6. Paleoklimatologie img204 img205 •změna klimatu – klimatické výkyvy se zřetelně vyjádřeným dlouhodobým trendem (ochlazování, oteplování) v časovém intervalu 103 roků a více, podmíněným změnou základních klimatotvorných faktorů • paleoklimatické údaje nepřímé (proxy) údaje o klimatu z období přesahujícího 102 let – informace o klimatu je „zakódována“ v podobě nějaké měřené charakteristiky (letokruhy, jezerní sedimenty, ledovcová jádra aj.) a musí být získána na základě nalezení vztahu mezi takovou charakteristikou a parametrem klimatu – časově homogenní záznam – problém možné změny předpokládané vazby v minulosti • princip aktuálnosti – stejné vztahy mezi klimatem a přírodními procesy a jevy platily v minulosti stejně jako v současnosti • problém datace 6.1 Přírodní proxy data img172 img173 img174 Bradley (1999) img171 Charakteristiky paleoklimatických zdrojů dat Bradley (1999) Obr_6 Paleoklimatická rekonstrukce Diagram kvantitativní paleoklimatické rekonstrukce - řady proxy-dat (letokruhy, teplotní a srážkové indexy, jezerní sedimenty, speleotémy atd.) - kalibrace: přenosová funkce (proxy versus měřené údaje) pro období překryvu - verifikace: různé statistiky - rekonstrukce index_DJF klem_DJF kalibrace verifikace rekonstrukce Přenosová funkce je stanovena pro období překryvu a aplikována na proxy data předchozího období. T(měř) = f(proxy) T(vyp) v. T(měř) T(rek) = f(proxy) img182 img183 6.1.1 Ledovcová jádra Přeměna sněhu ve firn a led Schematický řez ledovcovou čapkou 1 – zóna akumulace, 2 – zóna ablace, 3 – tečení ledu K analýze ledovcových jader se vybírají ledovce s permanentní převahou akumulace nad ablací (Antarktida, Grónsko, ledovcové čapky ve velehorách). Vrty do ledovců – získání, uchování a analýza ledovcového jádra. img191 img193 Koncentrace prachových částic • vyjadřuje počet nerozpustných částic určité velikosti v 1 ml vzorku • ovlivněna místními podmínkami (zdroj, vítr, srážky) • nárůst prachových částic – snížení propustnosti atmosféry – pokles teploty - organické zbytky (pyl aj.) img189 img192 Izotopy jsou dány kolísáním hmoty v atomech každého prvku. Každé jádro atomu je tvořeno protony (počet v jádře vždy stejný) a neutrony (počet může kolísat). Atomy kyslíku mají vždy 8 protonů, ale buď 8 (16O – 99,76 %), 9 (170 – 0,04 %) a 10 neutronů (18O – 0,20 %). img194 img198 Analýza poměru izotopů kyslíku δ18O = (R – R0) / R0, kde R je poměr naměřených koncentrací v ledovcovém jádru a R0 je srovnávací poměr izotopů v oceánu, přičemž R, resp. R0 = c(18O) / c(16O) Poměr δ18O je nepřímo úměrný teplotě a vyjadřuje: • teplotu vzduchu při kondenzaci • atmosférické procesy mezi zdrojem vodní páry a místem depozice • místní podmínky během změny firnu v led • nadmořskou výšku a zeměpisnou šířku lokality img190 img199 Koncentrace síranových iontů SO42- je odrazem biogenní produkce a vulkanické činnosti. Velmi dobře korelují především s vulkanickou činností – výrazné stopy velkých vulkanických erupcí. Proxy indikátorem je také elektrická vodivost ledu. img195 img200 Koncentrace CO2, CH4, δ18O a δD (poměr izotopů vodíku) na stanici Vostok v Antarktidě za 420 000 let - vzduchové bubliny uzavřené v ledu umožňují analyzovat koncentraci skleníkových plynů (CO2, NH4) img196 Koncentrace 10Be z ledovcového jádra na stanici Jižní pól v Antarktidě v porovnání s koncentrací atmosférického izotopu uhlíku 14C získaného z analýzy letokruhů Koncentrace izotopu berylia 10Be jako proxy indikátoru sluneční činnosti • výsledek interakce kosmického záření a slunečního větru (parametr sluneční aktivity) 