Stavební materiály Maltoviny Maltoviny jsou anorganická prášková pojiva, která s vodou dávají zpracovatelnou směs, vykazující po určité době dostatečnou pevnost tvorbou nových sloučenin. Ø vzdušné · tuhnou a tvrdnou a jsou stálé na vzduchu, ve vodě se rozpadají · sádra · vzdušné vápno · hořečnatá maltovina Ø hydraulické · po utuhnutí jsou stálé na vzduchu i pod vodou · cement · hydraulické vápno · speciální pojiva (pucolány) Sádra · 7000 let př. n. l. – úpravy stěn · 2000 let př. n. l. – zdící malty v pyramidách · Římané – využití sádry v dekorativních prvcích · 16. a 17. století – náhrada mramoru (sádra, vápno, klih, pigmenty), Paříž – protipožární ochrana dřevěných staveb (“Plaster de Paris”) · 18. a 19. století – štuky v interiérech, s fermežovým nátěrem i do exteriéru · dodnes – vnitřní omítky (pigmenty), sádrokartonové, sádrovláknité desky Ø rychletuhnoucí sádra – CaSO[4]×½H[2]O (a, b) Ø pomalutuhnoucí sádra – směs CaSO[4], CaSO[4]×½H[2]O a CaO Ø anhydritová pojiva – na bázi CaSO[4] Ø směsné sádrové maltoviny – de Wyldova, Scottova, Pariánská, Keenův cement Suroviny pro výrobu sádry Sádrovec CaSO[4]×2H[2]O – přírodní (v usazených horninách) – bývá znečištěn CaCO[3], hlinitany, jíly, NaCl, Na[2]SO[4]; krystaluje v jednoklonné soustavě (tabulkovité krystaly), krystalická forma selenit – vláknitý, v ČR jediné naleziště u Kobeřic na Opavsku (obsah sádrovce 60–85 %), znečištěn jílovými minerály – průmyslový – chemosádrovec – odpad chemických výrob (! organické látky, těžké kovy), fosfosádrovec, titanosádrovec. CaO + H[2]SO[4] + H[2]O CaSO[4]×2H[2]O energosádrovec – odsiření spalin tepelných elektráren a tepláren, velmi čistý produkt SO[2] + CaCO[3 ]+ 1/2 O[2 ]+ 2 H[2]O CaSO[4]×2H[2]O + CO[2] Výroba sádry Tepelný rozklad sádrovce probíhá ve dvou fázích CaSO[4]×2H[2]O CaSO[4]×½H[2]O + 1½ H[2]O T = 105–170 °C CaSO[4]×½H[2]O CaSO[4] + ½ H[2]O T = 170–1000 °C a-CaSO[4]×½H[2]O („zubařská sádra“) CaSO[4]×2H[2]O CaSO[4]×½H[2]O + 1½ H[2]O T = 115–125 °C, p = 130 kPa (přetlak), autokláv, prostředí nasycené vodní párou Þ voda se uvolňuje kapalná, netvoří se poruchy mřížky Þ nižší spotřeba záměsové vody, velké krystaly – pomalejší rozpustnost – delší doba zpracovatelnosti – vysoká pevnost ztvrdlé sádry Þ dražší výroba b-CaSO[4]×½H[2]O (běžně používaná sádra) CaSO[4]×2H[2]O CaSO[4]×½H[2]O + 1½ H[2]O T = 105–160 °C, p = 101,3 kPa (normální tlak), rotační nebo šachtové pece Þ voda se uvolňuje v plynné fázi Þ nastává mechanické porušení mřížky, nakypření, menší krystaly Þ potřeba více záměsové vody – má větší povrch – vyšší hydratační teplo Tuhnutí a tvrdnutí Ø CaSO[4]×½H[2]O se rozpouští ve vodě (700 mg ve 100 g vody) – nasycený roztok hemihydrátu a přesycený roztok dihydrátu (256 mg ve 100 g vody) Þ krystalizace CaSO[4]×2H[2]O CaSO[4]×½H[2]O + 1½ H[2]O CaSO[4]×2H[2]O Ø počátek tuhnutí 4–7 min., doba tuhnutí 10–30 min. Ø reakci lze zpomalit (klih, kasein, cukr, organické kyseliny, ethanol, ethery celulózy) Ø změna povrchových vlastností krystalů (tvorba filmů – org. kyseliny) Ø zpomalení tvorby krystalizačních zárodků (ovlivnění rozpustnosti hemihydrátu – ethery celulózy) Ø spojování nebo