Upraveno dle V. Vávry
Minerály skupiny slíd
Minerály ve skupine slíd se dělí podle obsazování pozic ve stmktuře na:
• áioktaeárické slídy (světlé - muskovit, fengit, paragonit)
• trioktaedrické slídy (tmavé - řada biotitn).
Rozdělení se projevuje i v optických vlastnostech, kde označujeme jednotlivé skupiny podle polohy roviny optických os jako slídy L a II. řádu.
2
Biotit - makroskopické vlastnosti
průměrné složení biotitu K(Mg, Fe+2)3 [(OH)2 | AlSi3O10] krátce sloupcovité kiystaly s hexagonálním průřezem častěji však lupenité agregáty tmavě hnědé nebo červenohiiědé baivy lesk je perleťový.
Biotit - optické charakteristiky
Indexy lomu (závisí na složení):
• na= 1,571- 1,616
• 1^= 1,609- 1,696
• ng = 1,610- 1,697
• D = 0,039-0,081
• biotit je slída II. řádu, Ro = (010), y = b, z = a; Chm-, Chz+
• 2Va = 0°- 27° v závislosti na obsahu Fe, často je však velmi malý, takže konoskopický obrázek má vzhled j ednoosých minerálů
• štěpnost: dokonalá (001)
• dvojčatění: v ploše (001) podle dvojčatné osy [310]
Biotit - mikroskopický popis
q biotit má střední indexy lomu a střední dvoj lom, velmi často uzavírá apatit a zirkon, kolem kterých bývají pleochroické dvůrky. Charakteristické jsou i jehlicovité inkluze rutilu, které svírají úhel 60°.
q příčné průřezy lištovitého tvaru, řezy podle báze lupínkovité, někdy s typickým pseudohexagonálním průřezem
q barva může být hnědá, žlutohnědá, červenohnědá, červená nebo olivově zelená
q typický je silný pleochroismus, kdy kolmo ke štěpnosti je index a - okrová, světle žlutá nebo světle zelená, paralelně se štěpnosti jsou b nebo g - tmavě červenohnědá, červené, tmavě zelená
5
Biotít - mikroskopický popis
0 ve vulkanických horninách je častá oxidace (oxybiotit) a ztráta vody
0  dalším stupněm přeměny může být tzv. opacitízace, která začíná vytvořením lemu z jemně zrnitého agregátu magnetitu, hematitu, spinelu a pyroxenu
0 běžná je diaftoritická alterace biotitu na chlorit, zaěínající nejdříve podél štěpnosti a následně je postiženo celé zmo
0 častou přeměnou je tzv. baueritizace, kdy dochází k uvolnění železa a biotit se velmi podobá muskovitu (zůstává však malý úhel 2V)
0 prostým zvetrávaním vzniká agregát karbonátu, limonitu a křemene
0 je běžným tmavým minerálem plutonických a vulkanických hornin
(granodiority, diority. pegmatity). V regionálně metamorfo váných horninách je běžný od facie zelených břidlic až po amtibolitovou fach (svory, ruly) a je častý v kontaktních rohovcích. V sedimentech je zachován pouze za podmínek rychlé erose a slabého chemického zvetrávaní.
0 minerální parageneze: plagioklas, křemen, amfibol; křemen, albit, epidot, chlorit
bazální a nebazální fezy biotitu a jejich pleochroismus; amfibolit, PPL
7
biotit s pleochroickými dvůrky koleru akcesorických minerálů, pleochroické barvy ve směru b nebo g, bazálni stepné trhliny minie zprohýbané; durbachit, PPL
9
dvoj lom biotitu, drsný povrch těsně před polohou vyhasnutí; durbachit, XPL
10
biotit s bazálni štěpností, hnědozelené interferenční barvy ve směru b nebo g s inkluzemi zirkonu a apatitu; granit. PPL
Interferenční barvy biotitu ve směni kolmo k štěpnosti (směr a) s irikiuzemi zirkonu a apatitu; granit, PPL
12
14
chloritizovaný biotit. rozdíl v interferenčních barvách je zřejmý - chlorit má anomální modrofialové interferenční barvy, rula; XPL
• Baueritizace, rubifikace
Muskovit - makroskopické vlastnosti
0 K Al2 [(OH,F)2 | AlSi3O10]
0 tabnlkovité nebo šupinkovité kľystaly a agregáty
0 bezbarvý, světle šedý nebo slabě nazelenalý
0 lesk perleťový
0 Štěpnost dokonalá podle báze (001)
Muskovit - optické charakteristiky
q na= 1,552 - 1,570
q nb = 1,582 - 1,619
q ng = 1,588 - 1,624
q D = 0,036 - 0,054
q střední hodnoty indexů lomn a dvoj lomu, řezy v rovině štěpnosti (kolmo k z) mají nízký dvojlom (ng - nb maximálně 0,005)
q úhel zhášení a/z = 0°-5°, b/z = l°-3°.
