PF_72_100_grey_tr ubz_cz_black_transparent
PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY
ÚSTAV BOTANIKY A ZOOLOGIE
BIOTECHNOLOGIE
A PRAKTICKÉ VYUŽITÍ ŘAS A HUB
Úvod do biotechnologií • Kultivace sinic, řas a hub
• Sinice a řasy jako doplňky stravy • Výroba biopaliv pomocí sinic a řas
• Genové a metabolické inženýrství sinic a řas
• Jedlé houby a jejich pěstování • Jedovaté houby a otravy
• Léčivé látky hub a využití ve farmacii • Houby v potravinářských technologiích
• Kvasinky jako expresní systém v molekulárních biotechnologiích
• Využití hub v zemědělství, biocontrol agents • Další způsoby využití hub
• Hospodářské škody působené houbami

HOSPODÁŘSKÉ ŠKODY PŮSOBENÉ HOUBAMI
Hospodářské škody mají na svědomí v první řadě parazitické houby napadající organismy (zejména
rostliny) člověkem využívané.
Dalšími "škůdci" jsou pak houby znehodnocující produkty lidské činnosti (typicky druhy dřevokazné
nebo kontaminující potraviny či vědecký materiál).
FYTOPATOGENNÍ HOUBY
Hlavní nebezpečí fytopatogenních hub pro země-dělské kultury tkví v produkci značného množství spor
a rychlém šíření => choroba může zachvátit rostliny na velkém území.
Příkladem budiž hladomor v Irsku 1845–1849 (v menší míře ve Skotsku 1846–1847), kam byl dříve
introdukován brambor, stal se základní složkou výživy, o pár století později za ním "přišla"
Phytophthora infestans (v Andách, kde je původní, s brambory "žije v rovnováze") a likvidace
několika sklizní po sobě byla pro obyvatelstvo katastrofou.
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\ekolhub_skody\00_phytophthora_infestans_sporangia_v_pruduchu.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\ekolhub_skody\01_phytophthora_infestans_list+hliza.jpg
http://www.agroatlas.ru/en/content/diseases/Solani/Solani_Phytophthora_infestans/
http://www.bbc.co.uk
/history/british/victorians/famine_01.shtml

Phytophthora infestans je učebnicovým příkladem patogenní houby, která ve svém domovském areálu
neškodí tolik jako když se dostane do vhodných podmínek tam, kde dosud nerostla a není zde proti ní
rezistence.
Irský hladomor je nejznámější, ve světě však lze najít i další příklady invazního šíření
zavlečených fytopatogenů v kulturách plodin nebo lesních porostech:
• Helminthosporium oryzae (Pleosporales) má na svědomí hladomor v Bengálsku 1942–1943;
• rez Hemileia vastatrix likviduje pěstování kávy v různých zemích, kde není původní (dnes
prakticky po celém světě; pro zajímavost: jde o rez příbuznou rodu Maravalia (viz Využití hub
v zemědělství, proti rostlinným „škůdcům“) a životní cykly obou byly plně poznány až v novém
století);
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\ekolhub_skody\02_helminthosporium_oryzae.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\ekolhub_skody\03_Hemileia_vastatrix.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\ekolhub_skody\04_Hemileia_vastatrix_uredia.jpg
Vlevo Helminthosporium oryzae, uprostřed Hemileia vastatrix, vpravo detail uredií.
http://www.agriculturacanaria.com
/detalleenfermedades.asp?id=89
Foto J. R. Baker,
http://www.apsnet.org/Education/AdvancedPlantPath/Topics/cultivarmixtures/Images/coffeerust.htm

• "chestnut blight", Cryphonectria parasitica zavlečená z Asie do USA v letech 1900–1908
zdecimovala Castanea dentata;
• "dutch elm disease", Ophiostoma novo-ulmi byla zavlečena z Asie do Evropy kolem roku 1910, do USA
zhruba 1928 a druhá vlna nákazy postihla Evropu v 60. letech;
• "sudden oak death", Phytophthora ramorum způsobila rozsáhlé kalamity v Evropě a v USA koncem 90.
let (v tomto případě není zcela jasné, zda šlo o zavlečení patogena nebo
rozšíření autochtonního
druhu);
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\ekolhub_skody\10_hillside_in_Big_Sur_devastated_by_Sudden_Oak_Death
.jpg
• v poslední dekádě druhy rodu Ophiostoma (ve „spolupráci“ s podkorním hmyzem) likvidují borovice
na severozápadě USA a v Kanadě (přispívají k tomu i suchá léta, oslabující stromy, a mírné zimy,
umožňující přežití brouků)
Svahový porost v Big Sur (Kalifornie) proředěný působením Phytophthora ramorum.
Foto David Conneran, http://en.wikipedia.org/wiki/Image:IMG_0223.JPG

V Evropě je aktuálně je největší „metlou“ invazně se šířící houba, způsobující nekrózy jasanů
(odumírání listů, poté nekrózy na řapících, následně i na větvích) – Hymenoscyphus fraxineus
(anamorfa Chalara fraxinea). Nyní je předmětem intenzivních studií
– proč se původně saprotrofní a endofyticky žijící houba (v Evropě je známá od 19. století) stala
od 90. let vážným patogenem, způsobujícím odumírání stromů (možné genetické změny, teleomorfní druh
byl teprve nedávno odlišen od Hymenoscyphus albidus, nebo souběh se stresovým vlivem zhoršení
prostředí, případně spolupůsobení jiných organismů na oslabení stromů?);
– jakým způsobem zabránit šíření tam, kde to ještě má cenu (odstraňování napadených stromů před
opadem listů, na kterých se po opadu vyvíjí teleomorfa, přísná kontrola dovozu pěstebního materiálu
z jiných oblastí).
http://atlasposkozeni.mendelu.cz
/atlas/436-nekroza_jasanu.html
dřevina se snaží regenerovat tvorbou druhotných výhonů

Významnými patogeny zemědělských plodin ve světě jsou v současné době vřeckaté houby z rodu
Fusarium (Hypocreales), představující hrozbu pro kultury obilnin – v Evropě F. culmorum, F.
avenaceum (teleomorfa Gibberella avenacea) a F. poae, ve východní Asii F. asiaticum a F.
graminearum (teleomorfa Gibberella
Převzato z: Rayko Becher, Thomes Miedaner, Stefan G. R. Wirsel: Biology, diversity, and management
of FHB-causing Fusarium species in small-grain cereals. In: F. Kempken (ed.): The Mycota XI.
Agricultural applications (2nd ed., Springer, Berlin, Heidelberg, 2013), pp. 199–241.
zeae), tento druh je též nejvýznamnějším patogenem v Severní Americe, zatímco F. pseudograminearum
(teleomorfa G. coronicola) je považováno za původce fusariózy v Austrálii. Vedle ekonomických ztrát
(snížení výnosů napadených plodin) představují tyto houby pro člověka vážné zdravotní riziko díky
produkci trichothe-cenů (viz Jedovaté houby, toxiny mikroskopických hub) a v posledních dvou
dekádách jsou jejich nákazy
potenciální hrozbou v celosvětovém měřítku. Výhodou je, že rezistentní kultivary mají obvykle
rezistenci proti různým druhům fusarií.

