Fotografie bez chemie
Digitální fotografie
Proč ne digitální fotografie
Na otázku PROČ ? může být velice dlouhá, nebo
naopak velice krátká odpověď. Nejlepší bude uvést
nevýhody a naopak výhody
a) Proti DF:
 Cena zejména vyšších řad digitálních fotoaparátů +
optika + příslušenství
 energetická náročnost (displeje)
 rychlý vývoj - koupit či ještě počkat?
 (náročnost na počítačové vybavení a zálohování)
22012 prof. Otruba
Proč ano digitální fotografie
b) Pro DF:
 rychlost získání snímku – okamžitý náhled snímku
 okamžitá možnost zpracování do novin, časopisů,
www stránky,
 reklama, VĚDECKÁ FOTOGRAFIE, …
 možnost poslat e-mailem
 snadná úprava obrazovými editory
 kopírování a ukládání beze ztráty kvality
 ekologické hledisko (chemikálie, stříbro, papír)
 jednoduchá archivace
32012 prof. Otruba
2013 prof. Otruba 4
Daguerrotypické přístroje
 Byly vybaveny
jednoduchou čočkou,
která proti dírkové
komoře zvyšovala
světelnost a zkracovala
expozici na minuty
2013 prof. Otruba 5
Daguerrotypický přístroj firmy
Voigtlander, 1840
 Přístroj byl vybaven na
tehdejší poměry nevídaně
dokonalým a vysoce
světelným objektivem.
Tvůrcem tohoto objektivu
byl slovenský matematik
Jozef Maxmilián Petzval,
žijící ve Vídni. V jeho
rodišti, ve Spišské Belé, je
dnes fotografické muzeum
2013 prof. Otruba 6
Klasické měchové přístroje
 Cincinnati Reversible
Back Camera z roku
1889, 5x7", původní
cena 28 dolarů
2013 prof. Otruba 7
Lidová fotografie – Kodak
Brownie
 V roce 1888 vyrobila firma Eastman
Dry Plate Company v Rochestru ve
státě New York přenosný fotoaparát
značky Kodak. Prvním sloganem
firmy bylo "Vy stisknete spoušť, my
uděláme ostatní." Na tehdejší dobu
to bylo něco neuvěřitelného, neboť
kdo tehdy fotografoval, musel být
téměř chemikem. Ve své podstatě to
však byl pouze obchodní trik, nikoliv
technická novinka: přístroj byl
vybaven svitkem papíru na 100
fotografií, po jejichž exponování se
přístroj poslal firmě, která zhotovila
fotografie a společně s přístrojem
zaslala zpět.
2013 prof. Otruba 8
Přístroje na 35 mm film - Leica
 Firma Ernst Leitz ve Wetzlaru zahajuje roku 1925
sériovou výrobu přístrojů Leica podle konstrukce
Oskara Barnacka z r. 1913. Nastává éra fotografie
na malý formát.
2013 prof. Otruba 9
Rolleiflex model 622
Werke Franke & Heidecke, Braunschweig, Germany
 Roku 1929 sestrojili
Paul Franke a
Reinhold Heidecke
první dvouokou
zrcadlovku na
svitkový film.
2013 prof. Otruba 10
Zeiss Super Ikonta C
 Film typ: 120 Brownie 8
Exp.(6x9cm) nebo 16
Exp.(6x4,5cm)
Objektiv: Carl Zeiss
TESSAR 105mm F3.5
Coating
Minimální clona F32
Závěrka: Synchro Compur
B,1 - 1/500 Sec. {M,X
Contact byl použit až v
poválečných verzích)
Hledáček: Albada
Hmotnost: 890g
Exakta Ihagee Dresden
 První zrcadlovka s
pentagonálním
hranolem
2013 prof. Otruba 11
2013 prof. Otruba 12
Flexette Optikotechna Přerov
 Dvouoká zrcadlovka na 12
snímků rozměru 6x6 cm na
svitkovém filmu.
 Objektivy: Mirar 4.5/80
(2.8/75 Meyer).
Zaostřování: současným
posuvem obou objektivů.
Závěrka: Compur 1-1/250
s.
Rok výroby: 1939.
2013 prof. Otruba 13
Flexaret Meopta Přerov
 Automatický, dvouoký zrcadlový
fotopřístroj s použitím svitkového
filmu pro 12 snímků 6x6 cm nebo 16
snímků 4,5x6 cm, popř. 33 - 35
snímků 24x36 mm na 35 mm filmu.
 Objektivy: hledáčkový - Belar
3.5/80, snímací - Belar 3.5/80.
Závěrka: Prestor RVS 001-1/500.
Posuv filmu: točítkem se současným
natažením závěrky.
Počitadlo snímků: automatické pro
12 snímků.
Spoušť: blokovaná převíjením.
Rok výroby: 1966-71.
Dvouoká zrcadlovka (TLR)
2012 prof. Otruba
Ljubitel, Flexaret…
2013 prof. Otruba 15
Magnola Meopta Přerov
 Technický, kovový fotoaparát
pro formát 13x18 cm.
 Objektiv: Belar 4.5/210.
Závěrka: centrální,
pneumatická Compound s
expozicemi 1-1/100 a časové
snímky.
Zaostřování: matnice,
matnicový rám odsuvný a
všestranně naklonitelný.
Podlážka sklápěcí pro náročné
fotografické práce. Tři libely k
přesnému nastavení.
Rok výroby: 1949/1953.
2013 prof. Otruba 16
Cola Optikotechna Přerov
 Hledáčkový amatérský
fotografický přístroj
miniaturní konstrukce pro
snímky na 35 mm film.
 Objektiv: Meyer 3.5/50.
Zaostřování: metrická
stupnice.
Závěrka: Compur 1-1/300
s.
Rok výroby: 1939.
2013 prof. Otruba 17
Kinofilmové přístroje Meopta
 Opema I: Fotografický přístroj
pro formát 24x32 mm s
výměnnými objektivy Objektiv:
Belar 3.5/45.
Závěrka: štěrbinová.
Rok výroby: 1954-59.
 Etareta: Jednoduchý fotografický
přístroj pro formát 24x36 mm.
Objektiv: výsuvný, Etar III
3.5/50.
Zaostřování: frontální, 1 m -
nekonečno.
Závěrka: Etaxa.
Počitadlo snímků: automatické.
Rok výroby: 1947-48.
2013 prof. Otruba 18
Pankopta Meopta Přerov
 Amatérský fotografický
přístroj pro zachycení
širokoúhlých
panoramatických
obrazů na svitkový film.
