EKOLOGIE MIKROORGANISMŮ 7 Rostliny a mikroorganismy C:\Users\tuma\Pictures\Snímekkvasin1_LI.jpg C:\Users\tuma\Pictures\Snímekbakt1.jpg •interakce nejen mezi mikroby, ale i mezi mikroby a okolím – rostlinami • •Zásadní je rhizosféra - zóna převážně komensálních a mutualistických vztahů mezi mikroby a rostlinami • •ekto- a endomykorhizní houby poskytují rostlinám minerální látky a vodu • •rostliny jim poskytuje fotoasimiláty • •asociace mezi fixátory dusíku a rostlinami • •kolonizace nadzemních povrchů rostlin převážně komensálními mikroby • •negativní vztahy - virové, bakteriální a houbové choroby • •mutualismus – vysoce specializované interakce rostliny poskytují uhlíkaté látky bakteriím pro růst •Baterie i houby zvyšují příjem minerálů •komenzalismus – kořenové exudáty poskytují živiny bakterím rostoucím na povrchu nebo v bezprostřední blízkosti - bežnější než mutualismus •parazitismus Interakce mezi rostlinou a mikroorganismy http://www.cell.com/trends/biotechnology/fulltext/S0167-7799(11)00192-2 Symbióza •symbióza s mnoha organismy - lepší přežívání v asociaci s dalším partnerem •rozsivky, obrněnky, mořské houby, lišejníky, mechy, Geosiphon, Gunnera, Azolla… • Rozsivka Epithemia turgida a endosymbiotické sinice v cytoplazmě. Symbióza se sinicemi Nostoc a Anabaena •Jaterníky •Mechy (Bryophyta) •Kapradiny (Pteridophytes) Nostok pruniforme - kolonie Cykasy •rod Cycas - „coralloid roots“ - vzniká ještě před invazí sinic •jediné nahosemenné rostliny se symbionty fixující dusík • i cévnaté rostliny s kořenovými hlízkami, kde je prokaryotickým partnerem sinice Gunnera – noduly (Nostoc) na stonku •krytosemenná rostlina •dusík fixující sinice v nodulech -kapsách na bázi řapíku •sinice vytváří filmy na listech i jiných tropických krytosemenných rostlinách •J a stř. Americe, kde se nazývá „nalca“ •mladé řapíky se často loupou a jí Nostoc punctiforma https://botanicalgarden.berkeley.edu/glad-you-asked/gunnera Azolla a Anabaena •kapradina Azolla -vody v tropech/subtropech •spod. strana listů - dutiny obsahující sinice Anabaena •ta produkuje neurotoxiny – ochrana rostliny před spásáním…? •Anabaena může fixovat několik kg N za den, ročně 50-150 kg/ha – rýžová pole •fixace není potlačena ani dusíkatým hnojením, není citlivá k pH a salinitě http://theazollafoundation.org/azolla/the-azolla-superorganism/ https://www.youtube.com/watch?v=OrFJ9-Kuqq4 https://www.youtube.com/watch?v=gW0fmf23Se0 Kořeny rostlin •výborné prostředí pro růst mikroorganismů • na kořenech a v okolí velké množství •interakce mezi mikroby a kořeny uspokojuje nutriční požadavky obou partnerů rhizoplan - plocha kořenů s tenkou vrstvičkou půdy rhizosféra - tenká vrstva půdy, která zůstane na kořenech po jejich otřepání • velikost záleží na druhu rostliny (struktuře kořenů) • kořenové vlášení značně zvyšuje plochu kořenů v porovnání s kulovým kořenem • Př. jedna rostlina pšenice : • přes 200 m kořenů • průměrný průměr kořenů 0.1 mm • povrch kořenů pak přes 6 m2 • jen 4-10% plochy kořenů (rhizoplanu) v přímém kontaktu s mikroby • víc mikrobů je pak v celé rhizosféře rhizosheath • modifikace rhizosféry – relativně tlustý cylindr půdy lpící na kořenech typický u pouštních trav •zrnka písku spojené extracelulárním „mucigelem“ – konzervace vláhy •zvýšená mikrobiální činnost, zvýšená fixace dusíku •interakce v rhizosféře založené na hospodaření s vodou, uvolnění org. látek kořeny, mikrobiální produkce rostlinných růstových faktorů, minerálních živin mucigel • slizovitá viskózní substance- hydratované polysacharidy • lubrikuje kořenovou špičku při pronikání půdou • půdní částice se tu přichytí – zlepšení příjmu vody a živin - podnícení růstu prospěšných hub a bakterií fixujících N rhizosferní efekt • v rhizosféře až 100x víc mikrobů než ve volné půdě •dle rostliny a jejího fyziologického stavu • víc G- tyčinkovitých bakterií •méně G+ tyček, koků a pleomorfních b. než ve volné půdě •více pohyblivých bakterií jako Pseudomonas • organismy s vyšší rychlostí růstu • Procesy v rhizosféře jsou determinovány vzájemným působením rostliny, půdy a půdních mikroorganismů. Jedná se o obrovský komplex vzájemně provázaných dílčích reakcí… Kořenové exudáty •AK •ketokyseliny •vitamíny •cukry •taniny •alkaloidy •fosfatidy • •kořeny obklopené mikroby uvolňují mnohokrát víc látek než sterilní kořeny • • některé inhibují, ale většina stimuluje růst mikrobů • •mikroorganismy v rhizosféře mají jiné požadavky na výživu než mikrobi z volné půdy • • mnohé vyžadují AK k růstu – pravděpodobně z kořenových exudátů • •sukcese na kořenech dle růstových fází rostliny • • během vývoje rostliny se výrazná rhizosferní sukcese odrazí ve vývoji mikrobiální populace rychle rostoucích mikrobů vyžadujících růstové faktory Sukcese mikrobiálních společenstev na kořenech •odráží to změny ve složení látek uvolňovaných kořeny • •nejprve karbohydráty a slizovité látky podporující růst velké bakteriální populace ve žlábcích epidermálních buněk na povrchu kořenů a slizové vrstvě • •s dozráváním kořenů dochází k lyzi části kořenového materiálu a uvolňují se jednoduché cukry a AK • •Pseudomonas a další rychle rostoucí bakterie • •stárnutí rostliny – úbytek bakterií • • 4-týdenní rostliny kukuřice – 7% fotosyntetátů uvolněno v kořenových exudátech (z celk. 25% fotosyntetátů doručených do kořenů) •Vzniká zde směs polysacharidů a glykoproteinů původem z rhizodepozic rostlin a produkovaných i rhizosférními mikroorganismy, kterému říkáme souhrnně mucigel, který je materiálním základem tvorby mikrobního biofilmu na povrchu kořenů. Tato mikrobní konsorcia, vytvářející organizovaná společenstva s kolektivní funkcí tzv. biofilmu, v němž se rozvíjí složité vzájemné vazby a vztahy. Tyto společenstva naopak zprostředkují kořenům rostlin příjem důležitých, často nedostatkových živin. Mikroorganismy produkují i další pro rostliny aktivizující látky a stimulanty, jako jsou např. auxiny, gibereliny, etylen, různá antibiotika atd. • •Dochází k produkci tzv. informačních