HOUBY A HLENKY
PREZENTOVANÉ PŘI DIDAKTICKÉM TERÉNNÍM CVIČENÍ Z BOTANIKY A ZOOLOGIE
CIKHÁJ / ŠKRDLOVICE,  PŘELOM KVĚTNA / ČERVNA
Zdroj: https://mapy.cz/turisticka

DRUHY BĚŽNÉ, PREZENTOVANÉ TAKŘKA VŽDY
•Pýchavička vlčí mléko - Lycogala epidendrum
•Krásnorůžek lepkavý - Calocera viscosa
•Rezavec lesknavý - Mensularia radiata
•Lesklokorka ploská - Ganoderma applanatum
•Síťkovec načervenalý - Daedaleopsis confragosa
•Outkovka chlupatá - Trametes hirsuta
•Outkovka pestrá - Trametes versicolor
•Troudnatec kopytovitý - Fomes fomentarius
•Troudnatec pásovaný - Fomitopsis pinicola
•Hnědák Schweinitzův - Phaeolus schweinitzii
•Anýzovník vonný - Osmoporus odoratus
•Trámovka plotní - Gloeophyllum sepiarium
•Pevník chlupatý - Stereum hirsutum
•Pevník korkovitý - Stereum rugosum
•Holubinka černající - Russula nigricans
•Hřib kovář - Neoboletus luridiformis
•Kozák březový - Leccinum scabrum
•Pýchavka hruškovitá - Apioperdon pyriforme
•Muchomůrka pošvatá - Amanita vaginata
•Špička žíněná - Gymnopus androsaceus
•Helmovka tuhonohá - Mycena galericulata
•Hnojník třpytivý - Coprinellus micaceus
•Třepenitka svazčitá - Hypholoma fasciculare
•Rez korunkatá - Puccinia coronata
DRUHY NALEZENÉ NEBO PREZENTOVANÉ JEN NĚKDY
Válečkovka keříčkovitá - Ceratiomyxa fruticulosa
Zlepníček jahodovitý - Tubifera ferruginosa
Spálenka skořepatá - Kretzschmaria deusta
Čapulka bahenní - Mitrula paludosa
Ucho Jidášovo - Hirneola auricula-judae
Ohňovec obecný - Phellinus igniarius
Hlinák červenající - Hapalopilus rutilans
Bránovitec hnědofialový - Trichaptum fuscoviolaceum
Kořenovník vrstevnatý - Heterobasidion annosum
Hadovka smrdutá - Phallus impudicus
Prášivka šedivá - Bovista plumbea
Štítovka jelení - Pluteus cervinus
Špička travní - Marasmius oreades
Polnička raná - Agrocybe praecox
Čepičatka jehličnanová - Galerina marginata
Kulkovník ostřicový - Anthracoidea caricis

Pýchavička vlčí mléko – Lycogala epidendrum
•Hlenka
•Oddělení Myxomycota, třída Myxomycetes
•Řád Liceales, čeleď Reticulariaceae - síťovkovité
•Sporokarpy (někdy je používán termín plodničky, nejde o pravé plodnice) bochánkovité, několik
milimetrů až zhruba 1 cm široké, za čerstva zářivě růžové až oranžové, při rozmáčknutí je vnitřek
sporokarpu zřetelně tekutý
•Ve zralém stavu se původní živé zbarvení vytrácí do nenápadného (šedo-)hnědého odstínu, peridie
(vnější obal) postupně praská a vnitřek sporokarpu je naplněn výtrusným prachem
•V tomto stavu se teoreticky dá zaměnit za bochánkovitá stromata hub z rodu dřevomor (Hypoxylon),
která jsou ovšem tmavě hnědě nebo rezavě zbarvená, plná, tvrdá a na povrchu bývají jemně bradavčitá
(peridie vlčího mléka je hladká)
•Ekologie: běžná hlenka vyskytující se v lesích různých typů; vyrůstá obvykle na stinných místech,
typicky na mrtvém dřevě (pařezy, padlé kmeny, opadlé větve), kde se ve vegetativní fázi
(plazmodium) živí mikroorganismy, které to mrtvé dřevo kolonizují (bakterie, houby); ve fázi
sporokarpu již výživu nepřijímá
DSCF7121
Foto Radka Vítková (čerstvé sporokarpy), Zuzana Literáková (dole, zralé sporokarpy)

Krásnorůžek lepkavý – Calocera viscosa
•Houba stopkovýtrusná, s jednoduchou plodnicí
•Oddělení Basidiomycota, třída Dacrymycetes
•Řád Dacrymycetales, čeleď Dacrymycetaceae - kropilkovité •Plodnice keříčkovitě větvené, gumovité
konzistence, v bazální části (často zanořené v půdě) bělavé, nadzemní část je zbarvena jasně
oranžově (barva pomerančové kůry) •Bazidie s výtrusy se tvoří po celém povrchu nadzemní části
plodnice •Často mylně považovaný za kuřátka, avšak zástupci rodu kuřátka rostou na holé zemi a
žádný z druhů tohoto rodu není takto jasně oranžový; růžové až oranžové druhy kuřátek mají
rozšířenou sterilní bázi plodnice, ze které teprve vyrůstají kratší větve
•Nejedlý
•Ekologie: běžný druh smrkových lesů od nížin do hor; saprotrof na mrtvém dřevě, roste na pařezech
nebo kořenových nábězích, často i ze dřeva zanořeného v půdě (v tom případě vyrůstá zdánlivě
z půdy, ale vždy roste z dřevního substrátu
Foto Aneta Krhovská (nahoře), Soňa Hroudová (dole)
calocera-viscosa_2

Rezavec lesknavý – Mensularia radiata (tradičně znám pod jménem Inonotus radiatus)
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Hymenochaetales, čeleď Hymenochaetaceae - kožovkovité •Plodnice kloboukaté, bokem přirostlé,
jednoleté, za čerstva světle rezavě zbarvené •Hymenofor pórovitý, póry zbarvené stejně jako klobouk
nebo světlejší, v okrových tónech; pokud utrženou čerstvou plodnici natáčíte pod  různým úhlem vůči
dopadajícímu světlu, mění se barva a jas pórů (světlé lesklé / tmavší matné – odtud druhové jméno
r. lesknavý); tento jev jej dobře odlišuje od jiných podobných druhů •Zaschlé plodnice vytrvávají
na substrátu i do další sezóny, postupně se rozpadají
•Nejedlý
•Ekologie: saproparazit rostoucí nejčastěji na kmenech olší (paraziticky na živých nebo jako
saprotrof na stojících souších nebo padlých kmenech), vzácněji i jiných listnatých dřevin
Foto Karel Tejkal (nahoře)
Snímek převzatý z https://www.myko.cz/myko-atlas/Inonotus-radiatus/
Foto Soňa Hroudová (dole, staré plodnice)