 Objektiv: Belar 4.5/105.
Rok výroby: 1965.
Historie digitální fotografie
 První kamera na statické snímky r. 1981 – Sony MAVICA
(MAgnetic VIdeo CAmera) – předchůdce
 První opravdová digitální kamera DigiCam firmy Dycam na
CeBit 1991 (rozlišení 376 x 240 bodů ) – černobílý záznam
 Fotokina 1992 náhlý rozmach, mnoho světových firem
předvedlo své výrobky
 U nás nastal obrovský rozmach v rámci INVEXu 1996
192012 prof. Otruba
Kompaktní digitální přístroje
 8,1 milion pixelů, 3,5x Zoom
(ekv. 36 – 120 mm pro
kinofilm)
 2,5” LCD monitor
 Redukce vibrací
 Bezdrátový přenos snímků
 Snadno čitelný 2,5” LCD
monitor
 Záznam videosekvencí
frekvencí až 30 obr./s
 Přibližně 23 MB interní
paměť
 Funkce BSS – volba
nejlepšího snímku
 Pohodlné propojení pomocí
rozhraní USB
202012 prof. Otruba
„Elektronická zrcadlovka“ (EVF)
12x optický zoom LEICA, optický
stabilizátor obrazu, světelnost F2.8,
CCD 1/2.5", rozlišení 6.37MP,
JPEG/TIFF, objektiv f =2.8 - 3.3 /
36 - 432mm (35mm), rozsah
závěrky 60s-1/2000s, priorita
času/clony, úplný manuál včetně
ostření, 2.5" LCD panel (114K
pixelů), 0.33" LCD hledáček (114K
pixelů) s dioptrickou kor., sériové
snímání 3/2 snímky/s do vyčerpání
karty, režim makro (od 5cm) a
telemakro (od 100cm), kontinuální
zaostřování, 1/3/9/bodovýautofokus,
režimy pro superrychlé
ostření, světlo pro ostření ve tmě
212012 prof. Otruba
„Bezzrcadlovka“ (Mirrorless)
- konstrukčně blízké zrcadlovkám, ale
nemají zrcadlo
- výměnné objektivy
- systémové příslušenství
- větší snímací senzor (až APS-C nebo FF)
- ostření na kontrast nebo hybridní –
ostření kontrast s podporou fázové
detekce (na senzoru)
222012 prof. Otruba
Olympus OM-D E-5
Rozlišení efektivní 16,1 Mpx
Typ a velikost snímače LiveMOS, Micro 4/3, 17,3x13 mm
Pravá zrcadlovka (DSRL) amatérské
třídy Nikon D50
• 6,1 milionů efektivních pixelů
(formát APS)
• Automatické digitální motivové
programy
• Nejmodernější systémy autofokusu
a automatické expozice
• 2,5 obrázku za sekundu, až 137
snímků v sérii
• Okamžitá odezva – připraveno za
0,2 s po zapnutí
• Časy závěrky až 1/4000 s
• Velký 2,0palcový monitor LCD
• Snadno použitelné menu
232012 prof. Otruba
Pravá zrcadlovka (DSRL)
poloprofesionální třídy Nikon D7200
• 24,7 milionů efektivních pixelů
(CMOS, formát APS-C)
• Citlivost ISO: 100 – 25 600
• autofokus: 51 AF-bodů (15
křížových), citlivost od -3 EV
• 6 obrázků za sekundu
• Časy závěrky až 1/8000 s
• velký 3,2 palcový monitor
(rozlišení 1 228 800 pix)
• Video Full-HD (1920 x 1080),
60 sn/s
• Konektivita – WiFi, NFC
242012 prof. Otruba
Profesionální DSRL Canon EOS 1 Ds
Mark II
 16,7megapixelový obrazový snímač CMOS
velikosti plného políčka, 36 x 24 mm
 0,3sekundový spouštěcí čas a výkonnost 4
snímky za sekundu
 Citlivost ISO 100–1600, rozšiřitelná na L:50 a
H:3200.
 Rozhraní Hi-Speed FireWire a Video out pro
úplnou připojitelnost
 Duální vysokorychlostní sloty pro karty SD a
CF/CF-II (podpora karet větších než 2 GB)
 2,0” LCD obrazovka se 230 000 pixely, zoom
přehrávání 1,5 až 10x
 Současné fotografování ve formátu RAW a JPEG
252012 prof. Otruba
Profesionální DSRL Nikon D5
 Senzor: rozlišení 20,8 Mpix, CMOS, 36 x 24 mm (full frame)
 Citlivost ISO: 50–102 400 (rozšíření na 3 280 000)
 Kontinuální snímání: 12 sn/s (14 sn/s bez AF)
 Duální vysokorychlostní sloty pro karty 2 x CF nebo 2 x XQD
 3,2” LCD obrazovka s 2 359 000 pixely
 Video: rozlišení 4K (3840 x 2160), 30 sn/s cena: 175 000 Kč
Princip pravé digitální zrcadlovky
(DSLR)
272012 prof. Otruba
https://www.youtube.com/watch?v=PLxUuTbiU3E
Full Frame bezzrcadlovky
 Senzor: rozlišení 42,4 Mpix, CMOS Exmor R, 35,9 x 24 mm (full frame)
 Citlivost ISO: 50–102 400
 Kontinuální snímání: 10 sn/s
 Sloty pro karty: 2 x SD / SDHC / SDXC
 3” LCD displej, rozlišení 1 440 000 pix, dotykový, výklopný
 Video: rozlišení 4K (3840 x 2160), 30 sn/s cena: 70 000 Kč
 Absence zrcadlového mechanismu – objektiv blíže k senzoru
 Sony – první průkopník: řada A7 (rok 2013) a později A9 (rok 2017)
 2018 – Nikon (Z6 a Z7), Canon (EOS R a EOS RP) a další (Panasonic S1R)
Sony A7R III
Hasselblad Ixpress CF
Rozlišení max.88 Mpx
Aktivní chlazení
Velikost snímku
max. 528 MB/16 bit
292012 prof. Otruba
Hasselblad H6D-50 a H6D-100
Senzor CMOS: 50Mpix nebo 100 Mpix
Velikost: 44 x 33 mm nebo 53 x 40 mm
Barevná hloubka: 16 bit
Velikost snímku: RAW (120 MB), TIFF
(290 MB)
Nemá sériové snímání (cca 2,5 sn/s)
Citlivost ISO: 64 – 12 800
Dynamický rozsah: 14 EV
3,0´´ dotykový LCD, 920 000 Pix
Video: UHD 4K (30 fps)
Konektivita: WiFi
Cena: 760 000 Kč, resp. 960 000 Kč
302012 prof. Otruba
Digitální stěna Aptus-II 10R
 Senzor s „mamutím“ rozlišením
56 Mpix. Rozměry CCD
snímače 56 × 36 mm jsou
rovněž velké, takže velké
rozlišení by se nemělo
negativně projevit v oblasti
nárůstu šumu v obraze. Stěna
zvládá na fotografované scéně
dynamický rozsah až 12 EV.
