Barevná fotografie
Vítězslav Otruba
2017 prof. Otruba 1
Cesty k barevné fotografii
• Thomas Young (1773 – 1829) a Hermann von Helmholtz (1821 – 1894) položili
základ teorie barevného vidění – skládání barevných světel
• James Clerk Maxwell (1831 – 1879) jako první experimentálně potvrdil teorii o
skládání světel: V r. 1861 nechal zhotovit pomocí tří barevných filtrů záběry
barevné stuhy. Diapozitivy připravené z těchto snímků promítal současně ze tří
projektorů přes příslušné barevné filtry a na plátně dostal obraz v původních
barvách. První aditivní barevná fotografie.
• Louis Ducos du Hauron (1837 – 1920) patent r. 1868 – vytvářel tři dílčí diapozitivy
přes filtry (Y, R, B) a tyto vybarvil odpovídajícími barvivy. Složením vznikl barevný
obraz, který bylo možné promítat – první subtraktivní barevná fotografie.
• Gabriel Lippmann (1845 – 1921) vytvořil barevný obraz pomocí objemového
interferogramu v citlivé vrstvě. R. 1908 Nobelova cena za fyziku. Tento postup se
stal základem pro vývoj holografie.
2017 prof. Otruba 2
Zakladatelé teorie barev
2017 prof. Otruba 3
Young
1773 - 1829
Helmholtz
1821 - 1894
Maxwell
1831 - 1879
Lippmann
1845 - 1921
Louis Ducos du Hauron (1837 – 1920)
2017 prof. Otruba 4
• od roku 1862 pracoval několik let na praktickém způsob záznamu barevných fotografií
pomocí dvou barevných systémů: subtraktivního (žlutá, azurová, purpurová) a aditivního
(červená, zelená, modrá) barevného systému.
• roku 1868 tyto metody patentoval a položil tak základy barevné fotografie.
Louis Ducos du Hauron (1837 – 1920)
2017 prof. Otruba 5
• Obecný princip: osvítil tři bromostříbrné kolodiové desky přes
tři barevné filtry (zelený, oranžový, fialový), vytvořené transparentní
pozitivy obarvil (červená, modrá, žlutá) a přeložil
zcela přesně přes sebe.
• v kameře bylo možné i pozorovat získaný barevný obraz
2017 prof. Otruba 6
Lippmannova interferenční fotografie
• V roce 1891 vyvinul Lippmann revoluční metodu pro barevnou
fotografii, která využívala přirozených barev v bílém spektru, místo
barviv a pigmentů. Umístil reflexní vrstvu rtuti za světlocitlivou emulzi,
která odrážela paprsky zpět do citlivé emulze.
• Tato přímá metoda barevné fotografie byla pomalá díky dlouhým
expozičním časům (malé zrno) a nevýhoda také spočívala v tom, že
nešlo udělat kopii originálu.
Princip Lippmannovy fotografie
• interferenční barevná fotografie - světlo prochází
ultrajemnou fotografickou emulzí a odráží se od rtuťového
zrcadla – původní a odražená vlna tvoří stojatou vlnu – v
maximu vznikne latentní obraz (redukuje se stříbro)
nesoucí informaci o vlnové délce světla v daném místě
(d = l/2n) - po vyvolání pak vyvolané stříbro odráží
zejména světlo, jehož vlnová délka je násobkem vlnové
délky zaznamenané v emulzi a vytváří jasné barvy.
• na fotografii je vidět barevný obraz pouze při pozorování
ze správného místa.
• Lippmannova fotografie podává výrazně přesnější
výsledky, než ostatní metody barevné fotografie (ne
všechny viditelné barvy lze složit ze základních barev), je
však příliš obtížná na praktické použití.
• Gabriel Lippmann za ni dostal roku 1908 Nobelovu cenu a
jeho metoda je základem holografie
2017 prof. Otruba 7
Historické aditivní techniky
• John Joly (1857 – 1933) již
v r. 1893 exponoval pouze
jeden záběr přes rastr s
červenými, zelenými a
modrými (RGB) ploškami.
