Historie fotografie
Vítězslav Otruba
Prehistorie příprav na vynález fotografie
• Camera obscura
• Cesta k fotografické chemii
• Světlocitlivé živice
• Stříbrné sloučeniny
• Chromové sloučeniny
• Organické světlocitlivé látky
2017
prof. Otruba
Camera Obscura (tmavá komora)
Abu Ali Alhazen (956 - 1038) z " Basry
- Pozorování zatmění Slunce - kniha o optice
Roger Bacon (1214 - 1294)
- perspektiva ve spise De multiplicatione specierum
Leonardo da Vinci (1452-1519)
- Spis „Codex atlanticus" - spojitosti mezi perspektivou a funkcí oka
Girolamo Cardano (1501 - 1576)
- Použití spojné čočky (dílo „De Subtilitate")
Irf.ílBÍtíl-lli ílliKll^A-Zlroiufil t»L" frVT lili "li ťiJ i- I' >!*!
M .mW,. Bern»
Optical diagram showing light being refracted by a spherical glass container full of water, (from Roger Bacon, De multiplicatione specierum)
2017
prof. Otruba
3
Camera Obscura
Giovanni Babtista della Porta (1538-1615)
ii
i
10. BAPTISTAE
P_ORTÍ NEAPOLITAN NI, MAGIKE  N AT VR ALIS li biu vi or nt r,
IN ^riS V S S C I E NT14-*um Natural:«»/ dtnitU, tf ddicU dĚmonflritntur.
Jam de nouo.ab omnibus men dis rcpur-gari.in luccm prodierunc.
1
*~  \%£ŕ <-Wwm«''j ess--
iionSum or Jin fif, quiinlioc opcrc Ssb
irK ANC0FVŔŤ1
Apad Andres #echeli licredeš,
ClaüHtumMaraiiim.&Iaanrj.Auhriiuin-- "
M D XCVll,
BE CATOľTRICIS.
IO. BAPTISTAE
PORTAS   N E APOL1TA-
NI.MAGt/Ji NATVRALIS
LIBEB.   DF.CIMVS SEPT I M T S.
!nquoTÍVotíarpcculi, íc mirabilcscorum yifiones propenuiirar,
FROOEMI Vi M,
jv; A m ííÄTfíatbeniätk.iifGietitiatík' j ti(ntfímefí> eztgit kcfu3 vtcaio-píľícaír^iiituftíľ Experiments, re-í mde»tCMnttr>ter Gtomcirica, '■»-igenwßtaie, rnirabtltiatc t vtilitA-tetjHť. QtíidtnimivgcniofitittxcůgitarípfíHit, VI ima^:>iarľu ňnimi ewetphambtii ctrtißlttta ixpermitnta fubfequtrtntitrľ (S maibematica-dttBbtfßratioHltm l'craßdaitiam ocularis htitíxptrimtntu ccmprahiireiar? Qitiimirabi-'iiu viďeri pô.'cril, gmwi vt rcctprocU reßexisttn iílil/iu txíroľfitm imngintsin atre pendula vids-rc«uír,maccvi(ik, nesftetHlum jpcíUmur? vt lieu jj'tcaitriim rcpti aijfiu, fid (pltím , £f prs-jltgta vlám psffim i FfiarUfistula nenm radia-^ rssmcöinciitntiii ,fidinlmgiffir»*dißantia, ni vßitna, fid tcnificis igita (ffutura ittculír{\
1
2017
^^^^^^^
prof. Otruba
4
První kresba Camery obscury
(R. G. Frisius, r. 1545)
2017
prof. Otruba
5
Athanasius Kircher: Camera obscura
(Ars magna lucis et umbrae, 2. vydání, 1671)
2017
prof. Otruba
Albrecht Dürer: Kreslící stroj
(dřevoryt, 1525)
2017
prof. Otruba
7
Dírková komora
(camera obscura, pinhole
camera)
2017
prof. Otruba
Praktická fotografie dírkovou komorou
Malá Strana
2017
prof. Otruba
Světlocitlivé živice
• Jean Senebier (1742 - 1809) R. 1782 zjistil ztrátu
rozpustnosti pryskyřic v terpentýnu po expozici světlem.
