MGR. ZDENĚK HROMÁDKA, PH.D.
13549@mail.muni.cz
OBECNÁ A ALTERNATIVNÍ
DIDAKTIKA
PŘÍPRAVA PREZENTACE
 Raport-úvod
 Osnova
 Jen body – text umíme nazpaměť
 Využít všech možností názornosti (vedoucích k
výukovému cíli)
 Zpětná vazba
 Závěr (shrnutí, opakování, procvičování)
LITERATURA
 CHRÁSKA, M. Didaktické testy. Brno : Paido, 1999.
ISBN 80-85931-68-0.
 KALHOUS, Z., OBST, O. a kol. Školní didaktika.
Praha : Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X.
 PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J.
Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-
7178-772-8.
 SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha : Grada,
2007. ISBN 978-80-247-1821-7.
OBECNÁ A ALTERNATIVNÍ DIDAKTIKA
▪ ALTERNATIVNÍ ŠKOLA: netradiční škola; volná
škola, svobodná škola, otevřená škola, nezávislá škola,
experimentální škola
▪ ALTERNATVNÍ VZDĚLÁVÁNÍ (alternative
schooling):
Je obecný termín označující takové školní vzdělávání,
které je odlišné od vzdělávání nabízeného státem nebo
jinými tradičními institucemi; alternativní školy jsou
obvykle (nikoli nezbytně) spojeny s radikálními
koncepcemi vzdělávání, jako je např. odmítání
formálního kurikula či formálních metod výuky.
ALTERNATIVNÍ DIDAKTIKA
▪ VZNIK KLASICKÝCH REFORMNÍCH ŠKOL
TYPY ALTERNATIVNÍCH ŠKOL
▪ Montessoriovská škola
▪ Daltonská škola
▪ Waldorfská škola
▪ Freinetovská škola
▪ Jenská škola
▪ Církevní školy
▪ České alternativy (Zdravá škola, Otevřená škola, …)
MONTESSORIOVSKÁ ŠKOLA
▪ Tento typ školy je nazván podle Marie Montessoriové (1879 –
1952); Italská lékařka (první žena v Itálii, která absolvovala
studium medicíny), pedagožka (původně se věnovala dětem s
mentálním postižením), průkopnice mírového hnutí a
organizátorka boje za práva dětí a žen; založila v Římě „Dům dětí“
(Casa dei bambini), kde vytvořila originální edukační metodu v
duchu výrazného pedocentrismu.
▪ Senzitivní fáze: období, v nichž je dítě obzvlášť citlivé pro vnímání
a chápání určitých jevů vnější reality (pohyb. činnosti, řeč,
morální cítění atd.) – úkolem výchovy je připravovat podněty a
prostředky specifické pro tyto fáze.
▪ Individualizaci vzdělávání umožňuje předem připravené prostředí
(např. školka); zásadní roli hrají speciální pomůcky a činnosti z
praktického života.
MONTESSORIOVSKÁ ŠKOLA
▪ Motto: „Pomoz mi, abych to mohl udělat sám“.
▪ Dítě si do značné míry určuje tempo výuky.
▪ M.M. si všimla, že děti se výborně učí vzájemně – je efektivní
využít přirozených edukačních tendencí dětí – pak jsou tvořivější.
▪ slučování dětí různého věku – odmítání striktního rozdělování
podle ročníků; harmonické soužití; vzájemná spolupráce; vědomí
sociální jednoty a solidarity; respekt.
▪ kosmická výchova – povědomí o vzájemných vazbách člověka a
přírodního prostředí; budování pocitu zodpovědnosti za důsledky
vymožeností uměle vytvořené kultury civilizace
▪ 1929 AMI - Association Montessori Internacionale
▪ V ČR – zejména mateřské školy
DALTONSKÁ ŠKOLA
▪ 1919 experimentální škola v Daltonu (USA Massachusetts)
▪ Helen Parkhurstová (1887 – 1973); spolupracovala s Montessoriovou;
hlavní dílo: Education on the Dalton Plan
ústřední principy:
▪ Svoboda žáka a jeho vlastní odpovědnost – každý žák má vytvořen svůj
vlastní program práce na jeden měsíc (zvlášť pro každý předmět), v němž
jsou vymezeny výsledky, jichž má v učení dosáhnout. Žák postupuje svým
tempem a zodpovídá za úspěch svého učení.
▪ Zdůraznění spolupráce a vytváření sociálního a demokratického vědomí u
dětí.
▪ Vyvážené střídání mezi výukou v rámci celé třídy a skupinovou a
individuální prací na úkolech, jejichž pořadí si žák určuje sám.
DALTONSKÁ ŠKOLA
- „školy s uvolněnou třídní strukturou“
- USA, GB, Nizozemsko, ČR
kritika DŠ:
- nedostatečné opakování látky
- nesystematické získávání poznatků
- přílišné spoléhání na žákovu aktivitu
WALDORFSKÁ ŠKOLA
▪ Asi nejznámější typ.
▪ Studdgart 1919 (v roce 1933 byly WS nacistickým režimem
zakázány).
▪ Škola vznikla na popud továrníka Emila Moltse spolumajitele
továrny na cigarety (Waldorf Astoria), požádal Rudolfa Steinera,
aby vybudoval školu pro dělníky.
▪ Zajímavý podnět nebo izolovaná alternativa?
▪ Zakladatel hnutí: Rudolf Steiner (1861 – 1925).
▪ Filozoficko-pedagogická soustava ANTROPOSOFIE.
▪ V Německu soukromá škola označovaná freie Schule svobodná
škola.
▪ V ČR státem uznávané experimentální školy.