 Snímky jsou ukládány buď v
RAWu či v Tiff formátu. Jeden
snímek v nekomprimovaném
formátu Tiff (barevná hloubka
16 bitů) je 345 MB (zmiňovaná
stěna zvládá snímat rychlostí 1
sn./s), v RAW formátu by měl
snímek zabrat „pouze“ 78 MB
312012 prof. Otruba
Sinarback 54H
Stavebnicový systém Sinar
pro digitální a klasickou
fotografii
Aktivní chlazení detektoru
Peltierovými články (omezení
šumu)
Při postupné separaci barev
Možnost fyzického rozlišení
90 Mpix
One-shot 22 Mpix
322012 prof. Otruba
Zaostření objektivu
 Aby objektiv dokázal volit rovinu zaostření,
musí mechanicky pohybovat jednou nebo
více čočkami. Tento pohyb může zajistit
ruční otáčení zaostřovacím kroužkem
(Focusing ring), u objektivů schopných
automatického zaostřování (Auto Focus,
AF) je nutné objektiv vybavit motory
 Má-li objektiv zaostřeno na určitou
vzdálenost (Focusing distance), tak
světelný bod v této vzdálenosti se na
senzoru opět zobrazí jako bod a v důsledku
toho se všechny hrany v této vzdálenosti
zobrazí též jako hrany. Prakticky to potom
znamená, že předměty v této vzdálenosti
se jeví ostré
 Světelný bod umístěný dále či blíže než je
zaostřovací vzdálenost má svůj ostrý obraz
před či za senzorem, a tak na senzoru
nevytvoří ostrý bod ale rozmazaný kruh a
hrany se zobrazí jako plynulý přechod.
Prakticky se předměty umístěné mimo
rovinu zaostření budou jevit jako
rozmazané.
2013 prof. Otruba 33
Automatické zaostřovací systémy
(Auto Focus, AF)
 zaostření objektivu znamená, že čočky v objektivu se nastaví tak, aby
rovina ostrosti prošla hlavním objektem
 Manuální ostření – přes hledáček (klíny na matnici apod.) nebo u
digitálních přístrojů lépe na zvětšeném živém náhledu (Live View)
 Dálkoměrné přístroje – nyní spíše výjimka (např. FF Leica M9)
2013 34
Automatické zaostřovací systémy
(Auto Focus, AF)
 Aktivní autofocus - fotoaparát aktivně vysílá nějaký signál
(infračervený, v minulosti i ultrazvukový) z cílem zjistit vzdálenost k
objektu (princip radaru/sonaru)
 Pasivní autofocus - dnes na trhu dominuje a za svůj rozvoj vděčí
nástupu CMOS či CCD snímačů. Fotoaparát žádný signál nevysílá, ale
"dívá" se na scénu a ostří podobně jako oko a mozek na základě
rozboru samotného obrazu
- detekce kontrastu - je použit přímo hlavní senzor (kompaktní
digitální přístroje, mirrorless) a vyhodnocuje se kontrast hran
– systém ale nepozná, jak posouvat čočky – správné zaostření je
nalezeno zkusmo = pomalý , méně přesný
2013 35
Automatické zaostřovací systémy
(Auto Focus, AF)
- fázová detekce - je použit pomocný senzor (DSLR) a
vyhodnocuje se fázový posun paprsků procházejících přes
mikročočky
– systém navíc pozná, kterým směrem a jak moc posouvat čočky –
rychlý , přesný
- hybridní ostření - senzor má i buňky pro fázovou detekci, které
pomáhají ostření na kontrast (pokročilé kompakty, mirrorless)2013 36
Konstrukce AF na (D)SLR
 Světlo prochází objektivem po modré dráze
A, odráží se od zrcátka a zobrazuje se na
matnici hledáčku. Zrcátko je
polopropustné, tak část světla zrcátkem
projde a odrazí se od AF zrcátka (druhé
menší zrcátko umístěné kolmo na zrcátko
hlavní) dolů na AF senzory (červená dráha
B). Díky tomu AF senzory mohou po
namáčknutí spouště zaostřovat.
 Když domáčkneme spoušť, obě zrcátka se
sklopí nahoru a světlo prochází objektivem
po zelené dráze C a exponuje senzor.
Všechny tři vzdálenosti A, B i C musí být
přesně stejné jako pevně definovaná
vzdálenost D, na kterou se konstruují
objektivy. Jen tak bude ostření pomocí AF
senzorů (B) odpovídat ručnímu ostření na
matnici v hledáčku (A) a i výsledný snímek
bude ostrý (C). Např. nesoulad drah C a B
by způsoboval trvalé a systematicky špatné
automatické ostření každého snímku s
jakýmkoliv objektivem.
2013 prof. Otruba 37
2013 38
Závěrka
 Mechanické zařízení, které po stisknutí spouště propustí světlo prošlé
objektivem na citlivý film/senzor, a po uplynutí stanovené expoziční
doby opět světlo zadrží
 převážná většina přístrojů je vybavena závěrkou štěrbinovou
 doba otevření závěrky – expoziční čas – ovlivňuje ostrost
pohybujících se předmětů na scéně (pohyb lidí/zvířat a strojů, tekoucí
voda, mraky na obloze)
 Při dlouhých časech závěrky hrozí rozostření celého záběru vlivem
třesoucích se rukou fotografa – bezpečně udržitelný čas odpovídá cca
převrácené hodnotě ohniskové vzdálenosti (po přepočtu na kinofilm):
t = 1/f
(např. pro APS-C + 60 mm objektiv t= 1/60*1,5 = 1/90 s)
2013 39
Závěrka
 stabilizátory – při použití delších časů, než odpovídá ohniskové
vzdálenosti, lze roztřesení fotoaparátu eliminovat použitím
stabilizovaných objektivů (Nikon - VR, Canon - IS) nebo senzorů
(Pentax, Sony)
 objektiv obsahuje plovoucí členy, které se pomocí elektromagnetů
pohybují v závislosti na informaci o pohybu objektivu (gyroskop) a
pohybem těchto čoček eliminují pohyb objektivu – obraz je stabilizován
v hledáčku i pro autofocus, má větší rozsah
 podobně může být stabilizován i senzor - víceosá stabilizace (rotace)
 stabilizátory zajistí ostrost pouze statických předmětů – nestabilizují
pohyb!!!!
