Paraziti zažívacího traktu Zažívací soustava člověka undefined m Perská ilustrace ze 17. století; lidské tělo se zdůrazněnou trávicí soustavou Lidské tělo jako prostředí cizopasníků Trávicí soustava člověka - ppt stáhnout •Trávicí soustava člověka je orgánová soustava, která zajišťuje příjem potravy, mechanické a chemické zpracování potravy, vstřebání živin z potravy a vyloučení nestrávených či nestravitelných zbytků. • •U člověka je trávicí soustava dlouhá téměř 8 metrů. Člení se a kroutí, různě se rozšiřuje a zužuje. Probíhá od ústního až k řitnímu otvoru a je tvořena dvěma typy orgánů. Zatímco orgány trávicí trubice tvoří především dostatečně velkou plochu k trávení a vstřebávání živin, druhý typ orgánů, žlázy (např. játra, slinivka břišní), vylučují enzymy a jiné látky sloužící k trávení. • •Téměř všechny orgány trávicí trubice člověka mají podobné uspořádání stěny. Přestože se v některých charakteristikách mohou jednotlivé orgány lišit, zpravidla má trávicí trubice čtyři rozlišitelné vrstvy: sliznici, podslizniční vazivo, svalovinu a serózu. Stěna střeva undefined Rozdělení na horním a dolní trávicí trakt Horní trávicí trakt - příznaky a léčba Dolní trávicí trakt - příznaky a léčba Architektura střevního epitelů https://www.australiangeographic.com.au/wp-content/uploads/2018/06/Intestines.jpg 2,233 Intestinal Parasites Stock Photos, Pictures & Royalty-Free Images - iStock | Worms 296 Intestinal Parasites Stock Photos and Images - 123RF Řez tlustým střevem a slepé střevo LIDSKÉ TĚLO - Fotoalbum - Trávící soustava - Trávící soustava - Slepé střevo - appendix.png •Říše: Animalia •Podkmen: Protozoa/Protista (jedno bičíkatá stádia) •Kmen: Sarcomastigophora – někteří cizopasí •Kmen: Opalozoa – komenzálové/paraziti •Kmen: Apicomplexa – mnoho cizopasných druhů •Kmen: Microspora – parazitičtí zástupci •Kmen: Myxozoa – mnohobuněčná stádia, vypadají jako prvoci •Kmen: Ascetospora – parazitičtí zástupci •Kmen: Ciliophora – někteří cizopasí • • • Systematika versus habitaty Habitaty lidského těla: •Zažívací soustava - střevo lumen a stěna, játra, slezina •Oběhová soustava – krevní buňky, plasma, lymfatické uzliny •Dýchací soustava – plíce •Urogenitální soustava – ledviny, močový měchář •Orgány a tkáně – slinné žlázy, mozek,kůže a podkoží, oko, nos, kostní dřeň, svaly •Entamoeba histolytica •Entamoeba coli •Entamoeba hartmani •Entamoeba polecki •Entamoeba dispar •Entamoeba moshkovskii •Entamoeba gingivalis •Entamoeba nana •Iodamoeba butschli •Giardia intestinalis •Chilomastix mesnili •Dietamoeba fragilis •Trichomonas hominis • • Přehled zařazených druhů I •Trichomonas hominis •Enteromonas hominis •Retortamonas intestinalis •Cystoisospora belli •Cyclospora cayetansis •Encephalitozoon cuniculi •Trachipleistophora hominis •Balantidium coli •Blastocystis hominis •Cryptosporidium parvum •Sarcocystis suihominis •Sarcocystis bovihominis • • • • Entamoeba histolytica Amoebozoa – Archamoebae (Rhizopoda) - Entamoeba Trophozoites of E. histolytica with ingested erythrocytes (red blood cells) stained with trichrome. •Entamoeba histolytica patří mezi Protozoa, Rhizopoda (měňavky). •Faktory virulence: adhesin – lektin Gal/GalNAc, amébapor, cysteinové proteázy. •Měňavka (též améba) je obecné pojmenování pro jednobuněčného eukaryota (zařaditelného mezi kořenonožce), který se pohybuje pomocí panožek. Název dostali podle schopnosti výrazně měnit svůj tvar při měňavkovitém (amoebovitém) způsobu pohybu. Měňavky vysunují své panožky (vychlípeniny buňky) kupředu a pak za nimi přitahují celé tělo. Panožky slouží rovněž k přijímání potravy pomocí fagocytózy. •Mnoho druhů žije ve vodě i v půdě. Jednou z nejznámějších je měňavka velká (Amoeba proteus, též Chaos Chaos) která dosahuje velikosti až 1,5 mm. Velké mnohojaderné plazmódium vytváří měňavka bahenní (Pelomyxa palustris), která je charakteristická zejména pro zahnívající vody. •Některé měňavky obývají i trávicí trubici člověka, aniž by mu způsobovaly onemocnění. Je to např. měňavka střevní (Entamoeba coli). Jiná měňavka, která se může vyskytovat ve střevě, je měňavka úplavičná (Entamoeba histolytica). Napadá střevní tkáň a způsobuje nebezpečné onemocnění – úplavici. Zajímavý je způsob, kterým si zajišťuje živiny. Vyloučí trávicí enzymy vně své buňky. Rozruší a natráví jimi buňky výstelky střeva. Natrávené živiny pak pohlcuje. • Stock ilustrace „Entamoeba Histolytica Protozoan Infection Large Intestine“ 1035482440 | Shutterstock Entamoeba histolytica protozoáni, které zahušťují červené krvinky. fototapeta • fototapety jednobuněčný, Medicals, coli | myloview.cz Entamoeba histolytica Měňavka velká – Wikipedie Měňavka – panožky a příjem potravy Panožka (améba) – Wikipedie 3. Amoebozoa, Opisthokonta - PDF Free Download Entaboeba histolytica Entamoeba histolytika trofozoit cysta Entamoeba histolytica schéma životního cyklu Life cycle of Entamoeba histolytica Entamoeba histolytica Životní cyklus Morfologie a vývoj Trofozoit •Aktivní pohyblivé stadium, •měňavka, obvykle 15–30 μm v průměru, invazivní kmeny jsou o něco větší[1], •jedno jádro s velmi malým centrálním karyosomem, 1. forma minuta – žije v lumen tlustého střeva, kde se živí bakteriemi •může encystovat nebo se za určitých okolností změnit ve forma magna (stres hostitele, změna střevní mikroflory) 2. forma magna – není schopná encystovat – slepá vývojová linie •schopna napadat buňky střevního epitelu, •destrukce bb. kontaktní cytolýzou a proteolyt E, •tvoří se hluboké do submukózy zasahující ulcerace (charakt. tvar široké lahve s úzkým hrdlem) •v lézi se živí tkáňovou drtí a erytrocyty, •hematogenním rozsevem do dalších orgánů (játra, plíce, mozek, slezina) – vznikají druhotné léze (v infikovaných tkáních trofozoity, nikdy ne cysty) • • •Cysta •Infekční stádium, •kulovitý tvar, 1–4 jádra, •rezistentní stěna z chitinu – odolná vůči vnějším vlivům, •vylučována se stolicí. Rozšíření a přenos Entamoeba histolytica je jeden z nejrozšířenějších lidských parazitů. Vyskytuje se kosmopolitně, nejvíce v rozvojových zemích (Mexiko, Vietnam, Indie, Egypt), kde je rozšířená díky špatné hygieně a teplému a vlhkému klimatu. Hlavním hostitelem je člověk, ale infikováni mohou být vzácně i psi, kočky a hlodavci. Přenáší se alimentární cestou značně odolnými cystami (fekálním znečištěním potravin a pitné vody). Nemá mezihostitele ani zvířecí rezervoár. Pokud napadne střevní sliznici, způsobuje střevní amébózu, invazivní kmeny mohou proniknout do tkání a způsobit extraintestinální amébózu. Většina infekcí je formou asymptomatického nosičství, pouze 10 % onemocnění je symptomatických. U dětí je invazivní amébóza velmi vzácná. Infekce se přenáší pozřením cyst fekálně kontaminovaným jídlem. Cysta je odolná vůči žaludečním šťávám a putuje do tenkého střeva, kde excystuje. Dělí se na 4 a poté na 8 améb, které putují do tlustého střeva. Většina améb (forma minuta) se živí bakteriemi ve střevě a ve formě cyst je vylučována stolicí, ale při větším množství infekce se některé přichytí ke sliznici a vytváří léze o tvaru široké láhve s úzkým hrdlem (forma magna) Klinické příznaky •Akutní infekce: těžké průjmy, dyzenterie, bolesti břicha vpravo (cékum) •nebývá provázena horečkou ani PMN leukocytózou, •komplikace: toxické megakolon, amébová apendicitida, perforace střeva, perforace do dutých orgánů, masivní hemoragie, amébom (granulom), •chronická infekce: epizody dyzenterie s krví a hlenem ve stolici, zácpa, •extraintestinální infekce: abscesy v játrech, plicích a v mozku, •jaterní absces – zvětšení jater, horečka, hubnutí, bolesti v pravém podžebří, •pneumonitis, encephalitis, • •neléčená amébóza může být smrtelná. Entamoeba histolytica - patogenita Améby - klasifikace Trofozoiti a cysty améb Améby střevní – srovnání druhů trofozoiti cysty Srovnání trofozoitů a cyst střevních améb (v relativní velikosti) Amoeby – srovnání trofozoitů, cyst a jader Diagnostika •Klinický obraz, anamnéza a epidemiologie, •mikroskopická – průkaz trofozoitů (do 1 hod.) a cyst (do 24 hod.) ve stolici v nativním a barveném preparátu, •kultivační – na speciálních médiích, •sérologická – průkaz IgG (nepřímá hemaglutinace, nepřímá imunofluorescence, ELISA) – pozitivní pouze při extraintestinální amébóze, •PCR – čerstvá nefixovaná stolice. Algorismus diagnostiky jaterního absesu Terapie •Lék volby: metronidazol (Entizol) 3× 750 mg p.o. (3× 10–15 mg/kg) 5–7 dní (střevní); 10 dní (jaterní), •asymptomatické nosičství: metronidazol (3× 500 mg 10 dní) + tetracyklin (4× 500 mg prvních 5 dní) + Endiaron (3× 250 mg následujících 5 dní), •extraluminální formy – 5-nitroimidazoly; těžké případy + tetracyklin, •jaterní abscesy – medikamentózně, ev. chirurgicky. Giardia intestinalis Giardia duodenalis Giardia lamblia (synonyma) Left: G. intestinalis trophozoites in Kohn stain. Center: G. intestinalis cyst stained with trichrome. Right: G. intestinalis in in vitro culture, from a quality control slide. Bičíkovci - Flagellata •Bičíkovci čili flageláti (Mastigophora, Flagellata) je polyfyletická skupina eukaryotických jednobuněčných organismů • •Společným znakem je jeden nebo více (až několik tisíc) bičíků, speciálních buněčných struktur úzce souvisejících s cytoskeletem. Bičíky slouží k několika účelům, zejména k pohybu organismu, k jeho ukotvení v substrátu nebo k zachycování a přísunu potravy. • •Nalézáme je v nejrůznějších prostředích, žijí prakticky všude (včetně těl mnohobuněčných organismů). Vyskytují se jednotlivě nebo v koloniích. Někdy tvoří schránky. kmen: Metamonada Bičíkovci - klasifikace Střevní bičíkovci: přehled druhů •Giardia intestinalis •Chilomastix mesnili •Dientamoeba fragilis •Trichomonas hominis •Enteromonas hominis •Retortamonas intestinalis • Lamblia intestinalis – Giardia intestinalis •Lamblie střevní je parazitický prvok z řádu diplomonád. • •V širším pojetí se jedná o několik druhů, které lze od sebe odlišit na základě charakteristických morfologických znaků u trofozoitů. • •Onemocnění způsobené lambliemi se označuje jako giardióza či lamblióza. Giardia Lamblia Cysts - The Native Antigen Company Giardia intestinalis Giardia sp. Trofozoit, cysta, na epitelu střeva ventrální strana Giardia - trofozit - cysta Trofozoit versus cysta Trofozoiti cysty Giardia intestinalis A Giardia trophozoite next to a Giardia cyst. A Giardia trophozoite next to a Giardia cyst. giardia trophozoites Giardia cyst in wet mount. Giardia – životní cyklus Life cycle of Giardia intestinalis Životní cyklus průnik do organismu (kontaminace) infekční a diagnostické stádium Doporučená diagnostika pro bičíkovce a nálevníky Giardia trophozoites under scanning electron microscope. Giardia spp. - morfologie Druhy rodu Giardia - hostitelé GIardia intestinalis Chilomastix mesnili Chilomastix mesnili • • •Nepatogenní střevní jednobuněční cizopasníci běžně se vyskytující ve střevě člověka. •Zdravotní problémy nepůsobí ani u imunodeficientních pacientů. •Nálezy těchto protozoí ve stolici naznačuje přenos fecal-oral kontaminací. •Osoby, u kterých jsou tito cizopasníci obvykle nacházeni, se často vyznačují jinými střevním problémy. Left: E. polecki cyst stained with trichrome. Right: I. buetschlii cyst stained with trichrome. Chilomastix mesnili. 125X - Protozoa (Protozoa) - Endoparasites - Parasitology - Photos Chilomastix mesnili •Chilomastix mesnili je nepatogenní člen gastrointestinální mikroflóry primátů, běžně spojený s parazitárními infekcemi, ale nezpůsobující je. Nachází se u asi 3,5% populace ve Spojených státech. Kromě lidí se Chilomastix vyskytuje u šimpanzů, orangutanů, opic a prasat. Žije v céku a tlustém střevě. C. mesnili má podobný životní styl jako Giardia lamblia. • •Ačkoli Chilomastix mesnili je považován za nepatogenní, často se vyskytuje u jiných infekcí parazity. C. mesnili může být během diagnostiky zaměňován s jinými patogenními druhy. Může vytvořit falešně pozitivní, což by vedlo ke zbytečné léčbě, nebo falešně negativní, které by odepřelo nezbytnou léčbu. • •Obsahuje hlavně dvě formy života, trofozoit a cysty. Trofozoity jsou hruškovitého tvaru a obsahují kulaté oválné jádro, je umístěno vpředu a po jeho boku leží nápadná ústa (cystozom). Zadní část je vytažena do jemného bodu. Tam jsou velké dlouhé přední volné bičíky a čtvrtý je krátký a leží uvnitř cystozomu. Neexistuje žádná zvlněná membrána a axostyle. Cysta jsou citronovitého tvaru s malým výčnělkem na předním konci. Jediné jádro leží blízko středu. Viditelné jsou také zbytky bukálního apparátu. • Chilomastix mesnili Trofozoit Cysta Chilomastix mesnili Chilomastix mesnili Chilomastix mesnili Které druhy nepatogenních střevních protozoí známe ? •Skupina střevních nepatogenních prvoků zahrnuje: •Chilomastix mesnili •Endolimax nana •Entamoeba coli •Entamoeba dispar •Entamoeba hartmanni •Entamoeba polecki •Iodamoeba buetschlii • Dientamoeba fragilis Dientamoeba fragilis •Dientamoeba fragilis je parazit tlustého střeva člověka s celosvětovým rozšířením. •Nehledě na jméno, Dientamoeba fragilis, se nejedná o amébu, ale o bičíkovce. •Dientamoeba fragilis je cizopasník působící gastrointestinální problémy. •D. fragilis je znám pouze ve formě trofozoitů, cysty netvoří. •Infekce může mít symptomatický a asymptomatický průběh. A binucleate and uninucleate form of trophozoites of D. fragilis, stained with trichrome. Dientamoeba fragilis – NIH Director's Blog Dientamoeba - Microscopy Findings CDC - Dientamoeba fragilis Dientamoeba fragilis Dientamoeba fragilis •Dientamoeba fragilis je druh jednobuněčných protistů nalezených v gastrointestinálním traktu některých lidí, prasat a goril. U některých lidí způsobuje gastrointestinální potíže, ale u jiných ne. Je významnou příčinou průjmu cestovatelů, chronického průjmu, únavy a u dětí neprospívání. Navzdory tomu je jeho role jako "komenzála, patobionta nebo patogenu" stále diskutována. D. fragilis je jedním z menších parazitů, kteří jsou schopni žít v lidském střevě. Buňky Dientamoeba fragilis jsou schopny přežít a pohybovat se v čerstvých výkalech, ale jsou citlivé na aerobní prostředí. Disociují se při kontaktu nebo umístění do fyziologického roztoku, vody z vodovodu nebo destilované vody. Dientamoeba fragilis trofozoit Dientamoeba fragilis • Life cycle of Dientamoeba fragilis Dientamoeba fragilis – životní cyklus Dientamoeba fragilis – životní cyklus a stádia Life cycle of D. fragilis showing current hypotheses on transmission.... | Download Scientific Diagram Description of Dientamoeba fragilis Cyst and Precystic Forms from Human Samples | Journal of Clinical Microbiology Retortamonas intestinalis Retortamonas intestinalis •Retortamonas je rod bičíkovitých protistů. Je to jeden z pouhých dvou rodů patřících do čeledi Retortamonadidae spolu s rodem Chilomastix. • •Rod parazituje na velkém množství hostitelů včetně lidí. Druhy tohoto rodu jsou považovány za neškodné komenzály, které sídlí ve střevě svého hostitele. Rozmanitost širokého hostitele je užitečným faktorem vzhledem k tomu, že druhy jsou rozlišovány spíše na základě svého hostitele než morfologie. Je to proto, že všechny druhy sdílejí podobnou morfologii, což by představovalo výzvu při pokusu o klasifikaci založenou na strukturální anatomii. Ačkoli Retortamonas v současné době zahrnuje více než 25 známých druhů, je možné, že některé definované druhy jsou synonymní, vzhledem k tomu, že tyto překrývající se druhy byly objeveny v minulosti. Je třeba vynaložit další úsilí na poznání tohoto rodu, jako je testování křížového přenosu, jakož i biochemické a genetické studie. Jedním z nejznámějších druhů tohoto rodu je Retortamonas intestinalis, lidský parazit, který žije v tlustém střevě člověka. • Atlante dei protozoi intestinali umani - sezione AMEBE identificazione microscopica di Giovanni Swierczynski e Bruno Milanesi Retortamonas intestinalis | SpringerLink Retortamonas intestinalis 12 3.jpg CDC - DPDx - Non-pathogenic Flagellates Retortamonády – Wikipedie Retortamonas intestinalis 1 04 .jpg Retortamonas intestinalis Retortamonas intestinalis Retortamonas intestinalis Retortamonas intestinalis (e,f,7,8); Dietamoeba fragilis (i,j) Chilomastix mesnili (a,b) Enteromonas hominis Enteromonas hominis Eneromonas hominis Srovnání morfologie bičíkovců Flagellates | Intestinal and Urogenital Amebae, Flagellates, and Ciliates Giardia intestinalis - an overview | ScienceDirect Topics Srovnání morfologie bičíkovců • • • Apicomplexa – Výtrusovci Apicomlexa Building the Perfect Parasite: Cell Division in Apicomplexa | PLOS Pathogens Apicomplexa - Výtrusovci •Všichni výtrusovci mají složité životní cykly, pro které je typické dvou- či třífázové střídání generací se stadiem spory. Kokcidie nejsou výjimkou. • •Infekce začíná pozřením oocysty, která obsahuje infekční stadia kokcidie, jednojaderné sporozoity. Ty se ve střevě hostitele uvolní - dojde k excystaci, sporozoity proniknou do epiteliálních buněk střevní sliznice (většinou) a začnou růst. • •Sporozoity se uvnitř hostitelské buňky přemění v růstové stadium, velké, mnohojaderné meronty, kteří dále rostou a mohou se nepohlavně rozmnožovat v procesu zvaném merogonie - vznikají tak merozoity, které napadají další buňky. V poslední generaci nepohlavního rozmnožování se vyvíjejí gamonty, které jsou pohlavně rozlišené. • Apicoplexa – rody napadající člověka Apicomplexa – obecná charakteristika •Extrémně velká a rozmanitá skupina (více než 5000 druhů) •Některé rody napadají člověka (viz tabulka) •Monofyletická skupina – především paraziti •Společně s Ciliata a Dinoflagellata tvoři vyšší skupinu Alveolata •Intracelulární paraziti (parazitoforní vakuola) •Apikální komplex – rhoptrie, polar ring, mikromeny, conoid •Životní cyklus – sporogonie, merogonie, gametogonie Strom života: Vztahy mezi hlavními skupinami Eukaryota Apicomplexa Apicomplexa - Wikipedia Kladogram - vztahy mezi Apicomplexa a Alveolata Evoluce Apicomplexa Phylogeny of the Apicomplexa and their close relatives representing the... | Download Scientific Diagram Encyclopedia | Free Full-Text | The Apicomplexan Parasite Toxoplasma gondii Fylogeneze Apicomplexa File:Apicomplexa tree..png - Wikipedia •Kmen: Sporozoa (Apicomplexa) •Jednobuněční vyznačující se apikálním komplexem: •polární kruh, rhoptrie, mikronemy a conoid, v životním •cyklu se vyskytují sexuální procesy, všichni parazitují •řády: • •Eimeriida: Cryptosporidium parvum, Toxoplasma • gondii, Cyclospora cayetanensis, Isospora belli, Sarcocystis hominis, S. suihominis. •Piroplasmida: Babesia microti, • B. divergens, B. gibsoni •Haemosporida: Plasmodium falciparum, • P. malariae, P. ovale, • P. vivax Alveolata Apixomplexa – veliká rozmanitost zástupců Apicomplexa phylum is a large assortment of single-cell eukaryotic... | Download Scientific Diagram Apicomplexa - morfologie Apicomplexa Imagens – Procure 70 fotos, vetores e vídeos | Adobe Stock Apicomplexa – funkční morfologie A schematic diagram of Apicomplexa illustrating the differences in the... | Download Scientific Diagram Sporozoit – průnik do buňky Infekční stádia - oocysty Infekční stádia - cysty Apicomplexa – typický životní cyklus •Sporogonie – nepohlavní rozmnožování •Gametogonie – pohlavní rozmnožování •Merognonie – nepohlavní rozmnožování (schizogonie) • •Endodyogonie •Endopolygonie • Apicomplexa - typický životní cyklus Apicomplexa – životní cyklus 1: Basic lifecycle of apicomplexan parasites. | Download Scientific Diagram Schéma životního cyklu Apicomlexa Animals | Free Full-Text | Sexual Development in Non-Human Parasitic Apicomplexa: Just Biology or Targets for Control? Targeting Human Transmission Biology for Malaria Elimination | PLOS Pathogens Apicomplexa: Přenos vektorem •Sporogonie •Gametogonie •Merogonie Příklad -Životní cyklus malárie Cykličnost - životní cyklus •příklad - Apicomplexa: • •1) Nepohlavní fáze – Schizogonie (Merogonie) •2) Pohlavní fáze – Gamogonie •3) Nepohlavní fáze - Sporogonie • • Nepohlavní rozmnožování Binární dělení - endodyogonie Typy mnohonásobného dělení (c) Eimeria - formování mikrogamet (d) Plasmodium – formování mikrogamet - exflagelace Základní typy merogonie Definice pojmů Typy mnohonásobného dělení (a) Entamoeba – formování vegetativních stádií po excystaci (b) Plasmodium – formování merozoitů v merontech (Eimeria, Theileria) Merogonie uvnitř HC - Theilerie Endodyogonie – Toxoplasma Endopolygonie - Toxoplasma Mikrogameta Apicomplexa - přenos •Paraziti střevní - Ingesce (fecal-oral) • (např. pozření oocysty, tkáňové cysty, kongenitálně, kontaminace) •Cryptosporidium •Isospora •Cyclospora •Toxoplasma •Sarcocystis •Paraziti krevní – vektor (komár, klíště) •Plasmodium •Babesia Způsoby přenosu Toxoplasma gondii Kokcidie •Kokcidie (Coccidiasina) jsou obligátně parazitičtí prvoci, původci závažných parazitárních onemocnění hospodářských zvířat, jako je drůbež, králíci, malí přežvýkavci, selata nebo telata, u kterých má onemocnění často závažný průběh. • •Kokcidie jsou hostitelsky specifické, ale mohou být i vícehostitelské (heteroxenní), v závislosti na konkrétním druhu a jeho životním cyklu. • Cystoisospora belli Cystoisospora belli • nevysporulovaná oocysta vysporulovaná oocysta •Cystoisosporiasis dříve označovaná jako isosporiasis je střevní •parazitární onemocnění postihující člověka. Běžně se vyskytuje v •tropických a subtropických oblastech a v typickém případě se přenáší •pozřením kontaminované potravy a vody. Charakteristkým příznakem •je průjem, nemoc lze léčit a existují také účinná preventivní opatření. Left: Immature oocyst of Cystoisospora belli in an unstained wet mount showing a single sporoblast under ultraviolet (UV) fluorescent microscopy. Right: Immature oocyst of Cystoisospora belli in an unstained wet mount showing two sporoblasts under ultraviolet (UV) fluorescent microscopy. Cystoisospora belli – Isospora belli •Cystoisospora belli, dříve známá jako Isospora belli, je parazit, který způsobuje střevní onemocnění známé jako cystoisosporiasis. Tento prvok je oportunistní u lidských hostitelů s potlačenou imunitou. Existuje především v epiteliálních buňkách tenkého střeva a vyvíjí se v buněčné cytoplazmě. Rozšíření tohoto kokcidního parazita je kosmopolitní, ale nachází se hlavně v tropických a subtropických oblastech světa, jako je Karibik, Střední a Jižní Amerika, Indie, Afrika a jihovýchodní Asie. V USA je obvykle spojena s infekcí HIV a institucionálním životem. Isospora belli Cystoisospora belli Cystoisospora belli •Patogenní agens: •Parazitická coccidie Cystoisospora belli, napadá epiteliální buňky tenkého střeva a je jednou ze tří coccidií napadajících zažívací trakt člověka. •Ve kterých částech světa se vyskytuje ? •Cystoisospora je celosvětově rozšířena. Běžně se vyskytuje v tropických a subtropických oblastech. Cystoisospora belli •Rezervoárový organismus – dobytek, •prasata • •Způsob šíření: potrava (maso), voda • •Geografické rozšíření: celosvětově ? • •Inkubační perioda: 3 – 39 dní • •Diagnostika: oocysty ve stolici • • Life Cycle of C. belli Cystoisospora belli 1)Nevysporulované oocysty jsou vylučovány s výkaly. 2)Člověk se nakazí ingescí kontaminované potravy nebo vody obsahující vysporulované oocysty obsahující sporozoity. 3) Zralé sporocysty ve střevě praskají a uvolňují vždy 8 sporozoitů, které napadají epiteliální buňky. 