EKOLOGIE A VÝZNAM HUB
(místy se zvláštním zřetelem k makromycetům)
Houby a jejich prostředí • Životní strategie a vzájemné působení hub • Ekologické skupiny hub,
saprofytismus (terestrické houby, detrit a opad, dřevo aj. substráty) • Symbiotické vztahy hub
(ektomykorhiza, endomykorhiza, endofytismus, lichenismus, bakterie, vztahy se živočichy) •
Parazitismus (parazité živočichů a hub, fytopatogenní houby, typy parazitických vztahů) • Houby
různých biotopů (jehličnaté, lužní, listnaté lesy, nelesní stanoviště, společenstva hub) • Šíření a
rozšíření hub • Ohrožení a ochrana hub
• Jedlé houby a pěstování • Jedovaté houby a otravy • Hospodářské využití hub (potravinářství,
farmacie, biologický boj aj.) • Hospod. škody působené houbami
mykolog
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE
CZ.1.07/2.2.00/15.0204
PF_72_100_grey_tr ubz_cz_black_transparent

Rozklad dřeva provádějí houby lignikolní (dřevožijné či "dřevokazné")
– zejména Basidiomycota, ponejvíce mezi nelupenatými (někdejší řád Aphyllophorales s. l.). Jako
první se v sukcesi uplatňují saproparazité, kolonizující již živé dřeviny a schopné žít pak i v
mrtvém dřevě; na ně pak navazují primární saprotrofové (přímo rozkládají dřevní hmotu, např.
Fomitopsis pinicola) a sekundární saprotrofové (berou živiny z toho, co rozloží primární
saprotrofové, např. Pycnoporellus fulgens).
Ve dřevě mohou panovat specifické podmínky – dosud stojící kmeny, resp. větve na stromech podléhají
vysychání (až v opadu mají vyšší vodní potenciál) a uvnitř kmenů může být až 20x více CO2 než O2.
Průběh rozkladu dřeva lze rozdělit do tří stadií: kolonizace substrátu, vlastní dekompozice a
zabudování produktů rozkladu do půdy.
fomitopsis_pinicola Pycnoporellus
Troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola)
http://www.mykonet.ch/images/Porlinge/fomitopsis_pinicola_rotrandiger_baumschwamm300.jpg
Oranžovec vláknitý (Pycnoporellus fulgens)
http://grzyby.strefa.pl/Pycnoporellus_fulgens.html

Dřevní substrát obsahuje celulózu, hemicelulózy (smíšené polymery s jinými sacharidy – xylózou aj.)
i lignocelulózu (celulózní mikrofibrily obalené hemicelulózami a zabudované do ligninu) – jde o
bohatý zdroj uhlíku, ale chudý na jiné základní živiny (C/N poměr 300:1 až 1000:1). Dřevožijné
houby jsou tomu přizpůsobeny – rozklad ligninu možná má význam ani ne tak pro vlastní zisk živin,
ale pro uvolnění
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\42_celulozni_fibrily.jpg
kovalentně vázaného dusíku (jeho nedostatek zbrzdí proteosyntézu a růst hyfy
=> rozklad celulózy střídá ligninolýza => dojde k uvolnění dusíku a celulózní složky, které jsou
znovu využívány do vyčerpání zásob kolem hyfy => další rozklad ligninu a tak dále). Dřevožijné
houby se musí vypořádat i s přítomností tanninů, terpenů či flavonoidů, které jsou pro houby
toxické.
Převzato z http://botany.natur.cuni.cz
/koukol/ekologiehub/EkoHub_4.ppt
Struktura dřeva a jeho složky
Nahoře: Snímek celulózních fibril

Drevo_strukt
Zdroj: Anke & Weber 2006; převzato z http://botany.natur.cuni.cz/koukol/ekologiehub/EkoHub_4.ppt
Pektiny jsou
podobně jako
celulóza a hemicelulózy štěpeny v místech kyslíkových můstků.

