Antibiotika
Kapitoly 9 - 3. až 9 -14.


9. 3. ANTIBIOTIKA ODVOZENÁ OD JEDNÉ AK
n9. 3. 1. CYKLOSERINY
nD-CYKLOSERIN
nlátka původně izolovaná ze Streptomyces orchidaceus, v současnosti připravovaná pouze synteticky
nbaktericidní, širokospektré antibiotikum
ninhibuje syntézu buněčné stěny
nPo perorálním podání v 6 h intervalech dobrá dostupnost
nK terapii tbc u lidí v kombinaci s isoniazidem

9. 3. ANTIBIOTIKA ODVOZENÁ OD JEDNÉ AK
n9. 3. 2. AMFENIKOLY
n
nCHLORAMFENIKOL
nJe produktem  Actinomyces venezuelae , v současnosti však chemicky vyráběná ve dvou formách
njako optických izomer D-forma
nnebo jako racemická forma DL
nšpatně rozpustný ve vodě, dobře v tucích
ninhibuje syntézu proteinů
nTHIAMFENIKOL - veterinární i humánní
nFLORFENIKOL - pouze veterinární
nAZIDAMFENIKOL – oční lékařství
n

CHLORAMFENIKOL
nvelmi širokospektrý, působí na :
nG+ : pyogenní hemolyt. streptokoky, variabilně St. aureus
nG-  : E.coli, Salmonellaspp., Brucella, Haemophilus,
n      Aeromonas, variabilně Proteus a Klebsiella
nChlamydia, Mycoplasma a Ricketsia
nAnaerobní : Actinomyces, Clostridium a také Bacteroides fragilis
nFusobacteria, Peptostreptokoky
nMeningokoky a gonokoky
n
nTERAPIE:
nseptických stavy, orgánové infekce, meningitidy, mozkový absces,
nricketsiové infekce, pertusse a parapertusse, tyfus a paratyfus
nlokálně do očí
n
nnesprávné užití : tam, kde je třeba baktericidity (např. endokarditida)
n

CHLORAMFENIKOL
nKINETIKA
ndobře distribuován,
nvylučování převážně močí
nproniká dobře do tkání a také do buněk (působí tedy i intracelulárně),
nv likvoru se při meningitidě koncentrace zvyšuje až na téměř 100 % plazmatické c.
nterapeutické hladiny se vytvoří i v tkáních oka a nitroční tekutině,
nv amniové tekutině 30 -80 % a v mléce 50 %.
n
nKONTRAINDIKACE
nnepodávat  pacientům s poruchou krvetvorby, jaterních funkcí
nnepodávat  těhotným a kojícím matkám
nnepoužívat u potravinových zvířat, nepodávat v laktaci

CHLORAMFENIKOL
nTOXICITA
nVelmi závažné -účinky na hematopoetický systém APLASTICKÁ ANÉMIE - proto jej nelze použít v
baktericidních dávkách. Aplastická anémie se projevuje až po 2 - 8 týdnech latence a je až v 50 %
smrtelná (projevuje se však především při vyšších a dlouhodobějších dávkách). Poruchy v nízkých
dávkách jsou méně časté a ovlivňují jen některé složky krvetvorby.
nU novorozenců a nedonošených tzv. GRAY SYNDROM -při vyšší dávce (>25 mg/kg) zvracení, hypotermie,
poruchy dechu, šedé zabarvení kůže a hemodynamické poruchy, bohužel často letální (játra a ledviny
nezralé).

9.4. TETRACYKLINY
nbakteriostatická, širokospektrá antibiotika
ninhibují proteosyntézu
nÚčinek na:
nG+ a G- a také na
nIntracelulárně : Chlamydia, Coxiella, Ricketsia, Ehrlchia a Lawsonia intracelularis
n
nvětšinou v rámci skupiny úplná zkřížená rezistence
nTERAPIE
nlék volby u intracelulárních infekcí (viz nahoře)
nuretritidy (chlamydie, mykoplazmata)
ntularémie, mor, leptospiróza, boreliové infekce, aktinomykózy, trachom, cholera, ricketsiózy,
listeriózy, akné
nHCD infekty s lehčím průběhem
ndoxycyklin u malárie (na doléčení, při rezistenci chlorochin)

9.4. TETRACYKLINY
nKINETIKA
nvelmi dobré vstřebávání z trávicího traktu
nnegativní ovlivnění resorpce v důsledku přítomnosti kationtů s nimiž tvoří cheláty (NEPOŽÍVAT PŘI
TERAPII MLÉKO A MLÉČNÉ VÝROBKY!)
nprostupují placentou, přecházejí do mléka, minimálně prostupují do mozkomíšního moku
nvysoké koncentrace ve žluči, v ledvinách, játrech, slezině, plících a také se ukládají v místech
aktivní osifikace a v zubovině
nexistuje u nich tzv. enterohepatální oběh (% tetracyklinů prostoupivší do žluči => střevo =>
zpětné vstřebání určité části, zbytek vyloučen stolicí), většina ze vstřebané části se ale stejně
vyloučí močí
nprakticky nemetabolizovány, takže se vylučují v aktivní formě

