Psychologie učení Vyučování a učení •Při vyučování - vycházet z poznání procesu učení • •Učení jako přirozená činnost •Získávání zkušenosti (vliv zrání) •Změna v chování •Učení: záměrné a bezděčné. Řízené učení. Dvě teorie učení •Behavioristická teorie učení: •chování je odezvou na podnět. Posilování (zpevňování – operantní podmiňování Skinnera) • •Kognitivní teorie: •záleží na restrukturalizaci – reorganizaci vnitřního světa (tj., jak je učivo zpracováno, jak „zapadne“ do připravené kognitivní struktury, zkušeností). Jedinec je aktivní (konstruktivismus) Druhy učení (podle procesů, které se při učení účastní) •habituace - navykání si na okolní jevy •podmiňování (nervové spoje - návyky), operantní podmiňování (zpevnění - návyky), •senzomotorické učení (opakování – mechanické stereotypy, snižuje stav nejistoty – učení se dovednostem), •verbální učení (paměť – učení se textům, informacím), pojmové učení- učení poznatkům - osvojování znalostí (logické, využití myšlenkových operací a porozumění jevu – např. třídění, rozlišení), nebo: učení intelektových činností •zkušenostně-reflektivní učení (nové pohledy, postoje, nová porozumění) •řešením problémů (strategie, využívání zpětné vazby – např. hrát karty) •sociální učení - učení sociální komunikaci, interakci a percepci, osvojují se sociální dovednosti, formují motivy a charakter. Ve stručnosti lze definovat jako: "učení žít mezi lidmi" • •Výsledky učení vědomosti, dovednosti, návyky Podmínky učení •vnější (učební látka, prostředí, učitel, sociální skupina, situace…) • •vnitřní: (vlastnosti žáka – intelektové funkce, sebepojetí, volní vlastnosti, návyky,… motivace, věk, pohlaví, předchozí zkušenosti, zdraví…) Vyučování •Vyučování je záměrné a systematické působení •učitele na žáka. Vytváří podmínky pro učení. •Psychosociální proces. • •Efektivní vyučování: •- aktivita (přičinění se) •- konstrukce (konstrukce reality) •- kumulace (postupnost učení) •- autoregulace (žák ví, co potřebuje, odpovědnost žáka) •- zacílenost učení (představa o cíli) •- situovanost učení (využití kontextu) •- individualizace vyučování Konstruktivismus a vyučování •Zaměření na žáka (motivace, aktivizace) •Využití kontextu (sociální aktivita, týmy, čas, metody …) • •Role žáka: odpovědnost za vlastní učení, autoregulace… •Role učitele: facilitátor, průvodce, … • •Cíle konstruktivistické výuky: odůvodňování, •kritické myšlení, řešení problémů, obnovování – •porozumění – využití znalostí, kognitivní flexibilita, •reflexe, sdílení zkušeností…. Teze konstruktivistického vyučování •přejít od vyučování k podpoře samostatného učení se •zaměřit se na procesy – komunikace, dialog, argumentace… •nevyžadovat pamatování si, ale porozumění, vysvětlení postojů, závěrů… •podporovat atmosféru otevřenosti •ptát se na užitečnost/použitelnost • Zkušenost a reflexe v procesu učení John Dewey (pragmatismus) •Vyučovací proces není předávání systematicky uspořádaných vědomostí, ale rozvíjení dětské zkušenosti. •Dítě má získávat vlastní aktivitou zkušenosti, tato činnost ho výrazně motivuje, vzbuzuje zájem a vyvolává problémy. • •Učení se v činnostech David A. Kolb Zážitková pedagogika imagesQ01VX9HU.jpg Zkušenost (zážitek) – a jeho reflexe (zkušenostní učení) Definice reflexe •Reflexe je: „proces vytváření a vyjasňování významu zážitku (přítomného nebo minulého) ve svých vlastních pojmech“ (Boyd, Fales in Sugerman, 2000, str. 2). • •Reflexe je „ohlédnutí se zpět přes to, co se stalo, tak aby byla extrahována síť významů, která je základním kapitálem inteligentního jednání pro další zkušenosti“ (Dewey, 1938, s. 110). •Reflexe ~ Sebereflexe? • •„Kritická reflexe zahrnuje kritiku předpokladů našich přesvědčení, které si budujeme“. (Mezirow, 1990) •Sebeuvědoměním rozumíme vědomé zaměření pozornosti na svůj vnitřní svět, tady a teď. • • Reflexe a učení… •Při reflexi dochází k tvorbě nových či revidování starých významů určité zkušenosti, a to se označuje jako proces učení (Mezirow, 1991). • Charakteristiky reflexe: –Hloubka reflexe –Individuální reflexe: vnitřní a vnější dialog –Interpersonální změna významu (konverzace, reflexe ve skupině) –Zaměření na minulost, přítomnost, budoucnost Individuální reflexe Vnitřní ~ vnější dialog (H. Nehyba) • Reflektivní konverzace Interpersonální změna významu Vnitřní konverzace Student Vnější konverzace Posuny významu mezi vnější a vnitřní řečí (individuální reflexi) Facilitátor Vnitřní konverzace Posuny významu mezi vnější a vnitřní řečí (individuální reflexi) Zpracovávání vnějšího významu (interpersonální sdílení). Zpracovávání vnějšího významu (interpersonální sdílení). Reflexe ve skupině Interpersonální změna významu •? https://lh5.googleusercontent.com/xhRm3GYkzXvD2suwofYVZ8Ak8ZEK0vCBv50r6endzgwVNQtulgAMcW59QjY7ikxpn 4rVN75b_U_VC9S4EH1pwAyGQqEnxB6O-SUrtvm71rewNKNq-ePjkBpFmVODccndNQ David Boud, 1985 Zážitky/zkušenosti Reflektivní proces Výsledky Chování Myšlenky Pocity 1) Znovu obrácení k prožitku 2) Účast na pocitech - Zužitkování pozitivních pocitů - Odstranění překážek pocitů 3) Re-evaluace zkušenosti Nové perspektivy zkušenosti. Změna v chování. Připravené k aplikaci. Závazek k jednání. ALACT model (F. Korthagen, 2011) •