Mechanismy rozkladu lignocelulózy jsou nejlépe prostudovány na modelovém druhu Phanerochaete
chrysosporium (viz foto). Lignin má silně nepravidelnou strukturu, která neumožňuje přímý kontakt s
aktivními místy enzymů – oxidaci ligninu proto umožňují volné radikály: veratryl alkohol
produkovaný lignin peroxidázou a Mn2+ produkovaný mangan peroxidázou; tyto reakce vyžadují
H2O2 jakožto donor elektronů. Fragmenty ligninu mohou být dále přímo štěpeny lakázou
(pro zajímavost: tento enzym je vylučován i kořeny rostlin) nebo se fragmenty (např. syringyl,
guaiacyl, p-hydroxyfenyl) mohou stát radikály schopnými
Stepeni_lig phanerochaete_chrysosporium
dalšího štěpení ligninu. Na rozkladu lignocelu-lózy se podílejí i další enzymy – hydrolázy
(celulázy a celobiázy), kutináza, pektináza, amyláza, lipáza, ...
http://www.edugal.org.il
/chazav/mushroom/pic8.htm
Zdroj: Anke & Weber 2006;
převzato z http://
botany.natur.cuni.cz/koukol
/ekologiehub/EkoHub_4.ppt

Lignin, trojrozměrný polymer tvořený alkoholovými jednot-kami (tři typy alkoholů kyseliny skořicové
– kumarylalkohol, sinapylalkohol a koniferylalkohol, viz schéma výše) s příměsí nestrukturních
fenolických látek (kys. vanilová, gallová, ferulová; flavonoly, katechin, katechol, pyrogallol),
terpenů, pryskyřic aj., se vyskytuje nejen ve dřevě, ale i v bylinných částech rostlinných těl;
každá čeleď rostlin má specifický poměr stavebních kamenů.
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\41_celulaza_pusobeni.gif
Celulózu tvoří jednotky glukózy spojené ß-(1-4)-glykosidickou vazbou; může být v krystalické nebo
amorfní formě.
Na jejím roz-kladu se podílí endoglukanáza, celobiohydroláza (exoceluláza) a ß-glukozidáza.
http://www.sigmaaldrich.com/life-science/metabolomics
/enzyme-explorer/learning-center/lysing-enzymes.html
Převzato z http://
botany.natur.cuni.cz/koukol
/ekologiehub/EkoHub_4.ppt

http://forestpathology.coafes.umn.edu/microbes.htm; převzato z http://botany.natur.cuni.cz/koukol
/ekologiehub/EkoHub_4.ppt
Dřevožijné houby rozdělujeme do dvou skupin podle enzymatické výbavy
– první způsobují měkkou a hnědou, druhé pak bílou hnilobu.
• První houby napadající dřevo, především velmi vlhké, způsobují měkkou hnilobu (SR, soft rot) –
v principu jde o "zapaření" dřeva při vyšší teplotě a vlhkosti, při kterém dochází k rozkladu
celulózy a hemicelulóz, zatímco lignin je jen málo narušen (jsou odštěpovány postranní řetězce) a
dřevo se kostkovitě láme. Uplatňují se zde především Deuteromycota (Acremonium, Phialophora,
Cephalosporium, Doratomyces, i vodní Tricladium), ale i teleomorfní Asco-mycota (Chaetomium),
v malé míře Basidiomycota (Oudemansiella mucida).
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\48_SoftRotMidas_www-palaeos-com_Fungi_As
comycota_Ascomycota-html.jpg soft
http://palaeos.com/fungi/ascomycota/ascomycota.html

Vpravo nahoře červenohnědá
hnil. způsobená sírovcem žlutooranžovým (Laetiporus sulphureus), dole hnědá hniloba dřevomorky
meruňkové (Leucogyrophana mollusca).
• Pektiny, celulózu a hemicelulózy rozkládají houby, které disponují (podobně jako v předchozím
případě) celulázou a celobiázou a způsobí destrukční rozklad; dřevo se zbarvuje uvolněným ligninem
(který není rozložen nebo jen minimálně) a výsledkem je hnědá hniloba (BR, brown rot; též se můžeme
setkat s pojmem
brown C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\43_hneda_hniloba_Laetiporus_sulphureus.j
pg C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\44_hneda_kostkovita_hniloba_Leucogyropha
na_mollusca.jpg
červená hniloba). Dřevo ubývá na váze i objemu, láme se a drobí, často se kostkovitě rozpadá.
Hnědou hnilobu způso-bují např. Gloeophyllum, Fomitopsis, Piptoporus, Postia, Laetiporus, Phaeolus
nebo Conio-phoraceae, celkem asi 10 % dřevožijných stopkovýtrusných hub.
http://forestpathology.coafes.umn.edu/microbes.htm; převzato z http://botany.natur.cuni.cz/koukol
/ekologiehub/EkoHub_4.ppt
Foto A. Lepšová, http://botanika
.bf.jcu.cz/mykologie/galerie/Basidio/Aphyllophorales/Laetiporussulphireushnil1.jpg
..../mykologie/galerie/Basidio/Aphyllophorales/Leucohygrophanamolluscahnil1.jpg