6.1.2 Letokruhy • StDreva Dendrochronologie je nauka používající letokruhových analýz k datování událostí. Dendroklimatologie – využívá existující chronologie letokruhových charakteristik (šířka, hustota, izotopy) pro rekonstrukci klimatu. DruhyDreva Stanoviste •základní princip dendroklimatologické rekonstrukce vychází z tzv. faktoru v minimu znamenajícího, že okolní podmínky se blíží limitní hranici přežití organismu •horní hranice lesa – teplota vzduchu •dolní hranice lesa – srážky GrafCorell HustotaDr Měřené charakteristiky letokruhů Overlap Standart •Standardizace •odstranění růstového trendu •vytvoření bezrozměrné indexové chronologie pro stanoviště (oblast) Datování letokruhových řad •stromy jednoho druhu v daném regionu vykazují určitou podobnost letokruhových řad •standardní chronologie pro druh a oblast SmrkChron SmrkRF Chronologie smrku - Krkonoše Funkce odezvy letokruhových charakteristik smrku na teplotu vzduchu SmrkSrov Porovnání rekonstrukce teploty vzduchu teplého půlroku podle chronologie smrku v Krkonoších se stanicí Praha-Klementinum a dendroklimatologickou teplotní rekonstrukcí pro střední Evropu. Dendroklimatologická rekonstrukce zjevně potlačuje nízkofrekvenční teplotní signál. Brázdil, R., Dobrý, J., Kyncl, J., Štěpánková, P. (1997): Rekonstrukce teploty vzduchu teplého půlroku v oblasti Krkonoš na základě letokruhů smrku v období 1804–1989. Geografie – Sborník České geografické společnosti, 102, č. 1, s. 3–16. ChronJedle1 ChronJedle2 ChronJedle3 Chronologie jedle na jižní Moravě z období 1376–1996 odvozená z živých porostů a historických dřev Rek_jedle Řada srážkových úhrnů března-července na jižní Moravě v období 1376–1996 rekonstruovaných na základě dendrochronologie jedle Brázdil, R., Štěpánková, P., Kyncl, T., Kyncl, J. (2002): Fir tree-ring reconstruction of March-July precipitation in southern Moravia (Czech Republic), 1376-1996. Climate Research, 20, č. 3, s. 223-239. Využití letokruhových chronologií k analýze meteorologických extrémů Jedle – jižní Morava – reakce na srážky • široké letokruhy – vlhká období • úzké letokruhy – suchá období, extrémní mrazy, kalamity (škůdci) • většina extrémů v před-instrumentálním období doložena dokumentárními údaji Fig_2 (A) Temporal distribution of the 117 living (Liv; green) and 165 historic (Hist; red) TRW series, and their corresponding pith-offset (po; grey); (B) Regional Curves (RCs) of the data mean (All; 282 series) and the subsets (Liv and Hist) with and without considering pith-offset (po); (C) Relationship between mean segment length (MSL) and average growth rate (AGR) classified into living and historic data. MSL and AGR of all 282 series is 95 yr and 1.37 mm (living trees:116 yr and 1.08 mm; historic trees: 79 yr and 1.57 mm) (Buentgen et al., 2011) Tree-ring width series from Southern Moravia Fig_4 (A) 21yr moving correlation coefficients between the min/max (yellow) and mean (blue) TRW chronologies and the Brno May-June ZIND computed over the 1803–1932 calibration period. (B) Modeled (blue) and measured (red) ZIND within its estimated uncertainty range. (C) The full 1500–2008 period of the calculated and reconstructed Z-index with the boxes referring to ten wettest and ten driest decades MJ Z-index reconstruction Oak (Quercus sp.) chronology characteristics in Bohemia Precipitation reconstruction based on oak TRWs (Dobrovolný et al., in prep.) Running correlations (31-year window) between oak TRW indices and precipitation totals for different combination of months in the 1901–2013 period; horizontal line