• Alois Senefelder (1771 - 1834) vynalezl r. 1797 litografii, základ současného ofsetového tisku.
• Joseph Nicéphore Niépce (1765- 1833), Claude
Niépce (1763 - 1828) použití vrstvy speciálního asfaltu která byla po expozici nerozpustná ve směsi petroleje a levandulového oleje - příprava litografických kovových, skleněných a kamenných desek - heliografie
2017
prof. Otruba
10
Joseph Nicéphore Niépce [nisepór níps]
• Přibližně roku 1826 vytvořil první dochovanou stálou fotografii na světě s názvem Pohled z okna v Le Gras. Fotografie byla vytvořena pomocí camery obscury a cínové destičky pokryté živicí při osmihodinové expozici. Slunce za tu dobu přešlo oblohu od východu k západu a osvětlilo obě strany nádvoří Výsledná fotografie měla rozměr 20 x 25 cm.
• V roce 2002 byla nalezena dochovaná ještě starší Niépceho fotografie. Bylo zjištěno, že pochází z roku 1825, tedy ještě o rok dříve než snímek dvora. Jedná se o heliografickou kopii rytiny mladého chlapce vedoucího koně do stájí. Fotografii koupila Francouzská národní knihovna v aukci za 450 000 € jako svůj „národní poklad".
• Niépceho v pořadí třetí známou fotografií je zátiší s názvem Prostřený stůl a velikosti 7x11,7 cm vytvořené na jídelním stole v období mezi rokem 1823 a 1825. Originál této heliografie na skle se však ztratil při převozu k restaurování. Na fotografii je nůž, lžíce, sklenice, číše, miska, láhev, váza a kávová konvice. Expozice tohoto snímku trvala pravděpodobně 4 hodiny (tolik bylo potřeba času při věrné rekonstrukci v roce 2004)
2017
prof. Otruba
1
Nicéphore Niepce: Pohled na dvůr v Gras
Heliografie na kovové desce, 1826. Nejstarší dochovaná fotografie.
2017
Nicéphore Niepce
Motiv mladého chlapce, který vede koně do stájí z roku 1825
Prostřený stůl. Heliografie na skle, 1829
K     *Ti . -
.v.r«
2017
prof. Otruba
13
Sloučeniny chrómu
Louis Niccolas Vauquelin (1763 - 1829)
V r. 1798 objevil citlivost sloučenin chrómu ke světlu.
William Henry Fox Talbot
v r. 1852 objevil, že směs želatiny a dichromanu didraselného na osvětlených místech ztvrdne a neosvětlenou lze vymýt vodou.
Současnost - používají se v technické praxi
při přípravě světlocitlivých laků (ofsetový tisk, sítotisk, fotolitografie v mikroelektronice,.....)
světlotisk - snížení bobtnání želatínové (polyvinylakoholové) vrstvy s přídavkem Cr(VI) po osvětlení - tiskové štočky, planografie, tisk prvních kinematografických barevných filmů (Technicolor, Kodak)
2017
prof. Otruba
Sloučeniny železa
• Na citlivosti železitých solí ke světlu je založena kyanotypie. Citlivá vrstva obsahuje citran amonno-železitý a hexakyanoželezitan draselný. Denní světlo obsahuje určitý podíl UV záření, a to redukuje železité ionty v těchto sloučeninách z části na železnaté. Tím vznikají sloučeniny modré barvy - jednak berlínská modř - hexakyanoželeznatan železitý, a jednak Turnbullova modř - hexakyanoželezitan železnatý. Obě tato barviva jsou jasně modrá a obraz je tvořen jejich směsí v různém poměru podle podmínek vzniku
• Trvanlivost a archivace: Jak berlínská, tak Turnbullova modř jsou velmi stálé, a kyanotypie jsou díky tomu velmi trvanlivé. Jsou dokonce trvanlivější než běžné fotografie a v tomto směru je předčí snad jen platinotypie. Původní Herschelovy kyanotypie vypadají, jako by byly zhotoveny právě včera.