Dalšími významnými patogeny jsou druhy rodu Phoma (teleomorfní rody Leptosphaeria, Didymella,
Pleospora, řád Pleosporales) coby parazité obilnin, pícnin, řepy, citrusů, rajčat … P. glomerata
může být i oportunní patogen člověka. Hospodářsky nejvýznamnějším patogenem z tohoto rodu je Phoma
lingam (teleomorfy Leptosphaeria maculans a L. biglobosa, paraziti brukvovitých) v kulturách řepky.
Převzato z: Rayko Becher, Thomes Miedaner, Stefan G. R. Wirsel: Biology, diversity, and management
of FHB-causing Fusarium species in small-grain cereals. In: F. Kempken (ed.): The Mycota XI.
Agricultural applications (2nd ed., Springer, Berlin, Heidelberg, 2013), pp. 199–241.

Množství patogenů plodin najdeme mezi biotrofními parazity (už jen příklady):
• Ustilaginales (prašné sněti): druhy rodu Ustilago prakticky na všech obilninách (pšenice, ječmen,
rýže, kukuřice aj.);
• Tilletiales a Entylomatales (mazlavé sněti): druhy rodu Tilletia též na obilninách (pšenice, žito
aj.);
• Pucciniales (rzi): do třetice na obilninách druhy rodu Puccinia (nejzávažnější nákazu působí
Puccinia graminis f. sp. tritici), ale rzi infikují v rámci svého životního cyklu též pícniny
(druhy rodu Uromyces), ovocné dřeviny (Tranzschelia na slivoních, Gymnosporangium na hrušních,
Cronartium na rybízu a angreštu) a další;
• Erysiphales (padlí): Uncinula na révě, Sphaerotheca na angreštu, Podosphaera na ovocných
stromech;
• Peronosporales („nepravá padlí“): druhy rodu Plasmopara na révě a rybízu, Peronospora na
brukvovitých, tabáku, cibuli, Pseudoperonospora na chmelu.

Široké zastoupení mají paraziti ve skupině Chytridiomycota s. l. (dnes několik vývojových linií,
klasifikovaných jako samostatná oddělení), které napadají pěstované rostliny i řasy v
akvakulturách:
• Olpidium brassicae (dnes v systému mimo chytridie) likviduje mladé rostliny brukvovitých, může
být i vektorem virů;
• Synchytrium endobioticum (Chytridiales), původce rakoviny brambor; používají se proti němu
fungicidy, inhibující uvolňování zoospor, ale sporangia mohou vytrvat v půdě v životaschopném stavu
až 20 let (význam karanténních opatření, dlouhodobý zákaz opětovného pěstování brambor na zasaženém
poli);
• Rhizophydium graminis (Rhizophydiales), parazit na kořenech obilovin (i jiných rostlin); nepůsobí
vážné poškození, ale jeho sporangia též vytrvávají dlouho v půdě, až 9 let;
• Chytridium polysiphoniae (Chytridiales) výrazně snižuje produktivitu hnědých řas, napadá též
ruduchy (asi značná genetická diverzita, dost možná že nejde o jeden druh) => ohrožení mořských
akvakultur;
• Paraphysoderma sedebokenense (Blastocladiales) je obligátním parazitem Haematococcus pluvialis,
řasy obsahující astaxanthin, antioxidant a barvivo využívané v kosmetice.

Kromě samotného parazitismu (vedoucího k likvidaci napadených jedinců a v důsledku pak celých
lesních porostů nebo kultur zemědělských plodin) mohou být patogenní houby nebezpečné i produkcí
toxinů, jimiž působí na své hostitele.
• Příklady mohou být parazité kukuřice, Cochliobolus carbonum produkuje HC-toxin, virulentní rasy
C. heterostrophus tvoří T-toxiny; příbuzný nekrotrof na ovsu Cochliobolus victoriae produkuje
viktorin. (Ve 40. letech došlo k masivnímu rozšíření tohoto patogena v souvislosti s rozšířením
pěstování kultivarů vypěstovaných z odrůdy Viktoria, odolné proti Puccinia coronata.)
R. D. Johnson, Y. Akagi, D. J. Fleetwood, D. M. Gardiner, M. Kodama, C. A. Young, C. R. Voisey:
Fungal toxins of agricultural importance. In: F. Kempken (ed.): The Mycota XI. Agricultural
applications (2nd ed., Springer Verlag, Berlin, Heidelberg, 2013), pp. 75–113.

• Alternaria alternata je běžným saprotrofem, ale určité patotypy tohoto druhu napadají jabloně –
některé odrůdy jsou náchylné k působení AM-toxinů, jež vede k odumírání a předčasnému opadu listů
napadených rostlin. Jiné patotypy tohoto druhu napadají rajčata spolu s Fusarium moniliforme (= F.
verticillioides, anamorfa od Gibberella fujikuroi) – jejich působení je spojeno s produkcí
AAL-toxinů a fumonisinů (viz mykotoxiny). Z Japonska jsou známy patotypy napadající hrušně
(AK-toxin), jahodníky (AF-toxin) a mandarinky (ACT-toxin).
• Druhy rodu Cercospora produkují cercosporiny, fotoaktivní sloučeniny; na světle dochází ke vzniku
reaktivních forem kyslíku (O2–, 1O2) => oxidace různých sloučenin, důsledkem je zejména poškození
DNA a lipidů v membránách (relativně rychlé, během minut po osvětlení).
• Leptosphaeria maculata (anamorfa Phoma lingam, viz výše) si ve své nekrotrofní fázi kromě
exoenzymů pomáhá produkcí sirodesminů => inhibice syntézy RNA => kolaps pletiv (parazit se zprvu
rozrůstá v pletivech jako biotrof, v této fázi je sekrece toxinů zřejmě regulována).
• U nekrotrofních parazitů pšenice (Pyrenophora tritici-repentis, Stagonospora nodorum) je popsána
produkce látek označovaných „nekrotrofní efektory“, které spouštějí proces programované smrti buněk
(ToxA, ToxB, SnTox1, SnTox2, SnTox3, SnTox4).