q Ro přibližně odpovídá (100), y = g, Chm-, Chz+
q Úhel 2V = 28°- 47°
A cl
q dvoj čatění podle (001)
18
Muskovit - mikroskopický popis
tabulkovité nebo lištovité průřezy; jemné zrnité agregáty sericitu vznikají při slabé metamorfóze
je bezbarvý nebo jen velmi slabě nažloutlý či nazelenalý, Cr obsahující muskovity (ŕuchsit) vykazují slabý pleochroismus
někdy obsahuje inkluze zirkonu s pleochroickými dvůrky
velmi jemné agregáty mohou být alterovány na hydromuskovit nebo illit, při vysokém stupni metamorfózy dochází k přeměně na asociaci s alkalickým živcem. Jinak velmi stabilní minerál. Ztrátou draslíku muže přecházet na některé jílové minerály.
velmi běžný minerál pegmatitů a aplitů nebo pneumatolyticky formovaných hornin. Běžný j i v plutonických horninách, často jako produkt rozpadu živců. Zcela běžný jev klastických sedimentech (slepence, arkózy). V metamorfováných horninách je běžný v širokém teplotně-tlakovém rozpětí (ŕylit ě svor ěrula).
minerální parageneze: křemen, K-živec, plagioklas, biotit
19
lištovité zrno rnuskovihi s dokonalou bazálni Štěpností, zrna křemene; PPL
20
stepný agregát muskovitu s typickým dvojlornem, zrna křemene; XPL
21
22
Interferenční barvy muskovitu, plagioklas; rula, XPL
Skupina olivínu - makroskopické vlastnosti
Řadu olivínu tvoří dva krajní členy: íi   forsterit Mg2SiCU a fayalit Fe2Si04
ii   přírodní olivíny jsou směsí těchto dvou krajních členů, zpravidla s převahou horečnaté složky
íi   zpravidla tvoří zrnité agregáty zelené nebo zelenohnědé barvy, vzácné krystaly jsou krátce prizmatické
ii   běžně tvoří shluky nebo nodule v bazaltických horninách ii   skelný lesk
26
Olivín - optické charakteristiky
m f
uc
					
					
					
		ér'			
			-		
					
					
					
					-
					
					
		-			s
					
					
	1* 1				—
tu
1»
[
«0 «0
«0
■o
■
o
]
o
o o o o o
o
o
o
indexy lomu jsou silně závislé na chemismu - nižší indexy odpovídají forsteritu, vyšší indexy jsou platné pro fayalit
n
n
n
E
1,635 - 1,827 1,651 - 1,869 1,670 - 1,879 D = 0,035 - 0,052
často tvoří automorŕhí kry staly s jevy magmatické koroze, kostrovitý vývin nebo nepravidelné zrnité agregáty
zpravidla bezbarvý, u odrůd s podstatným množstvím Fe slabě nažloutlý nebo nazelenalý, s drsným reliéfem
někdy vykazuje jev podobný imdulóznímu zhášení u křemene, může být i zonální
zháší přímo, někdy obsahuje inkluze např. spinelidy, magnetit, ilmenit
27
Olivín - mikroskopické vlastnosti
Roje rovnoběžná s (001), index b souhlasí s osou z.
do 13% podílu fayalitové složky je olivín opticky pozitivní s 2V(g) = 84 -90°
nad 13% fayalitové složky jsou olivíny opticky negativní 2V(a) = 90-50
štěpnost dobrá podle (010), nedokonalá podle (001) a (100)
dvojčatí podle různých prizmatických ploch
28
Olivín - mikroskopické vlastnosti
ii   při nízkých teplotách a nízkém stupni metamorfózy dochází k hydrotermální alteraci (vzrůstá objem olivínu a obsah vody), kdy vznikají minerály serpentinové skupiny (serpentinizace)
ii při vysokých teplotách dochází k oxidaci Fe a do struktury vstupuje voda -vzniká pseudornorfóza iddingsitu po olivínu (jako iddingsit se označuje směs geothitu, hematitu, chloritu a jílových minerálů). Tato přeměna je typická pro výlevné horniny.