dispergace krystalů kyselina vinná < kyselina jantarová < kyselina jablečná < kyselina citronová (použití 0,1% roztoku) Ø NaCl, K[2]SO[4], Na[2]SO[4], KOH reakci urychluje – nižší pevnosti Pevnostní třídy rychletuhnoucí sádry dle ČSN 72 2301 Třída pojiva Pevnost v tlaku (MPa) Třída pojiva Pevnost v tlaku (MPa) Třída pojiva Pevnost v tlaku (MPa) G – 2 2 G – 6 6 G - 16 16 G – 3 3 G – 7 7 G – 19 19 G – 4 4 G – 10 10 G – 22 22 G – 5 5 G – 13 13 G – 25 25 Pevnostní aspekty sádry Ø čistota suroviny (sádra z přírodního sádrovce obsahuje jílové minerály, až 40 hm. %, nižší pevnosti) Ø vodní součinitel = množství záměsové vody (snižování pevností s vyšším v/s), ideálně v/s = 0,45 Ø vlhkost sádry – vysušená má 2 × vyšší pevnosti Porozita sádry porozita = tvar, velikost a množství pórů ve struktuře materiálu Ø odvíjí se od vodního součinitele, čím vyšší, tím vyšší porozita; dávku vody lze snížit použitím plastifikátorů – rozdružovací vliv na částice pojiva (obvyklá dávka 0,05–1 hm. %) – melaminformaldehydové pryskyřice, melaminsulfonany, naftalensulfonany, polykarboxyláty Tepelná stabilita sádry CaSO[4]×2H[2]O – stálý do 50 °C, poté uvolňuje krystalovou vodu Þ nelze sádru bez rozkladu dokonale vysušit Závislost pevnosti v tlaku na teplotě zahřívání sádry 1264_3000_Sadra_w_05 1466_3000_S_40°C 1478_3000_S_60°C 20 °C 40 °C 60 °C 1487_2000_S_80C 1492_1000_S_100C 1472_3000_S_130°C 80 °C 100 °C 130 °C Pomalutuhnoucí (vysokoteplotní) sádra Ø vyráběla se v minulosti zahříváním kusů sádrovce nad teplotu 600 °C Ø velké kusy sádrovce se nerozloží úplně až na anhydrit Ø směs CaSO[4] (75–85 %), CaO (2–4 %) a CaSO[4]×½H[2]O (8–15 %) Ø tuhnutí a tvrdnutí CaO + H[2]O Ca(OH)[2] + teplo CaSO[4]×½H[2]O + 1½ H[2]O CaSO[4]×2H[2]O CaSO[4] + 2 H[2]O CaSO[4]×2H[2]O Ca(OH)[2 ]+ CO[2] CaCO[3] + H[2]O Ø počátek tuhnutí 2 až 5 h, doba tuhnutí 4 až 6 h Použití sádry Ø štukatérské práce Ø omítky – regulace RH Ø opravy; uchycení elektroinstalace Ø sádrokartonové desky, sádrovláknité desky Ø umělý mramor P8270040 P8270041 Anhydritová maltovina Ø anhydritové pojivo = CaSO[4] + budič hydratace Ø přírodní anhydrit nebo sádrovec vypálený na 750 °C ® mletí s budičem Ø budiče – síranové (NaHSO[4], KHSO[4], K[2]SO[4], Na[2]SO[4]) – zásadité (CaO, CaO + MgO, granulovaná vysokopecní struska) – směsné (ZnSO[4] + K[2]SO[4], p-cement + Na[2]SO[4]) Ø použití – samonivelační bezespáré podlahy, vnitřní omítky, tepelně izolační výrobky http://www.marrer-ag.ch/db/design/Anhydrit_IMG_2645.jpg Směsné sádrové maltoviny používaly se hlavně v minulosti – zvýšení pevnosti a odolnosti sádrových pojiv Ø de Wyldova sádrovina – CaSO[4]×½H[2]O + vodní sklo, zahřátí na 150–250 °C Ø Scottova sádrovina – výpal anhydritu s vápnem do slinutí Ø Pariánská sádrovina – výpal anhydritu s boraxem na 600 °C Ø Keenův cement – výpal sádrovce s kamencem (KAl(SO[4])[2]·12H[2]O) na 650 °C Hořečnatá (Sorelova) maltovina Ø vzdušná maltovina – směs MgO + � MgCl[2] (MgSO[4]) Ø tvrdne na velmi pevnou hmotu (až 150 MPa) podle plniva Reakční mechanismus – závisí na poměru surovin a koncentrace � MgCl[2] x MgO + MgCl[2] + y H[2]O xMgO×MgCl[2]×yH[2]O (x = 3 až 10, y = 7 až 18) Ø čím vyšší koncentrace MgCl[2], maltovina pomaleji tuhne a má větší pevnost Ø maltovina je málo odolná vůči vodě, H^+ a OH^– Þ nutno hydrofobizovat Ø plniva: SiO[2] písek, SiC, korund – vysokopevnostní výrobky organická plniva (piliny, korek, kůra) – tepelně izolační výrobky Použití Ø mlýnské kameny Ø základy pro těžké stroje (dříve) Ø podlahy – xylolit Související obrázek Související obrázek Ø heraklit – desky z dřevité vlny Heraklith je matadorem v deskových materiálech Ø akustolit – jemně drcená pemza (omítkovina) Ø dekorativní omítky Historie výroby vápenných pojiv n Vápno nalezeno v pojivu staveb datovaných několik tisíc let př. n. l. n 2650 let př. n. l. Cheopsova pyramida n Féničané v 10. století př. Kr. – použití pucolánově reagujících příměsí n Římané – pucolány od Puzzuoli ± 100 let kolem začátku letopočtu n r. 12-41 – výstavba přístavu v Neapoli n r. 98-138 – vodovod z Eifelu do Kolína nad Rýnem n Řecko – pucolány - z ostrova Santorini n Kolem r. 1200 – Nizozemci používali tras (vyvřelina) n V Itálii ve středověku rozlišovali „slabě vápenné malty“ – ze vzdušného vápna „silně vápenné malty“ – z hydraulického vápna n R. 1520 Biviagarcio – stavěl z vápence znečištěného hydraulickými přísadami n R. 1570 – Palladio – vápence od Padovy Þ začátek výroby přirozeného hydraulického vápna n 2. pol. 18. stol. – Vicat cíleně přidával při pálení vápna jíl Þ hydraulické vápno n První vápenka na našem území patřila klášteru v Břevnově ~ 999 n Za vlády Karla IV. – těžba a výroba vápna situována do dnešních čtvrtí Prahy: Podolí, Zlíchov, Radlice a Braník n Branické vápno – známé jako „pasta di Praga“ – hydraulické vlastnosti a užívalo se i pro vodní stavby n Na území Brna a v okolí – archeologické nálezy pozůstatků vápenek n V 19. století a v 1. polovině 20. století – velký rozvoj vápenictví n Historie výroby hydraulického vápna, románského a portlandského cementu se prolínají – mezník: Joseph Aspdin 21. 10. 1824 udělen Britský Patent BP 5022 s názvem An Improvement in the Mode of Producing an Artificial Stone n 1844 I. Ch. Johnson vypálil přesně připravenou směs jílů a vápence až do úplného slinutí (1470 °C) a vyrobil portlandský cement se všemi slínkovými minerály Vápno Ø suroviny pro výrobu – vápence nebo dolomitické vápence – podle obsahu barvicích oxidů – bílé nebo zbarvené vápno (Fe[2]O[3]) Ø vápno - technický název pro CaO o různém stupni čistoty · vzdušné – vysoký obsah CaO – je stálé na vzduchu · hydraulické – obsahuje hydraulické složky (SiO[2], Al[2]O[3], Fe[2]O[3]) – po utuhnutí tvrdne a je stálé i pod vodou Vápno bílé – vzdušné Druh bílého vápna Hodnoty jsou uvedeny v hmotnostních procentech CaO + MgO MgO ^ CO[2]^ SO[3] Volné vápno ^ CL 90 ³ 90 £ 5 £ 4 £ 2 ³ 80 CL 80 ³ 80 £ 5 £ 7 £ 2 ³ 65 CL 70 ³ 70 £ 5 £ 12 £ 2 ³ 55 Výroba Ø CaCO[3] se rozkládá nad teplotu 800 °C CaCO[3] CaO + CO[2] DH = 174,4 kJ×mol^–1 ~ 1780 kJ×kg^–1 kalcinace nebo též dekarbonatace Ø rychlost rozkladu závisí na – teplotě – relativním tlaku CO[2] v okolí – struktuře vápence – velikosti zrn Ø malá rovnoměrná zrna Þ kvalitní vápno Ø velká zrna Þ přepal – slinutí – pomalá hydratace zrn Þ nedopal – uzavřený CaCO[3] v zrnu Ø měkce pálené vápno (900–1100 °C) – rychle hydratuje, velký měrný povrch, velká porozita, větší vydatnost vápna a plasticita Ø tvrdě pálené vápno (1100–1250 °C) – pomalu hydratuje, zatavený povrch, hutnější struktura, nižší vydatnost a plasticita M T Typy vápenických pecí Ø historické Ø kruhové – malá mechanizace ® měkce pálené vápno Ø šachtové – automatizace ® tvrdě pálené vápno Ø rotační – automatizovaný provoz ® tvrdě pálené Hašení vápna CaO + H[2]O Ca(OH)[2] DH = – 65 kJ×mol^–1 ~ 1180 kJ×kg^–1 Ø na 100 kg CaO je třeba 32,14 l vody Ø mokrý způsob hašení vápna = příprava vápenné kaše – přebytek vody 240 až 320 l H[2]O/100 kg vápna – teplota nesmí přesáhnout 100 °C – vznik shluků nezhydratovaných zrn CaO, nebezpečí dohydratování v omítce či v nátěru Þ „vystřelování“ omítek Měkce pálené vápno – 100 kg páleného vápna se vnese do 200–250 l H[2]O za intenzivního míchání Tvrdě pálené vápno – v hasnici se polije menším množstvím vody, po započatí hašení se přidá další voda za intenzivního míchání. Udržuje se při varu, nesmí se „utopit“. hašené vápno Ca(OH)[2] – vzniklý reakcí CaO s vodou Þ reaktivní, má charakter hydrogelu caohoh Conservation image a) čerstvá vápenná kaše b) 2 měsíce stará vápenná kaše c) 6 měsíců stará vápenná kaše d) 2 roky stará vápenná kaše Ø suchý způsob hašení vápna – ve vápenkách, voda v malém přebytku 60 až 70 l/100 kg vápna ® vápenný hydrát (práškové hašené vápno), hydratační teplo způsobí odpaření přebytečné vody [] Hydroxid vápenatý – Ca(OH)[2 ]- vlastnosti a formy používané ve stavebnictví Ø silný hydroxid Ø málo rozpustný – rozpustnost klesá s teplotou 20 °C ~ 160 mg Ca(OH)[2] ve 100 g H[2]O 80 °C ~ 80 mg Ca(OH)[2] ve 100 g H[2]O Ø pH nasyceného � ~ 12,45 při 25 °C Ø snadno reaguje se vzdušným CO[2] za tvorby CaCO[3] na povrchu zrn – nutná ochrana Ø ve stavebnictví se používá ve formě: · vápenné vody – čirý roztok Ca(OH)[2] (zpevňování vápenných omítek) · vápenného mléka – suspenze Ca(OH)[2] s obsahem sušiny do 20 % (nátěry) · vápenné kaše – suspenze Ca(OH)[2] s obsahem sušiny okolo 50 % (zdící a omítkové malty) · vápenného hydrátu – práškový Ca(OH)[2] (zdící a omítkové malty) Tuhnutí a tvrdnutí Ø odsátí vody porézním materiálem Ø karbonatace Ca(OH)[2] + CO[2] CaCO[3] + H[2]O Dolomitické vápno Dekarbonatace dolomitu probíhá ve dvou stupních: CaMg(CO[3])[2] CaCO[3]·MgO + CO[2] CaCO[3]·MgO CaO·MgO + CO[2] Ø obsahuje > 5 % MgO, světlešedé, menší vydatnost a pomalejší reakce s vodou Ø hydratací vzniká směs Ca(OH)[2] a Mg(OH)[2] Ø nízká rozpustnost Mg(OH)[2] omezuje jeho reaktivitu Ø karbonatací vzniká MgCO[3]×3H[2]O a hydromagnezit Mg[5](CO[3])[4](OH)[2]×4H[2]O. Druh dolomitického vápna Hodnoty jsou uvedeny v hmotnostních % CaO + MgO MgO^ CO[2]^ SO[3]^ DL 90-30 ³ 90 ³ 30 £ 6 £ 2 DL 90-5 ³ 90 > 5 £ 6 £ 2 DL 85-30 ³ 85 ³ 30 £ 9 £ 2 DL 80-5 ³ 80 > 5 £ 9 £ 2 Použití vápna Ø malty ke zdění a omítání Ø restaurátorské techniky (zpevňování omítek, nátěry) Ø vápenokřemičité materiály (CaO + SiO[2] – autokláv) Ø plynosilikáty (CaO + SiO[2] + Al + cement – autokláv) Vlastnosti vápna – ČSN EN 459-2 n chemická analýza n jemnost n