Diapozitiv byl promítán přes
stejný rastr – provozně
náročné přesné sesazení
rastru s diapozitivem. Tento
princip je použit u snímačů
pro digitální fotografii.
2017 prof. Otruba 8
Historické aditivní techniky
August Lumiére (1862 – 1954) a Louis
Lumiére (1864 – 1948) použili pro
vytvoření aditivního rastru malá zrnka
škrobu, která nabarvili červeně, modře a
zeleně. Rastr zůstával trvale součástí
snímku – dva až tři tisíce zrnek na
čtverečním milimetru desky. V. r. 1907
byly dány do prodeje pod názvem
Autochrome – Lumiére. Výsledky byly
překvapivě kvalitní.
2017 prof. Otruba 9
Na autochromové fotografii je Louis Lumiére s mikroskopem, ve kterém testuje zkumavky s barevným roztokem
Autochrom Lumiére
Skleněná deska se umyje a po jedné straně pokryje směsí
včelího medu a smůly tak aby po zaschnutí zůstala
lepkavá.
Čirá a bezbarvá zrnka bramborového škrobu se prosejí na
velikost 10-15 mikronů a obarví na zeleno, fialovo a
oranžovo-červeno v přibližném poměru 40/35/25. Poté se
zrnka nanesou na lepící stranu desky a rozmačkají pomocí
stroje tlakem 5 tun na čtvereční centimetr. Bramborový
škrob je totiž sice průsvitný, ale v normálním tvaru stěny
buňky tvoří stín a polarizují bílé světlo. Lumiére ale
náhodou zpozoroval, že po rozmačkání zrnka nehtem
stíny i polarizace světla zmizí. Následně se pomocí prachu
ze sazí ucpou mezery mezi zrníčky škrobu a celá vrstva se
přelakuje,
Na lak se nanese panchromatická černobílá emulze stejná
emulze jako na černobílém filmu, ale citlivá na
každou barevnou složku světla stejně. Právě výroba dobré
panchromatické emulze byla nejdůležitějším krokem při
objevu autochromu.
2017 prof. Otruba 10
Autochrom Lumiére
• Skleněnou stranou se směřuje k čočkám objektivu, takže světlo nejdříve prochází vrstvou škrobu
• Bylo nutné dále filtrovat vstupující světlo filtrem v objektivu – emulze byla příliš citlivá na modro-fialovou
• V důsledku mnohé filtrace světla byl problém s citlivostí – dlouhé expoziční časy - a pro pozorování byl
vyžadován silný zdroj světla (snímky byly tmavé)
2017 prof. Otruba 11
• emulze se inverzně vyvolala v transparentní pozitiv
a pozorovala se v procházejícím světle
• částice stříbra fungují zdroj filtr jasový (projde více
nebo méně světla v závislosti na zčernání v daném
místě) a částice škrobu fungují jako filtr barevný
(odfiltruje se příslušná část spektra) – vše precizně
sesazené na sobě již z výroby (obě vrstvy byly i pro
promítání zachovány).
Autochrom Lumiére
2017 prof. Otruba 12
Fotografie Louise (vlevo) a Augusta (vpravo)
Lumièrů českého autochromisty Karla Šmirouse
s podpisy a věnováním
Víko původní krabičky Autochromů
Autochrom
Hugo Erfurt: Portrét (1908) Husník&Häusler (1908): Prof. Husník
2017 prof. Otruba 13
Autochrom Šechtl & Voseček, Tábor
Anna Šechtlová (1908) Prezident E. Beneš s chotí (1921)
2017 prof. Otruba 14
Autochrom Karel Šmirous (1890-1981)
Zátiší (1915) Bez názvu (1915)
2017 prof. Otruba 15
„Trojbarevná fotografie“
Pro tento postup se používal
fotoaparát, který pořídil v rychlém
sledu za sebou 3 černobílé snímky na
skleněné desky, každý přes jiný
barevný filtr. Pokud se promítaly
všechny tři světlem příslušné barvy,
zobrazila se scéna v pravých
barvách. Systém navrhl prof. A.