ii   v gabroidních horninách vznikají často „kelifitické" obruby kolem olivínu, složené z amfibolů, pyroxenů, spinelidů a granátů, reakcí olivínu s křemíkem bohatou taveninou vzniká ortopyroxenový reakční lem
ii   Olivín je typický minerál ultramafíckých a bazických magmatických hornin (peridotity, gabra, bazalty), často ve dvou generacích (vyrostlice a zrna v základní Imiotě)
ii   olivín se může vyskytovat s křemenem pouze v případě, že zůstává v hornině jako obrněný relikt
ii   minerální parageneze: chromit, pyroxeny, plagioklasy
29
autoinorřhí vyrostlice olivínu v bazaltu, světle hnědé krystaly jsou augit, PPL
30
dvojlom olivínu je střední; bazalt, XPL
31
32
zbytky olivínu (strední dvoj lom) v minerálech serpentinové skupiny (nízký dvoj lom); gabro, XPL
Skupina rombických pyroxenu
§ rombické pyroxeny tvoří nepřetržitě izomorfní řadu enstatit Mg2Si20 ferro silit Fe2Si206
§  enstatit tvoří zpravidla šedé, u odrůd bohatších na Fe zelené nebo hnědé agregáty, někdy radiálně paprsčité, krystaly krátce sloupcovité
§  ve vulkanických horninách bývají automorfhě omezené sloupcovité krystaly, v plutonických a metamorfovaných horninách převážně nepravidelná zrna
34
Rombické pyroxeny - optické charakteristiky
§
enstatit je bezbarvý, se vzrůstajícím podílem Fe slabě zelený, ferrosílit zelený nebo hnědý se slabým pleochroismem (a červenožlutá, b červenohnědá, g šedozelený)
indexy lomu (střední) a dvoj lom (nízký až střední) závisí na chemickém složení
rovnoběžné zhášení je zřetelné nejen podle omezení, ale i podle štěpných trhlin. Štěpné trhliny podle prizmatu (110) svírají v příčných řezech úhel 87°. Častá je i zonální stavba s Mg bohatším jádrem.
35
Rombické pyroxeny - optické charakteristiky
u rovina optických os je rovnoběžná s (100), a =y, g = z. Je-li v ploše (001^ výchoz ostré středné je Chm+ (pyroxeny se složeriím koncových členu), je-li v ploše spodové výchoz tupé středné je CJim- (pyroxeny s 12 - 88% enstatitové složky). Qiz je vzdy negativní. Uhel 2V kolísa se složením.
u častou přeměnou v ultamafických a vulkanických horninách je bastitizace, kdy se ortopyroxeny mění na minerály serpentinové
skupiny, zvláště podél štěpných trhlin. Při metamorfóze se mění na amfiboly (uralitizace).
ti rombické pyroxeny j sou běžné v bazických a ulrabazických
magmatických horninách (gabro, pyroxenity, j3eridotit? diorit, andezit dacit). V met amorfo váných horninách jsou Dezné v granulitové facii.
ii minerální asociace: olivín, klinopyroxeny, spinel, plagioklasy
36
Skupina monoklinických pyroxenu
hlavní izomorfní řada je tvořena diopsidem CaMg[SÍ20ů] a hedenbergitem CaFe[SÍ20e]
0 tvoři zpravidla dobře vyvinuté krátce i dlouze sloupcovité krystaly, stébelnaté agregáty i nepravidelná zrna, barva diopsidu bývá zpravidla zelenošedá, hedenbergit je tmavě zelený až zelenavě černý
O velmi dobrá je štěpnost podle (110), kdy v příčném řezu svírají štěpné trhliny úhel 87°
0 zpravidla dvojcatí podle (100), kdy dvojcatné lamely jsou orientovány kose ke štěpnosti
37
• zhášení
Monoklinické pyroxeny
q * to M) 40 34
o   indexy lomu s obsahem Fe stoupají, dvoj lom mírně klesá (první hodnota platí pro diopsid, druhá pro hedenbergit):
o na= 1,664- 1,730
o nb= 1,672- 1,735
o ng= 1,694- 1,755
o D = 0,030 - 0,018
monoklřnický pyioxenu s dobře patrnou štěpuostí podle (110), vidět je i negativní reliéf vzhledem k okolnímu granám, skarn; PPL
44
monoklirůcký pyioxen s viditelným jedním systémem štěpnosti, obklopen karbonátem; PPL
interferenční barvy pyroxenu, viditelná stěpnost v okolí karbonáty; XPL
Alkalické pyroxeny
rozlišuje se řada odrůd s různým chemismem (např. augit, titanový augit)
zpravidla dobře vyvinuté prizmatické krystaly, nezřídka zdvoj Čatelé, barva tmavě hnědá nebo čemá, lesk skelný
automorfiií průřezy jsou Často osmiúhelníkové s typickou pyroxenovou štěpností, v metamorfo váných horninách xenomorthí omezení
ve výbruse světle šedozelený nebo jasně šedozelený, méně Imědý, velmi často zonálně vyvinuté kry staly s Fe bohatším okrajem. Titanový augit bývá hnědopurpurový nebo červenopurpurový, zpravidla v závislosti na obsahu Ti. Aegirinický augit bývá zpravidla v odstínech zelené, výrazně pleochroický.
mají střední hodnoty indexů lomu a dvoj lomu, častá je zonálnost nebo „přesýpátková" struktura. Při šikmém zhášení je úhel g/z = 35°- 48°. Titanový augit vykazuje zpravidla výrazný pleochroismu, podle a světle hnědožlutý, b hnědo - červeiiopurpurový, g hnědožlutý až fialovolmědý. Uhel zhášení g/z = 32°-55°. Typické jsou i anomální interferenční barvy ze začátku III. rádu.
