Vlastnosti kovů a jejich slitin možnosti jejich identifikace Ing. Alena Selucká Vlastnosti kovů •dobrá elektrická a tepelná vodivost •kovový lesk •tvárné (kujné) v tuhém stavu •v tekutém stavu je možné je odlévat do forem •v roztoku vytvářejí kladně nabité ionty (korodují) • Krystalová struktura kovů • • fcc – face centred cube (Au, Pb, Cu, Al, ……) bcc – body centred cube (W, Cr, V, Mo) Hexagonal (Zn, Cd, Ti) http://player.slideplayer.cz/11/3320440/data/images/img10.jpg Elektronový mrak – kovová vazba Kovová vazba je charakterizována volně pohyblivými elektrony (elektronovým mrakem) a je typická pro kovy. Kovová vazba dává kovům některé vlastnosti, jako např. velkou tepelnou a elektrickou vodivost, plasticitu, houževnatost, tepelná vodivost kovů je umožněna volně pohyblivými elektrony, které vnějším zásahem (dodáním tepelné energie) mohou poměrně snadno přejít z oblasti jednoho kationtu do oblasti druhého kationtu, víme, že zahřátí jednoho konce kovové tyče stačí k tomu, aby se po určité době teplo přeneslo i na neohřívaný konec tyče,. Obr. Schéma elektronového mraku. Veškeré kovy kromě rtuti jsou za pokojové teplopty jsou látky krystalické. Technicky významné kovy krystalizují ve dvou základních typech mřížek: Šesterečná (hexagonální)– základnou je pravidelný šestiúhelník (Zn, Cd, Ti), šestiboký hranol Krychlová: plošně středěná – fcc (face centred cube), Au, Pb, Al, Cu, Fe alfa – velmi tvárné kovy Prostorově středěná – bcc (body centred cube) W, Cr, V, Mo (za studena málo plastické) Kovová vazba, je charakterizována volně pohyblivými elektrony (elektronovým mrakem) a je typická pro kovy, kovová vazba dává kovům některé vlastnosti, jako např. velkou tepelnou a elektrickou vodivost, plasticitu, houževnatost, tepelná vodivost kovů je umožněna volně pohyblivými elektrony, které vnějším zásahem (dodáním tepelné energie) mohou poměrně snadno přejít z oblasti jednoho kationtu do oblasti druhého kationtu, víme, že zahřátí jednoho konce kovové tyče stačí k tomu, aby se po určité době teplo přeneslo i na neohřívaný konec tyče,. Obr. Schéma elektronového mraku. Kujnost, tažnost a ohebnost kovů lze vysvětlovat možností posunu částic po sobě, ve struktuře kovu, aniž by se porušila soudržnost. Elektrickou a tepelnou vodivost kovů lze vysvětlit následovně: V krystalu kovu se valenční elektrony atomů mohou prakticky volně pohybovat (vzhledem k tomu, že jsou vázány k atomovým jádrům pouze slabými silami). Valenční elektrony se pohybují chaoticky volně mezi kladnými ionty struktury kovu, což je příčinou jejich dobré elektrické vodivosti. Po připojení kovu ke zdroji stejnosměrného napětí se elektrony začnou pohybovat uspořádaně, avšak díky nepravidelnostem struktury jsou „brzděny“ a proto vodivost klesá s rostoucí teplotou (navenek se projeví jako odpor vodiče). Mikrostruktura kovů C:\ALENA\Obrázky\OBR1.BMP C:\ALENA\Obrázky\OBR8.BMP D:\Alena-přednáška\06.JPG růst krystalů z taveniny kovu feritická struktura - nízkouhlíkové svářkové železo http://player.slideplayer.cz/11/3320440/data/images/img14.jpg různá orientace krystalických mřížek v polykrystalické látce Kovové materiály se skládají většinou z většího počtu krystalů, které tvoří shluk (konglomerát), polykrystalickou strukturu takové látky označujeme jako polykrystalickou na rozdíl od materiálů, které jsou tvořeny jediným krystalem - monokrystalem, zrna, při krystalizaci nevznikají krystaly dokonalého tvaru, ale nepravidelného tvaru, proto jim neříkáme krystaly, ale zrna, rozdílnou