Houbové choroby představují značný hospodářský problém po celém světě, ve vyspělých státech jsou
jimi způsobené ztráty odhadovány na 6–10 % celkové produkce.
Přirozeně jsou ovšem plodiny odolné proti svým "domácím" patogenům (jinak by tu už nebyly :o) –
houbové epidemie jsou hlavně důsledkem špatného hospodaření (vedoucího ke změně podmínek prostředí
– obsahu látek v půdě, pH apod. => oslabení rostlin), pěstování plodin mimo jejich přirozený areál
nebo introdukce cizokrajných patogenů.
Značným problémem je v tomto případě skutečnost, že porosty plodin obvykle představují geneticky
uniformní monokultury stejného věku (pole, plantáže, lesní porosty) – podaří-li se patogenovi
překonat obranné mechanismy hostitele (může se zde uplatnit například pozitivní selekce:
u některých jedinců patogena dojde ke změně v genotypu => rostlina včas nerozpozná infekci), snadno
zachvátí celou kulturu.

K hromadné nákaze dochází za příznivé souhry okolností na straně patogena, hostitele a prostředí
(viz infekční proces v přednášce Ekologie hub).
Vzhledem k patogenům jsou účinné zejména preventivní metody pro zamezení vzniku nákazy – jde o
karanténní opatření, jež mají za cíl "nepustit" patogena do oblasti, dovoz rostlinného materiálu z
"čistých" oblastí, kontrolu osiva, ošetření způsoby likvidujícími inokulum. Nerespektování
karantény bývá hlavní příčinou kalamitních epidemií.
Na straně hostitele jde o šlechtění rezistentních odrůd nebo aplikaci fungicidů.
Ovlivněním prostředí může být změna poměrů, kterou "snese" pěstovaná plodina, ale vytvoří
nevyhovující podmínky pro patogeny – například odvodnění eliminuje houby šířící se půdní vodou.

Metody eliminace infekce předem nebo v počátečním stadiu (ideální je kombinace různých metod,
stejně tak i pro potlačení již propuknuvší nákazy):
• pěstování rezistentních variet, kultivarů, populací;
• šlechtění rostlin na rezistenci proti houbám, přenos genů pro rezistenci z příbuzných druhů;
Vývoj možností, jak získat rezistentní rostliny, jde ruku v ruce s poznáním genů odpovědných za
virulenci patogenů.
Diana Fernandez, Pedro Talhinhas, Sébastien Duplessis:
Rust fungi: Achievements and future challenges on genomics and host-parasite interactions.
In: F. Kempken (ed.): The Mycota XI. Agricultural applications (2nd ed., Springer Verlag, Berlin,
Heidelberg, 2013), pp. 315–341.

• selekce rostlinného materiálu, setí prověřeného osiva;
• využití nepatogenních kmenů k vyvolání získané imunity proti konkrétním druhům patogenů;
• preventivní aplikace fungicidů, které jsou rozprašovány na povrch rostlin nebo jsou jimi ošetřena
semena; některé působí specificky na určitou skupinu hub, jiné mají "široký záběr" a působí proti
různým houbám (např. fungicidy obsahující CuSO4), ale na druhou stranu je nevýhodou, když sirné
nebo měďnaté preparáty při splachu do půdy zasáhnou i řadu jiných organismů včetně přirozených
antagonistů patogenních druhů;
– fungicidy působící povrchově zabraňují vstupu patogena do rostlinného těla (označované jako
protektivní, jsou účinné proti patogenům působícím na povrchu, omezená bývá jejich účinnost uvnitř
pletiv), jiné mohou být rostlinou absorbovány a transportovány do dalších pletiv (systémové
fungicidy);
• likvidace rostlinných zbytků – zakopání nebo zaorání může eliminovat patogeny (rychlejší
mikrobiální rozklad pletiv hostitele => snížení šance patogena na přežití do další sezóny), ale
některé organismy mohou přežít i hlouběji v půdě, spolehlivější je spálení (i když záleží na
intenzitě ohně a má i své zápory jako ztrátu živin, narušení povrchu půdy);
• eliminace živých rostlin přímo napadených nebo i nositelů nákazy (například mezihostitelů v
případě rzí);

• "rotace" plodin – střídavé pěstování různých plodin na dané ploše, opětné pěstování té původní až
zase po delší době, kterou někteří patogeni nepřežijí (tento přístup je neúčinný pro patogeny
schopné dlouhého přežívání v dormant-ních stadiích); v případě méně specifických patogenů je třeba
se vyhnout pěstování potenciálních hostitelů téhož patogena (např. v případě fusarióz pšenice po
kukuřici, ale i po sóje);
• dostatečně velké vzdálenosti mezi kulturami téže plodiny (kam už nedolétne dostatečné množství
spor pro úspěšnou infekci);
• setí "na řídko" (čím hustší porost, tím snadnější a tím i rychlejší šíření infekce) nebo
smíšených porostů (různé plodiny pohromadě, též větší vzdálenosti a navíc i "překážející" rostliny
mezi jedinci téhož druhu => propagule patogena se hůře dostanou na „tu svou“);
• možnou "taktikou" je i vysetí náchylné plodiny na ploše, o které je předem známo, že je
infikována patogenem => dojde k nákaze => předčasná sklizeň a likvidace napadených rostlin před
uzavřením životního cyklu patogena => snížení počtu infekčních propagulí v daném místě.

Potlačení již existující nákazy je obtížnější, ale v případě, že infekce již propukla ve větší
míře, je potřebné ji zastavit nebo aspoň zpomalit postup šíření. I zde jsou různé možnosti:
• růst a šíření patogena může být inhibováno změnou mikroklimatických podmínek (teplota, vlhkost,
ozáření) – dobře se aplikuje ve sklenících, na polích je to samozřejmě obtížnější a omezeně
použitelné;
• likvidace nakažených plodin (může zamezit šíření v případě menší, prostorově omezené nákazy;
naopak likvidace všech porostů ze širokého okolí, pokud se již nákaza rozšířila, je těžko
proveditelná, nehledě na to, že propagule patogena již mohou být rozptýleny v půdě anebo ve vodě);
– obdobně i pletí coby způsob eliminace jednotlivých napadených rostlin je použitelné jen v plošně
omezených porostech, ne na širých lánech;
• aplikace chemických přípravků, fungicidů (v této fázi účinné spíše systémové fungicidy, viz výše;
rozhoduje vhodný výběr a rychlost jejich aplikace);
• omezeně jsou využívána antibiotika (např. cyklohexamin proti peronosporám a rzím), nevýhodou je
schopnost patogenů vyvinout rezistentní formy;