2013 prof. Otruba 40
Centrální závěrka
 Centrální závěrka patří k typům
zvaným objektivový, neboť pracuje v
blízkosti clony objektivu. Obvykle je
umístěna mezi čočkami objektivu, dosti
často však i těsně za objektivem,
zřídka před ním. Běžný typ centrální
závěrky je konstruován jako lamelový,
tzn. objektiv je uzavřen třemi až sedmi
plechovými lamelami. Ty se stiskem
spouště rozevřou na potřebnou dobu.
Centrální lamelovou závěrku je nutno
před snímkem natáhnout, to se děje u
lepších přístrojů současně s posuvem
filmu, u starších nebo levnějších typů
ručně, zvláštní páčkou.
2013 prof. Otruba 41
Štěrbinová závěrka
 Štěrbinová závěrka patří k typům
pracujícím v blízkosti ohniskové roviny
objektivu, těsně před citlivým
materiálem.
Klasická plátěná závěrka se skládá ze
dvou pásů z černého pogumovaného
textilu, které jsou před exponováním
navinuty na společném válečku. Po
stisknutí spouště se pásy rychle
převinou na své navíjecí pásy, nikoli
však oba současně, nýbrž s určitým
časovým rozdílem, tudíž výřezy v
pásech vytvoří štěrbinu propouštějící
světlo.
Z plátěné závěrky se vyvinula
konstrukce kovová, v níž je plátno
nahrazeno kovovými žaluziemi, ale
jinak jsou funkce stejné.
Jak pracuje digitální fotopřístroj
 Fotochemický proces zpracování analogové obrazové
informace je nahrazen procesem fotoelektrickým s
následnou rasterizací.
 Rasterizace převede analogový obraz na digitální.
Má dvě fáze:
- vzorkování
- kvantizaci
 Vzorkování je v podstatě prováděno ploškovou
strukturou snímacího prvku, na jehož velikosti záleží,
jak velká část analogového obrazu bude zpracována
na jednu konkrétní jasovou informaci.
 Kvantizace probíhá v A/D převodníku, který přiřadí
napěťové úrovni konkrétního obrazového vzorku
diskrétní digitální hodnotu.
422012 prof. Otruba
Rasterizace - vzorkování
 Spojité rozdělení jasu v analogovém obraze
 Vzorkování jasových hodnot
 Přiřazení vzorku celé elementární obrazové
plošce o velikosti Δx
a A
432012 prof. Otruba
Rasterizace
- kvantizace při 4 bitové hloubce barev (24 = 16 úrovní)
442012 prof. Otruba
Bitová hloubka
 Čím vyšší počet bitů použijeme pro každý barevný kanál k
uložení informací, tím větší dostaneme rozlišení barev (jasů) a
expoziční pružnost.
 Standardní (JPEG) je použití 8 bitů na barvu (28 = 256
odstínů), tedy 3x8 bit (256x256x256 = 16,7 mil. barev). S
tímto formátem pracují i tiskárny (ofsetové i nátiskové).
 Při úpravách tonality a barev se pracuje obvykle s 16 bity na
barvu, výjimečně i s 32 bity na barvu. Kvalitní filmové skenery
a profesionální fotopřístroje pracují s 14 - 32 bity na barvu.
 Poloprofesionální a kvalitní amatérské fotopřístroje (obvykle
zrcadlovky) pracují s 12 nebo 14 bity na barvu.
 Kompaktní přístroje pracují obvykle s 8 bity na barvu, velmi
levné se 4 bity (interpolovány na 8).
 pro větší úpravy fotografií (post-process) je vhodná co
nejvyšší bitová hloubka
452012 prof. Otruba
Barevná hloubka
462012 prof. Otruba
Posterizace
472012 prof. Otruba
Pixel
 Pixel (picture element) je nejmenší jednotka jasu a
barvy, z nichž se skládá fotografie, respektive obraz
obecně. I klasická chemická fotografie se skládá z
zrnek stříbra, případně barevných teček vzniklých
barviv v okolí vyvolaných zrnek stříbra v barevné
fotografii.
 Rozlišení obrazu se obvykle uvádí v ppi (pixelů na
palec), dpi (dot per inch) či lpi (lines per inch). Pro
tisk je standard 300 dpi.
 V SI soustavě se uvádí Res xxx (resolution) v
pixel/mm. 300 dpi = Res 12, případně v pixel/cm. SI
jednotky se v praxi používají málo.
482012 prof. Otruba
Pixely
 Obraz je tvořen mozaikou
pixelů, kde každý pixel má
jen 1 barvu a vyjadřuje
tedy průměrnou barvu
plochy, kterou reprezentuje
 Pixel sám o sobě nemá
předepsaný žádný tvar a
velikost - může být
čtvercový, kruhový nebo
libovolný, v praxi je však
užitečné si ho představit
jako čtverec, který vznikne
rozřezáním obrazu na určitý
počet svislých a
vodorovných segmentů
492012 prof. Otruba
Rozlišení v pixelech
 při zvětšování obrazu lze od určitého okamžiku rozeznat
jednotlivé pixely. Každé políčko obsahuje informaci o
barvě a jasu. Čím vyšší je rozlišení obrazu, tím více jej
můžeme zvětšit, aniž by došlo k pixelaci
502012 prof. Otruba
Senzor
 senzor je jádrem každého digitálního fotoaparátu
 když pomineme potíže optiky, tak právě senzor určuje
základní parametry a kvalitu obrazu:
2012 prof. Otruba 51
- rozlišení
- barvy
- šum (ISO)
- dynamický rozsah
- a další
Varianty snímačů
Klasický CMOS/CCD Sony CMOS FujiFilm Super CCD
522012 prof. Otruba
- dva typy - CCD (charge-coupled device)
- CMOS (complementary metal-oxide semiconductor)
- liší se zejména formou sběru dat (náboje) z jednotlivých buněk
Buňka senzoru
 Senzor je množství světlocitlivých buněk rovnoměrně
rozmístěných po ploše senzoru. Buňky však nejsou zcela
na povrchu senzoru, nýbrž v malých jamkách. To je
jednak vyvoláno technologickými potřebami, ale také to
omezuje vzájemné ovlivňování buněk mezi sebou a tím
zvyšuje obrazovou kvalitu a omezuje například nechtěný
blooming.