2017
prof. Otruba
15
Kyanotypie
• Kyanotypie byla objevena Johnem Herschelem v roce 1842, tedy pouhé tři roky po ohlášení vynálezu fotografie. V 50. letech 19. století byla kyanotypie fotografy využívána ke zhotovování kontaktních kopií z negativů získaných mokrým kolódiovým procesem. Tato jednoduchá technika jim umožňovala získat snadno kopie, dokud byli ještě v terénu.
• Britská fotografka Anna Atkinsová použila v roce 1843 kyanotypii k ilustraci své knihy o chaluhách. Byla to první kniha s fotografickými ilustracemi vůbec a kyanotypii byly provedeny jak obrázky (fotogramy chaluh), tak i text.
2017
prof. Otruba
16
Kyanotypie
Ivan Nehera 2006 (?)
2017
Platinotypie
• Platinotypie, platinotisk nebo platinový proces je fotografický proces, který vynalezl John Herschel a později rozvinul William Willis. Ten jej zdokonalil v roce 1873 a o pět let později jej patentoval. Na papír se nanese vrstva soli platiny zkombinované se solemi železa, který se exponuje a vyvolá. Jedná se o nejtrvanlivější fotografickou techniku, odstín obrazu je neutrální až šedočerný, bohatý na detaily a šedou škálu s výbornou kresbou ve stínech. Syté tóny jsou však bez absolutní černé. Obrázek není v koloidní vrstvě, ale přímo v papírových vláknech. Tato metoda se používá především v náročné portrétní fotografii, ale kvůli vysoké ceně platiny se téměř nerozšířila.
2017
prof. Otruba
19
Platinotypie (Ottův slovník naučný)
• Platinotypie nazývá se způsob fotografické reprodukce, při níž obrázek tvoří se redukcí soli platnaté, obsažené v emulsi papíru nebo příslušné vývojce. Vlastní látkou, na niž světlo při platinotypii působí, jest šťovan železitý, který světlem se redukuje. Za přítomnosti šťovanu sodnatého (neb ammonatého) a chloridu draselnato-platnatého redukuje se sůl posléze jmenovaná a vylučuje se platina, jež obrázkům dodává zvláštního, oblíbeného tónu a uměleckého rázu. Některé papíry pro platinotypii jsou již tak připraveny, že obrázek přímo vzniká kopií, jiné nutno teprve vyvolávati. Před kopírováním, které se provádí nejlépe ve světle slunečním, vysuší se papír důkladně (při žlutém světle) na kamnech (a pod.) a kopíruje se tak dlouho, až kontury obrázku zřetelně vystupují zlatohnědým zabarvením na žlutavém pozadí. Černého tónu na platinotypiích dosáhne se pak horkou vodní parou, která z úzkého otvoru proudí proti kopii. Tím přivodí se redukce soli platnaté. Kopie fixují se potom v 1% roztoku kyseliny solné, který několikrát obnovíme. Po důkladném praní ve vodě doporučuje se též 1% lázeň roztoku dvojuhličitanu sodnatého, kterým poslední zbytky kyseliny se neutralisují.
