Všechna tato logická pokračováni dogmatu p piYDfadwtl zemědělství jsuu - často jako nevyslovene pred poklady - základem moderních, praktických pokusů o plánovaný hospodářský rozvoj. Nejde pritom jen o akademické představy. V marxistických i kapitalistických zemích se využívají jako platné predpoklady.
Města byla dlouho u/navána jako základni orgány kulturního vývoje, tedy ohromného a složitého souboru myšlenek a instituci označovaných jako civilizace, a mým úmyslem neni tento argument rozebírat.
11- ulLim spiše ukázat, že velkoměsta jsou také základní ekonomické orgány, Abych vysvellila. p n v minu tak může být, dotknu sc nejprve moderních a historických vztahů mezi městskou a venkovskou prací; poté vyslovím domněnku, jaké tyto vztahy musely být v prebi sto rické dobé, a nakonec naznačím, proč převládla konvenční a opačná teorie.
Města a zemédélská produktivita
V dnešnim svetč můžeme snadno vidět, že zemědělství není přijatelné produktivní, pokud nezahrnuje řadu zboží a služeb vytvářených ve městech nebi) přenesených z měst. Nejvíce rur.ilni země mívají nejméně protluk tivni zemědělství. Nejvíce urbanizované země jsou naproti tomu právě ty, jež produkuji potraviny v nejvétším množství. Před několika lety se USA a evropský společný trh angažovaly v takzvané „kuřecí válce". Obě strany si navzájem snažily vnutit své přebytky kuřat. To vsak neznamená, že přebytky kuřat jsou zakladeni industrializovaného a městského hospodářství Spojených států a zapadni livropy. Přebytky kuřat prostě jen produkují.
Vlny zemědělské produktivity vycházejí z růstu mést. Japonská mésla začala svůj moderní průmyslový a obchodní růst v druhé polovině devatenáctého století | do druhé světové války se z Japonska Mala vysoce urbanizovaná země. I když byli japonští zemědělci v té době pracovití a spořiví - ztělesnéné příklady těchto ctností - a i když svou půdu využívali nanejvýš důkladné, ani oni, ani obyvatelé měst neměli dost potravin. Základní potravinou byla rýže a řada Japonců toho jedla málo kromě přírodní stravy - ryb z moře. Přesto Japonsko nepěstovalo dost rýže pro vlastni obyvatelstvo a celá čtvrtina toho, co zkonzumovalo, se musela dovážet. Tento vážný nedostatek potravin se obvykle připisoval malému množství japonské orné půdy.
leti/c po válce j héliem :">i i. lei došlo v japonském zemědělství k pozo-rUhodným změnám, jež nelze vysvětlit chytlavými frázemi jako „reforma"; Japonci totiž dospěli k pokroku, ke kterému v zemích, kde se reforma zemědělství, držby půdy a venkovského života prováděla rozhodněji a s větším drdinstvím, nedospěli.
To, co se stalo v Japonsku, bylo sice úžasně efektivní, ale banálni. Svět venkova začal poprvé v obrovském mno/stvi přijímal hnojiva, stroje, elektrickou energii, chladicí zařízení, výsledky rostlinného a živočišného výzkumu a celou řadu dalšího konkrétního zhoži i služeb vyvinutých ve mostech i lédi městech, kde se už nacházely nejbohatší trhy s potravinami,
Japonské zemědělství rychle dosáhlo stupně produktivity, který se považoval za nedosažitelný. I když byl roku 1960 počet obyvatel o dvacet pět procent vysši než před válkou a celková konzumace rýže vzrostlo, veškerou ryži dodávaly japonské farmy, žádná se už nedovážela. Jcstc zajímavější ie. ze konzumace iv/e na hlavu o uéco klesla, ovšem nikoli kvůli jejímu nedosialku. Slejnč jako trvaly, dlouhodobý pokles konzumace škrobu ve Spojených státech, i tento pokles způsobila dostupnost vydatnějších a rozmanitějších potravin. Zemědělci dodávali více rýže a navic produkovali o tolik vice mléka a dalších mléčných výrobků, drůbeže, vajec, masa, ovoce a zeleniny, že Japonci jedli nejen víc než dřivé, ale jedli i lépe. Když dnešní Japonsko dováží potraviny a platí za neprůmyslovými výrobky, dováží maso, nikoli rýži.