9.4. TETRACYKLINY
nTOXICITA  A  NEŽÁDOUCÍ  ÚČINKY
nŽaludeční a střevní obtíže
nprůjmy, nausea, zvracení, problémy v GIT s narušením rovnováhy střevní mikroflóry, zřídka
pseudomembranózní kolitida
nPoškození jater
nzejména při překročení denních dávek, nebo v kombinaci s jinými hepatotoxickými léky, u novějších
tetracyklinů hepatotoxicita potlačena
nFotodermatózy
nfotopigmentace až erytémy a edémy, nesmí se v době užívání opalovat, neboť vzniklá pigmentyce
vymizí až po 2-4 týdnech eventuelně vůbec !
nAlergie
nojedinělé, spíše kožní projevy, jsou zkřížené v rámci skupiny
nŽlutohnědé zabarvení zubů u dětí
nexistuje kontraindikace v těhotenství a do 8 (někdy se uvádí až 12 let věku), tetracykliny mají
zvýšenou afinitu k Ca2+ iontům,
nzpůsobují poruchy vývoje skloviny, žloutnutí a zvýšenou kazivost zubů, kumulují se v růstových
zónách kostí.
nDALŠÍ  NÚ:
nVzestup nitrolebního tlaku =(Foleyho syndrom) - zejména kojenci (až vyklenutí velké fontanely) a
malé děti
nPseudoglykosurie - při zkoušce glukózy v moči falešně pozitivní reakce
nPoruchy srdečního rytmu - nutné pomalé podání (u některých zvířat rychlé i.v. podání až kolaps -
kůň, pes, skot)
nLokální podráždění - po i.m podání, zřídka flebitidy, trombózy
nAntianabolický účinek -  pozorován u člověka
nSuperinfekce - kmeny Candida albicans
nJarischova-Herxheimerova reakce (endotoxinová reakce) u pacientů s febris recurens

9.4. TETRACYKLINY
n9. 4. 1. TETRACYKLINY ZÁKLADNÍ
n
nTETRACYKLIN
nVelká stálost v alkalickém prostředí
nDobré vstřebávání z GIT, v krvi vysoké hladiny, vylučuje se ledvinami a žlučí
nPodává se často při infektech HCD a uroinfekcích
nVYUŽÍVÁN V HUMÁNNÍ I VETERINÁRNÍ MEDICÍNĚ
n
nCHLORTETRACYKLIN
nVelmi používaný ve veterinární medicíně při terapii :
nmastitis puerperálních infekcích
ninfekcích CD a GIT prasat, telat, drůbeže
nsepse u mláďat
nOXYTETRACYKLIN
nvelmi používaný ve veterinární medicíně
nObsažen i v přípravcích s prodlouženou dobou účinku - long acting (L.A.), lze je tedy podávat po
3-5 dnech, tato L.A. forma vzniká především úpravou nosiče účinné látky
n

9.4. TETRACYKLINY
n9. 4. 2. TETRACYKLINY POLOSYNTETICKÉ
n
nROLITETRACYKLIN
nPřipravován synteticky z tetracyklinu
nPerorálně se nevstřebává, proto se aplikuje pouze parenterálně,
nmá delší sérový poločas, takže se může podávat až ve 12 hodinových intervalech

9.4. TETRACYKLINY
n9. 4. 3. TETRACYKLINY II. GENERACE
npolosyntetické, s depotním účinkem - ten je na rozdíl od L.A. přípravků s OTC dán vlastní povahou
atb
ndalší velkou výhodou oproti základním TC velmi nízké dávkování (miligramy x gramy u základní řady)
nmočí se vyloučí cca 45 %, zbytek je metabolizován, není nutno snižovat dávky při renální
insuficienci
n
nDOXYCYKLIN
nvelmi dobrá aktivitu i na kmeny, u kterých je horší účinnost základních TC:
nHemofily, aeromonas,brucela, chlamydia, mykoplazma, aktinomyces, klostridium
nlépe než starší TC se vstřebává po podání per os,
nlépe prostupuje do cerebrospinálního moku a do dýchacích cest
nu kmenů Pasteurella multocida byl prokázán PAE (postantibiotický efekt)
nléčba a prevence DC, GIT , dermatitis, metritis (u zvířat)
nnení nefrotoxický, méně než základní TC se ukládá v zubech
nje dobře absorbován a také snášen
n96% se váže na plazmatické bílkoviny
n
nMINOCYKLIN a METACYKLIN
nna rozdíl od doxycyklinu - spolehlivě citlivé pyogenní hemolytické streptokoky, kmeny St. aureus
citlivé k meticilinu a St. intermedius, Act. pleuropneumoniae, P. multocida.
nrezistentní jsou enterokoky, koaguláza negativní stafylokoky,
nMinocyklin  velice dobře prostupuje hematoencefalickou bariérou (až 40 %, při meningitidě se ještě
zvyšuje) , 75 % se váže na plazmatické bílkoviny

9.4. TETRACYKLINY
n9. 4. 4. TETRACYKLINY III. GENERACE
n
nTHIACYKLIN
nMá ještě lepší farmakokinetiku než výše uvedené tetracykliny
na také účinkuje na kmeny, které vykazují rezistenci k některým základním tetracyklinům

9. 5. POLYPEPTIDY
n9. 5. 1. POLYPEPTIDY
nskupina ATB se zvýšenou toxicito=>spíše lokální podávání
n
nbaktericidní,
nreagují s fosfolipidovými složkami cytoplazmatické membrány a zvyšují její prostupnost => smrt
bakteriální buňky
nKINETIKA
npo podání per os se z trávicího traktu nevstřebávají (pokud není poškozena sliznice)
npo parenterálním podání jsou v organismu dobře distribuovány a váží se ve tkáních
nprakticky nemetabolizovány, vylučují se ledvinami
n
nTOXICITA
nneurotoxické a nefrotoxické
nmyorelaxační až s projevy ochrnutí dýchání
n
nPOUŽITÍ zejména jako lokální atb
n
nKONTRAINDIKACE zcela kontraidikovány při renální insufficienci
n
nINTERAKCE
ns dvojmocnými kationty
ns nenasycenými mastnými kyselinami
ns polyfosfáty, aminopeniciliny a cefalosporiny
n aminoglykosidy - kombinace synergistická (neomycin + bacitracin)