denotes significant correlations (p<0.05) (a) and Pearson correlations between oak TRW indices and precipitation totals for different seasons and periods in Bohemia (b) Measured (blue) and reconstructed (red) May–July precipitation anomalies with respect to 1961–1990 reference period for (a) early calibration (1901–1940) / late verification (1941–1980) and (b) late calibration (1941–1980) / early verification (1901–1940) in Bohemia; reconstructed values from regression were re-scaled to measured precipitation totals; (c) comparison of measured values with those reconstructed by linear regression method (lrm) and variance scaling (cps) – explained variability: 34% Reconstructed (1040–2013, green) and measured (1901–2013, blue) May–July precipitation totals for Bohemia smoothed by Gaussian filter for 30 years (black). Horizontal bars indicate occurrence of 30-year periods with the lowest (1448–1477, red) and the highest (1134–1163, blue) precipitation; red (blue) points show 11 absolutely lowest and 10 absolutely highest values (problem of shifts in extreme values – 1617 versus 1616) Kompilace teplotních rekonstrukcí pro období našeho letopočtu na základě různých proxy dat PAGES2k Consortium. A global multiproxy database for temperature reconstructions of the Common Era. Scientific Data 4, 170088. Využití stabilních izotopů kyslíku v dendrochronologii Izotop •varianta téhož prvku (kyslíku) s odlišným počtem neutronů (hmotové číslo) a vždy stejným počtem protonů (atomové číslo) → změny v relativní atomové hmotnosti a fyzikálních vlastnostech jsou základem pro dendroklimatickou rekonstrukci/interpretaci • •v dendroklimatologii se využívá nejčastěji izotopů kyslíku (16O, 17O a 18O), vodíku (deuterium) a uhlíku (13C) • Principy •relativní poměr 16O/18O (δ18O) ve vzorku (voda, led, organismus) → proxy pro teplotu a srážky • •vyšší teplota → více potenciální energie na výpar → těžší 18O je snadněji transportovatelný do atmosféry → úbytek 18O zvyšuje podíl 16O (nižší δ18O = vyšší teplota) • •nižší teplota → méně potenciální energie na výpar → snadněji transportovatelné jsou pouze lehčí 16O → růst podílu δ18O = nižší teplota Využití stabilních izotopů kyslíku v dendrochronologii Fyziologie •základní předpoklad = izotopické složení letokruhu ovlivňuje primárně vlhkost půdy, resp. izotopické složení srážek v dané lokalitě → zkreslení finálního záznamu (např. vliv ekofyziologie stromu) • •izotopické složení srážek – závislost na klimatické oblasti, změnách meteorologických prvků v čase (trendy, sezonalita), setrvání srážek v půdě Problémy (šum v signálu) •obohacování δ18O v listech vlivem rozdílného izotopického složení a jiných fyzikálních vlastností okolního vzduchu (až o 20 ‰) – zkreslení záznamu • •intenzita výparu a následná změna izotopického složení – nutnost korekce na základě dat teploty, šířek letokruhů (stejné vzorky) a relativní vlhkosti • •při klimatické analýze je potřeba identifikovat konkrétní období, se kterým izotopické složení nejvíce koreluje (např. letní/zimní sezóna) • page2image39163376 Komplexní popis faktorů (a jejich interakcí), jež ovlivňují výsledné izotopické složení dřevní hmoty (xylem) a následně letokruhového záznamu – podrobný popis uveden v originálním článku (McCarroll and Loader, 2004) McCarroll and Loader (2004) Stable isotopes in tree rings. Quaternary Science Reviews 23:771-801. page3image39264384 (a) The δ18O curve of single-year values (latewood) of Abies alba from Bettlachstock (Switzerland), built as the mean of four trees from the same site. The 10-year