1
Křemen (SÍO2) - makroskopický popis
většinou nepravidelná zrna světle šedé barvy, výjimečně načervenalý nebo namodralý,
uze ve výlevných horninách je automorfní (hexagonální dipyramidy)
sk je skelný, lom nepravidelný
symetrie trigonální
krystalovaný do dutin může být v různých barevných varietách.
Křemen (SÍO2) - mikroskopický popis
(jeden nikol)
xenomorfní zrna, pouze ve výlevných horninách automotfní omezení s jevy magmatické koroze
v sedimentech oválné valouny nebo i ostrohranné úlomky
je čirý, může být zakalen drobnými uzavřeninami, trhliny jsou nepravidelné
při tlakovém postižení undulózně zháší, případně je až anomálně dvojosý
v kyselých hlubinných a žilných horninách může docházet k orientovanému zarůstání křemene do draselného živce - tzv. písmenkové prorůstání, podobné prorůstání s plagioklasem označujeme jako myrmekit
3
Křemen (SÍO2) - optické charakteristiky
indexy lomu: n(co) = 1,544, n(s) = 1,553 D = 0,009, Chm+, Chz-není štěpný
dvojčatění je velmi časté (zákony douphinéský, manebašský a japonský), ale v mikroskopu nebývá viditelné
je stabilní
vyskytuje se ve všech Si02 přesycených nebo nasycených magmatických horninách (např. žuly, pegmatity, granodiority, ryolity, dacity atd.), ve většině sedimentárních hornin (např. pískovce, arkózy, kvarcity atd.) a velké části hornin metamorfovaných (všechny metamorfní stupně)
minerální parageneze: křemen, živce, slídy, amfiboly
4
zrna křemene v karbonátovém tmelu; pískovec, 1 nikol
Ortoklas (KAISisOs) - makroskopický popis
IH 515 1^^^^
krátce sloupcovité nebo tabulkovité krystaly zpravidla zdvojčatělé
bezbarvý, bílý nebo světle šedý se skelným leskem
středně až hrubě zrnité, štěpné agregáty
dokonalá štěpnost podle (001) a (010)
symetrie monoklinická
14
Ortoklas (KAISisOs)- mikroskopický popis (jeden nikol, zkřížené nikoly)
velmi časté je xenomorfní omezení, časté je i dvojčatění zrn
bezbarvý, velmi často zakalený produkty přeměn
čerstvá zrna jsou čirá a průhledné, s postupujícími přeměnami jsou průřezy zakalené
charakteristické je orientované prorůstání lamel albitu, tzv. pertity, rozlišení obou živců lze provést pomocí indexu lomu (u albitu vyšší)
řezy v pásmu (001) : (100) zhášejí rovnoběžně vzhledem ke štěpnosti (010). V ploše (010) je zhášení (3/c 21 ° a zhášení a vzhledem ke štěpnosti (001) 5°. V karlovarských dvojčatech je v řezu(010) zhášení souměrné.
některé ortoklasy mají zonální stavbu, častejšou uzavřeniny hematitu a okolních horninotvorných minerálů, typické je i grafické prorůstání s křemenem
15
Ortoklas (KAISisOs)- optické charakteristiky I
na = 1,518-1,523
n(3 = 1,522- 1,528
ny = 1,523- 1,530
D = 0,005-0,007
Roje přibližně rovnoběžná (odchylka 5°)s(001), y = b, Chm-, úhel 2Va = 60°-80°
16
Ortoklas (KAISisOs)- optické charakteristiky II
dvojčatění nejčastěji podle karlovarského zákona
nejběžnějšími přeměnami je kaolinizace a sericitizace, produkty přeměn sledují štěpnost nebo hranice zón v zonálních krystalech; při zvetrávaní je ortoklas zpravidla odolnější než plagioklasy
je častý minerál plutonických a vulkanických hornin (žula, granodiorit, pegmatity, ryolit). V sedimentech je součástí arkóz a drob. V metamorfovaných horninách je znám především z rul.