2017
prof. Otruba
20
Platinotypie
Gertrude Stanton Kasebier 1899
2017
Irving Penn (1917-2009), Woman with Roses, Paris, 1950. Tirage platine de 1977, National Gallery of Art, Washington.
prof. Otruba 21
Organické světlocitlivé látky
• Rozklad diazoniových solí světlem: V místech, kde se
diazoniová sůl rozloží světlem, nemůže nastat kopulační reakce a v diazotypické vrstvě nevznikne obraz. Kopulační reakce mohou probíhat několika způsoby:
- Ve vrstvě je uložena diazoniová sůl a kopulační složka. Změna pH po expozici umožní vznik barviva (pozitivní obraz)
- Ve vrstvě je pouze diazoniová sůl, jejíž rozkladné produkty jsou schopny kopulace, barvivo vzniká na exponovaných místech působením amoniaku (negativní obraz)
- Vrstva obsahuje jen diazoniovou sůl, která se působením světla rozloží. Vyvoláním v alkalickém roztoku s obsahem kopulační složky vznikne pozitivní obraz
2017
prof. Otruba
22
Diazotypie - chemismus
N=N
benzendiazonium-hydroxid
OH"  + H—{^^)~ °Na fenolát sodný
^ts^^^^^V-ONa + H20
sodná sůl 4-hydroxyazobenzenu
N=N
benzendiazonium-chlorid
CI" + H
CH3
N,N-dimethylanilin
CH3
4-N,N-dimethylaminoazobenzen
2017
prof. Otruba
23
Vezikulární film
• je druh fotografického filmu vzniklý vezikulárním (bublinkovým) procesem, označovaný také jako kalvar. Vezikulární film je citlivý pouze na UV záření a je dále vyvolán jednoduše teplem
• Vezikulární film je založen na diazoniových sloučeninách v saranovém plastu (kopolymer vinylchloridu s vinylidenchloridem). Při působení ultrafialového záření se chemická vazba v diazoniové sloučenině rozbije a uniká elementární dusík. Plast po zahřátí změkne a dusík vytvoří malé bubliny - "puchýřky". Když se film znovu ochladí, uvězní se bubliny na svém místě. Bubliny silně rozptylují světlo, což znamená, že v protisvětle jsou neprůhledné, vytvořená kopie je proto negativní.
2017
prof. Otruba
24
Sloučeniny stříbra - prehistorie
• Angelo Sala (1576 -1637) pozoruje černání prášku AgN03
• Johann Heinrich Schulze (1687 - 1744) publikuje r. 1727 světlocitlivou směs křídy a AgN03
• Carl Wilhelm Scheele (1742 - 1786) v knize Aeris atque ignis examen chemicum (Chemická rozprava o vzduchu a ohni,1777) popisuje spektrální závislost citlivosti AgCI - vyšší zčernání u modré a fialové části spektra
• Thomas Wedgwood (1771 - 1805) a Humprey Davy (1778 - 1829) publikují r. 1802 v Journal ofthe Royal Institution: Zpráva o tom, jak kopírovat malby na skle a zhotovovat siluety působením světla na dusičnan stříbrný, nalezený T. Wedgwoodem, s poznámkami H. Davy ho, profesora chemie na Royal Institution
2017
prof. Otruba
25
Daguerrotypie
• Daguerre r. 1831 zjistil citlivost stříbrné desky pokryté Agl
(vzniklý vlivem expozice destičky parám jódu) ke světlu
• 1835 - podařilo se mu zesílit latentní obraz parami rtuti
• 1837 - objevil ustálení obrazu v roztoku NaCI, později v
thiosíranu sodném (Herschel)
• Francouzská vláda vynález od Daguerra a Isidora Niepce
(syn - dědic - zemřelého Nicéphora, Daguerrova předchůdce a
spolupracovníka) odkoupila výměnou za doživotní rentu.