• "biologický boj" představuje využití organismů (bakterií nebo jiných hub), které likvidují
patogeny kompetiční cestou (vytlačí je z životního prostoru, ochudí o zdroje živin) nebo
prostřednictvím sekundárních metabolitů s antibiotickými účinky; i zde je riziko, že dobré výsledky
v laboratorních nebo skleníkových kulturách nebudou tak dobré při nasazení antagonistů na polích;
– další možností je využití fungivorních bezobratlých;
– též využití mykoparazitů (zde vlastně jde o houbové hyperparazity) proti odpočívajícím stadiím
patogenů (Chytridiomycota napadající oospory druhů z odd. Oomycota, imperfektní houby napadající
sklerocia) => problémem je v takovém případě zanesení nového organismu do ekosystému nebo zvýšení
zastoupení stávajícího – možné narušení rovnováhy;
• naopak lze využít specifické houbové parazity proti plevelům (označované jako mykoherbicidy, viz
Využití hub v zemědělství).
Výhody "biologického boje" oproti "chemickému": v menší míře zasahuje jiné organismy než cílové,
méně snadno se u patogena vyvine rezistence => lze předpokládat, že v dohledné době se podíl
"biologického boje" výrazně zvýší.

Různé způsoby ošetřování porostů a dodávání živin mohou hrát kladnou i zápornou úlohu:
• zaplavení (např. rýžových polí) nebo zavlažení půdy může eliminovat některé patogeny, ale s vodou
zase "přitečou" inokula jiných, vodou šířených; zalévání kultur (postřik shora) prodlužuje dobu
zvlhčení listů, což také může být "voda na mlýn" patogenních hub;
• hnojení a dodávky živin podporují růst (a tím i sílu a zdraví populace) rostlin, ale mohou
podpořit i rozvoj patogenů – hlavní potřebné prvky jsou dusík (dusičná hnojiva podporují
vegetativní růst a tím i zkracují dobu dozrávání – v této fázi jsou rostliny náchylnější k
infekci), fosfor (různý efekt na různé rostliny i patogeny – některým pomůže, jiné potlačí),
draslík (převážně eliminuje rozvoj patogenů) a vápník (nezbytný prvek pro budování buněčných stěn,
potřebný tedy k obrannému zesílení stěn buněk; větší množství vápníku také zvyšuje pH půdy, což
může likvidovat acidofilní houby).

Jsou určité možnosti, jak předpovědět možnost vzniku epidemie (někteří autoři preferují pro choroby
rostlin výraz epifytocie) na základě průběhu počasí, stanovištních faktorů a znalosti biologie
konkrétních druhů. Analýza významných faktorů může dodat data pro počítačové modelování situace =>
vyhodnocení rizika propuknutí nákazy ve větším rozsahu => v dnešní době snadné informování
pěstitelů prostřednictvím sdělovacích prostředků anebo internetu.
Zdrojovými daty bývají klimatické údaje (včetně mikroklimatických, teploty v porostu nebo vlhkosti
na povrchu listů), množství infekčních částic v prostředí (to je dobrý údaj u chorob, které se
rozšíří postupně za stabilně dobrých podmínek; slabší výpovědní hodnotu má okamžité množství
inokula u chorob, které se za příhodných podmínek rozšíří "bleskově"), u půdních hub podmínky
v půdě, u hub přenášených živočichy přítomnost a množství přenašečů. U některých patogenů s delším
vývojem může pomoci objevení prvních symptomů (=> následně vhodný zásah, např. aplikace fungicidů,
které ještě mohou zarazit rozvoj houby).
Někde je využíváno pěstování náchylných kultivarů na sledovaných plochách – propuknutí nákazy zde
poskytne varování na možnost následného zasažení okolních porostů.

POŠKOZENÍ PLODIN A POTRAVIN, HNILOBY A PLESNIVĚNÍ
Kromě biotrofních a nekrotrofních parazitů zemědělských plodin způsobují značné škody i houby
způsobující hniloby sklizeného rostlinného materiálu. Ty mohou způsobovat houby již přítomné na
rostlinách (jako parazité nebo endofyté) nebo oportunní houby, napadající zejména plody v případě
mechanického poškození.
Příkladem první skupiny je Colletotrichum gloeosporioides (teleomorfa Glomerella cingulata),
hemibiotrof napadající zprvu živé buňky, který posléze začne tvořit enzymy degradující buněčnou
stěnu a sekundární metabolity způsobující smrt buněk => dochází ke tvorbě lezí v napadeném pletivu.
colletotrichum-avocado_fig-2-1
Jan Dirkstenhuis, Jos Houbraken, Robert A. Samson: Fungal spoilage of crops and food.
In: Frank Kempken (ed.): The Mycota XI. Agricultural applications (2nd ed., Springer Verlag,
Berlin, Heidelberg, 2013), pp. 35–56.

Druhou skupinu tvoří nekrotrofní parazité – množství plodů napadá Botrytis cinerea; kromě u hub
běžných enzymů na rozklad sacharidů má ve výbavě i lipázy (=> schopnost překonat i kutikulu) a
enzymy na rozklad pektinů (endopolygalakturonázy); mimoto v napadeném pletivu vytváří kyselinu
šťavelovou => destabilizace pektinové sítě (vyvázáním vápníku), stimulace rozkladu buněčných stěn.
05_sclerotinia_sclerotiorum_on_lettuce
Dalšími významnými nekrotrofy, jež působí hniloby sklizených plodů (napadají stovky druhů rostlin
po celém světě), jsou druhy rodů Sclerotinia a Monilinia (anamorfy v rodu Monilia).
07_botrytis_cinerea+trichothecium_roseum=horka_hniloba
Vpravo Botrytis cinerea (tmavší plíseň),
vlevo oportunní saprotrof Trichothecium roseum (světlejší plíseň).

