LIŠEJNÍKY A ŘASY PREZENTOVANÉ PŘI DIDAKTICKÉM TERÉNNÍM CVIČENÍ Z BOTANIKY A ZOOLOGIE CIKHÁJ / ŠKRDLOVICE, PŘELOM KVĚTNA / ČERVNA Zdroj: https://mapy.cz/turisticka DRUHY BĚŽNÉ, PREZENTOVANÉ TAKŘKA VŽDY •Terčovka bublinatá - Hypogymnia physodes •Terčovka brázditá - Parmelia sulcata •Větvičník otrubčitý - Pseudevernia furfuracea •Terčník zední - Xanthoria parietina •Dutohlávka třásnitá - Cladonia fimbriata •Dutohlávka vyzáblá - Cladonia macilenta DRUHY NALEZENÉ NEBO PREZENTOVANÉ JEN NĚKDY Malohubka ryšavá - Baeomyces rufus Prášenka - Lepraria sp. Zrněnka - Desmococcus sp. Trentepolie - Trentepohlia umbrina Terčovka bublinatá – Hypogymnia physodes •Lichenizovaná vřeckatá houba •Oddělení Ascomycota, třída Lecanoromycetes •Řád Lecanorales, čeleď Parmeliaceae - terčovkovité •Stélka lupenitá, hodně laločnatě členěná, sivozeleně zbarvená (za vlhka zelenější, za sucha spíše sivá), na spodní straně tmavá (viditelné jen při odloupnutí od substrátu) •Na okrajích stélky nahoru ohrnutých (sorálech) se často vytvářejí soredie – drobné částečky (jen pod lupou viditelné), které se od stélky oddrolují a slouží vegetativnímu rozmnožování •Dosti podobně vypadá a na stejném substrátu roste rod terčovník (Physcia); jeho stélka není tak nápadně laločnatá (vypadá spíše „rozdrobeně“) a někdy na ní lze pozorovat tvorbu miskovitých plodnic s (hnědo-)fialově zbarveným rouškem na vnitřním povrchu (zatímco terčovka tvoří plodnice zcela výjimečně, množí a šíří se typicky sorediemi) •Ekologie: velmi hojný lišejník, osídlující různé substráty, nejběžněji rostoucí epifyticky na borce stromů, na kmenech a větvích; jde o druh dosti tolerantní ke znečištění prostředí, jeden z mála lišejníků, které se vyskytují i v centrech měst Foto Václav Hanzlík (nahoře), František Šaržík (dole) Oba snímky převzaty z https://www.biolib.cz/cz/taxon/id125104/ Terčovka brázditá – Parmelia sulcata •Lichenizovaná vřeckatá houba •Oddělení Ascomycota, třída Lecanoromycetes •Řád Lecanorales, čeleď Parmeliaceae - terčovkovité •Stélka lupenitá, ploše rozprostřená, sivě (až sivomodře) zbarvená, na povrchu ani ne tak brázditá, jako spíše jemně žebernatá (protáhlé výstupky nepravidelně vyčnívající, nikoli prohloubené) •Spodní strana stélky (je vidět, pokud někde odstává, nebo při odloupnutí) výrazně odlišná, tmavě hnědě zbarvená, s krátkými rhizinami („kořínky“) •Často roste promíseně s terčovkou bublinatou, při přímém srovnání je však zřetelně odlišná sivějším odstínem a hladší stélkou (nikoli kadeřavě laločnatou) •Vzácnější terčovka skalní mívá povrch stélky pokrytý isidiemi (isidie viz u větvičníku otrubičného) a roste typicky na kyselých horninách •Ekologie: lišejník rozšířený vcelku hojně od pahorkatin až do horských poloh, rostoucí epifyticky na borce stromů (zejména na kmenech), vzácněji na skalním substrátu Foto Václav Hanzlík (nahoře), František Bouda (dole, s plodnicemi) Oba snímky převzaty z https://www.biolib.cz/cz/taxon/id125177/ Větvičník otrubičný (též terčovka otrubičná) – Pseudevernia furfuracea •Lichenizovaná vřeckatá houba •Oddělení Ascomycota, třída Lecanoromycetes •Řád Lecanorales, čeleď Parmeliaceae - terčovkovité •Stélka označovaná jako stužkovitě lupenitá, se zřetelně rozlišenou stranou svrchní (sivomodře až sivozeleně zbarvenou) a spodní (tmavě hnědou až téměř černou), ale bohatě větvená v tenké laloky, až budí dojem keříčkovité stélky •Na povrchu stélky se v hojné míře vytvářejí isidie, válcovité výrůstky s hnědě zbarveným vrcholkem (viditelné pod lupou), které se odlamují a slouží vegetativnímu rozmnožování •Podobný typ stélky má větvičník slívový, který též roste na borce stromů, ale jeho stélka má povrch sorediózní (ne isidiózní) a občas spíš visí směrem dolů (stélky v. otrubičného rostou ± stejně na všechny