Diverzita cizopasníků • • • •Protozoa Rozmanitost života - systematika Co je to systematika ? 5,305 Ameba Stock Photos, Pictures & Royalty-Free Images - iStock Tygr ussurijský | Zoo Olomouc - Svatý Kopeček Výskyt a rozšíření nejběžnějíších parazitů člověka Velikost různých typů parazitů Ochrání vás čistička vzduchu před koronavirem? 6 tipů pro správný výběr | VAX-Brno.cz ZŠ Kunratice | Viry, baktérie a sinice Kolik je na Zemi druhů ? Hodně to závisí na definici druhu ! •První pokus Systema Naturae v roce 1735 Carl Linné • •V současnosti se odhady pohybují od 3 do 100 milionů druhů (obtížné – mnoho kryptických druhů) • •Nejčastěji odhad na 5 ± 3 miliony a 8,7 ± 1,3 milionů druhů • •V současnosti popsáno cca 1,9 milionů druhů • Domény a říše života •Doména Baktérie – patogenní agens – Prokaryota •Doména Archaebaktérie – žijí v extrémních podmínkách (horké prameny) •Doména Eukaryotních organismů: –říše Protozoa – paraziti člověka –říše Plantae – paraziti rostlin –říše Fungi – paraziti člověka –říše Animalia – paraziti člověka • Kolik je parazitů ? •Záleží to na definici: –Paraziti jsou všechny eukaryota s parazitickou životní strategií –Přidáme-li prokaryota budou zde patřit i bakterie –a přidáme-li pojem genetická entita budou zde patřit také viry –Odhady počtu helmintů (monogenea, tasemnice, motolice, hlístice a vrtejši) odhadujeme rozsah 75 ž 100 tisíc druhů –Počty dalších parazitů (protozoa, fungi, členovci včetně hmyzu a roztočů a volně žijících hlístic) nelze vůbec odhadnout – Kolik je vlastně parazitů ? https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/ef/Average_prokaryote_cell_cs.svg/langcs-300 px-Average_prokaryote_cell_cs.svg.png Alternativní Doktorka: Viry - co jsou zač a jaké nemoci způsobují? Fungal Hyphae Stock Illustrations – 556 Fungal Hyphae Stock Illustrations, Vectors & Clipart - Dreamstime Elektronická učebnice - ELUC Původ a vznik virů •Viry jsou malé, nebuněčné organismy, které obsahují jen jediný typ nukleové kyseliny a replikují se pouze v živých buňkách za využití hostitelské proteosyntézy. Od všech ostatních žijících organismů se liší v následujících bodech: •jsou organizované jen jako částice, nejsou organizovány jako buňky (mohou být považovány za nebuněčné) •zralé viriony obsahují pouze jediný typ nukleové kyseliny - vždy pouze DNA nebo RNA •viry se množí syntézou svých složek (ne dělením), a proto závisí na ribosomech hostitelské buňky •Vyznačují se vysokou druhovou a orgánovou specifitou. Rozlišujeme viry rostlinné, živočišné a bakteriofágy, které napadají bakterie. Některé viry se významně podílejí i na vzniku neoplázií, označujeme je onkoviry. Viry mohou být vektory přenášející genetické informace mezi buňkami. Toho je využíváno v genetickém inženýrství a genové terapii. • Původ a vznik virů •Existují tři hlavní teorie, snažící se původ virů vysvětlit: •Většina virů vznikala a vyvíjela se paralelně s primitivními buňkami. Pravděpodobně už první RNA (struktura schopna se sama replikovat) se vyvíjela ve dvou liniích: virové a buněčné. Pokud by to byla pravda, RNA viry by byly starší než buněčné formy života. •O nejkomplexnějších virech, poxvirech, se předpokládá, že mohly vzniknout regresivním vývojem ze samostatných buněk nebo z buněčných organel (mitochondrií, chloroplastů). •Ostatní viry pravděpodobně vznikly z buněčného materiálu, který nabyl schopnost částečně nezávislé existence. Osamostatnění