09_rhizopus_stolonifer_na_broskvich
Vlevo Penicillium italicum a P. digitatum, vpravo Rhizopus stolonifer.
Foto vpravo Dr. Alan R. Biggs, West Virginia University;
http://www.caf.wvu.edu/kearneysville/disease_descriptions
/disease_images/viskeypfr.html
http://www.uoguelph.ca/~gbarron/MISCELLANEOUS/penicill.htm
penicillium-italicum+digitatum
Oportunní houby jsou saprotrofové, kteří potřebují „vstupní bránu“ do pletiva – typicky nějakou
ránu, proto je důležité opatrné zacházení s plody během sklizně, transportu a skladování. Hniloby
natlučených plodů způsobují běžně např. druhy rodu Penicillium (P. italicum, P. digitatum, P.
expansum), Aspergillus niger, Alter-naria alternata, Fusarium oxysporum, Trichoderma viride,
kvasinka Dipodascus geotrichum (= Geotrichum candidum) nebo spájivá houba Rhizopus stolonifer.
Jan Dirkstenhuis, Jos Houbraken, Robert A. Samson: Fungal spoilage of crops and food.
In: Frank Kempken (ed.): The Mycota XI. Agricultural applications (2nd ed., Springer Verlag,
Berlin, Heidelberg, 2013), pp. 35–56.

fungal-species-on-crops_tab-2-1
Jan Dirkstenhuis, Jos Houbraken, Robert A. Samson: Fungal spoilage of crops and food.
In: Frank Kempken (ed.): The Mycota XI. Agricultural applications (2nd ed., Springer Verlag,
Berlin, Heidelberg, 2013), pp. 35–56.

Potraviny jsou pro houby ideálním substrátem a zdrojem dostupných živin. Do potravin se houby mohou
dostat během výrobního procesu (kontaminací základních složek nebo přísad) a následného skladování
v obchodech i v domácnostech – konidií je ve vzduchu všude dost.
Nejvíce jde o kontaminaci houbami z řádu Eurotiales – Paecilomyces, Aspergillus (nejčastější plísně
v tropech), Penicillium (dominují v mírných pásech).
Některé druhy se vyskytují opakovaně v určitých provozech – například Penicillium roqueforti při
pečení žitného chleba, Fusarium oxysporum nebo Dipodascus geotrichum v mlékárnách.
Pro zamezení kontaminace jsou aplikovány různé způsoby konzervace, jako přidání solí, cukrů (vyšší
koncentrace) či konzervačních činidel, vysušení, chlazení, balení v ochranné atmosféře, ...

Přidání solí či cukrů pro zvýšení osmolarity je jedním z nejběžnějších konzervačních postupů.
Některé houby jsou ale schopné žít v prostředí s vysokým osmotickým tlakem a kolonizovat i takto
ošetřené potraviny – kvasinky Debaryomyces hansenii (původně mořský druh, zjištěný též v půdě nebo
mraveništích, akumuluje sodík v buňkách, je tedy vyloženě halofilní) a extrémně osmotolerantní
Zygosaccharomyces rouxii a Z. bailii (tento druh má též vysokou toleranci ke kyselině sorbové a
benzoové, viz dále) kolonizují omáčky, kečupy, ovocné šťávy i bublinkové limonády. Fungování
metabolismu buňky (potřebných enzymů) při vysokém obsahu solí jim umožňuje tvorba glycerolu,
mannitolu nebo trehalózy v buňkách, růst při vysokém obsahu cukrů pak schopnost rychlé fermentace
cukrů a transportu monosacharidů (fruktofilní Z. rouxii).
Mírně osmotolerantní je i častý kontaminant mléčných výrobků, ovoce a zeleniny Dipodascus
geotrichum (v jehož buňkách se akumuluje arabitol a mannitol). Halofilní a osmofilní houby jsou
v principu též xerofilní (viz následující odstavec).

Jiné houby snášejí extrémně nízké hodnoty vodní aktivity (odpovídá relativní vlhkosti, viz Houby a
faktory prostředí v přednášce Ekologie hub) – Aspergillus montevidensis (druh tradičně známý pod
jménem Eurotium amstelodami) se vyskytuje v kukuřičných silech, Aspergillus penicillioides
znehodnocuje obilí v sýpkách, Wallemia sebi může být na sušených fících, datlích, müsli tyčinkách
nebo čokoládě, a nejvíce xerotolerantní Xeromyces bisporus byl zjištěn na čistém marcipánu.
Rostou-li xerofilní houby při vyšších teplotách, uplatňují se v jejich buňkách rozpustné látky
s kosmotropickou aktivitou [stabilizují makromolekulární interakce – např. (NH4)2SO4, sacharóza],
při nízkých teplotách se naopak uplatní látky s chaotropickou aktivitou (oslabují tyto interakce,
rozrušují buněčné struktury, když „zamrzají“ – glycerol, MgCl2, fruktóza) – zde je spojitost mezi
xerofilními a termo-/psychrofilními houbami.
Sorban draselný, běžné konzervační činidlo, jsou schopné degradovat Penicillium roqueforti nebo
Paecilomyces variotii – tyto houby mohou růst třeba i na margarínech s obsahem kyseliny sorbové,
benzoové a propionové. Pro konzervaci sýrů a uzenin je recentně používán natamycin, který účinně
inhibuje klíčení konidií již při velmi malých koncentracích (µM).

Byssochlamys nivea, B. spectabilis, Talaromyces flavus, T. macrosporus, Neosartorya fischeri nebo
N. hiratsukae (tyto dva druhy dnes vřazeny pod Aspergillus) jsou termotolerantní houby, jejichž
askospory přežívají teploty kolem 85 °C po dobu delší než je běžně aplikována při pasterizaci (až
100 minut u T. macrosporus). Askospory běžných druhů Eurotiales přežívají teplotu kolem 70 °C.
Termotoleranci spor umožňuje vysoká koncentrace trehalózy a nízký obsah vody v buňce => extrémně
vysoká viskozita cytoplazmy => ta se dostane
heat-resistant-fungi_fig-2-3
až do „skelného stavu (glassy state)“. V těchto případech funguje exogenní dormance (za normálních
podmínek je inhibován metabolismus, což může souviset s „glassy state“), kterou naruší vysoká
teplota a pasterizace tak může být vlastně stimulem ke klíčení těchto hub.
Jan Dirkstenhuis, Jos Houbraken, Robert A. Samson: Fungal spoilage of crops and food.
In: Frank Kempken (ed.): The Mycota XI. Agricultural applications (2nd ed., Springer Verlag,
Berlin, Heidelberg, 2013), pp. 35–56.