4) V epitelu se sporozoiti transformují v trofozoity, kteří se asexuálně množí (schizogonie) a vznikají merozoiti. Merozoiti napadají další buňky epitelu a množí se v nich. 5) Část trofozoitů prodělává sexuální cyklus, Gamogonií vznikají makro a mikro gametocyty, jejicxh fůzí vzniká zygota a ta Vede ke vzniku nezralé oocysty, která je vylučována z těla ven. V půdě oocysty dozrává a stává se infekční. C. belli tak vyžaduje jen jednoho hostitele. Cystoisospora belli •Může být Cystoisospora přenášena z osoby na osobu přímo ? •Cystoisospora je obvykle šířena nepřímo, prostřednictvím kontaminované potravy a vody. To proto, že parazit potřebuje určitý čas, aby ve vnějším prostředí dozrál. Oral-anal kontakt s infikovaným člověkem však riziko přenosu zvyšuje. • •Jaké jsou symptomy infekce vyvolané Cystoisosporou ? •Nejtypičtější projev onemocnění je řídký průjem. Dalšími symptomy jsou bolesti břicha, křeče, ztráta chuti, nevolnost, zvracení a horečka. •Pokud není onemocnění léčeno, tak u lidí s AIDS a s oslabeným imunitním systémem vede ke zdlouhavému a těžkému onemocnění. Cystoisospora belli •Co je to cystoisosporiasis? • •Cystoisosporiasis je onemocnění střeva způsobené mikroskopickým cizopasníkem druhu Cystoisospora belli. Tento cizopasník byl dříve označován jako Isospora belli. •Parazit se přenáší ingescí potravy nebo vody, které jsou kontaminovány výkaly infikovaného člověka. Cystoisospora belli •Jak se člověk může Cystoisosporou nakazit ? •Lidé se nakazí po polknutí zralé oocysty cizopasníka například z kontaminované potravy nebo vody. •Napadení lidé vylučují s výkaly nezralé oocysty cizopasníka, které potřebují obvykle 1 až 2 dny sporulace ve vnějším prostředí. •Za určitých okolností může parazit dozrát i za dobu kratší než jeden den. Cyclospora cayetanense Cyclospora cayetanensis • • Oocysts of C. cayetanensis shown going from non-infective to infective and multiplying. Further description is below. · Cyclosporiasis je střevní onemocnění působené mikroskopickým cizopasníkem druhu Cyclospora cayetanensis. · Druh Cyclospora cayetanensis byl poprvé jako cizopasník člověka popsán v roce 1994 v Peru. · Lidé se nakazí Cyclosporou po pozření potravy nebo vody kontaminované výkaly. · Lidé často cestující do endemických oblastí jsou vystaveni mnohem většímu riziku onemocnění Cyclospora cayetanensis •Cyclospora cayetanensis je kokcidní parazit, který způsobuje průjmové onemocnění zvané cyklosporiáza u lidí a případně u jiných primátů. • •Původně hlášen jako nový patogen pravděpodobné kokcidiální povahy v roce 1980 a popsán na počátku roku 1990, byl prakticky neznámý ve vyspělých zemích, dokud se povědomí nezvýšilo kvůli několika ohniskům spojeným s fekálně kontaminovanými dováženými produkty. • •C. cayetanensis se od té doby objevila jako endemická příčina průjmových onemocnění v tropických zemích a příčina cestovatelských průjmů a infekcí přenášených potravinami ve vyspělých zemích. • •Tento druh byl zařazen do rodu Cyclospora kvůli kulovému tvaru jeho sporocyst. Specifický název odkazuje na univerzitu Cayetano Heredia v Limě v Peru, kde byla provedena raná epidemiologická a taxonomická práce. Cyclospora cayetanensis – epidemiologie ·Lidé se cizopasníkem nakazí polknutím vysporulovaných oocyst Cyclospory, které představují infekční stádium cizopasníka. • ·Infikovaný člověk vylučuje nevysporulované (nezralé, neinfekční) oocysty ve výkalech. Tyto oocysty ve vnějším prostředí sporulují a až po několika dnech až týdnech se stávají vysporulované a tedy infekční. • ·Z tohoto důvodu je přímý přenos • z člověka na člověka a přenos z čerstvě • kontaminované potravy nebo • vody nepravděpodobný. · ·Čtyři oocysty Cyclospory pocházející • z čerstvé stolice- barveno technikou • acid-fast stain from fresh stool stained. • Image: CDC (DPDx) • (Průměr oocyst 8 až 10 μm) • Four Cyclospora oocysts from fresh stool stained using a modified acid-fast stain. Cyclospora cayetanensis Nevysporulovaná oocysta Oocysta se dvěmi sporocystami Life cycle of Cyclospora cayetanensis Cyclospora cayetanensis Životní cyklus začíná pozřením oocysty. Oocysta obsahuje dvě sporocysty a každá pak dva sporozoity. Po vniknutí do člověka dochází v tenkém střevě k emergenci sporozoitů Sporozoiti prodělávají asexuální rozmnožování, čímž vzniká mnoho merozoitů, stejně pak jako prodělávají i rozmnožování sexuální, které vede ke vzniku makro a mikrogametocytů. Gamety spolu fúzují a vzniká zygota, ze které vzniká oocysta. Člověk vylučuje ve stolici nevysporulované oocysty. Za optimálních podmínek tyto oocysty dozrávají a stávají se infekční pro člověka. Cyclospora cayetanensis – životní cyklus •Oocysty vylučované ve stolici nejsou infekční. Přímý tzv oral-fecal přenos je tak nepravděpodobný a odlišuje tohoto cizopasníka od zástupců rodu Cryptosporidium. •Sporulace probíhá ve vnějším prostředí a při teplotě 22°C to 32°C trvá několik dnů až týdnů. •Vysporulovaná oocysta obsahuje dvě sporocysty a v každé z nich jsou vždy dva podlouhlí sporozoiti. •V zažívacím traktu dochází k excystaci a k uvolnění sporozoitů, kteří napadají epiteliální buňky hostitele. •Uvnitř těchto buněk dochází k asexuálnímu namnožení a později také sexuální fázi cyklu a vývoji namnožení oocyst, které jsou vylučovány se stolicí. •Čerstvá zelenina a voda může sloužit jako prostředek přenosu a vysporulované oocysty jsou polknuty s kontaminovanou potravou nebo vodou. •Potenciální mechanismy kontaminace potravy a vody jsou stále předmětem intenzivního výzkumu. Cyclospora cayetanense - prevence Cyclospora cayetanensis – onemocnění • • Symptomy cyclosporiasy začínají v průměru 7 dní po infekci (od 2 dní do 2 týdnů) vysporulovanopu oocystou. • • Mezi tyto symptomy lze zahrnout: • •Vodnatý průjem (diarrhea) – nejčastější příznak •Ztráta chuti k jídlu •Ztráta váhy •Křeče •Nafouknutost •Plynnatost •Nevolnost •Únava • • Další méně časté příznaky: •Zvracení •Horečka • Cyclospora cayetanensis - diagnostika •Mikroskopický průkaz cizopasníka •1. Vlhká komůrka – procházející světlo – DIC nebo UV •2 Fast acid-stain •3. Barvení Safraninem nebo Trichromem Cyclospora cayetanensis - diagnostika Technika Fast acid stain Cyclospora cayetanensis - diagnostika Barvení safraninem Cyclospora cayetanensis – terapie •Nejčastěji se doporučují preparáty Trimethoprim/sulfamethoxazole (TMP/SMX), prodávané pod komerčními názvy Bactrim, Septra, a Cotrim •Žádná alternativní antibiotická léčba Cyclosporosy nebyla doposud k terapii navržena a doporučována. •Řada rutinně pracujících zdravotnických zařízení zatím rovněž nemá vypracované postupy na spolehlivou identifikaci tohoto cizopasníka. Microsporidia Mikrosporidie •Mikrosporidie (Microsporidia, Microspora, česky též hmyzomorky) je skupina jaderných organismů, aktuálně považovaná za součást kladu Opisthosporidia sesterského k houbám (Fungi). Její zástupci jsou vnitrobuněční paraziti, většinou vegetující v cytoplasmě hostitelů. • •Známe více než 1200 druhů v 144 rodech Microsporidia CDC - DPDx - Microsporidiosis Microsporidia: Obligate Intracellular Pathogens Within the Fungal Kingdom | Microbiology Spectrum Microsporidiosis (Microbiology) - Infectious Disease Advisor Diagram spory Microsporidia - spora Microsporidie v hostitelských buňkách Zralé spory microsporidií Microsporidia - charakteriastika •Pojem microsporidia je obvykle používán jako označení pro obligátní intracelulární cizopasníky •náležející do kmene Microsporidia. • •V současnosti je známo přes 1200 druhů náležejících do 143 rodů, které byly popsány jako •paraziti velkého spektra hostitelů a to jak obratlovců tak bezobratlých. • •Mikrosporidia jsou charakteristická produkcí odolných spor, které jsou v závislosti na hostiteli •co do velikosti velmi variabilní. Vyznačují se unikátními organelami, polárním vláknem nebo •polární trubičkou, která je spirálovitě stočená uvnitř spory. Velikost spor mikrosporidií •parazitujících u člověka se pohybuje od 1 do 4 µm a tato velikost je důležitým diagnostickým •znakem. • •Existuje nejméně 15 druhů mikroskoporidíí, které jsou popsány jako patogeni napadající •člověka: Ancaliia (formerly Brachiola) algerae, A. connori, A. vesicularum, Encephalitozoon •cuniculi, E. hellem, E. intestinalis, Enterocytozoon bieneusi Microsporidium ceylonensis, M. •africanum, Nosema ocularum, Pleistophora sp., Trachipleistophora hominis, T. •anthropophthera, Vittaforma corneae, a Tubulinosema acridophagus. • •Encephalitozoon intestinalis byl dříve nazýván Septata intestinalis, ale na základě podobnosti •morfologie, antigenní