Rovnice s parametry - lineární1 Formulace problému. Budeme se zabývat případy, kdy budeme najednou řešit více (typicky nekonečně mnoho rovnic), které se od sebe budou vzájemně lišit například jednou hodnotou - tzv. parametrem (takových parametrů může být více různých). V zadání musí být sděleno, co je parametr a co je neznámá. Cílem pak bude popsat závislost počtu a tvaru všech řešení studované rovnice v závislosti na všech přípustných hodnotách parametru. Závěr řešení budeme uvádět v přehledné tabulce, v jejímž levém sloupci se postupně objeví všechny možné hodnoty parametru (pro rovnice s jedním parametrem tzn. číselné množiny - zápis v tomto případě nebude obsahovat proměnné) a v pravém sloupci pak zapíšeme, jak vypadá v dané situaci tvar množiny všech kořenů K (v pravém sloupci je tedy zápis se závislostí na parametru možný). Bude-li přitom v příslušném řádku vystupovat jediná hodnota parametru, pak nebude v tomto řádku parametr vystupovat v množině kořenů (za tuto konkrétní hodnotu dosadíme a vyčíslíme). Pokud je v jistém řádku více hodnot parametru, může se objevit (nevyčíslená) hodnota parametru i v zápisu příslušných kořenů. Konkrétní postup bude patrný z následujících řešených příkladů. Řešené příklady. 1. /příklad lineární rovnice/ V R řešte rovnici p2 (x − 1) = 5 (px − 5) , kde p ∈ R je parametr a x neznámá. Řešení. Výrazy s x shromáždíme na jedné straně rovnice, zbylé na druhé straně p2 x − 5px = p2 − 25 ⇔ x p2 − 5p = p2 − 25 ⇔ xp (p − 5) = (p − 5) (p + 5) . Abychom na levé straně osamostatnili x, potřebovali bychom vydělit rovnici výrazem p (p − 5). To je však možné provést jedině za podmínky, že p (p − 5) = 0. Pokud naopak p (p − 5) = 0, dělit nemůžeme a musíme chování rovnice pro příslušné hodnoty paametru prozkoumat samostatně. Řešení se nám tak rozdělí do tří větví: a) Pokud p ∈ R − {0; 5}, platí xp (p − 5) = (p − 5) (p + 5) ⇔ x = (p − 5) (p + 5) p (p − 5) ⇔ x = p + 5 p , takže má rovnice pro libovolnou z uvedených hodnot p vždy právě jedno řešení. Jde o více případů, výsledek tedy závisí na p. b) Jestliže p = 0, po dosazení dostáváme 0x = −25 ⇔ 0 = −25 , což je spor. Pro p = 0 tedy rovnice žádné řešení nemá. c) Konečně ve zbývající situaci když p = 5, po dosazení obdržíme 0x = 0 ⇔ 0 = 0 , což platí pro všechna x ∈ R. V tomto případě tedy má rovnice nekonečně mnoho řešení. Výše uvedená zjištění shrneme do tabulky, která představuje závěr výpočtu: 1 Případné náměty k tomuto textu prosím adresujte na e-mail akob@jaroska.cz. Děkuji Aleš Kobza (autor materiálu). 