Lesklokorka ploská – Ganoderma applanatum
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Polyporales, čeleď Ganodermataceae - lesklokorkovité
•Plodnice kloboukaté, bokem přirostlé, víceleté, dosahující často značných rozměrů, až několik
decimetrů v průměru; na povrchu mohou (ale nemusí) být zřetelné přírůstky z jednotlivých let,
čerstvý přírůstek na okraji klobouku je bělavý, starší části hnědé až tmavě šedé
•Hymenofor pórovitý, drobné póry za čerstva bíle zbarvené, u starších plodnic hnědnoucí; při
poranění nebo pomačkání se barví výrazně kaštanově hnědě (oblíbený objekt pro kreslení do pórů)
•Plodnice tohoto druhu bývají často poprášeny vlastním výtrusným prachem kakaového zbarvení
(typicky roste-li jich více nad sebou, ale děje se tak i v případě samotných plodnic)
•Na hymenoforu se někdy objevují válcovité výrůstky – hálky larev dvoukřídlého hmyzu Agathomyia
wankowiczii
•Nejedlá
•Ekologie: saprotrof na mrtvém dřevě listnáčů, stojících i padlých kmenech nebo pařezech,
nejčastěji na bucích, ale hojně i na jiných dřevinách
Foto Aneta Krhovská
ganoderma-applanatum_1 ganoderma-applanatum_2

Síťkovec načervenalý – Daedaleopsis confragosa
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Polyporales, čeleď Polyporaceae - chorošovité •Plodnice kloboukaté, bokem přirostlé,
jednoleté, za vlhka hnědě zbarvené, za sucha „vyšisované“ do béžových odstínů; povrch hrbolatý,
koncentricky zónovaný (nemusí být vždy zřetelné), u okraje obvykle světlejší •Hymenofor přechodného
typu mezi pórovitým a lamelovitým (protáhlé póry bohatě propojované anastomózami), za čerstva
bělavý, při poranění nebo pomačkání se barví zřetelně červenohnědě •Podobné chorošovité houby
s tenkými plodnicemi mají obvykle drobné okrouhlé póry (outkovky, šedopórky) nebo naopak souvislé
lamely (lupeník), navíc zbarvení poraněných pórů je dosti charakteristickým znakem síťkovce
•Nejedlý
•Ekologie: saprotrof rozkládající mrtvé dřevo nejrůznějších listnatých dřevin (padlé kmeny, opadlé
větve)
daedaleopsis-confragosa_1 daedaleopsis-confragosa_2
Foto Petr Hrouda

Outkovka chlupatá – Trametes hirsuta
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Polyporales, čeleď Polyporaceae - chorošovité
•Plodnice kloboukaté, bokem přirostlé, jednoleté, často ve větším množství porůstající substrát;
klobouk bělavě, světle hnědě či světle šedě zbarvený, na povrchu na omak výrazně chlupatý (starší
plodnice mohou být olysalé), může být koncentricky zónovaný (nemusí být zřetelné)
•Hymenofor pórovitý, póry drobné, bělavé, neměnící barvu stárnutím nebo poraněním
•Starší plodnice bývají často kolonizovány zelenými řasami (nárost kokálních řas na povrchu
klobouku)
•Podobně chlupatá na povrchu může být o. pýřitá, ale ta nebývá zónovaná a klobouk má spíš jemně
plstnatý; jiné outkovky nebo šedopórky mají povrch klobouku hladký
•Nejedlá
•Ekologie: hojný saprotrof na mrtvém dřevě listnáčů, vzácně jehličnanů (ojediněle saproparazit,
spíše na odumírajících částech); roste na dřevě různého objemu, pařezech, kmenech i opadlých
větvích
Foto Tereza Dvořáková (2x, mladá plodnice), Zuzana Literáková (dole, stará plodnice; nápis Antrodia
se vztahuje k jiné položce)
trametes-hirsuta_1 trametes-hirsuta_2 trametes-hirsuta

Outkovka pestrá – Trametes versicolor
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Polyporales, čeleď Polyporaceae - chorošovité •Plodnice kloboukaté, bokem přirostlé,
jednoleté, často tvoří na substrátu velké množství plodnic, vzájemně srůstajících; klobouk na
povrchu lysý, výrazně koncentricky zónovaný v různých odstínech hnědé (někdy až s šedomodrým
nádechem, zejména v sušším stavu), u čerstvých plodnic obvykle se světlým lemem při okraji
•Hymenofor pórovitý, póry drobné, bělavé, neměnící barvu stárnutím nebo poraněním •Jsou-li plodnice
zřetelně koncentricky zónované, jsou dobře poznatelné i od jiných druhů outkovek, případně i
šedopórky osmahlé s podobně tenkými jednoletými plodnicemi, která má navíc šedě zbarvené póry
•Nejedlá
•Známá léčivá houba, produkující polysacharid krestin s cytostatickými a imunostimulačními účinky
•Ekologie: velmi hojný saprotrof na mrtvém dřevě listnáčů; roste na dřevě různého objemu, pařezech,
kmenech i opadlých větvích
Foto Martina Nejezchlebová

Troudnatec kopytovitý – Fomes fomentarius
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Polyporales, čeleď Polyporaceae - chorošovité
•Plodnice kloboukaté, bokem přirostlé, víceleté, dosahující často značných rozměrů (až několik
decimetrů v průměru), často typického kopytovitého tvaru (horní část plodnice sklenutá, vrstva pórů
vodorovná); na povrchu bývají obvykle zřetelné přírůstky z jednotlivých let, čerstvý přírůstek na
okraji klobouku je světle hnědý nebo okrový, starší části šedé, v suchých podmínkách časem
vybledající
•Hymenofor pórovitý, póry drobné (viditelné spíše lupou), bělavé až béžové, světle hnědé nebo
okrové, při poškrábání tmavnoucí
•Nejedlý
•Rozklepaná dužnina této houby (tzv. hubáň) bývala využívána v karpatské oblasti k výrobě klobouků
nebo brašen
•Ekologie: hojný saproparazit na širokém spektru listnáčů, nejčastěji buků nebo bříz; často napadá
i mohutné stromy a během několika let způsobí jejich záhubu, velké množství plodnic pak vyrůstá ze
stojících souší nebo padlých kmenů
•Působí tzv. bílou hnilobu dřeva (charakteristickou pro houby z čeledi Polyporaceae); na povrchu
kolonizovaného dřeva (pod povrchem kůry) se někdy rozrůstá tak, že vytváří pláty bělavého pletiva,
tzv. syrocium (vypadá jako ruční papír)
Foto Aneta Krhovská (nahoře), Tereza Dvořáková (dole)
fomes-fomentarius_5 fomes-fomentarius_1

