Programování v jazyce C pro chemiky
(C2160)
7. Ukazatele,
funkce pro práci s řetězci
2
Ukazatele
●
Každá proměnná je umístěna na konkrétním místě v paměti
●
Paměť je organizována lineárně jako posloupnost bytů
●
Každému bytu přísluší adresa, tj. pořadí bytu v paměti
●
V jazyce C někdy potřebujeme zjistit adresu v paměti, kde je
uložen obsah proměnné, tuto adresu ukládáme do proměnných
nazývaných ukazatel (anglicky pointer)
56 125 7 91 0 13 1
1000 1004 1008 1012 1016 1020 1024
Adresa v
paměti
Její obsah
Proměnné typu int (každá zabírá 4 byty)
3
Definice ukazatele
●
Rozlišujeme různé typy ukazatelů podle toho, zda ukazují na
proměnnou typu int, float, char a podobně
●
Všechny ukazatele obsahují adresu v paměti, kde se proměnná
nachází, rozlišení typu určuje jen způsob interpretace cílové
proměnné
●
Ukazatel definujeme podobným způsobem jako běžnou proměnnou,
před název proměnné však uvedeme hvězdičku *
●
Ukazatele je vhodné inicializovat hodnotou NULL, která představuje
neplatnou adresu (stejný efekt má číselná konstanta 0)
●
Názvy ukazatelů někdy začínají na p nebo p_, aby bylo možné
snadno rozpoznat, že se jedná o ukazatel
●
Příklad definice ukazatelů:
int *p_n = NULL;
float *p_a = NULL, *p_b = NULL;
4
Referenční a dereferenční operátor
●
Pro zjištění adresy proměnné používáme referenční operátor &
uvedený před názvem proměnné jejíž adresu chceme zjistit; tuto
adresu zpravidla přiřadíme do ukazatelové proměnné
●
Dereferenční operátor * provádí opačnou akci než referenční
operátor. Uvádíme jej před názvem ukazatelové proměnné,
abychom přistoupili k obsahu proměnné nacházející se na adrese
uložené v ukazateli.
●
POZOR: Znak * v definici ukazatele nepředstavuje dereferenční
operátor, ale pouze poskytuje informaci, že jde o ukazatelovou
proměnnou
int a = 7, b = 0; // Definice promennych typu int
int *p_a = NULL; // Definice ukazatele na promennou typu int
p_a = &a; // Do ukazatele p_a priradime adresu promenne a
b = *p_a; // Do promenne b se priradi hodnota promenne,
// ktera se nachazi na adrese zapsane v p_a
// coz je promenna a, do b se tedy priradi 7
7 0 NULL
1000 1004 1008 1012 1016 1020 1024Adresa v paměti:
Její obsah:
aProměnná: b p_a
7 0 NULL
a b p_a
7 0 1004
7 7 1004
5
Práce s ukazateli
●
Na spojení dereferenčního operátoru * se jménem ukazatele
nahlížíme, jako by to byla proměnná. Můžeme mu tedy přiřadit
hodnotu, používat jej při předání hodnoty odkazované proměnné
do volané funkce a podobně
int a = 7;
int *p_a = NULL;
p_a = &a; // Do ukazatele p_a priradime
// adresu promenne a
*p_a = 8; // Zpusobi, ze do promenne a se priradi 8
printf("%i %i", a, *p_a); // Vypise hodnotu a, take hodnotu
// z adresy na niz ukazuje p_a
// (coz je take a)
// V obou pripadech se vypise 8
7 NULL
1000 1004 1008 1012 1016 1020 1024Adresa v paměti:
Její obsah:
aProměnná: p_a
7 NULL
a p_a
7 1004
8 1004
6
Ukazatele jako parametry funkcí
●
Funkce v jazyce C mohou vrátit pouze jednu hodnotu
●
Chceme-li z funkce vrátit více hodnot, používáme ukazatele
●
Pro proměnné, do nichž chceme uložit výstupní hodnoty, předáme
funkci jejich adresy (ukazatele). Uvnitř funkce tyto ukazatele
dereferencujeme a přiřadíme jim potřebné hodnoty.