• 19. 8. 1839 byla daguerrotypie prezentována akademikem Aragem v Institut de France a tento den se považuje za den vzniku fotografie
2017
prof. Otruba
26
Zakladatelé fotografie
Joseph Nicéphore Niépce (1865 - 1833)
Louis Jacques Mandé Daguerre (1787 - 1851)
- sám příliš netvořil - zachováno pouze 24 snímků, cca 15 dalších vzniklo, ale nezachovaly se)
2017 prof. Otruba 27
2017
prof. Otruba
28
L.J.M. Daguerre: Zátiší (Zámek Kynžvart)
2017
prof. Otruba
29
Nevýhody daguerrotypu:
- každý kus originál
- dlouhé expoziční časy (až 30 min) - vývoj prvních objektivů - J. M. Petzval (výroba Voigtlander, expozice 5-6 s)
- nestejná citlivost na jednotlivé barvy náchylné na poškození (ochrana sklem)
Zlepšení vlastností:
• pokrytí vrstvou zlata nebo platiny
• zvýšení citlivosti působením bromu a chloru na citlivou vrstvu (expozice kolem 5 sec)
Rozmnožování daguerrotypu, tj. tvorba tiskových forem:
• duben 1840 - Joseph Bereš leptá daguerrotypy kyselinou dusičnou a tiskne je jako lepty - fototypy
• 1841 - William Robert Grove - galvanické pokovení
Kolorovaný daguerrotyp, autor neznámý
2017
prof. Otruba
30
Kalotypie (Talbotypie)
• William Henry Fox Talbot (1800 - 1877)
Princip: papír s vysráženým Agl s obsahem kyseliny gallové byl exponován a pak se pomalu objevoval obraz (vyvíjení kyselinou gallovou), papír zprůhlednil parafinem a získaný negativ kopíroval na další papír - pozitiv. Ustalování - čpavek, pak Kl, NaCI. V r. 1839 zpráva pro Královskou společnost věd v Londýně: Some account of the Art Photogenic Drawing
• Sir John Frederick Herschel (1792 -
1871) navrhl ustalování v roztoku thiosíranu sodného (použito i pro daguerrotypii), používán dodnes, zavedl výrazy negativ/pozitiv (viz výše)
2017
prof. Otruba
Příprava kalotypického negativu
o
o
o
o
o
o
o
o
Papír vyrobený z hadrů klížený želatinou se natřel roztokem dusičnanu stříbrného. Pak se namočil v roztoku jodidu draselného. Přitom papír zežloutnul, kalotypické negativy jsou proto žluté.
Následovalo několikahodinové vypírání a usušení. Tento polotovar byl trvanlivý a dosud necitlivý na světlo.
Zcitlivování se provádělo roztokem dusičnanu stříbrného s kyselinou gallovou a octovou při červeném světle.
Zcitlivěný papír se exponoval ještě vlhký ve speciálních kazetách, někdy vložený
mezi dvěma tenkými skly. Expoziční doba byla na slunci při cloně 8 několik minut.
Po expozici byl papír buď úplně čistý nebo jen se slabou stínovou kresbou.
Vyvolání probíhalo potíráním roztokem dusičnanu stříbrného s kyselinou gallovou
a octovou, tedy stejným roztokem, kterým se používal pro zcitlivování. Obraz se
objevil okamžitě a dále se dovyvolával do požadovaného krytí již jen kyselinou
gallovou s kyselinou octovou (vše při červeném světle).
Po opláchnutí se ustalovalo roztokem thiosíranu sodného (původně v roztoku
kuchyňské soli nebo jodidu draselného). Pak se asi hodinu vypíralo.
Ke kopírování se papírový negativ zprůhlednil nejčastěji včelím voskem a zažehlil
horkou žehličkou.
Kopírovalo se buď slaným nebo albuminovým procesem. Kalotypické negativy měly velký kontrast, slané a albuminové papíry pracují naopak měkce, takže celkovým procesem bylo možno získat normálně kontrastní pozitiv.
Původní kalotypický negativ Wilhelma Herforda z jeho cesty do Palestiny v roce 1856. Papír cca 27 x 34 cm, barva nažloutlá, na zadní straně vykrytý černou barvou.
