MGR. ZDENĚK HROMÁDKA, PH.D.
13549@mail.muni.cz
OBECNÁ A ALTERNATIVNÍ
DIDAKTIKA
MOTIVACE
▪ Vnější
▪ Vnitřní
MOTIVACE VNĚJŠÍ
▪ Trest – známky, práce, selhání, aj.
▪ Odměna – pochvala, satisfakce, aj.
MOTIVACE VNITŘNÍ
TOUHA PO VŽDĚLÁVÁNÍ
▪ Vyvolání zvědavosti (zvídavosti)
▪ Problém (touha vypořádat se s výzvou)
▪ Souvislost s praxí
▪ Efektní jevy – vyučování prostřednictvím zábavy
MĚŘENÍ OBVODU ZEMĚ
Urči obvod Země trojčlenkou
Zadání:
 Obvod Země?
 Plný úhel: 360°
 Vzdálenost mezi Alexandrií a
Asuánem je s = 794 km
 Úhel, který svírají gnómony v
Alexandrii a Asuánu: α = 7°
Trojčlenka (přímá úměrnost):
7,13° …………… 793,6 km
360° ……………. x km
𝑥
793,6
=
360
7,13
𝑥 =
360
7,14
∙ 793,6
𝑥 ≈ 40 000 km
MĚŘENÍ OBVODU ZEMĚ
ORGANIZAČNÍ FORMY VÝUKY
▪ Vyučování je třeba podřídit (podle
aktuálních podmínek a potřeb) vhodné
organizační formě.
▪ Volba organizační formy výuky do jisté
míry závisí na učiteli a do značné míry na
okolnostech.
ORGANIZAČNÍ FORMY VÝUKY
FRONTÁLNÍ VYUČOVÁNÍ
▪ Nejtradičnější forma výuky
▪ Tento způsob vyučování by měl být
založen na interakci
▪ Problém nastává, když sklouzne do
situace, kdy učitel předává a žáci pasivně
přijímají učivo
▪ Hromadná forma výuky – zapomíná se na
individuální přístup
ORGANIZAČNÍ FORMY VÝUKY
SKUPIONOVÉ VYUČOVÁNÍ
▪ Interakce mezi učitelem a žákem a mezi
žáky navzájem
▪ Kooperativní vyučování
▪ Lavice bývají uspořádány do kruhu (aby
se smazalo dominantní postavení učitele)
▪ Učitel má nelehkou roli, musí:
- vybrat vhodné skupiny
- zajistit, aby všichni
participovali
- zhodnotit výkon jednotlivých
žáků (to není zrovna lehké)
ORGANIZAČNÍ FORMY VÝUKY
INDIVIDUALIZOVANÉ VYUČOVÁNÍ
▪ Žáci zpracovávají dané učivo samostatně
▪ Učitel se spoléhá na cílevědomost a píli
žáků
▪ Role učitele – supervize
▪ Pomůcky: – encyklopedie, mapy, modely,
PC, aj.
▪ Daltonský plán
▪ Bloom – není dobré rozdělovat žáky podle
inteligence (vzdělávání je dobré
přizpůsobit individuálnímu tempu žáka)
ORGANIZAČNÍ FORMY VÝUKY
PROJEKTOVÉ A TEMATICKÉ VYUČOVÁNÍ
▪ Tematické vyučování (často se zaměňuje s
projektovým)
▪ PV a TV: žáci zpravidla řeší komplexní
problémy (musí je nahlížet z mnoha stran
– například prizmatem několika různých
oborů).
▪ PV a TV překonává roztříštěnost
jednotlivých poznatků získaných v
jednotlivých předmětech. Jevy se
zkoumají v kontextu života.
ORGANIZAČNÍ FORMY VÝUKY
PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ
▪ V úvodu projektu se zvolí skutečný a
komplexní problém (např. životní prostředí v
dané obci). Následuje diskuse nad problémem.
▪ Poté se zformulují úkoly, které je třeba provést
pro vyřešení problému a určí se, kdo a jak je
vyřeší.
▪ Pak přijde fáze skutečného řešení problému –
studium problému, rešerše literatury, cesty do
terénu, fotografování, pozorování, studium
příslušných dokumentů atd.
▪ V závěru projektu pak dojde k zveřejnění
výsledků a k promyšlené zpětné vazbě.
ORGANIZAČNÍ FORMY VÝUKY
DALŠÍ FORMY VYUČOVÁNÍ
▪ Exkurze (prostředí mimo školu – například
pracoviště související s daným učivem,
podporuje názornost);
▪ Diferencované vyučování (vytváření skupin
žáků podle určitých vlastností, např. IQ – vždy
hrozí nebezpečí segregace, diskriminace či
elitářství);
▪ Domácí práce žáků; otevřené vyučování
(společná činnost v kruhu, svobodná práce,
týdenní plánování, aj.)
PŘÍPRAVA NA VYUČOVÁNÍ
o Placená příprava
o Naprostá většina učitelů (alespoň v počátcích
profesní dráhy) nenechává přípravu pouze na
paměti
o Nikde není předepsaná forma přípravy
PŘÍPRAVA NA VYUČOVÁNÍ
Typy příprav na vyučování (podle Kalhous, Obst
2009)
o první typ: blesková příprava (Co?, Jak?; Obsah,
Neformulují se cíle – předpokládá se, že jsou v
učebnici – příprava podle učebnice)
o druhý typ: Co už bylo? Čeho chci dosáhnout? Jak
a čím toho dosáhnout? Jaké bude mít tato hodina
důsledky?
PŘÍPRAVA NA VYUČOVÁNÍ
třetí typ (nejnáročnější):
o cíle
o prostředky
o časový projekt výuky (harmonogram výuky
předmětu, harmonogram hodiny)
o organizace podmínek výuky
o zvláštní didaktická hlediska (prekoncepty,
mezipředmětové vazby, atd.)
o výchovné využití vyučování (také průřezová
témata a kompetence RVP)
PŘÍPRAVA PREZENTACE
 Raport-úvod
 Osnova
 Jen body – text umíme nazpaměť
 Využít všech možností názornosti (vedoucích k
výukovému cíli)
 Zpětná vazba
 Závěr (shrnutí, opakování, procvičování)
LITERATURA
 CHRÁSKA, M. Didaktické testy. Brno : Paido, 1999.
ISBN 80-85931-68-0.
 KALHOUS, Z., OBST, O. a kol. Školní didaktika.
Praha : Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X.
 PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J.
Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-
7178-772-8.
 SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha : Grada,
2007. ISBN 978-80-247-1821-7.