molekul, pomocí kterých dochází k vzájemné komunikaci mezi rostlinou a mikroorganismy. • •V rhizosféře dochází také vlivem působení rhizosferních mikroorganismů k inhibici růstu půdních patogenů napadajících rostliny (např. Fusarium) a naopak ke stimulaci klíčení spor a růstu hyf hub, které jsou antagonisty patogenních organismů. • . Povrch kořene je nejzajímavějším a nejintenzivnějším místem rozhodujícím o tom jak bujná a druhově bohatá bude vegetace, ale také v jaké míře budou distribuovánay asimiláty získané při fotosyntéze do nadzemní nebo podzemní části. . Produkcí rhizodepozic stimulují rostliny množení rhizosferních mikroorganismů a i jejich aktivitu vedoucí k větší produkci enzymů důležitých pro dekompozici a uvolňování stěžejních živin z půdy. To znamená, že pro rostlinu není tak důležité „vyživovat“ kořeny pro jejich aktivitu a vlastní růst, ale „vykrmovat“ si rhizosférní mikroorganismy. Obecně se uvádí, že se takto do půdy dostává asi 20 až 50 %, někdy až 60-80 % uhlíku fixovaného fotosyntézou. . Ukazuje se, že kořeny nejsou jen pasívním příjemcem živin nebo bezbrannou obětí patogenů, ale naopak hrají velice aktivní roli při vlastní ochraně a atrahování prospěšných příslušníků edafonu. Samy totiž mohou cíleně řídit aktivity půdních mikroorganismů stimulací kořenovými exsudáty. o Přenos informací1 česky - Microsoft PowerPoint Obr. J. Záhora Zásadní význam mikroorganismů na vznik půdních agregátů a pórů . póry agregáty Stmelením adheziny bakterií a hyfami hub se minerální částečky zvětralé matečné horniny a půdní organická hmota pospojují v půdní agregáty.Mezi agregačními bakteriemi dominují Pseudomonas sp. a Bacillus sp. Při nedostatečném množství organické hmoty a mikroorganismů se agregáty rozpadají, póry mizí, půda slehává. Srážková voda se nezasakuje! Dobře se vsakuje srážková voda. Dochází k naplňování jedné z důležitých funkcí půdy – retenční! srážková voda Voda stéká po povrchu - vodní eroze Jemná vlákna hyf půdních hub dokážou udržet pohromadě i tak sypký materiál jako je agroperlit Agregáty jsou důležité pro zlepšení kvality a zdraví půdy, pórovitosti, zábraně eroze a agronomické produktivitě zlepšením klíčení semen a růstu kořenů. Mezi agregačními bakteriemi dominují Pseudomonas sp. a Bacillus sp. Endofyty jsou mikroorganismy, které kolonizují rostlinná pletiva a žijí mezi rostlinnými buňkami v symbiotickém vztahu. Zatímco rostliny poskytují životní prostor a výživu endofytům, ty spouštějí u rostlin imunitní reakce, které jim pomáhají odolávat různým biotickým a abiotickým stresům. Některé endofyty jsou blízce příbuzné rostlinným patogenům, ale jsou avirulentní, rostliny cítí jejich přítomnost a aktivují obranné reakce prostřednictvím produkce různých proteinů, sekundárních metabolitů a hormonů, které udělují toleranci vůči patogenům, býložravcům a abiotickým stresům (slanost a sucho). Jsou antagonisty rostlinných patogenů. Většina gramnegativní endofyté (Agrobacterium radiobacter, Burkholderia cepacian a P. fluorescens) a některé druhy grampozitivní endofyté (Bacillus spp.) Endofyty produkují řadu sekundárních metabolitů, které mají biopesticidní potenciál proti rostlinným patogenům a PPN. Tyto kategorie metabolitů zahrnují alkaloidy, flavonoidy, peptidy, fenoly, polyketony, chinoly, terpenoidy a steroidy, které indukují systémovou rezistenci rostlin proti různým biotickým a abiotickým stresům. MO jako prostředek biologické kontroly •rod Bacillus je jednou z nejvíce využívaných mikrobiálních skupin pro biologickou kontrolu patogenů a škůdců • může přímo inhibovat růst škůdců a patogenů prostřednictvím produkce antimikrobiálních sloučenin, toxinů nebo enzymů • B. thuringiensis – krystalové (Cry) proteiny, které jsou největší skupinou insekticidních proteinů. •enzymy - chitinázy, β-1,3-glukanázy, β-glukosidázy, lipázy a proteázy, které mají schopnost degradovat složky buněčné stěny hub, jako je chitin, β-glukany a proteiny • účinná chitináza z B. pumilus SG2 - inhibiční účinky na Fusarium graminearum, Rhizoctonia solani, Botrytis cinerea atd. •Vyvolávání systémové rezistence •prospěšné mikroorganismy mohou vyvolat aktivaci imunitního systému rostlin a dočasně udělit rostlinám odolnost vůči patogenům a hmyzu • indukovaná rezistence je obecně exprimována v místě indukce, ale může být systémová s expresí v jiných částech rostliny • kyselina salicylová (SA) produkovaná Bacillus spp. poskytuje ISR široké škále rostlin proti různým biotickým stresům • u naočkované pšenice B. subtilis a B. thuringiensis vyvolali ISR proti Septoria nodorum • Mikroby antagonistické vůči patogenům v půdě inhibují infekci patogenů přenášených z půdy do kořenových systémů rostlin. https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/1040841X.2019.1700906 Mikroorganismy produkující siderofory •siderofory jsou nízkomolekulární sloučeniny chelatující kovy typu hydroxamát a katecholát •mohou inhibovat růst patogenů v rhizosféře, čímž provádějí biologickou kontrolu •se všemi těmito funkcemi mikrobi produkující siderofory pomáhají rostlinám růst prostřednictvím mechanismů zvýšeného příjmu železa, sanace (zadržení) těžkých kovů a biologické kontroly •B. anthracis, B. thuringiensis, B. cereus, B. velezensis, B. atrophaeus, B. mojavensis, B. licheniformis, B. pumilus, B. halodenitrificans a B. subtilis • • •Produkce fytohormonů •auxiny, gibereliny, cytokininy, ethylen (ET) a kyselina abscisová jsou dobře známé fytohormony produkované PGPB v půdě • IAA - B. velezensis, B. subtilis, B. megaterium a B. licheniformis • gibereliny - B. pumilus, B. licheniformis, B. cereus, B. macroides, B. velezensis a B. subtilis • cytokininy - Bacillus subtilis, B. megaterium, B. licheniformis a B. velezensis • dopady - podpora růstu, zmírnění oxidačního stresu, podpora obrany rostlin • Bakteriální izoláty z rhizosféry zeleniny (hořká tykev) patřící k rodům Bacillus, Klebsiella, Leifsonia a Enterobacter byly schopny produkovat IAA a zlepšovat růst kukuřice v půdě kontaminované