Miethin (1862 – 1927), k dokonalosti
jej propracoval Gorskij v carském
Rusku. Jeho snímky kupuje roku
1948 Kongresová knihovna v USA,
kde jsou dodnes, uchovávané.
Snímky byly velmi kvalitní, papírové
tisky z desek byly horší kvality.
2017 prof. Otruba 16
Ve svislé ploché části byl zásobník pro tři negativy
(citlivou vrstvu nesly skleněné destičky formátu
8 x 24 cm, na něž světlo dopadalo třemi různými
filtry – modrým, červeným a zeleným, pro každý
negativ jedním
Princip složené barevné projekce
2017 prof. Otruba 17
Trojbarevná
projekce.
Ilustrace
Dr. Viktora
Minachina
Goertzův
trojbarevný
projektor.
Podobný přístroj
používal
pravděpodobně i
Prokudin-Gorskij
při svých
projekcích pro
cara Mikuláše II.
Sergej Michajlovič Prokudin
Gorskij (1863-1944)
2017 prof. Otruba 18
Hindúkuš 1911
Sergej M. P. Gorskij
2017 prof. Otruba 19
Pinchus Karlinskij
(84 let),
Dozorce
zdymadla na
Mariinském
kanálu
na severu
evropské
části Ruska.
Alim-Chan
(1880-1944)
emír, 1907
Mladé ruské
křesťanky
nedaleko řeky
Šeksna, 1907
Interiér
pravoslavného
kostela ve
Smolensku,
1912
Třívrstvá barevná fotografie
• Karel Schinzel - objevitel třívrstvé barevné fotografie
• Narodil se 20. prosince 1886 v Rýmařově - Edrovicích.
• r. 1914 podává patentní přihlášku ke zhotovení barevné
fotografie Katachromie.
• ze Schinzelova systému třívrstvé barevné fotografie
převzatého firmou Kodak vzniká o 14 let později systém
Kodachrom. Přihlásil na 250 svých patentů. Firma Kodak
od něj odkoupila na 27 patentů.
• Snad nejcennější byl patent na barvotvorné vyvolávání s
postupným spektrálním osvětlováním. Karel Schinzel
zemřel ve Vídni 23. listopadu roku 1951.
2017 prof. Otruba 20
Třívrstvá fotografie
• Dr. Rudolf Fischer v r. 1911 přihlásil k patentování barvotvorné
vyvolávání. V letech 1935-36 se podařilo chemikům Schneiderovi,
Willmansovi, Kumetatovi aj. (I.G.Farben Wolfen) odstranit prolínání
barviv připojením řetězců mastných kyselin na molekulu barviva –
materiál Agfacolor
• Martinez, Jelly a Wittum, chemici u firmy Kodak, zakotvili barvotvorné
složky ve formě kapiček jejich roztoku ve vysokovroucím rozpouštědle
rozptýlených v želatinové vrstvě emulze – materiály Kodacolor a
Ektachrome, Ektacolor.
• Kodachrome je první vícevrstvý film s barvotvorným vyvoláváním firmy
Kodak. Vrstvy ale neobsahují barvotvorné složky, ty jsou dodávány až
po selektivní druhé expozici vývojkou (pro každou barvu samostatnou).
2017 prof. Otruba 21
Základní orientace:
vztah mezi předlohou a snímkem
• Procesy přímé reprodukují stejnou vlnovou délku jako
mělo světlo při záznamu snímku – např. Lippmannova
fotografie
• Procesy nepřímé rozloží barevnou realitu na několik
složek (dvě až osm, obvykle tři) a barevný vjem vzniká
reakcí receptorů sítnice. Jde tedy o smísení několika
obrazů jednobarevných (např. C,M,Y nebo R,G,B).