Troudnatec pásovaný – Fomitopsis pinicola
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Polyporales, čeleď Fomitopsidaceae - troudnatcovité
•Plodnice kloboukaté, bokem přirostlé, víceleté; na povrchu bývají obvykle zřetelně koncentricky
zónované, čerstvý přírůstek na okraji klobouku je bělavý, žlutohnědý nebo červenohnědý, starší
části v tmavších odstínech šedé
•Hymenofor pórovitý, póry drobné (viditelné spíše lupou), bělavé nebo nažloutlé, při poškrábání
tmavnoucí
•Nejedlý
•Ekologie: hojný saproparazit na širokém spektru jehličnanů i listnáčů, častěji na jehličnanech;
plodnice tvoří obvykle na pařezech nebo odumřelých kmenech, stojících i padlých
•Působí tzv. hnědou hnilobu dřeva s kostkovitým rozpadem (charakteristickou pro houby z čeledi
Fomitopsidaceae)
Foto Petr Hrouda (nahoře), Aneta Krhovská (mladá a starší plodnice)
fomitopsis-pinicola_2 fomitopsis-pinicola_4 fomitopsis-pinicola_1

Hnědák Schweinitzův – Phaeolus schweinitzii
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Polyporales, čeleď Fomitopsidaceae - troudnatcovité
•Plodnice kloboukaté, jednoleté, s více či méně zřetelným třeněm (zřetelný spíše u jednotlivých
plodnic, ale někdy vyrůstá „růžice plodnic“ přímo ze substrátu); mladé plodnice žluté až
žlutohnědé, plstnaté, v místě pomačkání výrazně hnědnoucí; plodnice v pokročilejší fázi růstu mohou
být hnědé se žlutým okrajem, postupem času celé hnědnoucí do sienového až umbrového odstínu
•Hymenofor pórovitý, póry zbarvené stejně jako povrch klobouku, tedy za čerstva žluté až žlutohnědé
(též s výrazným hnědnutí při pomačkání), postupem času hnědnoucí
•Zaschlé, tmavě hnědé plodnice vytrvávají na místě i řadu měsíců
•Nejedlý
•Ekologie: saproparazit, nalézaný běžně na pařezech nebo kořenových nábězích (někdy i zanořených
v půdě, takže hnědák roste zdánlivě ze země), ale často jde o parazitickou houbu, napadající
poraněné stromy (v místě porušené borky, kde je obnažené dřevo), které může během několika let
zahubit
Foto Lucie Zíbarová
Oba snímky převzaty z
http://www.mykologie.net/index.php/houby/podle-morfologie/chorose/item/520-phaeolus-schweinitzii

Anýzovník vonný – Osmoporus odoratus
(v širším pojetí bývá řazen k trámovkám jako Gloeophyllum odoratum)
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Gloeophyllales, čeleď Gloeophyllaceae - trámovkovité •Plodnice kloboukaté, bokem přirostlé
nebo nepravidelného tvaru (rostou-li na vodorovné ploše, viz ekologii), na povrchu hrbolaté,
v různých odstínech rezavé až hnědé, stárnutím tmavnoucí (zešedlé tvrdé staré části plodnic
vytrvávají na substrátu řadu let) •Hymenofor pórovitý, póry okrouhlé, v oranžovo-rezavých
odstínech; roste-li plodnice na vodorovné ploše, vytvářejí se nepravidelně při okraji
•Za čerstva charakteristická anýzová vůně
•Nejedlý
•Ekologie: hojný saprotrof na mrtvém dřevě jehličnanů, na kmenech, kořenových nábězích, velmi často
na pařezech, kde typicky roste i na řezných plochách; podobně jako trámovky zřejmě snese vyšší
vyschnutí dřeva a vyhovují mu tedy osluněná místa
Foto Lucie Zíbarová (nahoře mladá, dole starší plodnice)
Oba snímky převzaty z
http://www.mykologie.net/index.php/houby/podle-morfologie/chorose/item/558-gloeophyllum-odoratum

Trámovka plotní – Gloeophyllum sepiarium
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Gloeophyllales, čeleď Gloeophyllaceae - trámovkovité
•Plodnice kloboukaté, bokem přirostlé, jednoleté, spíše drobné (několik centimetrů), žlutohnědě
(světlejší odstín bývá při okraji), rezavě až hnědě zbarvené, stárnutím tmavnoucí, na povrchu
hrbolaté, často koncentricky zónované (nemusí být zřetelné)
•Hymenofor lamelovitý, může být různě utvářený, od nepravidelně protáhlých pórů oddělených hustou
sítí anastomóz po dlouhé lamely propojené jen málo; zbarvení obvykle světlejší než klobouk,
v oranžovo-rezavých odstínech
•Podobná trámovka jedlová mívá tmavě hnědé, úzké a podél substrátu protáhlé plodnice, na spodní
straně čistě protažené lamely; t. trámová má naopak husté protáhlé póry
•Nejedlá
•Ekologie: hojný saprotrof na mrtvém dřevě jehličnanů, běžně rostoucí na opracovaném dřevě –
trámech, plotech (viz jméno :o), zábradlích, lávkách aj., typicky na osluněných místech; trámovka
zjevně snáší vyšší vyschnutí dřeva než jiné, potenciálně konkurenční druhy
Foto Petr Hrouda
gloeophyllum-sepiarium_4 gloeophyllum-sepiarium_2 gloeophyllum-sepiarium_1

Pevník chlupatý – Stereum hirsutum
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Russulales, čeleď Stereaceae - pevníkovité
•Plodnice rozlité až polokloboukaté, při růstu na boku kmenů nebo větví přecházející do
odstávajících kloboučků, na jejich povrchu béžově až okrově zbarvené (za vlhka živěji) a na omak
zřetelně chlupaté (starší plodnice olysalé a občas kolonizované zelenými řasami)
•Bez zřetelného hymenoforu, bazidie se tvoří přímo na hladkém povrchu, který je bělavě, pleťově
nebo žlutavě zbarvený, za sucha vybledlý, za vlhka nabývá až živě oranžového odstínu
•Podobné tenké polokloboukaté plodnice tvoří pevník plstnatý, který bývá výrazně koncentricky
zónovaný a jeho hymenium (spodní strana) se po navlhčení a poškrábání barví žlutě
•Nejedlý
•Ekologie: velmi hojný saprotrof na mrtvém dřevě různých listnáčů, na pařezech, padlých kmenech i
opadlých větvích; často tvoří velké množství vzájemně srostlých plodnic, které pokrývají velké
plochy substrátu (konkurenční strategie – obsadí povrch substrátu a nepustí tam jiné druhy hub)
Foto Petr Hrouda (nahoře), Markéta Štreitová (dole)
stereum-hirsutum_1 stereum-hirsutum