• Naproti tomu houby, které mají nejsilnější enzymatickou výbavu včetně poly-fenoloxidáz
(ligninolytických enzymů; lignin je rozkládán společně s celulózou nebo hemicelulózou), způsobují
korozívní rozklad. Dřevní pletivo je rozkládáno zcela, nerozpadá se kostkovitě (může docházet k
tvorbě otvůrků v jarním dřevě letokruhu => voštinová hniloba), dřevo ztrácí barvu a vzniká bílá
hniloba (WR, white rot). Způsobují ji především stopkovýtrusné
houby (Pleurotus, Stereum, Phanerochaete, Onnia,
Phellinus, Ganoderma, Daedalea, Fomes, Trametes
nebo Polyporus squamosus), z vřeckatých hub čeleď
Xylariaceae (Xylaria, Hypoxylon, Ustulina, Daldinia).
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\47_bila_hniloba_Fomes_fomentarius.jpg
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\45_bila_vostinova_hniloba_Trichaptum_abi
etinum.jpg C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\46_bila_vostinova_hniloba_phellinus_nigr
olomitatus.jpg
Foto Anna Lepšová,
http://botanika.bf.jcu.cz/mykologie/galerie/Basidio/Aphyllophorales/Fomfomentariushnil.jpg
http://botanika.bf.jcu.cz/mykologie/galerie/Basidio/Aphyllophorales/Trichaptumabietinumhnil.jpg
http://botanika.bf.jcu.cz/mykologie/galerie/Basidio/Aphyllophorales/Phellinusnigrolimitatushnil.jpg
Zleva bílá hniloba Fomes fomentarius a voštinové hniloby Trichaptum abietinum a Phellinus
nigrolimitatus.

Bělová hniloba se šíří od běli k jádru (tedy směrem dovnitř kmene), jádrová hniloba naopak začíná v
jádře a může vést ke vzniku dutiny.
Ještě pomaleji než dřevo je rozkládána borka, trvá to řadu let; zde se uplatňují mechanicky hlavně
tvrdohouby, trhající borku svými stromaty.
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\49_jadrova-a-belova-hniloba.JPG
http://www.biolib.cz/DOC/horak-proc-je-dulezite-mrtve-drevo.pdf
Luminiscence
Dosud pouze u dřevožijných stopkovýtrusných hub (Panellus, Pleurotus, Armillaria) je znám fenomén
bioluminescence – dochází k ní při reakci kyslíku s luciferinem s účastí enzymu luciferázy.
Aktivuje opravy DNA a detoxifikaci radikálů, které vznikají například při rozkladu ligninu. Možný
ekologický význam dosud není vyjasněn – hypotézy hovoří o lákání bez-obratlých (pro roznášení spor)
nebo naopak o varování pro noční houbožravé bezobratlé.
Zdroj: Weitz 2004;
převzato z http://botany.natur.cuni.cz/koukol/ekologiehub/EkoHub_2.ppt
Foto: Bioluminiscence kultury václavky obecné (Armillaria mellea) ve tmě (expozice 16 hodin).

Zvláštním případem jsou koprofilní houby, rostoucí především na výkalech býložravců. Exkrement
představuje docela ideální živnou půdu, přinejmenším zpočátku dostatečně vlhkou a s ± neutrálním pH
(koprofilní houby na rozdíl od jiných preferují pH vyšší než 6), která obsahuje sacharidy
(jednoduché cukry i strukturní polysacharidy), dusíkaté látky, minerály, vitamíny, mastné
kyseliny, ...
Složení společenstev na živočišném exkrementu je ovlivněno druhem živočicha a jeho potravou
(výběrem potravy a způsobem trávení), vlhkostí prostředí, kontaktem s půdou a okolní vegetací,
koprofilním hmyzem, interakcemi s dalšími mikroorganismy. S měnícím se složením substrátu se i zde
uplatňuje sukcese obdobná jako u půdních saprofytů – nejprve Zygomycota (Mucor, Pilobolus,
Piptocephalis /tento rod možná spíše obsahuje parazity na koprofilech/ – houby schopné rychle
utilizovat jednoduché cukry, ale po jejich vyčerpání "končí"), ...
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\61_pilobolus.jpg
Piptocephalis3
Vlevo Piptocephalis (Zoopagales), vpravo Pilobolus (měchomršť, Mucorales), snímky sporangií.
http://www.mycolog.com
/chapter11a.htm;
http://www.uoguelph.ca
/~gbarron/MISCELLANEOUS
/pilobolu.htm (George Barron)