struktury a molekulárních dat, byl pak přeřazen do tohoto rodu . • •Díky současným údajům je známo, že některá domácí a divoká zvířata mohou být přirozeně •napadena některými druhy mikrosporidií: E. cuniculi, E. intestinalis, E. bieneusi. Ptáci, •především papušci a rajky, jsou přirozeně napadáni E. hellem. E. bieneusi. Druh V. corneae •byl identifikován v povrchových vodách a spory Nosema sp. byly zjištěny ve vodních příkopech, • •Tubulinosema acridophagus, je parazit hmyzu a současně době (2012) byly popsány dva •případy diseminované mikrosporidiosy vyvolané tímto cizopasníkem. Medicínský význam microsporidií Medicínský význam microsporidií Encephalitozoon cuniculi Encephalitozoon cuniculi •Encephalitozoon cuniculi je parazitická mikrosporidie (tedy spájivá houba. Jako ostatní mikrosporidie, i tato je obligátní intracelulární parazit postrádající mitochondrie a peroxizomy. • •Dlouho byl sekvenovaným eukaryotickým organismem s nejmenším genomem - pouze 2,9 milionů párů bází, než byl v roce 2010 na této pozici vystřídán druhem Encephalitozoon intestinalis s genomem o pouhých 2,3 milionů párů bází. Diagnosis| Encephalitozoonosis | Lab Animal Encephalitozoon cuniculi Microsporidia – životní cyklus Microsporidia – životní cyklus Microsporidia - vývoj •Infekční stádium mikrosporidií je rezistentní spora, která přežívá dlouho ve vnějším prostředí. • •Po pozření hostitelem, spora vystřelí polární vlákno (trubička) a infikuje hostitelskou buňku. Infekční sporoplasma se tak dostane do hostitelské buňky – eurakyota. • •Uvnitř hostitelské buňky se sporoplasma extenzivně dělí a to bud merogonií (binární dělení) a nebo sporogonií (mnohonásobné dělení). • •Tento vývoj může nastat bud přímo po přímém kontaktu s cytoplasmou hostitelské buňky (e.g., E. bieneusi) a nebo probíhá uvnitř parazitoforní vakuoly (e.g., E. intestinalis). • •Bud přímo v cytoplasmě nebo v parasitoforní vakuole se mikroskoporidie vyvíjejí sporogonií ve zralou sporu. Během sporogonie se kolem spory formuje tlustá stěna, která zajišťuje resistenci vůči podmínkách vnějšího prostředí. • •Když spory navýší svůj počet a kompletně vyplní cytoplasmu hostitelské buňky, bunečná stěna praskne a spora se uvolní do prostředí, které je obklopuje. • •Tyto volné spory mohou infikovat další hostitelské buňky a cyklus tak pokračuje. Životní cyklus: Encephalitozoon cuniculi 1)Imunodeficientní pacient (AIDS) je orálně nakažen kontaminovanou potravou (např. z moči zvířete) 2)Ve střevě člověka dojde injikování parazita do epiteliální buňky střeva. 3) V ní se tvoří parazitoforní vakuola, ve které se parazit binárním dělením opakovaně množí. 4)Poslední binární dělení ve ke vzniku dvou jednojaderných sporoblastů, které se dále diferencují v infekční spory. 5) Spory jsou vylučovány z těla stolicí. Microsporidia: Encephalitozoon •Infekce nastává po pozření nebo • vdechnutí spory. • •Ve dvanácterníku je obsah spory • polárním vláknem injikován do • hostitelské buňky. • •V ní se parazit opakovaně binárně • množí a vzniká velké množství spor. • •Spory se uvolňují z hostitelské buňky • a napadají další buňky. • • Life cycle of Microsporidia Encephalitozoon cuniculi Update on Cyclospora cayetanensis, a Food-Borne and Waterborne Parasite | Clinical Microbiology Reviews Klinické příznaky mikrosporidióz •Druh mikrosporidie Klinický příznak • •Anncaliia algerae Keratoconjunctivitis, skin and deep muscle infection •Enterocytozoon bieneusi Diarrhea, acalculous cholecystitis •Encephalitozoon cuniculi and E. hellem Keratoconjunctivitis, infection of respiratory and genitourinary tract, disseminated infection •Encephalitozoon intestinalis Infection of the GI tract causing diarrhea, and dissemination to ocular, genitourinary and respiratory tracts •Microsporidium ceylonensis and M. africanum Infection of the cornea •Nosema sp. (N. ocularum), Anncaliia connori Ocular infection •Pleistophora sp. Muscular infection •Trachipleistophora anthropophthera Disseminated infection •Trachipleistophora hominis Muscular infection, stromal keratitis, (probably disseminated infection) •Tubulinosema acridophagus Disseminated infection •Vittaforma corneae (syn. Nosema corneum) Ocular infection, urinary tract infection Laboratorní diagnostika •Mikroskopické vyšetření •Transmisní elektronová mikroskopie TEM •Imunofluorescence IFA •Molekulární metody – především PCR • • Mikroskopické vyšetření stolice spory Encephalitozoon cuniculi barveno Chromotropem • Encephalitozoon cuniculi stained with Gram Chromotrope Encephalitozoon cuniculi stained with Gram Chromotrope Microsporidia in stool stained with Chromotrope 2R Mikroskopické vyšetření stolice spory mikroskopridií, barveno Gram chromotropem • microsporidia stained with Giemsa microsporidia stained with Giemsa Mikroskopické vyšetření stolice barveno Giemsou • Encephalitozoon cuniculi stained with Ryan's modified trichrome Encephalitozoon cuniculi stained with Ryan's modified trichrome Elektronová mikroskopie TEM Enterocytozoon bieneusi - spora • Electron micrograph of an Enterocytozoon bieneusi spore Encephalitozoon intestinalis inside a septated parasitophorous vacuole • IFA of Encephalitozoon hellem Monoclonal antibody-based immunofluorescence identification of Encephalitozoon hellem. Spores are present in a bronchoalveolar lavage specimen of an AIDS patient Agarose gel (2%) showing the diagnostic bands for species-specific PCR diagnostic primers designed for microsporidia that infect humans • Agarose gel - PCR for microsporidia Trachipleistophora hominis Trachipleistophora hominis Ciliophora - nálevníci Balantidium Coli Protozoan Photograph by Kateryna Kon/science Photo Library - Pixels Ciliata: Balantidium coli Nálevníci - morfologie alternativní popis obrázku chybí Nálevníci – Ciliophora, Ciliata •Nálevníci (Ciliophora, Ciliata) jsou jednobuněčné eukaryotické organismy (protisté) klasifikovaní v současné době v rámci kladu Alveolata jako zástupci superskupiny Sar. •Mají složitou stavbu buňky, na povrchu vybavené množstvím brv (bičíků), které slouží k pohybu nebo přísunu potravy (odtud starší název této skupiny - obrvení). • •Většina žije volně, další jsou mutualisti či komenzálové přežvýkavců, jiní jsou parazité. Je známo asi 2500 druhů parazitických a 4700 druhů volně žijících nálevníků. Podle fosilního záznamu existují již více než 700 milionů let. Morfologie •Společné znaky : •(A) Mají 2 jádra. Jedno z nich je větší, nazývá se makronukleus neboli jádro vegetativní a řídí všechno mimo rozmnožování. Druhé jádro je menší, nazývá se mikronukleus neboli jádro generativní a řídí rozmnožování. •(B) Ohraničení buňky tvoří pelikula. Je tvořena dvojitou cytoplazmatickou membránou. Buňka ostatních prvoků je ohraničena jednoduchou cytoplazmatickou membránou. •(C) Na pelikule vyrůstá velký počet brv (= řasinek ). Brvy jsou podobné bičíkům, ale na rozdíl od bičíků jsou kratší a je jich větší počet. •(D) Rozmnožují se buď příčným dělením nebo spájením neboli konjugací. • •Příčné dělení je obvyklé i u jiných organismů. Je to druh nepohlavního rozmnožování. Jméno má od toho, že se mateřská buňka rozdělí na dvě buňky dceřiné v příčné rovině. Trvá asi 0,5 dne. • Balantidium coli – vznik potravní vakuoly Nálevníci rozmnožování - konjugace Spájení neboli konjugace je rozmnožování typické právě jen pro nálevníky. Na rozdíl od příčného dělení je konjugace: a) typická jen pro nálevníky b) druh pohlavního rozmnožování c) děj, kde jsou potřeba 2 nálevníci d) daleko složitější e) časově delší – trvá asi 2,5 dne f) dělení, kdy z každé buňky vzniknou 4 buňky nové Zjednodušený popis konjugace: 2 nálevníci se k sobě přiloží v místě obrvených nálevek, mikronukleus se rozdělí na stacionární a migratorní jádro. Migratorní jádro si nálevníci vymění ( proto migratorní, neboť latinsky migro znamená stěhovat se ) a to splyne se stacionárním jádrem ( l. sto znamená stát ). Nálevníci se pak rozpojí a po složitých dějech vzniknou z každé trepky 