2012 prof. Otruba 53
Každá buňka senzoru je v jamce, čímž by nemohla
zpracovat světlo přicházející ze stran.
Buňky také nemohou pokrýt celou plochu oblasti,
která je jim teoreticky vyhrazena.
„Fill factor“ je pak poměr plochy citlivé části buňky
(fotodiody) vůči celkové ploše buňky.
Pro vyřešení obou těchto problémů je před
senzorem pole mikroobjektivů (microlenses)
Buňka senzoru
2012 prof. Otruba 54
Mikroobjektiv soustředí světlo do "jamky" a
tím umožní využít jej beze ztrát.
Mikroobjektiv současně soustředí světlo na
aktivní plochu buňky (fotodiodu), přičemž
pasivní část buňky je použita pro obslužnou
elektroniku.
Fotodioda – polovodičová P-N dioda citlivá na
světlo (světelná energie dopadající na diodu
vybudí elektrony do vodivostního pásu a
zvyšuje se vodivost diody – vznik signálu)
Elementární buňka CCD
552012 prof. Otruba
Funkce CCD
562012 prof. Otruba
Akumulace náboje
572012 prof. Otruba
Čtení (přenos náboje)
582012 prof. Otruba
Fotočlánky typu CCD
 CCD – integrovaný obvod s
vazbou nábojem (chargecoupled
device) je tvořen
matricí křemíkových
fotodiod. Jednotlivé senzory
jsou uspořádány v řadách a
postupně po řadách se
zpracovávají vzniklé
elektrické náboje na
jednotlivých senzorech.
První řada se načte do
paměti, pak do výstupního
zesilovače a data jsou pak
převedena do digitální
podoby.
592012 prof. Otruba
CCD senzor
60
- náboj je po řadách odváděn mimo senzor a tam zpracován a
převeden na digitální (číselný) signál – senzor produkuje
analogový signál (napětí)
CMOS detektory
- každá elementární buňka má
vlastní obvody pro odvedení
a měření vygenerovaného
náboje. Jednotlivé CMOS buňky
pak fungují víceméně nezávisle.
- speciální obvody pro každou
buňku jsou nutné, neboť je
třeba odfiltrovat náhodný
(šumový) náboj, který je jiný
u každé elementární buňky.
612012 prof. Otruba
CMOS detektory
62
- čtení náboje, zpracování a převod na digitální signál se provádí
přímo na senzoru
CMOS vs CCD detektory
63
 obě technologie přibližně stejně staré (CMOS 1963 vs CCD 1969)
 dalším vývojem se většina rozdílů a nedostatků odstranila
CMOS CCD
 nízké výrobní náklady - vyšší výrobní náklady
 nízká spotřeba energie - energeticky náročnější
 menší rozměry, jednoduchost - více elektroniky (mimo čip)
 nižší kvant. účinnost (elektronika) - vysoká kvant. účinnost
 vyšší šum (kvant. i dark current) - malý šum díky kvant. účinnosti
 vyšší rychlost čtení - pomalý (čtení po řádcích)
 distorze obrazu pohybujících se
objektů (https://www.youtube.com/watch?v=4lHlzRw_Oek)
CMOS vs CCD detektory
2012 64
 problém nízké kvantové účinnosti CMOS je řešen např.
předsazením fotodiody před elektronické obvody – BSI CMOS
senzor (Back-side illumination)
 pro běžné fotoaparáty drtivě převažují senzory CMOS
Spektrální citlivost fotodiod
 1 – snímací prvek CMOS nefiltrovaný
 2 – snímací prvek CCD nefiltrovaný
 3 – citlivost detektoru po IR filtraci
 R,G,B – citlivosti po barevné filtraci
652012 prof. Otruba
Záznam barev senzorem
- buňka je však barvoslepá, zaznamená
pouze jas a tedy intenzitu světla, které
na ní dopadne bez ohledu na jeho barvu
(zaznamená tedy R+G+B, jinými slovy je jí
jedno, zda foton má vlnovou délku červeného
světla či modrého, registruje pouze foton)
- samotný senzor by vytvořil černobílý
obraz scény - buňky jsou tedy schopny
rozlišovat intenzitu světla (jas), nikoliv
však tvar spektra (barvu).
2012 prof. Otruba 66
Záznam barev – výměnné filtry
- na senzor je možné promítat obraz
postupně přes RGB filtry a
výstupní signály spojit do
výsledného barevného obrazu
- používají některé projektory
2012 prof. Otruba 67
Triliniový snímací prvek
- barevné skenery a skenovací
fotopřístroje používají triliniový
detektor RGB, který se motoricky
pohybuje v obrazové rovině a
postupně snímá obraz.
- snadno se dosáhne vysokého
rozlišení a barevné hloubky,
použitelný je pouze na stacionární
scénu.
2012 prof. Otruba 68
Uspořádání se třemi senzory
- viditelné spektrum je možné
dichroitickými zrcadly rozdělit
na složky RGB tyto samostatně
snímat třemi senzory.
- používá se u kvalitnějších video
kamer (označované 3CCD)
2012 prof. Otruba 69
Foveon
- CMOS senzor typu Foveon X3,
(Foveon, Inc) používá ve svých DSLR
společnost Sigma a společnost
Polaroid.
- celý senzor se skládá ze tří senzorů
uspořádaných do vrstev pod sebou,
kde každá vrstva (senzor) měří jen
světlo určité barvy
2012 prof. Otruba 70
- vhodná barevná prostupnost vrstev zajištuje, že každá vrstva měří
jen světlo modré, zelené a červené barvy (podobně jako sítnice
oka) - díky tomu není třeba provádět žádnou interpolaci obrazu.
Barevná maska (Color filter array, CFA)
Jeden pixel fotografie nemůže tvořit
jedna buňka, nýbrž potřebné jsou tři
a před tyto tři buňky se umístí
červený, zelený a modrý filtr. Tyto tři
buňky potom společně vytvoří jeden
pixel fotografie a protože každá
buňka z trojice vidí jen správnou R,G
nebo B barvu, tak vytvoří
napodobeninu lidského způsobu
vidění a vnímání barev. Tato mozaika
barevných filtrů se nazývá barevná
maska (Color filter array, CFA) a
logicky barvy v masce by měly být
blízké lidskému sondování spektra a
tedy barevné citlivosti čípků sítnice.