running mean is shown. (b) Tree ring width of the four trees used for the isotope study. Saurer et al. (2000) Oxygen isotopes in tree rings of Abies alba: The climatic significance of interdecadal variations. Journal of Geophysical Research 105, D10, 12461–12470. Büntgen et al. (2020) No age trends in oak stable isotopes. Paleoceanography and Paleoclimatology, accepted article. No age trends in TRSI. The upper row shows the 30-year smoothed mean and median of the age-aligned 13,804 TRW, 13,496 oxygen and 13,584 carbon measurements from the 147 living and relict oaks that grew during the Common Era in the Czech Republic (from left to right). Small differences in the total number of TRW and TRSI values result from insufficient wood quality and quantity that is needed for high-resolution, high-precision isotopic measurements. The lower grey values refer to the mean (median) and standard deviation (error) of the three equally long subperiods of cambial age (1–40, 41–80 and 81–120 years). The bottom part of the figure shows the relationship between the mean/median and standard deviation of the TRW and TRSI values of the 147 oaks calculated for each of the three cambial subperiods, which are displayed by the three different symbols: circles (1–40 years), triangles (41–80 years), and squares (81–120 years). Note that the data points of the TRSI from the three subperiods strongly overlap, whereas the TRW values of the subperiods scatter widely. Dendrochronology – three examples of modern research COSMIC signature. (a) Annual 14C content of 374 tree rings formed between 770 and 780 CE at 27 and seven sites across the NH and SH (light blue and red lines), respectively. (b) 14C content of 110 tree rings from 990–1000 CE at eight and two sites in the NH and SH (blue and red lines), respectively. Thick lines bracket standard uncertainties around hemispheric means, lower box plots reveal year-to-year 14C differences (median, 25th and 75th percentiles), and SH data have been shifted relative to the earlier NH data Büntgen et al. (2018) Tree rings reveal globally coherent signature of cosmogenic radiocarbon events in 774 and 993 CE. Nature Communications 9, 3605. Büntgen et al. (2017) Multi-proxy dating of Iceland‘s major pre-settlement Katla eruption to 822–823 CE. Geology 45(9), 783-786. A: Volcanic aerosol forcing (VAF; Sigl et al., 2015) expressed by light blue vertical bars (with proposed Katla volcano [Iceland] 822– 823 CE forcing in dark blue; NH—Northern Hemisphere), reconstructed Northern Hemisphere summer temperatures (orange; Schneider et al., 2015), and new birch chronology from Iceland (green). Note remarkable correspondence between local birch chronology and hemispheric reconstruction. B: Inter-annual and 60-yr-smoothed summer temperature variability for the Northern Hemisphere back to 600 CE (Schneider et al., 2015). Green vertical frames highlight first permanent settlement phases of Iceland and Greenland in 870s and 980s CE, respectively. Katla eruption of 822–823 CE occurred during a less climatologically anomalous period following Late Antique Little Ice Age (LALIA; Büntgen et al., 2016). “JJA Temp. (wrt. 1961-1990)” refers to June, July, August temperatures. Cross-dating of driftwood chronologies with regional references for Pinus sylvestris, Picea sp. and Larix sp.. Colored curves and bars represent the driftwood data and grey curves the according references. Chronologies were detrended by negative exponential functions after power transformation in combination with variance stabilization and normalization. The bars show the temporal distribution of the single driftwood series that were successfully cross-dated. Larix chronologies include Arctic driftwood series as well as series from the Lena River. Hellmann et al. (2017) Dendro-provenancing of Arctic driftwood. Quaternary Science Reviews 162, 1-11. 