A picture containing fungus, grass, brown, standing Description automatically generated
Pevník korkovitý – Stereum rugosum
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Russulales, čeleď Stereaceae - pevníkovité •Plodnice rozlité, bez zřetelného hymenoforu
(bazidie se tvoří přímo na hladkém povrchu), občas rozpraskávající, zejména při vysychání s jemně
odstávajícím okrajem, béžově či pleťově zbarvené, za vlhka tmavší, při poranění červenající (je
třeba výrazné poškrábání, pomačkání nestačí; někdy zřetelné jen na povrchu vlhkých plodnic)
•Z podobných rozlitých pevníků, červenajících po poranění, p. dubový roste vzácněji v teplých
oblastech a p. krvavějící na dřevě jehličnanů
•Nejedlý
•Ekologie: hojný saprotrof na mrtvém dřevě listnáčů, především dubů a buků, ale i jiných dřevin
Foto Lucie Zíbarová (nahoře)
Snímek převzatý z
http://www.mykologie.net/index.php/houby/podle-morfologie/korticie/item/941-stereum-rugosum
Foto Karel Tejkal (dole)
Snímek převzatý z https://www.myko.cz/myko-atlas/Stereum-rugosum/
A close up of a tree Description automatically generated

Holubinka černající – Russula nigricans
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Russulales, čeleď Russulaceae - holubinkovité •Plodnice kloboukaté se třeněm, někdy i dosti
velké (až 20 cm), povrch klobouku bělavý až hnědavý; třeň bělavě zbarvený, případně s nádechem do
odstínu klobouku •Hymenofor lupenitý, lupeny bělavé, výrazně mohutné a řídké •Dužnina tvrdá, ale
relativně křehká (kruchá), při rozříznutí se pomalu barví do červenavého odstínu, který pak
postupem času přejde do tmavší hnědé barvy •Stárnoucí plodnice postupně zcela zčernají, ale jejich
rozklad probíhá jen velmi pomalu; v tomto stavu je můžeme najít ještě v průběhu následující sezóny
•Podobné druhy h. hustolupenná a h. palčivo-lupenná mají husté lupeny, holubinka osmahlá na řezu
takřka nečervená, spíše jen hnědne
•Jedlá, ale spíše nevalná
•Ekologie: mykorhizní druh rostoucí v porostech různých dřevin, listnatých i jehličnatých

Foto Petr Hrouda (dole stará, zprohýbaná plodnice)
russula-nigricans_2 russula-nigricans_3

Hřib kovář – Neoboletus luridiformis (tradičně znám pod jménem Boletus erythropus)
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Boletales, čeleď Boletaceae - hřibovité
•Plodnice kloboukaté se třeněm, povrch klobouku v různých odstínech hnědé, od světlé (vzácně až
žlutavé – „odbarvená“ varieta discolor) po častější tmavě hnědý, umbrový odstín; klobouky zejména
mladých plodnic někdy až skoro černé; třeň obvykle červeně naběhlý •Hymenofor rourkatý, póry (=
ústí rourek) zbarvené žlutočerveně až tmavě červeně, při pomačkání výrazně tmavnoucí •Dužnina
žlutavá, při rozříznutí čerstvé plodnice velmi rychle intenzivně modrá •Podobně výrazně modrající
je hřib koloděj, který bývá světlejší (obvykle okrově sametový) a má na třeni výraznou síťku (kovář
síťku nemá) •Jedlý po důkladném povaření (syrový nebo špatně tepelně upravený způsobuje nevolnost)
•Ekologie: mykorhizní druh rostoucí pod jehličnany i listnáči, ale hojný je zejména ve smrkových
porostech vrchovinných až horských poloh
Foto Martin Jiroušek
boletus-erythropus_1

Kozák březový – Leccinum scabrum
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Boletales, čeleď Boletaceae - hřibovité
•Plodnice kloboukaté se třeněm, povrch klobouku v matných odstínech hnědé; třeň bělavý s drobnými
tmavými šupinkami
•Hymenofor rourkatý, póry (= ústí rourek) bělavé
•Dužnina bělavá, na řezu nemění barvu
•Jiné druhy kozáků, rostoucí pod břízami (k. šedohnědý, k. barvoměnný), mají (modro-)zelenou bázi
třeně, případně obdobné zbarvení báze třeně na řezu
•Jedlý
•Ekologie: mykorhizní symbiont bříz, pod rozptýlenými stromy i v zapojených porostech
Foto Aneta Krhovská
leccinum-scabrum_1 leccinum-scabrum_3

Pýchavka hruškovitá – Apioperdon pyriforme (tradičně známa pod jménem Lycoperdon pyriforme)
•Houba stopkovýtrusná, břichatka
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Agaricales, čeleď Agaricaceae - pečárkovité •Plodnice hruškovitého tvaru se sterilní bází,
peridie (okrovka, obal plodnice) hladká bez osténků nebo políčkovitého rozpraskání, béžově až
kožově hnědě zbarvená, na vrcholu plodnice obvykle trochu tmavší (nemusí být zřetelné) a v době
zralosti se zde vytváří otvor, kterým se uvolňují spory •Gleba (teřich, vnitřní pletivo plodnice)
v mládí bílá, postupně hnědne a pletivo se rozpadá, ve zralosti naplněná hnědým výtrusným prachem
•Mladé plodnice jedlé
•Ekologie: saprotrofní druh rostoucí na mrtvém dřevě, často tvoří velké shluky plodnic; jde o
jediný druh pýchavky, rostoucí typicky na dřevním substrátu
Foto Jana Beneschová
lycoperdon-pyriforme_4 lycoperdon-pyriforme_5

A couple of lawn chairs sitting on top of a grass covered field Description automatically generated
Muchomůrka pošvatá (též pošvatka obecná) – Amanita vaginata
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Agaricales, čeleď Amanitaceae - muchomůrkovité
•Plodnice kloboukaté se třeněm, povrch klobouku v matných odstínech (šedo-)hnědé, na okraji bývá
zřetelně rýhovaný; třeň bělavý s výraznou pochvou na bázi (může být ukrytá v půdě), která je
zbytkem celkové plachetky, kryjící mladou plodnici (velum universale)
•Hymenofor lupenitý, lupeny bílé
•Dužnina bílá, na řezu nemění barvu
•Pošvatky (ve starších atlasech  též katmanky) jsou skupinou muchomůrek, vyznačujících se zmíněnou
výraznou pochvou na bázi třeně a nepřítomností prstenu (netvoří se u nich závoj – velum partiale –
není tedy z čeho by prsten vznikl); u nás roste více podobných druhů s hnědým nebo rezavým
zbarvením klobouku, případně obdobným nádechem na třeni
•Jedlá, stejně jako další druhy pošvatek
•Ekologie: mykorhizní druh rostoucí v jehličnatých i listnatých porostech, zejména na kyselých
půdách, hojný ve vrchovinných až horských polohách
A picture containing grass, fungus, outdoor, sitting Description automatically generated A picture
containing fungus, grass, outdoor, sitting Description automatically generated
Foto Lucie Zíbarová
Všechny snímky převzaty z
http://www.mykologie.net/index.php/houby/podle-morfologie/lupenate/item/493-amanita-vaginata

