ÚZEMNÍ DIFERENCIACE Geografie venkova, periferií a pohraničí ZNEVÝHODNĚNÉ REGIONY  20. léta 20. století – nerovnoměrný rozvoj/vývoj, vznik sociálně geografických disparit mezi regiony, vztahy mezi centrem a periferií  Divergence vs. konvergence, negativní a/vs. pozitivní dopady procesu marginalizace, řešit / usměrňovat?  V sociologii – studium sociálních nerovností jedním ze základních témat, chudoba ve městech vs. na venkově / sociální vyloučení  Státní intervence – prostředek zmírnění regionálních disparit: horské oblasti, severské regiony, venkovské oblasti, tradiční průmyslové oblasti → územní soudržnost (koheze)  „new public management“ – prvky trhu v chování státu Model kontinua (WALLERSTEIN 2004)  Namísto původního modelu polarit (jádro - periferie) → jádro – semiperiferie – periferie –marginální region.  Periferie se sice nachází v podřízené pozici vůči centru, je však na rozdíl od marginálního regionu integrována do systému. KONVERGENCE VS. DIVERGENCE: VĚČNÁ OTÁZKA? (BLAŽEK, CSANK 2007)  „Obnova“ nositelů diferenciace, starší jevy difuzí vedou k poklesu variability (HAMPL 1998)  Existence rozdílů nezbytná (HIRSCHMAN 1958) X extrémní rozdíly s destimulačním a destabilizujícím účinkem  Příliš velké rozdíly – hrozba pro sociální a následně politickou stabilitu (NOVOTNÝ 2006)  Přirozená trajektorie regionální/územní diferenciace socioekonomického vývoje vs. usměrnění státem / regionální politikou? (až nivelizace)  Nalezení vhodné míry rozdílů v různých sférách – soudržnost jako míra tolerance dané společnosti k rozdílům (MOLLE 1997) DIFERENCIACE VE STUPNI EKONOMICKÉHO, SOCIÁLNÍHO A KULTURNÍHO ROZVOJE HUSTOTA ZALIDNĚNÍ (ESPON 2019) STŘEDNÍ EVROPA V RÁMCI SVĚTA – GLOBÁLNÍ PERSPEKTIVA  Disparity v životním stylu  Mechanismy na omezování negativních vlivů kapitalistické ekonomiky vs. neoliberální pojetí, regulace až separace  „Smrštění světa“ (BAUMAN 1998)  Perspektivní zrození mezinárodní společnosti (a zmenšení vlivu národních států) (FLORINI, SIMMONS 2000)  Profit bohatých, silných, chytrých vs. ztráta chudých, slabých, hloupých?  De/regulace – konkurence, kvalita, dostupnost, privatizace infrastruktury POZICE ČESKA:  vně –  součást bohatého severu, úzké vazby na evropské ekonomické centrum (prostřednictvím Německa), HDP na hlavu zpravidla 30.-35. místo na světě, kvalita života – index lidského rozvoje dtto  dovnitř –  lze očekávat jedny z nejmenších problémů s chudobou či sociální exkluzí, meziregionální disparity jedny z nejmenších vůbec (80./90. léta 20. století)  v Evropě –  z hlediska ekonomické prosperity slabší stát, v rámci střední Evropy jeden z nejrozvinutějších států SOCIOGEOGRAFICKÁ DIFERENCIACE (HAMPL, MÜLLER 2019)  kombinace regionální a sídelní hierarchie (jádra, centra, oblasti) a makropolohové atraktivity (západvýchod gradient, superdominance Prahy), problémovost „pánevních“ metropolitních areálů (HAMPL 2005)  Specifikace různých typů (metropolitních HAMPL, MARADA 2016, „široké“) a nemetropolitních prostorů, jednotky – upravené SO ORP  Metropolitní areály – v CZ 12, 1/3 území – 60 % obyvatelstva – 2/3 ekonomiky, pražský, pánevní, ostatní VYMEZENÍ METROPOLITNÍCH A NEMETROPOLITNÍCH ÚZEMÍ sídelní osy významově neutrální periferie NEMETROPOLITNÍ AREÁLY:  sídelní osy (mezi metropolitními areály, tradiční + nové, 33), významově neutrální (43), periferie (zvýhodněné – při BY a AT 13, ostatní 37)  „V závislosti na snižování hierarchického postavení jednotky se význam polohového faktoru zvyšuje.“  „zpoždění vývoje“  Mezi nemetropolitními regiony „v podmínkách Česka existují zaostávající oblasti, resp. periferie jen výjimečně.  