6.1.3 Pylová analýza img201 • palynologie – vědní disciplína studující pylová zrna a spory • pylová zrna jsou uchovávána v jezerech, rašeliništích, sedimentech • vlastnosti pylových zrn: - morfologické charakteristiky jsou specifické pro rody a druhy rostlin - jsou produkovány ve velkém množství a široce rozšiřovány - jsou extrémně odolné v sedimentárním prostředí - vyjadřují původní vegetaci v době, kdy došlo k jejich ukládání, tedy vypovídají i o klimatických podmínkách té doby img202 Carp Lake, Oregon – 125 000 let - percentuální zastoupení jednotlivých druhů pylových zrn se vyjadřuje pylovým diagramem img203 Změny vegetace probíhají v různých měřítcích, přičemž v menším prostorovém a časovém měřítku se jedná o neklimatologické faktory (požáry, škůdci, sukcese, vliv člověka aj.). img206 Roční teplotní anomálie (referenční současná teplota 15,8 oC) rekonstruované na základě pylové analýzy z rašeliniště v Kashiru v Burundi ve východní Africe (výška 2240 m ve vysokohorském mlžném lese) (tečkovaně – meze spolehlivosti) (Bradley, 1999) img197 6.1.4 Varvy - laminované (páskované) sedimenty formující se ročně ve vodním prostředí vlivem sezónní změny počasí (jezera, též sedimenty v mořích a oceánech) Chronologie varv může být na základě znalosti vazby regionálních klimatologických charakteristik a procesu sedimentace využita k paleoklimatologické rekonstrukci (např. množství srážek, odtok, teplota vzduchu). Holton, ed. (2003) img175 6.1.5 Koráli Koráli – oceány nízkých šířek, produkují většinou jednoleté růstové pásky – možnost sestavení dlouhých chronologií. 367-letý korálový skelet z Galapág Měřené chemické ukazatele obrážejí parametry prostředí v době růstu: povrchové teploty oceánů (SST), salinita, srážky, vertikální promíchávání, říční přítok, výživnost vody, původ vodních mas, antropogenní vlivy aj. img176 img177 Březen-listopad 1990, Tarawa atol Čtvrtletí - Galapágy Dunbar, R. B., Cole, J. E. (1993): Coral Records of Ocean-Atmosphere Variability. NOAA Climate and Global Change Program, Special Report No. 10, 38 s. Bělení korálů I když se mohou koráli živit planktonem, většinu jejich potravy jim obstarávají symbiotické řasy, zooxantely. Proto koráli většinou rostou v slunných mořích (do 60 m), aby zajistili dostatek světla pro řasy. Někdy je však možné najít zvláštní korály bez endosymbiontů i v hloubce 3 000 m a dokonce i na arktických Aleutách. Korály s endosymbionty označujeme jako hermatypické, bez nich jako ahermatypické. Ahermatypičtí koráli se musí uživit samostatně, mohou ale pronikat do jiných míst než hermatipičtí. Symbionty korálů jsou obrněnky, které mohou tvořit až tři čtvrtiny biomasy korálu. Od svého endosymbionta získávají koráli až 90 % organických látek, díky čemuž se mohou bohatá korálová společenstva tvořit i v živinami chudých tropických vodách. Odumírání obrněnek je příčinou jevu známého jako bělení korálů, které se projevuje zbělením korálu. Korál bez endosymbiontů je výrazně oslaben, neroste a hrozí nebezpečí jeho úhynu, což má za následek destrukci celého útesu. Obrněnky odumírají nejčastěji z důvodu zvýšení teploty vody, znečištění či infekce patogenem. Pozoruje se např. úhyn korálů v oblasti Velkého korálového (též bariérového) útesu