A close up of a plant Description automatically generated
Špička žíněná – Gymnopus androsaceus
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Agaricales, čeleď Omphalotaceae - hlívovníkovité •Plodnice kloboukaté se třeněm, drobné
s kloboukem několik milimetrů až zhruba 1 cm v průměru, klobouk bělavý nebo zejména za vlhka světle
(růžovo-)hnědě zbarvený; třeň několik centimetrů dlouhý, tenký (jako žíně – viz jméno), tmavě
(červeno-)hnědý
•Hymenofor lupenitý, lupeny bělavé
•Dosti podobná špička provrtaná, rostoucí na obdobných stanovištích, se vyznačuje pachem po
hnijícím zelí a má jemně pýřitý třeň (třeň š. žíněné je zcela hladký)
•Jedlá, moc se z ní nenajíte :o)
•Ekologie: běžný saprotrof na opadu v jehličnatých lesích (jehličí, drobné větvičky), tvořící často
velké množství plodnic (klidně stovky na ploše pár metrů)
A picture containing fungus, small, bird, standing Description automatically generated
Foto Lucie Zíbarová
Oba snímky převzaty z
http://www.mykologie.net/index.php/houby/podle-morfologie/lupenate/item/604-gymnopus-androsaceus

Helmovka tuhonohá – Mycena galericulata
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Agaricales, čeleď Mycenaceae - helmovkovité •Plodnice kloboukaté se třeněm, rostoucí obvykle
jednotlivě; klobouk pár centimetrů v průměru, bělavý, béžový až světle hnědý; třeň několik
centimetrů dlouhý, zbarvený stejně jako klobouk, dobře ohebný (ne snadno lámavý) •Hymenofor
lupenitý, lupeny bělavé, u starších nebo zasychajících plodnic nabývají světle růžovou barvu
•Zaměnitelná za jiné druhy helmovek, z nichž ovšem jen některé rostou na dřevě a nejsou trsnaté,
např. podobně hojná h. rýhonohá má tmavěji hnědý klobouk a podélně rýhovaný třeň; plodnice
s růžovými lupeny lze zaměnit za světlé štítovky, které ale mají zřetelně oddělené lupeny od třeně
•Nejedlá
•Ekologie: běžný saprotrof na mrtvém dřevě listnáčů, zejména v pokročilejší fázi rozkladu
Foto Tomáš Lipner (nahoře), Aneta Krhovská (dole)
mycena-galericulata_1 mycena-galericulata_1

Hnojník třpytivý – Coprinellus micaceus
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Agaricales, čeleď Psathyrellaceae - křehutkovité •Plodnice kloboukaté se třeněm, rostoucí
v početných trsech; klobouk obvykle sklenutý (není rozprostřený ani v dospělosti), béžově až okrově
zbarvený (u okraje může být světlejší), za čerstva pokrytý drobnými bělavými vločkami, které
postupem času olysávají nebo mohou být opršelé; třeň několik centimetrů dlouhý, stejně zbarvený,
bíle vločkatý a křehký jako klobouk •Hymenofor lupenitý, lupeny hnědé, stárnutím tmavnoucí až do
černa, postupně se roztékající •Je více podobných druhů hnojníků, které ale nebývají bíle vločkaté;
u všech se staré plodnice postupně rozkládají až roztékají
•Nejedlý
•Ekologie: běžný saprotrof na mrtvém dřevě listnáčů, často velkým množstvím plodnic porůstá pařezy
nebo báze kmenů
Foto Aneta Krhovská (nahoře), Tereza Dvořáková (dole)
coprinellus-micaceus_1 coprinellus-micaceus_1

Třepenitka svazčitá – Hypholoma fasciculare
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Agaricales, čeleď Strophariaceae - límcovkovité
•Plodnice kloboukaté se třeněm, rostoucí v početných trsech; klobouk několik centimetrů v průměru,
v mládí skoro žlutý, posléze žlutohnědý (u okraje může být světlejší, ve středu bývá hnědší); třeň
žlutě zbarvený, případně s hnědavým odstínem
•Hymenofor lupenitý, lupeny v mládí sírově žluté, posléze přecházející přes žlutozelenou do olivově
zelené, ve stadiu zralosti výtrusů nabývají hnědou barvu; vzhledem k trsnatému růstu bývají i
klobouky pokryté tmavě hnědým výtrusným prachem z plodnic rostoucích výše
•Chuť výrazně hořká (jako hřib žlučník)
•Jde o nejhojnější ze tří běžných druhů našich třepenitek, přičemž t. maková roste jen na
jehličnanech, má (fialovo-)hnědé lupeny a mírnou chuť; t. cihlová roste jen na listnáčích, tvoří
mohutnější plodnice s cihlově oranžovo-hnědým zbarvením klobouku, má lupeny (žluto-)hnědé a chuť
mírně nahořklou; opeňka nebo čepičatky mají hnědé lupeny a prsten na třeni
•Nejedlý
•Ekologie: velmi hojný saprotrof na mrtvém dřevě jehličnanů i listnáčů
Foto Aneta Krhovská (nahoře), Markéta Štreitová (dole, staré plodnice s vybledlým povrchem
klobouku)
hypholoma-cf-fasciculare_1 hypholoma-fasciculare

Rez korunkatá (též rez ovesná) – Puccinia coronata
•Houba stopkovýtrusná, rez
•Oddělení Basidiomycota, třída Pucciniomycetes
•Řád Pucciniales, čeleď Pucciniaceae - rzovité
•Biotrofní parazit na listech krušiny nebo řešetláku, přičemž oranžově zbarvená ložiska jarních
výtrusů (aecia) se tvoří na spodní straně čepelí nebo na zdeformovaných řapících •Pro rzi je
typická vysoká míra hostitelské specificity (obecně je to vlastnost biotrofních parazitů; ložiska
na listech uvedených hostitelů patří právě rzi korunkaté •Ekologie: jde o dvojbytnou
(heteroecickou) rez, přičemž dřeviny z čeledi řešetlákovitých představují mezihostitele, na kterém
se tvoří jarní stadia; oves je pak hlavním hostitelem, na kterém se tvoří letní a zimní ložiska
(obecně na rostlinách z čeledi lipnicovitých)
Foto Petr Kokeš (nahoře), Ondřej Zicha (dole; takto krásné „korunky“ jsme nikdy neviděli, obvyklá
jsou ložiska na listech)
Oba snímky převzaty z https://www.biolib.cz/cz/taxon/id280558/