9. 5. POLYPEPTIDY
n9. 5. 1. POLYPEPTIDY
n
nBACITRACIN
npůvodně izolován z kultur Bacillus licheniformis a Bacillus subtilis
nbaktericidní
nG+ : stafylokoky, enterokoky,
nG-  : neisserie,  Haemophilus influenzae
nzasahuje syntézu buněčné stěny bakterií
nvývoj sekundární rezistence je velmi pomalý, chybí zkřížená rezistence s ostatními atb
nKINETIKA hlavní je lokální použití, per os  se nevstřebávají
n parenterálně se nepodávají pro vysokou nefrotoxicitu
nPOUŽITÍ především lokální - zevně na rány,
n v lék. formách mastí, pudrů, roztoku,
n očních mastí a tyčinek
ndříve uplatňován jako stimulátor růstu
npředevším vysoká nefrotoxicita
nSynergní kombinace
ns neomycinem
ns polymyxinem B

9. 5. POLYPEPTIDY
n9.5.2. POLYMYXINY
n
nPOLYMYXIN B
nKOLISTIN
n
nkolistin identický s polymyxinem E nebo někdy nazýván též kolimycin
npodávány ve formě sulfátu nebo metansulfátu, relativně stabilních a vodorozpustných sloučenin
ntoxické, špatně snášeny a špatně difundují do tkání, proto se upouští od systémového podání
nStejně jako penicilínové přípravky jsou udávany v I.U. (mezinárodní jednotky)
n Kolistin 1jednotka = 0,033 μg báze kolistinu, 1 mg báze = 30 000 jednotek
n Polymyxin 1 mg báze = 10 000 jednotek
nSPEKTRUM PŮSOBENÍ výlučně G- bakterie
nrezistentní kmeny protea, gonokoky, meningokoky a další G+.
nbaktericidní na množící se i na klidové formy bakterií,
ncílová struktura cytoplazmatická membrána (mají detergentní účinek),
npůsobí na extracelulárně se vyskytující bakterie
nrezistence in vitro vzniká jen zvolna, v průběhu terapie je vzácná,
nmezi kolistinem a polymyxinem B existuje kompletní zkřížená rezistence
nu kolistinu popsána pouze chromozomální rezistence, která je navíc reverzibilní
nKINETIKA
n defekty sliznice (nebo kůže) umožňují vstřebávání atb a také toxickou reakci
n po perorálním podání se velmi málo vstřebávají

nPOLYMYXIN B
nKOLISTIN
n
nPOUŽITÍ
nperorálně k "dekontaminaci střeva" (např. u pacientů s leukémií)
nkolistin - perorálně také u zvířat (2-3 denně, 90 % se vyloučí trávicím traktem ve vazbě na
proteiny)
npolymyxin - ORL, oftalmologie a dermatologie
n
nTOXICITA
npo parenterálním podání - neurotoxicita, nefrotoxicita, alergie
npo inhalaci se může uvolnit histamin a dojít k bronchospasmu
nnepodávat do otevřených ran, do rozsáhlých ran a do rozsáhlých popálenin - nebezpečí absorbce a
toxického účinku
nKONTRAINDIKACE
nnezavádět do tělesných dutin - vstřebání a toxicita (výjimka močový měchýř)
n
nANTAGONISMUS - kolistin nepodávat s kanamycinem a erytromycinem
nSYNERGIE v kombinaci s pnc a amoxicilinem především na kmeny pasterel
n
nPoznámka : je nutno upozornit na velký rozdíl mezi dvěma formami kolistinu :
nKolistin sulfát  pro perorální podání, jinak toxický jako ostatní polymyxiny
nKolistin metanosulfát pro parenterální podání,
nminimální toxicita, v důsledku pomalého uvolňování hydrolýzou ve tkáních, hladiny v séru nízké,
ndobrý průnik do žluče a likvoru,
nmůže být opravdu účinným antibiotikem při léčbě pseudomonádových infekcí (někdy i posledním lékem,
který zachraňuje - viz kazuistika)

9. 6. GLYKOPEPTIDY
nVANKOMYCIN - humánní
nTEIKOPLANIN – humánní
n
nAVOPARCIN - veterinární
nAVILAMYCIN – veterinární
nlátky s velkou molekulou , proti G+ bakteriím
n
nvýznam vzrostl především u nozokomiálních infekcí a infekcí způsobených G+ koky a to i
multirezistentními kmeny
n
ninhibují syntézu mukopeptidu buněčných stěn, a to v dřívější fázi než u laktámů

nVANKOMYCIN
n
nSPEKTRUM PŮSOBENÍ
nstafylokoky (včetně kmenů MRSA)
nstreptokoky (pneumokoky, většinou i enterokoky, vyjma kmenů VAN R)
nClostridium difficile, Corynebacterium diphteriae
nG+ anaerobní (propionibakterie)
nG- bakterie většinou rezistentní A částečná zkřížená rezistence je popsána s TEI a jinými
glykopeptidy
nKINETIKA
npo podání ústy se nevstřebává
nvazba na plazmatické bílkoviny 55 %
nprůnik antibiotika do likvoru je nízký, průnik do tkáně plic, srdce, jater a ledvin a abscesů je
dobrý, špatně proniká do kostní tkáně
n80 - 90 % se vylučuje ledvinami, malé množství se vyloučí také žlučí
nPOUŽITÍ
nzávažné stafylokokové infekce (osteomyelitida, endokarditida - nelze-li léčit cefalosporiny,
používá se v kombinaci s rifampicinem)
nzávažné enterokokové infekce (při citlivosti, eventuelně se užívá také v kombinaci s gentamicinem)
npři podezření na infekci implantátů (zejména stafylokoky)
nperorální podání je indikováno v případě pseudomembranozní enterokolitidy, eventuelně u nemocných
s maligními nádory k selektivní dekontaminaci (v odůvodněných případech)
n
nTOXICITA mezi nežádoucí účinky patří alergie (možný je i anafylaktický šok), exantémy
npřed podáním by mělo být provedeno vyšetření ledvin (antibiotikum není dialyzovatelné žádným typem
dialýzy, renální insuficience přináší také riziko ototoxicity)
n"red man syndrome" při rychlé aplikaci uvolnění  endogenních mediátorů  => zčervenání kůže
(zaměňováno s alergickou reakcí)
nrychlá i.v. injekce může vyvolat silný pokles krevního tlaku až srdeční zástavu
n
nKONTRAINDIKACE akutní selhání ledvin, poruchy sluchu , gravidita
n