4 další buňky Balantidium coli Balantidium coli •Balantidium coli, je málo se vyskytujícím střevním cizopasníkem člověka. Přenáší se fecal-oral přenosem pozřením kontaminované potravy a vody. •Infekce Balantidium coli probíhá většinou bez příznaků, ale lidé silněji napadeni trpí průjmy a bolestmi břicha a může dojít až k perforaci tlustého střeva. •Šíření infekce lze omezit preventivní dobrou hygienou a umýváním ovoce a zeleniny na cestách. Left: Balantidium coli cyst. Right: B. coli trophozoite in a wet mount at 1000x magnification. Balantidium coli protozoan in large intestine, 3D illustration. Ciliated intestinal parasite that causes balantidiasis Stock Illustration | Adobe Stock Intestinální balantidiosa a amebiosa: léze stěny tlustého střeva (a,b) léze působené E. histolytika (c) Fagocytoza červených krvinek (d) Výskyt •Balantidium coli se vyskytuje převážně v tlustém střevě prasat domácích, kde působí jako komenzál, živící se střevním obsahem. Výjimečně může dojít k přenosu na krysy, opice, divoká prasata, klokany a člověka. Přenos je fekálně – orální, nejčastěji kontaminací vody nebo potravin v oblasti s nízkou úrovní hygieny. Může dojít k vniknutí do střevní sliznice, kde vznikají vředy nebo k rozsevu do ostatních orgánů (např. jater). U člověka se většinou projevuje asymptomaticky, ale ve vzácných případech může způsobovat balantidiózu. Balantidium coli – trofozoiti a cysty Endemický výskyt B. coli •Balantidium je vzácně se vyskytujícím parazitem člověka v mírném pásmu. Mnohem častěji se vyskytuje u prasat v teplejším klimatu a u opic v tropech. • •Napadení člověka nastává především tam, kde se lidé neřídí správnými hygienickými návyky. • •Balantidium coli je rozšířeno celosvětově, ale největší prevalence dosahuje v tropech a v subtropech a v rozvojových zemích. Balantidium coli – životní cyklus •Vakovka lidská (Balantidium coli) je paraziticky žijící nálevník, nejčastěji se vyskytující ve střevech prasat domácích. V některých případech dochází k přenosu na člověka, kde může způsobovat zoonické onemocnění balantidiózu. • •Nepohlavní rozmnožování •Dochází k podvojnému dělení, kdy se buňka prodlužuje a následně příčně zaškrtí, poté dochází k dělení jádra (karyokinezi) a vzniku dvou nových jedinců. • •Pohlavní rozmnožování •K pohlavnímu rozmnožování využívá Balantidium konjugace, při které dojde k výměně jaderné hmoty (genetického materiálu). Pohlavní rozmnožování pomáhá Balantidiu k udržení homogenity populace.[ Balantidium coli – životní cyklus •Balantidium coli se přenáší cystami. Hostitel se obvykle nakazí pozřením kontaminované potravy a vody. • •Po polknutí cysty dochází v tenkém střevě k její excystaci a trofozoiti pak kolonizují tlusté střevo. • •Trofozoiti zůstávají ve lumenu tlustého střeva člověka a zvířat a množí se zde binárním dělením s konjugací. • •Trofozoiti prodělávají encystaci a vznikají infekční cysty. Někteří trofozoiti invadují stěnu tlustého střeva a množí se. • •Zralé cysty opouštějí hostitele s výkaly. Balantidium coli – životní cyklus Životní cyklus •Hostitel je infikován cystou, která se do těla nejčastěji dostává s kontaminovanou vodou nebo potravou. Cysta po pozření prochází trávicí soustavou hostitele. V tenkém střevě dojde ke vzniku trofozoitů, kteří osídlují tlusté střevo, kde žijí v jeho vnitřní části a živí se střevním obsahem. Někteří napadají stěnu tlustého střeva a množí se, poté se vrací do vnitřní části střev. Tam dochází k encystaci při dehydrataci střevního obsahu. Zacystovaní jedinci opouští tělo s výkaly, tím se dostávají do prostředí, kde mohou infikovat nového hostitele. •1) Napadeni lidé vylučují cysty • ve stolici. 2)Člověk sed nakazí ingescí • kontaminované potravy nebo vody. 3)V tenkém střevě se s cyst uvolňují • trofozoiti. 4)Ti se binárním dělením množí. 5)Encystují se a odcházejí do • tlustého střeva a odtud ven se • stolicí. • •Balantidium coli vyžaduje pouze •jednoho hostitele. Lidé získávají •infekci nejčastěji od prasat, které je •rezervoárem této nemoci. •Balanditiosa je proto tzv. zoonosa. Life cycle of Balantidium coli Balantidium coli – přenos a šíření Balantidium coli – trofozoiti, roztěr stolice (3.15) cysty – roztěr stolice (3.16) Trofozoiti Cysty Balantidium coli – životní cyklus a patogenita Balantidium coli - patogenita Balantidium coli – dělící se trofozoit ve stěně střeva Balantidium coli – trofozoiti SEM Balantidium coli – peristomální cilíe a vakuoly Blastocystis hominis Blastocystis hominis •Blastocystis je běžně se vyskytující mikroskopický organismus s celosvětovým rozšířením. • •Plné poznání biologie Blastocystis a jejího vztahu k dalším organismům zůstává zatím nejasné a je předmětem intenzivního výzkumu. B. spp. cyst-like forms in wet mounts under differential interference contrast (DIC) microscopy. 30 blastocystis hominis Snímků, stock fotografií a vektorů | Shutterstock Blastocystis hominis •Blastocystis (Blastocystis sp.) je rod jednobuněčných parazitárních organismů, aktuálně zařazený do kmene Stramenopila (Heterokonta). Jedná se o organismus s nízkou hostitelskou specificitou. Mezi jeho hostitele patří hmyz, plazi, ptáci a savci včetně člověka. • •Infekce probíhá orálně; parazit se dostává trávicím traktem do tlustého střeva, kde se rozmnožuje. • •Taxonomická klasifikace Blastocystis hominis je stále velmi kontroverzní. V minulosti byl tento organismus považován za kvasinky, houby, améby, bičíkovce a sporozoa. • •V současné době díky studiím na molekulární úrovni genů SSUrRNA byla B. hominis umístěna do neformální skupiny nazvané Stramenopila (Silberman et al. 1996). • •Tato skupina Stramenopila je definována na základě molekulární fylogeneze jako heterogenní evoluční seskupení jednobuněčných a mnohobuněčných protistů včetně hnědých řas, rozsivek, chrysophyta, vodní plísně atd. (Patterson, 1994). • •Cavalier-Smith (1998) považuje Stramenopila za identické s jeho infraříší Heterokonta součástí říše Chromista. Z tohoto důvodu je podle Cavalier-Smitha, B. hominis označována jako heterokontní chromista. • Morfologie •Blastocystis se může vyskytovat v několika morfotypech. Mezi hlavní morfotypy patří vakuolární, granulární a amoební tvar. Současné studie ukazují, že buňka může nabývat i dalších tvarů. Vědci se domnívají, že ke změně morfotypu vedou stresové faktory a biochemické ovlivnění buněčných metabolických drah. • •Cysta • Tento morfologický typ je menší než vakuolární a granulární forma. Cysta je kulovitého nebo vejčitého tvaru. Je pro něj typická stěna, skládající se z několika vrstev a absence centrální vakuoly. V životním cyklu Blastocystis se objevují dva typy cyst: • tenkostěnné cysty – součást auto-infekčního cyklu • tlustostěnné cysty – součást vnějšího přenosu z hostitele na hostitele • Další morfotypy Blastocystis, které byly nedávno objeveny: • avakuolární • multivakuolární • • Blastocystis hominis Morfologické typy Blastocystis sp. • • Vakuolární • Nejběžnější forma, která dokáže podstoupit následnou přeměnu v cystu v lumen tlustého střeva. Ve střevech je vakuolární forma schopna asexuálního binárního dělení a na základě specifických faktorů může přecházet do dalších forem (granulární, amoební, …). Tento morfologický typ je dobře rozeznatelný, díky velké centrální vakuole, která zabírá skoro všechen buněčný prostor a vytlačuje organely do tzv. periferní rýhy, která je ohraničena tenkou plazmatickou membránou buňky. • Granulární • Granulární morfotyp je velice podobný vakuolárnímu, avšak v buňce nalezneme tři typy granul. Jedná se o metabolická reprodukční a lipidická granula. Metabolická granula, nalézáme výhradně v cytoplasmě buňky, obsahují látky důležité pro správnou funkci buněčných drah a metabolismu buňky. U reprodukčních granul se předpokládá, že obsahují látky řídící nepohlavní rozmnožovaní. Lipidická granula mají na starost uchovávání zásobních látek. • Amoební • Pro amoební morfotyp je typický nepravidelný tvar buňky. Buňka má nejčastěji