Cd. Druhy produkující cytokininy, jako je Arthrobacter, Bacillus, Azospirillum a Pseudomonas , které stimulovaly vývoj kořenů rostlin. Bacillus pumilus, Bacillus licheniformis, Acetobacter sp., Bacillus sp., Azospirillium sp. byly nalezeny mezi kmeny produkujícími giberelin. Klebsiella pneumoniae, B. megaterium a B. cereus jako bakterie produkující ABA. Výsledek Příznivé účinky na rostliny zprostředkované mikroby: - stimulace růstu - tolerance k abiotickým stresům - odolnost vůči patogenům. Fixace N2 v rhizosféře • v rhizosféře tropických trav Digitaria (listy plazící se po zemi), Panicum (spíš vysoké travy) a Paspalum se pravidelně nachází mikroaerofilní Azospirillum i aerobní Azotobacter paspali - •v polních pokusech až 40 kg N/ha • •Azospirillum i v mírném pásmu (trávy, kukuřice) – fixace zanedbatelná • •vedlejší produkt může být i vodík •některé rody Rhizobium a Bradyrhizobium mají hydrogenázu, která vodík využije • někdy zde Acinetobacter využ. H2 • •mělké mořské pobřeží – trávy Zostera marina (vocha mořská ) v mírném pásmu, Thalassia testudinum (želví tráva) v tropech Spartina alterniflora •invazní rostliny - tichomořské pobřeží USA, zde se rozšířila slanomilná travina Spartina alterniflora dovezená z Evropy v 19. století •fixace N2 ve slaniskách s trávou - zřejmě směs bakterií a sinic – epifytně na mrtvých stoncích trávy •ze záplavového ekosystému učinila hustě porostlou slanou bažinu •zmizelo mnoho míst, kde hledali potravu migrující ptáci •některé vodní toky se zcela zanesly sedimenty, kterým hustý porost brání v odplavování Efekt rhizosférní populace na rostliny • zesílený růst rostlin • zvýšená recyklace a rozpouštění minerálních látek • syntéza vitamínů, AK, auxinů, cytokininů, giberelinů • antagonismus k patogenům - založený na kompetici a vývoji amensálních vztahů – produkce antibiotik • Záplavové půdy •v anaerobních podmínkách nedostatek O2, přebytek H2S •rýže (a možná i další) je chráněna mutualistickou asociací s Beggiatoa (gamma Proteobacteria) •ta využívá kyslík a enzym katalázu z kořenů rýže •na oplátku oxiduje sirovodík na síru nebo sulfát •tím chrání cytochromových systémů v kořenech •látky produkované mikroby podporují bujný růst kořenů • auxiny a gibereliny zvyšují rychlost klíčení a rozvoj kořenového vlášení •Arthrobacter, Pseudomonas, Agrobacterium (IAA) •rhizosféra – produkce IAA (indolil octová kyselina) zvyšuje růst kořenů pšenice Alelopatické (antagonistické) látky • produkované mikroby v rhizosféře jedné rostliny mohou bránit růstu rostliny jiné • rhizosferní mikroflóra mladé pšenice brání růstu hrachu a salátu • při dozrávání ústup této mikroflóry •a náhrada mikroflórou produkující růst podporující látky podobné giberelinům Mikroflóra zlepšuje příjem •fosfátů – mikrobiální org. kyseliny rozpustí apatit •železo a mangan – chelatační mikrobiální látky •vápník – díky zvýšenému obsahu CO2 – zvýší rozpustnost Ca •transport těžkých kovů • Někdy ale naopak poutání minerálů • bakteriální imobilizace zinku (nemoc „malých listů“ ovocných stromů) • oxidace manganu – šedé skvrny dubu •Někdy jsou si kompetitoři - imobilizace N (do biomasy, ale i ztráty – denitrifikací) Mykorhiza • symbiotické soužití hub s kořeny vyšších rostlin – mutualismus (až parazitismus) •až 90% rostlin, tráva – až 100m mycelia/1 g půdy •pronikání houbových vláken do kořenových buněk primární kůry (endomykorhiza) •vlákna jen v mezibuněčném prostoru (ektomykorhiza) •mycelium nezasahuje do středního válce kořenu rostliny •jde o specifický vztah – specializace • zvýšený příjem vody a živin, především P a N •houby stimulují rhizosférní mikrofloru a její enzymatické aktivity • významné pro výživu, růst a zdravotní stav rostlin Mykorhiza(Frank 1885) Soužití houbového mycelia a kořenů vyšších rostlin většinou jde o mutualistický vztah, někdy ze strany rostlin parazitický rostlina zpravidla dodává uhlíkaté látky, energii, houba živiny Typy mykorhiz Endomykorhiza: Mykorhizní houby kolonizují buňky primární kůry kořene (proniká přes BS, ale nikoliv přes cytopl. membránu). Patří sem arbuskulární mykorrhiza(AM), orchideoidní a erikoidní mykorhiza. Ektomykorhiza: Rozvoj houby omezen na mezibuněčné prostory primární kůry, kde tvoří tzv. Hartigovu síť; hyfy houby vytvářejí obal kořene, jenž je morfologicky změněn. Přechodové typy: „Ektendomykorhiza“, arbutoidní a monotropoidní mykorrhiza. Houba kolonizuje buňky primární kůry, zároveň však znaky typické pro ektomykorrhizu (zkrácenéa ztlustlé kořeny s „punčoškou“). V lesních ekosystémech má zásadní význam ektomykorhiza, dalším důležitým typem je arbuskulární mykorrhiza. V boreálních lesích s účastí erikoidních keříků je významná erikoidní mykorhiza. Typy mykorhizních symbióz Øarbuskulární mykorhizní symbióza Øorchideoidní mykorhizní symbióza Øerikoidní mykorhizní symbióza Øektomykorhizní symbióza Øektendomykorhizní symbióza Øarbutoidní mykorhizní symbióza Ømonotropoidní mykorhizní symbióza Typy mykorhiz schematicky znázorněné v příčném řezu kořenem (E) - ektomykorhiza (kořen je obalen hustým hyfovým pláštěm, hyfy nevstupují do buněk, ale prorůstají mezibuněčnými prostory a tvoří tak Hartigovu síť) (A) - arbuskulární mykorhiza (v buňkách jsou keříčkovité arbuskuly, mezi buňkami váčkovité vezikuly) (O) - orchideoidní mykorhiza (hyfy tvoří charakteristické smotky v primární kůře, v některých buňkách jsou již tyto smotky odumřelé a zvolna se ztrácejí) (Er) - erikoidní mykorhiza (hyfy tvoří také smotky, ale převážně v krycích vrstvách kořene) (M), (At), (Ee) - přechodné typy mezi endo- a ektomykorhizami: (M) - monotropoidní mykorhiza (At) - arbutoidní mykorhiza (Ee) – ektendomykorhiza Všimněte si chybějících kořenových vlásků u ektomykorhizy, erikoidní a všech přechodných (Ee, At, M) mykorhiz. Kořenové špičky muchomůrky (Amanita) v mykorhizním svazku Ektomykorhiza •zevní pseudoparenchymatická pochva víc než 40μm silná • 40% suché hmoty kořenů • hyfy v mezibuněčných prostorách epidermis a kortexu, ale nikdy v buňce! •změněná