WALDORFSKÁ ŠKOLA
▪ Nerespektují se obvyklá rozdělení předmětů do ročníků.
▪ Učitel nezkouší, netrestá, neznámkuje.
▪ Dbá se na vývojové fáze (ale ne podle poznatků vývojové
psychologie) a z počátku nejsou děti zatěžovány abstraktním
myšlením.
▪ To znesnadňuje (ne-li) znemožňuje přechod na jiný typ škol.
▪ Část odborné veřejnosti WŠ nekriticky obdivuje a část na ni
nazírá skepticky.
▪ Škola se pokládá za svobodnou – na druhé straně vnucuje žákům
určitý styl výchovy, určité světonázorové principy (dogmatická
výchova? Příznaky sektářství? „Okultní světonázorová výchova“).
▪ U nás kritika ze strany inspekce: učitelé nemohou obsáhnout
odbornost všech předmětů – povrchní výuka.
WALDORFSKÁ ŠKOLA
▪ Plně organizovaná WŠ je dvanáctiletou školou (1. stupeň 1. – 8.
ročník; vyšší stupeň 9. – 12 ročník).
▪ Obsah vzdělávání je rozdělen do bloků (epoch), kde se žáci po
určitou dobu soustavně zabývají týmiž předměty.
▪ Svobodní učitelé – nejsou vázáni osnovami – plánují výuku
společně s žáky i rodiči.
▪ Za vedení školy neodpovídá ředitel, ale celý učitelský sbor v těsné
spolupráci se sdružením rodičů.
▪ Důraz na společenství; spolupráce místo konkurence.
WALDORFSKÁ ŠKOLA
▪ Antroposofie: více méně esoterická nauka odvozená od teosofie
▪ Sisyfos – český klub skeptiků:
▪ http://www.sysifos.cz/index.php?id=vypis&sec=1165077007
▪ Steiner byl nesmírně produktivní (ovlivnil výtvarné umění,
dramatické umění, euritmie – speciální rytmický tanec, medicína,
pedagogika, založil vlastní křesťanskou společnost – vymyslel pro
ní i obřady a liturgii, pokoušel se zasahovat i do matematiky a
přírodních věd, ale tam se mu příliš nedařilo)
FREINETOVSKÁ ŠKOLA
▪ Francouzský učitel Célestin Freinet (1896 – 1966)
▪ Zejména Francie, Belgie a Nizozemí
▪ Pracovní škola; motto: „Z života – pro život – prací“
▪ Nutnost vybavit třídu různými pracovními koutky, ve kterých se
žáci mohou jednotlivě nebo ve skupinách věnovat činnostem z
oblasti přírodních věd a techniky, domácím pracím, umělecké
tvorbě i jazykové komunikaci
▪ Byl vyvinut velký počet didaktických pracovních technik
FREINETOVSKÁ ŠKOLA
▪ Podle Freineta jsou nejdůležitější prvky školní práce:
▪ třída jako mnohostranně rozčleněný pracovní prostor pro
získávání zkušeností
▪ Individuální týdenní pracovní plán žáka, projednaný na začátku
týdne s učitelem
▪ „Pracovní knihovna“, obsahující informativní sešity, která
podněcuje k dalším činnostem i k „bádání“, nyní včetně
audiovizuálních materiálů
▪ Kartotéka, rozdělující základní učivo pomocí karet s testy a
informacemi o úkolech a řešeních
▪ Akustické učební programy, zvláště pro jazykovou výuku
▪ školní tiskárna (např. pro účely školního časopisu aj.)
▪ Nástěnka pro zveřejňování kritik, pochval, přání a pracovních
výsledků žáků
JENSKÁ ŠKOLA
▪ Peter Peterson (1884 – 1952)
▪ Jenský plán (Jenaplan) - označení koncepce
▪ koncepce integruje více prvků reformního školství
▪ Učební skupiny žáků přesahují ročník (např. jedna skupina
sdružuje děti ve věku od 6 do 9 let)
▪ Rytmický týdenní pracovní plán skupiny: vyvážené střídání
pedagogických situací (rozhovor, hra, práce, slavnost)
▪ „Školní obytný pokoj“, tj. místnost, na jejímž vytváření se podílejí
děti
▪ Neuplatňuje se známkování a vysvědčení v tradiční formě
▪ Zejména Nizozemsko
CÍRKEVNÍ (KONFESNÍ) ŠKOLY
- Nestátní školy; zřizovatel je církev nebo náboženská skupina
- V Německu a Nizozemsku nejrozšířenější typ nestátních škol
- V EU jsou to zejména školy katolické a evangelické; v USA
protestantské, katolické, židovské
ČR: po roce 1989; katolické, evangelické, židovské
- specifika: např. rozšíření kurikula (náboženství, latina, aj.);
křesťanská etika;
- od církevních škol se obvykle očekává vysoká kvalita vzdělávání,
proto jsou na ně často přihlašovány i děti bez vyznání
ALTERNATIVY Z HLEDISKA ORGANIZAČNÍCH FOREM
VÝUKY
- Individuální vyučování
- Vzájemné vyučování
- Individualizované vyučování
- Kolektivní vyučování
- Projektová soustava
- Aj.
POUŽITÁ LITERATURA
PRŮCHA, J. Alternativní školy a inovace ve vzdělávání
(2. aktualizované vydání). Praha : Portál, 2004. ISBN
80-7178-977-1.
HEŘT, J. Antroposofie waldorfské školství. Praha :
Sisyfos, 2006. dostupné na:
http://www.sysifos.cz/index.php?id=vypis&sec=116507
7007