Pedagogická diagnostika lazarova@phil.muni.cz Zdroje • • •• HRABAL, Vladimír. Diagnostika: Pedagogickopsychologická diagnostika žáka s úvodem do diagnostické aplikace statistiky. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2002. 199 s. ISBN 80-246-0319-5. •• JANDERKOVÁ, Dita. Pedagogická diagnostika. 1. vyd. Brno: Mendelova lesnická a zemědělská univerzita, 2009. 119 s. ISBN 978-80-7375-343-6. •Mertin, Václav, Krejčová Lenka a kol. Metody a postupy poznávání žáka Pedagogická diagnostika. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016. •ZELINKOVÁ, Olga. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 207 s. ISBN 978- 80-7367-326-0. • Význam pedagogického a psychologického poznávání •Poznávání lidí – běžná každodenní činnost, důležitost v pomáhajících profesích •Rozdíl diagnostiky a každodenního poznávání (cíl, metody, postup, výsledky) •Dg = podpůrný proces pro učení a vzdělávání, východisko •Vztahována ke školnímu prostředí •Nevztahuje se jen k výkonům žáků a ke srovnávání •Otevřenost škol všem dětem – nutnost poznávat jejich vzdělávací potřeby •Snaha porozumět lidem/žákům a jejich potřebám Co je to diagnostika? •Postup od sběru dat… k popisu, interpretaci •Souhrn operací, postupů a technik s cílem je stanovit diagnózu? a to v závislosti na cílech diagnostiky. • •Popis stavu – jevů, interpretace, zařazení do kategorie (terminologické označení - diagnóza) • •V psychologii a pedagogice nejde jen o zjišťování abnormit, ale o rozpoznávání kvality a úrovně některých psychických funkcí, zjišťování individuálních zvláštností Pedagogická diagnostika •CO: proces zjišťování, rozpoznávání, klasifikování, posuzování a charakterizování úrovně pedagogického rozvoje objektu výchovy…. •Koho: Objektem je edukant – žák, skupina, vzdělávací instituce, systém. •Jak: pedagogické metody •Kde: školy, výchovná zařízení, •Kdo: učitelé..., • •Pojem „přirozená diagnostika“ – nespecifické poznávání (každodenní sledování, sociální percepce…) Pedagogická diagnostika – přístupy, definice •Vztahuje se ke shromažďování přesných a spolehlivých informací o vědomostech, znalostech, dovednostech jedince •Nomotetické přístupy (obecné zákonitosti) versus idiografické •Rozlišuje se testování a diagnostika (komplex dat) •Formativní diagnostika a sumativní diagnostika (formální účely) • • •Diagnostikou rozumíme poznávání, analýzu, interpretaci a hodnocení edukační reality, převážně se zaměřením na jednotlivce, popř. v kontextu skupiny. Zabývá se aktuálním výkonem jedince a analyzuje ho v souvislosti s osobnostním vývojem a vnějšími vlivy, jenž na tento vývoj spolupůsobí. Na základě získaných údajů zahajuje bezprostřední intervenci, navrhuje použití dalších metod a postupů a vypracovává individuální vzdělávací plán. Směřuje k maximálnímu uspokojování žákových vzdělávacích potřeb. (Průcha, 2009) Formativní diagnostika •V průběhu osvojování učiva •Cíle: např. rozpoznat slabé a silné stránky… cílem je napomoci k pozitivní změně •Slouží k podpoře učení •Poskytuje ZV, poučení žáka •Je dynamická Cíle dg •V pedagogice např.: •zjištění úrovně znalostí žáka •zjištění příčin školního neúspěchu •zjištění předpokladů žáka pro vykonávání určité činnosti (studium) •kognitivní úroveň •postoje k učení, styly učení •vztahy ve třídě …. •prognóza školní úspěšnosti •V psychologii např.: •určení stupně vývoje •zjištění příčin odchylného vývoje od normy •zjištění individuálních zvláštností člověka •prognóza nebo predikce • Diagnóza •Diagnóza je v lékařství chápána jako klasifikace, zařazení jevu do určité třídy (pro psychologii a pedagogiku je to příliš patologizující