Válečkovka keříčkovitá – Ceratiomyxa fruticulosa
•Hlenka
•Oddělení Myxomycota, třída Protosteliomycetes •Řád Protosteliales, čeleď Ceratiomyxaceae -
válečkovkovité •Ve vegetativní (trofické) fázi tvoří za vlhka zřetelná rozlitá bělavá plazmodia,
velikosti obvykle v řádu centimetrů, ale není vzácností i pár decimetrů •V reprodukční fázi se
z plazmodia diferencuje velké množství (až tisíce) drobných bílých sloupečků – sporangií; i ty jsou
dobře zřetelné pouze za vlhka (v této podobě je válečkovka takřka nezaměnitelná), zatímco při
ztrátě vody celý plodný útvar seschne do podoby nenápadného jemně ostnitého povlaku (snadno
zaměnitelného za resupinátní houby typu struhák) •Ekologie: vzácnější hlenka (možná jen ne běžně
nalézaná vzhledem k tomu, že je dobře vidět jen za vlhka); porůstá mrtvé dřevo, kde se ve
vegetativní fázi živí mikroorganismy, které to mrtvé dřevo kolonizují (bakterie, houby); ve fázi
sporangií již výživu nepřijímá
A snow covered field Description automatically generated A close up of a tree Description
automatically generated
Foto Standa Jirásek (nahoře; formování sporangií z masy plazmodia), Ondřej Zicha (dole)
Oba snímky převzaty z https://www.biolib.cz/cz/taxon/id104758/

Zlepníček jahodovitý – Tubifera ferruginosa
•Hlenka
•Oddělení Myxomycota, třída Myxomycetes
•Řád Liceales, čeleď Reticulariaceae - síťovkovité
•Sporokarpy (někdy je používán termín plodničky, nejde o pravé plodnice) bochánkovité, několik
centimetrů široké, za čerstva zářivě oranžové, v bazální části bělavé; sporokarp je utvářen
z velkého množství spojených sloupečků, jejichž vrcholky navenek tvoří hrbolkatou strukturu
•Ve zralém stavu původní živé zbarvení přechází do rezavého, celý sporokarp se postupně rozpadá na
sloupečky a uvolňuje se výtrusný prach
•Oranžově zbarvené hlenky z rodů lesklík (Leocarpus) nebo vlasatka (Trichia) na obdobném substrátu
mohou svrchu vypadat podobně, ale při podrobném pohledu tvoří shluky krátce stopkatých sporokarpů,
ne útvar ze „slepených“ sloupečků
•Ekologie: hlenka vyskytující se na dřevním substrátu, hrabance a opadu (typicky na jehličí ve
smrčinách), kde se ve vegetativní fázi (plazmodium) živí mikroorganismy, které kolonizují částečky
opadu a detritu (bakterie, houby); ve fázi sporokarpu již výživu nepřijímá
Foto Jaroslav Malý
Snímek převzatý z https://www.naturfoto.cz/zlepnicek-jahodovity-fotografie-19272.html
A close up of some grass Description automatically generated

Spálenka skořepatá – Kretzschmaria deusta
•Houba vřeckatá, tvrdohouba
•Oddělení Ascomycota, třída Sordariomycetes
•Řád Xylariales, čeleď Xylariaceae - dřevnatkovité •Stromata (nejde o plodnice, ale o sterilní
pletivné útvary, pod jejichž povrchem se zakládají vlastní plodnice mikroskopických rozměrů) jsou
zamlada rozlitá, několik centimetrů široká, šedá s bílým okrajem •Stará stromata zčernají, nabývají
podobu kruché skořepiny a působí dojmem spálené hmoty na povrchu dřeva; na povrch vystupují drobné
bradavičky – ústí plodnic, ze kterých se ve zralosti uvolňují výtrusy
•Nejedlá
•Ekologie: vcelku běžný parazit, rostoucí v bazálních partiích (kořenové náběhy, báze kmenů)
listnatých dřevin, zejména buků; při silném napadení je schopný rozkladem dřeva svého hostitele i
zlikvidovat a dále růst jako saprotrof na mrtvých kmenech, případně vývratech nebo pařezech
A close up of a rock Description automatically generated A close up of a rock Description
automatically generated
Foto Lucie Zíbarová (nahoře mladé, dole stará stromata)
Oba snímky převzaty z
http://www.mykologie.net/index.php/houby/podle-morfologie/perithecia/item/979-kretzschmaria-deusta

Čapulka bahenní – Mitrula paludosa
•Houba vřeckatá, terčoplodá
•Oddělení Ascomycota, třída Leotiomycetes
•Řád Helotiales, čeleď Mitrulaceae - čapulkovité
•Plodnice kyjovité, úzce stopkaté, ve vrcholové části rozšířené, pár centimetrů vysoké, měkké, za
čerstva jasně žlutě zbarvené •Vřecka s výtrusy se tvoří na vnějším povrchu plodnice •Díky své
podobě a ekologii těžko zaměnitelné; stejně ve vodě rostoucí míhavky mají jinak utvářené plodnice
(kuličky na stopce), jiné čapulky (dnes v rodu Heyderia) jsou drobné a nemají tak živé zbarvení
•Jedlá
•Ekologie: saprotrof na opadu (listy, jehlice, větvičky), ponořeném ve vodě – v podmáčených
místech, kalužích, příkopech, stružkách a potocích
A picture containing water, fungus, bird, small Description automatically generated A picture
containing fungus, bird, sitting, small Description automatically generated A close up of a garden
Description automatically generated A close up of food Description automatically generated
Foto Lucie Zíbarová
Všechny snímky převzaty z http://www.mykologie.net/index.php
/houby/podle-morfologie/apothecia/item/149-mitrula-paludosa

Ucho Jidášovo – Hirneola auricula-judae
•Houba stopkovýtrusná, s jednoduchou plodnicí
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Auriculariales, čeleď Auriculariaceae - boltcovitkovité •Plodnice boltcovitého tvaru, za vlhka
mají chrupavčitě rosolovitou konzistenci a světle až kaštanově hnědé zbarvení, při ztrátě vody
sesychají do podoby tmavě hnědých až téměř černých „škvarků“ (nastane-li opět dostatek vláhy
v prostředí, mohou zpět nasát vodu a opakovaně nabývat původní podoby) •Bazidie s výtrusy se tvoří
na povrchu vnitřní strany plodnice; pokryv bělavé masy výtrusů působí ve zralosti dojmem „ojínění“,
jako by plodnice na vnitřní straně začala plesnivět
•Jedlé
•Ekologie: saprotrof na tenkých kmenech a větvích listnáčů, nejčastěji bezů, ale i jiných dřevin
Foto Jana Dvořáková (starší plodnice, ty už opravdu plesniví :o)