minerální parageneze: mikroklin, křemen, plagioklas, biotit, muskovit
17
Mikroklin (KAISisOs) - makroskopický popis
krátce sloupcovité nebo tabulkovité krystaly zpravidla zdvojčatělé
ezbarvý, bílý nebo světle šedý se skelným leskem tředně až hrubě zrnité, štěpné agregáty dokonalá štěpnost podle (001) a (010) symetrie triklinická
Mikroklin (KAISisOs) - mikroskopický popis (jeden nikol, zknzene nikoly)
zpravidla xenomorfní zrna
ezbarvý, při silnější alteraci zakalený produkty přeměn
lysyntetické lamelování podle albitového a periklinového zákona vytváří typické „mikroklinové mřížkování"
zhášení v ploše maximálního dvojlomu (001) je 14°-17°
v zrnech mohou být přítomny pertity a může docházet i ke grafickému prorůstaní s křemenem
Mikroklin (KAISisOs) - optické charakteristiky I
Roje přibližně rovnoběžná s (001) a téměř kolmá k (010), ostrá středná a svírá na ploše (010) se štěpností (001) úhel 5°; Chm -; 2Va = 75°-85°
Mikroklin (KAISisOs) - optické charakteristiky II
na = 1,518 - 1,520; n(3 = 1,522 - 1,524; ny= 1,524- 1,526
D = 0,006
dvojčatí polysynteticky podle albitového a periklinového zákona
podobně jako u ortoklasu je běžná kaolinizace a sericitizace, může docházet i k zatlačování K-živce plagioklasy
nízkoteplotní K-živce se vyskytující hlavně v žulách, granodioritech, aplitech a pegmatitech, vzácně v rulách
minerální parageneze: ortoklas, křemen, muskovit, plagioklas
27
Plagioklasy - makroskopický popis
izomorfní řada albit Na AISÍ3O8 - anortit Ca AI2SÍ2O8
pravidla krátce sloupcovité krystaly
ejčastěji štěpné agregáty bílé nebo světle okrové barvy a skelného lesku
štěpnost dokonalá (001) a dobrá (010), kříží se pod úhlem 86°
symetrie triklinická
Plagioklasy - mikroskopický popis (jeden nikol, zkřížené nikoly)
automorfní vyrostlice nebo xenomorfní zrna v základní hmotě
bezbarvý, zpravidla zakalený produkty přeměn
charakteristickým znakem plagioklasů je ve zkřížených nikolech polysyntetické lamelování podle albitového nebo periklinového zákona
albitové lamely jsou rovnoběžné se štěpností podle (010), v řezu (100) lze sledovat štěpnost (001)
v řezech (100) mají albitové lamely Chz-, zatímco periklinové mají v tomto řezu Chz+
častejšou nejrůznější uzavřeniny
běžná je u plagoklasů zonální stavba
33
Plagioklasy - optické charakteristiky I
hodnoty indexů lomu závisí na složení plagioklasu, s přibývající anortitovou komponentou rostou
na = 1,527- 1,575
np = 1,532- 1,583
ny= 1,534- 1,588
u dvojlomu je vývoj kolísající: D = 0,007-0,013
optický charakter členů plagioklasové řady a jejich úhel 2V závisí nejen na složení, ale i na teplotě krystalizace. Úhly 2Va kolísají od 50° do 90°, úhly 2Vy 75°-90°.
Plagioklasy - optické charakteristiky II
■
rovina optických os albitu je přibližně rovnoběžná s (001) a směrem k anortitu se zvolna stáčí do polohy jen velmi přibližně rovnoběžné s plochou (100)
v plutonických horninách jsou Chm+ členy s 0-17 a 32 - 70% albitové složky, ostatní mají C h nive vulkanických horninách jsou Chm+ členy s 38 - 75% albitové složky, ostatní jsou Chm-
35
Plagioklasy - optické charakteristiky
polysyntetické dvojčatění je nejčastěji podle albitového a periklinového zákona, mohou se uplatnit i jiné zákony. Albitové lamely se s přibývajícím podílem Ca-složky rozšiřují.
plagioklasy podléhají řadě přeměn:
sericitizace, která začíná zakalením zrna
při albitizaci bazických vulkanitů jsou anortitové živce nahrazeny albitem a kalcitem (spilitizace)
zpravidla při retrográdní metamorfóze jsou bazické plagioklasy nahrazovány směsí minerálů zoisit - epidotové skupiny, albitem, aktinolitem a sericitem (saussuritizace)
kaolinizace
v magmatických horninách stoupá bazicita plagioklasů s bazicitou hornin (ryolit, granit    diorit, andezit    gabro, basalt)
ve vulkanických horninách jsou časté vyrostlice
pro metamorfované horniny jsou charakteristické hlavně kyselé plagioklasy. V nízce metamorfovaných horninách hlavně albit a oligoklas, ve facii zelených břidlic jednoduše zdvojčatělý albit. Ve středně až silně metamorfovaných horninách (ruly, amfibolity) hlavně oligoklas a andezín.
v sedimentech je albit přítomen např. v arkósách minerální parageneze: ortoklas, křemen, biotit, amfibol
36
nepřeměněný plagioklas, polysyntetické lamelování; gabro, zkř. nikoly