orientací prostorových mřížek, jednotlivé zrna se od sebe liší rozdílnou orientací prostorových mřížek, tato náhodná orientace může být usměrněna tvářením za studena, např. tažením nebo válcováním, Mikrostruktura kovů – poruchy mřížky Bodová porucha - vakance Čarová porucha - dislokace Bodová porucha – intersticiální atom http://player.slideplayer.cz/11/3320440/data/images/img17.jpg http://player.slideplayer.cz/11/3320440/data/images/img18.jpg http://player.slideplayer.cz/11/3320440/data/images/img19.jpg Nedokonalosti krystalové mřížky mřížkovými poruchami vysvětlujeme některé vlastnosti kovů, např. nižší skutečnou pevnost, kterou by měl kov s dokonalou mřížkou, křehnutí, stárnutí kovů, přemísťování atomů (tzv.difúzí) v prostorové mřížce, některé změny elektrických a magnetických vlastností, apod. nejdůležitější jsou poruchy bodové a čárové. U bodových poruch jsou některá místa v uzlových bodech základní mřížky neobsazená, prázdná čili vakantní nebo jsou obsazena atomy cizích prvků. Bodové poruchy: Čárové poruchy - dislokace U čárkových poruch se vyskytuje nadbytečná vrstva atomů, která je protažena v jednom směru. Těmto poruchám říkáme dislokace. Způsobují tahová a tlaková napětí. Jsou důležité pro vysvětlení plastické deformace kovů. mřížkovými poruchami vysvětlujeme některé vlastnosti kovů, např. podstatně nižší skutečnou pevností, kterou by měl kov s dokonalou mřížkou, křehnutí, stárnutí kovů, přemísťování atomů (tzv.difúzí) v prostorové mřížce, některé změny elektrických a magnetických vlastností, apod. Plastická deformace je ve své podstatě pohyb jednotlivých částeček kovů vůči sobě a mechanismus vzniku plastické deformace je možné vysvětlit na základě pohybu a vzniku mřížkových poruch. Z hlediska teorie plastických přetvoření mají největší vliv a význam čárové poruchy – dislokace. Dislokace jsou poruchy, které se projevují vysunutím atomů z pravidelných poloh krystalové mřížky a které se mohou pohybovat, mohou vznikat a zanikat. Dále jsou plošné a prostorové poruchy. Slitiny kovů •Slitiny kovů jsou soustavy tvořené základním kovem (označ. A) a přidanými prvky (označ. B, C, D apod.). Cílem je dosáhnout požadované kombinace vlastností (např. tvárnost, kujnost / pevnost, tvrdost): –Kombinace dvou kovů (popř. dalších složek): Cu + Sn (bronz), Cu + Zn (mosaz), Sn + Pb (pájka) –Kombinace kovu a nekovového prvku: Fe + C (ocel, litina), (+ Cr, Ni) nerez ocel –Kov + rtuť: amalgám (amalgám zlata, stříbra) •Fázové změny ve slitinách kovů popisují rovnovážné diagramy slitin kovů (přechod látek ze stavu kapalného – likvidu do stavu pevného-solidu; tuhnutí probíhá v různých fázích) – – – • Samotné (čisté) kovy nemají vždy požadované či vyhovující vlastnosti pro daný výrobek. Pro zlepšení vlastností kovů se proto tvoří slitiny kovů, u kterých se dosáhne požadovaných vlastností. Slitina je ztuhlá směs (roztok, nikoli sloučenina!) roztavených kovů v různém poměru. Její složení tak nelze vyjádřit chemickým vzorcem jako je tomu u běžných chemických sloučenin. Klasifikace fází v kovových soustavách •Tuhé roztoky – krystalická fáze, tvořená dvěma nebo více složkami, s jednou krystalovou mřížkou; jedna složka si ponechává svou krystalovou stavbu a atomy druhé složky se v ní rozpouštějí – substituční (uspořádané/neuspořádané) nebo intersticiální tuhé roztoky •Intermediální fáze – vznikají při překročení vzájemné rozpustnosti základového kovu a legujícího prvku, mají povahu chemických sloučenin (označ. AxBy); pokud prvek B je kov = intermetalika; mají