Ohňovec obecný – Phellinus igniarius
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Hymenochaetales, čeleď Hymenochaetaceae - kožovkovité •Plodnice kloboukaté (leckdy poněkud
neforemné), bokem přirostlé, víceleté, tvrdé jako dřevo; čerstvé nárosty rezavě zbarvené (zcela
mladé plodnice jsou jen rezavé boule bez jakékoli struktury, než se začne na spodní straně utvářet
hymenofor), starší tmavě šedé až téměř černé •Hymenofor pórovitý, póry velmi drobné (okem stěží
viditelné), zbarvené stejně jako čerstvý přírůstek klobouku
•Nejedlý
•Je více podobných druhů ohňovců, rozlišitelných spolehlivě podle mikroskopických znaků nebo
preference hostitelských dřevin •Ekologie: běžný saproparazit rostoucí na kmenech vrb, paraziticky
na živých nebo jako saprotrof na mrtvých kmenech nebo odumřelých částech
A close up of a rock Description automatically generated
Foto Petr Hrouda (nahoře), Lucie Zíbarová (dole)
Snímek převzatý z
http://www.mykologie.net/index.php/houby/podle-morfologie/chorose/item/968-phellinus-igniarius

Hlinák červenající – Hapalopilus rutilans
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Polyporales, čeleď Polyporaceae - chorošovité •Plodnice kloboukaté, bokem přirostlé,
jednoleté, vcelku měkké (ve srovnání s jinými chorošovitými houbami), světle rezavě zbarvené, někdy
i s nádechem do červenavých odstínů •Hymenofor pórovitý, póry okrouhlé, zbarvené stejně jako povrch
klobouku nebo o něco světleji (žlutorezavé odstíny) •Obtížně zaměnitelný za jiné druhy, teoreticky
snad za některé druhy rezavců •Jedovatý (jde asi o jediný známý jedovatý choroš) •Ekologie:
saprotrof rostoucí zejména na odumřelých nebo opadlých větvích listnáčů, nejčastěji dubů; je spíše
druhem nížinných a pahorkatinných, případně až vrchovinných poloh
Foto Aneta Krhovská (nahoře), Petr Hrouda (dole)

Bránovitec hnědofialový – Trichaptum fuscoviolaceum
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Polyporales, čeleď Polyporaceae - chorošovité
•Plodnice kloboukaté (bokem přirostlé), polokloboukaté (s hymenoforem zčásti sbíhajícím na
substrát) až téměř rozlité, jednoleté, tenké a drobné (odstávající zhruba do 1 cm od substrátu);
povrch klobouku bělavý až zašedlý, na omak jemně chlupatý (u starších plodnic olysalý)
•Hymenofor primárně pórovitý s protáhlými póry, hnědě až fialově zbarvený (fialové zejména při
okraji plodnice, fialový odstín může být zřetelný i na okraji klobouku); hymenofor se často trhá v
nepravidelné lamely až do podoby zdánlivě ostnité struktury
•Svrchu může vypadat podobně jako pevník chlupatý, který ovšem netvoří žádné póry, nebo
klanolístka, která má naspod klobouku pro změnu podélně rozčísnuté lamely, ale obě tyto houby
rostou na dřevě listnáčů; spíše je zaměnitelný za jiné druhy bránovitců, zejména b. jedlový s
drobnými okrouhlými póry, rostoucí hlavně na dřevě smrku (větší b. dvojtvarý roste též na
listnáčích)
•Nejedlý
•Ekologie: saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, zejména na padlých kmenech a větvích
borovic (borovice lesní i blatky v oblasti rašeliniště)
•
A picture containing cake, piece, sitting, table Description automatically generated A picture
containing food, bird, laying Description automatically generated
Foto Lucie Zíbarová (nahoře detail čerstvé plodnice)
Oba snímky převzaty z http://www.mykologie.net/index.php/houby
/podle-morfologie/chorose/item/117-trichaptum_fuscoviolaceum

Kořenovník vrstevnatý – Heterobasidion annosum
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Russulales, čeleď Bondarzewiaceae - bondarcevkovité
•Plodnice kloboukaté až rozlité (někdy jen svrchní okraj plodnice drobně odstává a většina plodnice
s hymenoforem je rozlitá po spodní straně kořenových náběhů), na svrchní straně kaštanově hnědé,
při okraji bělavé
•Hymenofor pórovitý, póry drobné, okrouhlé, bělavé, u starších plodnic zahnědající
•Barvou klobouku a pórů připomíná jakoby nedovyvinuté plodnice lesklokorek, ale naše běžné druhy
tohoto rodu, tvořící bokem přirostlé plodnice, se typicky vyskytují na listnáčích
•Nejedlý
•Ekologie: saproparazit rostoucí na dřevě jehličnanů (v rámci komplexu H. annosum je dnes
rozlišováno několik druhů, preferující různé rody jehličnatých dřevin); je to jeden z mála
parazitů, schopných proniknout i do zdravého stromu s neporušenou borkou, v jehož dřevě pak
způsobuje hnilobu kořenové části a báze kmene, vedoucí během několika let k úhynu stromu;
kořenovník je nejrozšířenějším a nejvážnějším houbovým patogenem smrkových porostů v České
republice
A piece of grass Description automatically generated A pile of hay Description automatically
generated
Foto Lucie Zíbarová (nahoře pravý k. vrstevnatý, preferující borovice, dole dnes odlišovaný druh
kořenovník smrkový – H. parviporum)
Oba snímky převzaty z http://www.mykologie.net/index.php/houby
/podle-morfologie/chorose/item/2686-heterobasidion-annosum

Hadovka smrdutá – Phallus impudicus
•Houba stopkovýtrusná, břichatka
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Phallales, čeleď Phallaceae - hadovkovité
•Mladá plodnice uzavřená (tzv. čertovo vajíčko); na podélném řezu lze vidět, že pod peridií je
ochranná slizová vrstva, pod ní je založený teřich a uprostřed sterilní nosič - receptakulum
•V průběhu ontogeneze rostoucí  plodnice protrhne peridii (ta zůstává na bázi jako slizovitá
pochva), bílé repeptakulum („třeň“) vynese nahoru olivově zelený teřich („klobouček“), na jehož
povrchu se tvoří bazidie s výtrusy •Teřich zralé plodnice má výrazný pach po hnijícím mase, který
láká mouchy, které pak roznášejí výtrusy; sliz na povrchu teřichu je bohatý na polysacharidy, čímž
je pro mouchy vítaným zdrojem živin
•Mladé plodnice jedlé
•Ekologie: pozemní saprotrof, hojný na opadu a hrabance v listnatých i jehličnatých lesích
Foto Tomáš Lipner (nahoře), Radka Vítková (dole)

Prášivka šedivá – Bovista plumbea
•Houba stopkovýtrusná, břichatka
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Agaricales, čeleď Agaricaceae - pečárkovité •Plodnice kulatého tvaru bez sterilní báze,
peridie (okrovka, obal plodnice) hladká, bělavá, stárnutím šednoucí, v době zralosti se od vrchu
postupně rozpadá •Gleba (teřich, vnitřní pletivo plodnice) v mládí bílá, postupně tmavne a pletivo
se rozpadá, ve zralosti naplněná hnědým výtrusným prachem •Velmi podobná je p. černající s tmavě
zbarvenou vnitřní vrstvou peridie; teoreticky lze s prášivkami zaměnit mladé kulovité pýchavky, u
druhů tohoto rodu se však typicky tvoří na povrchu peridie osténky, zrníčka nebo drobné areoly
•Mladé plodnice jedlé
•Ekologie: pozemní saprotrof osídlující nelesní stanoviště – trávníky, meze, obnažené plochy
Foto Lucie Zíbarová
Oba snímky převzaty z http://www.mykologie.net/index.php
/houby/podle-morfologie/gasteromycetes/item/2086-bovista-plumbea