●
Stejný mechanismus využívají funkce scanf() a fscanf()
// Funkce spocita soucet a rozdil prvnich dvou parametru (tj. a, b)
// a vysledky priradi do promennych, na nez ukazuji dva predavane
// ukazatele (tj. p_res1 a p_res2)
void soucet_rozdil(int a, int b, int *p_res1, int *p_res2)
{
*p_res1 = a + b;
*p_res2 = a - b;
}
int main()
{
int x = 8, y = 3;
int result1 = 0, result2 = 0;
soucet_rozdil(x, y, &result1, &result2);
printf("Soucet %i a %i je %i\n", x, y, result1);
printf("Rozdil %i a %i je %i\n", x, y, result2);
}
7
Pole a ukazatele
●
V jazyce C používáme obvykle jméno pole ve spojení s hranatými
závorkami [], v nichž uvádíme index (tj. pořadí) prvku pole, s nímž
chceme pracovat
●
Pokud použijeme jméno pole bez uvedení hranatých závorek, je
toto považováno za ukazatel na začátek pole, tj. ukazatel na první
prvek pole
●
Pokud k názvu pole přičteme číselnou hodnotu n, získáme ukazatel
na n-tý prvek pole (tj. prvek pole s indexem n)
int n = 0;
int *p = NULL;
int a[6] = {4, 12, 9, 4, 25, 18};
p = a; // Do ukazatele p se ulozi adresa zacatku pole
p = &a[0]; // Totez zapsane jinak
n = *a; // Do n se ulozi hodnota prvku pole a[0] (tj. 4)
n = *(a + 2); // Do n se ulozi hodnota prvku pole a[2] (tj. 9)
a[0] a[1] a[2] a[3] a[4] a[5] a[6]
a a+1 a+2 a+3 a+4 a+5 a+6
Prvky pole:
Ukazatele:
8
Řetězce a ukazatele
●
Řetězce jsou pole typu char [] obsahující zakončovací znak \0
●
Pro řetězce platí stejná pravidla jako pro pole, tj. jméno řetězcové
proměnné použité bez [] je považováno za ukazatel na začátek
pole (a při přičtení číselné hodnoty ukazuje na příslušný prvek
pole)
char s[20] = "HELLO";
char *p_s = NULL;
p_s = s; // Promenna p_s bude ukazovat na zacatek retezce s
printf("Retezec: %s\n", p_s); // Vypise HELLO
p_s = s+2; // Promenna p_s bude ukazovat na s[2]
printf("Retezec: %s\n", p_s); // Vypise LLO
9
Funkce pro manipulaci s textovými řetězci
●
Pro zjednodušení práce s textovými řetězci jsou v jazyce C
k dispozici různé základní funkce
●
Chceme-li používat funkce pro práci s řetězci, je třeba vložit na
začátek programu #include <string.h>
●
Seznam nejdůležitějších funkcí (pouze jména):
strlen() – zjištění délky řetězce
strcpy(), strncpy() – kopírování řetězců
strcat(), strncat() – spojování dvou řetězců
strchr(), strrchr() – hledání znaku v řetězci
strstr(), strcasestr() – hledání podřetězce v řetězci
strcmp(), strncmp() – porovnání dvou řetězců
●
Podrobnější informace ke každé funkci lze získat z manuálových
stránek UNIXu (man jmeno_funkce případně man 3
jmeno_funkce). Seznam všech funkcí je v man 3 string
10
Zjištění délky řetězce
int strlen(const char *s);
●
Funkce strlen() vrací délku řetězce (tj. počet znaků nacházejících
se před zakončovacím znakem '\0')
●
Funkce pro práci s řetězci používají při definici řetězce jako
parametru zápis char *s místo char s[], z praktického hlediska je
funkčnost obou zápisů stejná (POZOR, to platí jen v seznamech
parametrů funkcí, ne však při definici proměnných!)