odlišné fyz. a mechan. vlastnosti, např. ZnS, karbidy, nitridy, boridy, 2.3.2.1. Tuhé roztoky Pokud je množství legujícího prvku B nízké, prvek se rozpouští v základním kovu v tuhém stavu a vzniká tzv. tuhý roztok, který se 7asto ozna7uje symbolem c nebo c(A). Slitina s nízkým obsahem prvku B je tedy jednofázová a polykrystalická, tzn., že obsahuje zrna tuhého roztoku c(A). Krystalová struktura tuhého roztoku odpovídá struktuUe základního kovu A. Navenek se tento systém jeví jako homogenní smEs, odtud název tuhý roztok. Jak bylo nazna7eno v kap.2.2.1.1., podle povahy pUímEsi rozlišujeme tuhé roztoky substitu7ní a intersticiální.Substitu7ní tuhý roztok vzniká tehdy, jestliže atomy pUímEsi nahrazují v mUížkových polohách krystalové struktury atomy základního kovu, viz obr.2.7. Rozpustnost prvku B v základním kovu A se zvyšuje tehdy, jestliže: 1. oba prvky mají podobné velikosti atom]2. oba prvky se vyzna7ují podobným chemickým chováním 3. oba prvky mají podobné krystalové struktury 4. oba prvky mají podobný po7et valen7ních elektron]V nEkterých pUípadech (kap.2.3.1.1.) m]že být rozpustnost pUímEsi neomezená, tzn., že je možno vytvoUit plynulou Uadu tuhých roztok] od 7istého kovu A až k 7istému kovu B (napU. systém Cu-Ni). Podle toho, zda k nahrazování základních atom] A atomy pUímEsi B dochází v náhodných polohách krystalové struktury nebo v ur7itých pravidelnE se opakujících polohách, rozlišujeme substitu7ní tuhé roztoky neuspoUádané (nahrazování probíhá náhodnE) a uspoUádané. Ke vzniku uspoUádaných tuhých roztok] dochází pouze v nEkterých systémech (napU. Cu-Au), a to za nižších teplot, než je oblast existence neuspoUádaných tuhých roztok]. Vznik uspoUádaného tuhého roztoku je spojen se zmEnou vlastností, napU. se zhoršením plasticity materiálu. Intersticiální tuhý roztok vzniká tehdy, jestliže atomy pUímEsi vstupují do volných prostor] mezi atomy v krystalové struktuUe základního kovu, viz obr.2.7. Atomy pUímEsi tedy musejí být relativnE malé v porovnání se základními atomy (napU. H, B, C a N rozpuštEné v Fe). Rozpustnost v pUípadE intersticiálního tuhého roztoku je vždy omezená. 2.3.2.2. Intermediální fáze Jestliže je rozpustnost legujícího prvku v základním kovu omezená (kap.2.3.1.2.-2.3.1.4.) a jestliže zvýšíme obsah legujícího prvku nad jeho maximální rozpustnost v základním kovu v tuhém stavu, nadbyte7né množství se po ztuhnutí slitiny v její mikrostruktuUe objevuje jako nová fáze. Taková slitina obsahuje vedle tuhého roztoku c(A) legujícího prvku v základním kovu ještE další fázi (7i více fází), je tedy materiálem dvoufázovým (7i polyfázovým) a polykrystalickým. Novou fází, která vzniká ve slitinE s vyšším obsahem legujícího prvku m]že být tuhý roztok na bázi samotného legujícího prvku B. To je pUípad jednoduchých eutektických nebo peritektických systém], které byly popsány v kap.2.3.1.2. a 2.3.1.3. 6astEji než tuhé roztoky vznikají tzv. intermediální fáze, obvykle ozna7ované chemickým vzorcem AXBY (napU. systém ukázaný v kap.2.3.1.4.). Jedná se o „slou7eniny“ základního kovu A s legujícím prvkem B. Pokud je prvek B rovnEž kov, pak se fáze nazývají intermetalické. Výraz „slou7enina“ není ve všech pUípadech zcela správný, nebo[nEkteré intermediální fáze nemají konstantní chemické složení, nýbrž existují v ur7itém rozmezí koncentrace legujícího prvku. Slitiny kovů - jednofázové Mikrostruktura slitin závisí na vzájemné rozpustnosti jednotlivých komponent slitiny a též na způsobu ohřevu a ochlazování slitiny. Vodorovná