a statické). • •V pomáhající profesi není diagnóza cílem, ale prostředkem ke změně (nápravě) • •Psychologická diagnóza je odborně fundované a prakticky •užitečné rozpoznání relevantních znaků, vlastností nebo stavů u •jednotlivce, příp. i s odpovědí na činitele podmiňující individuální •zvláštnosti a predikci dalšího vývoje. • •Pedagogická dg. je odborně fundované a prakticky •užitečné rozpoznání relevantních znaků, (vlastností nebo stavů u •Jednotlivce – spíše jde o motivaci, schopnosti a dovednosti), příp. i s odpovědí • na činitele podmiňující individuální zvláštnosti a predikci dalšího vývoje (v a •pro pedagogický proces). • Druhy diagnóz •Diferenciální diagnóza - porovnávání příznaků chorob, které přicházejí v úvahu u vyšetřovaného s cílem vyloučit diagnostický omyl. • •Diagnóza statická - např. dyslektik, porucha chování •Diagnóza dynamická – dyslektické obtíže se projevují zejména v situaci… od první třídy…. • •Diagnóza popisná – čte s chybami, zaměňuje písmena… • •Diagnóza symptomatologická - bolesti hlavy, zvracení – jsou symptomy školní fobie •Diagnóza syndromatologická - ADHD syndrom (školní fobie) • •Diagnóza etiologická – jde o poruchy chování zapříčiněné emoční labilitou a nedostatečnou péčí …. Možnosti a limity diagnostické práce •Antidiagnostické a antipsychiatrické tendence •konce 20. století – v psychologii • •Zdůvodnění odmítání diagnostiky: •Humanistické teorie -jedinečnost jedince i situace -nedirektivita vztahu odborník (přestává být expertem) -klient má potenciál, je expertem na své problémy – autodiagnostika, -klient má možnost volby, rozhoduje o svém chování i řešení problémů -lze předvídat chování? Lze předvídat účinnost navrženého řešení na základě dg.? • Omezování a odmítání diagnostiky •Kognitivní teorie, konstruktivismus •široké pojetí normality (co je ne-normální???), kdo stanovuje normu? Kdo říká, že něco je-není normální? Není to jen „jinak“? •subjektivismus v poznání - diagnóza je subjektivní poznání (Čí je diagnóza?) •Diagnóza je v jazyce, jen slova (i forma řečeného ovlivní chápání obsahu- významu) • •Odborník přestává být expertem na problém, je •„pozorovatelem“. • Omezování a odmítání měření a testování v diagnostice •Pochybnosti o validitě metod •Testy jsou jen zbožím •Testy jsou kulturně závislé (standardizace) •Testy v různých rukou mohou různě měřit (pochybnosti o objektivitě) •Měření je statické •Elektronické zneužití, rozšiřování testů – ztráta měřící síly Využití diagnóz v pedagogické praxi •V pomáhajících profesích se lze obejít bez diagnostiky v tradičním slova smyslu, mnohdy stačí „přirozená diagnostika“ •Diagnózy jsou široké a statické, mnohdy neřeknou nic o možnostech změny •Riziko oslnění (nezkušených lidí a laiků) diagnostikou a zejména testy •Riziko patologizace žáků ve školách • •ALE: Některá praxe diagnostiku vyžaduje (např. pro formální opatření), je třeba ji rozvíjet a chránit před zneužíváním!!!! • ETIKA •Standardy pro využívání metod •Adekvátní vzdělání (znalosti – nejen o metodách a jejich využití, ale i interpretaci) •Rozvíjet zkušenost (dovednosti) •Soulad s pracovním posláním •Supervize, sebereflexe (kognitivní stereotyp), prof. rozvoj •Mlčenlivost – psaní posudků a zpráv • K etice také patří •etiologické hledisko (chceme-li napravovat, je vždy třeba hledat příčiny…) ??? (Dittrich) •komplexní hledisko (etiologie je multifaktoriální) •spolupráce více pozorovatelů •dlouhodobé sledování •individuální přístup (respekt k odlišnostem) • •Pro kvalitu diagnostiky platí: •mělo by být využíváno více zdrojů, více metod •čím více času, tím lépe (jednorázovost je riziková, je