RNA molekuly, která kóduje RNA-polymerázu a ke které se přidal gen pro proteinový obal, mohlo stát na počátku vzniku RNA virů. Vznik DNA virů byl pravděpodobně na podkladu osamostatnění transpozonů nebo z primitivní buňky, ve které DNA nebyla ještě organizována do chromozomů. Pokud by mutace genů vedla k bílkovině schopné sestavovat se do ikosaedrální schránky, mohl vzniknout virus, jehož genom byl dále obohacován přibíráním dalších genů. • Mnoho bakterií parazituje •Bakterie jsou všudypřítomné prokaryotní organismy o velikosti 0,3–10 μm. •Bakterie patřily k řetězci vývoje života na Zemi. Vznikly cca před 3 miliardami let a ovlivnily jak vývoj prostředí, tak vývoj jiných druhů, neboť infekce jsou významnými faktory selekce. Již bylo popsáno více než 2000 druhů bakterií. •V současnosti je známo cca 30 skupin bakterií, z 16 známějších kmenů jsou v 11 z nich zastoupeny parazitické formy (Chlamydia, Ricketsia – intracelulární paraziti), skupina Spirochaetes zahrnuje jak parazitické, tak volně žijící zástupce. •Nemají vytvořenou jadernoumembránu ani jadérko. Transkripce i translace probíhají prakticky současně v cytoplasmě. Mají nezastupitelnou úlohu v ekosystémech: –degradují organické látky a recyklují živiny (saprofyté) –některé jsou schopné zachytávat vzdušný dusík –jsou neobyčejně přizpůsobivé – vykazují obrovskou diverzitu metabolismu a schopností využívat různé zdroje energie • Houby (Fungi, Mycetalia) •Houby (Fungi, Mycetalia[1]) představují velkou skupinu živých organismů dříve řazenou k rostlinám (jako jejich podříše Mycophyta), později Robertem Whittakerem vyčleněnou jako samostatnou říši a v současné době klasifikovanou spolu s např. živočichy jako součást superskupiny Obazoa a kladu Opisthokonta. Její zástupce lze nalézt po celé Zemi a vyskytují se mezi nimi významní rozkladači, parazité či v průmyslu i potravinářství využívané druhy. Mnoho druhů náleží mezi mutualisty žijící v symbióze s cévnatými rostlinami nebo s řasami. K roku 2022 je oficiálně popsáno přes 150 000 druhů hub[2], ale ve skutečnosti jich existuje řádově více; podle posledních (rok 2021) odhadů publikovaných vědci Mikrobiologického ústavu Akademie věd České republiky je to 6,28 milionu druhů.[3][pozn. 1] V Česku je zjištěno asi 10 000 druhů. •V užším pojetí jsou houby (Fungi) stélkaté organismy různého tvaru a velikostí, bez asimilačních barviv (tzn. bez plastidů), s heterotrofní výživou, s buněčnou stěnou chitinózní. Zásobní látkou je glykogen. Houby se rozmnožují buď vegetativně (rozpadem vlákna mycelia), nebo nepohlavními či pohlavními výtrusy. •Věda zabývající se houbami se nazývá mykologie. • Rostliny (Plantae) •Rostliny (Plantae[pozn. 1]) je říše (případně šířeji vymezená superskupina Archaeplastida[1][2]) eukaryotických a převážně fotosyntetických organismů. Odhaduje se, že se na Zemi vyskytuje asi 350 000 druhů rostlin (včetně semenných rostlin, mechorostů a kapraďorostů). Zatím bylo popsáno asi 290 000 druhů, z nichž je asi 260 000 semenných, 15 000 mechorostů a zbytek tvoří zejména kapraďorosty a zelené řasy. •Typickým znakem rostlin jsou plastidy s dvoujednotkovou membránou, vzniklé primární endosymbiózou eukaryotní buňky a prokaryotní cyanobakterie (sinice). Mitochondrie mívají ploché kristy, centrioly většinou chybějí. Je vyvinutá buněčná stěna, která obsahuje celulózu, zásobní látkou jsou různé formy škrobu. Většina rostlin získává energii procesem