Kdyby moderní japonská města s růstem čekala, dokud jej nebude
podporovat přebytek venkovských produktů, čekala by ještě dnes. laj.....
sko, které přetvořilo své zemědělství, neočekávaně a rychle dosáhlo toho, Čeho Spojene dosáhly postupne a /opadni l-vropa jesle poslupnéii. .Produkt i iit u venkova vytvořilo na tákladiproduktivity města. Neexistuje íádný podstatný důvod, proč by toho jiné země nemohly dosáhnout jeSté rychleji.
Moderní produktívni zemědělství bylo přetvořeno diky stovkám vy-ezů, které venkov z měst dovážel, přenášel nebo je napodoboval. ]'yto lálezy si obvykle představujeme ve wll,vvl\ pmxknd ahslr.iktiv.cti skupí--\y b chemická hnojiva, mechanické seci ItfOfa kultivátory, sklizccl Stroje, traktory a další náhražky hrubé práce zvířat a lidi; mechanické chlazení; potrubí, rozstřikováče, čerpadla a další moderní zavlažovací zařízení; laboratoře pro výzkum chorob rostlin a živočichů a jejich regulaci; analýzy .•půdy a systémy předpovědi počasí; nove křížené rostliny; marketingové a přepravní systémy; technologie konzervace, mražení a sušeni; postupy ■ireni informaci... Seznam ie dlouhý.
14
15
k- pr.ivda, /i li>v.uii> na hnojiva. /.imí(I\ v v i.ilu'in i lukliirv. /.t moľ. ské výzkumné stanice, pěstitelské Skolky a elektrárny se Často nacházeli na venkove, daleko od mést. 'ľyto činnosti tam však nevznikly. Nikoli proto, že zemědělci a dalši venkované jsou méně tvůrčí než obyvatelé měst. Rozdíl spočívá v protichůdné podstatě venkovského a městského hospodářství, protože nové zboží .1 služby nejprve vznikají ve městech. I vynálezy vy tvorené zvlášť pro zemědělství přímo závisi na dřivějšim vývoji méstsk.. práce. Například McCormickúv první žaci stroj tažený koněm byl pro práci na farmě ohromný vynález: stroj nahradil rucni nástroje .1 pružné, složité pohyby rukou. Třebaže tento nápad a zařízeni, které jej uskutečnilo, byly pro práci na statku nové, tentýž nápad a v podstatě podobná zařízeni již byly v průmyslové práci známé. McCormick by žaci stroj nemohl vyrobit, pokud by již nebyly vyvinuté jiné průmyslové nástroje. K průmyslové revoluci totiž došlo nejprve ve městech a v zemědělství až později.
elektřina je dnes pro moderní zemědělství a život na farmě nutná stejné jako pro městskou práci a městský život. Přesto ještě roku 1935 mělo elektřinu necelých pět procent amerických farem. Nejprve se elektrická energie a celá řada zařízeni, která ji využívala, začala objevovat v hospo-dářslvi jeti noho města za druhým a p.ik rychle v hospodářství městeček, ve venkovském hospodářství se však objevila až se zpožděním. Doba, po kterou tento proces trval, byla zřejmé důsledkem neochoty technických korporaci investovat do elektrifikace venkova a jejich pokusů zabránit tomu. aby to někdo jiný neudělal místo nich. I přesto plati. že tyto skvěle vynálezy se začaly využíval ve městech, .1 teprve .1/ se vyvinuly ,1 osvčd Čily, přijal je i svět zemědělství. Tento model je typický a vysvětluje, jak zemědělská produktivita zaostává za produktivitou městskou a proč vlastně neexistuje způsob, jak zvýšit nejprve produktivitu venkova a později produktivitu města.