9. 7. AMINOGLYKOSIDY
ninhibují syntézu proteinů na úrovni bakteriálních ribozómů (základní mechanismus),
nnelogická nomenklatura :
nkoncové přípony  - mycin, atb  produkovaná kmeny streptomycet (streptomycin, neomycin ..)
nkoncové přípony - micin, atb produkovaná kmeny micromonospora (gentamicin, netilmicin ..)
n
nSPEKTRUM PŮSOBENÍ - baktericidní
nenterobakterie, stafylokoky, novější amg působí i na pseudomonády
nnedostatečné působení na streptokoky, hemofily, anaeroby ( bakteroidy a klostridia)
n
nREZISTENCE
nprodukcí enzymů (acetylázy, fosforylázy, adenylázy) a dále v omezení penetrace do buňky (kódují
plasmidy)
nzajímavostí je, že amikacin má pouze jedno vazebné místo pro tyto enzymy, proto lépe odolává
bakteriálním destrukčním enzymům
npřirozeně rezistentní : kampylobaktery, chlamydie, mykoplazmata, streptokoky, enterokoky,
burkholderie

9. 7. AMINOGLYKOSIDY
nKINETIKA po perorální aplikaci se téměř nevstřebávají
n biologický poločas cca 2 hodiny
n vylučování ledvinami
n
nTOXICITA vysoká nefrotoxicita a ototoxicita
n nervosvalové bloky
n
nKONTRAINDIKACE narušená fce ledvin a vnitřního ucha, těhotenství
n
nINTERAKCE výrazná synergie s betalaktámy
n

9. 7. 1. AMINOGLYKOSIDY ZÁKLADNÍ
n
nSTREPTOMYCIN, DIHYDROSTREPTOMYCIN
n
nSTM produkt Streptomyces griseus, DHSTM získáván redukcí STM
n
nspektrum působení
nenterobakterie (dle citlivosti), velmi dobrá účinnost na leptospiry, mykobakteria,
nnedostatečné působení na streptokoky, hemofily, anaeroby (bakteroidy a klostridia)
n
nrezistence
nvzniká jednostupňově a může vzniknout i v průběhu léčby (dokonce může dojít až k reverzi
vyžadující streptomycin jako růstový faktor)
nchromozomálně (snížení reaktivity cíle a impermeabilita) i plasmidově (inaktivující enzymy)
nexistuje částečně zkřížená rezistence na streptomycin, neomycin a kanamycin
n
nkinetika
npo perorální aplikaci se téměř nevstřebávají, nedosáhne se tak systémového působení
npo i.m. aplikaci dobré vstřebávání, biologický poločas cca 2 hodiny
nvylučování močí
n
n použití
ncelkové a místní infekce citlivými mikroby (humánní - sporadicky)
npenicilin a streptomycin ve veterinární medicíně
nvzájemná inkompatibilita DHSTM a STM
n
nNEOMYCIN, APRAMYCIN
n

9. 7. 2. AMINOGLYKOSIDY II. GENERACE
n
nKANAMYCIN
n
nprodukt Streptomyces kanamycetikus ,  primárně třísložkový (A,B,C), nejvyšší zastoupení v léčivech
složka A (98%).
nspektrum působení
nenterobakterie (podle vyšetřené citlivosti),
nstafylokoky (S. aureus, S. intermedius)
nmechanismus účinku
ninhibují syntézu proteinů na úrovni bakteriálních ribozómů, narušuje také permeability
cytoplazmatické membrány
nbaktericidní
nrezistence
nčasté, nutno vyšetřit citlivost, existuje částečně zkřížená rezistence na streptomycin, neomycin a
kanamycin
nkinetika
npo perorální aplikaci se téměř nevstřebávají,
npo i.m. aplikaci dobré vstřebávání maximum  v séru za 1 hodinu
nnejvyšší koncentrace v ledvinách a játrech
npoužití
ncelkové a místní infekce citlivými mikroby
nve veterinární medicíně kromě závažnějších indikací také při léčbě konjunktivitid psů a koček
ntoxicita
nvysoká nefrotoxicita
nneurotoxicita a ototoxicita
nkontraindikace
nnarušená fce ledvin
ntěhotenství

9. 7. 2. AMINOGLYKOSIDY II. GENERACE
nGENTAMICIN
n
nspektrum působení
núčinkuje na Pseudomonas aeruginosa, Aerobacter aerogenes, Klebsiella pneumoniae, E.coli, Proteus
vulgaris, stafylokoky
nméně účinný na některé další enterobakterie např. serácie, yersinie a na pasterely, brucely,
gonokoky, salmonely, hemofily aj.
n
nrezistence vznik rezistence v průběhu léčby je vzácný, dnes zejména u nozokomiálních infekcí často
rezistentní kmeny
nkinetika
npo perorálním podání se vstřebává minimálně,
nprůnik do likvoru je velmi nízký
nzčásti přechází do fetálního oběhu, koncentrace v mateřském mléce jsou nízké
n85 - 95 % se vylučuje v aktivní formě ledvinami (glomerulární filtrací)
npodobně jako ostatní aminoglykosidy se gentamicin vylučuje ve velmi nízkých, ale detekovatelných
množstvích ještě za měsíc po skončení léčby (kumuluje se v ledvinách)
npoužití
ncílená i empirická atb léčba u závažných infekcí (sepse, endokarditida), v kombinaci s
betalaktamem (acylaminopenicilinem nebo cefalosporinem)
nmonoterapie infekcí močových cest (zejména při rezistenci G- původce k jiným atb)
noční infekce, infikovaná poranění, popáleniny malého rozsahu
n