●
Použití slova const znamená, že předávaný řetězec bude uvnitř
funkce pouze čten, nebude do něj zapisováno
// Na zacatku musime vlozit #include <string.h>
char s[] = "Tady je nejaky text";
int length = 0;
length = strlen(s);
printf("Delka retezce je: %i\n", length);
11
Kopírování řetězce
char *strcpy(char *dest, const char *src);
char *strncpy(char *dest, const char *src, int size);
●
Funkce strcpy() kopíruje řetězec src (z angl. source) do dest (z
angl. destination), kopírují se všechny znaky, dokud se nenarazí na '\
0' (v řetězci src), nakonec se do dest zkopíruje i znak '\0'
●
Funkce strncpy() pracuje podobně ale kopíruje se maximálně size
znaků. Pokud je řetězec src kratší než size, zkopíruje se i znak '\0',
v opačném případě se '\0' nezkopíruje a řetězec dest zůstane
nezakončený! Proto po použití funkce strncpy() vždy přiřadíme '\0'
do posledního znaku dest
●
Návratová hodnota je ukazatel na řetězec dest
●
POZOR: v praxi upřednostňujeme funkci strncpy(), protože v
případě použití strcpy() hrozí riziko překročení mezí řetězce dest,
pokud je délka src větší než paměť alokovaná pro dest
12
Kopírování řetězce - příklad
// Ukazka pouziti funkce strcpy()
char s1[] = "Tady je nejaky text";
char s2[100] = "";
// Do retezce s2 bude zkopirovan obsah retezce s1
strcpy(s2, s1);
// Ukazka pouziti funkce strncpy()
char s1[] = "Tady je nejaky text";
char s2[30] = "";
// Do retezce s2 bude zkopirovan obsah retezce s1,
// ale max. 29 znaku
strncpy(s2, s1, 29);
// Do posledniho znaku retezce s2 priradime '\0',
// jinak by mohl zustat nezakonceny
s2[29] = '\0';
13
Spojení řetězců
char *strcat(char *dest, const char *src);
char *strncat(char *dest, const char *src, int size);
●
Funkce strcat() přidá řetězec src na konec řetězce dest, a na
konec přidá znak '\0' (znak '\0', který se původně nacházel na konci
dest, je přepsán)
●
Funkce strncat() pracuje podobně, ale z řetězce src přidá do dst
maximálně size znaků + znak '\0' (tedy až size + 1 znaků)
●
Návratová hodnota je ukazatel na řetězec dest
●
Při použití těchto funkcí musíme dávat pozor, aby nedošlo k
překročení mezí cílového řetězce
#define STR_SIZE 100
char s1[STR_SIZE] = "JEDNA ";
char s2[STR_SIZE] = "DVA ";
char s3[STR_SIZE] = "TRI CTYRI PET";
strcat(s1, s2); // Retezec s2 pridame na konec retezce s1
strncat(s1, s3, 3); // Dale do s1 pridame 3 znaky z retezce s3
printf("Retezec: %s", s1); // Vypise: JEDNA DVA TRI
14
Nalezení znaku v řetězci
char *strchr(char *s, int c);
char *strrchr(char *s, int c);
●
Funkce strchr() hledá znak c v řetězci s a vrátí ukazatel na jeho
první výskyt. Pokud znak není nalezen, vrací NULL
●
Funkce strrchr() pracuje podobně, ale vyhledává poslední
výskyt znaku (tj. prohledává řetězec odzadu – reverzně)
char s[] = "FILE=crambin.pdb";
char *p_s = NULL;
// Hledame znak '=', je-li nalezen, pak je p_str ruzne od NULL
// a bude ukazovat na pozici znaku '='
p_s = strchr(s, '=');
if (p_s != NULL)
printf("Jmeno souboru: %s\n", p_s+1); // Vypise crambin.pdb
char s[] = "/home/uzivatel/data/crambin.pdb";
char *p_s = NULL;