pevnost v tlaku n objemová stálost n vydatnost n reaktivita n zkoušky na normalizované maltě – penetrace, retence vody, stanovení obsahu vzduchu v čerstvé maltě Hydraulická vápna (NHL, FL, HL) Obsahují více než 10 % hydraulických složek – SiO[2], Al[2]O[3], Fe[2]O[3] Přirozené hydraulické vápno (NHL) Výroba: z vápenců s obsahem jílů – teplota 900– 1100 °C Ø při pálení vznikají hydraulické sloučeniny podobně jako v portlandském cementu vápenec + jíly ® CaO + křemičitany a hlinitany vápenaté (2CaO×SiO[2] + 3CaO×Al[2]O[3] + 2CaO×Fe[2]O[3] + 4CaO×Al[2]O[3]×Fe[2]O[3]) Ø vzhledem k nižší teplotě pálení neobsahuje 3CaO·SiO[2] Hydraulický modul } nehasí se M[H] < 1,7 ® Románský cement } hasí se M[H] ~ 1,7 – 3 ® silně hydraulické vápno M[H ] = 3–6 ® středně hydraulické vápno M[H ] = 6–9 ® slabě hydraulické vápno M[H ] > 9 ® vzdušné vápno Tuhnutí a tvrdnutí Ø při tuhnutí a tvrdnutí vznikají obdobné sloučeniny jako při hydrataci cementu hydraulické složky + H[2]O CSH-gely + CAH Ca(OH)[2] + CO[2] CaCO[3] + H[2]O Pevnosti: 2 až 15 MPa (značení NHL 2, NHL 3,5, NHL 5) Směsné vápno (FL) Ø vzdušné vápno + hydraulické nebo pucolánové příměsi + doplňující složky (vápenec, organické přísady, anorganické přísady) Ø tvrdnutí – konkurenční reakce: - karbonatace Ca(OH)[2] + CO[2] CaCO[3] + H[2]O - pucolánová reakce Ca(OH)[2 ]+ pucolán + n H[2]O CSH + CAH - hydraulická reakce Ca(OH)[2 ]+ hydraulická příměs + n H[2]O CSH + CAH Ø vyšší pevnosti než malty na bázi vzdušného vápna Hydraulické vápno (HL) směs vápenného hydrátu – min. 4 % a dalších hydraulických a pucolánových příměsí (cement, struska, keramický střep, trass, mikrosilika, popílky) Pucolány Pucolán je křemičitý nebo hlinitokřemičitý materiál, který sám o sobě má malé nebo žádné pojivé vlastnosti, ale v jemně mleté formě a v přítomnosti vlhkosti reaguje s hydroxidem vápenatým při běžných teplotách za tvorby sloučenin s významnými pojivými vlastnostmi. Mohou nahradit část hydraulického pojiva v maltách a betonech, zlepšují mechanické a trvanlivostní vlastnosti vápenných malt. Ø v antice při stavbě objektů v kontaktu s vodou (akvadukty, vodovody, přístavní hráze) Pucolánová aktivita – míra schopnosti amorfního SiO[2] reakce s Ca(OH)[2] za vzniku hydratovaných křemičitanů vápenatých. Udává se v mg Ca(OH)[2] na 1 g pucolánu. Ø pucolány neobsahují žádné nebo jen velmi malé množství CaO – odlišení od hydraulických příměsí (struska) pucolánová aktivita závisí na chemickém a mineralogickém složení, obsahu amorfní fáze, velikosti částic Přírodní pucolány Ø vulkanické: sopečný popel – kousky hornin, minerálů a skla uvolněné při sopečné erupci (velikost < 2 mm) pemza – rychle zchlazená hornina naplněná plynem – porézní (póry < 100 µm), nízká objemová hmotnost, bílá až šedá s drsným povrchem tufy – horniny ze sopečného popela vyvrženého během sopečné erupce a postupem času zpevněného na souši do jednolité masy (Vesuv, Puzzuoli) tufity – zpevněné ve vodě (obsahují jíly) Ø sedimentární: křemelina – zemitá forma SiO[2] – schránky jednobuněčných rozsivek + jíly (kaolinit, illit), diatomit – zpevněná hornina vzniklá z křemeliny, opál – SiO[2]·nH[2]O vznikají