2012 prof. Otruba 71
Na tři sousední buňky senzoru
dopadá díky filtru před senzorem
jen zelená, červená a modrá složka
světla, čímž senzor provede stejnou
sondu spektra jako lidské oko - vidí
tedy barevně. Tím vzniknou i tři
RGB čísla potřebná pro jeden
barevný pixel fotografie.
Bayerova maska (Bayer filter)
Mít pro každý pixel fotografie tři buňky
senzoru je zbytečné, protože rozlišovací
schopnost oka v barvách je nižší než v jasu.
Přišlo se tedy s trikem tzv. Bayerovy
masky, která je dnes používána v drtivé
většině digitálních fotoaparátů i kamer.
Princip je v tom, že před pixely senzoru
jsou umístěny pravidelně se střídající
barevné RGB filtry. Každý pixel fotografie je
vypočten ze čtyř sousedních buněk, které
díky barvám v masce mají vždy úplnou RGB
informaci.
Úplná barevná informace je tedy pro
každou buňku získána interpolací na
základě barev čtyř sousedních buněk.
Výsledkem je, že každý pixel fotografie
potřebuje jen jednu buňku (neklesá tedy
zbytečně rozlišení senzoru na třetinu),
každá buňka senzoru je ale použita vícekrát
pro doplnění barevné informace svých
sousedů.
2012 prof. Otruba 72
Bayerova maska je typicky
se střídající zelený, modrý
a červený filtr před buňkami
senzoru.
Interpolace
2012 prof. Otruba 73
Každý barevný RGB pixel fotografie
není získán z buněk senzoru přímo,
nýbrž interpolací ze čtyř sousedů.
Následující pixel fotografie je vypočten ze čtyř
sousedních buněk posunutých jen o jednu
buňku a proto je každá buňka senzoru použita
celkem pro čtyři pixely a tedy 4x.
Používané barevné mozaiky
742012 prof. Otruba
Interpolace
 Interpolací je stávající rastr obrazových bodů
sejmutých v relativně nízkém rozlišení, doplňován v
mezilehlých sloupcích a linkách. Odstín nově
dopočítaných bodů vždy leží mezi dvěma sousedními
čidlem změřenými body.
 Schémata nejběžnějších matematických interpolací
(* se dopočítávají):
752012 prof. Otruba
Důsledky Bayerovy masky a
následné interpolace
Systém s Bayerovou maskou šetří buňky
senzoru a dá se díky němu z 12 Mpix
černobílého senzoru vytvořit 12 Mpix
barevná fotografie. Kdyby tomu tak
nebylo a na každý pixel by byly potřeba
tři buňky, tak by 12 Mpix černobílý senzor
produkoval pouze 4 Mpix barevnou
fotografii.
Co skutečně vidí senzor? Vidí vždy buď
pouze barvu červenou nebo zelenou nebo
modrou. Nikdy ne všechny současně.
Rozlišení senzoru v červené a modré je
jen čtvrtinové, díky dvojnásobnému
zastoupení zelené barvy v masce je v
zelené poloviční. Interpolace se neobejde
bez následků, kterými jsou ztráta detailů
v barvách, barevný šum, aliasing,
rozostření, bludiště, halo efekt atd.2012 prof. Otruba 76
Simulace toho,
co vidí z
originálu senzor
s Bayerovou
maskou. Díky
dvojnásobnému
počtu zelených
buněk v masce
je zelený obraz
nejjasnější a
Má nejvyšší
rozlišení, tj. vidí
nejvíce detailů.
Aliasing
 Aliasing je jev, ke kterému může docházet v situacích,
kdy se spojitá informace převádí na diskrétní
(nespojitou).
 Aby nedocházelo k aliasingu, musí být vzorkovací
frekvence větší než dvojnásobek nejvyšší frekvence
harmonických složek obsažených ve vzorkovaném signálu
- tzv. Shannonův teorém
 Počet bodů snímače na délkovou jednotku musí být
minimálně dvojnásobkem maximálního počtu čar, které
budou na tutéž délkovou jednotku promítnuty optikou
kamery. Pokud toto není dodrženo, dochází k aliasingu,
který se projevuje takzvaným barevným moaré
2012 prof. Otruba 77
Moaré
 proužkovaná košile
vyfotografovaná tak, aby
hustota proužků promítnutých
na snímač byla větší než
polovina hustoty buněk snímače
(typický aliasing).
 tatáž košile vyfotografovaná
tímtéž aparátem zblízka tak,
aby hustota proužků
promítnutých objektivem na
snímač byla výrazně nižší než
hustota jeho buněk.
2012 prof. Otruba 78
Senzorové filtry
Systém filtrů před vlastním
senzorem slouží hlavně k
odfiltrování nežádoucích složek
spektra a k odstranění moiré
Příčina moiré je v pravidelné
mozaikové struktuře pixelů na
senzoru. A pokud se
zaznamenává pravidelný
vzorek senzory uspořádanými
též do pravidelného vzorku
podobné velikosti, vznikne
moiré - různé barevné či
černobílé interferenční vzorky
792012 prof. Otruba
Low-Pass filtr
 Filtr před senzorem
obsahuje i tzv. "LowPass
Filter", který sice
snižuje podání detailů
(funguje jako filtr typu
dolní propust) ale
zabraňují právě vzniku
moiré. Film tento
problém nemá, protože
struktura světlocitlivých
zrn je vysloveně náhodná
a zrna mají i různou
velikost a nejsou tedy
uspořádána do žádné
pravidelné struktury.
 Ukázka moiré efektu při
interferenci dvou jednoduchých
systémů soustředných kruhů
802012 prof. Otruba
Digitální šum
2012 prof. Otruba 81
- šumem více nebo méně trpí každý snímač
(větší snímač = méně šumu, menší rozlišení = méně šumu)
- šum se zvyšuje - zvýšení citlivosti ISO
- dlouhé expoziční časy (sekundy)
- necitlivé softwarové úpravy (doostřování, zesvětlování)
Digitální šum
2012 prof. Otruba 82
- vysoká úroveň šumu na snímku může silně omezit rozlišení detailů, snížit ostrost
hran a celkový kontrast obrázku (tmavé plochy se díky šumu zesvětlí a světlé se
ztmaví) i poškodit vnímání ploch a přechodů
Digitální šum
2012 83
výsledná hladina šumu je složen z několika příspěvků:
- náhodný šum – detekce malého počtu částic, malé náboje a energie, kvantování
- temný šum – tepelně generovaný v součástkách i při neosvětlení snímače
- resetovací šum – kvantizace náboje (světla) nezačíná na stejné hodnotě
- zesilovací šum – při zesilování signálu (vysoké ISO)
- kvantizační šum – nepřesnosti při odečtu spojité hodnoty na nespojitou
- šum s pevným vzorkem – výrobní chyby senzoru (nestejné velikosti buněk apod.)
