Seminář 5 (14. 4.) - Bálintovka
Co je to bálintovská skupina neboli intervize (bálintovka)
Učitelé se často dostávají do situací, kdy musí kromě výuky řešit i problematické vztahy, které ve škole, ať už mezi žáky samotnými, nebo mezi žáky a učiteli, vznikají. Jednou z metod, jak se složitějšími problémy pracovat, je intervize v rámci balintovské skupiny.
Specifikem balintovské skupiny je vytvoření bezpečného prostředí, v rámci něhož dostanou účastníci možnost podívat se na nějakou konkrétní problematickou situaci ze zcela nové perspektivy. Cílem není odejít s definitivním řešením problému, ale důkladná reflexe, sebereflexe a eventuální změna vlastního postoje, která umožní zbavit se stereotypů a emocionální zátěže, které komplikují cestu k funkčnímu řešení.
Balintovské skupiny vyvinul maďarský psychoanalytik Michael Balint a byly původně určené psychoterapeutům k získání většího odstupu od svého vztahu s klientem tak, aby nedocházelo k přenosu, protipřenosu či projekci, které mohou mít vliv na psychoterapeutickou léčbu. Nyní se metoda jako způsob práce na případu používá i v dalších oborech, jako je zdravotnictví, sociální práce, ergoterapie nebo školství.
Práce ve skupině má danou, pevnou strukturu, jejíž části jsou od sebe jasně oddělené. Celý proces je veden tak, aby se co nejvíce snížila emoční zátěž spojená s řešeným případem a pedagog získal skrze náhledy ostatních účastníků příležitost odpoutat se od vlastních stereotypních myšlenek a možnost podívat se na situaci „novýma očima“.
Základním principem práce v balintovské skupině je naslouchání a reflexe. Běžná balintovská skupina se skládá ze 7–9 účastníků a jednoho či dvou vedoucích. Občas se využívá ještě širší kruh obecenstva, který sedí okolo diskutujících a bez zásahů přihlíží – svůj názor vyjádří až na samotný závěr diskuze. Balintovské skupiny se často scházejí opakovaně, například každý týden, a to i po dobu několika let. Při běžném průběhu je z přinesených témat vybráno několik, která jsou postupně uváděna. Hlavní řečník je prezentuje asi okolo pěti minut a dále má celá skupina přibližně 15 minut na to, aby kladla otázky a doplnila si informace. Ideální je, aby skupina byla nezávislá, neměla velké předchozí znalosti o problému. Dále nastává krátká doba (cca 5 minut) pro vyjádření asociací k problému. Nakonec se během deseti minut řeší samotný problém na základě předchozího a hlavní řečník celou diskusi shrne.
Následuje stanovení pravidel balintovské skupiny: mluví vždy pouze jeden; ze skupiny nikdo nesmí vynášet žádné informace ven, vše, co se řekne, je důvěrné; každý účastník mluví pouze sám za sebe; vnější kruh nemluví a všichni si vypnou své telefony. Pro vytvoření bezpečného prostředí diskutuje lektorka pravidla se všemi účastníky a ti přidávají navíc ještě některá další, jako je „držet se tématu“, „být stručný“ a „respektovat názory ostatních“.
Jak funguje bálintovská skupina
Fáze bálintovské skupiny
- Expozice případu (situace a témata)
- Otázky (doplňování, dovysvětlování)
- Fantazie (dojmy, pocity, asociace, intuice, příběhy, postavy)
- Praktické doporučení
- Rekapitulace navrhovatelem situace
Co je obsahem jednotlivých fází
- Provedou se modelové problematické situace a zaznačí se k nim i lidé, kteří je navrhují. Potom se z nich vybere jeden konkrétní případ.
- Klademe otázky osobě, která vítězný případ nadnesla (navrhovatelovi) a snažíme se zjistit co nejvíce podrobností
- Snažíme se vcítit do chování protagonisty událostí i lidí v jeho okolí, připomínáme podobné události z naší dosavadní zkušenosti.
- Generují se praktická řešení dosud podrobně rozebrané modelové situace
- Navrhovatel situace si z poslechnutého materiálu vybere a pojmenuje řešení, které mu nejvíc „sedí“.
Bálintovka v reflektivním cyklu ALACT
Naše příběhy, naše pravidla