GENTAMICIN
nNežádoucí a toxické účinky:
n1. Poškození vestibulárního aparátu (závratě, hučení v uších),
npoškození sluchové percepce (někdy je narušena jen u vysokých tónů, u mluvení ne).
n2. Nefrotoxicita zejména při vysokých dávkách, nebo nedostatečné fci ledvin.
nPodle novějších poznatků je nebezpečí nefrotoxicity a ototoxicity větší při opakovaných malých
dávkách atb, než při jednorázovém podání celé denní dávky.
n3. Alergické reakce (exantémy, kopřivka, edém laryngu) jsou vzácné. Zkřížená alergie s jinými
aminoglykosidy.
n4. Neuromuskulární blok při rychlé i.v. injekci vysoké dávky gentamicinu, se zástavou dechu
(zvláště při současném podání myorelaxancií a anestetik).
n
nkontraindikace
npro parenterální podání gravidita
nnepodávat současně s potenciálně nefrotoxickými atb
n
ninterakce
nsilná synergie s azlocilinem a piperacilinem v účinku na pseudomonády
n s ampicilinem na enterokoky a listerie
n s cefalosporiny na klebsiely
nantagonista kalcium - glukonát (při zástavě dechu při neuromuskulárním bloku)
n
nzajímavé lékové formy
ngentamicinové kuličky (připravené z polymetakrylátu, obsahující kontrastní látku zirkonium
-dioxid, kuličky bývají navlečeny na nosiči - tzv. řetízek) používá se např. při postraumatické či
chronické osteomyelitidě, u infikovaných osteosyntéz, nebo v čelistní chirurgii, či při chirurgii
rukou.
nKostní cement s obsahem gentamicinu pro endoprotézy, kdy se gentamicin v místě implantátu uvolňuje
a snižuje tak riziko infekc
n
n

9. 7. 3. AMINOGLYKOSIDY III. GENERACE
nAMIKACIN
n
nSemisyntetický derivát kanamycinu
n
nspektrum působení
nširší spektrum než gen, tob a net , inhibuje i kmeny R na gen - E.coli, klebsiely, protee,
providencie, acinetobaktery, Citrobacter freundii a také Staphylococcus aureus., citlivé jsou také
četné mykobakterie a Nocardia asteroides.
nNa Pseudomonas aeruginosa a  enterobaktery působí v synergii s azlocilinem a piperacilinem.
nSlabá je citlivost pneumokoků, hemofilů, streptokoků. není účinný na Stenotrophomonas maltophilia
a Burkholderia cepacia.
n
nrezistence
nvývoj rezistence během léčby není tak vzácný, jak se dříve uvažovalo, částečná zkřížená nebo
jednostranná i oboustranná rezistence s jinými amg byla také popsána
n
nkinetika
npo perorálním podání je absorpce velmi nízká
nvazba na plazmatické bílkoviny odpovídá 4 - 10 %
nprůnik do likvoru je nižší , ale při bakteriální meningitidě narůstá až na 50 %
nvylučuje se močí
nproniká přes placentu a hromadí se v plodové vodě

nAMIKACIN
n
npoužití
nzávažné infekce způsobené především gramnegativními tyčinkami (zvláště je-li potvrzena R na gen a
C na ami),
niniciální terapie sepsí a orgánových infekcí (zejména u maligních nádorových onemocněních,
leukémii),
nperitonitida, sepse novorozenců, kojenecká meningitida, vždy však v synergistické kombinaci
nPoužití je též u infekcí Mycobacterium avium -intracelulare u pacientů s AIDS
n
nnežádoucí účinky:
nnefrotoxicita: v moči se objevuje bílkovina, buňky, cylindrické válce, u normálně fungujících
ledvin jsou změny reversibilní
nototoxicita: poruchy sluchu, závratě, většinou až při větších dávkách
nneurotoxicita: neuromuskulární blok (nejčastěji při rychlé i.v. aplikaci) s dýchacími problémy,
dále je nutná opatrnost při současném podávání anestetik a myorelaxancií a infúzi většího objemu
citrátové krve (souvisí s vyvázáním kalcia citrátem)
npři intoxikaci je dialyzovatelný, u novorozenců i výměnná transfúze
n
nkontraindikace
ntěhotenství
nvelká opatrnost při renální insuficienci, poruchách sluchu
n
ninterakce
nsynergie s protipseudomonádovými betalaktámy ( z řad penicilínů i cefalosporinů)
n

9. 8. AMINOCYKLITOLY
nSPEKTINOMYCIN
n
nAntibiotikum příbuzné s amg, širokospektré, ale s poměrně slabou účinností
n
nSPEKTRUM PŮSOBENÍ
ndobrý účinek na pyogenní hemolytické streptokoky a stafylokoky, rezistentní jsou však enterokoky,
viridující streptokoky a listerie, citlivé jsou také gonokoky a ureaplasmy
nz gramnegativů jsou relativně citlivé hemofily, při vyšší dávce také E.coli
nmechanismus účinku
nblokáda bakteriální proteosyntézy, v terapeutických dávkách bakteriostatický
nrezistence
nrychlý jednostupňový nástup rezistence
nzkřížená rezistence k erytromycinu, tylosinu
nkinetika
npo perorálním podání se nevstřebává
nvazba na plazmatické bílkoviny je nízká
nmočí se vyloučí více než 80 % podané dávky
npoužití
npři  kapavce (i jednorázově) - dnes se už málo užívá
nve veterinární medicíně je často využíván v kombinaci s linkomycinem u respiratorních infekcích,
ev. Při infekcích GIT
nkontraindikace
nraději nepodávat novorozencům a těhotným
ninterakce
ns linkomycinem v kombinaci - terapeutické použití