druhotnou přeměnou křemičitanů (rozsivky, mořské houby) chalcedon – dehydratační produkt opálu – kryptokrystalický SiO[2] (přechod mezi amorfním a krystalickým SiO[2]) Technogenní pucolány Ø pálení jílových surovin → metakaolin (750 °C) 2SiO[2]×Al[2]O[3]×2H[2]O 2SiO[2]×Al[2]O[3] + 2 H[2]O kaolinit metakaolinit Ø elektrárenské popílky s vysokým obsahem amorfního SiO[2] Ø popel z biomasy – sláma, rýžové slupky (až 95 % amorfního SiO[2]) Ø mletý keramický střep Ø mikrosilika = amorfní SiO[2] o velikosti částic 0,2 až 2 µm a velkém povrchu – odpad při výrobě FeSi a Si Ø skleněný prach Hydraulicky reagující příměsi Ø vysokopecní granulovaná struska (zásaditý charakter – obsahuje CaO), vysoký podíl amorfní fáze (SiO[2], Al[2]O[3]), z minerálů – akermanit (C[2]MS[2]), gehlenit (C[2]AS), merwinit (C[3]MS[2]), belit (β-C[2]S), wollastonit (β-CS) – rychle zchlazená = granulovaná (zabránění krystalizace) – vykazuje latentně hydraulické vlastnosti – v přítomnosti aktivátoru (Ca(OH)[2], NaOH, vodní sklo) reaguje za vzniku hydratovaných vápenatých a hořečnatých křemičitanů a hlinitanů, které mají pojivé vlastnosti a pevnost Modul zásaditosti: Zásadité strusky M[Z]> 1 – vhodné do betonů, omítek jako aktivní příměs Kyselé strusky M[Z] < 1 – nevhodné do betonů a omítek Strusky mohou podléhat změnám struktury Ø silikátový rozpad je přeměna β-C[2]S na γ-C[2]S – zvětšení objemu o 10 % Ø železnatý rozpad nastává při oxidaci FeS, kde Fe^2+ přejde na Fe^3+ a objem se zvětší o 40 % Ø manganatý rozpad představuje reakci MnS s vodou MnS + 2 H[2]O Mn(OH)[2] + H[2]S pomalé procesy – mohou způsobit vážné poruchy konstrukcí Jíly Ø nezpevněné usazené horniny s obsahem jílových minerálů s velikostí částic menší než 2 µm (zpevněním vznikají jílovce a jílovité břidlice) Ø za vlhka jsou plastické a soudržné, po vysušení/vypálení jsou pevné a křehké (sypké) Typické jílové minerály (hlinitokřemičitany): · kaolinit – Al[2]Si[2]O[5](OH)[4], · vermikulit – (Mg,Fe,Al)[3](Al,Si)[4]O[10](OH)[2]·4(H[2]O), · illit (jílová slída) – (K,H[3]O)(Al,Mg,Fe)[2](Si,Al)[4]O[10][(OH)[2],(H[2]O)] · montmorillonit – (Ca,Na)MgAl[2](Si[4]O[10]) (OH)[2] ± nH[2]O Ø vrstevnaté krystalické struktury, střádají se vrstvy hlinitanů a křemičitanů (deskovité krystaly) Ø vždy obsahují i jiné doplňkové minerály (křemen, slídy, živce, vápenec) Ø ve vlhkém stavu mohou být použity pro podezdívkové malty, dusané podlahy, pojivo hliněných omítek, těsnící vrstva Ø obalení stěn a stropů z proutí, rákosí, bambusu, konopí, lnu – izolační materiál Ø cihlářství, keramické výrobky V minulosti výroba nepálených cihel (vepřovic) – smísení hlíny s vysokým obsahem jílů, organického materiálu (plevy, sláma, chlévská mrva) a vody ve vhodném poměru – naplnění forem a vysychání na slunci – použití hlavně v interiéru (vysoká nasákavost, nízká mrazuvzdornost, velmi dobré akumulační vlastnosti) V současnosti znovuobnovení produkce · cihlářská surovina + písek = plastická hmota · vytlačování extrudérem přes formu a řezání na požadovaný rozměr · sušení 008728o13 Hliněná omítka 008728o1 Moderní nepálená cihla Hliněné stavby Příklady staveb s využitím hliněných aplikací