typická pro měření, např. intelektových předpokladů) •interdisciplinární pohled (posouzení týmy pracovníků – pedagog + psycholog + lékař…) Časté chyby •Nedostatek dovednosti a kompetence •(Nad)užívání (nevhodných) dg. metod •Povrchní interpretace (např. kresby) - dětinské nadšení z toho, co lze jednoduše z metody vyčíst. •Haló – efekt a předem determinovaná odpověď. (Potvrzuji si, že můj první odhad byl správný……). •Rychlé diagnózy. Jednorázovost vyšetření, chybějící supervize apod. •Soukromé teorie osobnosti. (Komu nejde matematika, nemůže mu jít ani chemie…) Etapy diagnostického postupu •Formulace a upřesnění diagnostické otázky a vstupní hypotézy •Zaměřené získávání diagnostických údajů, volba metod •Zpracování, utřídění, analýza údajů (statistika, porovnání….) •Interpretace a hodnocení (porozumění vztahům) •Konečná syntéza a závěr, diagnóza a prognóza (odpověď na otázku, diagnóza, prognóza) •Diagnostický závěr (doporučení… alternativy…) • Etapy dg. procesu (alternativa – s respektem k objednavateli) •Posouzení projevů, cíle dg. (Čí je objednávka? Kdo je klient?) •Příprava pracovníka (bezpečí, etické otázky použití dg.…Mohu? Chci? Umím?) •(Kvalitu dg. procesu ovlivňují proměnné týkající se •pracovníka, situace i klienta) •Volba postupu práce a výběr metod •Vlastní práce s klientem •Zpracování, analýza údajů, dohledávání a ověřování dat, •Popis, syntéza, interpretace, (příp. dg.) •Závěr a doporučení • Diagnostické metody Diagnostické metody •= každý speciální postup, který vede k získání •diagnózy (nebo poznatků o osobě, jevu..) • •= je soustava podnětů (úkolů, situací, otázek), •jimiž záměrně vyvoláváme chování (úkony, •jednání, slovní odpovědi) nějaké osoby – •experimentujeme. Toto chování přesně registrujeme •(měříme) a pak z něj usuzujeme na .... stav, zvláštnosti, •odchylky... • •Diagnostické metody nejsou jen testy • •Každá diagnostická metoda získává novou kvalitu v rukou toho, kdo ji používá. Klasifikace dg. metod - pedagogika •Testy a dotazníky, didaktické testy, sociografie •„klinický“ přístup – anamnézy, rozhovory, studium produktů činnosti, studium dokumentů •Pozorování • Klinické metody - pozorování •krátkodobé nebo dlouhodobé, jednorázové nebo opakované. •orientační (volné), zaměřené •molární či molekulární • •Pomůcky: pozorovací schémata, kamera... •Využití v pedagogické i psychologické dg. • •Sebepozorování (introspekce) Anamnéza •Osobní, medicínská, pracovní, rodinná, trestní... •Co by měla obsahovat? •Autoanamnéza a heteroanamnéza •Objektivní (doložitelná) a subjektivní data • •Využití v pedagogické i psychologické diagnostice Klinické metody - rozhovor •Rozdíl: rozhovor – konverzace •Dg. rozhovor má cíl • • •Druhy (cíle) rozhovorů: •diagnostický, terapeutický, anamnestický, výzkumný, •poradenský či výběrový. •Strukturovaný, polostrukturovaný, volný, standardizovaný • •Fáze rozhovoru: úvod, jádro, ukončení. •Tvrdá a měkká data. Typy otázek •Otevřené – uzavřené •Přímé, nepřímé •Projektivní •Škálové •Sugestivní •… • Rozhovor •Cíl rozhovoru: rozlišovat: poznávací (diagnostický) – terapeutický (podpůrný). Komu (k čemu) má poznání sloužit. •Bezpečí, kontakt •Volná stimulace: Vyprávěj mi něco o vaší třídě. Jak žije vaše rodina?...Představ si, že bys měl celé odpoledne jen pro sebe, co bys nejraději dělal? •Přímé otázky (mnohdy uzavřené): Už jsi někdy zkoušel nějakou drogu? Připravuješ se denně do školy? Učíš se rád? Máš kamarády? •Nepřímé (často otevřené) otázky: Jak to máš s přípravou do školy? Jaký je tvůj vztah k drogám? Co pro tebe znamená učit se? A co kamarádi? •Projektivní otázky: Jak to mají děcka ve tvém