice, ale poznávání. Snažíme se o popis. • Chyby v poznávání žáků – viz chyby sociální percepce. • Metody poznávání žáka (viz metody) + slohové práce, vyprávění, psychohry, sledování postupů, sledování učení, sledování interakcí, analýza chyb, didaktické testy. Monitorování chování žáka, dokumentace. Další témata • Šikana – postup při řešení • Kyberšikana • Prevence a represe (např. smlouvy s rodiči) • Subkultury v dospívání • Krize ve škole • Poradenství ve škole • Diagnostika