morfologie kořenů– kratší a dichotomické větvení Ektomykorhiza • nachází se u nahosemenných i krytosemenných (kvetoucích) rostlin • většina stromů mírného pásma má ektomykorhizu • ascomycetes a basidiomycetes – acidofilní pH 4-6 (3) • houby někdy vyžadují vitamíny • naopak uvolňují auxiny, gibereliny, cytokininy, vitamíny, antibiotika, mastné kyseliny • někdy i enzymy – celulázy – ty ale v symbióze potlačeny • Přínos pro rostlinu • prodloužený růst a životnost kořenů • lepší příjem živin z půdy – větší plocha kořenů • rezistence k patogenům (fyzická bariéra + antibiotika) • zvýšená tolerance k teplotě, suchu, pH • Houba – fotosyntetáty (unikne kompetici o živiny) •bez rostliny často netvoří plodnice (i když roste) • dichotomické větvení a prodloužený růst kořínků • tvorba vlasových kořínků potlačena - nahrazeny hyfami • zvýšený příjem P a K (primární hromadění v mycéliu) • někdy kořeny uvolňují těkavé org. kyseliny s fungistatickým účinkem • rovnováha s mycorh. houbou i ochrana proti houbovým patogenům Příčný řez ektomykorhizním kořenem jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia), s paraepidermálním typem Hartigovy sítě. Povrch kořene je kryt silnou vrstvou hyf houbového pláště (HP). Z něj vrůstají hyfy do mezibuněčných prostor jednovrstevné kořenové epidermis (=rhizodermis, Ep) a vytváří paraepidermální typ Hartigovy sítě (Hs). Další vrstvy primární kůry (PK) jsou již prosty kolonizace, stejně tak jako celý střední válec (SV). Příčný řez ektomykorhizním kořenem vrby, na jehož obvodu je zvláště patrný několikavrstevný hyfový plášť tvořený symbiotickou houbou Monotropoidní mykorhizní symbióza ØTvoří ji skupina rostlin, čeledi Monotropaceae (hnilákovité), rod Monotropa (hnilák). ØHouby schopné tvořit tento typ mykorhizy vytvářejí s jinými druhy typickou ektomykorhizu. ØMonotropoidní mykorhizní symbióza je příkladem parasitismu, kdy nezelené hostitelské rostliny nepřímo, zprostředkovaně přes mykorhizní houbu, parazitují na fotosyntetizujících rostlinách (ektomykorhizních stromech). ØZákladní vnitrokořenové struktury jsou obdobné jako u ektomykorhizní symbiózy - houby tvoří hyfový plášť a Hartigovu síť. Do vnitřního prostoru buněk zasahují krátkými výrůstky hyf - kolíčkovitá haustoria). mrz36.jpg (9975 bytes) Endomykorhiza •hyfy vnikají do buněk •unikátní postavení v symbióze - buňky jsou vně i uvnitř hostitele •nevytváří se pochva kolem kořenů Arbuskula SR – buněčná stěna rostlinné buňky, MR – cytoplazmatická membrána rostlinné buňky, CR – cytoplazma rostlinné buňky, CH – cytoplazma buňky houby, MH – cytoplazmatická membrána buňky houby, SH – buněčná stěna buňky houby, PM – periarbuskulární membrána, MP – mezilehlý prostor VAM vesikulo- arbuskulární mykorhiza • •přítomnost arbuskulárních mycelií hub v půdě či v kořenech rostlin není - na rozdíl od hub ektomykorhizních - rozpoznatelná pouhým okem (mikroskop) • •arbuskulární mykorhizní houby vstupují do kortikálních buněk kořenů hostitelské rostliny a vytvářejí zde typické útvary – arbuskuly a vesikuly •krátkověké arbuskuly,, jsou místem intenzivní výměny živin mezi hostitelskou rostlinou a houbovým symbiontem • •vesikuly, kulovité nebo oválné ztlustliny hyf, plní zásobní funkci VAM •až 240 tis druhů rostlin může mít mykorhizu s 6tis druhy hub •tři čeledi: Glomaceae, Acaulosporaceae, Gigasporaceae • tyto houby se objevily zhruba před 383-462 milióny let a asi pomohly rostlinám kolonizovat zemi •VAM typ nezmění strukturu kořenu, proto hůře detekovatelný • častý u pšenice, kukuřice, brambor, bobu, sóje, rajčat, jahod, jablek, pomerančů, hroznů, bavlny, tabáku, čaje, kávy, kakaa, cukrové třtiny, javoru, gumovníku, a různých bylin •kvetoucí rostliny, konifery, mechy, kapradiny a většině důležitých zem. plodin •VAM houby se nepodařilo pěstovat v čisté kultuře • mycelium odolnější stresům než kořeny (sucho, kovy, pH) •zvýšený růst rostlin - zvýšený příjem P, Zn, sulfátů, amonného iontu • http://www.biosym.eu/resources/Endo-wortel%20-%20Copy.jpg?timestamp=1428927305254 http://www.biosym.eu/endo-mykorrhiza-en.php VAM •důležité zvláště v tropických půdách deficitních na P – problémy po vykácení tropických pralesů •bujnost tropických pralesů založena na mykorhize •téměř žádný humus, opad a téměř žádné minerální soli – vše vymyté tropickými dešti •po vyklučení pralesa jedna nebo maximálně pár úrod a pak vše vyplaveno a bez hnojiv nic neporoste – opuštění půdy, eroze •klučení může fungovat jen v malém měřítku (nízká hustota populace), kdy prales po 2-3 plodinách opět zaroste malé políčka (na desítky let) •endomykorhiza mnohem méně nápadná než ektomykorhiza • •endomykorhiza – na stále rostoucích i dočasně rostoucích kořenech • •hyfy endomykorrhizy pronikají stěnu buněk kortexu- vesicle a arbuscule •ektomykorhiza – jen na dočasně rostoucích bočních krátkých kořenech •ale ani jedna mykorhiza neproniká cytoplasmatickou • • ektomykorhiza - dub, borovice, eukalyptus, bříza, dipterocarpus či oliva • •jen pár stromů v mírných oblastech jsou jen endomykorhizní (douglaska, osika, liliovník tulipánovitý, javor cukrový) • •několik těchto druhů (douglaska, osika) mohou vytvářet oba typy Erikoidní endomykorhiza •hyfy pronikají do buněk rostliny, nejde o typ vesicular-arbuscular • najdeme u pár řádů rostlin, například vřesovcotvaré (borůvka,drchnička, rododendrony) –– rašeliniště, vřesoviště • houba kolonizuje buňky rhizodermis • v buňkách klubka a smyčky – výměna látek • houba nefixuje N2, ale rostlina má lepší přístup k N, P a ostatním minerálům – významné v půdách s nízkým obsahem minerálních látek a nízkým pH • houba čerpá živiny z odumřelých houbových hyf i živočichů (chitinázy, proteázy) Kultura erikoidní houby izolovaná z rostliny Woollsia pungens Kultura erikoidní houby izolovaná z rostliny Woollsia pungens Orchideoidní mykorhiza • téměř všechny orchideje - je to obligátní • zcela mykotrofní jsou nezelené heterotrofní orchideje •např. Neottia nidus-avis (hlístník) a klíční stádia všech druhů orchidejí – semena