Rada přikladu ukazuje, jak si sami venkované nevědí rady s řešením vlastních potravinových krizí. Jako hrůzný příklad se nabízí Irsko. Když jej ve 40. letech devatenáctého století postihla plíseň bramborová, obyvatelstvo nemělo pro boj s hladomorem žádné zdroje, i když šlo o zemědělce. Historička Cecil Woodham-Smith ve své knize l)n(,n\it Huiificr [Velký hladí popisuje bezcitné a nesmyslné taktiky anglických vládců Irska a jejich mistnich loutek neschopných krizi řešit. Popisuje však také, jak Irsko nedokázalo pokusy o pomoc přijmout a využit. Nemělo přístavy pro příjem potravinové pomoci v oblastech, kde byla zapotřebí nejvíc. .1 žádné pro středky pro přepravu potravinové pomoci do vnitrozemí tam, kde ji bylo možné vyložit. Nemělo mlýny pro mleti poskytnutého obili. Pro výstavbu mlýnů nemélo žádnou mechaniku ani nástroje a zařízení. Nemělo pece
pcěeni chleba. Neexistoval žádny způsob Siřeni informaci o pěstováni jiných plodin než brambor. Neexistoval žádný způsob distribuce semen jiných plodin, dodávaní zemědělských nástrojů, jež byly pro změnu plodin nťZnytné. ani způsob jejich výroby. Pěstováni brambor v Irsku devatenáe-u,no století bylo mnohem prostším typem zemédělstv 1 než prehistorické pěstováni obili. l'o, co považujeme za nejprimilivnějSi zemědělské uměni j vybavení, pocházející z doby před více než deviti tisici lety, už v Irsku zapomněli. A bez zásahu mést neexistoval způsob, jak by venkované mohli oživli staré technologie, natož využit ty nové.
je pravda, že Irové se do této šlamastyky dostali, protože byli udržováni v železném hospodářském a sociálním poddanství. OvSem jeho podstatou - a důvodem, proč bylo tak efektívni a proč byli kvůli němu tak bezmocní - bylo systematické potlačování městského průmyslu, tedy vpodstatě stejné potlačováni, jež se Angličané neúspěšné snažili prosadit U pi úmyslu v malých městech amerických kolonii.
Městské zdroje venkovské práce
ledna věc je všimnout si, že nástroje pro změnu ,1 z v yšeni produktivit) již existující zemědělské práce vznikají ve městech. Smysl tohoto posunu jako modelu rozvoje však není zcela zjevný, dokud si neuvědomíme, že tentýž model platí i pro zavádění nové práce na venkově. Nechrne na okamžik zemědělství zemědělstvím, ještě se k němu vrátíme. Vezměme v úvahu postup, který bereme jako samozřejmost: přeneseni práce moderních továren z mést na venkov.
Když na venkově vidíme továrnu, nemáme automaticky za to, že druh tamní práce na venkově vznikl .1 tam se i vyvíjel. Podprsenku vymyslela newyorská švadlena Ida Kosenthal. která prvni podprsenky vyráběla ve 2U. letech minulého století nejprve v New Yorku a poté v Hobokenu na druhém břehu řeky Hudson. Když se jeji společnost Maideníorm Brassieres rozrostla, velkou část výroby později přenesla do venkovských oblastí, kde byly nižší mzdové náklady. Závody Maidenform Hrassieres v rurálni Zapadni Virginii zaměstnávaly místní ohyvatelky, které už uměly sil a zřejmé si 1 vyráběly vlastni spodní prádlo, to by nás však nemělo přesvědčit o tom, Že výroba podprsenek se vyvinula ze samozásobitelské výroby spodního prádla v Západní Virginii
Nemusíme si však hned uvědomit. že k takovému přenášeni městské práce docházelo již dávno. Je například zvykem označovat evropské venkovské tkal-covstvíza „domáci výrobu"a představovat si, že se vlastně vy vinulo na venkově.
16
17
Přitom so lam nevyvinulo o nic vie nei výroba podprsenek ve vesnicích Zapadni Virginie. V dobe, kdy v Kvropě začala vznikat středověká měsKi. bylo tkalcovství rozšířené na venkove degenerovanou a stagnující činnosti a jeho výrobky byly ubohé. Postupně vymizelo. Ve místech prošlo evropské tkalcovství mezi jedenáctým .1 patnáctým stoletím zásadní změnou Prakticky v nich vlastné vzniklo témúř znovu. Tkalcovské stavy, mykaci In .heny, barviva, konečné úpravy sukna, délba práce, marketing - to všechno se zménilo. Proto specializovaná řemesla v oboru a cechy, které je institueionalizovaly - cechy tkalců, vyěesávačů, valchařů, slřihaéu, krainpneru, éeehraiu, barviru, obchodníku s lalkami a podobně nejpi ve vznikaly jako mestské, nikoli venkovské organizace. Britský historik ekonomie George Unwin na začátku dvacátého století V knize Studies 111 FxonomicHistory (Studie z dějin ekonomie) poznamenal, že „dvé generace před Shakespearem se výroba sukna rychle šířila do venkovských oblasti ke znepokojeni starších mestských středisek tohoto průmyslu. Městští řemeslnici -i zatrpkle stěžovali 11 o konkurenci..." Mwi mcMske tkalCOVltV] přenesené na evropský venkov v pozdním středověku a v době renesance se stalo venkovskou výrobou a v některých případech i výrobou domáci, protože přadlácl a tkalci často pracovali doma.