Štítovka jelení – Pluteus cervinus
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Agaricales, čeleď Pluteaceae - štítovkovité
•Plodnice kloboukaté se třeněm, povrch klobouku zemitě hnědý s odstíny různé tmavosti, v některých
případech nerovný, jemně radiálně brázditý; třeň bílý, jemně podélně vláknitý •Hymenofor lupenitý,
lupeny v mládí bílé, ve zralosti růžové, zřetelně nedosahující až ke třeni
•Dužnina bílá, na řezu nemění barvu
•Charakteristickým rodovým znakem štítovek jsou růžové lupeny (tvoří se zde růžový výtrusný prach)
oddálené od třeně, který lze vylomit i s kusem dužniny ze středu klobouku; v rámci rodu je pak více
podobných druhů, spolehlivě určitelných pouze mikroskopicky
•Jedlá, stejně jako další druhy štítovek
•Ekologie: hojný saprotrof na mrtvém dřevě různých druhů listnáčů, zejména osídlující dřevní
substrát v pokročilé fázi rozkladu
Foto Aneta Krhovská

Špička travní (též špička obecná) – Marasmius oreades
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Agaricales, čeleď Marasmiaceae - špičkovité •Plodnice kloboukaté se třeněm, drobné, povrch
klobouku béžový nebo pleťově zbarvený, bývá hygrofánní, tedy za vlhka (když je pletivo nasáklé
vodou) tmavší než v suchých podmínkách; třeň pružný, obvykle stejně zbarvený jako klobouk
•Hymenofor lupenitý, lupeny stejnobarvé s kloboukem nebo jen mírně světlejší
•Dužnina bělavá, na řezu nemění barvu
•Kromě špiček můžeme na obdobných stanovištích najít i další světlé či hnědavé drobné houby, avšak
řada z nich – například polničky, slzivky nebo vláknice – patří mezi tmavovýtrusé houby a dají se
tedy snadno odlišit tmavším zbarvením lupenů; podobné druhy světlolupenných penízovek rostou spíš
v lesních biotopech
•Jedlá
•Ekologie: hojný saprotrof v trávnících, na mezích, výslunných stráních, okrajích lesů apod.
A close up of a garden Description automatically generated A picture containing fungus, grass,
outdoor, sitting Description automatically generated
Foto Lucie Zíbarová (dole plodnice s hygrofánním okrajem klobouku)
Oba snímky převzaty z
http://www.mykologie.net/index.php/houby/podle-morfologie/lupenate/item/607-marasmius-oreades

A close up of a garden Description automatically generated
Polnička raná – Agrocybe praecox
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Agaricales, čeleď Strophariaceae - límcovkovité •Plodnice kloboukaté se třeněm, subtilní,
povrch klobouku béžový; třeň obvykle stejně zbarvený jako klobouk, se zřetelným prstenem •Hymenofor
lupenitý, lupeny hnědě zbarvené, stárnutím tmavnoucí
•Dužnina světlá, na řezu nemění barvu
•Velmi podobným druhem je polnička bažinná (A. elatella), rostoucí na vlhkých až vyloženě
podmáčených stanovištích, nebo p. tuhá (A. dura) osídlující obdobná stanoviště jako p. raná, ale s
výrazně mohutnějšími plodnicemi (výška i průměr klobouku až 10 cm); dosti podobná – též
hnědolupenná s prstenem – je i límcovka věnčená, jejíž klobouk je obvykle ověšen zbytky závoje
•Jedlá
•Ekologie: hojný saprotrof v trávnících, zahradách, na mezích, ruderálních stanovištích apod.
•
A pile of dirt and grass Description automatically generated
Foto Lucie Zíbarová
Oba snímky převzaty z
http://www.mykologie.net/index.php/houby/podle-morfologie/lupenate/item/147-agrocybe-praecox

Čepičatka jehličnanová (též čepičatka okrajová) – Galerina marginata
•Houba stopkovýtrusná, rouškatá
•Oddělení Basidiomycota, třída Agaricomycetes
•Řád Agaricales, čeleď Strophariaceae - límcovkovité
•Plodnice kloboukaté se třeněm, drobné, povrch klobouku hnědý až rezavý, často hygrofánní, tedy za
vlhka (když je pletivo nasáklé vodou) tmavší než v suchých podmínkách; třeň obvykle stejně zbarvený
jako klobouk, se zřetelným prstenem, povrch třeně bývá nenápadně podélně bělavě vláknitý
•Hymenofor lupenitý, lupeny rezavě až hnědě zbarvené
•Dužnina hnědá, může být trochu světlejší než povrch klobouku
•Velmi rizikový druh, hrozí záměna za jedlou (a mnoha houbaři oblíbenou) opeňku měnlivou, která
sice roste na dřevě listnáčů, ale to může č. jehličnanová také, navzdory svému jménu; opeňka
obvykle roste v bohatých trsech (čepičatka jednotlivě nebo jen po několika málo plodnicích) a mívá
třeň pod prstenem zřetelně hnědě šupinkatý (čepičatka jen jemně vláknitý) – avšak nejsou-li znaky
zřetelné (tmavší lem klobouku, často u opeňky zobrazovaný, nemusí být spolehlivým znakem),
opatrnost velí nebrat!
•Smrtelně jedovatá, obsahuje stejné toxiny jako muchomůrka zelená
•Ekologie: hojný saprotrof na mrtvém dřevě jehličnanů, v menší míře i listnáčů
Foto Aneta Krhovská

Kulkovník ostřicový – Anthracoidea caricis
•Houba stopkovýtrusná, sněť prašná
•Oddělení Basidiomycota, třída Ustilaginomycetes •Řád Ustilaginales, čeleď Anthracoideaceae -
kulkovníkovité •Biotrofní parazit, napadá semeníky hostitelských rostlin, v jejichž mošničkách se
pak namísto semen vytváří černavá masa teliospor této sněti •Na šáchorovitých rostlinách se
vyskytují i jiné druhy kulkovníků, makroskopicky těžko odlišitelné •Ekologie: tak jako jiné druhy
biotrofních parazitů, vyznačuje se i tato sněť značnou hostitelskou specificitou – napadá různé
druhy rodu ostřice (Carex)
Foto Jan Myšák (vlevo), Petr Kokeš (vpravo)
Oba snímky převzaty z https://www.biolib.cz/cz/taxon/id339303/