2017 prof. Otruba 22
Nepřímé metody – tříbarevná
reprodukce
Možnosti tříbarevné
reprodukce při volbě tří
různých základních
monochromatických světel:
Světla M, N, O dávají sytější
tóny a pokryjí větší rozsah
odstínů než světla D, E, F.
2017 prof. Otruba 23
Nepřímé metody – pětibarevná
reprodukce
Srovnání možností tříbarevné
reprodukce se základními
světly M, N, O s pětibarevnou
reprodukcí se světly M, N, O,
P, R (systém tisku hexacolor –
přídavná barva K – černá).
Pětibarevná reprodukce dává
vyšší sytost a počet odstínů
2017 prof. Otruba 24
Absorbance aditivních filtrů
a. Spektrální charakteristiky
projekčních filtrů. Pásy A,
B, C naznačují
monochromatická světla a
jejich směs musí vyvolávat
vjem bílého světla.
b. Spektrální charakteristiky
snímkových filtrů. Ideální
by byl obdélníkový profil
dosažitelný interferenčními
filtry
2017 prof. Otruba 25
B G R
Klasický aditivní
proces
1. Skutečnost
2. Snímkové filtry
3. Negativní výtažky
4. Pozitivní výtažky
5. Promítací filtry
6. Výsledný obraz na
promítací ploše
2017 prof. Otruba 26
Absorbance subtraktivních fitrů
• Na rozdíl od aditivních filtrů (R,G,B),
propouštějících cca 1/3 viditelného
spektra, ideální (a téměř ideální
interferenční) subtraktivní filtry (C,M,Y)
absorbují cca 1/3 viditelného spektra a
2/3 propouštějí (plná čára).
• Skutečné propustnosti barvivových filtrů
jsou vyznačeny přerušovanou čarou.
2017 prof. Otruba 27
Y
M
C
Subtraktivní systém
barevné fotografie
1. Skutečnost
2. Snímací filtry
3. Černobílé negativní výtažky
4. Pozitivní výtažky, jejichž stříbro
bylo převedeno na barvivo
5. Tři barvivové výtažky složené
na sebe
6. Výtažky promítnuté jediným
bílým světlem
2017 prof. Otruba 28
Třívrstvý barevný materiál
1. Vrstva citlivá k modré
2. Žlutá filtrační vrstva
3. Vrstva citlivá k zelené
4. Vrstva citlivá k červené
5. Podložka
6. Antihalační stříbrná vrstva
2017 prof. Otruba 29
Barevný negativ
• Barvotvorné vyvolávání - při něm tedy
vznikne v jednotlivých vrstvách negativní
černobílý výtažkový obraz tvořený vyvolaným
kovovým stříbrem a spolu s ním negativní
doplňkově zbarvený obraz tvořený
vzniknuvším barvivem
• Převedení kovového stříbra na halogenid bělení.
To se provádí v bělící lázni
(hexakyanoželezitan a bromid).
• Ustalování v klasickém thiosíranovém
ustalovači, který převede halogenid stříbrný
(zbylý nevyvolaný i znovu vzniklý při bělení)
na rozpustné komplexy, které se odstraní
praním.
2017 prof. Otruba 30
www.fch.vut.cz/home/vesely-m/PREDNES/13_2004.PDF
Zpracování barevné inverze
• Prvním vyvoláním (tzv. první vývojka - first developer) vznikne ve vrstvách negativní obraz
tvořený kovovým stříbrem.
• V dalším kroku (inverzní lázeň - reversal bath) se filmy "zazávojují", aby zbylý dosud
nevyvolaný halogenid byl schopen vyvolání. Zazávojování se provede osvitem bílým
světlem, nebo chemicky.
• V dalším kroku (barevná vývojka - color developer) se provede barvotvorné vyvolání
zbylého (nyní již zazávojovaného) halogenidu. Tímto krokem se tedy vytvoří pozitivní
stříbrný a pozitivní barevný obraz. Protože barviva vznikají pouze z halogenidu, který
nebyl vyvolán při prvním vyvolání, vzniká "doplněk" k negativnímu obrazu z prvního
vyvolání. Film je nyní zcela černý, protože je vyvoláno veškeré stříbro.