2017
prof. Otruba
32
2017
prof. Otruba
33
William Henry Fox Talbot:
Plachetnice
ve Swansea, 1850
2017
prof. Otruba
34
Přímý pozitivní tisk
je fotografický proces, který vynalezl francouzský průkopník fotografie Hippolyte Bayard. Označuje metodu přímého pozitivu, při které vznikne unikátní, jedinečný obraz
Bayard nalezl způsob ve kterém obyčejný dopisní papír potřel chloridem stříbrným a nechal jej zčernat na slunci. Následně jej ve tmě ponořil do roztoku jodidu draselného - takzvaného Lugolova roztoku, ještě vlhký papír vložil do camery obscury a nechal znovu exponovat. Papír vybělil, přičemž se jód vyloučil z roztoku jodidu draselného a byl navázán na zčernalé stříbro, čímž vznikl pozitivní obraz. Expozice mohla trvat přibližně 15 minut. Přímé pozitivy pak ustaloval v roztoku thiosíranu sodného a vyprány ve vodě
Bayard tento postup označoval jako papírová fotografie, ale zveřejnil ji 24. února 1840 jako přímý pozitivní tisk
Dvě sochy vyfotografované na vrcholu střechy, 1839-1840, přímý pozitivní tisk, autor: Hippolyte Bayard; na obrázku je patrná struktura papíru
2017
prof. Otruba
35
Hippolyte Bayard
Autoportrét v zahradě
Mlynářův dům, 1840-1845
Ukázka je jedna z prvních kolorovaných fotografií
2017
prof. Otruba
Ferrotypie
Ferrotypie (též tintype nebo fotografie na plechových deskách, fotografie na černém plechu) je historický fotografický proces, který patří do kategorie přímých pozitivních procesů
Negativy byly slabě exponované a vyvolané tak, aby neměly závoj a daly se pozorovat v odraženém světle proti černému pozadí železné podložky. Jedná se o unikát. To znamená, že podobně jako u daguerrotypie vznikl jediný originální obrázek, který nebylo možné opakovat.
Abraham Lincoln, jeden z nejstarších kulatých politických medailonků, 1860
Portrétní fotografie od neznámého autora s názvem Billy the Kid (1879-80) byla v červnu 2011 v aukci Brian Lebeľs Old West Show & Auction prodána za 2 300 000 amerických dolarů. Snímek se tak zařadil na první příčky v seznamu nejdražších fotografií.
2017
prof. Otruba
37
Ambrotypie
Podstatou ambrotypie je skutečnost, že jodo-a bromostříbrné soli v podexponovaném bělavém negativu na skle odráží světlo. Obraz se proto podložený tmavým podkladem (manganovým tmavým sklem, sametem nebo lakem) jeví jako pozitiv. Jedná se o unikát.
Tato metoda byla velice populární a používala se přes dvacet let v období 1852-1890, stejně jako mokrý kolodiový proces. Výsledek ambrotypie se podobal daguerrotypii, obraz však vznikal na zcela odlišném principu, který umožňoval pozorovat obraz v libovolném úhlu,
a byl především výrazně levnější a rychlejší.
"Erika", 2007, ambrotypie 8"x10" na černém skle
2017
prof. Otruba
38
Pannotypie
Kolódiový negativ na skle byl slabě exponován a Krátce vyvolán tak, aby neměl závoj. Konečným podkladem citlivé vrstvy bylo černé plátno, proti kterému se dal obraz pozorovat v odraženém světle. Světlý negativ se tak při prohlížení proti tmavému pozadí jevil jako pozitiv. Tato technika se pozná podle zvrásnené textury plátna v obrazu. Jedná se o unikát.
Tento postup měl tu výhodu, že se obraz na rozdíl od ambrotypie nemohl rozbít. Nevýhodou ale bylo, že po vysušení substrátu obraz popraskal nebo se rozpadl. S rozšířením ferrotypie a albuminového procesu se tato metoda vytratila. Vzhledem k velké citlivosti se dochovalo velmi málo originálů.
Portrét ženy na černém voskovaném plátně
2017
prof. Otruba
AI bum í nové citlivé vrstvy
• Claude Félix Abel Niepce de Saint-Victor (1805- 1870) nahradil r. 1847 papír sklem potřeným vaječným bílkem s obsahem Kl. Takto preparovaná deska se za tmy ponořila do roztoku AgNO? a deska se exponovala ve fotopřístroji. Vyvolaní v roztoku kyseliny gallové.