9. 9. MAKROLIDY
n
nChemicky makrocyklický laktonový kruh, na který jsou navázány glykosidicky neutrální cukry nebo
aminocukry, jednotlivé makrolidy se odlišují velikostí laktonového kruhu (14 - 16 atomů),
nsubstituované deriváty s podobným mechanismem účinku se nazývají azalidy.
njedno z nejúčinnějších anthelmintik ivermectin.
nmohou pronikat do intracelulárních prostor buněk (např. do granulocytů nebo makrofágů).Tím se
vysvětluje špatná korelace mezi sérovými koncentracemi makrolidů a jejich terapeutickým účinkem.
nPro hodnocení účinku makrolidů má tedy největší význam posouzení klinického stavu nemocného.
nMakrolidy se nedoporučuje podávat při nemocničních infekcích

9. 9. 1. MAKROLIDY I. GENERACE
   ERYTROMYCIN, SPIRAMYCIN, TYLOSIN
nERYTROMYCIN
n
nspektrum působení
nvelmi citlivé jsou streptokoky, pneumokoky, Bordetella pertusis, Mycoplasma pneumoniae, Ureaplasma
urealyticum, Bacillus anthracis, Chlamydia trachomatis, Actinomyces israeli, Erysipelothrix
rhusiopathiae, Listeria monocytogenes
nmechanismus účinku
npůsobí na ribozómy a zasahuje tak proteosyntézu, v terapeutických c. bakteriostatický
nrezistence
nvětšinou plasmidy, snížení reaktivnosti cíle G + bakterií, jde o metylaci na ribozómech, takže
erytromycin se nemůže navázat
nprimární rezistence streptokoků a pneumokoků není vzácným jevem, ještě častější je u stafylokoků
(20 - 40 %), enterokoků je až 50 % rezistentních,
ngonokoky rezistentní na pnc bývají rezistentní i na erytromycin,
nzkřížená rezistence je známa s ostatními makrolidy (např. také s veterinárním tylosinem) a
s klindamycinem,
nrychlý vývoj sekundární rezistence (u stafylokoků) - riskantní je tedy velké používání makrolidů v
nemocnici
n

ERYTROMYCIN
n kinetika
nstupeň absorpce kolísá (důležitá je galenická forma odolná vůči nízkému pH v žaludku - u
perorálních),
nnavíc se u některých forem (např. stearátu) liší i interindividuálně,
naž 60 % se váže na plazmatické bílkoviny, dobře se distribuuje extra i intracelulárně
ntkáňové koncentrace dosahují asi poloviny plazmatických koncentrací
nmalý průnik do likvoru, v mateřském mléce až 50 %
nvylučování je dáno charakterem přípravku - žlučí 20 - 30 %, močí se vyloučí 2 - 15 %
nintenzívní je metabolická přeměna antibiotika na antibakteriálně neúčinný N- metyleromycin
npoužití
nakutní bakteriální infekce HCD
nmykoplazmatická, chlamydiová pneumonie (ev. Spojená s konjunktivitidou)
nkožní infekce (včetně acne vulgaris)
nlék volby pertusse a legionářská nemoc
npři alergii na pnc indikován u spály, erysipelu, difterie
nnesprávné indikace : osteomyelitis, sepse, ne na ornitózy
nnežádoucí účinky :
nporuchy GIT - bolesti, nevolnosti až průjmovitá stolice
n - pozor na selekci Clostridium difficile a pseudom.kolitidu
nkožní exantémy - jako alergické reakce
nintrahepatální cholestáza - simulovaná žlučníková kolika, pankreatitida, ale jen příznakově,
n příznaky se objevují po 2-3 týdenní léčbě u dospělých erytromycinem ve formě laurylsulfátu
njaterní poruchy - zvýšení aktivity transamináz
nkontraindikace
nnepoužívat při jaterním onemocnění
n
nPozn. při terapii se stále více vytlačován modernějšími makrolidy (klaritro-, roxitro- a
azitromycinem)

9. 9. 2. MAKROLIDY II. GENERACE
nJOSAMYCIN, KLARITROMYCIN, ROXITROMYCIN
n
nspektrum působení
njosamycin jako u ery, navíc působí na  Bordetella pertussies a Mycoplasma pneumoniae,
n na stafylokoky, streptokoky, pneumokoky a hemofily má účinek slabší než erytromycin
nklaritromycin obdobně jako ery, silněji na Legionella pneumophila, Chl. trachomatis, Chl.
pneumoniae,
n Mycobacterium avium – intracelulare a mykobakterie, na hemofily působí velmi slabě
nroxitromycin jako ery, část kmenů  Haemophilus influenzae  je rezistentních
n
nmechanismus účinku účinkují na proteosyntézu
n
nrezistence zkřížená rezistence s ostatními makrolidy
n
npoužití
n
njosamycin obdobně jako ery ( ne na hemofilové infekce – většina kmenů je rezistentních)
nklaritromycin jako perorálně podaný ery,  Mycobacterium avium –intracellulare. (často při AIDS)
n Zajímavé je jeho účinné působení při léčbě lepry
nroxitromycin - v podstatě stejně jako erytromycin, indikovány jsou mykoplazmové a chlamydiové
infekce
n
nkontraindikace
nsnížená fce jater
ns roxitromycinem nepodávat léky obsahující ergotamin