V dnešním státě New York stojí u spousty křižovatek chladicí boxy na jablka; ta se dovážejí z mnoha farem a skladuji se v atmosfére oxidu uhličitého, dokud nepřijde čas jejich odbytu. Těmto zařízením se říká „venkovské sklady' Nejsou však odvozeninou starých zemědělských ovocných sklepů. Ani přístroje regulující teplotu chladicích boxů nejsou odvozeny od starých venkovských ledáren. Podobné výroba velkého nábytku ve Virginii a Severní Karolíně, již se zemědělci věnují na částečný úvazek, neni odvozena od misiniho zemědělského tesařství, ale jde o městsky průmysl, který sem byl přenesen, Je snadné podlehnout domněnce, že starší venkovské formy práce se vyvíjely či rozvíjely ve formy novější. Dospejeme k ni abstraktními úvahami o kategoriích práce, jako je šití, tkalcovství, skladování a výroba skříni. Je to však, jako bychom předpokládali, že jeden chod večeře se nějak vyvíjí či rozviji v další chod, a nevšimli si, že každý nov v chod se přináší 1 kuchyně
Protože jsme v takové miře zvykli uvažovat o zemědělství jako o venkovské činnosti, máme sklon přehlížet skutečnost, že nové druhy zemědělského hospodářství přicházejí z měst. Pěstováni hybridu kuku-
iiee bvlov ,'iiu-i u kem zvmcilcM v: mulu. 111 /měnou: přinesl......vy
typ pěstováni kukuřice. Nevyvinuli ho však zemědělci na kukuřičných farmách, ale vědci v rostlinných laboratořích v New Havenu. Vysvětlovali ho, prosazovali a propagovali ho rostlinní biologové a redaktoři zemědělských
in kteří měli velké problémy s přesvědčováním zemědělců, aby nevábné hlizejici semínka hybridů vyzkoušeli. Když se farmy pěstující pšenici ve státě New York změnily v ovocné farmy, změnu prosazovali především n1 ijitelé pěstitelské školky v Rochesteru. jež nejprve dodávala obyvatelům města ovocne stromy, vinnou révu a bobulovilé keře pro jejich dvorky a zahrady. Zemědělcům z (Jenesec Valley, kteří již nemohli konkurovat pšenici ze Západu, poté ukázali, že ekonomickou alternativou jsou sady a vinice. Hozsáhlé pěstitelství ovoce a zeleniny v Kalifornii se „nevyvinulo" ze starších pšeničných poli a pastvin. Nově kalifornské zemědělství spiše naplánovali v San l-rancisku, aby se do tamních konzervačních závodů dodávalo ovoce a do konzerváren později zelenina.
Ale vraťme se do vzdálenější minulosti, do středověké Evropy, kdy místa podle všeho obnovila „venkovské" zemědělství, stejné jako později vytvořila „venkovské" tkalcovství.
Po pádu ftima evropské zemědělství stagnovalo a pote degenerovalo Stagnovaly a degenerovaly i příkladné klášterní statky, v nichž se římské zemčdélské technologie a plodiny zachovaly nejdéle. Karel Veliký se je pokusil oživit, ale v průběhu desátého a velké části jedenáctého stoleti, tedy v období rozvoje středověkých mést, upadaly i nadále. Stav francouzského venkovského zemědělství na začátku jedenáctého století, kdy již malá uspěchaná Paříž měla tisíce obyvatel, kteří se zabývali obchodem a řemeslnou výrobou, popisují Duby a Mandrou v knize A History of French Civilization (Dějiny francouzské civilizace):
...rolníci roku 1000 jsou vyhladovéti. Důsledky chronicképudvýMvy jsou patrné na kostrách exhumovaných z merovejských hřbitovu: poškozené zuby svédči o lidech, kleh jedli 1 nivu. krivici a ohromné převaze lidi. kteří umírali mladi... Neni dmi potravin pro základni obživu a nedostatek potravin se pravidelné zhoršuje. Rok až dva potrvá velký hladomor; kronikáři popisuji barvité a désivé epizody této katastrofy, a samolibé a spiše v nadmerné miře Učí lidi, kteří jedi hlínu a prodávají lidskou kůži. Pokud j.\au. nav/don nhrm \ke io/ln/c olulélinatehiych a ladem ležících pozemků, žaludky prázdné a déti postihne nemoc ješlé před dospíváním, příčinou jsou velmi primitivní a nedostatečné nástroje, jež lidem umožňují získávat potravu z půdy. Kovu je máto, nebo není žádný; železo je určeno pro zbrani, V nejkamplc\nějšich a nejpakrokovéjšich klášternn h statcích, jež maji ve stájích slovky kusú hovězího, lze najit jednu až dvě kosy, lopatu a sekyru. Vétšina nástrojů je ze dřeva - lehké pluhy a motyky s hroty tvrzenými ohném,jež se dají použit jen ve velmi sypképúdé, a i tu kypří nedokonale.