• Louis-August Blanquart-Evrard (1802 - 1872) vyvinul pozitivní albuminové papíry, používané především v kombinaci s „mokrými" negativními deskami. Pro zvýšení trvanlivosti se často obraz tónoval zlatem (purpurově-hnědé zbarvení). Od r. 1870 byly vyráběné průmyslově v Drážďanech - používané jako pozitivní materiály pro kalotypii, kolodiové procesy i pro začínající želatínové negativy
2017
prof. Otruba
Mokrý kolódiový proces
• FredericScott Archer (1813- 1857)
vypracoval postup, kdy do kolódia (roztok střelné bavlny - nitrocelulózy - v etanolu a éteru) přidal Kl a roztokem polil rovnoměrně povrch skleněné desky. Po vypaření rozpouštědla se deska ponořila do roztoku AgN03 a deska se ještě ve vlhkém stavu exponovala. Získané negativy měly dobré tónové podání i ostrost. Vyvolávalo se v roztoku kyseliny gallové nebo pyrogalolu. Negativy se kopírovaly na albumínové papíry, které zavedl v roce 1850 Louis Blanquart-Evrard.
2017
prof. Otruba
■   Cestovní vybavení pro kolódiové desky
2017 prof. Otruba
Fotograf na cestách
2017
prof. Otruba
43
Bratří Bissonové: Výstup na Mt. Blanc
Dokumentace výstupu na Mt. Blanc Napoleona III. s císařovnou Evženií (1860), mokrá kolódiová deska 30x42 cm
2017
prof. Otruba
44
Historické fotografické procesy na bázi stříbra
• Daguerrotypie 1839- 1860
• Kalotypie 1841 - 1860
• Mokré kolódiové desky 1851 - 1885
• Albumínové papíry 1850 - 1900
• Suché želatínové desky 1880 - současnost
• Kolódiové papíry 1885 - 1930
• Želatínové papíry 1885 - současnost
2017
prof. Otruba
Vývoj materiálů moderní fotografie
Suché fotografické desky
• Richard Leách Maddox (1816- 1902) publikoval svůj vynález suchých želatínových desek s obsahem AgBr v r. 1871 v časopise „The British Journal of Photography"
• Výhody suchých desek byly zřejmé: fotografové krajináři mohli používat komerční suché desky, místo toho aby si připravovali vlastní emulze v mobilní temné komoře. Negativy nemusely být vyvolány okamžitě. Poprvé v historii se mohla velikost fotoaparátů zmenšit tak, aby se vešly „do ruky".
• Maddox obdržel v roce 1901 od Královské fotografické společnosti medaili za pokrok. Zemřel v chudobě v roce 1902.
Dr. Richard Leach Maddox Narozen 4. srpna 1816 Zemřel 11. května 1902
2017
prof. Otruba
47
Suché fotografické desky
• Richard Kennet (1817 - 1896) zjistil zvýšení citlivosti vymytím anorganických solí z emulze. R. 1874 si dal patentovat přípravu emulze k lití na desky a firma Liverpool Dry Plate Co. uvedla tyto desky na trh
• Joseph Wilson Swan (1828 - 1914) objevil tepelné zrání emulze (rekrystalizace halogenidu) pro zvýšení citlivosti - firma Mawson and Swan
• Alfred Hugh Harman v r. 1879 založil firmu „The Britannia Works Co.", nyní „llford Limited" - průmyslová výroba, kolem r. 1895 výroba 12 000 desek denné. Firma působí dodnes.