osa předtsavuje koncentraci jednotlivých složek slitiny, svislá teplotu. Každý bod diagramu reprezentuje určitou strukturu při daném chemické složením a teplotě. Mikrostruktura může být tvořena pouze zrny jedné fáze anebo zrna mají odlišné vlastnosti (složení, tvar). Příkladem jednofázové slitiny je např. Au-Ag, jelikož atomy těchto kovů mají podobnou velikost, a proto mohou velice jednoduše nahrazovat atomy druhého kovu ve své krystalografické mřížce. Vzniká jednofázová struktura – substituční tuhý roztok stříbra ve zlatě – zrna mají stejné složení a strukturu – viz fázový diagram. Au - 1063°C Ag - 960°C Slitiny kovů - vícefázové Rovnovážný fázový diagram Cu-Ag α1 α2 α1 – tuhý roztok bohatý na Cu α2 – tuhý roztok bohatý na Ag Více fázové slitiny vznikáají, pokud jednotlivé komponenty jsou částečně nebo vůbec vzájemně rozpustné. Příkladem je slitina Cu – Ag – Při tuhnutí se zmenšuje rozpustnost Ag v mědi, přebytečné atomy stříbra jsou z tuhého roztoku α1 𝑣𝑦𝑡ě𝑠ň𝑜𝑣á𝑛𝑦 𝑎 𝑗𝑒𝑙𝑖𝑘𝑜ž 𝑛𝑒𝑚ůž𝑒 𝑘𝑜𝑒𝑥𝑖𝑠𝑡𝑜𝑣𝑎𝑡 𝑗𝑎𝑘𝑜 𝑓á𝑧𝑒 č𝑖𝑠𝑡é stříbro, vzniká tuhý roztok αα2 (měď ve stříbře). Vevýsledné struktuře nalezneme proto směs dvou fází – jednu bohatou na měď a druhou na stříbro. Fáze - homogenní oblast soustavy, která je tvořena jednou nebo více složkamivykazuje určité chemické, fyzikální a mechanické vlastnosti, má vlastní krystalovou stavbu a od okol-í je oddělena plochou – mezifázovýmrozhraním, na němž docházíke skokové změně vlastnostípři změnách teploty, tlaku nebo složení mohou fáze vznikat, zanikat nebo transformovat jedna v druhou. Slitiny kovů – uspořádané tuhé roztoky Některé kovy vytvářejí za určité teploty tzv. intermetalické fáze, které mají uspořádanou strukturu jako např. Au-Cu, vytvářejí uspořádané tuhé roztoky. Za vyšších teplot je měd a zlato vzájemně rozpustné a vytváří tuhý roztok – jednofázový. Při nižších teplot dochází k přeskupení atomů a k vytváření uspořádaných struktur – ?intermetalik. Tyto sloučeniny mají významný vliv na mechanicé vlastnosti .- zvyšují pevnostm tvrdost. (pájky Pb-Sn, Zn-Fe – žáýrové zinkovovaní)- Cín vytváří intermetalické sloučeniny s mnoha kovy – cín obsažený v pájkách (Pb-Sn) vytváří intermetalika s mnoha pájenými kovy – např. Cu, Ni, Fe, Au, Ag (vytváří pevnou vazbu pájky)- Struktura kovů – tepelné zpracování 􀀂 􀀂 Dendritická struktura původního odlitku Narušené dendrity po tváření za studena Po dostatečném žíhání dochází ke ztrátě původní dendritické struktury Deformovaná zrna (dvojčata) po tváření za tepla Dvojčatěni Dvojčata mohou vzniknout při plasticke deformaci (mechanicka dvojčata) nebo vlivem napěti při ohřevu (žihaci dvojčata) nebo při fazove přeměně. Jedná se o plastickou deformaci, při které se mřížka natočí do poly příznivé proklus a část krystalu se kluzem deformuje – rovina dvojčatění. Struktura kovů – mechanické vlastnosti C:\ALENA\Přednáška\Ulfberht po konzervaci.JPG pružné jádro - „pattern welding“ pevné ostří - vyšší obsah C pevný a tvrdý kalený hrot •Struktura kovů určuje jejich mechanické vlastnosti •Metalografie – studium struktury kovů – vnitřní stavby Metalografie se zabývá pozorováním a zkoumáním vnitřní stavby neboli struktury kovů a slitin, stanoví, jak tato struktura souvisí s chemickým složením, teplotou a tepelným nebo mechanickým zpracováním: - nutný odběr vzorku z vytipovaných míst zkoumaného předmětu (viz meč – odběr pod záštitou meče a nad hrotem) – je to invazivní metoda, tudíž musí být předem pečlivě zvážena a musí být pro ni důvod! - Zalití vzorku do pryskyřice