zvaným fotosyntéza, při němž se energie ze slunečního záření využívá k výrobě organických látek s vysokým obsahem energie. V procesu fotosyntézy rostliny pohlcují oxid uhličitý a produkují kyslík. Velikost genomu a počet protein kódujících genů u některých virů, bakterií a eukaryot Darwinův koncept stromu života a jeho moderní alternativa Společný předek a vertikální přenos genetické informace Horizontální přenos genetické informace, tedy od organismu, jehož není potomkem Strom života založený na srovnání genů malé ribosomální podjednotky Eucarya vzešla z Archaea, což znamená, že byly pouze dvě domény, Bacteria a Archaea/Eucarya. Tři hlavní domény života Parasitismus u Archea velice vzácný U Archaea pouze druh Nanoarchaeum equitans parazituje a tak, že se přichytí na povrch hostitelských buněk Ignicoccus sp., které jsou zde světleji vybarveny. N. equitans zde má podobu menších jasných teček cca 400 nm v průměru. Parasitoidní bakterie Bdellovibrio Bdellovibrio se přichycuje, penetruje a množí se v hostitelské buňce (rovněž bakterie) a případně ji zahubí. Pak se uvolní a cyklus začíná znovu. Vztahy mezi hlavními skupinami Eucaryota Phytophthora infestans – oomyceta cílem pro HGT z Fungi Charakteristika Apicomplexa Původ apikoplastu Fylogenetický kmen Apicomplexa založený na SSU rRNA Původ parasitismu u červených řas Úzký vztah mezi alloparasitem a adelphoparasitem Distribuce parasitismu mezi rostlinami Životní cyklus rostliny Striga sp. Parazitické rostliny - příklad Parasitismus je běžný mezi houbami Příklady působení a rozmanitosti parazitických hub A – léze na ořešáku (Castanea) působená Cryphonectria parasitica, B – Cysta Pneumocystis jirovecii – askomyceta z plic pacienta s pneumonií a C – List (Puccinia triticina) napadený basidiomycetou Fylogeneze animália se zřetelem na výskyt cizopasníků Příklady hlavních skupin parazitů A – Dracunculus medinensis, B – Sarcoptes scabiei, C – parasitický kopepod, D – Taenia saginata Protozoa - Protista •Etymologie: protos – první, zoon – organismus • •Termín označující heterotrofní, eukaryotické, jedno buněčné organismy pocházející z různých linií • •Není to taxonomický pojem, používá se v parazitologii pro odlišení od helmintů a členovců • •Celkem cca 40 tis druhů z toho cca 8 tis. parazitických • •Řada významných onemocnění člověka (např. malárie, spavá nemoc, Chagasova nemoc, leishmaniosis, amebiosis, toxoplasmosis) a hospodářských zvířat (Nagana, theileriosis, babesiosis, eimeriosis) Hlavní události v evoluci eukaryot 1. ztráta glykopeptidické buněčné stěny 2. vývoj vnitřního cytoskeletu 3. vznik fagotrofie Vznik a vývoj fagotrofie Hypotetická evoluce organismů Eucaryota - Protozoa • •Repetitorium buněčné biologie Schéma rostlinné buňky https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f7/Plant_cell_structure_cs.svg/1280px-Plant_ cell_structure_cs.svg.png Schéma živočišné buňky Elektronická učebnice - ELUC Plasmatická membrána - stavba Jádro a cytoplasma •Plasmatická membrána –Pellicula –Alveoli – dutinky, záhyby –Glykocalyx – glykoproteinový povrchový povlak – –Pelliculární mikrotubuly – záhyby, membrány, –Undulující membrány –Základní prvek dalších buněčných struktur Jádro a jeho obal Ribosomy Endoplasmatické retikulum Eukaryotická buňka Golgiho aparát (dictyosom) •Dobře vyvinut u některých bičíkovců majících parabasální tělíska spojená s kinetosomem, basálními tělísky nebo bičíky •Dictyosom