18
19
Ke zboží, které malá města kupovala od hladového venkova, patřily především materiály, iež využívala řemesla: surová vlna, usné, rohovina. Potraviny konzumované v malých městech nepocházely do velké míry ze zemědělské produkce, ale z přírody; šlo především o divoké ptactvu a ryhy. Slané ryby byly základni potravinou stejně jako ehleba, dokonce častěji. To je mimochodem důvod, proč byli londýnští prodavači ryb lak důležití a váženi obchodnici. Jejich zboží převážené z Londýna do velkých vzdálenosti pomáhalo nasytit řadu dalších malých obchodních měst i panstv | na venkově.
Přesto byla ranč stredoveká mésta částečné závislá na obilí. Využíváním obili k výrobě chleba obyvatelé mést také zahájili dlouhý proces přetváření evropské stravy; héliem staletí po pádu ftima se ale tradičními obilnými cviopskymi jidly staly ovesná a vločková kase. nikoli chleba. Ranč středověké městské mlýny a pekárny nebyly kopie vesnické či panské výroby přenesené do mést. Spíše šlo o předchůdce vesnických a panských mlýnů a pekáren.
Část obili malá města nejspíše získávala z venkova. Ovšem valnou část, pravděpodobně většinu, obyvatelé měst pěstovali pro sebe na polích uvnitř městských hradeb i za nimi; tato pole byla v celé Kvropě standardním vybavením ranč středověkých měst. Středověká města byla určité i prvními trhy pro kovové zemědělské nástroje vyrobené místními kováři - nástroje, jež nabyly tak velkého významu na evropském venkově ve dvanáctém století i pozdě|l.
V Evropě jedenáctého století bylo na venkově stále obvyklé využívat kousky půdy, dokud se nevyčerpala jejich úrodnost, poté je opustit a využívat další, nebo se pole obdělávalo několik let, dalších několik let se na něm nechaly růst kroviny, pak se vypálily a znovu se provedla sadba. Karel Veliký se pokusil znovu zavést starý římský systém střídání dvou plodin, jeho snahy však přinesly jen malý, pokud vůbec nějaký užitek, protože systém střídání byl přijat až ve dvanáctém století a od praxe Římanů se nav ic lišil.
Ve středověkém systému se prv n i rok na jeden pozemek vysela pšenice nebo žito. na druhy oves a ječmen inékdy lirách nebo fazole! a na třetím se půda nechala ležet ladem. Na základe trojpolního systému, jak se toto schéma střídání plodin nazývá, tvořily tři pozemky jednotku, přičemž každý z nich byl v jiném stadiu cyklu, jako zpěvák v kánonu, ľento systém střídáni plodin sice nebyl velmi efektivní, ale znamenal ohromné zlepšeni, jednu z hlavních změn v komplexním souboru nových venkovských postupů a nástrojů, který'' historikové nazývají „zemědělskou revoluci dvanáctého století".
Nikdo nevi, kde středověký trojpolni systém v/nikl. zjevné je vsak ■dno: soustředil se kolem mést. Venkovské oblasti, které jej přijaly jako 'ni byly blizko mésta podél obchodních cest mezi městy. Další rozšíření systému bylo poměrně pomalé. Trvalo více než dvě století, než dospěl do odlehlých venkovských míst Evropy. Poslední mista, která střídáni přija-I, in la od mest nejvzdáleněji .1 iienneiie duiceuá městským obchodem a zbožím.