malá s málo živinami • často Armillaria mellea, Rhizoctonia solani •houba proniká do buněk vnějšího kortexu, později zaniká (využita rostlinou) – vytváří zde tzv. klubíčka hyf (smotky, pelotony). • ale houby mohou být i parazité hostitelů a naopak hostitel může strávit houbu – kolaps klubíček • přesně vyvážený vzájemný parasitismus • Orchidejové louky Bílé Karpaty DSE asociace - Pseudomykorhiza •Zvláštním typem vztahu je forma soužití specifického typu vláknitých hub označovaných jako DSE (z angl. Dark Septate Endophytes, kde typickým zástupcem jsou Phialocephala fortinii a Phialocephala dimorphospora) a širokého spektra vyšších rostlin (zatím známo 600 druhů) zejména u konifer a erikoidních rostlin a který je nazývána pseudomykorhiza (nebo také DSE asociace). Výskyt těchto pseudomykorhizních hub je limitován extrémními podmínkami prostředí. Jedná se o nejméně prozkoumaný typ symbiózy kořenů vyšších rostlin a houby. Dlouhou dobu byla prezentována pouze jako příklad mírného parazitismu houby na rostlině (pseudomykorhiza). Současné výzkumy však potvrzují i oboustrannou prospěšnost asociace. l •Mykorhiza není většinou druhově specifická, především vesikulo-arbuskulární mykorhiza, je vztah, kde jeden strom může kooperovat až s 2 000 různých druhů mykorhizních hub. A naopak, prostřednictvím mycelia jedné houby může být propojeno více druhů vyšších rostlin. Celá řada rostlinných druhů je tak schopna účastnit se různých typů mykorhizních symbióz. Příkladem je dub Quercus agrifolia, u kterého byla popsána jak ektomykorhizní symbióza, tak arbuskulární mykorhizní symbióza a někdy dokonce pozorujeme, že různé části kořenového systému téže rostliny jsou kolonizovány houbami tvořícími různé typy mykorhiz. U topolu Populus tremuloides byla ve větších hloubkách půdy zjištěn jiný typ mykorhizy, než u povrchu půdy. • Význam mykorhizních symbióz •zlepšují příjem vody a živin do rostlin (P, N, K) Mycelium hub mnohonásobně zvětšuje absorpční plochu kořenového systému, snadněji přivádí ke kořenu rostliny vodu a živiny v ní rozpuštěné. Mykorhizní houby produkují spoustu enzymů, které uvolňují minerální živiny z organické hmoty, a ty jsou takto zpřístupněny rostlinám. AM houby snižují vyplavování živin nejen rozšířením zóny zachycování živin v důsledku rozvoje mykorhizosféry, ale také díky zvýšenému příjmu živin, •Mykorhizní houby se nikdy nevyskytují v půdním prostředí samy, ale současně s půdními mikroorganismy. Tyto půdní mikroorganismy s mykorhizními houbami tvoří s kořeny důležitý celek. Ten je závislý na energii a uhlíkatých látkách, jež rostlina uvolňuje při fotosyntéze a které přicházejí do oblasti kořene ve formě výměšků. To způsobuje obohacení mikroflóry, změnu fyzikálních a chemických vlastností půdy v okolí kořenu, lepší struktuře půdy a podpoře mikrobiálního společenství s přidruženou imobilizací živin. •AM houby také napomáhají zpřístupňování živin a vody z hlubších vrstev půdy, díky tomu pomáhají rostlinám odolávat suchým podmínkám a deficitům živin. Øpodporují tak růst a vývoj rostlin Přítomnost houby tedy stimuluje mikrobní život v rhizosféře, z čehož rostlina obvykle také těží. Je experimentálně i z praktických pokusů prokázáno, že po vzniku mykorhízy se oběma symbiontům lépe daří. •Využitím přísunu živin AM houbami tedy schopnost zvýšit příjem živin rostlinami, zejména P lze snížit množství aplikovaného hnojiva, energii a náklady spojenými s jeho výrobou, Ø • nutrient Fig 2: Current understanding of nutrient transport paths. Black cylinders represent characterized mechanisms, grey cylinders represent mechanisms with candidate genes, white cylinders represent hypothetical transporters. From Chalot et al. (2002) Význam mykorhizních symbióz D:\Dokumenty\Obrázky\P10208222.jpg Průmyslová fixace dusíku • •v průběhu 19. století se postupně zvyšovala poptávka po dusičnanech a amoniaku - hnojivo a výbušniny • •zjevným zdrojem byl atmosférický dusík (N2), který tvoří téměř 80 % vzduchu • •vzdušný N2 je velmi stabilní a nereaguje přímo s jinými chemikáliemi • •Haber-Boschův proces - umělý proces fixace dusíku-v současnosti hlavním postupem pro průmyslovou výrobu amoniaku • •proces přeměňuje atmosférický dusík (N2) na amoniak (NH3) reakcí s vodíkem (H2) za vysokého tlaku a teploty a za přítomnosti kovového katalyzátoru • N2 + 3 H2 → 2 NH3 (ΔH° = −91.8 kJ) => (ΔH° = −45.8 kJ·mol−1) •množství dusíku z průmyslové fixace je podobné biologické fixaci, cca 100 mil tun N hnojiv/rok Fixace dusíku Biologická fixace dusíku •diazotrofie • • je schopnost prokaryot redukovat trojnou vazbu v molekule atm. dusíku a začlenit jej do organické sloučeniny (amoniaku) • •proces - pomocí enzymu nitrogenázy a za dodání energie (ATP) •diazotrofové - klíčové v koloběhu dusíku v přírodě, protože umožňují fixaci atmosférického N do organiky • •tzv. hlízkové bakterie, protože žijí v specializovaných orgánech-hlízkách •mnoho dusík fixujících bakterií však nemá tendence asociovat se s kořeny vyšších rostlin (žijí volně) •velké množství energie nutné k fixačním reakcím- největší význam autotrofové (zejména sinice) • •heterotrofní bakterie většinou vstupují do relativně úzké symbiózy s rostlinou, která jim energii dodává •reakce se odehrává v několika krocích: N2 +H2→ HN=NH +H2→ H2N-NH2 +H2→ 2 NH3 +2H+→ 2 NH4+ •amoniak je kvůli své jedovatosti (při vyšších koncentracích) ihned zabudováván do neškodných aminokyselin (např. glutaminu) a v této formě dále rozváděn po těle • •obrovské množství energie - 16 molekul ATP, nutné k redukci jediné molekuly N2 • • údajně až 20% veškeré energie produkované při fotosyntéze v hostitelské rostlině se spotřebovává v hlízkách k hlízkové fixaci • •s každým fixovaným N2 je také vytvořen H2 a může být redukován substrát jako acetylén na etylén (detekce fixace N) • •jen některé kmeny rhizobií a bradyrhizobií mají hydrogenázu a mohou využít vytvořený vodík (jinak uvolňován jako odpad) • Typy diazotrofů •diazotrofové - v mnoha bakteriálních taxonomických skupinách, ale