1 p K R − {0; 5} p+5 p {0} ∅ {5} R 2. /příklad lineární rovnice se dvěma parametry/ V R řešte rovnici x + a b − b a = x − b a + a b , kde a, b ∈ R jsou parametry a x neznámá. Řešení. Pokud a = 0 nebo b = 0, rovnice nemá smysl. Pro ab = 0 můžeme rovnici ekvivalentně upravovat (x + a) a − b2 = (x − b) b + a2 ⇔ x (a − b) = a2 − b2 − a2 + b2 ⇔ x (a − b) = 0 . a) Je-li a = b, pak můžeme rovnici vydělit nenulovým výrazem a − b, čímž vypočteme, že x = 0. b) Pokud a = b, je rovnice tvaru 0x = 0 a je tedy splněna pro libovolné x ∈ R. Závěr jako obvykle zapíšeme do tabulky a, b K {(a, b) , kde a = 0 nebo b = 0} nemá smysl {(a, b) , kde a = b = 0} R {(a, b) , kde 0 = a = b = 0} {0} 3. /příklad rovnice s neznámou ve jmenovateli vedoucí na lineární rovnici/ V R řešte rovnici m x − 4 mx = 1 − 2 m , kde m ∈ R je parametr a x neznámá. Řešení. Všimněme si nejprve nutných podmínek x = 0 a m = 0. Tu druhou vyhodnotíme hned. Znamená to, že v případě, kdy m = 0 zadaná rovnice nemá smysl. Podmínku x = 0 však budeme muset analyzovat až v závěru výpočtu. Za uvedených podmínek tedy platí m x − 4 mx = 1 − 2 m ⇔ m2 − 4 = mx − 2x ⇔ (m − 2) (m + 2) = x (m − 2) . Podobně jako v předchozí úloze se nám nyní další postup rozvětví. a) Pro m ∈ R − {0; 2} platí (m − 2) (m + 2) = x (m − 2) ⇔ x = m + 2 , tudíž má řešená rovnice nejvýše jedno řešení. Než učiníme závěr, je potřeba zkontrolovat, zda skutečně platí x = 0. To tedy znamená, že musí být splněno 0 = m + 2, takže m = −2. b) V situaci, kdy m = 2 po dosaení dostáváme 0 · 4 = x · 0 ⇔ 0 = 0 , takže v této větvi vyhoví všechna x ∈ R − {0}. Než napíšeme výsledky do tabulky, všimněme si ještě jedné skutečnosti. Zjistili jsme, že rovnice nemá řešení pro m ∈ {−2; 0}. Přesto tyto případy v tabulce nenapíšeme do jednoho řádku. Je mezi nimi totiž rozdíl! Pro m = −2 lze rovnici uvažovat, řešit ji a následně tak vypočteme, že nemá žádné řešení. Pro m = 0 však rovnice vůbec není definována a nemá smysl ji ani uvažovat. V dalším tedy budeme takové případy rozlišovat a oddělovat. 2 m K {0} nemá smysl {2} R − {0} {−2} ∅ R − {0; ±2} {m + 2} 4. /příklad rovnice s neznámou ve jmenovateli vedoucí na lineární rovnici/ V R řešte rovnici a = 2 + ax a + x , kde a ∈ R je parametr a x neznámá. Řešení. Rovnice má smysl za podmínky x = −a, kterou dále ve výpočtu zohledníme. Při jejím splnění platí a = 2 + ax a + x ⇔ a (a + x) = 2 + ax ⇔ a2 = 2 . a) Pro a = ± √ 2 tedy řešená rovnice nemá řešení. b) Když a = √ 2, je jejím řešením jakékoliv x ∈ R, pro něž x = −a, tedy x ∈ R − − √ 2 . c) Podobně pokud a = − √ 2, vyhoví rovnici ta x ∈ R, pro něž x = −a, tedy x ∈ R − √ 2 . Závěr ještě zapíšeme tabulkou: a K R − ± √ 2 ∅√ 2 R − − √ 2 − √ 2 R − √ 2 5. /příklad rovnice s neznámou pod odmocninou vedoucí na lineární rovnici/ V R řešte rovnici √ x2 − 1 = x − a , kde a ∈ R je parametr a x neznámá. Řešení. Zadanou