... následují Ascomycota (Ascobolus, Podospora, Sordaria, Chaetomium) a Basi-diomycota (začíná
Coprinus, později Bolbitius, Psathyrella, Panaeolus, Nidularia).
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\51_chaetomium.jpg
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\62_Ascobolus_Furfuraceus.jpg
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\63_sordaria.jpg
Ascobolus Coprinus Kravinec
Vlevo nahoře Chaetomium (chlupatec), dole Sordaria (hnojenka; obé perithecia); uprostřed Asco-
bolus (hovník; apothecia + průřez apoth.);
vpravo dole primordia Coprinus (hnojník),
nahoře Panaeolus ovatus (kropenatec).
http://www.mycolog.com/chapter11a.htm
http://www.ms.mff.cuni.cz/~jhum8111/hory/all_in_one.php?path=schladminger_tauern_2006/big_pictures
http://www.idsystem.cz/mushrooms/houbymesice/2003_11/houbymesice.htm
http://www.mold-help.org/content/view/412/  .../chapter11a.htm
http://www.uoguelph.ca/~gbarron/MISCE2002/sordaria.htm

Jejich mycelia se zřejmě vyvíjejí průběžně, ale fruktifikují postupně, přičemž houby pozdějšího
stadia se prosazují silnější enzymatickou výbavou a často i antibiotickým působením => potlačením
časněj-ších stadií (hyfová interference, známá u stopkovýtrusných hub – například po kontaktu s
myceliem Coprinus dochází k degeneraci buněk Pilobolus a zastavení tvorby sporangioforů).
Pro srovnání: na koňském trusu byl zaznamenán Pilobolus po 2 dnech, Ascobolus po 7 dnech a Coprinus
po 2 týdnech od defekace; celkový rozklad exkrementu trvá zhruba 2 měsíce.
C:\user\Houba\Škola-obrázky\clemencon\09-78_pseudorhizae-from-mole-latrine.jpg
Krásný život slzivky kořenující
(Hebeloma radicosum) – v půdě prorůstá do krtčích latrin, čerpá živiny z exkrementů a ještě se o ně
dělí s mykorhizním partnerem.
Heinz Clémençon: Cytology and Plectology of the Hymenomycetes. Bibliotheca Mycologica, vol. 199. J.
Cramer, Berlin-Stuttgart, 2004.

Koprofilní houby mívají dormantní spory, jejichž klíčení bývá stimulováno až stykem s určitými
enzymy při průchodu trávicím traktem příslušných živočichů. Pro lepší přenos na živočicha (resp. do
něj) mají spory některých druhů specializované útvary (háčky, slizový obal) nebo vyvinuté speciální
mechanismy šíření (vystřelování do dálky, více u šíření hub).
Obdobnou skupinou jsou amoniové houby, rostoucí na substrátech bohatých na alkalické zdroje dusíku
(močovina, výkaly, ...).
Příklady lze nalézt mezi vřeckatými (Amblyosporium botrytis, Ascobolus denudatus)
i stopkovýtrusnými houbami (Hebeloma vinosophyllum, Tephrocybe tesquorum).
Tephrocybe_tesquorum
Tephrocybe tesquorum
http://users.skynet.be
/bs133881/champis/tephrocybe_tesquorum_(yd)_7873.htm