Na začátku osmnáctého století došlo k velkému zlepšení střídání plodin, Ite změně, jejíž význam byl podstatou takzvané „zemědělské revoluce osmnáctého století". V roce, kdy půda ležela ladem, se vysévaly plodiny, které venkovské zemědělství v Kvropě dříve nevyužívalo; vojtěška, jetel a další pícnina zvaná vičenec. Pieniny nenechávaly půdu jen „odpočinout". Znovu ji dodaly dusík vyčerpaný obilninami a zároveň nakrmily skot. Dobytek produkoval mrvu bohatou na dusík. Úrodnost zemědělské pudy i počet hospodářských zvířat se pozoruhodně zvyšovaly, a umožňovaly tak prudký nárůst evropské populace, který tolik znepokojoval Malthuse/ Odkud venkovská Evropa pícniny i postup jejich zařazení do střídáni plodin v roce úhoru získala? Duby a Mandrou tvrdi, že plodiny se pěstovaly ve francouzských městských zahradách nejméně století předtím, než je vzalo za své venkovské zemědělství, a že se pěstovaly i na nedalekých polích jako krmeni pro městská tažná zvířata. Stejné jako v případe střídáni plodin uplatňovaného ve dvanáctém století se nové zemědělství šířilo nejprve do blízkých mést a podél obchodních cest i nakonec je zavedly venkovské oblasti od měst nejvzdáleněji! a nejméně dotčené městským obchodem a zbožím.
Představa, že samotné zemědělství zřejmé vzniklo ve městech, tedy myšlenka, ke které spéju, se může zdát radikální a znepokojivá. 1 v naši dobe v -ak zemědělské postup) \ znikají ve městech, Moderním příkladem je americké vykrmování hověziho skotu, než jde na porážku, kukuřici, tedy postup, který nám přinesl tučný steak. Tato „zemědělská práce" nezačala na farmách a dobytčích rančích, ale v mestských ohradách pro dobytek V Kansas City a Chicagu. Předcházela současné formé zemědělské práce. Ohrady pro vykrmováni už dnes z mést téměř vymizely, protože tato práce byla přenesena na venkov.
■ Tbcmm Robert MalthuM {17S6-I&M) byl angllr.kf okonom ■ tngUkintký ptttor sni-ntý svou ttortl o růstu ;x>i>\ilnca, í/v, nidí-Itiuslénatvlm. íl^oin. pteki)
20
21
I závody mi haleni masa se přesunuji / měst.i n.i venkov. Našim po tonikům se může zdát téměř neuvěřitelné, že „venkovský průmysl" jatek a balení masa pro mestské spotřebitele, skladováni podvěsků mozkových pro laboratoře a výroby toaletních mýdel z živočišných tuků dříve představoval mestskou práci - stejné jako nám se zdá zvláštní, že mestskou prací bylo drive pěstováni voj teaky.
Také ve velmi dávných dobách se mesta zabývala rozvojem zemědělství a živočišnou výrobou. Například v egyptských městech Staré říše probíhala řada pokusů s domestikaci zvířat; záznamy o nich jsou dochovány na obr.i-zeeh, Zoolog, který se zabýval moderními pokusy o domestikaci divokých afrických zvířat kvůli masu, R. C. Bigalke z McGregor Memoriál Museum v Klmberley, poukazuje na to, že v raném období Staré říše se „uvazovaly a krmily násilím hyeny, dokud nebyly dostatečné tučné na porážku; kvůli vejcím se chovali pelikáni; krotily se promyky, jež mely zabíjet krysy .1 ni> š; v sýpkách; a existuje náznak, že se vc stádech nahánély gazely dorkas Na obrazech jsou také kozorožec a dva velké druhy antilopy, adax núbijsky a přimorožec, všichni ustájení a s chomouty." Osel a béžná kočka domácí zdomácnély ve starověkých místech na Nil 11: šlo o „městská zvířata", jež se rozšířila na venkov.
Dřívější i dnešní běžné oddělování městského obchodu a průmyslu od průmyslu venkovského je tedy umělé a pomyslné, lýto dva proudy nemají odlišný původ. Venkovská práce - ať už jde o výrobu podprsenek či pěstováni potravy - je přenesená městská práce.