• V dalším kroku (bělící lázeň - bleach bath) se kovové stříbro zoxiduje zpět na halogenid,
pozitivní barevný obraz zůstává beze změny.
• V dalším kroku (ustalovač - fixer) se halogenid vzniklý bělením rozpustí v běžném
ustalovači a vypere, takže ve filmu zůstanou pouze barviva tvořící pozitivní obraz.
• Proces je zakončen praním a stabilizací barviv.
2017 prof. Otruba 31
Barevná inverze - princip
Při prvním vyvolání v černobílé
vývojce vznikne v místech
zasažených světlem negativní obraz
tvořený kovovým stříbrem. Zbylý
nevyvolaný AgX tvoří materiál, který
lze použít pro tvorbu pozitivního
obrazu.
Po osvětlení nevyvolaného AgX
následuje barvotvorné vyvolávání, při
kterém oxidovaná vývojka reaguje s
barvotvornou komponentou na
barvivo.
Uspořádání filmu je principiálně
stejné jako u negativního filmu - 3
vrstvy se selektivní senzibilací k
modré, zelené a červené, které se
vybarvují v doplňkových barvách ke
své senzibilaci.
2017 prof. Otruba 32
www.fch.vut.cz/home/vesely-m/PREDNES/15_2004.PDF
Fischerův princip barevné fotografie
• R. Fischer ukázal, že deriváty p-fenylendiaminu dávají při vyvolávání vrstev
obsahujících AgX oxidační produkty, které po sloučení s určitými bezbarvými
organickými látkami vytvářejí barviva:
2017 prof. Otruba 33
• při redukci ozářeného AgX vzniká stříbro a oxidovaná forma vývojky, která
ve stejném místě reaguje s přítomným barvivem a vzniká barevná sloučenina
Vyvolávací látka
Fischer popsal dvě vyvolávací
látky, p – fenylendiamin a paminofenol
a jejich deriváty,
vážící se na barevné
komponenty aminoskupinou
NH2. Nejužívanějšími
vyvolávacími látkami se staly
substituované p-
fenylendiaminy:
2017 prof. Otruba 34
Bělení a ustalování
Všechny postupy barevné fotografie vyžadují odstranění kovového stříbra.
Kovové stříbro se převede na stříbrnou sůl a ta se odstraní v ustalovači.
Oxidace stříbra probíhá v bělící lázni, např. hexakyanoželezitanové:
2017 prof. Otruba 35
Vzniklý AgX spolu s neexponovaným halogenidem se rozpustí v neutrálním
ustalovači, obvykle 10% roztoku thiosíranu sodného.
4 Ag + 4 K3[Fe(CN)6] → 3 K4[Fe(CN)6] +
Ag4[Fe(CN)6]
Ag4[Fe(CN)6] + 4 KBr → 4 AgBr + K4[Fe(CN)6]
Reakce barevného vyvolávání
2017 prof. Otruba 36
Povaha a složení substituentů R3 a R4 ovlivňují barevný tón výsledného barviva
Vyvolávací látky
Vlastní průběh vyvolávání spočívá v předání elektronu stříbrnému iontu a je
vhodné použít takovou vyvolávací látku, která má jeden vodík v
benzenovém jádru substituován alkylovou skupinou v poloze ortho
vzhledem k aminoskupině. Příkladem je vyvolávací látka Kodak CD3:
2017 prof. Otruba 37
Žlutá barevná složka
Jedná se většinou o sloučeniny s aktivní methylenovou skupinou v otevřeném
řetězci typu X-CH2-Y, kde X=RCO a Y=R´NHCO. Reakcí s aminy vznikne žluté
azomethinové barvivo:
2017 prof. Otruba 38
Purpurová barevná složka
Jsou sloučeniny s
aktivní methylenovou
skupinou v cyklickém
řetězci, např.