podél severovýchodního pobřeží Austrálie v délce c. 1500 km. img169 img170 6.1.6 Geotermické vrty Vliv dlouhodobého oteplení o hodnotu D (t0 → ti) a následného ochlazení o hodnotu d (ti → tk) na změnu profilu teploty podloží s rostoucí hloubkou. img168 Zeslabení teplotního signálu o velikosti D působícího po dobu Δ s rostoucí hloubkou v podloží aktivního povrchu img178 img179 Měření teplotních profilů - nepórovité horniny nebo permafrost (teplo se šíří vedením, neovlivněné podzemní vodou). Výhody: • nízkofrekvenční signál (velké klimatické události) • měřené anomálie jsou přímým termofyzikálním důsledkem minulých změn • informace bez monitoringu v reálném čase Nevýhody: • nákladné vrty (využitelnost existujících) • rekonstrukce nejasná v detailech • vztah teplota půdy – teplota vzduchu Příklady teplotních rekonstrukcí v ČR img180 img181 Pollack, Smerdon (2004) Využití geotermických vrtů ve světovém měřítku – teplotní rekonstrukce img184 6.2 Časová periodizace geologické minulosti Země 6.3 Principiální paleoklimatické poznatky • 4,6 až ~2,5 Ga (a – rok) – Země bez zalednění při nižší solární konstantě (Faint Sun Paradox – paradox mdlého slunce) – snížené záření kompenzováno zesíleným skleníkovým efektem • ~2,5 Ga – doklady pro první zalednění (dosažena mezní teplota pro vznik zalednění) img186 Crowley, North (1991) • ~2,5 až 0,9 Ga – Země bez ledovců přes nízkou svítivost Slunce a slabší skleníkový efekt • 0,9 až 0,6 Ga – tři hlavní fáze zalednění (včetně ledu v nízkých šířkách) • 600 až 100 Ma – převážně mírné klima s dvěma fázemi růstu ledu – velká sezónní kolísání na superkontinentech (Gondwana, Pangea) • 100 až 50 Ma – mírné klima bez zalednění (změny v rozdělení pevnin-oceánů nemohou adekvátně vysvětlit vysoké polární teploty) – snad vysoké koncentrace CO2 • 50 až ~3 Ma – postupné ochlazování a vysušování Země – faktory: tektonika litosférických desek, CO2 (snad dvojnásobek koncentrace mezi 50–3 Ma), oceánský transport tepla – menší vliv zdvihu Tibetu v Asii a Kordiller v Severní Americe; významná role náhlých přechodů (abrupt transitions), kdy systém rychle přešel do nového rovnovážného stavu (zpětná vazba led-albedo, termohalinní instabilita); zalednění: Antarktida asi 40 Ma, Grónsko 3–4 Ma, střední šířky 2,4–3,2 Ma • 3,0 až 0,0 Ma – četné oscilace ledovcových štítů s teplými intervaly jako dnes – významné změny v termohalinnní cirkulaci a složení atmosféry (CO2, CH4); poslední glaciální maximum 18 000 a BP; sucho od kontinentálního zalednění směrem k rovníku; časná stadia interglaciálů - velmi vlhké tropy (pluviály) 6.4 Změny klimatu v kvartéru •posledních 2,588 miliónů let se dělí na holocén (cca 11-12 tisíc let před současností - BP) a pleistocén •15-20 kvartérních klimatických cyklů – střídání glaciálů a interglaciálů •holocén – současný interglaciál, jsme na rozhraní jeho druhé a třetí třetiny, silně ovlivněn činností člověka (antropocén) •periodizace holocénu – postglaciální klimatické optimum (6000–8000 let BP) Hradecký, J., Brázdil, R. (2016): Climate in the Past and Present in the Czech Lands in the Central European Context. In: Pánek, T., Hradecký, J., eds.: Landscapes and Landforms of the Czech Republic. World Geomorphological Landscapes. Springer International Publishing Switzerland, 19–28 klim_cyklus_pozadi glacial_pozadi interglac_pozadi img187 Klimatické výkyvy středního a mladého pleistocénu zachycené ve sprašových sériích suchých oblastí střední Evropy (Ložek, 1984) 6.5 Časová měřítka pravděpodobně působících klimatotvorných faktorů • 109 a – dlouhodobé kolísání