Odolnost askospor k vyšším teplotám roste při vyšší koncentraci cukrů v médiu nebo substrátu;
naopak se snižuje s obsahem organických kyselin (přirozeně přítomných v ovoci nebo použitých jako
konzervační činidlo, viz výše), ale pouze při nízkém pH.
Na druhou stranu ani v lednicích nejsou potraviny v bezpečí před psychrotolerantními druhy, zejména
z rodů Alternaria, Cladosporium, Fusarium a Penicillium.
V moderních provozech je uplatňováno skladování a balení v řízené atmosféře (málo kyslíku, vysoký
obsah CO2) – v těchto podmínkách se dokáží vyvíjet Saccharomycopsis fibuligera a Hyphopichia
burtonii, rostoucí např. na baleném chlebu.
Jak vidno z výše uvedeného přehledu, ani aplikace různých ochranných opatření nemusí úplně zabránit
kontaminaci potravin. Neznamená to však, že by nám nutně muselo vše plesnivět – spory uvedených
extremofilů taky nejsou všude a případná kombinace ochranných opatření může ještě snížit jejich
šance na úspěšné vyklíčení. Spory většiny hub obvykle klíčí a mycelium se dále rozrůstá (nebo buňky
kvasinek dělí) při víceméně optimálních podmínkách, dostatku živin a hlavně vody => zjednodušeně
řečeno:
Nechceme-li, aby nám něco zplesnivělo, snažme se jim ty optimální podmínky nenabízet a pokud přece
jen něco vyklíčí, tak ať nedostane možnost se pořádně rozrůst (řečeno obchodní mluvou: doporučená
doba spotřeby).

DŘEVOKAZNÉ HOUBY
Největší škody v lesních kulturách způsobují primární parazité:
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\ekolhub_skody\13_heterobasidion-annosum.jpg
Foto Martina Vašutová,
http://botany.upol.cz/atlasy/system/image.php?filename=basidiomycetes%2Fhomobasidiomycetes%2Fpolypo
rales%2Fheterobasidion-annosum1.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\ekolhub_skody\14_vaclavka-smrkova.jpg
Foto Jaroslav Malý, http://www.naturfoto.cz/vaclavka-smrkova-fotografie-11505.html
• Heterobasidion annosum (resp. dnes komplex několika druhů, pro zjednodušení je zde uváděn jako
jeden) je "metlou" především jehličnatých porostů, zejména smrkových kultur v nižších polohách.
Zásadní pro napadení dřeviny je oslabení způsobené stresem z nedostatku vody, když při delším suchu
klesne hladina vody v půdě a kořenový systém se ocitne "na suchu" (důsledkem je i pokles
koncentrace fungistatických látek v pletivech). Vyhnití kořenového systému a spodní části kmene má
za následek vyvracení stromů.
• Obdobně zhoubně mohou působit václavky (Armillaria spp., na snímku Armillaria ostoyae),
jejichž působení je omezeno na kořeny a bazální část kmene; nákaza může být navenek zřejmá
"nenormál-ním" rozšířením spodku kmene (kuželovitá báze), kterým dřevina kompenzuje hnilobu
jádrového dřeva.

Sekundární parazité (Stereum spp., Phaeolus schweinitziii aj.) se uplatňují při poranění borky a
vniknutí infekce do dřeva. Na případech poranění se vedle přiroze-ných příčin (odlomení větví,
mrazové trhliny, pohyb kamenů v suťovém svahu) výrazně podílí i člověk (poškození soused-ních kmenů
při těžbě) a ohryz lesní zvěří (mnohde přemnoženou nad únosný stav).
Napadení lesních dřevin způsobují hlavně stopkovýtrusné houby, především z řádu Polyporales (i když
dnes již "choroše" patří do různých řádů), v menší míře vřeckaté, zejména stromatické pyrenomycety
(především Xylariales).
15_hnedak_schweinitzuv
Foto Pantáta, http://www.damyko.info/ForumA/viewtopic.php?t=174
16_spalenka_skorepata
Foto Martina Vašutová,
http://botany.upol.cz/atlasy/system/image.php?filename=ascomycetes%2Fxylariales%2Fhouby_0071.jpg&wi
dth=350&height=263&latin=Ustulina%20deusta&czech=Spálenka%20skořepatá&descr=syn.%20Kretzschmaria%20
deusta
Nahoře hnědák Schweinitzův (Phaeolus schweinitzii), dole spálenka skořepatá (Kretzschmaria =
Ustulina deusta).

Značné nebezpečí představují houbami napadené dřeviny v zástavbě měst a vesnic, kde pád větve či
celého stromu může ohrozit obyvatele. Teoreticky by se dalo mluvit o vhodnosti vysazovat i v obcích
původní druhy dřevin, ale proti nim v některých případech mohou mluvit změněné podmínky – suchá
(obvykle oddrenážovaná) a udusaná půda (nedostatek kyslíku, voda po ní přeteče a nevsakuje se) je
spíše vhodná pro xerotolerantní druhy. V blízkosti komunikací navíc otřesy ztěžují či znemožňují
napojení mykorhizního mycelia.
Nebezpečná situace nastává s vniknutím houby do dřeva a následným rozvojem hniloby ve dřevě. Ačkoli
na první pohled zřetelnější bývá obvykle bílá hniloba (s víceméně rovnocenným rozkladem
strukturních složek dřeva), větší riziko představuje hnědá hniloba působená celulózovorními houbami
– zaměření pouze na celulózu znamená
(až tisícinásobně!) vyšší aktivitu
celuláz a úplný rozklad celulózy
má za následek výrazné zhoršení
biomechanických vlastností,
zejména pevnosti dřeva.
dub_hneda-hniloba_20181104_135300 dub_hneda-hniloba_20181104_135331
Oslabení kmene hnědou hnilobou má za následek zlomení navenek zdravého stromu za silného větru.

Houba nejsnáze proniká v místech porušené borky a obnaženého dřeva. Důležité pro zamezení nákazy je
provádět správně ořez větví (vždy až na větvi, ponechat klidně určitý pahýl, ale nikdy neřezat do
výběžku kmene). Přirozené praskliny vznikají hlavně v místech větvení typu "V", tedy mezi dvěma či
více rovnocennými kmeny (tedy ne odbočování větví) – setkáme se s ním v případě "dvojáků", dřevin
seřezaných "na hlavu" a následně přerůstajících nebo starých pařezů, kde z kořenových výmladků
vyroste vícekmenný strom.
Přítomnost hniloby v kmeni lze někdy rozpoznat netypickým rozšířením kmene – je-li hniloba uvnitř,
zaměřuje se houba hlavně na jádrové dřevo a dřevina to kompenzuje zvýšeným růstem po obvodu, snaží
se hnilobě "urůst" (viz výše u václavek); též některé dřeviny vytvoří tmavou bariéru kolem
napadeného dřeva (což se ale pozná až na průřezu). Markantní známkou rozsáhlého působení houby je
(pokud se objeví) tvorba většího množství plodnic a zejména na více místech; naopak to ovšem platit
nemusí, málo plodnic zdaleka nemusí znamenat malou nákazu.
Skryté nebezpečí mohou představovat kořenové hniloby, které nemusí být navenek vůbec viditelné, ale
narušení kořenového systému ovlivní jeho ukotvovací funkci. Příčinou může být napadení například
václavkou (nemusí se navenek tvořit plodnice, jen rhizomorfy pod kůrou) nebo spálenkou (neradno
zasypávat zeminou i kořenové náběhy, to má Kretzschmaria ráda). …