pár i v Archaea • •i u druhů, které fixují N2, mohou být kmeny nefixující (Postgate, 1998) • •fixace je zastavena, pokud je k dispozici jiný zdroj N i za přítomnosti většího množství kyslíku • •různé mechanismy ochrany před kyslíkem • • • Diazotrofní organismy se dají obecně rozčlenit do několika skupin: • žijící volně v půdě - rody Azotobacter, Azomonas, Azotococcus, Beijerinckia • • žijící v asociaci s kořeny rostlin - aerobní (nebo mikroaerofilní) spirily - například rod Azospirillum • • žijící v symbióze s kořeny bobovitých rostlin - rody Rhizobium, Bradyrhizobium, Sinorhizobium, souhrnně hlízkové bakterie •dále jsou fixace vzdušného dusíku schopné některé sinice (Nostoc, Anabaena) a aktinomycety (Frankia), některé bakterie oxidující síru a enterobakterie (Escherichia) Mechanismy ochrany proti kyslíku • exprese enzymů jen v anaerobních podmínkách • •exprese enzymů v oddělených tkáních od fotosyntetických (některé sinice) • • časové oddělení fotosyntézy a fixace dusíku den – noc – u některých sinic • •využití proteinů odstraňujících kyslík – leghemoglobin - jenž je nezbytný při plnění funkce enzymu nitrogenázy Volně žijící diazotrofové • méně prozkoumané, často obligátní anaerobové netolerující kyslík i když nefixují N2 • •půdy, rozkládající se organická hmota (Clostridium) • •SRB– důležité v mořských sedimentech (e.g. Desulfovibrio) • •některé methanogenní Archea – fixace dusíku v bahně a zažívacím traktu zvířat •často rychlost respirace kyslíku odpovídá rychlosti jeho doplňování – výsledkem je nízká koncentrace volného kyslíku • •Klebsiella pneumoniae, Bacillus polymyxa, B. macerans a Escherichia intermedia • •aerobové – vyžadují kyslík k růstu ale jejich nitrogenáza je stále ke kyslíku citlivá •Azotobacter vinelandii – vysoká rychlost respirace a ochranné sloučeniny •další druhy používají stejný způsob, ale rychlost respirace je nižší •fototrofové - fotosyntetické bakterie – produkce O2 při fotosyntéze • •některé i tak fixují N2 – heterocysty - nemají část fotosyntézy produkující kyslík - Anabaena cylindrica a Nostoc commune • •jiné sinice nemají heterocyty a fixují N2 jen za nízké úrovně osvětlení a kyslíku (např. Plectonema) Hlízková symbióza •především v čeledi bobovitých , citlivkovitých a sapanovitých •bobovité rostliny se často sázejí na polích za účelem zvýšení obsahu dusíku v půdě •bakteriálním symbiontem (fixátorem dusíku) jsou G- tzv. hlízkové bakterie (rhizobia) • •57 druhů v 12 rodech, nejznámější jsou rody Rhizobium, Bradyrhizobium či Sinorhizobium •tvoří vnitrobuněčnou symbiózu s rostlinami • •rostliny obsahují váčky s bakteriemi, kterým jsou dodávány energeticky bohaté organické látky (např. kyselina jablečná a sukcinát) a ionty železa, molybdenu a síry • •rostlina naopak přijímá amonný kationt (NH4)+ (mutualistické soužití) •silná hostitelská specifita, jež je realizována lektiny - proteiny na povrchu kořene, které jsou rozpoznávány bakteriálními receptory produkovanými geny Nod Hlízka (nodul) •uměle vytvořený orgán v kořeni - soubor interakcí mezi bakteriemi a hostitelskou rostlinou • •vysoký obsahu proteinu leghemoglobinu- růžové zbarvení • •bakterie najdou svou rostlinu po směru koncentračního spádu flavonoidů • • sek. metabolity, které aktivují některé bakteriální geny (tzv. Nod geny) • • díky nimž bakterie začne syntetizovat vlastní lipooligosacharidy •na tyto látky zareaguje rostlina diferenciací speciálních dělivých pletiv (hlízkové meristémy), které zahájí tvorbu hlízky • • bakteriálními signály dochází k ohnutí kořenového vlásku, narušení BS a kontaktu bakterie s endopl. retikulem hostitele • •prorůstáním membrány infikovaným kořenovým vláskem • • vzniká infekční vlákno, které proniká do dalších rostlinných buněk • •kde se odškrcují váčky s jednotlivými bakteriemi • • bakterie (nyní již nazývané bakteroidy) se následně zvětšují a mění tvar Rhizobium - leguminózy, čeleď Fabaceae • kyslík je vázán na leghemoglobin v kořenových hlízkách a dodáván v množství, které nepoškodí nitrogenázu • • Frankia – hlízkám podobné struktury – v nich frankie vytváří struktury podobné heterocystám – fixace N2 •Frankie také produkují hemoglobiny, ale jejich role méně prozkoumaná než u rhizobií • na první pohled se může zdát, že infikují skupiny nepříbuzných rostlin (olše, přesličník přesličkolistý, latnatec, vřesna bahenní, dryádky) • revize fylogeneze kvetoucích rostlin prokázala těsný vztah těchto druhů a leguminóz Sinice – existují i symbiotické sinice – některé s houbami (lišejníky), s játrovkami, kapradinami a cykasy •nevytváří hlízky, mnohdy tyto rostliny ani nemají kořeny •asociace s kapradinami jsou i významné ze zemědělského hlediska - Azolla s Anabaena - rýže Neleguminózní dusík fixující mutualistické vztahy • s rhizobiemi, sinicemi a aktinobakteriemi •Rhizobium a tropický strom Trema – pionýrská rostlina • •v tropických a subtropických oblastech Frankia alni – také tvoří hlízky na kořenech stromů •Frankia fixující dusík vytváří vezikula i bez rostliny v čisté kultuře • • s rody: Alnus, Hippophae - rakytník rešetlákový (10x víc C než v pomerančích) Casuarina – v tropické a subtropické oblasti Austrálie s Frankia Frankia and actinorhizal nodules a Frankia in pure culture; nitrogen-fixing vesicles 2-6 mm (v) and sporangia (s) can be observed. b Actinorhizal multilobed nodules on the root system of the actinorhizal plant Allocasuarina verticillata. c Pseudolongitudinal section of a nodular lobe from A. verticillata; the nitrogen-fixing zone contains large cells filled with Frankia (f), and the infection zone (iz) is located in the apex of the nodular lobe. https://www.researchgate.net/publication/225535435_Franche_C_Lindstrom_K_Elmerich_C_Nitrogen-fixing _bacteria_associated_with_leguminous_and_non-leguminous_plants_Plant_and_Soil_321_35-59/figures?lo= 1 Dryas – dryádka • trvalka (bylina) arktických a alpinských oblastí •hyfy aktinobakterie pronikají kořenem, stimulace buněk kortexu – dělí se •klastry a formují vezikula na