Trvalé a víceméně neodstranitelné nevýhody periferních prostorů: úbytek obyvatelstva, problémy s dopravní obslužností, chybějící sociální infrastruktura  Vesměs 50+ obyv./km2, polohově zvýhodněné – sousedství s Bavorskem nebo Rakouskem TYPOLOGIE ČESKÝCH NEMETROPOLITNÍCH REGIONŮ (ŽENKA, SLACH, SOPKULIAK 2017)  Dvojí ohrožení:  konkurence ze strany metropolitních regionů, konkurence exportně zaměřených regionů v zemích s nižšími náklady  Nedostatečná diverzifikace ekonomické základny, nízká úroveň inovací vč. jejich komercializace  Vnitřně velmi rozmanitá skupina, zahrnuje:  nejen oblasti periferní a venkovské, ale i  nemetropolitní staré průmyslové regiony, vysoká specializace prostřednictvím dodavatelů nižšího řádu  8 teoretických typů regionů, relevantní – periferní regiony (KARLSEN 2013):  malá populační/ekonomická velikost, nízká hustota institucí, chybějící kritické masy pro aglomerační efekty, zde: nepříznivá dopravní poloha s malou hospodářskou základnou, nízká hustota zalidnění/firem, podprůměrná ekonomická výkonnost  Exaktní vymezení na základě tzv. potenciálu interakcí, mezd, zaměstnanosti a přidané hodnoty na jednotku zastavěné plochy a specializaci na zemědělství (ŽENKA a kol. 2017)  Metropolitní regiony (OECD 2012): 50+ tis. obyvatel, hustota zalidnění 1500 obyv./km2  Jednotky – SO ORP, 4 typy:  jádra metropolitních regionů, zázemí metropolitních regionů, městské regiony s metropolitními funkcemi a nemetropolitní regiony (vč. Jihlavy, Mostu, Chomutova, Bohumína?) METROPOLITNÍ A NEMETROPOLITNÍ REGIONY V ČESKU TYPOLOGIE NEMETROPOLITNÍCH REGIONŮ  Z 206 jednotek – 156 jednotek/nemetropolitní regiony, z nich téměř polovina periferní regiony (82)  Rozdíly v ekonomické výkonnosti mezi 8 vymezenými skupinami nepříliš výrazné – nejvýkonnější „metropolitní jádra“ (116 CZ) pouze o 48 % vyšší produktivita než nejvíce zaostávající „periferní regiony“ (79 CZ)  Nemetropolitní regiony:  z celostátní přidané hodnoty 60 % ve zpracovatelském průmyslu, 77 % v zemědělství, lesnictví a rybolovu  Periferní regiony:  20 % obyvatel, 33 % přidané hodnoty primárního sektoru za CZ, nejnižší hodnota produktivity práce a mezd, z hlediska ekonomické výkonnosti 2. nejhomogennější skupinou, nadprůměrná specializace na zemědělství, 60 % přidané hodnoty ze zpracovatelského průmyslu  Přes homogenitu strukturálně a funkčně rozmanité – klasifikace:  regiony s vysokým podílem primárního sektoru na zaměstnanosti a s diverzifikovanou odvětvovou strukturou, příklady?  regiony s velmi nízkým podílem primárního sektoru na zaměstnanosti, specializované na tradiční odvětví zpracovatelského průmyslu  regiony s velmi nízkým podílem primárního sektoru na zaměstnanosti a diverzifikovanou odvětvovou strukturou  ostatní periferní regiony bez společných strukturálních a funkčních znaků SHRNUTÍ JAKO PODKLAD PRO REGIONÁLNÍ POLITIKU Faktory Mechanismy Aktéři Doporučení pro regionální politiku Vyšší transakční náklady v důsledku odlehlosti, nízké míry urbanizace i hustoty firem a institucí, malý lokální trh, nízké úspory z rozsahu Diverzifikace do technologicky příbuzných odvětví, specializace na tržní niky, amenitní migrace Malé a střední průmyslov é firmy, občanský sektor Podpora nadregionálních znalostních sítí, atrakce menších (zahraničních) firem, rozvoj intra a interregionální dopravy, posilování lokálního síťování firem a institucí, podpora regionální specializace i příbuzné diverzifikace místních firem, stabilizace populace HAMPL, MARADA 2016 REGIONY PŘIROZENÉ A UMĚLÉ / ADMINISTRATIVNÍ – PŘÍKLAD SOCIOGEOGRAFICKÉ REGIONALIZACE ČESKA (HAMPL, MARADA 2015) STRATEGIE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE ČR 2014-2020, 21+ POLITIKA ÚZEMNÍHO ROZVOJE ČR (2008, A-2019) POLITIKA ÚZEMNÍHO ROZVOJE ČR / AKTUALIZACE Č. 1, 2, 3 (MMR, ÚÚR 2019) POLITIKA ÚZEMNÍHO ROZVOJE ČR / AKTUALIZACE Č. 1, 2, 3 (MMR, ÚÚR 2019) POLITIKA ÚZEMNÍHO ROZVOJE ČR / AKTUALIZACE Č. 1, 2, 3 (MMR, ÚÚR 2019) METROPOLITNÍ REGIONY A VÝZNAMNÉ AGLOMERACE VE STŘEDNÍ EVROPĚ PO ROCE 1990 (KÖRNER 2010)  text