strany, ale tento znak nemusí být spolehlivý) •Ekologie: hojný lišejník ve vrchovinných až horských polohách, rostoucí epifyticky na borce stromů, na kmenech a větvích Foto Soňa Hroudová (nahoře), Petr Hrouda (dole, detail isidií na povrchu stélky) Terčník zední – Xanthoria parietina •Lichenizovaná vřeckatá houba •Oddělení Ascomycota, třída Lecanoromycetes •Řád Teloschistales, čeleď Teloschistaceae - krásníkovité •Stélka lupenitá, zejména na okrajích laločnatě členěná, zbarvené typicky v různých odstínech žluté, ale její zbarvení hodně záleží na množství vody v prostředí – za vlhka (déšť, rosa, mlha) bývá žlutozelená, někdy až světle zelená, zatímco v suchých podmínkách přechází do oranžových odstínů •Ač často je k vidění pouze sterilní stélka, dosti hojně se na povrchu tvoří i drobné miskovité plodnice (kolem 1 mm v průměru) se světlejším lemem a oranžově zbarveným rouškem (kde se tvoří vřecka s výtrusy) na vnitřním povrchu plodnic •Zbarvením nezaměnitelný druh, takto žlutý lupenitý lišejník na borce stromů je takřka s jistotou terčník zední •Ekologie: velmi hojný lišejník, osídlující různé substráty, nejběžněji rostoucí epifyticky na borce stromů, na kmenech a větvích; jde o druh dosti tolerantní ke znečištění prostředí, jeden z mála lišejníků, které se vyskytují i v centrech měst • Foto Soňa Hroudová (na dolním snímku detail stélky s plodnicemi) A close up of a flower Description automatically generated Dutohlávka třásnitá – Cladonia fimbriata •Lichenizovaná vřeckatá houba •Oddělení Ascomycota, třída Lecanoromycetes •Řád Lecanorales, čeleď Cladoniaceae - dutohlávkovité •Stélka dvojtvará (dimorfická), na substrátu se rozrůstá lupenitá vegetativní stélka v podobě drobných (sivo-)zelených šupinek •Ze stélky směrem vzhůru vyrůstají pohárkovité kmínky (podecia), jejichž povrch je nepravidelně hrbolkatý nebo vločkatý (viditelné spíš pod lupou), jak se na něm tvoří soredie – drobné částečky, které se od stélky oddrolují a slouží vegetativnímu rozmnožování; na vrchu kmínků se posléze utvářejí plodnice •Je několik podobných druhů dutohlávek s pohárkovitými kmínky, např. d. pohárkovitá (C. pyxidata), jejíž kmínky nejsou sorediózní, nebo d. prstitá (C. digitata), u níž z okrajů pohárků vyrůstají „prstovité“ výběžky •Ekologie: hojný lišejník na půdě a zejména na mrtvém dřevě, často na velké ploše porůstající pařezy nebo padlé kmeny • Foto Václav Hanzlík Snímek převzatý z https://www.biolib.cz/cz/taxon/id125085/ Dutohlávka vyzáblá – Cladonia macilenta •Lichenizovaná vřeckatá houba •Oddělení Ascomycota, třída Lecanoromycetes •Řád Lecanorales, čeleď Cladoniaceae - dutohlávkovité •Stélka dvojtvará (dimorfická), na substrátu se rozrůstá lupenitá vegetativní stélka v podobě drobných (sivo-)zelených šupinek •Ze stélky směrem vzhůru vyrůstají keříčkovitě větvené kmínky (podecia), jejichž povrch je nepravidelně hrbolkatý nebo vločkatý (viditelné spíš pod lupou), jak se na něm tvoří soredie – drobné částečky, které se od stélky oddrolují a slouží vegetativnímu rozmnožování; na koncích větviček se utvářejí šarlatově červené „hlavičky“ – plodnice s červeným rouškem (kde se tvoří vřecka s výtrusy) •Je několik podobných druhů dutohlávek s kmínky keříčkovitě větvenými (alespoň v koncové části) a červenými plodnicemi, např. d. Floerkeova (C. floerkeana), jejíž kmínky nejsou sorediózní, nebo d. červcová (C. coccifera), jejíž kmínky jsou spíš pohárky s roztřepeným okrajem (plodnice se tvoří na protáhlých výběžcích, ale není to přímo keříčkovité větvení) •Ekologie: lišejník rostoucí na půdě a zejména na mrtvém dřevě, pařezech nebo padlých kmenech borovic v oblasti rašeliniště • Foto Radka Vítková Malohubka ryšavá – Baeomyces rufus •Lichenizovaná vřeckatá houba •Oddělení Ascomycota, třída Lecanoromycetes •Řád Baeomycetales, čeleď Baeomycetaceae - malohubkovité •Stélka korovitá bez pevné struktury, tvořící sivozelený povlak na povrchu půdy, místy se trhající nebo práškovitě rozpadající •Běžně se rozrůstá jen sterilní stélka (v tom stavu jí člověk ani nevěnuje pozornost); místy se za vhodných podmínek tvoří plodnice – drobné (zhruba 1 mm) hnědě zbarvené hlavičky na krátkých stopkách (při pohledu svrchu ani nebývají zřetelné, zdánlivě se tvoří hnědé „bobky“ přímo na stélce) •Podobná malohubka růžová (B. roseus) tvoří o poznání větší, 2–3 mm vysoké, světle růžové plodnice •Ekologie: nehojný nebo možná jen přehlížený lišejník rostoucí výhradně na holé půdě, osídluje disturbovaná místa, jako jsou sešlapávané plochy bez vegetace, stržené svahy, stěny úvazů nebo suchých příkopů • Foto František Šaržík Snímek převzatý z https://www.biolib.cz/cz/taxon/id125100/ Prášenka – Lepraria sp. •Lichenizovaná vřeckatá houba •Oddělení Ascomycota, třída Lecanoromycetes •Pomocný rod Lepraria zahrnuje anamorfní stadia lišejníků z různých čeledí i řádů •Stélka leprózní, tvořící jen práškovitý bledě zelený povlak na povrchu borky, představuje tzv. leprariové stadium lišejníku – čistě vegetativní formu, ve které není zformována kompaktní stélka (v podstatě jde o souvislý povlak soredií – soredie viz u terčovky bublinaté) a která se šíří fragmentací, oddrolováním drobných částeček toho práškovitého povlaku (možno vyzkoušet: naslinit prst, přejet s tlakem po povrchu a vidět co na prstu ulpělo) •Běžně jde o anamorfní stadium různých druhů dutohlávek, nezřídka se vyskytuje i vedle jejich „normální“ stélky •Ekologie: porůstá často i velké plochy na borce dřevin, padlých kmenech a pařezech, ale i na zdech nebo kamenech • Foto Soňa Hroudová (nahoře), Petr Hrouda (dole) Zrněnka – Desmococcus sp. •Zelená řasa •Oddělení Chlorophyta, třída Trebouxiophyceae •Řád Prasiolales, čeleď Stichococcaceae •Zrněnky jsou kokální řasy, jejichž jednotlivé buňky (případně může jít i o krátká vlákénka z několika buněk) tvoří souvislé povlaky na borce dřevin nebo obnaženém dřevě •V různých zdrojích se můžete setkat s rodovými jmény Protococcus, Apatococcus, Pleurococcus nebo Desmococcus •Zelené povlaky s chlorofylově zeleným zbarvením mohou tvořit různé druhy zrněnek, rozlišitelné pouze mikroskopicky (známý je např. Desmococcus olivaceus), ale může jít i o zástupce jiného rodu kokálních zelených řas, schopných růst na daném substrátu •Ekologie: zrněnky porůstají často i velké plochy na kmenech stromů; důležitá je schopnost aerofytického růstu, tedy přizpůsobení podmínkám, kde dochází k opakovanému vysychání, ale i tak rostou nejvíce v místech, kudy při dešti stéká voda po kmeni • Foto Petr Hrouda (mikroskopický snímek Desmococcus olivaceus) Trentepolie – Trentepohlia umbrina •Zelená řasa •Oddělení Chlorophyta, třída Trentepohliophyceae •Řád Trentepohliales, čeleď Trentepohliaceae •Řasy rodu Trentepohlia mají obvykle krátce vláknitou stélku (mikroskopická vlákénka), které tvoří souvislé povlaky na skalním nebo dřevním substrátu (typicky borce) •Vysoký obsah oranžových karotenoidů v buňkách dává celému povlaku rezavé až hnědé zbarvení •Může jít o více druhů, rozlišitelných pouze mikroskopicky, nicméně běžným druhem tvořícím takovéto porosty na borce stromů je Trentepohlia umbrina (jiné druhy rostou typicky na skalách a kamenech) •Ekologie: porůstá často i velké plochy na kmenech stromů; i když zástupci rodu Trentepohlia jsou přizpůsobeni aerofytickému růstu a vysychání svého substrátu, přece jen rostou nejvíce v místech, kudy při dešti stéká voda po kmeni (na kmenech jsou někdy zřetelné hnědé pruhy odshora dolů) Foto František Šaržík (vlevo), Petr Vobořil (vpravo) Oba snímky převzaty z https://www.biolib.cz/cz/taxon/id139547/