Teorie o městském původu prvního zemědělství
1-ogickým závěrem je. že i v prehistorické době zemědělství a živočišná výroba vznikly ve městech. Pokud je to však pravda, města musela zemédělstv 1 předcházet. Abychom si představ ili. jako se tomahlo itál I |tk pěstování plodin a domestikace zvířat mohly vzniknout v před-zeméděl-ských městech lovců, zkusme si takové město představit. K lomu účelu si vymyslím město, které nazvu Nový Obsidián, a budu tvrdit, že je střediskem velkého obchodu s obsidiánem, tvrdým, černým přírodním sklem, které produkuji některé sopky. Město se nachází na Anatolské plošině v Turecku.
Pro tuto volbu existuji dva důvody. Zapne, britský archeolog James Mellaart objev il pozůstatky města (,«ital Húyilk, jež mohlo byl nástupcem mého imaginárního Nového ( msidiánu, a nádherné je popsal .1 ilustroval v knize (,'atal Hiiyäk. Máme tedy tu výhodu, že vidíme, jak se naše imaginárni město dále vyvíjelo. Jinak řečeno. Nový Obsidián, jehož, obraz si budeme vytvářet, je předchůdcem doložených pozůstatků, a proto je méné
L.im~á ii ho představit než zcela vymyšlené město. Druhým důvodem , mou volbu je skutečnost, že obsidián byl nejdůležitéišim, třebaže ne Pd ným průmyslovým materiálem, se kterým se obchodovalo v části světa. 1 níž se badatele domnívají, že se zde poprvé objevilo pěstováni pšenice a ječmene. Město, jež bylo střediskem obchodu s obsidiánem, je tedy pro pred-zemědélskou metropoli logickou volbou. Stejně logickou volbou by však mohlo být středisko výroby médi na Kavkaze či v Karpatech ve stejném období nebo pobřežní město, v němž se rozvinul obchod s lasturami, pro vysvětleni principů však jako vhodný kandidát poslouží Nový Obsidián.
Ačkoli jde o imaginární město, pri popisu jeho hospodářství budu přesná a realistická, V Novém Obsidiánu dovolím jen ty funkční ekonomické procesy, které jsem objevila v dnešních a historických mostech.
Třebaže Nový Obsidián prosperuje diky obchodu s obsidiánem, nenachází se u ž.idné z několika sopek na Anatolské plosině, odkud toto černé iklo pochází. Leží více než třicet kilometrů od nejbližši z nich, pravdepodobné dále. Důvodem je skutečnost, že kmeny lovců v pozdním paleolitu, jež sopky ovládaly v počátcích obchodu, přístup cizinců k místu výskytu svého skvostného pokladu neumožňovaly. Nadvládu nad obsidiánovým územím lotiž v dávné minulosti vyrvaly svým předchůdcům, kteří byli méně mazaní. Neriskovaly proto, že se jeho dobývání bude opakovat.
Nejméně od roku 9 000 před Kristem, možná i dříve, tedy obchodováni s místním obsidiánem obvykle probíhá na ůzemi sousední skupiny lovců, kteři se stali pravidelnými spotřebiteli obsidiánu a později prostředníky v obchodu se vzdálenější m i loveckými kmeny. Praví ze sídla léto skupiny se stalo městečko Nový Obsidián.
Roku 8 500 před Kristem má Nový Obsidián asi dva tisíce obyvatel. Je to směsice původních obyvatel sídla a kmenů vlastnicích obsidián, jejichž WJná část se nyní usadila ve méslé kvůli obchodu a s nim souvisejícím různým pracím. Malý počet obyvatel však stale pracuje u štipek a pro jistotu stráži okolní oblast. Po cestě od nich přecházejí každý den výpravy z Nového Obsidiánu a přinášejí poklad. Obyvatelé města skvěle ovládají řemesla a budou je ovládat ještě lepe diky možnosti se specializoval. Méslo má Svérázné náboženství, protože se in uctivá, oticiálné oslav u j c a spoléhá ne na jedno kmenové božstvo, ale hned na několik; tato božstva se přitom stala stejnou směsici jako samotné obyvatelstvo.
Převládající systém obchodováni probíhá takto: iniciativu převzali ti, kdo chtějí něco koupit. Obchodní cestující ještě neexistují, obchodnici se Mmi považují spiše za cestující /asobovače, a jsou tak i vnímáni, Na místo nákupu nepochybné přinášejí vlastni z ho/i, to však využívají jako peníze k nákupu toho. kvůli čemu přišli. Obchodnici, kteří do Nového Obsidiánu
22
23