• František Kuchař r. 1894 výroba desek „Moravia" v Brně
2017
prof. Otruba
48
Důležité inovace želatínových desek
• 1873 Hermann Wilhelm Vogel (1834 - 1898) objev sensibilace přídavkem anilinových barviv do emulze
• 1879 J. W. Swan patentuje stroj pro polev desek emulzí
• 1880 George Eastman (1854 - 1932) prodává desky polévané podle svého patentu (firma E.& H.T. Anthony)
• 1873 vznik firmy Agfa (Aktiengesellschaft für Anilinfabrikation
• 1880 - 1893 objevy nových vyvolávacích látek: metol, hydrochinon, parafenylendiamin, paraaminofenol...
• 1906 první panchromatické desky firmy Wratten & Wainwright
• 1914 „Agfa Spezialplatte" s vysokou citlivostí cca 6 ASA
2017
prof. Otruba
Fotopapíry s želatínovou emulzí
• 1873 Peter Mawdsley výroba bromidostříbrných fotopapírů s želatínovou emulzí
• 1883 Josef Maria Eder vynález chloridostříbrných papírů (možnost přímé expozice bez vyvolávání)
•1915 Neobrom v Brně, první tovární výroba bromostříbrných papírů u nás.
2017
prof. Otruba
Ušlechtilé tisky
• Uhlotisk: objev 1855 L. A. Poitevin. Princip - k roztoku želatiny s dichromanem se přidal jemně rozetřený uhel a roztok se nanesl na papír. Po vykopírování negativu na suchou citlivou vrstvu se obraz „vyvolával" vymýváním vlažnou vodou. Vzniklý reliéf bylo také možné obtisknout na papír.
• Pigmentový tisk byl oblíbenou variantou uhlotisku, kde se použil místo uhlí vhodný pigment. Náhrada želatiny arabskou gumou byla použita v gumotisku.
• Platinotypie: objev 1873 William Willis. Princip - obraz se kopíroval na papír napojený roztokem chloridu platičitého a oxalátu železitého. Po expozici se papír vyvolával oxalátem draselným a ustaloval ve zředěné kyselině chlorovodíkové. Obrazy se vyznačují kvalitním tónovým podáním a vysokou trvanlivostí.
2017
prof. Otruba
51
Ušlechtilé tisky
• Olejotisk zavedl r. 1904 G. E. H. Rawlins, vycházelo se ze směsi želatiny a dichromanu. Po expozici se nechala citlivá vrstva na papíře nabobtnat vodou. Místa utvrzená světlem bobtnala méně a na vzniklý reliéf pozitivu se naválela olejová barva a po setření přebytku barvy z povrchu ulpěla tato jen tam, kde želatina nebyly nabobtnala vodou. Získaný obraz se otiskl na papír nebo nechal zaschnout.
• Bromolejotisk byl podobný postup jako olejotisk ale vycházelo se z obrazu na běžném bromidostříbrném papíře. Vyvolaná a ustálená fotografie se vybělila, proprala a na povrchu otřela. Místa, kde v želatině zůstala stříbrná sloučenina absorbovala méně vody. Další postup byl stejný jako u olejotisku.
2017
prof. Otruba
52
Bromolejotisk
Náměstí v Táboře (1910?)
2017
prof. Otruba
53
Bromolejotisk
Kozí hrádek (1905?)
2017
prof. Otruba
54
Fotografické filmy
• Hannibal Goodwin (1822 - 1900) patentoval celuloidový film r. 1887, ale pro nedostatečný popis byla patentová přihláška vrácena k doplnění. R. 1914 Eastman zaplatit několik mil. $ firmě Ansco (pokračovatel Goodwinovy původní firmy)
• John Carbutt (1832 - 1905) v r. 1888 ve Franklinově institutu ohlásil použití celuloidu jako nosiče citlivé vrstvy místo skla. V tomto roce se J. W. Hyattovi (Celluloid Manufacturing Co.) podařilo vyrobit film o tlouštťce 1/100 palce (0,254 mm). Carbutt od tohoto roku prodává ploché filmy.
• George Eastman se snažil o použití svitkových filmů a r. 1894 koupil patent od S. N. Turnéra za 40 000 $ na svitkový film krytý černým papírem
2017
prof. Otruba
55