hraje u protozoí různou roli, např. může být zdrojem skeletárních destiček u některých améb a polárního filamentu u microsporirií. Golgiho aparát Lysozomy Mitochondrie •Enzymy oxidativní fosforylace a cyklus ATP •Často mají tubulární struktury – cristae •Výrazné mitochondrie u některých bičíkovců • Mitochondrie Mikrotělíska - microbodies •Obvykle jsou sférická a mají densní granulární matrix •U většiny živočichů a rostlin obsahují oxidásy a katalásy •Oxidásy redukují kyslík na peroxid vodíku a katalásy se podílejí na dekompozici peroxidu vodíku na vodu a kyslík. Mikrotělíska - microbodies •Extrusomy – organely plasmatického původu vznikající v dictyosomech –Toxosomy – obranné mechanismy, vylučování toxických látek –Kinetocysty – podílejí na příjmu potravy –Haplocysty – podílejí se na paralyzování potravy –Trichocysty – mechanická rezistence vůči predátorům –Mucocysty – u nálevníků . Ochrana před osmotickým šokem (Ichthyopthirius multifiliis) • • Buňka Milada Roštejnská Helena Klímová Obr. 1. Různé typy buněk - ppt stáhnout Cytoskelet NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly - PDF Stažení zdarma Mikrotělíska - microbodies •Peroxisomy – mikrotělíska mající biochemickou aktivitu - peroxisomy u mnoha aerobních protozoí •U některých anaerobních protozoí jsou tzv. hydrogenosomy – produkují molekulární hydrogen – (Trichomonas) •Mikrotělíska rovněž enzymy glyoxylátového cyklu – syntéza uhlovodíků z tuků •Glykosomy – mikrotělíska u Kinetoplastida –glykolytické enzymy • Struktura a funkce cytoskeletu Lokomoční organely •Tři typy lokomočních organel •Pseudopodia •Bičíky (flagella) •Řasinky (cilie) • •Undulipodia – flagella + cilie • Bičíky - flagella •Štíhlé, dlouhé – centrální axonema – centrální pár mikrotubulů •Na obvodu 9 párů mikrobutulů •Axonema začíná v kinetosomu (centrání tělísko) •Periflagelární kapsa •Mastigont – systém označující spojení mezi bičíkem, kinetosomem a souvisejícími organelami •Heterokont – bičíkovec se dvěma (a vice) funkčními typy bičíků Struktura bičíku nebo řasinky Stavba bičíku – mikroskopický řez Giardia - pohyb tekutiny Panožky -pseudopodia •Améby – dočasné struktury pohybu a přijmu potravy –Lobopodie –Filopodie –Rhizopodie –Axopodie – •Améby limax (Limax) • Améby - panožky Potrava a metabolismus prvoků •Heterotrofní – mnoho symbiotických zástupců – evoluce parazitismu •Cytostom - organela pro příjem potravy – Ciliata •Cytopyge – buněčná řit •Příjem potravy: –Fagocytóza –Pinocytóza –Endocytóza • Fagotyzóza Pinocytóza Receptory zprostředkovaná endocytóza Tvorba potravní vakuoly Obrovská rozmanitost prvoků Jak na systém „prvoků“ ? • •Co jsou „prvoci“ ? • Historicky to byla ta část jednobuněčných eukaryot vybavených organelami pohybu a živících se heterotrofně. • •Protozoologie je věda zkoumající „prvoky“ obtížně definovatelná skupina – obrovská vnitřní heterogenita (elektronová mikroskopie – ultrastruktura) • •Protista – všechna jednobuněčná eukaryota – označuje to typ organizace - (řecké protistos – znamená prvý ze všeho) • •Protistologie – věda zkoumající jednobuněčná eukaryota. • •Nástup molekulárně fylogenetických metod ukázal, že protista (ani protozoa) netvoří přirozenou skupinu, ale že je to množina jednobuněčných eukaryot, zástupců tradičních říší živočichů, rostlin a hub, ale také řady samostatných evolučních linií. • •Molekulární fylogenetika ukázala, že jednotlivé mnohobuněčné linie (nejméně 