věku k drogami? Za co obvykle utrácejí lidé peníze? Čeho se dnes lidé nejvíce obávají? Jakou roli mají v rodině otcové? •(projektivní interview – zaměřené na problém, specifické techniky dotazování, zejména pro děti) •Stimulující – dodatečné otázky: A co ty na to? A co ještě? Co bys k tomu ještě řekl? • • Příklady otázek •Volná stimulace: Vyprávěj mi něco o vaší třídě. Jak žije vaše rodina?...Představ si, že bys měl celé odpoledne jen pro sebe, co bys nejraději dělal? •Přímé otázky (mnohdy uzavřené): Už jsi někdy zkoušel nějakou drogu? Připravuješ se denně do školy? Učíš se rád? Máš kamarády? •Nepřímé (často otevřené) otázky: Jak to máš s přípravou do školy? Jaký je tvůj vztah k drogám? Co pro tebe znamená učit se? A co kamarádi? •Projektivní otázky: Jak to mají děcka ve tvém věku k drogami? Za co obvykle utrácejí lidé peníze? Čeho se dnes lidé nejvíce obávají? Jakou roli mají v rodině otcové? •(projektivní interview – zaměřené na problém, specifické techniky dotazování, zejména pro děti) •Stimulující – dodatečné otázky: A co ty na to? A co ještě? Co bys k tomu ještě řekl? Zásady pro rozhovor •Záleží na typu a účelu rozhovoru •stanovit cíle a postup (posoudit validitu otázek) •připravit prostředí, příp. zajistit „bezpečí“ pro dotazovaného •sledovat neverbální projevy dotazovaného •klást otázky jasně a srozumitelně •neklást více otázek najednou (nekumulujeme) •nehrnout jednu otázku za druhou (ne výslech, práce s tichem) •přizpůsobit obtížnost otázek •vyhýbat se sugestivním otázkám (nepodsouváme) •nehodnotit, nementorovat • •Pozor na efekt tzv. sociální deziderability, strach z hodnocení • •Chování a verbální projevy pracovníka ovlivňují výpovědi • •Využití v pedagogické i psychologické diagnostice Analýza produktů činnosti •Kresba (jako psychometrická i projektivní metoda – produkt činnosti) •Zjišťují se: senzomotorické dovednosti, vývojová úroveň i citové prožívání, sociální postoje apod. •Slohové práce, sešity, modely, portfolia… • •Využití v pedagogické i psychologické diagnostice – záleží •na cíli a způsobu využití Další možnosti •Dramatické metody, psychohry •Studium dokumentů (katalogové listy, posudky, vysvědčení...O čem svědčí vysvědčení?) • •Využití v pedagogické i psychologické praxi Psychologické testy •Nesporné výhody. •Rizika: •odosobnění, dehumanizace •nezbytná kvalifikace uživatelů, problémy ze zneužíváním •hrozba počítačového rozšiřování testů •testy jsou drahé, zvýšen důraz na jejich kvalitu • •Ale: Stále se zdokonalují, vliv počítačů, nové teorie pro •konstrukce testů. Mají budoucnost, i když jinou. • •Rozdělení na psychodiagnostiku pro dětskou a pro •dospělou populaci Testové metody - požadavky •Objektivita - Nezávislost na administrátorovi testu a stylizaci ZO. •(Instrukce a manuály) a skór lži (problematické) •Standardizace - Stanovení norem testu (někdy chápáno šířeji). Hrubé •skóry, standardní skóry, percentily. •Reliabilita - Spolehlivost, se kterou test měří to, co měří. Přesnost •měření bez ohledu na to, co měří. Stabilita v čase. •Validita - Platnost, která vypovídá o jeho praktické využitelnosti. Měří •to, co měřit má? •Paralelní validita – nakolik zjišťuje současný stav •Predikční validita •Pojmová validita – které psychologické kvality měří (jakou část IQ?) • •Povinnosti uživatelů testů, práva a povinnosti •testovaných osob, testování specifických skupin osob •(handicapovaných, dětí, cizinců…) … upravují standardy •testování Výkonové testy v psychologii •Pro děti: vývojová diagnostika •Testy inteligence (teorie inteligence, IQ…) •Jednodimenzionální (g-faktor: Kohs, Raven, Domino, …) •Vícedimenzionální (WISC, WAIS, IST, …..) •Testy spec. schopností a jednotlivých psych. funkcí •Testy paměti •Zkoušky kreativity •Zkoušky parciálních a kombinovaných schopností (reakční čas…) •Testy technických schopností •Zkoušky verbálních a matemat. schopností (doplňování vět, •porozumění..) •Testy uměleckých schopností (hudebních, výtvarných,…) •Testy organicity (vyhledávání písmen, geometrické figury…) •Testy vědomostí (viz didaktické) • Testové metody Testy osobnosti v psychologii • Projektivní testy (verbální, grafické, •manipulační-volby) • •Verbální (asociační, ROR, Rosenzweig, •nedokončené věty…) • •Grafické (Baum-test, Wartegg), • •Testy volby (Lüscher) Projektivní techniky - testy •Jsou zaměřené spíše na odhalování nekognitivních funkcí (konativních a emocionálních). •Do odpovědi se promítá osobnost (nestrukturovanost podnětu), oslabuje komunikační bariéry, nevytváří situaci zkoušky). •Cíl zkoušky je nečitelný, oslabují se kontrolní a regulační mechanismy). •Názorná podoba problémů, vztahů... vede k uvědomění •Zvláštní sociální kontakt mezi vyšetřujícím a vyšetřovaným (hra) •Vyšetřovaný subjekt se může vyjadřovat v symbolech (nemusí verbálně vyjadřovat své pocity ...). Nevýhody projektivních metod •Mají problematickou validitu. •Interpretace a tedy i validita je v rukou vyšetřujícího, je potřeba jeho vysoké profesionality a zkušenosti. •Je typická vyšší časová náročnost při vyhodnocování. • •Využívání v jiné než psychologické praxi je •diskutabilní. Dotazníky Dotazníky - Typy škál •Numerické posuzovací škály •Příklad: Myslíte si o sobě, že jste v práci spíše: •Aktivní 1 2 3 4 5 Pasivní •Grafické posuzovací škály •Příklad: Cítíte se být: Svěží • Unavený •Kumulativní posuzovací škály •Zaškrtávací seznamy adjektiv (tzv. check-list). • •Posuzovací škály s nucenou volbou •Jde o volbu ze dvou až pěti různých variant. • •Q třídění (Rogers) Typy škál •Pořadová škála – uspořádání jevů do pořadí, např. podle oblíbenosti. •Intervalová škála – uspořádání do časových intervalů, např. stále, velmi často … nikdy. •Bipolární škála – krajní body tvoří protikladné vlastnosti, např. jemný-hrubý, svědomitý-nesvědomitý, pracovitý-lenivý. •Likertova škála – skládá se z výroku a stupnice, např. plně souhlasím, souhlasím, nemám vyhraněný názor, nesouhlasím, plně nesouhlasím. Konstrukce nestandardizovaných dotazníků •Položky: •Přímé odpovědi (uzavřené otázky ) ANO – NE - NEVÍM •Výběr z několika odpovědí •Volná odpověď (na otevřenou otázku) •Uvedení množství (kolikrát týdně… jak moc….) •Nedokončené věty •Škály •Určování pořadí (řazení…) • •Jednoduchá statistika, při výzkumech se sleduje •frekvence, příp. vzájemné závislosti (korelace) • •U otevřených otázek kategorie. • Tvorba dotazníků •Zásady: •srozumitelnost a jasnost otázky, přiměřenost věku •adekvátní počet otázek •jasná instrukce (kolik možných odpovědí, čas…) •NE dvě otázky v jedné •NE intimní otázky pokud nemohu zajistit bezpečí •zajistit anonymitu (je-li nutná) – forma sběru dat …. •Oslovení, vysvětlení cíle, poděkování, podpis, •sdělování výsledků… • Školní diagnostika - oblasti •Diagnostika školní zdatnosti •Diagnostika žákova pojetí učiva a stylů učení •Dg individuálních zvláštností, sociability a morálního vývoje žáka •Dg školní zralosti •Dg poruch učení •Dg profesního/studijního zaměření •Dg školní třídy (SORAD - sociometrie, klima…), školy •Dg práce učitele (a autodg) •Distributoři diagnostiky: Testcentrum. Psychodiagnostika •Dg rodiny Sociometrie •Sociometrie - (socius, metrus) – měření druhého • •Jacob Levy Moreno (1889 – 1974) • •Sociometrie, psychodrama • •Stanovil pravidla pro konstrukci sociometrických testů, resp. dotazníků • http://t1.