svítivosti Slunce (kompenzace nižší svítivosti skleníkovým efektem) • 107–108 a – paleogeografické faktory (např. kontinentální drift, změny oceánské cirkulace) • 106 a – tektonické fluktuace a snad dlouhodobé změny orbitální insolace? • 103–105 a – externí vlivy (orbitální působení), interní vlivy zpětných vazeb v systému pevnina – moře – vzduch – led (včetně CO2) • 100–102 a – sluneční proměnlivost, vulkanická činnost, vnitřní zpětné vazby a interakce v systému oceán - atmosféra Význam paleoklimatického modelování pro poznání minulých klimat a jejich příčinné podmíněnosti. Charakteristické faktory a procesy ovlivňující variabilitu klimatu a jejich časová škála (Bradley, 1999) FIG 1 6.6 Hypotézy klimatických změn •za nejvěrohodnější hypotézu objasňující kvartérní klimatické cykly je považována Milankovičova astronomická hypotéza, založená na změně parametrů oběžné dráhy Země kolem Slunce: • -sklon zemské osy ε (úhel sevřený rovinou ekliptiky a rovinou světového rovníku): 22–24,5º, asi 41 000 let -délka perihelu π (úhlová vzdálenost přísluní od jarního bodu, pohybujícího se v důsledku precese): 21 000 let -výstřednost zemské dráhy e: 0,0007–0,0658, 100 000 let hypotezy2_pozadi hypotezy1_pozadi Vhodné podmínky pro zalednění na Severní polokouli: - relativně teplé zimní a relativně chladné letní období - nejmenší ε, největší e, π blízké 90º nebo 270º e π •graf ekvivalentních šířek pro 65º s.š. (šířky, které dostávají v současnosti v tzv. letním kalorickém půlroce stejné množství slunečního tepla jako v minulosti 65º) •růst ekvivalentní šířky – ochlazení a naopak Obr_13 img188 Insolace na 65o s. š. v posledních 400 000 letech podle parametrů zemské dráhy (a) v porovnání s objemem kontinentálního ledu odvozeného podle δ18O v mořských sedimentech (b) s hlavními komponentami téže frekvence. (c) dokumentuje koherenci mezi radiačním působením a kontinentálním zaledněním. Nevýznamné jsou změny v insolaci způsobené změnami excentricity zemské dráhy a) b) c) Imbrie et al., 1993 img185 6.7 Globální oteplování a paleoklimatologie • paleoklimatologie ukazuje na reálnost možných teplotních změn při růstu koncentrací skleníkových plynů • v porovnání se současností jiné geografické podmínky a působící faktory Literatura: Bradley, R. S. (1999): Paleoclimatology. Reconstructing Climates of the Quaternary. Academic Press, San Diego, London, Boston, New York, Sydney, Tokyo, Toronto, 610 s. (3. vydání – 2015). Jansen, E., Overpeck, J. (2007): Palaeoclimate. In: Solomon, S., Qin, D., Manning, M., Marquis, M., Averyt, K. Tignor, M. M. B., LeRoy Miller, H., Chen, Z., eds.: Climate Change 2007. The Physical Science Basis. Cambridge University Press, Cambridge, s. 433-497. Wanner, H., Beer, J., Butikofer, J. et al. (2008): Mid- to Late Holocene climate change: an overview. Quaternary Science Reviews, 27, 1791–1828. Jones, P. D., Briffa, K. R., Osborn, T. J. et al. (2009): High-resolution palaeoclimatology of the last millennium: a review of current status and future prospects. The Holocene, 19, 3–49. Hughes, M. K., Swetnam, T. W., and Diaz, H. F. (2011): Dendroclimatology. Progress and Prospects. Springer, Dordrecht, Heidelberg, London, New York, 365 s. Masson-Delmotte, V. (2014): Information from paleoclimate archives. In: Stocker, T. F. et al.: Climate Change 2013. The Physical Science Basis. Cambridge University Press, Cambridge, s. 383-464. Wilson, R. et al. (2016): Last millennium northern hemisphere summer temperatures from tree rings: Part I: The long term context. Quaternary Science Reviews, 134, 1–18