rovnici nejprve umocníme na druhou, což je obecně důsledková úprava. Následně vyhodnotíme, zda bude snazší provést zkoušku, nebo stanovit podmínky, které zajistí ekvivalentnost použitých úprav. Platí √ x2 − 1 = x − a ⇒ x2 − 1 = (x − a)2 ⇔ x2 − 1 = x2 − 2ax + a2 ⇔ 2ax = a2 + 1 . Nyní rozlišíme dva případy: a) Je-li a = 0, pak 2ax = a2 + 1 ⇔ x = a2 + 1 2a . Stanovovat podmínky by znamenalo jednak posoudit, kdy je rovnice definovaná, tedy zjistit, kdy platí x2 − 1 ≥ 0 tzn. a2 + 1 2a 2 − 1 ≥ 0 a dále určit, kdy při umocnění byla i pravá strana nezáporná, což představuje podmínku x − a ≥ 0 tzn. a2 + 1 2a − a ≥ 0 . 3 Domnívám se, že v této situaci je jednodušší provést zkoušku L a2 + 1 2a = a2 + 1 2a 2 − 1 = a4 + 2a2 + 1 4a2 − 1 = a4 + 2a2 + 1 − 4a2 4a2 = = a4 − 2a2 + 1 4a2 = a2 − 1 2a 2 = a2 − 1 2a , P a2 + 1 2a = a2 + 1 2a − a = a2 + 1 − 2a2 2a = 1 − a2 2a = − a2 − 1 2a . Rovnice má tedy řešení, pokud se rovnají výrazy a2 − 1 2a = − a2 − 1 2a . Víme, že |z| = −z ⇔ z ≤ 0 , takže požadovaná podmínka je splněna právě tehdy, když a2 − 1 2a ≤ 0 ⇔ (a − 1) (a + 1) a ≤ 0 ⇔ a ∈ (−∞; −1 ∪ (0; 1 . b) Pokud a = 0, je řešená rovnice tvaru 0x = 1, což evidentně pro žádné x ∈ R neplatí. Výše uvedená zjištění opět promítneme do výsledné tabulky: a K (−∞; −1 ∪ (0; 1 a2+1 2a (−1; 0 ∪ (1; ∞) ∅ 6. /příklad rovnice s neznámou v absolutní hodnotě vedoucí na lineární rovnici/ V R řešte rovnici |x + 3k| = |x − k| , kde k ∈ R je parametr a x neznámá. Řešení. Všimněme si, že obě strany zadané rovnice jsou díky absolutní hodnotě nezáporné. Rovnici tedy můžeme umocnit na druhou, což je v této situaci dokonce ekvivalentní úprava, kterou se zbavíme absoluních hodnot a navíc po úpravě (vzhledem ke stejným koeficientům u x) dostaneme dokonce lineární rovnici. Tento postup řešení tedy bude velice výhodný a rychlý! Platí tak |x + 3k| = |x − k| ⇔ |x + 3k|2 = |x − k|2 ⇔ x2 + 6kx + 9k2 = x2 − 2kx + k2 ⇔ ⇔ 8kx = −8k2 ⇔ kx = −k2 . a) Pokud k = 0, dostaneme po vydělení rovnice číslem k kx = −k2 ⇔ x = −k , což znamená, že rovnice má jediné řešení. b) Když k = 0, vidíme po dosazení, že 0x = 0, což je splněno pro jakékoliv x ∈ R. Získáváme tak závěr: k K R − {0} {−k} {0} R 4 7. /příklad rovnice s neznámou v absolutní hodnotě vedoucí na lineární rovnici/ V R řešte rovnici 2y − 1 |y + b| + 3 = 0 , kde b ∈ R je parametr a y neznámá. Řešení. Aby ve jmenovateli zlomku nebyla nula, je nutné a stačí, aby y = −b. Při splnění této podmínky se lze ekvivalentní úpravou zbavit zlomku 2y − 1 |y + b| + 3 = 0 ⇔ 2y − 1 = −3 |y + b| . Při odstranění absolutní hodnoty se nám řešení uvažované rovnice rozvětví: a) Když y < −b (tzn. y + b < 0), pak |y + b| = −y − b, takže 2y − 1 = −3 |y + b| ⇔ 