pyrazolony, kde Ar je
aryl a X alkylová
skupina. Ke vzniku
barviva dochází
podobně jako u žluté
složky:
2017 prof. Otruba 39
Azurová barevná složka
Azurové barevné
složky jsou
sloučeniny typu
fenolů nebo
naftolů s aktivní
methinovou
skupinou v poloze
para ke skupině
OH na
benzenovém
jádru. X a Y jsou
různé vhodné
skupiny
2017 prof. Otruba 40
Kotvení barviva v citlivé vrstvě
Barvotvorné složky umístěné v emulzi se musí mísit s vodným roztokem želatiny
ale nesmí difundovat z jedné vrstvy do druhé. Existují dva způsoby:
Agfa zavedla do složky hydrofilní a hydrofobní skupinu:
2017 prof. Otruba 41
Kotvení barviva v citlivé vrstvě
Kodak zavádí do barevné složky pouze kratší hydrofobní skupiny dobře
rozpustné v olejovém prostředí. Do citlivé vrstvy jsou zaváděny kapičky
průměru cca 500 nm. Barviva vzniklé po difúzi oxidované vyvolávací látky
do olejové kapičky tvoří pravý roztok a proto mají lepší spektrální vlastnosti
(sytější barvy). Pro zlepšení difúze z vodného do olejovitého prostředí se
přidává do vývojky rozpouštědlo, např. benzylalkohol.
2017 prof. Otruba 42
Příčiny barevných deformací
Příčiny je třeba hledat:
• V použitých principech
• V konstrukci materiálu
• Ve výrobě materiálu
• V poměrech snímkových
• Ve zpracování
• V psychické sféře (vnímání barev)
2017 prof. Otruba 43
Spektrální vlastnosti barviv
2017 prof. Otruba 44
• Na vedlejším grafu je příklad
absorpčních křivek reálných barviv. K
optimálnímu průběhu má nejblíže Y,
pak C, nehorší je situace u purpurové
(M)
• Na spodním grafu je zjednodušená
absorpční křivka purpurového barviva
s vedlejšími hustotami pro R a B
světlo. A právě barvivo M moduluje v
pozitivu zelenou, na kterou je zrak
nejcitlivější.
M
Y
C
Vliv základních světel
Barevný gamut
• Monochromatická světla M, N,
O (plný trojúhelník 1)
• Složená světla M´, N´, O´(filtry s
širším pásmem propustnosti);
menší možnosti reprodukce
sytých barev (čárkovaný
trojúhelník 2)
2017 prof. Otruba 45
Spektrální povaha modulátorů
• Systém barevné fotografie musí zahrnovat i modulátory
světel. U třívrstvých materiálů nejsou barevné filtry pro
jednotlivé citlivé vrstvy, ale jednotlivé vrstvy mají danou
spektrální citlivost. Každá vrstva má i parazitní citlivost
na jinou barvu spektra. První vrstva klasického filmu je
citlivá pouze k modré, druhé dvě vrstvy, citlivé na
červenou a zelenou jsou od modrého světla izolovány
žlutou filtrační vrstvou (nelze vyrobit vrstvu která není
citlivá na modrou).
2017 prof. Otruba 46
Vliv vedlejších hustot
1. Skutečnost
2. Negativ
3. Ideální negativ (řez)
4. Ideální pozitiv (řez)
5. Reprodukce shodná se skutečností
6. Negativ s vedlejšími hustotami pro R a
B (řez)
7. Pozitiv se sníženou hustotou Y a C
barviva (řez)
8. Výsledná barevná deformace (menší
sytost, posun barevného tónu)
2017 prof. Otruba 47
Automatická maska pro C a M
2017 prof. Otruba 48
Maskované materiály
• Barevná maska pro odstranění vlivu
vedlejší hustoty barviva X pro světlo N
je kopie obrazu tvořeného barvivem X,
zhotovená z barviva, které má pro
světlo N hustotu hlavní.