10 evolučních linií) vznikly nezávisle na sobě z různých typů protist. • • • Historický přehled systémů „prvoků“ •Linnaeus, 1735 2 říše Animalia a Plantae • •Haeckel, 1866 3 říše Protista, Animalia a Plantae • •Whittaker, 1969 5 říší Monera, Protista, Fungi, Animalia a Plantae • •Cavalier-Smith, 1998 6 říší Prokaryota, Protozoa, Fungi, Animalia, Plantae, Chromista • • •Klasifikace prvoků „80“ - podle Lee et al. 1985 • •Klasifikace prvoků „1994“ - podle Corlise – iterim user friendly classification • •Klasifikace prvoků „2000“ – podle Doolittle 1999, Baldauf, 2000 – SSUrRNA • •Klasifikace prvoků podle Simpsona a Rogera 2004 – 6 superskupin eukaryot • • Opisthokonta, Amoebozoa, Archaeplastida • Chromalveolata, Rhizaria, Excavata • • • • • • Klasifikace prvoků „80“ - podle Lee et al. 1985 •Říše: Animalia •Podříše: Protozoa • •Kmen: Sarcomastigophora •Podkmen: Mastigophora – střevní a krevní bičíkovci (např. Giardia, Chilomastix, Trichomonas, Dientamoeba, Leishmania,Trypanosoma) •Podkmen: Sarcodina – obligátní a fakultativní améby (např.Entamoeba, Iodamoeba, Endolimax, Acanthamoeba, Naegleria) • •Kmen: Apicomplexa • Třída: Sporozoea • Podtřída: Coccidia • Řád: Eucoccidiida • Podřád: Eimeriina (např. Isospora, Sarcocystis, Toxoplasma, Cryptosporidium) • Podrád: Haemosporiina (např. Plasmodium) • Potřída: Piroplasmea (např. Babesia) • •Kmen: Microspora (např. Encephalitozoon, Nosema) •Kmen: Ciliophora (např. Balantidium) • • Klasifikace prvoků „1994“ - podle Corlise – iterim user friendly classification •EUCARYOTA •Říše: Archezoa •Kmen: Metamonada (Giardia, Enteromonas, Chilomastix, Retortamonas) •Kmen: Microspora (Encephalitozoon, Enterocytozoon, NOSEMA) •Říše: Protozoa •Kmen: Percolozoa (Naegleria) •Kmen: Parabasala (Dientamoeba, Trichomonas) •Kmen: Euglenozoa (Leishmania, Trypanosoma) •Kmen: Ciliophora (Balantidium) •Kmen: Apicomplexa (Cryptosporidium, Cyclospora, Isospora, Sarcocystis, Toxoplasma, Plasmodium, Babesia)) •Kmen: Rhizopoda (Acanthamoeba, Balamuthia, Endolimax, Entamoeba, Iodamoeba) •Říše: Chromista •Říše: Plantae (sensu stricto) •Říše: Fungi (sensu stricto) •Říše: Animalia (sensu scricto) • • Říše Protozoí v systému navrženém Cavalier-Smithem, 1998 Klasifikace prvoků „2000“ – podle Doolittle 1999, Baldauf, 2000 – SSU rRNA •Říše: Protozoa •Jednobuněčná Eukaryota, fagotrofní, nefotosyntetizující organismy bez buněčné •stěny. Celkem 13 kmenů, z nichž 7 parazituje u člověka • •1. Podříše - Archezoa •Jednobuněčná Eukaryota s některými znaky Prokaryot na ribosomech a tRNA: •nemají plastidy, mitochondrie, Golgiho tělíska a cytoplasmatické inkluze – •hydrogenosomy a peroxisomy – 2 kmeny: •· Metamonada ·Parabasalia • •2. Podříše – Neozoa •Jednobuněčná Eukaryota s plastidy, mitochondriemi, Golgiho •tělísky a cytoplasmatickým inkluzemi - hydrogenosomy a peroxisomy – 5 kmenů: ·Percolozoa ·Euglenozoa ·Amoebozoa ·Sporozoa ·Ciliophora · • • • Klasifikace prvoků „2000“ - základní klasifikace organismů – 6 říší – 3 domény života •Bacteria – patogenní agens - Prokaryota •Protozoa – paraziti člověka •Animalia – paraziti člověka •Fungi – paraziti člověka (patogenní agens) •Plantae – paraziti rostlin •Chromista – paraziti člověka (patogenní agens) Současné rozdělení eukaryotických organismů Klasifikace prvoků podle Simpsona a Rogera 2004 Zástupci parazitující u člověka Zástupci neparazitující u člověka Současné rozdělení eucaryot Současné rozdělení