Další skupinou jsou houby keratinofilní, specializované na odumřelé části těl živočichů, přesněji
rohovinu (rohy, kopyta, ptačí brka) – do této skupiny patří některé Chytridiomycota a Ascomycota,
typicky keratinofilní jsou zástupci řádu Onygenales). Bohatým zdrojem
živin pro tyto houby bývají kromě
odumřelých částí těl ptačí hnízda.
Oproti běžným půdním houbám s
širším záběrem se u specializova-
ných koprofilních a keratinofilních
hub uplatňuje značná substrátová
specificita. Na druhou stranu na
exkrementech nebo zbytcích těl
rostou též nespecializovaní sapro-
fyté ze skupin spájivých nebo imperfektních, ale i stopkovýtrusných hub (například Marasmius
oreades je normální půdní saprofyt s přesahem ke koprofilní výživě). Spory těchto hub nalétají
přímo ze vzduchu, nebývají vázané na specifické cesty přenosu (jako je výše zmíněná endozoochorie).
Houby z uvedených skupin spolu s "postputrefaction fungi" (kolonizující zdechliny) bývají často
vázány na místa s vyšším výskytem živočichů.
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\71_onygena_equina.jpg
Kaziroh koňský (Onygena equina)
Foto Lairich Rig, http://www.geograph.org.uk/photo/920334

Antrakofilní houby (též pyrofilní, karbonikolní nebo fénikoidní /podle Fénixe/, česky spáleništní)
rostou na stanovištích ovlivněných ohněm (může jít o pravidelné přirozené požáry, výbuch sopky nebo
požár či ohniště uměle založené). Popel je specifický substrát s vysokým pH (pH stoupá i v půdě pod
popelem vlivem vymývání deštěm) s velkým množstvím minerálů, které jsou ale často nerozpustné
vodou. Působením ohně dochází ke sterilizaci substrátu => je zde nižší kompetice jiných saprotrofů,
kompetičně se prosazují právě antrakofilní druhy; u některých druhů právě vyšší teploty stimulují
klíčení spor.
Prostředí, ve kterém žijí, obvykle vytváří specializovaným houbám optimální podmínky pro růst,
vývoj a vytváření kompetičních vztahů; při odstranění
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\76_rhizina-undulata_jaroslav-maly-2005.j
pg
konkurentů může ale mít optimum úplně jinde. Příkladem je Rhizina undulata, spáleništní houba,
která se v nenarušeném ekosystému jinde neprosadí; při narušení ekosystému, například v případě
plošného požáru, se stává příležitostným parazitem smrků.
Kořenitka nadmutá (Rhizina undulata)
Foto Jaroslav Malý, http://www.nahuby.sk/obrazok_detail.php?obrazok_id=23274&next_img_type=gallery

Některé antrakofilní druhy, tvořící plodnice právě na spáleništích, se jeví jako ektomykorhizní
(Geopyxis carbonaria); je možné, že fruktifikace je v tomto případě reakcí na ztrátu či oslabení
partnerské dřeviny požárem.
Zvoneček uhelný (Geopyxis carbonaria)
Foto Tomáš Chaluš, http://www.nasehouby.cz
/houby/taxon_list.php?taxon=genus&key=Geopyxis
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\78_arrhenia_retiruga.jpg
Muscikolní mecháček síťnatý (Arrhenia retiruga)
Foto Petr Bílek, http://www.nahuby.sk/obrazok_detail.php?obrazok_id=145658
Kromě výše uvedených lze rozeznávat celou řadu dílčích či "doplňkových" skupin saprotrof-ních hub
specializovaných na určité substráty, například na odumírající rostlinky mechů (muscikolní houby),
rašeliníků (sfagnikolní houby), na rašelinu (turfikolní houby), ...
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\Geopyxis_carbonaria_tomas-chalus.jpg

... odumřelé části bylin (herbikolní houby), trav a ostřic (graminikolní houby), na šišky
jehličnanů (strobilikolní houby), plody rostlin (fruktikolní houby), exudáty na/při povrchu listů
(již zmíněné fyloplánní/fylosférní houby) nebo na/při povrchu kořenů (rhizoplánní/rhizosférní,
resp. v případě mykorhizovaných kořenů mykorhizosférní houby).
S nástupem molekulární metodiky (vedle "klasického" přístupu ke sledování substrátové afinity a
sukcese na základě pozorování plodnic makromycetů, případně izolace mikromycetů) dochází na různých
substrátech místy k detekci nečekaných druhů, které se vymykají ze svých "škatulek" – vyvstává
otázka, do jaké míry lze ještě uplatňovat výše uvedené tradiční kategorie?
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\77_auriscalpium-vulgare_igor-kramar.jpg
Vlevo strobilikolní lžičkovec šiškový (Auriscalpium vulgare)
Foto Igor Kramár, http://www.nahuby.sk/obrazok_detail.php?obrazok_id=138522
Vpravo fruktikolní terčka číškomilná (Lanzia echinophila)
Foto Braňo Ivčič, http://www.fotonet.sk/?idi=4138
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\78_lanzia_echinophila.jpg