9. 9. MAKROLIDY
n9. 9. 3. AZALIDY
n
nAZITROMYCIN
n
nstabilita vůči kyselému pH
n
nspektrum působení
nje obdobné jako u ery, ale širší o účinek na  E.coli, Yersinia enterocolitica,  salmonely,
shigely, má také vyšší účinek na Haemophilus influenzae, na moraxely 4x vyšší a na gonokoky až 8 x
vyšší než erytromycin. Nižší účinek má naopak na kmeny Staphylococcus aureus a epidermidis.
n
nmechanismus účinku
ninhibice translokace při proteosyntéze
n
nkinetika
nve tkáních monohonásobně vyšší koncentrace než v plazmě
nmočí se vyloučí 3 - 10 %,
nv důsledku dobré distribuce a neobyčejně významné kumulace antibiotika ve tkáních a pro dlouhý
biologický poločas je azitromycin vylučován močí ještě čtvrtý den po podání
n
npoužití
nbakteriální infekce dýchacích cest (zejména bronchitis, purulentní otitis media - hemofilové)
nnegonokoková uretritis, infekce listeriemi (kromě meningitis),
nmožný dobrý účinek v léčbě toxoplasmózy

9. 9. MAKROLIDY
n9. 9. 4. TRIAMILIDY
n
nTULATHROMYCIN
n
nnově registrován (2004)
ncitlivé M.haemolytica, H.somnii, A.pleuropneumoniae, P.multocida, M. hyopneumoniae
nR zkřížená s ostatními makrolidy a linkosamidy
n
n
n
n9. 9. 4. KETOLIDY
n
nTELITHROMYCIN
nNové humánní atb
nInhibuje proteosyntézu
nCitlivé G+ i G-, R většina MRSA
n
n
n

9. 10. LINKOSAMIDY
nvelmi odlišná chemická struktura od makrolidů, ale z hlediska mechanismu účinku a spektra mají
mnoho společného
n
nLINKOMYCIN
nKLINDAMYCIN
nspektrum působení
npředevším G + aerobní i anaerobní, z G - mykoplazmata a leptospiry, necitlivé G - anaeroby
nmechanismus účinku
nna proteosyntézu, zasahují ribozómy, v nižších dávkách bakteriostatický, ve vyšších dávkách i
baktericidní účinek
nrezistence
nlinkomycin  - rezistence kódovaná především plasmidy, vzniká relativně rychle, příčinou je snížení
reaktivnosti cíle ( ribozómů)
nu stafylokoků sdružený typ rezistence : makrolidy - linkosamidy - streptogramin
nklindamycin - rezistentní klostridia (jiná než  C. perfringens), enterokoky, listerie, neisserie,
nhemofily, asi 3 % rezistentních staf (někdy i spolu s OXA R), pneumokoky necitlivé na pnc jsou
většinou R i na klindamycin
n- částečná zkřížená rezistence s makrolidy
npoužití
nprokázané nebo suspektní anaerobní infekce (empyém, ovariální absces, peritonitis, abscesy pánve,
endometritis)
nstafylokokové infekce rezistentní na pnc ( někdy i na oxa)
nperorální léčba stafylokokové osteomyelitis
ntoxoplasmóza u pacientů s AIDS
ntoxicita
n5- 20 % obtíže GIT ( průjmy, nevolnosti až zvracení)
nvážnou komplikací je pseudomembranózní kolitida ( lze ji terapeuticky zvládnout vankomycinem nebo
metronidazolem, které je nutno nasadit rychle při prvních příznacích, průjmu, krve a hlenu ve
stolici, event. potvrdit kultivací)
nkontraindikace
ntěhotenství, kojencům nepodávat parenterálně (mohlo by dojít k edémům a dechovým poruchám)
ninterakce
nve veterinární medicíně se linkomycin podává prasatům, drůbeži, psům a kočkám a to také
v kombinaci se spektinomycinem nebo gentamicinem, klindamycin je však určen pouze pro psy

9. 11. ANSAMYCINY
nSkupina antibiotik izolovaných z kmenů  Nocardia mediterranei
n
nRIFAMPICIN
nspektrum působení
nvýrazně citlivé - mykobakterie (M.tuberculosis) i lepra, grampozitivní mikroorganismy
(stafylokoky, enterokoky, streptokoky), bakteroidy, gonokoky a meningokoky,  Haemophilus
influenzae, Legionella pneumophila, Chlamydia trachomatis, brucely.
nmechanismus účinku
ninhibice bakteriální RNA–polymerázy, mikroorganismy v růstové fázi=> výrazně baktericidní účinek
nrezistence
nprimární rezistence u  M. tuberculosis  v Evropě vzácná, u nemocných AIDS i rezistentní kmeny
njednostupňová rezistence (streptomycinový typ) u stafylokoků, meningokoků, gonokoků, u
mykobakterií je vývoj pomalý a vzniká až po mnohotýdenní terapii
nnepopsána zkřížená rezistence s ostatními antituberkulotiky
nkinetika
nje silně lipofilní - dobře difunduje do tkání - do plic, ledvin, nadledvin, jater -  c  >  c
v krvi
npenetrace do buněk výborná, velmi aktivní v leukocytech, usnadňuje fagocytózu a usmrcení bakterií
ve fagozomech
nsliny, sputum, stolice, moč naoranžovělé ( v průběhu terapie)
nhlavní metabolit je antibakteriálně účinný
n40 % se vylučuje žlučí, 30 % močí
npoužití
nprvní volba - tuberkulóza ve všech stádiích ( v prvotním stádiu v kombinaci s izoniazidem,
streptomycinem, etambutolem)
ninfekce citlivými atypickými mykobakterii, leprou
nčasto je rifampicin používán v kombinaci s vankomycinem při provádění náhrad srdečních chlopní
nlék účinný při legionářské nemoci, brucelózy
nantibiotikum volby při meningokokové a hemofilové meningitis