koncích hyf •v okolí infikovaných buněk je indukováno kořenové primordium, které roste do kortexu •aktinobakterie vnikne do meristematických buněk primordia a skrz produkované látky stimulují další vývoj primordia •dichotomické dělení vrcholu meristému vytvoří klastry laloků zvaných rhizothamnoion A cortex swelling called « prenodule », that constitutes the first step in the establishment of the nodule, longitudinal cut of an alder nodule, stained with cotton blue in order to visualize cortical cells full of Frankia vesicles. http://www.ecologiemicrobiennelyon.fr/spip.php?article677&lang=en Symbiotická fixace dusíku •jeden z nejdůležitějších symbiotických vztahů mezi bakteriemi a rostlinami • •bakteriální buňky proniknou do kořenů vhodné rostliny a vytvoří zde nádoru podobné struktury – hlízky • •nitrogenázový enzymový systém: dinitrogenáza (MoFe protein) a dinitrogenáz-reduktáza (Fe protein) • •chemotaxí ke kořenovým vláskům – rostlinné lektiny (specificita) • •tryptofan z kořenových exudátů rhizobii přeměněn na IAA – ohyb nebo rozvětvení k. vlásku kolem bakterií • •polygalakturonáza depolymerizuje a změkčí buněčnou stěnu kořenových vlásků • • rhizobia do rostlinných buněk – tvorba infekčního vlákna (rostlinný materiál) • • infekční vlákno do kortexu a infikuje tetraploidní buňky, které se začnou množit a vytvoří tkáň hlízky • •rhizobia uvolněna z infekčního vlákna, ztrácí tyčinkovitý tvar, vytvoří bakteroidy a začne fixace dusíku Vztah Rhizobium – hostitelská rostlina • oboustranně specifický vztah •rhizobia a bradyrhizobia přitahována AK a dikarboxylovými kyselinami v kořenových exudátech a také velmi nízkými koncentracemi látek - flavonoidy • •lektiny -rostlinné proteiny s vysokou afinitou ke karbohydrátovým skupinám na povrchu vhodných rhizobií – specifické mediátory - přichycení rhizobií k kořenovým vláskům • •flavonoidy a isoflavonoidy vylučované rostlinou indukují expresi nod genů v rhizobiích – enzymy biosyntézy substituovaných lipooligosacharidů, Nod faktorů • •exkretovány, způsobí ohnutí kořenových vlásků a dělení meristematických buněk vedoucí k vytvoření hlízky • •v hlízce buňky s bakteroidy jsou tetraploidní, mezi nimi i normální buňky které spojují hlízky s kořenovým cévním systémem • •při přeměně rhizobiální buňky na bakteroid dochází k degeneraci bakteriálního chromozómu – bakteroid se nemnoží • •tvorba nitrogenázy v bakteroidu – rostlina hraje roli v zahájení a kontrole její syntézy •hlízky – červenohnědé - díky leghemoglobínu – nosič elektronů •zásobuje bakteroid kyslíkem pro tvorbu ATP a zároveň chrání nitrogenázu proti kyslíku •hemová část kódována rhizobiem, globinová část rostlinou • • Interakce mikroorganismů se vzdušnými částmi rostlin •stonky, listy a ovoce – epifytní mikroflóra •heterotrofní a fotosyntetické bakterie, houby (především kvasinky), lišejníky a některé řasy •fylosféra – habitat/prostředí přiléhající k povrchu listů •fyloplán – přímo povrch listů • •na jehličnanech – Pseudomonas (fluorescens) •populace bakterií z jehličnanů využívají jako zdroje C cukry a alkoholy •ve srovnání s mikroflórou opadanky – zde víc lipolytické a proteolytické aktivity • žito – sezónní změny •květen – xantomonady a růžové chromogeny •červenec – xantomonady a pseudomonady •září – xanthomonady •říjen – listerie, stafylokoky • kvasinky jsou častou mikroflórou listů •Sporobolomyces roseus •Rhodotorula glutinis •R. mucilaginosa •Cryptococcus laurentii •Torulopsis ingeniosa •Aureobasidium pullulans •fixace N i ve fylosféře terestriálních rostlin včetně konifer •část N fixovaného v „phylloplane„ zůstane v korunách stromů a je recyklována zdejší mikroflórou •část se spláchne do půdy, část přijata přímo listy, část zkonzumována býložravci •některé bakterie mohou infikovat listy čeledi Myrsinaceae a Rubiaceae, vytvořit na nich listové hlízky, některé schopné fixace N •mikroflóra listů včetně kvasinek bývá často pigmentovaná– ochrana proti UV •mikroflóra odolnost stresu – sucho, teplo– specializované ochranné buněčné stěny •speciální způsoby rozšiřování na další listy – např. hmyz přenáší mikroorganismy z plodu na plod (octomilka a kvasinky) • někdy i těsný synergický vztah mezi mikroorganismem, hmyzem a rostlinou: • jeden druh fíkovníku (Calimyrna) musí být opylen speciální fíkovou vosou (Blastophaga psenes) • ta infikuje fík kvasinkou Candida guilliermondii var. carpophila a bakterií Serratia plymuthica • které se zde pomnoží, ale nezpůsobují kažení fíku https://www.youtube.com/watch?v=oSuoH72jpeo Mikroflóra květů •krátkodobý habitat pro epifytní mikrofloru • zde často Candida reukaufii a C. pulcherrima, Torulopsis,Kloeckera, Rhodotorula •po opylení a během zrání se podmínky a s nimi i mikrobiální populace mění – často pak dominantní Saccharomyces • Pozitivní a negativní vztahy mezi mikrobiálními populacemi na rostlinném povrchu: •osmofilní kvasinky sníží koncentraci cukrů a připraví prostředí pro jiné mikroorganismy • nenasycené mastné kyseliny produkované kvasinkami inhibují G+ bakterie • bakterie na ovoci závislé na růstových faktorech (thiamin, kyselina nikotinová) produkovaných kvasinkami • kvasinky závislé na růstových faktorech produkovaných bakteriemi •mikroorganismy rostou na kůře stromů – lišejníky a houby (Myxomycetes – Licea, Trichia, Fuligo) Houby na listech • Sporobolomyces - asi nejúspěšnější houba na povrchu listů •produkce ballistospor – střílí z listu na list •mnoho dalších hub izolováno z fylosféry: Ascomycota, Basidiomycota, Deuteromycota •některé alochtonní (normálně se nachází v půdě) •některé patogenní (Alternaria, Epicoccum, Stemphylium – dobře rostou pouze za příznivých podmínek) •počet a druhové složení mikroflóry dle ročního období (sezónnost) a věku listů •Ascochytula, Leptosphaeria, Pleospora, Phoma – saprofyt – začne víc růst až na začátku senescence listů Sporobolomyces Některé houby mohou růst intercelulárně v travách čeledi Poaceae a chránit je proti herbivorům •kostřava rákosovitá (Festuca arundinacea) a jílek