jedno až dvě pseudopodia, avšak je nepohyblivá, a v cytoplazmě jednu centrální anebo více menších vakuol. Amoební stadium vzniká z vakuolární formy a je zde podezření, že jde o patogenní formu vyvolávající imunitní reakci hostitelského organismu. Přemnožení tohoto typu v tlustém střevě hostitele způsobuje vznik symptomů jako například akutním průjem. V trávicím ústrojí člověka se v amoební tvar vyvíjí například Blastocystis podtyp 3 (B. sp. ST3), který může u člověka být zodpovědný za propuknutí symptomů. Blastocystis hominis: vakuolizovaná forma binární dělení Životní cyklus https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/4f/Blastocystis%2C_life_cycle.jpg/466px-Blas tocystis%2C_life_cycle.jpg Základní, zjednodušené schéma životního cyklu Blastocystis (podle Jermiah et al, 2013). a - tlustostěnná cysta byla vyloučena ve stolici svého hostitele; kvůli své nízké hostitelské specificitě, nalézáme cysty u nejrůznějších živočichů (savci, ptáci, plazi, ...). b - hostitel se infikoval pozřením kontaminované potraviny nebo vypitím kontaminované vody, infekce orální cestou. c - Blastocystis sp. putuje trávicím ústrojím až do střev a za přítomnosti žaludečních kyselin a střevních - vakuolární morfotyp. c2 - v těle hostitele může vznikat granulární morfotyp. c3 -enzymů se excystuje. c1 - Blastocystis se vyvine do své nejběžnější podoby v těle hostitele může vznikat nejspíše patogenní a vysoce adhesivní amoební morfotyp. c4 - v těle hostitele probíhá asexuální binární dělení vakuolárního typu Životní cyklus I •Infekce Blastocystis probíhá požitím kontaminované potraviny či vody s tlustostěnnými cystami. • •Cysty se dostávají do trávicího traktu, kde se excystují za přítomnosti žaludečních kyselin a střevních enzymů • •Buňky se vyvinou ve vakuolární formu, která je schopná asexuálního binárního dělení. • •Vakuolární forma se ve střevech dále vyvíjí buď v ameobní anebo multi-vakuolární formu. Blastocystis - Wikipedia Blastocystis: mikrofoto (a) diagram dělení trofozoita (c) Životní cyklus II •Autoinfekční cyklus •Multi-vakuolární forma přejde ve stádium pre-cysty, která podstoupí schizogonii (typ nepohlavního rozmnožování), neboli rozpad mateřského jádra na několik jader dceřiných. Pre-cysta se naplní novými buňkami a vyvine se v autoinfekční tenkostěnnou cystu. Tenkostěnná cysta poté praská a uvolní do střev hostitele několik nových buněk Blastocystis ve vakuolární formě. •Cyklus spějící k vnějšímu přenosu • Amoební forma je také schopná asexuálního binárního dělení. Dále se může vyvíjet do stádia precysty, ve které probíhá schizogonie. Cysta se plní buňkami a tvoří kolem sebe tlustou stěnu. Infekční tlustostěnná cysta opouští ve stolici tělo hostitele. •Jsou popsány případy, kdy dochází k infekci z člověka na člověka i ze zvířete na člověka. Proposed life cycle of blastocystis hominis Blastocystis hominis B. hominis se množí sporulací a nebo binármím dělením. Organismus prodělává několik morfologických forem B. hominis se vyznačuje sexuálním i asexuálním rozmnožováním. B. se může pomocí pseudopodií protahovat. Životní cyklus není ještě úplně popsán. Blastocystis hominis - způsoby přenosu Symptomy •Infekce postihuje častěji dospělé, než děti. Pacienti si nejčastěji stěžují na silnou bolest břicha, jako další projevy infekce lékařská literatura uvádí křeče, nadýmání, nevolnost, zvracení, průjem, zácpu nebo střídající se průjem se zácpou. Pokud symptomy přetrvávají, pacientovi hrozí dehydratace a podvýživa. Podle zprávy WHO u některých pacientů byla zjištěna přítomnost Blastocystis ve stolici i po odeznění symptomů. Výskyt a prevalence •Blastocystis sp. je nejběžnější jednobuněčný parazit nalézající se ve vzorcích lidské stolice. Jeho rozšíření je celosvětové. •V Evropě se prevalence pohybuje v rozmezí 22-56 %, v některých afrických a asijských rozvojových zemích je prevalence 30 až 50 %. •U populace lidí některých afrických lokalit dosahuje výskyt Blastocystis ve vzorcích až 100 %.[ •Zvýšené hodnoty korelují s nízkou úrovní hygieny, blízkým kontaktem s hospodářskými zvířaty a požívání kontaminované vody z řek a studní. Výzkum ve třech vesnicích v oblasti povodí řeky Senegal zjišťoval výskyt Blastocystis u 93 dětí s projevy sledovaných symptomů i bez nich. Na základě molekulární analýzy bylo zjištěno, že všech 93 vzorků obsahuje Blastocystis. U osmi vzorků byla dokonce zjištěna infekce dvěma nebo třemi podtypy Blastocystis. Nejvíce byl zastoupen podtyp 3 (B. sp. ST3), který se vždy vyskytoval u symptomatických osob. •Naopak v rozvinutých zemích je prevalence nižší. Například ve Španělsku se udává v rozmezí 1–35 % a je ovlivněna geografickou polohou a sledovanou komunitou. Výzkum uskutečněný v Madridu sledoval výskyt Blastocystis u 1359 vzorků, kde 187 vzorků (tj. 14 %) bylo infikováno Blastocystis. Blastocystis hominis •Průběh životního cyklu a šíření B. hominis je stále předmětem výzkumu. Z tohoto důvodu je zde uvedený cyklus spíše hypotetický. •Typickou formou nacházenou v lidské stolici jsou cysty, které dosahují velikosti od 6 do 40μm. •Tlusto-stěnné cysty, které jsou přítomny ve stolici jsou považovány za prostředek přenosu cizopasníka uskutečňovaného zřejmě v cestou fecal-oral pozřením kontaminované vody nebo potravy. •Cysty napadají epiteliální buňky zažívacího traktu a asexuálně se množí. Vznikají vakuolární formy parazita, ze kterých vznikají multivakuolární a amoeboidní formy. •Multivakuolární forma se vyvíjí v pre-cystu, která dává vznik tenko-stěnné cystě, která je zřejmě zdrojem autoinfekce. •Amoeboidní forma dává vznik pre-cystě, která se vyvíjí schizogonií v tlustostěnnou cystu. •Tlusto-stěnná cysta je vylučována s výkaly. Patogenita •Ačkoliv je Blastocystis podle Světové zdravotnické organizace (World health organization, WHO) jednobuněčný organismus, který se nejčastěji nachází ve vzorcích lidské stolice, jeho patogenita není dosud zcela objasněna. Blastocystis je přítomen jak ve vzorcích stolice u lidí nevykazujících žádné symptomy, tak u symptomatických pacientů. •Není tedy jasné, zda by se na Blastocystis mělo pohlížet jako na komenzální organismus, nebo jako na potenciální patogen. Bylo zjištěno, že symptomy se objevují u pacientů se zvýšeným počtem amoebních stádií Blastocystis, přesněji podtypu 3 (B. sp. ST3), které ulpívají na stěně tlustého střeva. •Existují spekulace, že amoební stadium dráždí imunitní homeostázi trávicího systému. To znamená, že imunitní systém reaguje na karbohydrátové antigeny, které jsou přítomny na povrchu amoebních buněk. Jak se člověk nakazí ? •Jak je přesně Blastocystis přenášena není dosud s •určitostí známo, ale počet infikovaných lidí stoupá •v oblastech s nízkou úrovní hygieny. • •Současné studie naznačují především tyto cesty přenosu: •Polknutí kontaminované potravy nebo vody •Pobyt v denních stacionářích poskytujících péči např. bezdomovcům •Kontakt se zvířaty • Jaké jsou způsoby prevence ? •Umývat si ruce mýdlem a horkou vodou po použití záchodu, výměně plen a před manipulací s potravinami. • •Učit děti důležitosti umývání rukou jako prevence vůči infekci. • •Vyhnout se konzumaci kontaminované potravy a vody. • •Umývat a loupat syrovou zeleninu a ovoce před jídlem. • •Při cestách do exotických zemí se vyhnout pití vody z rizikových zdrojů jako je nepřevařená vodovodní voda a vyhnout se konzumaci neuvařeného jídla umývaného v nepřevařené vodovodní vodě. • •Pít jen originál balené a pasterizované nápoje a nápoje připravované z převařené vody jako je káva a čaj, které jsou k pití bezpečné. • Sarcocystosis, Isospora hominis, Sarcocystiasis, Sarcosporidiosis • Původce: Protozoa – Sporozoa – Apicomplexa • •Nejčastěji se u člověka vyskytující druhy: • Sarcocystis bovihominis nebo S. suihominis • • • • Sarcocystis - sarcocystosa Sarcocystis – životní cyklus Infekční cystické stádium - sarcocysta Cryptosporidium parvum – Wikipedie Cryptosporidium parvum | BioLib.cz LM of oocysts of Cryptosporidium parvum in stool - Stock Image - Z115/0044 - Science Photo Library Cryptosporidium Parvum Oocysts - The Native Antigen Company 17 Ilustrações de Cryptosporidium Parvum - Getty Images Exploring vulnerabilities of the Cryptosporid | EurekAlert! Cryptosporium parvum Cryptosporidium - cryptosporidiosa •Existuje mnoho druhů parazitů rodu Cryptosporidium napadající člověka a řadu dalších živočichů. •Cryptosporidium parvum a Cryptosporidium hominis (dříve známo jako C. parvum s anthropickým genotypem nebo genotypem 1) představují druhy s největší prevalencí vyvolávající onemocnění člověka. •Uváděny jsou též infekce druhy C. felis, C. meleagridis, C. canis a C. muris. • Left: Cryptosporidium sp. oocysts stained with Ziehl-Neelson modified acid-fast. | Right: Cryptosporidium sp. oocysts stained with safranin. Co je to cryptosporidiosa ? •Cryptosporidiosa je průjmovité onemocnění působené mikroskopickým prvoky rodu Cryptosporidium, kteří žijí ve střevě člověka a zvířat a jsou vylučováni ve stolici infikovaných osob a živočichů. Jak onemocnění tak parazit jsou často označováni jen jako "Crypto.