… Takto napadený strom může být rozpoznán v případě nekompenzovaného náklonu, kdy je kmen šikmý v
celé výšce (prozrazuje to naklánění stromu až v dospělém věku, zatímco zdravý strom, byť šikmo
vyrostší, by kmen následně napřímil).
Co je důležité pro eliminaci rizika ohrožení v případě dřevin v parcích nebo na ulicích?
• základní zásada: prevence na prvním místě;
• již od výsadby zajistit dřevině podmínky, aby byla v dobré kondici (zejména dostatek vody);
• pokud možno zamezit mechanickému poškození;
• při řezu chránit hraniční zóny (mezi kmenem a větví);
• v případě ošetření řezné plochy tak učinit ihned a nevytvořit na řezu "skleník" nepropustným
pokryvem;
• eliminovat podmínky vhodné pro houby (vnikání vlhkosti do dřeva);
• průběžně monitorovat stav dřeviny – zjevné oslabení značí problém;
• sledovat, zda se na povrchu neobjevují plodnice – podle druhu houby lze určit druh hniloby, která
je uvnitř;

• po vyhodnocení rizik případně rozhodnout o skácení dřeviny – záleží na:
– druhu hniloby (jak již bylo řečeno, hnědá/červená je nebezpečnější);
– stavu dřeviny (pevnost dřeva, rozsah poškození);
– druhu dřeviny, v případě cenného druhu se vyplatí i nákladné testy (tahové zkoušky apod.),
ošetření nebo zpevnění (celkové náklady dosahují desítek tisíc);
– ohrožený prostor v případě pádu (zda hrozí zásah stavby nebo místa pohybu osob);
• v případě nízkého rizika lze doporučit ponechání dřeviny (má na stanovišti svůj ekologický
význam).

Rozklad opracovaného dřeva (nábytek, stěny a podlahy budov) způsobují zejména Serpula lacrymans
(dřevomorka domácí) a Coniophora puteana (popraška sklepní). Tyto druhy způsobují hnědou hnilobu,
jež vede k rozložení celulózy až na CO2 a H2O (=> tím dochází ke zvlhčení i suchého dřeva, což
zpětně vyhovuje houbám), ve dřevě lze často nalézt jejich syrocia.
Zatímco poprašku spíš
najdeme venku nebo
v chladných prostorách
(má širokou teplotní
toleranci 3-40 °C), dřevo-
morka domácí je typicky
interiérovou houbou.
Ideální podmínky
pro napadení dřeva
v interiérech jsou pokojová teplota (optimum má při 22 °C, mimo 13-26 °C se růst zastavuje),
dostatečná vzdušná vlhkost (v počáteční fázi i vlhké dřevo, později už není podmínkou), dostatek
kyslíku, ideálně kyselé pH. K napadení dřeva může dojít přenosem spor nebo fragmentů mycelia,
zdrojem může být i papír (navlhlé krabice) => houba se rozrůstá v substrátu => na povrchu zpočátku
vatovité mycelium, posléze se vyvinou plodnice. V optimálních podmínkách se rozrůstá rychle (až 1
cm za den) a rhizomorfy překonávají i značné vzdálenosti po jiném než dřevním substrátu (až několik
metrů po podlaze nebo zdech).
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\ekolhub_skody\12_coniophora_puteana.jpg
C:\user\Houba\Škola-www\stazeno\ekolhub_skody\13_coniophora_puteana_rhizomorfy.jpg
Koniofora (popraška) sklepní
nejen tvoří rozlité plodnice na dřevě, ale rozrůstá se i rhizomorfami.
http://www.ib-rauch.de
/holz/pilze/mycel_ks.html

Pro běžnou ochranu před dřevokaznými houbami je lepší vytvoření podmínek nepříznivých pro růst –
omezení přístupu kyslíku, nízká vlhkost, nízká teplota. Ideální prevencí proti napadení je zdravé a
suché dřevo (stabilně pod 18 %), zamezení pronikání vody (vnější izolace staveb, ale i izolace
vodovodu a odtoků) i kondenzace vzdušné vlhkosti (zejména v dlouhodobě uzavřených prostorech).
Vyplatit se může i moření (i když s ohledem na možná zdravotní a ekologická rizika chemických
přípravků, kterých je na trhu spousta) – buď povrchové (méně účinné) nebo máčení dřeva či tlaková
impregnace; v některých státech je povinné preventivní ošetření konstrukčně namáhaných dřevěných
prvků ve stavbách.
V případě nákazy je nejlepším řešením napadené dřevo odstranit a spálit. Lze využít i chemické
přípravky (např. kyselinu benzoovou, slabé kyseliny pronikají do hyf, kde způsobují snížení pH a
smrt buněk), ale jsou omezeně účinné a mnohé toxické. Vyměnit je třeba dřevo kolem zasažených míst
(min. 60 cm), použité nářadí omýt ochrannými přípravky a omítky ošetřit fungicidy. Pokud již byly
vytvořeny plodnice, je nutno počítat s tím, že spory jsou všude...
Serpula lacrymans je prakticky jedinou naší houbou, která je schopná působit tzv. suchou hnilobu –
rozkládat dřevo při minimální vlhkosti. Pro jiné houby je vlhkost suchého dřeva nedostatečná
(čerstvé dřevo mívá 15-18 %, dřevo na stavbách 8-14 %), avšak riziko hrozí ve výrobních procesech,
kde dochází k jeho napařování (výroba nábytku nebo parket); některé houby mohou začít rozkládat
dřevo při 20 %, kolem 30 % pak dochází k výraznému rozkladu.