RIFAMPICIN
ntoxicita
nzvýšení aktivity transamináz, vzestup hladiny bilirubinu - výjimečně až jaterní dystrofie
nvzácně poruchy GIT, kožní poruchy (pigmentace, otoky v obličeji, svědění)
npřechodná trombocytopénie nebo neutropénie
nporuchy CNS - ataxie, ospalost, poruchy vidění, svalová slabost, bolesti končetin
nzajímavostí je, že při terapii může dojít k zakalení očních čoček
nkontraindikace
nakutní hepatitis, závažné poruchy jaterních funkcí, ikterus
ntěhotenství ( musí být před začátkem terapie vyloučeno)
ninterakce
nsynergie s erytromycinem, kyselinou fusidovou, tetracykliny, chinolony a trimetoprimem
nsynergie s dalšími antituberkulotiky (viz výše)
ntím, že funguje jako induktor jaterních mikrozomálních enzymů - zkracuje tak biologický poločas
rozpadu řady farmak, snižuje účinek některých antikoagulancií, antidiabetik, digitoxinu,
prednizonu, kortikosteroidů a perorálních kontraceptiv.
nS ketokonazolem zvyšuje riziko hepatoxicity
nU metadonově závislých zvyšuje riziko abstinenčních příznaků
nVe veterinární medicíně se jedná o přípravky s indikačním omezením s uplatněním především při
terapii mastitid krav
n

9. 12. BAMBERMYCINY
nFLAVOFOSFOLIPOL
nje produkován plísněmi při aerobní fermentaci, není příbuzný s žádným jiným antibiotikem
nspektrum působení
nantimikrobní účinek na G + bakterie, stimulační působení  na růst zvířat
nmechanismus účinku
nobdobně jako penicilin
nkinetika
n po aplikaci per os se v GIT nevstřebává, vylučuje se z organismu nemetabolizován
n(v půdě je degradován specifickými mikroorganismy, do rostlin se nevstřebává)
npoužití
nu zvířat jako stimulátor růstu (dnes již zakázán)

9. 13. KOMPLEX STAFYLOMYCINŮ - PEPTOLIDY
nSTREPTOGRAMINY
npristinamycin
nperorální lék používaný u stafylokokových infekcí, infekcí streptokoky a pneumokoky, na enterokoky
účinkuje jen slabě, účinkuje také na gardnerely, legionely a některé hemofily
ndalfopristin, quinupristin
nsměsí streptograminu A (dalfopristin) a B (quinupristin) v určitém poměru
nspektrum působení
ngrampozitivních mikroorganismů, včetně kmenů Streptococcus pneumoniae, meticilin
nrezistentních kmenů Staphylococcus aureus a vankomycin rezistentních kmenů Enterococcus
nfaecium.  Nepůsobí proti Enterococcus faecalis, gramnegativním a anaerobním
nMikroorganismům
nmechanismus účinku
nZpůsobuje komplexní inhibici syntézy proteinů na bakteriálních ribozómech
nDíky synergickému působení dalfopristinu s quinupristinem vykazuje baktericidní, popř.
nbakteriostatický efekt Vyznačuje se několikahodinovým postantibiotickým efektem.
npoužití
nNozokomiální pneumonie a infekce kůže a měkkých tkání způsobené polyrezistentními
ngrampozitivními citlivými mikroorganismy, infekce vankomycin rezistentními kmeny
nEnterococcus faecium.
nNežádoucí účinky :
nVelmi často lokální reakce v místě aplikace, dále nauzea, průjem, zvracení, vyrážka, svědění a
bolesti hlavy.

9. 13. KOMPLEX STAFYLOMYCINŮ - PEPTOLIDY
nVIRGINIAMYCIN
nsměs dvou cyklických laktonových peptolidů označovaných jako faktor M1 a S
n
nspektrum působení
nG + bakterie - zejména stafylokoky a klostridie
nG- citlivé  Brachyspira hyodysenteriae a Brachyspira pilosicoli
nmechanismus účinku
noba faktory mají samostatný bakteriostatický účinek, při jejich synergii vede až k baktericiditě
nrezistence
nexistuje úplná zkřížená rezistence mezi virginiamycinem, pristinamycinem a
dalfopristi-quinupristin komplexem
npoužití
nbýval používán jako stimulátor růstu u zvířat ( byl však zakázán pro možné nebezpečí rezistence a
jejího přenosu ze zvířecího rezervoáru, zejména pak s ohledem na to že pristinamycin je zálohou při
léčbě vankomycin rezistentních kmenů)

9. 14. DITERPENY
nPLEUROMUTILINY – veterinární specifika
nTIAMULIN
nVALNEMULIN
nje bakteriostatický, se širokým spektrem aktivity
nRezistence - vzniká snadno při pasážování bakterií, většinou  chromozomální mutace
nexistuje jednostranná zkřížená rezistence s tylosinem
nKinetika
nlipofilní, proto proniká dobře bariérami, koncentrace ve tkáních je několikanásobně vyšší než
v séru, u monogastrických zvířat je po perorálním podání dobře absorbován, u ruminantů je
inaktivován rumen florou.
nPoužití
nLéčba dyzenterie prasat způsobené Brachyspira hyodysenteriae a komplikované
n Fusobacterium spp. a Bacteroides spp.
nLéčba komplexu enzootické pneumonie prasat způsobené Mycoplasma hyopneumoniae a komplikované
sekundární bakteriální infekcí.
nLéčba artritidy způsobené Mycoplasma hyosynoviae.
ntoxicita
npo orálním podání se může u prasat objevit akutní dermatitis s erytémy, intenzivní svědění