eucaryot •Excavata Fornicata Giardia • Parabasala Trichomonas • Heterolobosea Naegleria • Euglenozoa Trypanosoma • Leishmanie •Rhizaria Haplosporidia Haplosporidium •Chromalveolata Stramenopila Blastocystis • Ciliophora Balantidium » Apicomplexa Plasmodium » Toxoplasma •Plantae Viridiplantae Prototheca •Amoebozoa Lobosa Acanthamoeba • Archamoebae Entamoeba •Opistokonta Metazoa Myxobolus, Anopheles,Taenia, Ascaris • Microspora Nosema • Pneumocystis • Fylogenetický strom Eucaryot Excavata - Metamonada •Kmen: Metamonada (Fornicata) • •Jednobuněční střevní bičíkovci se dvěma, čtyřmi nebo osmi bičíky •Paraziti nebo volně žijící •Nemají mitochondrie, ale mohou mít náhradní organelu zvanou mitosom •Nemají Golgiho aparát •Někteří mají dvojitou sadu organel • •Zástupci - řády: •Diplomonadida - Giardia duodenalis •Enteromonadida - Enteromonas hominis •Retortamonadida - Chilomastix mesnili • - Retortamonas inestinalis • • • Excavata -Parabasala •Kmen: Parabasala •Jednobuněční bičíkovci s jedním nebo •více jádry a početnými bičíky •Komenzálové nebo paraziti napadající střevu nebo genitourinální trakt •Charakteristický komplex parabasálního tělíska ekvivalentní Golgiho tělísku, •Nemají mitochondrie, mají hydrogenosomy •Bičíky nebo undulující membrány •Potravu přijímají pinocytózou • •Trichomonadida - Trichomonas vaginalis • - Dientamoeba fragilis • - Trichomonas tenax • - Trichomonas hominis • - Trichomonas galinea • - Tritrichomonas foetus • - Pentatrichomonas hominis Excavata - Heterolobosea •Kmen: Heterolobosea (Percolozoa) •Jednobuněční, bez pigmentů, typické jsou •jeden až čtyři bičíky, mají mitochondrie a •peroxisomy, ale chybí Golgiho tělíska – řád: •Schizopyrenida – Naegleria fowleri • Trofozoit volně žijící Trofozoit ve tkáni hostitele Varování návštěvníkům Amoebozoa •Jednobuněční, většinou saprofytičtí, někteří parazitují •Mají pseudopodie a používají je k příjmu potravy a k lokomoci •Nemají bičíky, nemají tubulinové struktury s vyjimkou centriol •Nemají mitochondie, mají extrémně redukovanou endosymbiotickou organelu – mitosom, který je pozůstatkem mitochondrie •Monoxenní životní cyklus, šíří se většinou cystami •Rozmnožování dělením, sexuální rozmnožování není známo • •Kmen: Lobosa •Acanthopodida - Acanthamoeba castellanii, Balamuthia mandrilaris • •· Kmen: Archamoebae •Entamoebida – Entamoeba histolytica, E. coli, • E. dispar, E. hartmanni, E. gingivalis, E. moshkovski, • E.polecki, Endolimax nana, Iodamoeba buetschlii • Amebozoa Amebozoa Jaterní absces Usmrcení hostitelské buňky sekretem amoebaporem Euglenozoa • •Kmen: Euglenozoa •Volně žijící nebo parazitičtí, jednobuněční bičíkovci s 1 až 4 bičíky, jimiž se pohybují •Paraziti původně napadající členovce •Monoxenní cyklus nebo heteroxenní životní cyklus zahrnující obratlovce •Mají Golgiho tělísko a mitochondrie •Pod povrchem mají mikrotubuly •Rozmnožování podélným dělením •Sexuální rozmnožování známo u některých druhů v členovcích •Potravu přijímají pinocytózou v periflagelární kapse • •řád: Trypanosomatida – Leishmania donovani, • L.infantum, L. major, • L.tropica, L. brasiliensis, • L. mexicana, L. aethiopica, • L. peruviana, • Trypanosoma cruzi, • T. brucei gambiense, • T. brucei rhodesiense, • T. rangeli. • Trypanosoma evansi, • T. equiperdum, • T. rangeli • • • • • • • T. Cruzi parasite Euglenozoa Trypomastigot Trypanosoma brucei , přední konec leží na erytrocytu Chromalveolata •Kmen: Stranemophila •Jednobuněční mající plastidy a využívající fotosyntézu, •filamentózní struktura nebo v koloniích (řasy), u některých •zástupců sekundární ztráta plastidů. • •Třída: Blastocystea – Blastocystis hominis B. spp. cyst-like forms in wet mounts under differential interference contrast (DIC) microscopy. Alveolata •Volně žijící nebo parazitičtí •Pod povrchovou membránou leží vesiculy (alveoli) a mikrotubuly tvořící pelliculární komplex •Příjem potravy se děje způsobem blízkým pinocytóze Fylogeneze Alveolata Pelliculární (alveolární) komplex Alveolata •Z analýzy fylogeneze je zřejmé, že tři hlavní podkmeny Alveolata tvoří dinoflagelata (obrněnky), Apicomplexa a Ciliata • •Hypotetický předek Alveolata patrně měl chloroplast a byl schopen fotosyntézy • •Rovněž pravděpodobně měl struktury/organely schopné pinocytozy a extrusomy (organely schopné vyvrhnout svůj obsah), košíkovitou výztuhu na předním konci buňky a dva bičíky • •Tento předek byl rovněž haploidní (mimo zygotu) a vyznačoval se predátorským způsobem života jako primitivní Alveolata (např. dinoflagellata a primitivní gregariny) Alveolata – Dinoflagellata (obrněnky) •Obrněnky jsou skupina živých organismů řazených dnes do superskupiny SAR a skupiny Alveolata. Žijí ve vodách jak sladkovodních, tak i brakických a mořských. Jde o mixotrofní organismy, které mají chloroplasty získané sekundární či terciární endosymbiózou, někdy mají kleptoplastidy. • Dinoflagellate - Wikipedia Dinoflagellates: Blooms, Bleaching, and Bioluminescence | by Bayleigh Murray | Protozoan | Medium Alveolata - Dinoflagellata Dinoflagellates Freshwater Dinoflagellates - Stock Image - C006/0661 - Science Photo Library Alveolata - Dinoflagellata What are Dinoflagellates? Protists A type of Algae A major component of marine food chains 90% of dinoflagellates are aquatic Microscopic, largest are. - ppt download Bioluminescence - Why plankton glows - Album on Imgur •Kmen: Sporozoa (Apicomplexa) •Jednobuněční vyznačující se apikálním komplexem: •polární kruh, rhoptrie, mikronemy a conoid, v životním •cyklu se vyskytují sexuální procesy, všichni parazitují •řády: • •Eimeriida: Cryptosporidium parvum,Toxoplasma • gondii, Cyclospora cayetanensis, Isospora belli, Sarcocystis hominis, S. suihominis. •Piroplasmida: Babesia microti, • B. divergens, B. gibsoni •Haemosporida: Plasmodium falciparum, • P. malariae, P. ovale, • P. vivax Alveolata Alveolata - Apicomplexa •Obligátní endoparaziti bezobratlých a obratlovců, většinou intracelulární • •Monoxenní a heteroxenní životní cykly • •Apikální komplex tvořený konoidem, rhoptriemi a mikronemy • •Rudimentární organela-plastid obvykle přítomna • •Životní cyklus zahrnuje schizogonii, gamogonii a sporogonii • •Patogenní cizopasníci, řady vážných onemocnění člověka a hospodářských zvířat Alveolata – Apicomplexa Klasifikace Apicomplexa Alveolata – Apicomplexa morfologie Apicomplexa Alveolata - Apicomplexa průnik do hostitelské buňky Alveolata – Apicomplexa schéma životního cyklu Alveolata – Apicomplexa Cryptosporidium parvum Alveolata – Apicopmlexa Eimeria tenella Alveolata – Apicopmlexa Toxoplasma gondii Alveolata – Apicomplexa Sarcocystis suihominis Alveolata – Apicomplexa Plasmodium falciparum Alveolata – Apicomplexa Babesia divergens Alveolata – Apicomplexa Theileria parva Jednobuněční Ploštěnci Hlístice. - ppt stáhnout Alveolata - Ciliophora •Nálevníci jsou jednobuněčné