Další druhy hub, které lze nalézt na opracovaném dřevě (uvedené příklady na dřevě jehličnanů):
- v dolech, sklepech a vlhkých budovách
Fibroporia vaillantii a Tapinella panuoides;
- místa, kam zatéká (stropní trámy, desky
pod půdou) napadají Gloeophyllum abietinum
a Fomitopsis rosea (ten vzácně ve vyšších
polohách);
Vlevo
Gloeophyllum
abietinum,
vpravo
Tapinella
panuoides
Foto Pavol Kešeľák,
http://www.nahuby.sk/obrazok_detail.php?obrazok_id=37745       Foto Jiří Polčák,
http://www.nahuby.sk/obrazok_detail.php?obrazok_id=81843
Fibroporia vaillantii (= Antrodia vaillantii)
Foto R. Matthews, Protectahome Ltd.;
převzato z https://www.flickr.com/photos/100121727@N08/9770512831

- Gloeophyllum sepiarium též v dolech a
budovách, ale zejména na dřevě prohřátém
sluncem (kulatina, mostní konstrukce);
- Neolentinus lepideus nebývá v budovách, ale
na mostech, plotech, sloupech i pražcích.
Posledně zmíněnému (česky houževnatec šupinatý) nevadí ani impregnace na povrchu (ani dehtový
nátěr) a způsobuje neznatelné trhlinky ve dřevě, snižující jeho pevnost. Jako možnost „biologického
boje“ je testováno antagonistické působení hub rodů Scytolidium a Trichoderma (anamorfy Helotiales,
resp. Hypocreales).
Gloeophyllum sepiarium
Foto Pavol Kešeľák, http://www.nahuby.sk/obrazok
_detail.php?obrazok_id=49212
Neolentinus lepideus
Foto vlevo Ladislav Tábi, http://www.nahuby.sk/obrazok
_detail.php?obrazok_id=111356; foto vpravo Jiří Polčák,
http://www.nahuby.sk/obrazok
_detail.php?obrazok_id=205074

ROZKLAD JINÝCH MATERIÁLŮ
Vedle dřevokazných hub se v přírodě i v lidských obydlích setkáme s řadou dalších druhů, které se
podílí na rozkladu celulózních substrátů – a to není zdaleka vše, nejrůznější houby jsou schopné
degradovat široké spektrum organických sloučenin (viz biodegradace a remediace v kapitole Další
způsoby využití hub).
Pokud jde o rozklad materiálů nebo změnu jejich vlastností, která je z pohledu člověka nechtěná,
hovoříme o biodeterioraci.
Substráty pro tyto houby jsou organické i minerální materiály, kovy, sklo nebo plasty. Pár
příkladů:
• rozklad tkanin z přírodních vláken, zejména bavlněných (Chaetomium globosum, Sordariales);
• ve vlhkých podmínkách napadení knih (zejména Aspergillus spp.) i maleb (na olejomalbách časté
Aureobasidium pullulans nebo Cladosporium spp., Dothideomycetes);
• druhy rodu Aspergillus a Penicillium mohou poškozovat i sklo, pokud jsou na jeho povrchu
organické zbytky, na kterých se přiživí (např. z otisků prstů);
• v tropech houby rostou i na silikonových vláknech a izolaci elektrického vedení (Cladosporium
cladosporioides);

Převzato z http://botany.natur.cuni.cz/koukol/ekologiehub/EkoHub_10.ppt
• Hormoconis resinae (= Cladosporium r.) roste i v palivu do letadel => ucpává palivové filtry a
produkuje kyseliny, které korodují nádrže a motory;
• druhům rodu Geotrichum chutná Al-polykarbonátová vrstva kompaktních disků (poprvé objeveno v
Belize, další záznamy z Mexika, Panamy, Hongkongu, …), tak pozor na svá cédéčka! :o)

Značným problémem je výskyt „plísní“ na zdech, a to jak na vnějších stěnách (kde jsou více
vystaveny vnějším vlivům, zejména vysoušení sluncem a prouděním vzduchu, takže se vyskytují spíš
jen v místech, kde pravidelně stéká voda), tak zejména v interiérech domů. K jejich výskytu a
rozrůstání dochází v objektech se zvýšenou vlhkostí, špatnou izolací (když do stěn zatéká zvenku
nebo kolem rozvodů vody) anebo nedostatečným větráním; ke zvlášť intenzivnímu rozvoji dochází ve
vytopených budovách.
Jde o běžné saprotrofní houby, zejména anamorfní Dothideomycetes a Eurotiomycetes (Cladosporium,
Alternaria, Penicillium, Aspergillus), které ohrožují zdraví člověka masivní produkcí konidií =>
vyvolává alergické reakce, v horším případě může dojít i k napadení organismu (až k rozvoji
závažných mykóz vniřních orgánů).
Prevencí je vysušení zdiva a omezení teplotních výkyvů (mohou vést ke srážení vlhkosti). Tradiční
prostředky pro likvidaci již rozvinutých plísní jsou chemické postřiky; recentně je preferován
biologický prostředek (Bio Repel) obsahující Pythium oligandrum – oomycet, který napadá a likviduje
hyfy hub nejen na povrchu, ale dokáže pronikat i do substrátu.

Pozdrav
z podzemí kampusu :o)


HOUBY V LABORATOŘÍCH
"Nevítané" houby mohou být problémem i v laboratorních podmínkách
– zmiňme stručně možnosti zamezení jejich přenosu a růstu:
• mechanické zamezení průniku hub – membránovým filtrem;
• příprava sterilní živné půdy:
– sterilizace v páře při 100 °C (3 dny po půl hodině, doporučeno pro půdy obsahující cukry);
– sterilizace v autoklávu (20 minut při tlaku 1–1,5 atmosféry);
• příprava sterilních nástrojů, kterými odebíráme vzorky, a nádobí, do kterého jsou odebrány:
– sterilizace teplem, laboratorní sklo je doporučeno dát na 2–3 hodiny do sušárny při 160–180 °C
(teoreticky na likvidaci spor hub stačí 90 °C, zatímco na likvidaci bakterií až 120 °C); před
kontaktem s kulturou je záhodno ožehnout nad plamenem hroty nástrojů, hrdla zkumavek i zátky;
– v laboratořích, ale i v potravinářských provozech, je častou formou sterilizace ionizujícím
zářením (např. g), které denaturuje proteiny a DNA, ale jinak nenarušuje chemické složení ani
mechanické vlastnosti látek (oproti auto-klávování nebo propaření); dávka 25 kGy (kiloGray) by měla
stačit k likvidaci i spor a dormantních stádií (ale je znám případ, kdy Melanotus eccentricus
/Agaricales/ ozáření přežil);

• přenos hub mezi kulturami (přeočkování) v uzavřeném prostoru – malých očkovacích boxech nebo
prosklených skříních s otvory pro ruce, které lze dezinfikovat zářením z UV lampy nebo vystříkáním
dezinfekčními prostředky;
• působení chemických látek (působících nespecificky na různé organismy – např. síra a její
sloučeniny – nebo specifické látky působící na metabolismus, funkci plazmatické membrány,
inhibitory mitózy, syntézy DNA, RNA, proteinů, ...).