47
Monoklinické pyroxeny - optické charakteristiky
u
u ii
u
u
Roje (010), b =y, Chm+, úhel 2V(g) roste s obsahem Fe od 50°(diopsid) na 62 ° (hedenbergit)
úhel zliášení g/z je 38°- 48°
diopsidje zpravidla bezbarvý nebo jen slabě nazelenalý, se zvyšuj ícíin se obsahem Fe k hedeiibergitu je barva zelená se zřetelným pleochroismem
reliéf je výrazný, charakteristická je i štepnost podle (110).
často obsahuje odmíšeníny oitopyroxenů a známy jsou i deformované krystaly
39
Monoklinické pyroxeny -výskyt a přeměny
§   hydrotermální alterací se rnení na vláknitý agregát amfibolů (aktinolit, tremolit). Při nízkých teplotách dochází k serpentinizaci, produkty jeho zvetrávaní jsou karbonáty, hematit a křemen.
§   běžný v bazických magmatických horninách (gabro, bazalt), v žilných
horninách (lamprofyry). V kontaktně metamorfovaných horninách je běžný ve skamech.
40
zrno oľtopyroxenu v plagioklasu, nápadný je vystupující reliéf, gabro;
PPL
41
42
Alkalické pyroxeny
rozlišuje se řada odrůd s různým chemismem (např. augit, titanový augit)
zpravidla dobře vyvinuté prizmatické krystaly, nezřídka zdvoj Čatelé, barva tmavě hnědá nebo čemá, lesk skelný
autom orfhí průřezy jsou Často osmiúhelníkové s typickou pyroxenovou štěpností, v metamorfo váných horninách xenomorrhí omezení
ve výbruse světle Šedozelený nebo jasně šedozelený, méně Imědý, velmi často zonálně vyvinuté krystaly s Fe bohatším okrajem. Titanový augit bývá hnědopurpurový nebo červenopurpurový, zpravidla v závislosti na obsahu Ti. Aegirinický augit bývá zpravidla v odstínech zelené, výrazně pleochroický.
mají střední hodnoty indexů lomu a dvoj lomu, častá je zonálnost nebo „přesýpátková" struktura. Při šikmém zhášení je úhel g/z = 35°- 48°. Titanový augit vykazuje zpravidla výrazný pleochroismu, podle a světle hnědožlutý, b hnědo - červenopurpurový, g hnědožlutý až fialovolmědý. Uhel zhášení g/z = 32°-55°. Typické jsou í anomální interferenční barvy ze začátku III. rádu.
47
Alkalické pyroxeny - optické charakteristiky
ii   s ľosotucím obsahem Fe vzrůstají i hodnoty indexů lomu a dvoj lomu (augit, titanový augit):
ii   na = 1,671 - 1,735; 1,695 - 1,741;
ii   nb = 1,672 - 1,741; 1,700 - 1,746;
ii   ng = 1,703 - 1,774; 1,728 - 1,762;
ii   D = 0,018 - 0,033; 0,033 - 0,021;
ii   Ro jev rovině (010), b = y. Chm +
ii   úhel 2V(g) = 25°-ól° (augit), 42°- 65° (titanový augit)
ii   štěpnost dobrá podle prizmatu (110)
ii   častá jsou dvojčata, prorostlice a
polysyntetické dvojčatění podle (100), (001) a (101)
Řez aegirinickým augitem (010)
48
Alkalické pyroxeny
0 často ještě během magmatické krystalizace dochází k přeměně alkalických pyroxeim na aktinolit (uralitizace). Podobný ^proces probíhá při nízkých stupních metamorfózy a kontaktní metamorfóze. V magmatických horninách dochází i k chloritizaci augitu. Při nízkých stupních metamorfózy je typická chloritizace spolu se vznikem mastku a epidotu. Mohou přecházet na směs karbonátů, hematitu a křemene.
0 jsou zastoupeny v alkalicko - vápenatých a tholeitických bazických
magmatitech (gabra, basalty), ve vysoce inetamorfovaných horninách je augit častější než diopsid
0 minerální para geneze: plagioklas, amfibol, diopsid; olivín, plagioklas, nefelín
49
autoinornií zonální zrno augitu; bazalt. PPL