vytrvalý (Lolium perenne) s houbami Acremonium coenophialum a A. Lolii • •endofyt nezpůsobuje žádné příznaky nemoci, získává fotosyntetáty a syntetizuje alkaloidy jako ergopeptidy, loliny, lolitremy a peraminy • •jsou jedovaté nebo alespoň odpudivé pro nematody, mšice a další hmyz a býložravce • •Lolitremy jsou zvlášť silné neurotoxiny - mohou způsobit ztráty na dobytku Kostřava rákosovitá Jílek vytrvalý Acremonium •není známá volně žijící forma, není infekční •není známé sexuální stádium – Deuteromycota •množí se (udržuje se) semeny trav – tyto obsahují endofyta •endofyt se dá odstranit skladováním semen při vyšší teplotě •je velice podobné Epichloe typhina - plíseň dusivá, parazituje na stéblech a pochvách trav •také asymptomatický endofyt až do kvetení trávy – zde se projeví, mycelium se objeví vně a zastaví kvetení •možná se Acremonium vyvinulo z tohoto parazita Snět kukuřičná - 1970 (Helminthosporium maydis) – Ustilago maydis Destrukce 10 mil akrů kukuřice (4 mil. ha – 40 tis km2 – ½ ČR) ARTICLES The Southern Corn Leaf Blight Epidemic L. A. Tatum 1 A dramatic shift in the genetics of host-parasite interaction and balance occurred in the U.S. corn crop in the 1970 growing season. Southern corn leaf blight incited by Helminthosporium maydis Nisikado & Miyake evolved from a minor disease that causes an average annual loss of less than 1 percent, to one that caused more than the 12 percent average expected from all diseases of corn in the United States. In 1970 the losses to corn leaf blight approaches 710 million bushels (cca 36 litrů). Reserves of corn and other grains ease the impact on the economy and food supplies but there are important domestic and foreign effects of the loss. The epidemic illustrates the vulnerability of our food crops to pests. Bakterie způsobující tvorbu ledových krystalů na rostlinách • některé kmeny Pseudomonas syringae a Erwinia herbicola produkují povrchový protein, který může zahájit tvorbu ledových krystalů • při teplotě -2 - - 4 oC se formují ledové krystaly-poškození a bakterie pak zkonzumují rostlinu • při nahrazení jinou mikroflórou krystaly až při teplotách -7 - -9oC • genetické inženýrství „ice-minus“ P. syringae •https://www.youtube.com/watch?v=hKT_SGK2qtY Přenos patogena na rostlinu •patogenní mikroorganismus se dostane do styku s rostlinou buď v rhizosféře nebo častěji fylosféře •většina houbových patogenů se šíří vzduchem– kontakt s listy nebo stonkem/kmenem •viroví patogeni přenášeni především hmyzem •také půdní fauna (nematoda) •pohybliví bakteriální (Pseudomonas) a houboví (Oidium) patogeni přítomní v půdě také vstupují kořeny (chemotaxe) •přichycení houbových spor přenášených větrem - konidiospóry askomycety Magnaporthe grisea (zničí tolik rýže, co by stačilo k obživě 60 mil. lidí) •přichytí k hydrofobním povrchům jako je listová kutikula pomocí slizu ve vrcholu spory •vlhký vzduch nebo rosa způsobí bobtnání slizu, vrchol spory praskne a přilepí sporu ke kutikule • • konidiospory Botrytis cinerea ve dvou fázích: • hydratovaná ale neklíčící konidiospora se přichytí povrchu listů slabými hydrofobními interakcemi •hydrofobnost povrchu podporuje toto počáteční uchycení (surfaktanty jej silně inhibovaly) • •za několik hodin konidiospory začnou klíčit a je vylučována látka (glukóza, galaktózamin, proteiny) přilnavá k hydrofobním i hydrofilním povrchům (odolává i silných chemickým činidlům) • Další možnosti vstupu patogenů •poraněními •přirozenými otvory – stomata – jak rozeznají otvor? Uromyces appendiculatus (rez na fazolích) • používá topografický signál – 0,5 μm vysoký hřeben buněk stomatu • model stomata z polystyrenu – dojde k morfologické diferenciaci a vytvoří se ploché hyfy (appresoria) nezbytné k proniknutí do stomatu •pokud hřeben nižší než 0.25 μm nebo vyšší než 1 μm, k diferenciaci nedojde •mnohé viry vstupují ranami způsobenými hmyzem přenášejícím tyto viry • •některé vstupují kořeny s vodou • •někteří patogeni jsou schopni překonat kutikulu bez cizí pomoci •často atakována enzymaticky, změkčena (padlí – Erysiphe sp., Botrytis cinerea – plíseň šedá, ušlechtilá plíseň na vinné révě, Fusarium solani – suchá hniloba hlíz) • •po vstupu do hostitele naruší normální funkci rostlin produkcí degradativních enzymů, toxinů a růstových regulátorů • •půdní patogeny produkují pektinázy, celulázy, hemicelulázy jejichž výsledkem jsou hniloby a jiné poranění • •destrukce rostlinných růstových regulátorů má za následek trpasličí formy rostlin, produkce IAA, giberelinů a cytokininů, tvorbu nádorů (puchýřů) a nadměrný růst stonků do délky •Plasmodiophora brassicae - Nádorovka kapustová •produkce toxinů narušuje metabolismus rostliny • •někdy jde o nízkomolekulární cyklické peptidy a lineární polyketoly – narušují mitochondrie a buněčné membrány – umožní šíření infekce • •rezistence bývá založena na modifikaci receptoru • •rostliny vykazují různé morfologické nebo metabolické abnormality • • častá reakce na mikrobiální atak je tvorba papillae Taphrina deformans - Kadeřavka broskvová (taphrinomycotina) broskvoň silně napadená kadeřavkou Foto: I.Petrželová Taphrina deformans červené zduřeniny na listech se později pokrývají vrstvou bílých vřecek Taphrina deformans - Kadeřavka broskvová (taphrinomycotina) červené zduřeniny na listech se později pokrývají vrstvou bílých vřecek Foto: M.Sedlářová Taphrina deformans - Kadeřavka broskvová (taphrinomycotina) detail vrstvy vřecek na povrchu listu Foto: M.Sedlářová Monilia laxa - Moniliová hniloba (deuteromycetes) makroskopické příznaky moniliové hniloby na meruňkách Foto: I.Petrželová Monilia laxa Phytophthora infestans - Plíseň bramborová (oomycota) příznaky plísně na listu rajčete Foto: M.Sedlářová Phytophthora infestans - Plíseň bramborová - příznaky plísně na listu rajčete P3140475 Plasmopara viticola - Vřetenatka révová (oomycota) sporulace vřetenatky na listech vinné révy Foto: M.Sedlářová DĚKUJI ZA POZORNOST Peter Staněk https://www.youtube.com/watch?v=dWPwLATVAhY