eukaryotické organismy klasifikovaní v současné době v rámci kladu Alveolata jako zástupci superskupiny SAR. Mají složitou stavbu buňky, na povrchu vybavené množstvím brv, které slouží k pohybu nebo přísunu potravy. • •Volně žijící nebo parazitičtí •Na povrchu mnoho cilií (řasinek) •Relativně stálým tvarem kortexu •Mikronukleus a makronukleus - jaderným dualismem (mají 2 typy jader). •Konjugace je mechanismus výměny genetického materiálu (jedná se o sexuální proces, kdy se dvě buňky částečně propojí, vymění si části mikronukleů a zase se oddělí). Jinak se množí příčným dělením či pučením. •Ingesce potravy prostřednictvím cytostomu (buněčmá ústa) • Alveolata – Ciliophora skupina SAR •SAR je označení pro jednu z nových eukaryotických „superskupin“. Byla poprvé navržena v roce 2007 a zahrnuje v sobě skupiny Stramenopila, Alveolata a Rhizaria. Počáteční písmena těchto skupin rovněž dala skupině SAR jméno. Molekulární analýzy potvrzují, že se jedná o přirozenou, monofyletickou skupinu. http://commons.wikimedia.org/wiki/Special:FilePath/Pacific_rockweed,_Olympic_National_Park,_USA.jpg ?width=300 Rhizaria - Wikipedia Impressionen vom Heuaufguss Alveolata - Ciliphora •Kmen: Ciliophora •Jednobuněční mající velký počet cilií používaných k lokomoci a •komplexní orální ciliaturu využívanou k příjmu potravy. Dva typy •buněčných jader – jedno nebo více polyploidních macronuclei s jedno •nebo více diploidních micronuclei. Většinou volně žijící – řád: •Vestibuliferida – Balantidium coli • • Alveolata – Ciliophora Balantidium coli Alveolata – Ciliophora Ichtyophthirius multifiliis Alveolata – Ciliophora Trichodina sp. Alveolata – Ciliophora Trichodina sp. Trichodina - Wikipedia Trichodina parasite, SEM - Stock Image - C008/8495 - Science Photo Library Trichodina parasite, SEM - Stock Image - Z105/0334 - Science Photo Library Trichodina parasite, light micrograph - Stock Image - C003/6701 - Science Photo Library A HANDBOOK OF DISEASES OF CULTURED CLARIAS (PLA DUK) IN THILAND Trichodina heterodentata Duncan, 1977. Fotomicrografía del disco... | Download Scientific Diagram Alveolata - Ciliophora Opisthokonta - Microsporidia •Kmen: Microspora (mikrosporidie) •Eukaryotické heterotrofní organismy, nemají plastidy ale •mají buněčnou stěnu obsahující chitin a b-glykany. •Třída: Microsporea: Encephalitozoon cuniculi, E. hellem, E. intestinalis, Enterocytozoon bieneusi, Nosema ocularum, N. corneum, Brachiola connori, B. vesicularum, B. algerae, Microsporidium ceylonensis, M. africanum, Vittaforma corneae, Trachipleistophora hominis, T. anthropophthera, Pleistophora ronneafiei. Pneumocystis cariní Opisthoconta - Microsporidia Encephalitozoon cuniculi Encephalitozoon | SpringerLink A) Longitudinal section of an Encephalitozoon cuniculi spore after... | Download Scientific Diagram Encephalitozoon cuniculi Opisthoconta - Microsporidia Nosema apis Opisthoconta - Fungi Pneumocystis carinii Opportunistic infection Images, Stock Photos & Vectors | Shutterstock Opisthokonta Left: Microfilariae of W. bancrofti in thick blood smear stained with Giemsa. Right: Microfilaria of B. malayi in a thick blood smear, stained with Giemsa. Center: Photograph of a female Aedes aegypti mosquito as she was in the process of obtaining a "blood meal." Laboratory strains of Aedes aegypti can be infected with Brugia. ANd9GcTzXuFcm_o3TN0KcnLQMYQSIqFb7gGRxSG25Mm9RRT8XsFQk40kAA •Kmen: Metazoa •