2y − 1 = −3 (−y − b) ⇔ −3b − 1 = y . Nyní je třeba se podívat, kdy bude splněna podmínka y < −b, která nás k nalezenému řešení přivedla. Platí y < −b ⇔ −3b − 1 < −b ⇔ −1 < 2b ⇔ b > − 1 2 . b) Jestliže y > −b (tzn. y + b > 0), pak |y + b| = y + b, tudíž 2y − 1 = −3 |y + b| ⇔ 2y − 1 = −3 (y + b) ⇔ 5y = 1 − 3b ⇔ y = 1 − 3b 5 . Zbývá zjistit, kdy skutečně platí y > −b. Dostáváme y > −b ⇔ 1 − 3b 5 > −b ⇔ 1 − 3b > −5b ⇔ 2b > −1 ⇔ b > − 1 2 . V obou větvích řešení jsme obdrželi podmínku b > −1/2. Zbývá se podívat, zda pro všechna taková b máme vždy skutečně 2 různá řešení. Hledejme tedy b, pro která by obě řešení byla totožná: −3b − 1 = 1 − 3b 5 ⇔ −15b − 5 = 1 − 3b ⇔ −6 = 12b ⇔ b = − 1 2 , což je hodnota, která podmínku b > −1/2 nesplňuje. Vidíme tedy, že naše rovnice má řešení buď právě dvbě, nebo žádné: b K −1 2 ; ∞ −3b − 1; 1−3b 5 −∞; −1 2 ∅ 5 Zadání úloh. V R vyřešte rovnice s neznámou x a parametrem p ∈ R 1. 3px − 12 = (p + 2) x , 2. x (x + p) + x (x − p) = 2 (x + p)2 , 3. x + p p = px − 1 , 4. px − 2 p2 = 1 p (4x + 1) , 5. p2 (x − 1) px − 3 = 3 , 6. p x − 1 px = 1 − 1 p , 7. 2p = 2 + px p + x , 8. x2 + p2 = p + x , 9. x2 + p = p − x , 10. 1 + √ x = √ x − p , 11. |x + 5 − p| = |x − 2| , 12. |2x − p| + x + 1 = 0 . 6 Návody k řešení a výsledky úloh. 1. p K {1} ∅ R − {1} 6 p−1 , 2. p K {0} R R − {0} −p 2 , 3. p K {0} nemá smysl {±1} ∅ R − {0; ±1} 2p p2−1 , 4. p K {0} nemá smysl {2} ∅ {−2} R R − {0; ±2} 1 p2−2p , 5. p K {0} ∅ {3} R − {1} R − {0; 3} p+3 p , nezapomeňte zkontrolovat splnění podmínky px = 3, ta pro nalezené x = p+3 p vede ke zjištění, že p = 0, takže se „neprojeví“, ale bez výpočtu na to nelze spoléhat... (v situaci pro p = 3 se tato podmínka uplatnila zjištěním, že x = 1), 6. p K {0} nemá smysl {1} R − {0} {−1} ∅ R − {0; ±1} {p + 1} , nezapomeňte zkontrolovat splnění podmínky x = 0, 7. p K 0; ± √ 2 ∅ R − 0; ± √ 2 2−2p2 p , speciální případy pro hodnoty p = ± √ 2 se objeví analýzou podmínky x = −p, 8. p K {0} 0; ∞) (−∞; 0) ∅ (0; ∞) {0} , při provádění zkoušky vychází L (0) = p2 = |p| ⇒ L (0) = P (0) ⇔ p ≥ 0 , 7 9. p K {0} (−∞; 0 (−∞; −1) ∅ −1; 0) ∪ (0; ∞) p−1 2 , při provádění zkoušky vychází L p − 1 2 = |p + 1| 2 ⇒ L p − 1 2 = P p − 1 2 ⇔ p ≥ −1 , p = 0 , 10. p K (−1; ∞) ∅ (−∞; −1 p+1 2 2 ,při provádění zkoušky vychází L p + 1 2 2 = P p + 1 2 2 ⇔ 1 + |p + 1| 2 = |p − 1| 2 ⇔ . . . ⇔ p ∈ (−∞; −1 , 11. p K {7} R R − {7} p−3 2 , řešenou rovnici je výhodné umocnit, jde o její ekvivalentní úpravu (postup je podobný jako v Př. 6), 12. p K (−∞; −2) p + 1; p−1 3 {−2} {−1} (−2; ∞) ∅ , na případ p = −2 narazíme řešením rovnice p + 1 = p − 1 3 , čímž zjistíme, kdy příslušná množina není dvouprvková (postup je podobný jako v Př. 7). 8