- šum dlouhé expozice (hot pixels) – tepelný šum daný dlouhým osvitem
- některé příspěvky lze omezit nebo odstranit:
pevný vzorek – chybné buňky lze odečíst z referenčního snímku při zavřené závěrce (dark
frame)
dlouhé expozice – referenční snímek při zavřené závěrce nebo retuš vadných pixelů
zesilovací šum – používání nízkých hodnot ISO (světelné objektivy, stativ…)
nevystavovat vysokým teplotám (tepelný šum)
Digitální šum
2012 prof. Otruba 84
- omezení příspěvků dané konstrukcí senzoru a elektroniky vyžaduje použití
kvalitnějších a dražších materiálů a technologií (vysoká cen profi přístrojů)
- šum se odstraňuje aplikací odšumovacích algoritmů (v aparátu nebo v post-processu)
- nepřiměřená aplikace těchto algoritmů má za následek ztrátu detailů
- vysoké hodnoty ISO neovlivňují jen hladinu
šumu, ale i další parametry jakými jsou
dynamický rozsah senzoru nebo podání barev
(barevná hloubka)
Velikost senzoru
2012 prof. Otruba 85
Velký senzor potřebuje pro dosažení stejného zorného úhlu objektiv s delší ohniskovou
vzdáleností. Delší ohnisková vzdálenost ale dělá objektiv větší, těžší a dražší. S prodlužováním
ohniska objektivu také klesá hloubka ostrosti.
Velikost senzoru
Výrobce/zástupce Senzor
Rozměr
[mm]
Poměr
stran
Plocha
[cm2]
Středoformátové
fotoaparáty
48.0 x 36.0 4:3 17.28
Full frame (kinofilm) FF, FX 36.0 x 24.0 3:2 8.64
Nikon, Sony DX 23.6 x 15.8 3:2 3.73
Canon APS-C 22.2 x 14.8 3:2 3.29
Olympus 4/3" 18.0 x 13.5 4:3 2.25
Fujifilm FinePix S100fs 2/3" 8.8 x 6.6 4:3 0.58
Fujifilm FinePix F200EXR 1/1.6" 7.8 x 5.8 4:3 0.45
Panasonic Lumix DMC-TS1 1/2.3" 6.2 x 4.6 4:3 0.29
Kodak EasyShare M763 1/2.5" 5.7 x 4.3 4:3 0.25
2012 prof. Otruba 86
Příklady velikosti některých senzorů používaných v dnešních středoformátových
fotoaparátech (šedě), DSLR (žlutě) a kompaktních fotoaparátech (fialově).
Formáty senzorů
Full (24x36 mm) 864 mm2
APS (24x16 mm) 384 mm2
4/3“(17,8x13,4 mm) 239 mm2
1“ (12,8x9,6 mm) 123 mm2
2/3“(8,8x6,6 mm) 58 mm2
1/1,7“(7,5x5,6 mm) 42 mm2
1/2“(6,4x4,8 mm) 31 mm2
1/3“(4,8x3,6 mm) 17 mm2
1/4“(3,2x2,4 mm) 7,7 mm2
Film formátu
6x7 cm
872012 prof. Otruba
Formáty senzorů
2012 prof. Otruba 88
Záznam obrazových dat
 interní paměť zabudovaná – buffer
(pro vnitřní potřeby zpracování obrazu)
 výměnné paměťové karty typu Flash (CF), SD, nové
XQD (tento typ pamětí nevyžaduje pro uchování dat
napájení), záznamové kapacity až 256 Gb
 pevný disk počítače, příp. přenosný HDD (obrazová
banka)
892012 prof. Otruba
Komprese dat
 Bezztrátové kompresní algoritmy pro obrazové
soubory jsou např. matematické postupy označené
zkratkou LZW nebo RLE odstraňují redundantní
informace (př. při popisu stejnoměrně zbarvené
zelené plochy 100x100 pixelů místo zápisu 10000
stejných hodnot zelené (TIFF) zapíšeme 100x100
zelená (LZW)
 Ztrátové kompresní algoritmy omezují počet
informací za cenu snížení kvality obrazu. Obyvkle
využívají vlastností lidského oka, např. že oko není
schopno rozeznávat barvy v malých detailech
obrazu. Poměr původního a zkomprimovaného
objemu dat se nazývá kompresní poměr.
902012 prof. Otruba
Formáty zápisu obrazových dat
Digitální fotoaparáty nabízejí ukládání
digitálních dat v různých formátech.
Nejběžnější jsou JPEG, TIFF a RAW.
Znát výhody a nevýhody jednotlivých
formátů je důležitým základem
pro práci s digitálními obrazy
912012 prof. Otruba
Zpracování dat ve fotopřístroji
922012 prof. Otruba
TIFF (Tag Image File Format)
 TIFF funguje tak, že pro každý jednotlivý bod
se v tomto formátu ukládají tři hodnoty
základních barev RGB. Velikost paměti,
kterou pak daný bod zabere, záleží na
barevné hloubce.Ve srovnání s JPEGem bez
problému zabere až desetkrát více paměti.
Výhodou TIFFu je, že mu rozumí většina
obrazových editorů. Použití TIFFu jako
bezeztrátového formátu má smysl pouze
tehdy, pokud trváte na 100% zachování i
nejdrobnějších detailů snímku. Podobný
formát je BMP (Windows).
932012 prof. Otruba
Výhody TIFF
 Díky kontejnerovému formátu a tagům disponuje
vysokou variabilitou možností a použití.
 Variabilní barevná hloubka (1 bit, 8 bitů, 24 bitů, 48
bitů a další) a variabilní barevný režim.
 Možnost uložení zcela bez komprese, s bezeztrátovou
kompresí i se ztrátovou kompresí typu JPEG.
 Široce podporovaná průhlednost včetně plynulé
průhlednosti pomocí alfa kanálu.