// Hledame znak '/' odzadu, abychom ziskali jmeno souboru
// bez pocatecni adresarove cesty
p_s = strrchr(s, '/');
if (p_s != NULL)
printf("Jmeno souboru: %s\n", p_s+1); // Vypise crambin.pdb
15
Nalezení podřetězce v řetězci
char *strstr(const char *haystack, const char *needle);
●
Funkce strstr() hledá první výskyt řetězce needle v řetězci
haystack a vrátí ukazatel na příslušné místo v řetězci haystack. V
případě neúspěchu vrací NULL
●
Pokud potřebujeme, aby funkce nerozlišovala velká a malá písmena,
použijeme strcasestr()
char s[] = "Jmeno proteinu je crambin";
char *p_s = NULL;
// V retezci s hledame podretzec "crambin",
// je-li nalezen pak je p_str ruzne od NULL
// a bude ukazovat na pozici, kde zacina hledany text
p_s = strstr(s, "crambin");
if (p_s != NULL) {
printf("Slovo crambin bylo nalezeno\n");
printf("Text od nalezene pozice: %s\n", p_s); // Vypise: crambin
}
// Hledame zda-li na zacatku retezce s je "Jmeno", pokud ano,
// bude vraceny ukazatel ukazovat na zacatek s a tedy bude roven s
p_s = strstr(s, "Jmeno");
if (p_s == s) {
printf("Retezec zacina na Jmeno\n");
}
16
Porovnání dvou řetězců
int strcmp(const char *s1, const char *s2);
int strncmp(const char *s1, const char *s2, int size);
●
Funkce strcmp() porovnává řetězce s1 a s2
●
Funkce strncmp() pracuje podobně, ale porovnává pouze
prvních size znaků
●
Funkce vrací 0, pokud jsou oba řetězce totožné, zápornou
hodnotu, pokud s1 je lexikograficky menší než s2, jinak vrací
kladnou hodnotu
●
Funkce rozlišují malá a velká písmena (malá písmena jsou
lexikograficky větší než velká)
●
Pro porovnání řetězců bez rozlišení velkých a malých písmen lze
použít funkce strcasecmp() a strncasecmp()
char s1[] = "ATOM1", s2[] = "ATOM2";
if (strcmp(s1, s2) == 0) printf("Retezce jsou totozne\n");
else printf("Retezce jsou rozdilne\n");
if (strncmp(s1, s2, 4) == 0) printf("Shoda v prvnich 4 znacich.\n");
else printf("Retezce se lisi v prvnich 4 znacich\n");
17
Předání parametrů příkazového řádku do
funkce main()
●
Funkce main() v jazyce C existuje ve dvou verzích, jedna verze
je bez parametrů, druhá verze s parametry argc a argv. Druhou
verzi používáme, pokud chceme zpracovat parametry předané
programu na příkazovém řádku
●
Argument argc obsahuje počet parametrů předaných programu
na příkazovém řádku, zvětšený o 1
●
Proměnná argv je pole ukazatelů na řetězce, každý prvek pole
odpovídá jednomu předanému parametru
●
První hodnota v argv je vždy název a cesta programu tak, jak
byly uvedeny na příkazovém řádku (proto je argc vždy >= 1)
// Program vypise pocet predavanych parametru a jejich seznam
int main(int argc, char *argv[])
{
printf("Pocet predavanych parametru: %i\n", argc);
for (int i = 0; i < argc; i++) {
printf("Parametr cislo %i je: %s\n", i, argv[i]);
}
return 0;
}
18
Dodržujte následující pravidla
●
Při definici proměnných nedávejte příliš mnoho proměnných na jeden
řádek. Raději definujte každou proměnnou na samostatném řádku (pak je
lze snadněji okomentovat). Na jednom řádku definujte pouze proměnné,
které spolu souvisí a lze je opatřit jednotným komentářem.