„ • •Parazit vytváří odolnou oocystu, která odolává působení běžných chlorovaných desinfekčních prostředků. Během uplynulých dvou dekád, se Cryptosporidium stalo jednou z nejvýznamnějších příčin tzv. waterborne disease (rekreační a pitná voda). Rozšíření cizopasníka je celosvětové. • •Jak je cryptosporidiosa rozšiřována ? • •Cryptosporidium je rozšiřováno oocystami vylučovanými ve stolici napadených lidí a zvířat. Vylučování oocyst začíná s nástupem diarrhea a přetrvává i několik týdnů po jeho ukončení. Člověk se nakazí polknutím oocysty, která se může nacházet v kontaminované půdě, potravě, vodě a na površích věcí kontaminovaných výkaly infikovaných lidí a zvířat. Crypto se nepřenáší krví. • • Cryptosporidium - životní cyklus •Vysporulovaná oocysta obsahující 4 sporozoity je vylučována s výkaly infikovanéhéo hostitele. •Přenos Cryptosporidium parvum a C. hominis se uskutečňuje především díky kontaktu s kontaminovanou vodou. Příležitostně mohou být zdrojem infekce i např. různé saláty. •Následuje polknutí (vyloučit nelze také inhalaci) oocysty vhodným hostitelem a její excystaci. •Uvolnění sporozoiti parazitují epiteliální buňky gastrointestinálního traktu hostitele nebo jiných tkání např. respirační soustava. •V těchto buňkách paraziti prodělávají asexuální rozmnožování (schizogonie nebo merogonie) a pak sexuální rozmnožování (gametogonie) produkující mikrogamonty (samčí) a makrogamonty (samičí). •Po fertilizaci makrogamety mikromagetou vzniká oocysta, která sporuluje v těle infikovaného hostitele. •Vyvíjí se dva různé typy oocyst. První je tlusto-stěnná a je vylučována s výkaly a druhá je tenko-stěnná a slouží k autoinfekci. •Oocysty jsou po vyloučení z hostitele infekční a dovolují tak přímý přenos z výkalů jednoho (fecal-oral) na dalšího hostitele.. merozoit oocysta Life cycle of Cryptosporidium parvum and C. hominis Životní cyklus Cryptosporidium sp. Complete development of Cryptosporidium parvum in host cell-free culture - ScienceDirect Cryptosporidium parvum: přenos, životní cyklus, stádia Cryptosporidium parvum - an overview | ScienceDirect Topics Způsoby přenosu cryptosporidiosy • •Při strkání různých věci do úst nebo náhodným polknutím něčeho co bylo v kontaktu se stolicí infikovaných lidí a zvířat. • •Polknutím vody (při rekreaci) kontaminované Crypto - rekreační vodou je voda v bazénech, lázních, fontánách, jezírkách, jezerech, řekách, potocích, rybnících, přehradách atd.Tato rekreační voda může být kontaminována výkaly lidí a zvířat prosakujícími např. z kanalizace. • •Polknutím vody a nápojů kontaminovaných stolicí infikovaných lidí a zvířat. • •Pozřením neuvařeného jídla kontaminovaného Crypto. Doporučuje se umývat všechnu zeleninu a ovoce čistou nekontaminovanou vodou. Dodržovat zásady přípravy bezpečné vody. • •Přenos dotekem úst a kontaminovaných rukou. Ruce mohou být kontaminovány velkou škálou činností: hračky, koupelnové potřeby, věci osobní potřeby, hygienické pomůcky atd. Rovněž péče o nemocné lidi, ošetřovaní infikovaných krav a telat je velice rizikové • •Kontakt s lidskými výkaly při určitých sexuálních praktikách • • Klinické příznaky onemocnění •Symptomy cryptosporidiosy obvykle začínají 2 až 10 dnů (v průměru 7) po infekci hostitele cizopasníkem. Nejtypičtější příznak tohoto onemocnění je diarrhea • •Další příznaky jsou tyto: •Žaludeční křeče a bolest •Dehydratace •Nevolnost •Zvracení •Horečka •Ztráta hmotnosti •Někteří lidé mající Crypto jsou zcela bez příznaků. Různé typy onemocnění •U lidí se zdravým imunitním systémem příznaky nemoci přetrvávají obvykle 1 až 2 týdny (délka trvání se pohybuje od několika dní po 4 i více týdnů). V některých případech se může onemocnění po krátké periodě zlepšení před koncem onemocnění zhoršit. Příznaky tak mohou trvat až 30 dní. •Přesto, že nejvíce postiženým orgánem je tenké střevo, může se infekce Cryptosporidium vyskytnout i v jiných částech zažívacího případně respiračního systému. •U lidí s oslabeným imunitním systémem se obvykle nemoc projevuje jako velmi vážná, chronická a může mít i fatální průběh. • •Mezi tyto pacienty patří: •Lidé s AIDS •Lidé mající onemocnění ovlivňující funkci imunitního systému •Pacienti s rakovinou a po transplantacích, kteří jsou vystaveni imunosupresivní léčbě. •Riziko vzniku vážného onemocnění se může lišit v závislosti na individuálním stupni imunosuprese jednotlivých pacientů. Diagnostika •Diagnóza cryptosporidiosy se provádí vyšetřením stolice. Protože detekce cizopasníků rodu Cryptosporidium je velmi obtížná, musí pacienti poskytnout obvykle více vzorků z několika dnů. • •Nejčastěji se cizopasníci prokazují mikroskopicky při použití různých technik: (např. acid-fast staining, direct fluorescent antibody [DFA] a/nebo enzyme immunoassays pro detekci Cryptosporidium sp. antigenu). • •Použití molekulárních metod (např. polymerase chain reaction – PCR) je na vzestupu ale jejich uplatnění je dosud v řadě laboratoří omezené. Doposud totiž neexistuje rutinní test na Cryptosporidium spp. Cryptosporidium oocysts in a modified acid-fast stain. (CDC Photo; DPDx) Léčení • Obecně je doporučován preparát Nitazoxanid • •Terapie dospělí: 500 mg PO b.i.d. x 3 dny • •Terapie děti: 1- 3 roky: 100 mg PO b.i.d.x 3 dny • 4 -11 let: 200 mg PO b.i.d. x 3 dny • • Nitazoxanid je aplikován v podobě orální suspenze (100 mg/5ml; pacienti ≥ 1 rok) a Nitazoxanid v podobě tablet (500 mg; pacienti ≥ 12 let) u dětí s průjmem vyvolaným parazity rodu Cryptosporidium. Které jsou nejvíce rizikové profese/činnosti ? •Děti, které navštěvují různá denní pečovatelská centra včetně jeslí. •Pracovnice mateřských škol a jeslí. •Rodiče infikovaných dětí •Lidé pečující o pacienty s cryptosporidiosou •Lidé cestující na velké vzdálenosti - mezinárodní cestovatelé •Baťůžkáři, stopaři a táborníci, kteří v přírodě pijí nefiltrovanou a neupravenou vodu. •Lidé, kteří pijí vodu z mělkých a nechráněných zdrojů. •Lidé, včetně plavců, kteří polykají vodu na mělčinách a vodu v nechráněných vodních nádržích. •Lidé pečující o infikovaný dobytek •Lidé vystaveni kontaktu s lidskými výkaly při určitých sexuálních praktikách • Hikers who drink from unfiltered, untreated water sources are at higher risk for Crypto infection. Zásady správné hygieny rukou •Umývat ruce vždy mýdlem a vodou po dobu •nejméně 20 vteřin, ruce se musí pořádně •vydrhnout včetně všech záhybů kůže a na celém •povrchu: •Před přípravou jídla a před jídlem •Po použití záchodu •Po výměně plenek a umytí dětí po toaletě •Před a po návštěvě někoho kdo má diarrhea •Po kontaktu se zvířaty a zvířecími stelivem • • • Děkuji za pozornost Coccidiosis in Chickens | biomin.net Companion Animal Parasite Council | Coccidia 3 pptx - د. صلاح - Muhadharaty Avian Coccidiosis, New Strategies of Treatment | IntechOpen What poultry producers need to know about coccidiosis control - EW Nutrition