ZASTOUPENÍ SAPROFYTŮ V SYSTÉMU
• Oomycota – saprofytické druhy jsou zejména vodní (Leptomitales).
• Chytridiomycota – saprofytické druhy jsou celulolytické, některé keratinofilní (svléknuté kůže
hadů, exoskelet korýšů).
• Zygomycota – praví saprofyti jsou mezi Mucorales; využívají proteázy, lipázy a amylázy, málo je
celulo- nebo chitinolytických.
V porovnání s jinými skupinami nepředstavují velké množství, ale často hrají pionýrskou úlohu ("R"
stratégové, "sugar fungi").
Některé se živí jako "dojížďáci" (např. Mucor
hiemalis roste na hnijícím dřevě a živí se
z produktů rozkladu stopkovýtrusnými houbami).
Leptomitus lacteus
Foto Dirk Klos, http://protist.i.hosei.ac.jp/pdb/Galleries
/Klos/Bavaria/Leptomitus_1.html
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\86_Leptomitus_lacteus.jpg C:\Documents
and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\88_mucor_hiemalis.jpg
Mucor hiemalis
http://www.bcrc.firdi.org.tw/fungi
/fungal_detail.jsp?id=FU200802070045

• Ascomycota a Deuteromycota – největší množství půdních hub (druhy rodů Aspergillus, Penicillium,
Trichoderma, Fusarium aj.), jsou zejména celulolytické (některé rozkládají i lignin, některé
keratin).
Řada z nich se konkurenčně uplatňuje proti jiným houbám produkcí antibiotik; stejně významnou
konkurenční schopností je i tolerance k antibiotikům jiných druhů.
Některé vřeckaté houby rozkládají i dřevo – buď jsou to normálně půdní houby, které napadnou např.
větvičky v půdě (jen celulózní složku, na povrchu), anebo jde o pravé dřevokazné houby, způsobující
bílou hnilobu (celulo- i ligninolytické – např. Helotiaceae, Bulgaria, Xylariaceae).
Ascomycota, resp. Deuteromycota (jde zejména o anamorfy vřeckatých hub) mají z hub asi nejvyšší
tole-
ranci k extrémním faktorům
prostředí, jako jsou teplota,
sucho, UV záření (melanin
ve stěnách spor Alternaria
nebo Cladosporium).
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\82_bulgaria_inquinans.jpg C:\Documents
and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\84_Cladosporium_drawing.jpg
Vlevo apothecia Bulgaria inquinans
http://houby.humlak.cz
/popis.htlm/bulgaria_inquinans_popis.htm
Vpravo Cladosporium herbarum
http://ww5.stlouisco.com
/doh/pollen_site/MoldInfo.html

• Basidiomycota obvykle nastupují v závěrečných stadiích sukcese, jde o "C" stratégy s
dlouhotrvajícím myceliem. Zejména jsou celulo- a ligninolytické (hnědá nebo bílá hniloba, viz
výše).
• Speciální formou jsou kvasinky, s nimiž se setkáme hlavně na povrchu těl živočichů a rostlin, kde
mohou mít dost živin z exudátů bohatých na sacharidy.
Kulovitý tvar je zde výhodný pro přežití – hrozí nedostatek vody nebo naopak nutnost vyrovnávat
osmotický tlak při velkých srážkách (odplavení jiných látek => hypotonické prostředí), vystavení
značnému osvětlení atd. – spolu s kvasinkami toto prostředí využívají taktéž ponejvíce kulovité
bakterie.
• Hlenky se živí fagotrofně, ale v plazmodiální fázi mají i schopnost absorpce (extracelulární
enzymy k rozkladu makromolekul, např. celulózy nebo chitinu), tedy částečně saprotrofní výživy.
Rot_WB
Trametes hirsuta (+ bílá hniloba)
Zdroj: Anke & Weber 2006; převzato z http://botany.natur.cuni.cz
/koukol/ekologiehub
/EkoHub_4.ppt
Plazmodium Fuligo sp.
http://www.environment
.gov.au/biodiversity
/abrs/publications/fungi
/fuligo-plasmodium.html
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Vyuka\stazeno\ekolhub_saprofyt\89_fuligo-plasmodium.jpg