●
Používejte komentáře:

Na začátek programu umístěte stručný komentář popisující činnost
programu

Před každou funkci umístěte komentář popisující její účel, význam
předávaných parametrů a význam návratové hodnoty

Všechny proměnné (globální i lokální) opatřete komentářem, pokud není
z názvu proměnné na první pohled zřejmé, k čemu slouží. Proměnné i, j,
k, používejte hlavně jako řídící proměnné cyklu (pro jiné účely tyto
proměnné raději nepoužívejte), pak je nemusíte opatřovat komentářem.
●
Vyzkoušejte kompilaci pomocí gcc -O2 -Wall -Wextra -o prg nazev.c,
kompilátor provede důkladnější analýzu programu a upozorní vás na různé
potenciální problémy.
●
K testování přítomnosti argumentů na příkazovém řádku vždy kontrolujte
hodnotu proměnné argc, nikdy např. neporovnávejte prvky argv s NULL.
19
Úlohy – část 1
1. Upravte program pro řešení kvadratické rovnice (cv. 1, úloha 1) tak, aby
kořeny byly spočítány v samostatné funkci volané z main(). Do funkce
budou předány parametry kvadratické rovnice a, b, c a pomocí
ukazatelů budou vráceny hodnoty dvou kořenů. Návratovou hodnotou
funkce bude počet nalezených kořenů. 1 bod
2. Vytvořte jednoduchý program, který bude obsahovat funkci na záměnu
hodnot dvou celočíselných proměnných. Program nejdříve načte od
uživatele dvě celá čísla do dvou proměnných. Potom zavolá funkci, která
prohodí hodnoty těchto proměnných (obě proměnné do ní budou
předány jako ukazatele). Nakonec budou vypsány hodnoty obou
proměnných. 1 bod
20
Úlohy – část 2
3. Vytvořte program pro procvičení práce s řetězci. Program načte od
uživatele řetězec. Poté předá řetězec do samostatné funkce, která
provede následující:
●
Zjistí délku předaného řetězce a vypíše ji na obrazovku
●
Zkopíruje první 4 znaky do jiného pomocného řetězce s1 a dále
zkopíruje 6 znaků od pozice 10. znaku (číslováno od 0) do řetězce s2.
Na obrazovku vypíše oba řetězce.
●
Porovná první 4 znaky obou řetězců s1 a s2 a vypíše informaci, zdali se
shodují, nebo ne.
●
Řetězce s1 a s2 se spojí do jednoho řetězce a to tak, že se nejdříve
zkopíruje obsah s1 do pomocného řetězce s3 a pak se k němu přidá
řetězec s2. Výsledný řetězec s3 se vypíše na obrazovku.
●
Určí se délka řetězce s3 a vypíše se na obrazovku.
Nakonec implementujte do programu možnost zadat vstupní řetězec
jako parametr na příkazovém řádku. Pokud uživatel nezadá řetězec na
příkazovém řádku, tak si program vyžádá jeho zadání přímo (načte jej
pomocí scanf()). 2 body
21
Úlohy – část 3
4. Upravte program pro načítání zjednodušeného PDB souboru z
předchozího cvičení (cv. 6, úloha 3). Do programu přidejte funkci, která
na obrazovku vypíše seznam residuí. Na každém řádku bude vždy
uvedena zkratka residua, číslo residua, název a číslo prvního atomu
residua (tj. číslo uvedené v PDB souboru u atomu, který je v souboru
uveden jako první pro dané číslo residua). Program musí správně
pracovat i v případě, že čísla residuí v PDB souboru netvoří souvislou
posloupnost (tedy například za residuem číslo 1 může následovat
residuum číslo 3). První residuum v souboru také nemusí mít číslo 1.
1 bod