a zhotovení nábrusu, naleptání struktury vhodným činidlem a pozorování v odraženém světle (metalografickém mikroskopu) Struktura kovů Vyžíhaná struktura šavle s rozdílnou hrubostí zrna – čepel je zhotovena kombinací ocelí s různým obsahem uhlíku – kovářsky svařovaná Metalografická analýza „trojnožka“, Brno 2001 D:\Alena-přednáška\1159.jpg D:\Alena-přednáška\1159b.jpg D:\Alena-přednáška\06.JPG D:\VybaveníLaboratoře\mikroskop.TIF metalografický mikroskop Ukázka archeologického nálezu – železné trojnožky, které jsou zhotoveny ze svářkového železa (původním předpokladem byl litina, která se ale neprokázala metalografickou studií – na obr. je struktura svářkového – nízkouhlíkového železa) Identifikace kovů •Barva kovů •Barva korozních produktů •Magnetické vlastnosti (Fe, Ni, korozní produkty) •Hustota •Chemické kapkové testy (chemical spot tests) •Analytické metody identifikace (XRF, SEM-EDS, XRD, metalografie a další) •Výrobní techniky (tváření/odlévání, obrábění, spojování, povrchová úprava) značení, výrobní značky, puncy, ČSN … • • Identifikace kovových materiálů začíná u znalosti barvy kovu (lesklá bílá ocel, červená měď, ..), která se ale mění vlivem tvorby korozních produktů (oranžová rez, černé sulfidy stříbra, zelené uhličitany mědi ..). Mění se i vlivem umělé patinace, barvení či pokovením, smaltováním nebo jinou povrchovou úpravou. Některé kovy se více hodí na odlévání (bronzy, litina apod.), jiné na tváření tepáním, kováním apod. (kujné železo, měď, …). Používají se rovněž charakteristické výzdobné techniky – např. niello (černá vrstva sulfidů stříbra) u stříbrných předmětů, tauzování zlatem, stříbrem mědí, mosazí, smaltování mědi, zlata, stříbra, ale i železa. Barva kovů Kovy světlo nepropouštějí (jsou neprůsvitné), ale pouze odrážejí. Nikl a stříbro mají teplou žlutavou barvu, jelikož je u nich pokles odrazivosti v oblasti fialové. Barva korozních produktů •Al: bez barvy nebo bílá •Cu: Cu(I) - červeno černá, bez barvy; Cu(II) - zelená, modrá (žlutá) •Zlato: bez barvy •Železo: Fe(I,II) – černá; Fe(III) – červená, oranžová •Olovo: bílá, červená, žlutá •Nikl: zelená (žlutá) •Stříbro: černá, bílá •Cín: černá, bílá •Zinek: bez barvy, bílá • Barva korozních produktů kovů Bronze_pin.jpg late bronze age gorget.jpg Battersea.jpg Fig6a-CCI-frying-pan.gif E:\Sbírky - evidence\MCK\pro Alenu\Kovy\Výuka\01.jpg Cu-Sn, ušlechtilá patina Cu-Sn – bez korozních produktů Cu-Sn, divoká patina – aktivní koroze Fe – aktivní korze Fe-litina, stabilní patina Au – bez koroze Nikl a stříbro mají teplou žlutavou barvu, jelikož je u nich pokles odrazivosti v oblasti fialové. Aktivní korze: čerstvé/nové korozní produkty, zpráškovatěné, odpadávající od povrchu (např. chloridová korze železa, nemoc bronzu, koroze olova) Selwyn, str. 12 Spot - test Důkaz stříbra dichormanem drsaelným – vznik hnědočervené sraženiny, dichromanu stříbrného Instrumentální metody analýzy •Elementární analýzy – chemické složení prvků (XRF, SEM-EDS,…) _DSC1228.JPG Element Wt [%] Ag 89,18 Cu 7,51 Pb 1,27 Zn 1,45 Au 0,59 Elementární analýzy měří složení chemických prvků. Mezi rozšířené metody patři neinvazivní XRF analýza povrchu materiálů (viz obrázek). - XRF: Rentgenově fluorescenční spektrometrie je instrumentální analytická technika pro měření obsahu prvků v materiálu. Podstatou metody je interakce materiálu s paprskem fotonů rentgenova záření. - SEM-EDS- Elektronová mikroanalýza je založená na stejném principu, jako rentgenově fluorescenční spektrometrie a provádí se