• Např. maska pro odstranění vlivu vedlejší
hustoty purpurového barviva pro červené
světlo bude kopie purpurového obrazu,
zhotovená z barviva azurového, které má
pro červené světlo hustotu hlavní.
• Pro odstranění vlivu všech vedlejších
hustot barevného negativu by bylo
zapotřebí šesti masek, protože každé
barvivo má dvě vedlejší hustoty. Barvivo
masky musí mít zanedbatelné vedlejší
hustoty. Prakticky se používá pouze
barvivo žluté a červené.
2017 prof. Otruba 49
Vzhled maskovaného negativu
(Eastmancolor)
Fotografie z barevného negativu 1
• Základní operace jsou podobné s černobílým procesem, věc je však
komplikována nutností barevného doladění snímku. Správného
barevného podání zvětšeniny dosáhneme zařazením
odpovídajícího filtru do světelného toku zvětšováku.
• Můžeme použít různé hustoty a kombinace subtraktivních filtrů
(žlutý, azurový a purpurový) - potom pracujeme "subtraktivně". Při
"aditivním" režimu se papír exponuje třikrát přes aditivní filtry v
barvách červené, zelené a modré, a barevnost se řídí délkou
jednotlivých expozic (většina „minilabů“).
• Na balíku zvětšovacích papírů bývá uvedena tzv. základní filtrace.
To je filtrace, o které si výrobce myslí, že při zvětšování ze
standardního negativu exponovaného za standardního osvětlení a
standardně vyvolaného bychom obdrželi barevně vyváženou
zvětšeninu. Pochopitelně v praxi toho moc standardního není, proto
přece jen musíme udělat filtrační zkoušku, a standardní filtrace je
dobrý odrazový můstek.
2017 prof. Otruba 50
Fotografie z barevného negativu 2
• Na barevné hlavě nastavíme tzv. základní filtraci
• Do přípravku na proužkové zkoušky vložíme list zvětšovacího papíru a přes něj
šedý klín.
• Z plochy snímku vybereme klíčový výřez a naexponujeme první proužek.
• Přidáme 10 jednotek žlutého filtru a exponujeme další proužek.
• Postup opakujeme až získáme na vodorovné ose papíru 5 variant filtrace lišící
se ve žluté v hodnotách (základní - 20), (základní - 10), (základní), ( základní +
10), (základní + 20). Na svislé ose se proužky liší expozičním časem.
• Suchou zkoušku vyhodnotíme: všimněte si, že měníme hodnotu žlutého filtru a
proto se na zvětšenině mění hustota žluté složky. Zvětšeninu pozorně
prohlédněte a vyberte proužek, který má správnou hustotu žluté složky (i když
může mít např. purpurový posun) a vyberte pole se správnou expozicí. Na
obrázku tři má správnou filtraci pole 70Y a 50M se slabým purpurovým
posunem, proto musíme udělat ještě jednu zkoušku.
2017 prof. Otruba 51
Fotografie z barevného negativu 3
• Zvětšeninu pozorně
prohlédneme a vybereme
proužek, který má správnou
hustotu žluté složky (i když
může mít např. purpurový
posun) a vybereme pole se
správnou expozicí. Na obrázku
má správnou filtraci pole 70Y a
50M se slabým purpurovým
posunem, proto musíme udělat
ještě jednu zkoušku.
2017 prof. Otruba 52
Fotografie z barevného negativu 4
• Na barevné hlavě nastavíme
hustotu žlutého filtru na vybranou
hodnotu a na expozičních
hodinách zvolený čas.
• Nyní zopakujeme předchozí
proceduru, ale měníme hustotu
purpurového filtru v rozsahu +/-20
jednotek.
• Zkoušku zpracujeme a suchou
vyhodnotíme. Vidíme, že se
změnou purpurového filtru
měníme intenzitu purpurové a
zelené. Správnou filtraci má pole
70Y a 60M a s hodnotami tohoto
pole potom zhotovíme výslednou
zvětšeninu.
2017 prof. Otruba 53