 Možnost uložit ořezovou cestu.
 Podpora uložení Exif.
 Podpora uložení ICC profilů pro správu barev.
 Možnost uložení více stránek a/nebo více vrstev
dokumentu.
2012 prof. Otruba 94
Nevýhody TIFF
 Díky dřívějším problémům s kompatibilitou byla
řada vlastností TIFF formátu problematicky
použitelná, zejména při obecném použití např.
na internetu.
 Aby bylo možné se na kompatibilitu spolehnout,
je nutné ukládat data bez komprese, bez
průhlednosti a bez vrstev. U ostatních možností
je otázkou, zda nebudou přijímací stranou
ignorovány.
 Bez komprese generuje TIFF velké soubory.
 TIFF neumožňuje animaci.
2012 prof. Otruba 95
Obsah RAW souboru
 RAW soubor primárně obsahuje skutečně zcela hrubá
digitální data toho, co uviděl senzor, a současně data
sdělující okolnosti pořízení snímku (metadata). RAW
data tedy nejsou ukotvena k žádnému standardnímu
barevnému prostoru, v datech není vyvážena bílá, není
definován bílý bod ani gamma křivka atd.
 Za normálních okolností by RAW soubor měl velikost
jako TIFF soubor, který také ukládá tři barevné RGB
složky pro každý pixel. Je ale třeba si uvědomit, že RAW
ukládá data senzoru před Bayerovou interpolací a tedy
„bez barev“. RAW je tedy menší než TIFF
2012 prof. Otruba 96
RAW (raw – surový, nezpracovaný)
 Je to souhrn "syrových" informací z CCD, který je třeba
„zprocesovat“ na počítači.
 RAW formáty jsou z principu méně datově náročné než
TIFFy - jejich používáním se tak může ušetřit mnoho
cenného prostoru na paměťové kartě.
 Hlavní nevýhodou je svázanost s daným typem
přístroje. RAW (způsob uložení dat v tomto formátu) je
u každého výrobce zcela jedinečný. Problém proto
nastává při čtení v obrazových editorech. Proto výrobci
přišli s konceptem RAW+JPEG. Jednoduše uloží na kartu
oba formáty a na kartě jsou potom opravdu dva
soubory obsahující stejnou fotografii - jeden JPEG,
druhý RAW.
 Hlavní výhodou je možnost vhodného zpracování dat až
v počítači – úprava expozice, barevného vyvážení,
doostření atd.
972012 prof. Otruba
DNG (digitální negativ)
 Digital Negative je formátem, do kterého lze převést data
kódována v různých RAW formátech. Obdobně jako mnohé
proprietární RAW formáty je DNG založen na formátu TIFF,
resp. TIFF/EP (TIFF rozšířený o možnost zápisu metadat
podle specifikace Exif, určený speciálně pro potřeby digitální
fotografie). V jeho souborech jsou tedy zapsána jak samotná
obrazová data vytvořená snímačem aparátu, tak metadata,
popisující nejrůznější charakteristiky přístroje, potřebná k
dalšímu zpracování ("vyvolání") snímku. Současná specifikace
formátu zohledňuje většinu metadatových typů, používaných
dnes v proprietárních RAW formátech, odpovídající
mechanizmus pak dovoluje výrobcům, využívajícím uvedený
formát, nasazovat i metadata vlastní (privátní).
982012 prof. Otruba
JPEG (Joint Photographic Experts Group)
 Na rozdíl od TIFFu a RAWu je JPEG formát určený
pro ztrátovou kompresi dat (používá inverzní
kosinovou transformaci).
 Pro kvalitní obraz je vhodná komprese 8 -12, při
větším stupni komprese dochází k vyhlazování
detailů (6-8). Při ještě větší kompresi se začínají
objevovat rušivé vzory.
 JPEG je vyloženě nevhodný pro zobrazení
stejnobarevných ploch a ostrých hran. Ostrá rozhraní
jsou charakteristická pro grafiku.
 JPEG i při nejmenší kompresi je nevhodný pro
ukládání dat pro další zpracování!!
992012 prof. Otruba
Nevýhody JPEG
 Formát JPEG nepodporuje barevnou hloubku 12 ani 16 bitů na kanál.
Vždy pracuje s barevnou hloubkou "jen" 8 bitů.
 JPEG nepodporuje průhlednost (Transparency) neboli nedokáže
vytvářet obrázky na průhledném pozadí. Průhlednost je však při
vytváření počítačové grafiky či koláže často potřeba a je tak třeba
sáhnout k jiným formátům (TIFF, PNG, GIF, PSD atd.).
 Díky použité metodě komprese se JPEG nehodí na ukládání
grafiky (kresby, grafy, ikony, screenshoty atp.). Komprese má
tendenci čáry a písmena zobrazovat "zubaté" a rozpít je a tím
zhoršovat jejich vzhled a čitelnost
 JPEG nepodporuje animace (pohyblivé obrázky) a nehodí se tak na
pohyblivé ikony ani bannery. To je doménou formátu GIF nebo dnes
spíše programu Flash.
 Pro perfekcionisty JPEG nepodporuje bezeztrátovou kompresi.
Komprese je vždy ztrátová
 JPEG nepodporuje vektorovou grafiku, hodí se jen na fotografie.
 Opakované ukládání do JPEG formátu degraduje.
1002012 prof. Otruba
JPEG artefakty
JPEG bude mít problémy i
na plynulých přechodech
realizovaných na velkých
plochách (obloha, pozadí
atd.). Tím, že v principu
ukládá po čtvercových
blocích, tak tyto čtverce
mohou být v obraze
viditelné a vytvořit místo
plynulého přechodu mapy.
2012 prof. Otruba 101
Ukázka originálu a jeho obrazu po JPEG
kompresi v kvalitě 0. Plynulý přechod je
již viditelně nahrazen čtverci.
GIF
 Formát GIF (Graphics Interchange Format) nebo také
GIFF (Graphics Interchange File Format) je formát
určený zejména pro web a pro ukládání grafiky. Pro
fotografie se vůbec nehodí, protože používá tzv.
indexované barvy. Jde o to, že tabulkou je možné
definovat od 2 do 256 libovolných barev (tzv. paleta),
které se potom v obrázku používají. Jiné barvy ale
použít nelze. To je velmi výhodné pro grafiku s
omezenou barevností ale nevhodné pro fotografie. GIF
formát používá bezeztrátovou kompresi a umožňuje
používat průhlednost i animace.
1022012 prof. Otruba