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcS0PQzZWzPjLEY3bOA09c4xIpD92X8mj_4LuWmQUpk5AJ1LkBPh Sociometrie •Sociometrie = věda o měření mezilidských a sociálních vztahů • •Sociometrické testy – obvykle otázka volby, někdy se zdůvodněním • •Zpracovávají se sociometrické tabulky • •Užití: •v malých sociálních skupinách •Zejména školní třídy •Může vypovídat o vztazích ve třídě, náznaky i o osobnosti žáka • • • Sociometrie v ČR •Miloslav Petrusek 70. léta • •Vladimír Hrabal st. 80. léta, standardizace, 2004 • •Elektronická verze IPPP ČR 2005 • Druhy sociometrie •Peer nomination, tj. pozitivní nebo negativní volba podle určitého kritéria (např. trávení prázdnin…) • •Peer ratings - vzájemné hodnocení členů za využití škál • •Alternativní dotazníky •Např. Označit žáka •? - neznám jej, •J - mám ho rád, •L - nemám ho rád, •K - nemám k němu vztah • •(i u dětí s mentální retardací) • Sociometrické statusy ve školní třídě •Populární děti, hvězdy (mnoho pozitivních a málo negativních voleb) •Šedé eminence (pozitivně nominovány hvězdami a samy hvězdy volí, od ostatních málo voleb) •Kontroverzní děti ( mnoho nominací pozitivních, ale i negativních) •Outsideři (mnoho voleb dávají, ale žádné nedostávají) •Odmítané děti ( mnoho negativních voleb dostávají) •Antihvězdy (nejvyšší počet negativních voleb) •Děti průměrné (průměrný počet pozitivních i negativních voleb) •Izolované děti ( ignorované, sami nevolí) •Atd. • Práce se sociometrickým dotazníkem •tužka-papír, počítačová veze • •Motivace žáků •Před-vyplněný seznam žáků třídy •Instrukce žákům •Vyplnit záhlaví • Vliv a sympatie •Vliv žáků •Ke každému jménu spolužáka (ne k sobě samému) napište v záznamovém archu jednu z číslic 1 až 5 do sloupce, které je označen nadpisem VLIV •1= nejvlivnější •5= nemá žádný a nebo téměř žádný vliv •Vysvětlit, co to znamená vlivný žák. • •Sympatie žáků •Instrukce stejná, •Co je sympatický žák? • •Zdůvodnění sympatií •Nakonec se zamyslete nad tím, proč je vám který spolužák sympatický nebo nesympatický. Napište do posledního sloupce… •Vést žáky k zamyšlení a přemýšlení Zpracování •Statisticky •Graficky • •Sociometrické matice •Matice pro vliv a matice pro sympatie •Sečtou se volby pro každého žáka •Zvlášť hoši o hoších, dívky o dívkách, hoši o dívkách… • •Sociometrické indexy •Individuální index vlivu - celkový součet získaných voleb dělíme počtem žáků, kteří jeho vliv hodnotili •Individuální index sympatií – dtto •Index náklonnosti a index ovlivnitelnosti – jsou průměry voleb, které žák udílí • •Index celkového hodnocení jedince. Sečtou se indexy vlivu a sympatií u jedince a dělí dvěma. • •Zpracování slovních hodnocení •Kategorizace • •Lze porovnávat s normami (tříd) Sociogramy •Znázornění vztahů ve třídě v málo početné třídě nebo zvlášť holky a kluky •Přehledné je to do cca 15 žáků • •Orbitální sociogram •Soustředné kružnice, zvlášť pro sympatie i vliv, zvlášť pro pozitivní (hodnocení 1) a zvlášť pro negativní volby (hodnocení 5). •Jinak označujeme volbu +, jinou barvou volbu -, jinak reciproční kladné nebo záporně, jinak, když jeden volí pozitivně, druhý recipročně negativně. •Čím blíže je žák středu kružnic, tím více voleb dostal • •Čtvercový diagram •Zobrazuje průměrné hodnocení jednotlivých žáků jak ve vlivu (vertikální osa), tak v sympatiích (horizontální osa) Chlapci modře, dívky červeně. • •Lineární sociogram (meziskupinový) •Zachycuje vzájemné sympatie mezi chlapci a dívkami ve skupině. •Zobrazuje všechna hodnocení 1 , která získali chlapci od dívek a naopak • •Histogramy • • Orbitální sociogram