na elektronových mikroskopech. Rozdíl oproti XRF je zde v druhu primární excitace. U elektronové mikroanalýzy jsou použity urychlené elektrony místo rentgenova záření. Jejich výhodou je fokusace do menšího bodu a lze tedy analyzovat i daleko menší plochu než u rentgenově fluorescenčních spektrometrů. Další výhodou je spojení přístroje s dalšími detektory, díky nimž lze zobrazit fázové složení vzorku nebo jejich povrch při velkém zvětšení. Na druhou stranu ale elektronové mikroskopy fungují za vakua a limitovány jsou i rozměry předmětů, které lze vložit do komory přístroje. Další nevýhodou je to, že urychlené elektrony nejsou tak pronikavé jako fotony rentgenova záření, a tedy dávají informaci jen z tenké vrstvy na povrchu. Analýza galvanického zlacení na železné desce metodou SEM-EDS vybrus BSE 10kx bM Au Ni Fe Ukázka bodového měření chemického složení SEEM-EDS souvrství galvanického pokovení – Au-Ni-Fe. Instrumentální metody analýzy •Strukturní – fázová analýza (metalografie, RTG difrakce) http://www.chempoint.cz/data/imgs/00145l.jpg Strukturní analýzy se zabývají identifikací mikrostruktury kovů (metalografie); patří sem i RTG difrakce, která se používá k určení druhů korozních produktů (např. malachitu, kupritu apod.). Hustota kovů (g.cm-3) » » (hmotnost na vzduchu) x (hustota kapaliny) •Hustota předmětu = (hmot. na vzduchu) – (hmot. v kapalině) Voda – 0,998 g/cm3 Ethanol – 0,789 g/cm3 Hustota představuje poměr hmotnosti na objem Hustota je charakteristickou vlastností každého kovu (Tab.I). Na základě hustoty lze technicky používané kovy rozdělit kovy do tří skupin: lehké kovy s hustotou 1,7 – 4,5 g/cm^3. Sem patří hořčík, hliník a titan. Další kategorií jsou kovy s hustotou 7 – 9 g/cm^3, tedy například zinek, železo, nikl, měď. Mezi nejtěžší kovy s hustotou přesahující 10 g/cm^3 patří mimo jiné zlato, olovo a wolfram. Magnetické vlastnosti •Fe, Ni, Co – silně magnetické kovy •(některé slitiny těchto kovů mohou magnetické vlastnosti ztrácet např. 34Cu-66Ni (Monelův kov) zahřátím na vyšší teplotu •Korozní produkty železe jsou nemagnetické, kromě magnetitu Fe2O3 •Většina neželezných kovů (kromě Ni, Co) jsou nemagnetickými Monel či Monelův kov je slitina niklu a mědi. Název Monel je registrován jako trademark americké firmy Special Metals Corporation. Monel vyrobil v roce 1901 Robert Crooks Stanley, slitinu pojmenoval po tehdejším prezidentu firmy Ambrose Monellovi. Monel vykazuje výborné mechanické vlastnosti a chemickou odolnost v náročném prostředí, např. v dlouhodobém kontaktu se slanou vodou, ale i v chemickém průmyslu. Často bývá využit tam, kde již nedostačují vlastnosti nerezových ocelí. Tomografie CT náholenic DSCN8416 římské náholenice V konzervátorství se velmi využívají rovněž diagnostické metody – rentgenografie, tomografie pro zjišťován stavu poškození artefaktů, ale rovněž průzkumu kombinace materiálů – viz železné římské náholenice plátované mědí po jejich okrajích (jednotlivé materiály pohlcují rtg záření různě – dle jejich tloušťky, ale i chemického složení, a vytváří se charakteristický kontrast). Literatura - metalografie •Orbis pictus 21. století, Metalografie- vnitřní stavba kovů a slitin webové stránky: slideplayer.cz/slide/3320440/ •Selwyn L.: Metals and Corrosion, A Handbook for the Conservation Professional, Canadian Conservation Institute, 2004, str. 5 – 10. •Konzervování a restaurování kovů, Ochrana předmětů kulturního dědictví z kovů a jejich slitin, Technické muzeum v Brně, 2011, str. 104 – 117.